(televize)
Hyde (Kei)
Mírně pozvedne obočí, když prohodí poznámku o sňatku a upřímně se usměje, o něco více, než obvykle, tahle poznámka se mu hodně líbila.
"Mmm, sňatek říkáš..." Na několik vteřin se tváří, že nad tím opravdu uvažuje, aby ho trochu vyvedl z míry.
"To si budu muset, ještě pořádně promyslet, zatím bych zůstal u toho koncertu..." Dokončí nakonec s klidným výrazem, když si před sebe nechá postavit ještě zákusek....čokoládový...
"Mmm, mám se ptát, proč zrovna ten?" Nadhodí ještě do prostoru, i když už je obsluha pryč a zaujatě si prohlédne první sladké pokušení, když do něj zkoumavě dloubne vidličkou a nakonec ho i ochutná. Zatváří se velmi spokojeně, sladkou chuť přece jenom vnímá o něco lépe, než jiné i přes fakt, čím se živí. Olízne si horní ret, kdyby tam přece jen něco zůstalo a teprve pak na něj zase koukne.
"Je vážně dobrý, nedáš si?" Zeptá se s velmi nepatrným nádechem dobře skrývané provokace a natáhne k němu vidličku s dalším kouskem. Bylo by fascinující koukat, jak se bude tvářit a jestli mu bude chutnat, vždycky dokázal pozorovat dlouho jak někdo jí, jakoby za ně vnímal chutě a vzpomínal, jaké to bylo.. .kdysi...
"Ano, to by jsi nejspíš byl..." Souhlasí s ním s pobaveným podtónem, ale rozhodně netrpí přehnaným sebevědomím, je to spíš jen taková očekávaná poznámka.
"Výborně, v tom případě se sejdeme a probereme detaily až na to budeš připraven, jde mi hlavně o styl a podobné...ostatní vyřídí agenti." Broukne klidně, když znovu rýpne do svého dortu před sebou a raději se napije kávy.
"Co mám udělat proto, aby si se tvářil alespoň trochu, jak při show?" Uhodí na něj bez ostychu a nakloní se blíž k němu, po té, co dosune kafe i dort stranou a znovu si položí bradu do dlaní se zvědavým výrazem v očích, je to pro něj jako nějaké studium složitosti lidské povahy. Líbí se mu to, zaujal ho a je to na něm vidět.
Ruki
Čekal od něj skoro cokoliv, ale trefil se do něčeho, do čeho se nechce žádnému japonskému muži a Hyde odpověděl přesně podle toho. Vyhýbavě. Pro sebe se usměje, když jemně skloní hlavu a v duchu si připíše pomyslný bod. Taky konečně.
"Já moc nejím. Není to pro mě druh potěšení." Nejspíš ho zklame i tentokrát, když sklouzne očima na zákusek, ale když pak uvidí vidličku namířenou jeho směrem, probudí se v něm všichni ďábli, které v sobě má. On s tou svatbou uhnul... no dobře... předkloní se a obejme obsah vidličky svými dokonale nalíčenými rty. V momentě, kdy z ní sousto stahuje, k němu na okamžik zvedne oči a podívá se přímo do těch jeho. Je to jen okamžik, než se zase napřímí a sní sousto jako by nic s velmi nezúčastněným pohledem po okolí.
"Opravdu dobrý. Ale celé bych to jíst nechtěl." Řekne mu. Dort je hodně hutný, jeho by asi odvezli na diabetologii. Hmm, jak sebevědomé, co když ho ostatní kluci vůbec neposlouchají? Pomyslel vůbec na to, že se nemusí líbit všem? Až se on bude cítit? Co je zas tohle? Snad až si sednou jejich rozvrhy ne? Už zase má dlaně založené na prsou, jak se před ním podvědomě brání něčemu, co neumí pojmenovat. To Hydovo poslední počínání ho přiměje na něj znovu upřeně hledět. Je to dlouhý pohled, jakýsi pomyslný souboj, kdo uhne dřív. Kdyby jen Hydovy oči nebyly tak kouzelné a hřejivé, zatímco ty jeho jsou jako ostré kousky ledu. Dobrý den pane protiklad. A pak ho osvítí... mohlo by to být jakési téma vystoupení. V ten okamžik návalu inspirace vystoupá očima nad jeho hlavu, pootevře rty a je jasné, že mu v té hlavě něco krystalizuje.
