Hyde x Aoi - Zavři oči a poslouchej - Část 2.

(ostrovní jezírko)

Aoi

K jeho uším doléhají takové ty věty o tom, že má pravdu a půjdou se tedy starat o své živobytí, ale když se ohlíží a z Hyda vypadne ta věta o problémech s hlavou, nakrčí čelo a opravdu upřímně se rozesměje.

"Nevím, jestli mi tě nezačíná být líto. Mohl jsi dopadnout líp. A mám tím na mysli, že sis fakt mohl vybírat o trochu pečlivěji." Vede si dál svou, ale už ne s tím neskutečně vážným výrazem. Nasouká se alespoň do kalhot, aby si hned nepoškrábal nohy o vegetaci kolem a dopne knoflíček na plochém břiše. Znovu k němu obrátí nevinný úsměv, ale když vidí, jaký výraz má Hyde stále v obličeji, znovu se rozesměje.

"Nech toho. Vždyť se začnu červenat." Řekne mu tiše a bos přejde po kameni blíž k němu, aby zaklonil hlavu a vzhlédl ke stromům, co na nich roste. Dostat se na banánovou palmu není žádná sranda, to viděl v dokumentu. A kokosy... ty by po té bouři spadané být mohly. Roste tu i něco, co vypadá jako fíky, ale on to ovoce nezná a není si jistý, zda se dá jíst. Možná, když budou chvíli pozorovat opice a ptáky, jestli to jedí?

"Nevím, jestli jsi schopný ve svém stavu cokoliv stavět a jak velkou to má cenu, pokud tu nezůstaneme." Pronese, ale nemá o moc lepší nápad kde spát, pokud to nemá být na kameni nebo na stromě. Pláž je daleko, tam se nestačí vrátit, než padne tma.

"Nezbude nám, než zkusit si udělat trochu pohodlí tamhle vedle vodopádu, u těch velkých kamenů." Ukáže na ně. Nejsou vysoko nad zemí, ale není to v hlíně, ze které vylezou všechny stonožky. Čeká je velmi nepohodlná noc. To bude chtít hodně, hodně palmových listů. Trvá jim to dlouho, opravdu velmi dlouho a dávno už je tma. Vodopád hučí, až to trhá uši a v noci se lesem ozývá plno divných a cizích zvuků a co je horší - žádný oheň, žádné teplo... Aoi se posadí na listí zády ke skále a neumí si představit, že by šli spát. Očima jako talíře zírá do tmy před sebou a skoro u toho zapomíná, že celý den nic nejedl, až na ty plody, co nakonec zkusili sníst.

Hyde

Tak po jeho slovech už se opravdu neubrání protočit oči v sloup. Tohle bude ještě oříšek, přesvědčit ho o opaku, ale dá si to za úkol na dalších x let, aby podpořil své vědomí, že se odtud opravdu dostanou. Se skoro až mlsným výrazem sleduje pohyb jeho prstů na knoflíčku kalhot a najednou úplně zatouží zase ho povolit. Tyhle myšlenky by si měl v nejbližší době vyhnat z hlavy nebo se opravdu neudrží. Hrozně s ním mává a ani o tom neví, to je strašná představa.

"Opravdu, tak to bych měl ještě přidat." Ne, tohle si prostě nemohl odpustit, opravdu by chtěl vidět, když se červená a pořádně. Nasadil mu dalšího brouka do hlavy. Nakonec přece jen objeví nějaké plody, které nejsou zrovna ty z nejchutnějších, ale nejhorší pocit hladu zaženou. Tuhle bitvu prozatím vyhráli. Další je ještě čeká v podobě přesunu palmových listů. I to nakonec zvládnout, i když jeho hrudník značně protestuje, skoro až hrdinně to nedává najevo a zároveň se diví, kde se to v něm bere. Ne, že by někdy byl zrovna citlivka, ale přece jen překvapil sám sebe. Když padne tma a mají v rámci možností, kde složit hlavu dojde pomalu až k Aoimu sedícímu u skály a usadí vedle něj. Koutkem oka sleduje jeho tvář a oči upírající se do tmy před ním. Teď by měl zachovat svůj pověstný klid a dostat ze sebe to nejlepší, co dokáže, nehledě na to, jak je situace zlá.

"Pojď sem." Nabídne mu svou vlastní náruč s konejšivým, skoro až něžným výrazem v očích a kývnutím hlavy ho ujistí, že to myslí opravdu vážně. Jestli to neudělá, prostě si ho do objetí přitáhne a může protestovat, jak chce.

