Hyde x Hide - Dámskou voňavku z tebe ale neucítí - část 2.

(Hideho apartmán)

Hide

Pozoruje ho, jak si nad ním sedá, háže tím svým hárem a pronáší větu, které vůbec nerozumí. Pořád se culí.

"První v čem? Ve svlíkání? V udělání se? Prý první já... pche!" Dobírá si ho, ale nechá si od něj stáhnout zbytek oblečení a v tu chvíli je před ním jak ho pán bůh stvořil, ale nestydí se ani trochu. On by to ani nestihl, protože Hydovy rty už si zase hrají, on spokojeně zírá na strop, na tváři pitomý úsměv, jako by si něco šlehl a pacičky opřené o hrudník, zatímco vrtí palci u nohou a nepokrytě si užívá všechnu jeho pozornost. Vrátí pohled k jeho tváři až ve chvíli, kdy je vyzván, že je jeho tah. 
"Hm?" Udělá na něj, jako by zaspal kolo v Člověče, nezlob se, ale Hydovy dlaně jedou po jeho nohou zase nahoru a jeho tvář se podmanivě blíží. Ty oči...! Měl by si je nechat patentovat. Hrábne po něm oběma rukama a přitáhne si ho k sobě do obětí. Celkem hravě ho přetočí pod sebe a plácne ho zády do peřin. V tu ránu má výhodu, ale nezůstane jen tak nad ním, posadí se na paty a oběma rukama z něj rve gatě dolů , i přes fakt, že se prve zařekl, že nebude hrrr... porušil to rychle. No a co. Brzy ho má vybaleného jako panenku Barbie z krabice. Pravá od Mattela!!! Nepokrytě si ho prohlíží, pokyvuje hlavou a špulí rty.

"Ten tvůj kámoš nekecal." Vzpomene si na jednu Ju-kenovu poznámku. Najednou hrozně zatouží zase se s ním potkat a říct mu to osobně. Mwahahaha spal jsem s tvým zpěvákem hahahaha!

Hyde

"Mám celkem rád první místa." Broukne naprosto upřímně, když se nechá vtáhnout do jeho objetí, možná až moc ochotně. No co, přece na něj nebude celou noc jen koukat. Jenže nepočítal vůbec s tím, že se brzo ocitne na zádech v peřinách. Neubrání se dalším zasmání, když vidí, jak na něj kouká, může být jenom spokojený. Nechá se od něj svléknout, dokonce mu i trochu pomůže, nadzvedne se zadkem, přece zrovna teď nebude zdržovat. Sleduje jeho tvář, když okomentuje jisté poznámky Ju-kena a obočí mu vyletí vzhůru, celkem dobře si totiž dokáže představit, co se mu teď honí hlavou.

"Nekecal, on většinou nekecá. Nechceš mi říct, že jsi pochyboval?" Nadhodí skoro až pobaveně, než se mírně pozvedne, sáhne po jeho bocích a začne ho táhnout bez okolků na svoje tělo.

"Pojď ke mně." Pobídne ho roztouženým hlasem, chce na něj zapůsobit natolik, aby neměl myšlenky na protesty. Moc rád se na něj budou koukat zespod, bude to hodně pěkný pohled. Smyslně si přejde špičkou jazyka po horním rtu. Dlaněmi přejede po jeho stehnech a poprvé se dostane na zadek, který sevře v dlaních.

"Co jsi ještě nečekal? " Zeptá se ho s nádechem zvědavosti v hlase, moc rád by věděl, co se mu prohání hlavou o jeho osobě. Sbírá potřebné informace, jak na ostatní působí, aby toho mohl vzápětí využít. Ano, hraje si rád, přivádí rád okolí do rozpaků svým chováním, ale k tomu potřebuje vědět, jak toho dosáhnout. Když zjistí,co na Hida působí, mohl by toho příště patřičně využít.+Příště? Opravdu?+ Neubrání se myšlence a přemýšlí, kde se v něm vzal ten nápad, že by nějaká příště být mohlo.

