Hyde x Aoi - Zavři oči a poslouchej - Část 3.

(ostrovní jezírko)

Hyde

Byl trochu překvapený, že další vlnu polibků odstartoval Aoi sám. Nečekal to a o to víc je to příjemnější. I kdyby to bylo jen díky tomuto okamžiku, může být spokojený, že ho vůbec zažil. Cítí jemnou pokožku pod svými prsty, chtěl ji hýčkat a nejspíš mu to i bude dopřáno. Co víc by mohl chtít? Dlaň se ještě kousek poposune, aby si ho mohl víc k sobě přitisknout a prohloubit jejich polibky, nikam ale nespěchá, není důvod a navíc si to chce pořádně vychutnat. Dotek Aoiho dlaní vnímá neskutečně intenzivně a pobízí ho k dalšímu konání. Všechny myšlenky, hlavně ty negativní si sbalí kufry a odcestují a jediné, co dokáže vnímat, jsou měkké rty odpovídající těm jeho v dokonalém rytmu a k tomu ten kroužek…mm…O něco hlasitěji vydechne, když ucítí jeho tělo na tom svém, probouzí to v něm spoustu pocitů, hlavně vzrušení, které s každým dalším okamžikem narůstá. Aniž by si to uvědomil, sklouzne jeho dlaň o kousek níž a stiskne tu hezky tvarovanou polovičku a dalším delším výdechem. Jestli ho teď Aoi pošle do háje, nejspíš se dobrovolně rozběhne do džungle a nechá se tam něčím sežrat! Mírně se odtáhne od jeho rtů, aby mohl něžnými polibky zasypat jeho medovou pokožku, míříc pomalu přes hranu čelisti až k šíji, hodlá si ji pořádně vychutnat, skoro jako kdyby to bylo naposled. No ono to možná naposledy bude….ale tyhle myšlenky si rovnou zakáže.

Aoi

Ucítí, jak se jeho prsty posunou níž, až na citlivé pozadí a sotva znatelně svaly v těch místech zatne, jak to zalechtá. Má pánskou dlaň na nahém zadku, panebože... tohle kdyby mu někdo před pár dny řekl, tak ho pošle, aby se léčil. Jenže v situacích jako je tato, člověku dojde, že pohlaví je to poslední, na čem by mohlo záležet. Důležitá je osobnost uvnitř. Vnímá, jak se Hydův dech prohlubuje, zrychluje, roste v něm vzrušení a Aoi to ví. Neměl by to v něm provokovat, pokud si není jistý, co chce dělat, jenže tomu nejde poručit. Ještě může udělat holku ze sebe a s uzarděním utéct. Připadal by si ale jako pitomec. Hydovy rty sklouznou z jeho rtů na linii čelisti a ještě níž, on si poprvé hlasitě vzdychne a uhne tváří mírně do strany, aby mu dal prostor. Líbí se mu, že u toho Hyde musí trochu zvednout bradu, aby na něj dosáhl. Přivírá pod jeho rty víčka, je to neskutečně příjemné a sám zvedne levou dlaň, aby ho něžně pohladil po spánku a vnořil prsty mezi pocuchané vlasy. Měl by mu ty copánky později zaplést znovu. Jeho nitro je najednou plné pocitů, emocí, které je potřeba někomu dát, aby se nezbláznil. Všechnu svou něhu, starost o ostatní, i o to, co bude s nimi, prostě všechno. Štěstí, smutek, rozkoš, strach... všechno to promění do svých doteků a polibků, když ho vezme dvěma prsty za bradu a vrátí si jeho rty na svoje.

Hyde

Užívá si každý dotek rtů na jeho pokožce, je to jako droga, kterou si nemůže odpustit. Mohl by tu s ním ve vodě stát klidně týden a hýčkat ji, stejně by mu to přišlo málo. Spokojeně přivře víčka, když ucítí dotek ve svých vlasech, je to příjemné, má to rád. Dokonce se neubrání i mírnému pousmání, začíná si být podvědomě jistý tím, že takovou budoucnost by si rozhodně dokázal představit, pokud nějakou ještě mít budou. Jeho vzdech je pro něj jako rajská hudba, jako melodie, která lahodí uším a podněcuje jeho další iniciativu. Pomalu sklouzne svou dlaní z jeho šíje, hladíc kůži na hrudníku, přes bok a na druhou polovičku jeho pevného pozadí a vodou jej nenásilně tlačí blíže ke kraji u vodopádu, kde lépe dosáhne na dno. Vnímá každý odraz kapky na svém těle, které hoří po tom Aoiho. Mírně se poposune boky do strany, aby vtěsnal své stehno mezi ty jeho a zrušil poslední milimetry, které by snad ještě mohly dělit jejich těla od sebe.