Hyde (Kei)
"A co je pro Tebe druhem potěšení?" Zeptá se bez přemýšlením s nádechem zvědavosti z hlase, když nakloní hlavu mírně na stranu a znovu mu věnuje jeden ze svých typických úsměvů. Baví ho, hrozně ho baví jeho přítomnost, nejspíš by neměla, ale pomoci si nemůže. V tu chvíli jej něco napadne a pomalu se narovná, když sáhne do kapsy pro telefon, který rozhodně není výplodem moderní techniky, nemá to rád. Chvíli do něj kouká a přejíždí prstem po displeji, evidentně něco hledá. Nakonec ho přece jen přiloží k uchu a poslechne pár tónů vyzvánění.
"Mmm, výborně. To jsem přesně chtěl slyšet. Hai, necháme to na příští týden. Arigato." Ukončí hodně krátký rozhovor, než telefon zase schová. Mohl by jej trochu poškádlit, třeba se trochu probere ten jeho předchozí výraz, minimálně by jej mohl přivést do rozpaků...ano, to je dobrý plán.
"Už jsem si to promyslel, na radnici mají volno za hodinu, takže..." Odmlčí se krátce a tváří se naprosto klidně a vážně. Vlasy si přehodí přes pravé rameno.
"Takže zbývá jen jediná otázka, jestli si mě vezmeš, Ruki-chan?" Dokončí, když začne postupně stahovat jeden z prstenů, který měl na ukazováčku pravé ruky, takový větší vypouklý, vlastně ten největší, který má na svých rukou. Možná by si mohl ještě kleknout, ale to už by přece jenom bylo velké divadlo i na něj. Vyčkává, jak se na to bude tvářit, tohle byl momentální nápad, když mluvil se svým agentem a vyřídil si pro dnešní den volno. Jakmile si dostatečně užije svůj trochu mmm...šílený nápad, nejspíš mu prozradí skutečnou povahu jeho myšlenky a to je to, že by mohli začít se sjednocením prvotní představy u něj doma. Je tam všechno potřebné, tím si je jistý, vždyť tvoří, co chvíli a má vždycky všechno po ruce.
Ruki
"Druh potěšení?" Zopakuje po něm docela vážně, jako by byl zpět na rozhovoru pro televizi a skutečně se zamyslí.
"Rozhodně moje práce. Ale... spíš ten proces její tvorby, než stage, jestli mi rozumíš." Broukne v hlouběji posazené tónině. Sleduje Hyda, jak hledá svůj telefon a nechá ho v klidu vyřídit, co ho napadlo. On sám odepíše na několik zpráv s tím rozdílem, že jeho telefon je nejnovější model I-Phonu ve zlaté. Prostě miluje zlaté věci, i když to není moc vidět. Neodpustil si zlatou tašku. Moc ji neukazuje, ale miluje jí. Zrovna je uprostřed psaní jedné textovky, když k jeho uším dolehne, cože to říkal. První se přestanou pohybovat prsty po displeji. Pak pomalu vystoupá očima k těm jeho v jinak nehybné tváři, něco se mu v nich blýskne, mohla by to být i vražda. Pak padne opravdová žádost o ruku a on přeskočí pohledem na jeho prsty stahující si prsten. Má pocit, že slyší vlastní srdce uprostřed svého mozku v pravidelných a neskutečně silných, přesto podivně vyrovnaných úderech. Pak se mu to v hlavě přepne, ďábli se ozvou znovu a on popadne chuť tenhle souboj vyhrát. Hyde si myslí, že ho vykolejí? Že zahraje na jeho nervozitu, kterou mu ukázal na terase? Jeho levá ruka se odlepí od telefonu a s jemně roztaženými prsty od sebe ji posune přes stůl směrem k němu s jasnou výzvou v očích.
Hyde (Kei)
Nespouští z něj pohled, vydržel by na něj koukal i sto let, vlastně by to bylo i možné, když se nad tím pořádně zamyslí. Čekal hodně, od uraženého výrazu, přes rozpaky až po vyděšený útěk, ale nic z toho se nestane. Jeho výraz ve tváři zůstane naprosto stejný, nezmění se, ani když postřehne jeho levou ruku natahující se jeho směrem.