Hide

"Nedá se říct, že bych pochyboval, ale víš... ta tvoje výška...." Udělá mezírku mezi palce a ukazováčkem pravé ruky a je to jeho vysvětlení, proč nečekat třicet čísel v rozkroku. Vlastně by ho to asi docela vyděsilo, kdyby je tam našel, ale pinzetou a lupou to taky hledat nemusí. Jenže i když jsou jeho myšlenky zrovna teď sebešílenější, Hyde ho pobídne, aby šel k němu a řekne to takovým tónem hlasu, že ho okamžitě poslechne. Jako na čudlík. Těžko říct, jestli je to proto, jak měkce a něžně na něj promluvil nebo proto, že tohle přece oba chtějí, ale najednou jako by v tom bylo mnohem víc. Položí se opatrně vlastním tělem na jeho, opře se o obě předloktí a sklouzne očima na tu neposednou špičku jeho jazyka. Kmitne obočím nahoru a dolů, což si díky zaujetí ani neuvědomuje a chce přitisknout rty na jeho, ale nedostane k tomu zase tolik příležitostí, protože Hyde se dožaduje dalších odpovědí. Na okamžik se zamračí, jak nad tím přemýšlí.

"Nevim, vypadáš pod těma hadrama prostě úplně jinak." Odpověď za tisíc yenů!!! No ale vážně, žádné hubené cosi, on je to pod tím vším docela kousek chlapa. Jenže pak už ho skutečně znovu políbí, mnohem vášnivěji a hladověji, než na začátku a boky si vydobývá místo mezi jeho stehny. Kdyby měl absolvovat průzkum jeho pokožky, tak jako to před tím dělal Hyde, asi by ho odvezli rovnou na psychiatrii. Ne, ne, ne, nejdřív musí dostat něco jiného. Kdyby ta flaška nebyla tak daleko, ještě by se na to napil, ale ona je mrcha až u dveří a tak ho za stálého souboje s jeho jazykem začne dráždit jednoznačnými pohyby proti jeho bokům, i když se ještě nechystá vstoupit. Je to jen takové klepání na dveře. Dobrý den, chceme se jen ohřát... slibujeme... ehm....

Hyde

Neubrání se protočení očí v sloup, když zase zmíní jeho výšku. Co s tím všichni mají pořád. Z druhé strany se může poplácat po rameni, když se ostatní tváří podobně překvapeně, ať se jedná o cokoliv a nemusí to být jen jisté partie. Překvapovat…to by mu šlo, na to by buňky mít mohl. V duchu ho pochválí, když ho přece jen poslechne a přesune se nad něj, sice trochu jinak, než si představoval, ale…na tom přece vůbec nezáleží. Jeho hlas umí divy a teď se mu to jen potvrdilo, stačí ho jen správně použít…+ On by taky mohl začít něco používat+ Proběhne mu hlavou s nádechem hravého pobavení, když ucítí jeho váhu na svém těle a teď je to on, kdo si hlasitěji vzdychne, přitom zakloní hlavu a stiskne spokojeně víčka. Pohled pomalu vrátí zpátky, když postřehne jeho zamyšlení a musí se usmát, líbí se mu, jak se u toho mračí.

"To jsem rád…" Broukne spokojeně, když uzamkne jeho tvář ve svých dlaních a vrací mu polibky, které v něm dokonale podporují vzrušení. Znovu vzdechne do jeho rtů v návaznosti na pohyb proti svým bokům a začíná to na něj být až moc. To jiskření, ta blízkost…nutně ho potřebuje cítit, jinak se nejspíš zblázní. Mává s ním, nedává to sice úplně vidět, ale je to tak. Dostal se mu pod kůži, během několika okamžiků, tohle zavání problémem. Jenže teď mu to nedochází, to přijde až později.