"Co když nedokážu přestat?" Broukne tiše, když se vytáhne rty k jeho uchu, aby jej slyšel přes hlasitost vodopádu a otře se rty o jeho lalůček, který vzápětí velmi jemně uvězní mezi svými rty. Nehodlá ho k ničemu nutit, chce si být jistý, že Aoi touží po blízkosti, stejně jako on po jeho.

Aoi

Ucítí tlak Hydova těla na jeho a couvne před ním, ale tím to nekončí. Chce po něm, aby se někam posunuli a hladina vody začne pomalu klesat a odhalovat víc z jeho nahé a teď kapkami vody se lesknoucí kůže. Nevyjdou z ní ale úplně, má ji asi do pasu, když se znovu zastaví a i přes chladnou koupel ho polije horko, když Hyde opatrně vklíní vlastní stehno mezi jeho nohy. Panebože... postaví se mu z toho chloupky na předloktí i něco mnohem víc. Kdo by na tohle nereagoval, to si neumí vůbec představit. Hyde je roztomilý, když se musí k jeho uchu povytáhnout, ale šeptá věci, které nejsou ani trochu andělské. Jsou přímo ďábelské a on si vzpomene, že už tohle o něm někde slyšel. Kdy pochopí, že nemá smysl se Aoiho na cokoliv ptát? On tu větu v jeho přítomnosti dohromady prostě nedá a už vůbec ne, když mu u toho okusuje lalůček. Zavírá oči, snaží se nevrnět a pravda je taková, že z něho vzrušený je. Neumí si v tuhle chvíli představit, že bude pokračovat, protože vůbec neví, co ho čeká, ale nemá vůbec žádnou potřebu teď utíkat z jeho objetí. Měl by se konečně rozhodnout a to okamžitě. Maličko se od něj odtáhne, aby se mu mohl podívat do očí, ale to neměl dělat. Vidí v nich tu bezbřehou touhu, to jak se lesknou a usmívají jenom pro něj, ten neskutečný tvar a šeď. Dlouze se nadechne nosem, asi chtěl něco říct, ale místo toho ho znovu opatrně políbí. Být středověk, asi ho nařkne z čarodějnictví.

Hyde

Podvědomě vnímá záchvěvy těla před sebou, koutkem oka sleduje každé přivření víček, každý náznak toho, že takto je to správně, protože z něj nejspíš žádnou odpověď nedostane. Mírně se nad tím faktem pousměje, když velmi pomalu pohne stehnem proti jeho klínu, aby ještě podpořil jeho vzrušení. Mírně se zarazí, když se od něj Aoi odtáhne a oplatí mu pohled do očí. Obočí se mu mírně stáhne a nadechne se ke svým slovům.

"Jestli si nejsi jistý, nemusí..." Začne jistým hlasem, přesvědčený o tom co chce říct. Ale není mu dovoleno svou myšlenku dokončit. Plné rty se opět přiblíží a věnují mu další polibek. Místo toho, aby se pokoušel pokračovat dál ve svých slovech, jen trochu zmučeně vydechne, protože jeho blízkost v něm probouzí neskutečné pocity. Dlaněmi sjede na boky a mírně jej od sebe odtáhne, aby mohl dlaní pokračovat mezi jejich těla pomalu schnoucí na sluníčku. Prsty pomalu obemkne kolem jeho chlouby a opustí blízkost jeho rtů, aby mohl kouknout do těch nekonečných očí.

"Nemám v plánu dělat nic, co by se ti nelíbilo" Broukne skoro až provokativním hlasem a v ocelové šedi se stejným pocitem zablýskne. Jeho dlaň se mírně pohne, aby ho ujistil, že svá slova myslí smrtelně vážně a krátce sjede pohledem dolů. To, co vidí, se mu líbí, aniž by si to uvědomil, uvězní svůj spodní ret mezi zuby a pohledem zase pomalu vystoupá po dokonalém těle nahoru.