"Mmm...čekal jsem trochu víc radosti a možná i nějaké to objetí a polibek, ale to si asi budu muset nechat na svatební noc. Trochu jako zajíc v pytli" Neodpustí si poznamenat, než se natáhne volnou rukou po jeho dlani a v té své chladné jí na chvíli sevře, prohlížejíc si její jemné linie oděné v rukavičce. Koukne mu upřeně do očí, když začne pomalu s jistou lehkou provokací stahovat rukavičku dolů i jeho oči ten pohyb začnou sledovat a spodní ret se automaticky uvězní mezi zuby. Klidně ji po té odloží stranou, než mu začne prsten nasazovat se zvláštně spokojeným úsměvem.
"V tom případě můžeme za chvíli vyrazit." Dokončí a je zvědavý, jak dlouho tuhle hru vydrží Ruki hrát. Nakonec začne pomalu zvedat dlaň ke svým rtům, příliš neřeší, kdo by je tu mohl vidět, vždycky se to dá nějak vysvětlit, v tom vidí ten nejmenší problém a s pohledem do jeho očí jeho hřbet dlaně krátce políbí.
Ruki
Při zmínce o svatební noci ho stojí veškeré sebeovládání, které ještě má, aby se ani trochu nezačervenal. Tohle je šílený souboj. Vždycky, když už si myslí, že to ustál a má aspoň trochu navrch, Hyde to vyžene o level výš. Kam až se chce dostat? Vytáhne koutky nahoru ve svém studeném úsměvu a v očích se mu odrazí známka nevinnosti.
"To je riziko podnikání. Vypadáš jako někdo, kdo se toho nebojí, takže ti nezbude, než doufat, že sis nezkazil život. Mě pak doma na rameni nebreč." Řekne mu. +Já ti dám zajíce, vlčí útok to bude.+Přivře trochu oči. Oba dva sledují jeho levou ruku jako uhranutí. Na tom pohybu a svlékání rudé kůže je něco divně erotického, prostě to dusno cítí a vnímá. V momentě, kdy je dole, má pocit, jako by byl nahý mnohem víc, než je a chladný kov prstenu ho zastudí na prsteníčku. Sotva patrně zvedne oči k jeho tváři, když se prsten sune na svoje místo a spatří jeho skousnutý ret. Je krásný, opravdu je, přesně, jak se říká. Ten okamžik, kdy se měkké rty dotknou jeho ruky, přiměje jeho srdce, aby se konečně rozeběhlo rychleji. Pořád se mračí, ale je to zkoumavé mračení, někde na pozadí trochu poplašené, ale je to daleko v jeho očích.
"Dobře." Vypadne z něj, vezme mu svou dlaň a poměrně rázně vstane, aby se natáhl po své rukavici a vrátil ji na původní místo. Nemá nejmenší tušení, kdo je tady za nevěstu, je mu to vlastně trochu jedno.
Hyde (Kei)
"Máš pravdu nebojím se ničeho, to ty by ses měl začít bát." Oznámí mu naprosto klidně, i když jeho hlas se stane o něco tišší. Teprve pak se pomalu narovná a opře se s pravým předloktím přehozeným přes opěrku. Mezitím k nim dojde obsluha a on jen bez další poznámky, za oba dva zaplatí a samozřejmě nechá celkem obstojné dýško, ať si taky někdo trochu přilepší. Úplně ignoruje zvědavý pohled, který těkne od něj k Rukimu a sáhne po své kávě, kterou posledním lokem dopije a pustí se do dortu. Užívá si o něco rychlejší tlukot srdce, jenž jej vábí k sobě a nechá se na chvíli pohltiti jeho rytmem, je to příjemné, možná až příliš. Možná by měl chvíli popřemýšlet, co vlastně dělá, jaké by to třeba mohlo mít důsledky.
"Já myslím, že si to spíš budu užívat. Inspirace, vzpomínáš?" Ťukne si prstem do spánku krytého dlouhými tmavými vlasy. Počká až dopije svou kávu a začne se zvedat, nakloní se pro svůj kabát, který ještě pořád nese známky vody a přehodí si jej před ruku.
"Tak jdeme, ať to stihneme." Mrkne na něj bez okolků, čekajíc až se uráčí konečně vstát, pustí jej dokonce první do dveří s dlaní na pár vteřin položenou v místě Rukiho kříže.
"Nejspíš bychom se měli stavit ještě pro prstýnky." Pokračuje dál ve své hře, koutkem oka sledujíc výraz v jeho tváři, jestli se nějak výrazně změní. Před budovou televize už je čeká auto, jeho luxusní auto s černými skly, kde jim řidič otevře dveře a nechá je nasednout, pak už konečně vyrazí, ale není to k radnici, míří k jeho bytu.