"Nechci už čekat..mm…netrap mě." Pobídne ho, když bříšky prstů zamíří po linii jeho těla, provlékne je pod pažemi a znovu doputuje až na zadek, který natiskne proti sobě v roztouženém gestu. Jestli to Hide neudělá teď, prostě ho povalí zpátky a udělá to on!

Hide

"Ale mě to baví..." Pronese a uculí se u toho, když ty svoje pohyby pořád dělá jenom tak na zkoušku a pozoruje při tom jeho očekáváním roztouženou tvář. Vnímá, jak se mu zahřívá pod rukama, jak mu buší srdce a jak začíná chtít víc. Hrdelně si vzdychne, když mu Hyde zmáčkne zadek a ještě chvilku to natahuje, když se proti němu opře doopravdy. Mohl být něžnější, možná si ho trochu připravit nebo co to všichni trénují, ale špička jeho mužství je už tak vlhká touhou a to prostě musí stačit. Znovu se skloní pro jeho rty a nenásilně, jen pomalu otevře ty pomyslné dveře a rozhodne se prozkoumat, co je uvnitř. Je něžný, snaží se o to, i když asi umře na místě jen z té těsnosti kolem sebe. Ztrácí se v něm, nepřemýšlí, jenom prožívá a je to opravdu hodně intenzivní. Znovu si vzdychne, prudčeji, hlouběji a pohyb tam je ráznější a rychlejší, než ten ven, který naopak protahuje v slastné mučení jich obou. Nechce svou pánev nechat dělat jen to obvyklé dopředu, dozadu, však to jde jinak, krouživě, s důrazem na místa, na která Hyde reaguje nejvíc. Svaly na pažích se mu napínají, jak na nich drží váhu vlastního těla, zatímco vězní horní polovinu jeho těla mezi nimi a mezi pravidelným vydechováním už ho ani nezvládá líbat, protože by se asi udusil. Udělal si z toho slušný sport, ale rozhodně to bude nezapomenutelné!

Hyde

"Mě taky ale umím být netrpělivý." Zavrtí se s dalším přívalem vzrušení, když zopakuje své zkusmé pohyby. Tak, tohle si bude pamatovat ještě hodně dlouho. Vždycky si hraje on a teď...teď si s ním hraje někdo jiný a jeho to dostává na lopatky a to doslova! Uši má plné jeho vzdechnutí a chce to slyšel ještě několikrát, musí jinak snad dneska neusne. Je to hrozně návykové a pak, že by ho měl co učit, zvládá to dost dobře i sám, až moc dobře, kdyby nad tím chtěl do detailu přemýšlet. Znovu stiskne jeho zadek tentokrát o něco silněji, když se konečně začne tlačit proti jeho nitru. Jeho vzdech, který pustí skrze rty skoro do těch měkkých před sebou je zase o něco hlasitější, už to nedokáže ovládnout a ani nechce. Jedna z dlaní sklouzne ze zadku a vjede do růžových pramenů, aby je sevřel mírně prsty. Nechává jej určovat vlastní tempo, jeho krouživé pohyby jsou pro něj skoro až příliš. Tohle přece nemůže vydržet dlouho. S každým jeho pohybem je blíž vrcholu a nedokáže to ovládnout. Snaží se nepřivírat oči, chce vidět touhu v tváři nad ním, musí vidět sebemenší záchvěv slasti, který mu způsobuje jeho nitro. Nechává to v jeho režii přesně do chvíle, kdy už to dál ovládat nedokáže, když pustí uzdu přicházející slasti a obemkne prsty jeho boky, aby rozběhl místo maratonu sprint s jasným cílem. Je to rychlejší, než čekal, ale stačí jen kousek a slast jej dokonale pohltí společně s posledním hlasitým zasténáním. Jeho tělo se propne, odlepíc bedra od pokrývek a naposledy mu vyjde vstříc s nechá se pohltit vyvrcholením. Silně přitom tiskne jeho boky proti sobě a nejspíš na nich zanechá i jistou památku, protože svůj stisk nedokáže vůbec ovládat.