Aoi

Není si jistý... on si opravdu není jistý, ale není to Hydova vina, je to jen jeho babrání se úplně ve všem. A když si nalije čistého vína a zeptá se sám sebe, jestli by pokračoval, kdyby byl Hyde děvče... ano pokračoval. V tu chvíli se rozhodne. Zavrtí jemně hlavou a za odměnu dostane jeho povzdech, který ho ujistí, že se mu to všechno líbí. Cítí jeho znovu se přesouvající dlaně a v dalším okamžiku sebou jemně trhne, když se ho Hyde dotkne rovnou mezi nohama. Zachvěje se po celém těle a znovu se potkají očima.

"Já vím." Odpoví mu tiše. Je jako panna, kterou musí zkušený milenec uklidňovat, že se ji nechystá znásilnit. +Bože, Aoi, už se prober.+ Pokárá v duchu sám sebe. Vidět ho, jak se dívá rovnou tam dolů, i když stále skrz vodní hladinu a zároveň ho drží přímo za penis, to je moc už i na něj. Hluboce vydechne, prudce zajede pravou dlaní do jeho vlasů na spánku a vezme si jeho rty s vášní, během které ho obejme levou dlaní kolem pasu a přetočí zády ke břehu. Teď je to on, kdo tlačí jeho tělo před sebou až ke břehu. Je obložený velkými kameny, nebylo by to moc pohodlné, takže asi zůstanou ve vodě, ale když bude jen po boky, bude to asi mnohem lepší. V podstatě neví, co s ním, je to jen jeho přirozenost, co ho tlačí do dominantní role a je docela zvědavý, jak na to zareaguje Hyde.

Hyde

Po jeho prohlášení se musí už opravdu usmát. Jeho nejistota je pro něj zvláštně vzrušující, nemůže si pomoct, aby to cítil jinak. Jenže rozhodně nepočítá s tím, co se stane vzápětí. Jakoby něco uvnitř Aoiho odstartoval. Trochu překvapeně zamrká, když si jeho rty vezme s takovou vášní, ale nezaváhá ani na chvíli, aby mu je se stejnou intenzitou oplácel. Nezaprotestuje ani na chvíli, když ho otočí zády ke břehu a skoro až poslušně se nechá vést. Nemá potřebu tlačit se do dominantní role v tomhle je dost...přizpůsobivý. Jediné, na čem mu záleží, je to, aby si to oba dva užili a pokud to má být tímto způsobem, rozhodně se bránit nebude. +Co všechno ještě dokážu probudit..+ Proběhne mu hlavou a i jeho myšlenky nesou stopu vzrušení, které ovládá celé jeho tělo. Dlaň se mezitím velmi pomalu, zkušeně skoro až mučivě pohybuje na jeho chloubě. Musí se na chvíli odtáhnout od jeho rtů, aby dodal svým plicím trochu vzduchu, i tak má problém, když od něj díky Aoiho iniciativě přichází.

"Takhle proměna se mi zamlouvá." Broukne trochu trhaným hlasem, který ovšem neztrácí nic ze své podmanivosti a znovu se přitiskne na jeho rty, aniž by polibky ztratily cokoliv z předchozí vášně, spíš naopak.

"Copak mi ještě ukážeš?" Provokuje jej schválně, aby z něj vydoloval ještě víc, je přesvědčený o tom, že to tam někde je, jen to čeká na své probuzení. On chce být tím, kdo to probudí.

Aoi

Zdá se, že se překvapují navzájem, protože na místo toho, aby se to Hyde pokusil něžně a nenásilně otočit zase tak, jak to bylo, poslušně před ním couvá a nevypadá tím vůbec překvapený. On to takhle zná, dojde Aoimu vzápětí. No tedy? Hyde pořád dráždí jeho klín a rozhodně nedovoluje nastupující vášni, aby zase začala klesat. Už jsou u kamenů u břehu vedle vodopádu, který je jako sprcha, pořád kropí jejich těla, i když jen něžnou sprškou, protože nejsou úplně pod ním. Aoi zatne svaly na rukou a vysadí si ho na nízký balvan na břehu proti sobě. Není těžký... Akorát se tím připravil o dráždění v klíně. Jenže on už má v plánu dopřát si ho jinak, obzvlášť po tom, co ho Hyde ubezpečil, že se mu jeho jednání líbí. Krátce kmitne pohledem k jeho očím, nejistě se usměje, ale jeho výraz už je zamlžený touhou a trochu vzdálený normálnímu uvažování.