Ruki
Potlačí nutkání protočit očima. Každý se něčeho bojí a ano, on by se měl začít bát. Jenže to začíná být otázka cti. A všichni vědí, co to pro Japonce znamená. Při té zmínce a poťukání na spánek si skutečně vzpomene na jeho slova z show, o tom, že má rád komplikované osobnosti. Nazval jeho komplikovaným? Trochu rozmarně se otočí na podpatku a vykročí z restaurace poměrně neochvějným krokem, který je mu vlastní. Auto vypadá moc dobře, možná v takovém někdy seděl, ale rozhodně nebylo jeho. Nastoupí si jako první, posune se na sedačce k opačnému sklu a zkontroluje si doplňky, čistě pro zaměstnání rukou. Najednou jsou podstatě sami, bez veřejnosti všude kolem a hra pokračuje. Prstýnky...
"Ano, samozřejmě. Jsem trochu vybíravý... Tokyo je naštěstí plné výborných klenotnictví. Myslel jsi na to, kam se chceš podívat?" Pokračuje s tváří upřenou z okýnka a začíná v něm narůstat vážné podezření, že jestli Hyda někdo nezastaví, dneska se ožení. No do prčic... představí si, jak přijde za klukama, zamává okroužkovaným prstem a vší parádou jim řekne, že si někoho vzal. Připadá mu to najednou tak vtipné, že si podepře bradu dlaní, schová svoje rty a začne se zase hihňat jako prve v televizi.
Hyde (Kei)
Pohodlně se usadí, nejradši by se zase natáhnul přes celou sedačku, ale teď bohužel nemůže...no nevadí. Po jeho slovech, se na něj s nádechem pobavení ve tváři ohlédne a neochvějně zavrtí hlavou.
"Samozřejmě, že do toho nejlepšího, přece bych nenechal svou drahou polovičku nosit nějakou cetku." Ujistí ho vážně, jak to tak vypadá, už začíná mít Ruki nějaké obavy, rozhodne se tedy trochu přitlačit na pilu. Chce vyhrát, možná by přece jen mohl řidiči říct, aby je do toho zlatnictví odvezl a opravu ty prsteny koupit. Ta show v něm probudila nějakou rozvernou náladu nebo to má na svědomí Ruki, těžko říct. Po svým slovech pohne dlaní a uloží ji klidně na jeho stehno s pohledem naprosto klidně a sebevědomě upřeným před sebe. Cesta jim ještě chvíli bude trvat, nebydlí zrovna kousek, ještě chvíli jej bude napínat. Kdyby si měl vsadit, nejspíš dostane po tom minimálně facku, nad tou myšlenkou se krátce uchechtne. Krátce se zveden ze sedačky a broukne do ucha řidičovi, který na první křižovatce zahne. Ano, koupí mu ten prsten i sobě, rozhodl se přesně ve chvíli, kdy se Ruki začal hihňat, musí to udělat, nejspíš by pak ani neusnul. Auto nakonec zastaví u nejvyhlášenějšího zlatnictví, které tu v okolí je, vystoupí a koukne do auta na něj.
"Tak prosím, můžeš se klidně rozšoupnout."
Ruki
+Hmm, tak to doufám, že jsi připravený platit.+ Pomyslí si, protože on není rozhodně zase tolik při penězích, jak by mohl být Hyde. Ne, to je jasné už z toho v jakém autě kdo jezdí, i když jeho Toyota stála taky statisíce. Kdyby si měl svatbu naplánovat, ty prsteny by jim navrhl sám, ale na to rozhodně čas nemá. Kdy přesně začal uvažovat jako že to, co se chystá udělat udělá doopravdy? Teplá dlaň se dotkne jeho stehna a on sebou citelně cukne. Otočí k němu tvář a najednou vypadá jako laň.
"To už ale trochu přeháníš." Řekne mu tiše, nikoliv však výhružně, spíš měkce. Někdo by možná řekl, že přehánění je ta svatba, jenže on má všechny věci trochu jinak, než ostatní. Auto zastaví přímo před vyhlášeným klenotnictvím Graff. Ještě, že si dneska dal tolik záležet na vzhledu. Je tu hodně prominentních turistů. Vystoupí s tím nejsebevědomějším výrazem v obličeji, jaký dokáže nasadit a vykročí s ním dovnitř. Cestou zvedne ruku na pozdrav pár fanouškům, ale jsou to zazobanci, takže se neztrapňují davovou hysterií. Rozhodně ne na tomto místě. V Recepci se jim okamžitě začnou věnovat s množstvím nejuctivějších úklon.