"Ono to vlastně není tak špatné, když zavřeš oči, jen to chce přemýšlet trochu jinak." Začne pomalu tichým hlasem, když prsty probírá jeho prameny.

"Zavři oči a poslouchej." Dodá ještě, než broukne pár tónů svým hlasem, v jeho hlavě se totiž mění všechny okolní zvuky na jistou melodii, divočejší ale přesto v ní dokáže objevit jisté kouzlo.

"Přestaň myslet na to, kde jsi. Představ si jiné místo, blízké tvému srdci Aoi-chan, tvá mysl tě tam zavede, ale musíš tomu věřit…být o tom přesvědčený…" Šeptá do ticha podmanivým hlasem, mezi jednotlivými tóny, které jeho hlas splete do pavučiny melodie.

Aoi

Odvrátí oči od tmy v okamžiku, kdy se ozve Hydovo brouknutí, aby šel k němu. Mělo by to být tak trochu naopak, protože Hyde ja zraněný a potřebuje odpočívat, ale přesto se přisune zadkem trochu blíž a pomalu se položí na bok, zády ke skále a čelem do tmy, hlavou do jeho klína. Není mu o moc větší teplo, ale rozhodně je to pohodlnější a navíc v něm vzroste pocit bezpečí. Nikdy by si nepřiznal, že má strach, ale on ho trochu doopravdy má. Sami, uprostřed cizí džungle, jak dlouho tohle zvládnou?

"Hmm..." Broukne tiše na jeho slova o změně přemýšlení, když ho Hyde začne hladit ve vlasech a on si uvědomí, jak neskutečně unavený je. Přemýšlí, kde jsou kluci, jestli jsou živí a jestli je jim líp. Z celého srdce doufá, že ano a že je brzy najdou. Vždyť ho nemají s sebou, kdo jim říká, kdy mají jít spát? Kdo dohlédne, aby večeřeli...? Do očí mu vstoupí tiché slzy, ale spolkne pálivý pocit v krku a podloží si tvář dlaní, takže se jí dotkne jeho stehna. Skutečně se upne myslí na jeho hlas a pevně semkne víčka k sobě. Není schopný vybavit si žádné konkrétní místo, ale poslouchá jeho. Každou notu, kterou mu brouká a vnímá každé pohlazení, až dokud neupadne do nevšedně klidného spánku. Někdy v noci se Hyde položil k němu, ale vnímal to jen podvědomě. Ví, že ho má za zády, že mu objímá paží tělo a on ho drží za ruku. Zdá se mu hodně neklidných snů včetně takových, kde se topí, ale ani ony, ani zvuky z lesa ho nakonec neprobudí úplně, protože byl tak strašně moc vyčerpaný. Byla jim zima, ale dalo se to přečkat a ráno, když slunce vyleze, začne se přikrádat zase to nesnesitelné horko.

Hyde

Aoi k jeho překvapení, přece jen usnul. Vlastně to byl jen pokus, jestli ho dokáže natolik uklidnit a povedlo se. Mohl by být na sebe patřičně hrdý, ale je spíš rád, že mu možná dodal, byť jen nepatrný pocit bezpečí a mohl si odpočinout. Nějak nedokázal přemoci pocit, že se o něj musí postarat.

Sám se později přesunul vedle něj a objal ho paží, tisknouc ho k sobě a svíral jemně jeho ruku, kterou nepustil, ani když i on sám upadl do neklidného spánku plného padajících stožárů. Téhle noční můry se snad nikdy nezbaví, ale není to ten okamžik, kdy část dopadla na něj, je to ta chvíle, kdy ho viděl padat na Aoiho. Trhne sebou po dalším z podobných záběrů uvnitř své vlastní hlavy, možná za to mohlo i částečně světlo a začínající horko, když konečně otevře oči a uvědomí si, že jsou opravdu na ostrově. Realita na něj dopadne tíživou silou, když se pokusí pomalu vyštrachat do sedu. Snaží se být obezřetný, aby ho nevzbudil a opře se zády o skálu, držíc se za hrudník. Spánek na tvrdé zemi mu zrovna moc nepřidal. Mírně stiskne víčka k sobě, když se snaží nenápadně rozhýbat, což se mu nakonec i povede. Nebudí Aoiho, nechá ho ještě chvíli spát, když se vydá pro nějaké ovoce, aby zaplnili po ránu žaludky. Zahlédne několik opic, pár papoušků, kteří už začínají se svým koncertem a i nějakou havěť na zemi, která se během vteřiny ztratí v houštinách. Ne, opravdu nehodlá studovat, co to bylo. Raději se zase vydá s několika plody zpátky a položí je vedle něj na palmové listy. Sám se zatím dojde opláchnout a bez kalhot, stojíc po kolena ve vodě se s rukama v bok rozhlíží zamyšleně kolem. Přemýšlí, kterým směrem by se mohli vydat, ten ostrov přece není tak velký, aby se ztratili v džungli, no ne? Ohlédne se přes rameno, když zahlédne probouzejícího Aoiho a musí se spokojeně usmát, vypadá roztomile. Už zase!