"No já..." Dostane ze sebe jenom, když mu koutky znovu kmitnou nahoru a dolů. Má ho teď totiž před očima celého, vysazeného na kameni a měl by... asi by měl... natiskne se tělem proti tomu jeho, čímž se opře proti jeho bokům a hrudníku, ale jen opatrně, aby žebra moc nebolela, zatímco ho oběma dlaněmi drží za pas a natahuje se pro další polibek, než sklouzne od jeho rtů na krk a nadechne se jeho osobní vůně.

Hyde

Dlouze vydechne, když ho vysadí na kámen a on se ocitne v akorátní výšce. Další překvapení pro něj, protože jak se zdá Aoi nemá daleko k vlastní iniciativě.

"No já…?" Nahodí skoro šeptem, aby ho přiměl dokončit myšlenku, když sklouzne pohledem k jeho bokům a v závislosti na tom, jak se přibližuje, položí na jeho boky své dlaně a přistane si ho více k tělu. Jazykem si skoro až mlsně přejede po horním rtu, jen krátce. Nakloní hlavu mírně stranou, aby mu dopřál dostatek prostoru ke všemu, co bude chtít udělat. Má pocit, že už nevydrží ani chvíli. Myslel si sice, že to bude jinak, ale to neznamená, že by to chtěl méně. Nezáleží na tom jak, ale jen na tom, že si budou tak blízko. Mírně odtáhne jeho boky od těch svých, aby se mohl na kameni trochu poposunou a navede si jeho chloubu vstříc vchodu do svého nitra s tichým vzdechnutím, už jen z toho nepatrného doteku. Ví moc dobře, že ze začátku to nebude úplně příjemný pocit, ale také ví, jaká bude odměna a o tu se rozhodně nehodlá připravit.

"Už se tě nemůžu dočkat." Broukne a vystaví tak na odiv své pocity a volnou dlaní tlačí do jeho boku proti sobě v ideálním tempu, aby se jeho tělo stačilo přizpůsobit. Asi tak v půlce cesty přesune své dlaně skoro až na lopatky a nohama bez váhání uvězní jeho boky a znovu jej začne tlačit proti sobě. Nepříjemné pocit se začnou zvolna měnit v ty příjemné. Neubrání se krátce zaklonit hlavu a roztouženě vydechnout, skoro až zapomněl, jaké to může být.

Aoi

Mohl si myslet, že to Hyde nenechá vyznít do ztracena, začíná ho trochu poznávat. Prostě ho chce slyšet stůj co stůj a Aoi musí zase zažehnout motory řečového centra v mozku.

"Já doufám, že kousek ráje." Vypadne z něj nakonec a vůbec si není jistý tím, jak Hyde přijme tuhle jeho povahovou stránku. Dneska o sobě všichni tak nadšeně tvrdí, že nejsou romantické typy. Zrovna se otírá nosem o jeho tepnu na krku, když ho Hyde vezme za boky a trochu odtáhne od sebe. Poslouchá jeho navádění, ale pak překvapeně ucítí jeho tělo proti svému penisu a u toho rozhodně neskončí. Napne se mu pod rukama, když ustane v ožužlávání jeho krku, vnímá moc dobře, jak si Hyde upravuje vlastní pozici, ale je jasné, že je mnohem nadrženější, než on sám. Aoi si totiž myslel, že se ještě tak půl dopoledne bude věnovat průzkumu Hydova těla a pak možná... si něco dovolí a ono ne, místo toho už se ocitá uvnitř něj, najednou pohodí hlavou jako mladý hřebec, pootevře ústa a hrdelně si zavzdychá. Bože ta těsnost! Tohle není možné... po zádech mu steče pramínek studeného potu i přes fakt, že džungle už má asi pětatřicet stupňů a k tomu jeho hlas, že už se ho nemůže dočkat. No to si všiml, ale je schopný jen trhaně vzdychat a žasnout nad tím, jak si ho Hyde vodí jako loutku na provázcích, aby i v té poloze dole uřídil Aoiho jasné poprvé. Je to dobře pro ně pro oba, protože Aoi se alespoň necítí vykolejený z faktu, že tak docela neví, co s ním a Hyde si zřejmě ušetří jednou vtipnou zkušenost. Dostane se do něj tak pomalu, jak si Hyde přeje a jak dovolí a pak už je to čistý instinkt. Jako jakýkoliv jiný sex, jen trochu opatrnější. Dívá se do jeho tváře, na to, jak zaklání hlavu a jak neskutečně nádherně vzdychá, soustředí se na to, jak mu tiskne boky a jak překrásná je jeho tvář a musí se tomu všemu pousmát. Tohle mu asi neměl ukazovat... až zjistí, že jsou ostatní v pořádku - a oni jsou!!! - asi jim oznámí, že se stěhuje na druhou stranu ostrova a že se uvidí, až přijede loď. Nashle, nemám čas! Objevuju nový svět. Do slova!