Hyde (Kei)
Ohlédne se po něm s mírně pozvednutým obočím, když mu řekne, že to přehání.
"Zastáváš názor, že až po svatbě?" Neodpustí si do něj rýpnout, ale na jeho tváří není nic jiného, než konejšivý úsměv. Tohle klenotnictví má rád, je tu velký výběr a většinou mu splní jakékoliv přání. Některé výhody toho, že je slavným si doslova užívá. Kabát už k jeho štěstí uschnul, takže jej má oblečený a okamžitě jeho oči začnou těkat po okolí s jistým nadšením, co všechno tu vidí. Pro podobné věci má opravdu slabost. S nádechem spokojenosti ve výrazu, krátce rozpřáhne ruce.
"Tady jsem doma." Prohodí s pobavením, čímž si vysloužil milý úsměv prodavačky, na kterou upře svůj dlouho trvající pohled a přistoupí k ní blíže.
"Jedna věc mi tu ale chybí." Řekne ji tichým hlasem a zkoumá výraz ve tváři, je unesena, jak se zdá a to je dobře.
"Ta hudba je příliš potichu, pak se nemůžu rozhodnout." Mírně pozvedne obočí v náznaku otázky, jestli by to bylo možné zařídit, než se otočí na Rukiho, k němuž dojdeš rukami v kapsách a klidně se nakloní ke straně jeho tváře.
"Vybírej nevěsto. Je to tvoje. Já si ještě něco zařídím." Broukne tichým hlasem, aby ho mohl slyšet jen on a sám se klidným krokem vydá do vzdálené části, kde jsou prsteny zásnubní. S každou další minutou si o něco víc pohrává s myšlenkou, že by to opravdu udělal. Sžívat se s někým jako je Ruki.. Zábavná představa, tolik inspirace najednou... Jenže pochybuje o tom, že by to Ruki dotáhl do konce, tohle určitě nedá... To je jasné... A navíc je tu jeho malý ehm technický problém.
Ruki
"Ta svatba je za..." Podívá se na hodinky na levé ruce.
"Půl hodiny." Řekne mu.
"Jak bys to chtěl asi stihnout před svatbou?" Už se na něj zase mračí. Podle něj je zhola nemožné, aby si vybrali, dojeli na místo a stihli sňatek, takže je naprosto v klidu. A to Hyde nezná jeho monumentální nerozhodnost v otázkách šperků. Sleduje jeho vystoupení před prodavačkou. Na jednu stranu tak klidný hlas, příjemné vystupování a aura a na druhou se chová jak král světa a irituje ho tím. To se někdo má, když je doma na místě jako je toto. Snaží se vypadat podobně nezúčastněně jako všichni, kdo na to se vší samozřejmostí mají a pak už se vážně dopálí.
"Já jsem na sobě na rozdíl od tebe šaty nikdy neměl." Zasyčí na něj. Lže...jednou je měl. Ale to bylo jednou a Hyde má takových fotek desítky. Hudba se zesílí, ne hrají něco jiného... rockového... hosté jsou v údivu, Hyde ve své živlu a on potřebuje obklad. Trochu se vydýchá a pracovnice ho uvedou k pultu se snubními prsteny. Palet není zase tak mnoho, ukazují mu nejdřív nové kolekce. Všechny ty šperky jsou nádherné, velmi luxusní, velmi nákladné. Pro něj trochu... moc třpytivé, moc kamenů. Nicméně ty rubíny... ceny tam uvedeny nejsou, diskrétnost nade vše. A ať si.
"To jsou diamanty?"
"Ano, pane, nová kolekce. Bílé zlato, hranaté rubíny a trojúhelníkové diamanty. Spinnig Eternity." To jméno se mu okamžitě zalíbí. Škoda, že Hyde si nikdy neužije jejich barvu... Moment... a co je mu po tom.
"Řekněte mému snoubenci, že jsem se rozhodl pro tyto." Oznámí jim a pracovnice ho uvedou do salónu, kde může zatím počkat. Přehodí si nohu přes nohu a hledí skrz výlohu na ulici. Tohle je neskutečně ujetý sen. Potkal v něm Hyda, hrál s ním hru s pliváním vody a na růžovou kytaru a za chvíli si ho vezme s nejdražšími prsteny na Zemi.