"Dobré ráno, dovolil jsem si ti donést snídani do postele." Dovolí si menší odlehčení, než si prohrábne vlasy a zase se rozhlédne.

"Já bych šel tudy" Ukáže opačným směrem, odkud přišli, aby bylo jasné, nad čím celou tu dobu přemýšlel.

Aoi

Leží na boku, pořád na tom samém, co prve usnul a jednu paži má pod hlavou, nataženou, hřbetem druhé dlaně si podpírá bradu. Jakmile trochu procitne, s povzdechem se převalí na záda a zjistí, že ho bolí asi úplně všechno. Je přeleželý, bolavý od vln a potlučený a krom toho se mu skrz víčka snaží bolestivě prodrat slunce. Vztáhne obě dlaně ke svému obličeji, aby ho promnul a schoval a opravdu moc se nechce vracet do reality. K jeho uším dolehne Hydův hlas, on se přetočí na břicho a zvedne hlavu za hlasem. Opravdu zírá na jeho nahý zadek, když tak po kolena stojí v jezírku? První věc v ráji je jeho zadek. Bez oblečení. Panebože... Je to krásný zadek, ale... no jasně, jsou dva kluci, sami, bez lidí, co by se oblékal. V tom vedru.

"Spálíš se, máš bílé půlky." Vypadne z něj jako první a radši klesne tváří do palmových listů. +Opravdu jsem mu řekl tohle?+

"Ehm, dobré ráno." Zahuhlá a tvář zase pozvedne, aby se podíval na plody kousek od sebe. To je od něj hrozně milé. Usměje se a natáhne jednu ruku, aby si rovnou jeden posunul do úst. Znovu stočí oči za ním, když ukazuje plánovaný měr cesty a konečně se posadí.

"Dobře, jak chceš." Souhlasí s ním.

"Zní to rozumně." Cpe si do pusy další kousek a už mu to chutná o hodně víc, než včera. Možná taky proto, že má čím dál tím větší hlad. Vstane, vezme nějaké plody do dlaně a vykročí za ním k jezírku. Zuje boty a kecne si na kámen, protože se chce napít a potom taky opláchnout. Radši se ani nechce dívat na svůj rozespalý odraz a rozcuchané vlasy. Dojí to, co má v dlani a pokouší se dívat všude jinde, než na něj.

"Nemáš v plánu pokračovat?" Ozve se po chvíli s úsměvem, ale pravdou je, že kdyby ho takhle neviděl, hned by na něj skočila deprese a další strachy o ostatní. Díky němu je to ráno mnohem veselejší.

Hyde

Čekal tak nějak všechno, ani mu nedošlo, že by se možná měl obléknout, možná to i svým způsobem udělal schválně. Hlavou se mu prohání spousta věcí a jde jen těžko říct, která z nich byla v tu chvíli přednější, ale po Aoiho prvním prohlášení se upřímně rozesměje. Ať jsou, kde jsou; tohle prostě ovládnout nedokázal.

"Tak rychle ne, nemám je venku dlouho...ale těší mě, že si děláš starost zrovna o můj zadek." Odpoví mu bez přemýšlení a znovu stočí pohled do džungle, aniž by se pohnul. Taky se nemá za co stydět, no ne? Jen kývne hlavou, když ho ujistí, že jeho nápad není úplně k ničemu a vzhlédne k nebi, kde s hlasitým skřekem proletí několik papoušků. Teprve potom se ohlédne zase zpátky na Aoiho, který už sedí na kameni u jezírka a mírně se pousměje.

"Ehm pokračovat? Myslíš otočit se nebo obléknout?" Zeptá se na to první, co ho napadne v hlavě, podvědomě se snaží vytěsnit myšlenky na to, co by měli udělat a nad čím by měl přemýšlet.