Hide

Vnímá, jak se Hydovy steny protahují, zintenzivňují, sám se začíná pomalu usmívat, když cítí, jak to na něj leze. Vždycky se při orgasmu směje, jenže si to vůbec neuvědomuje. Jenom se to pak dozvídá od svých protějšků. Je to něco mezi sténáním a smíchem někoho, kdo se chystá zbláznit, ale on si nemůže pomoct a navíc má plné uši jeho hlasu. Midnight cel se může jít bodnout, protože to je fake, ale tohle je pravé. Proboha... Kdyby ho fanynky slyšely, jak zpívá ve skutečnosti! Uvědomuje si moc dobře, že se Hyde pokouší vnímat jeho tvář po celou dobu, i když už sotva udrží oči otevřené a on mu pohled oplácí. Pořád mu vesele jiskří v očích, aby ne, ale pak se hlas zlomí i jemu, smích mu uvázne v hrdle a chvíli to vypadá, že se už nikdy nenadechne, když se udělá do jeho nitra a sotva na prázdno zalapá po dechu. Hydův stisk na jeho kyčlích je velmi silný, jenže on má momentálně Velký třesk před očima a uvnitř jeho hlavy se rozpíná nová galaxie s jeho očima místo Slunce. Zanadává si, když několikrát bouchne sevřenou pěstí do matrace a snaží se vrátit zpátky na Zem, ale ještě to chvíli trvá. Klesne v pažích níž a prostě si opře tvář o jeho hrudník. Je to chlap, něco vydrží. Musí, protože on je úplně vyřízený a splavený a dýl už to nevydrží. Několikrát v rychlém sledu zamrká, jak ho pot štípe v očích a do ucha ho mlátí Hydovo zdivočelé srdce.

Hyde

Trochu sebou trhne, když se ozve nadávka a on podvědomě vnímá pěst vedle svého těla. Vnímá to jen okrajově, protože sám má problém se soustředit na něco jiného, než dokonalý pocit uvolnění a spokojenosti, který momentálně koluje v jeho těle. Zrychleně dýchá a není možné to v tuhle chvíli ovládnout. Zkusí se dlouze nadechnout a vydechnout, na hrudi jej příjemně tíží jeho čelo a on si dovolí další ze své řady úsměvů. Je mu dobře, až moc dobře. Pomalu stáhne ruce z jeho boků a vystoupá s nimi výš až na lopatky a věnuje hebké kůži několik konejšivých pohlazení. Sám má oči zavřené a užívá si dozvuky dokonalého zážitku. Nečekal upřímně, že to bude až takové. Jakmile začne trochu přicházet k sobě, uvědomí si, jak moc na něj zapůsobil tenhle zážitek.+ To není dobré…+ Proběhne mu hlavou a v návaznosti na své myšlenky stáhne obočí k sobě. Jeho dech se pomalu uklidňuje, i když srdce má pořád svůj vlastní šílený sprint a ne a ne se zpomalit. Znovu se dlouze nadechne, když mu naznačí, aby si přelehnul vedle něj a natočí se celým tělem na bok, podepírajíc si dlaní hlavu. Pozoruje ho, zatím však nic neřekne. Nakonec se, přece jen nakloní k jeho tváři a věnuje mu krátký polibek, než se začne zvedat z postele a pohledem hledá svoje věci. Je na čase jít, jako vždycky. Nezůstává do rána, vždycky odchází domů…už je to dlouho, kdy někde zůstal celou noc. Natáhne se po košili, která je nedaleko, aby si ji přehodil přes ramena a s tím jak vystává si ledabyle zapne jen několik knoflíků, aby mohl vzápětí hrábnout po kalhotách, prostě mu popřeje dobrou noc a půjde…hlavně na něj nesmí koukat moc dlouho, jinak by si to nejspíš rozmyslel.