Hyde

"Tohle nebude jen kousek ráje." Vyrazí ze sebe mezi jednotlivými vzdechy, když si pod náporem slasti vzpomene, že vůbec něco říkal. V tomhle stavu je prostě absolutně mimo realitu. Přitiskne se na něj o něco víc, aby ještě o kousek prohloubil jeho průnik a sleduje, jak pohazuje hlavou. Teď by si mohl celý svět zastavit a zíral by na to naprosto fascinovaně, tohle prostě už z hlavy nedostane. Přitáhne si ho za tváře ke krátkému, vášnivému polibku, když jeho dlaně zamíří zase pomalu dolů, užívajíc si každý milimetr sametové pokožky, až na pevný zadek, který znovu s jasným potěšením stiskne a pohne proti sobě. Ne, nehodlá měnit jeho tempo, ve kterém do něj proniká, jen ho v něm podporuje a vychází mu vstříc. S každým pohybem se jeho hlas stává hlasitější. Papoušci mají smůlu, protože teď mu přijde mnohem lepší dokreslení ráje to, co vychází z plných rtů proti němu. Čelo se mu rosí potem s každým další sekundou, všechny slastné pocity se v jeho nitru kumulují a on se jen zmůže na to oddalovat silou vůle své vlastní vyvrcholení. +Zničí tě, až si to rozmyslí…+ Neubrání se jedné z negativních myšlenek, které se vždycky nakonec objeví, ale k jeho štěstí ji příjemné pocity velmi rychle vytlačí z podvědomí pryč. Ještě několik přírazů je schopný odolávat, ještě několik pohybů Aoiho přijme jeho tělo, než se nechá ovládnout dokonalým výbuchem slasti. Víc už vydržet nedokázal, drží se totiž od první chvíle, kdy ho uviděl. Zmůže se, jen na poslední pohyb směrem dozadu, kdy se položí zády na kámen a promne si tvář, kde naprosto září spokojený úsměv, možná i trochu připitomělý.

"Dobrovolně zůstávám tady!" Prohodí s jasně patrnou upřímností a dokonce se i krátce zasměje, když jedním okem skrze prsty koukne na Aoiho, jak se tváří on sám.

Aoi

Snaží se nehnat, ale ono to nejde. Čím rychleji a silněji se proti němu pohne, tím větší extáze to je, akorát že ona bohužel netrvá věčně. I kdyby stokrát chtěl pokračovat, to stažení Hydova těla kolem něho je něco, co nejde ustát. Nikým a nikdy. Vyrazí ze sebe hrdelní sten, naprosto uvězněný jeho zachvívajícím se tělem, na břiše cítí jeho horké sperma, mísící se s chladnou vodou a odmítavě zavrtí hlavou, když musí víčka semknout k sobě pod náporem vlastního vrcholu. Tak rychle...? Po tom, jak před tím dělal drahoty... Je naprosto pohlcený pohledem nad jeho slastí ovládnutým obličejem, který je prostě nádherný. Musí se nad něj naklonit a zapřít se oběma dlaněmi kamene podél jeho těla, i když nechává jejich těla stále spojená. Dýchá prudce a krátce, rty jemně pootevřené a vlasy úplně mokré, těžko říct jestli od toho aktu nebo od vodopádu. Hyde se před ním položí na záda a tak překrásně se usmívá. Je znát, že opravdu není úplně přítomný, že je trochu mimo a když si uvědomí, že za to může on... šťastně a naprosto omámeně se usměje. Stává se s ním nebezpečná věc. Propadne mu a on tyhle věci bere naprosto smrtelně vážně. Hyde ani nemůže tušit jak moc. Tiše se rozesměje, když Hyde prohlásí, že by tu zůstal. On taky. Panebože... Jen neochotně se narovná a s pohlazením jeho břicha oběma dlaněmi pomalu opustí jeho nitro. Jak se dalo předpokládat, vzalo ho to celé mnohem víc, než by možná mělo. Už se na něj jen těžko podívá stejnýma očima.