"Nechceš se spíš přidat?" Zeptá se ho narovinu s mrknutím, než se ponoří až po krk do vody, a teprve v tu chvíli se otočí směrem k němu.

"Je to vážně příjemné po tom nepohodlném spaní…" Pobízí ho dál, snažíc se neusmívat, ale když ho vidí, jak se tváří a hlavně jak okouzlující je i po ránu, jde to hrozně těžko. Nejradši by ho k sobě do vody stáhl.

"Klidně ti pomůžu." Broukne ještě, když se s blýsknutím v očích o kousek přiblíží, vyčkávajíc na nějakou reakci, která by mu napověděla, jestli si to má dovolit nebo ne.

Aoi

Mírně se začervená, když Hyde zmíní obavy o jeho pozadí a radši se dívá někam dolů, ale ve tváři má svůj dokonale klidný, jemný úsměv. Vystřelí k němu zaskočenýma očima v okamžiku, kdy mu položí sovu otázku, ale kdyby se býval Hyde rozhodl otočit, viděl by opravdu všechno. Uhne pohledem zase rychle stranou, dokud se neozve šplouchání vody. Přidat by se vážně měl. Potřebuje využít každé možnosti umýt se v normální, sladké vodě, ale že by měl jít do naha... po tom, co si včera špitali? Kdyby v tom nebylo víc, svlékl by to, ale ono je a to všechno mění! Prostě se stydí! Zrovna si rozvažuje, jak moc bude pro smích, když to prádlo neodloží, když se Hyde začne podezřele blížit k němu. Zamračí se, když k němu střelí očima jako zebra ke krokodýlovi a uculí se.

"Opovaž se." Vydechne polohlasem.

"Nech mě to aspoň svléct!" Už už si stoupá na nohy, protože Hyde se stále blíží a on nechce šlapat v mokrých kalhotách. Spěšně rozepíná knoflík kalhot, protože má neblahou předtuchu, že má asi tři vteřiny, než poletí do vody.

Hyde

Pomalu se blíží až ke břehu, aniž by z něj spustil oči a jeho reakce se mu líbí. Ten skoro až vyplašený pohled, ale rozhodně to není odmítavý, což si připisuje jako bod k dobru. Možná se to zdá jako malicherné, dělat podobné věci právě teď, ale z druhé strany, trochu pozitivní nálady jim rozhodně neuškodí. Přece se kvůli tomu nebude cítit provinile, to je jasné. Už je skoro u něj, když se začne zvedat na nohy a prohodí tu poznámku o svlékání, tiše se uchechtne, aniž by spustil pohled z prstů na knoflíku kalhot a hlavou se mu proženou myšlenky stejné jako včera, prostě si nemůže pomoct.

"Mile rád ti pomůžu…" Ani tohle si nemohl odpustit, v jeho přítomnosti prostě říká věci, které chce a ne které by měl. Je to prokletí, ale on si ho svým způsobem užívá. Místo toho, aby sáhl po jeho těle nebo pažích a stáhl ho k sobě, se natáhne k útlým bokům, sevře látku jeho kalhot i spodního prádla v prstech a jedním plynulým pohybem ji stáhne dolů.

"Tak a teď už se nemáš na co vymlouvat…" Zavrní skoro až medově a ještě chvíli mu kouká do očí, než krátce těkne pohledem i dolů.

"Mm….asi mám problém." Dodá ještě, než se dlouze nadechne a po zádech zapluje pod vodní hladinu, aby se zchladil. V hlavě mu proběhne myšlenka na téma, opovaž se obléct nebo to zas udělám já, i kdybych tě měl doběhnout.