Hide

Na pokožce zad cítí jeho motýlí doteky, konejší jeho přecitlivělou a rozpálenou kůži a kdyby mu Hyde nenaznačil, aby si přelehl, asi by takhle usnul nebo co. Nakonec se přece jen nadzvedne na unavené ruce a posune se z jeho těla dolů a na bok čelem k němu. Nakonec dostane jedno něžné políbení, ale chvíli mu trvá, než mu dojde, že je poslední, a že Hyde fakt nejde jenom na záchod. Na co by se tam oblékal, že? Teď je to on, kdo si podepře dlaní hlavu, zatímco pozoruje ten jeho úprk z ložnice. Nechá ho hledat kalhoty, zatímco se sám zvedne z postele a zamíří pro tu lahev absinthu, co ještě před chvílí chtěl. S nahým zadkem ho mine, u dveří do ložnice po ní sáhne a pořádně se napije. Měl by mu možná něco říct, ale oba jsou dospělí a vědí, jak to chodí. Nechce zůstat, nebude ho držet. Vlastně tady nikdy nikdo nezůstává! Proboha...! Nad čím to jako zkouší přemýšlet? Samozřejmě, že si v pohodě usne v peřinách vonících po něm a převlékat fakt nebude, to není potřeba! Zítra v nich klidně může spát někdo jiný. A pak ho uškrtí prostěradlem za to, že na ně sáhl. Ohlédne se po něm. Hyde už je oblečený, zatímco on je pořád nahý. Vytáhne obočí nad levým okem nahoru a hodí po něm jedním ze svých bláznivých pohledů.

"Někde hoří?" Zamumlá s hrdlem lahve pořád u pusy.

"Stará by poznala, že jsi někde byl? Dámskou voňavku z tebe ale neucítí. Doufám...." Mine ho pohledem a podívá se na peřiny. Ne, neměly by být ničím cítit. Sáhne volnou rukou po vypínači a začne z legrace měnit barvičky na neonovém lemování postele. Bliká to tam jako v cirkuse.

Hyde

Konečně ty kalhoty najde, stejně jako svoje spodní prádlo a nasouká se nejprve do něj, aby mohl vzápětí obléct i kalhoty. Zrovna si zapíná knoflík, když kolem něj projde Hide s holým zadkem a on se neubrání na něj zase kouknout s jistým zaujetím. Má problém od něj odtrhnout pohled a to je špatně.+ Je to špatně..? Ano.+Ohlédne se krátce po posteli, jakoby snad kontroloval, zda tam něco nenechal, než vrátí pohled k tomu šílenému u dveří. Dlouze vydechne, než pomalu vykročí jeho směrem.

"V mé hlavě hoří." Odpoví mu jako první, když se zastaví s jeho těsné blízkosti a těkne pohledem k flašce a pak zas k jeho očím. Sáhne po hrdlu potkajíc se z jeho prsty a uzme mu ji na chvíli, aby se taky mohl pořádně napít.

"Stará?" Zopakuje po něm s nádechem pobavení, ale nakonec jen zavrtí hlavou, když mu vjede dlaní přes tvář do vlasů a ještě jednou si cvakne, než bez váhání přitiskne své rty na ty jeho. V hlavě si vsugerovává, že pro tenhle večer rozhodně naposledy.

"Ale když zůstanu, budu mít problém odejít a to by nebylo dobře." Odpoví mu nakonec se svou typickou upřímností a mírně se pousměje, teprve pak spustí ruku podél těla a postaví lahev zpátky na komodu, než se kolem něj protáhne míříc ke svému kabátu.

"Dobrou noc Pavoučku…a sladké sny…já je mít rozhodně budu." Popřeje mu se svým typicky okouzlujícím úsměvem, sjede naposledy ocelově šedým pohledem celou jeho postavu a s dlouhým povzdechem vykročí ke dveřím. Jak mu se odtud nechce…tohle si pěkně zavařil..

(Konec )