Hyde

Když se nad něj Aoi nakloní, vztáhne dlaně k jeho tváři a pohladí ji velmi jemně. Neodpustí si ani bříšky prstů přejet po jeho rtech a usměv rozhodně neopouští jeho tvář. Podařilo se mu v hlavě zastavit čas, sice jen na chvíli ale každá vteřina se v tomto okamžiku hodí a je vítanou. Ten šťastný výraz si uchová hluboko do paměti a je jasné, že pokud by se mělo něco stát, bude myslet jen a jen na něj. Je jeho celou osobou dokonale pohlcený, nedokáže se nabažit jeho blízkosti a začíná si uvědomovat, že ani celý život by mu nestačil a ten on rozhodně nemá. Nechá ho se narovnat a sám se s přemáháním usadí na kámen, ještě že nemusí vstávat, nejspíš by se velmi rychle odporoučel k zemi. Chvíli jen tiše sedí s krátkým zvednutím hlavy k nebi, které je nádherně modré a bez mráčku, než sklouzne z kamene a vezme jej za ruku, aby našel co nejmělčí místo a usadí se do písku, částečně pod hladinu opírajíc se zády o kámen. Přitáhne si Aoiho k sobě do náruče a nechá se spokojeně konejšit studenou vodou. Zahledí se před sebe do dáli, než promluví.

"Čekal jsem na někoho, jako jsi ty, tak hrozně moc dlouho. Je to ubíjející proplouvat léty a vědět, co od života čekáš, co hledáš ve spleti času. Pak to najednou uvidíš a víš, že je to přesně to, co tvému životu dodá tu správnou jiskru, co tě donutí vidět ho v naprosto odlišných barvách. " Odmlčí se na chvíli, musí mu to všechno říct, potřebuje, aby to věděl a už konečně nepochybovat, co pro něj znamená a to za tak krátkou dobu.

"Od první chvíle jsem si tím jistý a není to jen teď, když jsme tady. Všechno má svůj čas a já vím, že pokud by tohle bylo poslední místo, poslední událost v mém životě, nikdy bych nemohl být šťastnější…Můžeš si myslet, že je to jen momentální okamžik, ale já vím, že to tak není. V životě jsem zažil spoustu strachu, spoustu bolesti…nic se nevyrovná té chvíli, kdy jsem viděl na tebe padat stožár a byl jsem přesvědčený, že jsem o tebe přišel, ještě než jsem měl možnost tě získat. Jsi okouzlující nádherná bytost…mohl bych pro tebe dýchat, psát písně o tvých očích a stejně by to nikdy nebylo dost, nikdy by to nebylo dost na to, co by sis zasloužil. Tohle všechno ve mně probouzí jen pohled do tvé tváře Aoi-chan…tohle všechno jsi dokázal probudit v obyčejném člověku. To já jsem proti tobě ten obyčejný, ale na tom nezáleží, pokud mi dáš šanci ti to všechno dokázat." dokončí svůj monolog, když k němu stočí krátce svou tvář a líbne jej na spánek, tohle pro něj znamenalo neskutečně moc a pokud tohle nevyjde, nejspíš už přestane věřit, že je mu něco takového souzeno.