Aoi

Není to rychlá smrt, spíš jím projedou vibrace od shora až dolů, když se Hyde vynoří zvolna z vody, aniž by opustil pohled do jeho tváře, zatímco se Hyde dívá na ten proklatý knoflík. Stačí jenom na prázdno otevřít pusu a pak si uvědomí, že to stáhl všechno. Stojí deset centimetrů od něj, pod ním, ve vodě a Aoi je na kameni a on... to stáhl VŠECHNO!!! Upřeně chvíli zírá před sebe s rukama bezmocně podél těla. No tak teď už je to vážně jedno, konec studu. Kdyby tedy neměl jeho obličej takový kousek od... kdyby Hyde nezmizel pod vodou, asi by tam rovnou omdlel, ale takhle nakročí a vystřihne elegantní šipku rovnou pod hladinu. Vynoří se o notný kus dál a pohodí hlavou, aby se mu vlasy nelepily do tváře. Ohlédne se, aby zjistil, kde asi je Hyde. Voda je příjemně chladivá a odhání narůstající horko, vodopád šumí, papoušci řvou, taková romantika... +Něco pro tebe, Aoi-san. Osud má zvrácený smysl pro humor.+ Pomyslí si, když udělá několik temp blíž k němu. Měli by se sebrat, jít hledat kluky, co když oni hledají je? Co když... a on si tady... už je jen malý kousek od něj. Těžko se zpovídat komukoliv za svoje jednání, oni jsou prostě živí, právě teď a Hyde měl pravdu, když říkal, že to tak nemusí zůstat dlouho. A je k sakru neuvěřitelně krásný. Přesně tak, jak se o něm říká. Úplně jinak, než v televizi. Říká se, že když je krize, líbí se vám kdokoliv, no a co když je krize a už se vám líbil před tím? Tomu se říká okamžitý zásah kulovým bleskem?

Hyde

Ještě chvíli zůstává pod vodou, protože se musí opravdu pořádně zchladit. Ono to byl dobrý nápad, stáhnout to všechno, ale nějak si neuvědomil úplně důsledky….no možná uvědomil a právě proto to udělal. Vynoří se, dlaněmi si stáhne mokré prameny dozadu, než těkne pohledem ke břehu, kde už nikdo není. Teprve pak se rozhlédne a s potěšením zjistí, že Aoi se přece jen do té vody odhodlal. Na tváři se mu objeví úsměv a v ocelových očích se znovu zablýskne s nádechem trochy té provokace.

"To ti papoušci." Zavrní tichým hlasem, když zdolá vzdálenost mezi nimi, ten malý kousíček, který ho dělí od Aoiho nahého těla. Všechny myšlenky, jež se mu podařilo aspoň trochu zchladit pod vodou, jsou zpátky a s mnohem větší intenzitou. Jedna jeho paže si najde cestičkou kolem štíhlého boku a bez váhání si ho přitáhne k sobě, dlaní té druhé zamíří přes jeho tvář do vlasů a se spokojeným krátkým vydechnutím se přitiskne rty na ty plné a měkké, které ho tak nenásilně přivábily k sobě.

"Jsi dokonalý, proč to kruci nevidíš." Zamručí trochu nespokojeně, když se na moment oddálí, aby se mol nadechnout. Nehodlá ale otálet dlouho, prostě si uzme další polibek a neubrání se krátkému vydechnutí do jeho rtů. Teď už nezáleží na tom, kde je nebo co se událo, teď už zase existují jen oni dva a tenhle malý soukromý ráj.

Aoi

Prý papoušci... to je asi místo hrdliček nebo co. Jenže to už jsou tak nějak u sebe a on ví, co se stane asi tak vteřinu před tím, než se to doopravdy začne dít. Ucítí jednu jeho malou dlaň kolem svého boku, dotkne se špičkami dna, protože tak tak stačí a vzápětí už má druhou Hydovu dlaň na spánku a v mokrých vlasech, stejně jako jeho rty na svých. Může se vymlouvat, že ho objal rukama kolem pasu třeba proto, že je Hyde o deset čísel menší a on by jistě nedosáhl, ale byla to upřímně zcela spontánní reakce, u které prostě zavřel oči a začal mu polibek pomalu, ale procítěně oplácet, zatímco ho musí trochu škrábat kroužkem ve rtu. Hyde jejich spojení přeruší se skoro zoufale naštvaným prohlášením, on nakrčí jemně čelo a pousměje se, ale pak ho znovu umlčí. Ano, on sám. Bříšky palců ho jemně pohladí po kůži na bocích, jako by se stále bál dovolit jemu i sobě něco víc, ale zároveň se jeho dlaně dostanou dál po jeho kůži, víc na záda a jemně ho k sobě přitisknou. V hlavě teď nemyslí na nic konkrétního, jen na Hydovu přítomnost u sebe a na to, co to v něm probouzí. Za normálních okolností by to přece mohl být splněný sen no ne? Někdo, kdo by dost ocenil jeho romantické založení... vždyť je to jedno, že nemá prsa, stejně má rád malá... bože, ještě, že mu nevidí do hlavy, to by mu snad jednu vlepil. Navíc, když si ho pěkně oblékne, může lhát, že holka je. Teď už mu koutky jemně cuknou nahoru, ale stejně ho nepřestane líbat.

(Konec druhé části)