Aoi

Hyde se posadí a pak sklouzne z kamene zpět do vody, když ho vezme za ruku a vede s sebou k mělčině a on ho následuje. Dobrodí se tam s ním a když si Hyde sedne, klesne v kolenou k němu. Trochu překvapeně se jím nechá obejmout, ale veskládá se k němu do objetí, bokem k jeho tělu a s hlavou opřenou o jeho rameno. Hyde začne mluvit a jemu je okamžitě jasné, že je to něco pro něj důležitého, když si ho sem takhle odvedl. Začne mu říkat věci, které si přál celý život od někoho slyšet, jenom tomu pořád nemůže nějak uvěřit. Že by tohle byla realita, že by se to stalo, i kdyby neskončili tady? Zaujal by ho vůbec někde na ulici v šedivém městském dni? Jenže Hyde pokračuje a jako by mu teď doopravdy četl myšlenky, protože ho začne vyvádět z pochyb, které ho zrovna napadaly. Okusuje si zamyšleně spodní ret, zatímco krčí čelo. Bože, co on mu to tu způsobuje? Že se vážně moc zamiluje. Hrozně rychle. Do japonské hudební ikony. Musel si prožít to ztroskotání, aby za odměnu mohl dostat něco jiného? Mnohem většího? I kdyby jen na pár dní? Když Hyde mluví o tom stožáru, najde pravou rukou jeho dlaň a pevně ji stiskne ve své. Tohle je... panebože, on se tu snad rozbrečí... zase... Odlepí tvář od jeho ramene a stočí oči do těch jeho.

"Ty ses strašně bouchl do hlavy víš? Ale já jsem za to rád. Doufám, že tě tenhle otřes mozku jen tak nepřejde, jinak bych tě totiž musel zase něčím praštit." Pousměje se a dlouze si povzdechne. "Hydo-san, jak víš, co chci slyšet?" šeptne.

"Je poznat, že píšeš písně, protože to, co říkáš, je nádherné. Děkuji." Řekne mu s upřímným úsměvem a na očích je mu znát, že tomu všemu věří. A je to. Je zamilovaný. Zase vrátí tvář, tam kde ji měl před chvílí, protože potřebuje ještě několik chvil, aby nechal v uších a srdci doznít kouzlo tohoto rána.

"Musíme je najít." Špitne velmi tiše. Pořád silně tiskne jeho ruku.

Hyde

Kouká jen před sebe, tohle všechno měl potřebu mu říct, už před tím. Nedostal k tomu prostor a pak už by mohlo být pozdě. Jeho nitro bylo tak dlouho zabaleno do skořápky vlastních pocitů, že to z něj nakonec vyběhlo úplně samo a nemusel nad tím vůbec přemýšlet. Vyčkává na jeho odpověď, možná má i trochu strach, že to bude příliš rychle, ale z druhé strany, co je v této situaci příliš? Jak ví, kdy se naposledy nadechne? Tiskne jeho ruku ke své hrudi, nejradši by ji už nepouštěl, svým způsobem je překvapený, jak rychle se do toho zamotal, ale nelituje, konečně si připadá živý, byť by to mělo být jen na krátkou chvíli. Spokojený, šťastný ztroskotanec s úžasnou bytostí na nejspíš pustém ostrově, tohle je teda realita, jak se patří. Koukne do tváře Aoiho, která se otočí jeho směrem a čeká, co mu na to všechno řekne. Přijde odpověď, kterou by mohl dostat jen od něj. Rozněžněle stáhne obočí k sobě, když začne mluvit o otřesu mozku a neubrání se protočit oči v sloup, ale není vtom nic zlého.

"Jestli někdy budu mít pocit, že mě to přechází, praštím se sám." Opáčí mu s naprostým klidem a jemně mu prohrábne vlasy v konejšivém gestu. Chvíli mlčí, dokud si znovu neopře tvář o jeho hruď a líbne jej do vlasů s jistou něžností, které by mu chtěl dát tolik.

"Nevím, co chceš slyšet, říkám to, co cítím." Prozradí mu tiše s krátkým přivřením svých víček, když je zase navrácen do děsivé reality.

"Máš pravdu, půjdeme. Vezmeme nějaké ovoce a vyrazíme na cestu. Najdeme je brzy, uvidíš." Broukne měkce, když ho nechá ještě několik dlouhých minut odpočívat na svém hrudníku a teprve potom se začne pomalu zvedat, aby se mohli obléknout, nabrat několik plodů a vyrazí na cestu džunglí.

(Konec)