Hyde (Kei)
"Tak vidíš budeš mít premiéru. Všechno je jednou poprvé." Houkne na něj ještě, když s rozevlátýma rukama kráčí k nabídce a prohlíží si všechny šperky, které v tomto oddělení mají. Krásná práce, jemná, některé kousky jsou velmi originální. Přejíždí bříšky prstů po paletkách, které mu ochotně prodavačka ukazuje a je v sedmém nebi. Občas si dokonce broukne společně s hudbou linoucí se kolem. Ano, tenhle den se mu moc líbí, kdyby nad tím začal pořádně přemýšlet do hloubky, už dlouho si den bez koncertu takto neužil. Proběhl jeden telefon na radnici, kde si ověřoval, jak jsou na tom s časem, kdyby přece jen dojeli až tam a taky si objednal právníka, čistě pro efekt. Pokud chce Rukiho dostat, nesmí mít žádné pochyby. Nakonec, když vše vyřídí se rozhodne vybrat jeden z bílého zlata zdobený větším rudým kamenem, ten odstín se mu velmi líbí. Nechá ho vložit do luxusní krabičky a po vypsání šeku i za snubní prsteny, se vydá s nimi v kapse hledat Rukiho.
"Mmm, dobrý výběr. Rudá se k tobě bude hodit. Máme ještě půl hodiny museli nás trochu posunout, no aspoň nebudeme mít zpoždění." Oznámí mu klidně a natáhne k němu dlaň, aby mu pomohl vstát.
Ruki
Obrátí k němu obličej, když se Hyde objeví u jeho pohovky. Teď už je mu nejistota vidět na očích. "Museli nás posunout? Nebo máme kolik času chceme, protože tam žádná rezervace není." Řekne mu, ale vstane s jeho pomocí na nohy a s dalšími úklonami a vyprovázením se vydají ke dveřím a zpět do auta. Mohl by si začít nesmyslně vymýšlet, třeba že nemá vhodné oblečení, že tam nebudou kluci, hostina, zvyky, obřad.... ano je praktikující shintoista a bez obřadu si rozhodně nikoho nevezme. Prostě ta svatba má mít všechno včetně čajového obřadu a její přípravy by mu zabraly měsíce a teď. A když cokoliv řekne, bude to vypadat, že se vymlouvá a uhýbá. Takže to nemá řešení. Už zase sedí na svém místě, když mu zazvoní telefon. Je to Aoi a domáhá se odpovědi na to, kdy dorazí. Úplně zapomněl, že už je tolik hodin a že se dohodli na společné večeři.
"Hai, Aoi-kun...Iie... hai..." Náročný rozhovor...
"Vlastně dorazím později. Ne to není výmluva." Chvilka rozčileného hlasu na druhé straně. Všichni totiž znají Rukiho Jsem tam za hodinu. To znamená jsem tam tak za šest až osm hodin, ještě sedím v letadle z LA. On ale vůbec nemá tušení, jak tohle skončí a kdy.
"Prostě vám zavolám. Zatím." Ukončí to celé a vydechne si směrem z okýnka.
Hyde (Kei)
Podzvedne nad jeho otázkou mírně obočí, taky by mu mohl říct
pravdu, tím by ho mohl dostat ještě víc, s každou další minutou chce vidět víc
z jeho nejistoty, užívá si ji a k tomu i pocit se o něj postarat, když mu
koukne do očí. Teď by byl nejlepší čas couvnout, dokud ještě je možnost. Krátce
se nadechne a objeví se další úsměv, tentokrát o něco něžnější."Doteď rezervace opravdu nebyla." Přizná bez okolků, ale jeho dlaň ještě chvíli nepouští. Usadí se pohodlně do auta a řekne řidiči, kam má zamířit, jeho pohled už je opravdu překvapený. Vyslechne si část jeho rozhovoru, ne že by chtěl, snaží se zdvořile koukat na druhou stranu, ale přeslechnout to nejde.
"Nechceš pozvat přátelé. Je to velký den." Pokračuje dál pohrávajíc si s přívěskem na řetízku, než sáhne do kapsy pro krabičku.
"Říkal jsem si, že tě trochu rozmazlím, když jsem tu žádost tak odbyl." Broukne s pohledem upřeným do jeho tváře a položí mu do klína krabičku s prstenem a mírně pozvednutým pravým obočím. Pak vystoupat dlaní k jeho tváří, kde se bříšky prstů dotkne jeho brady a téměř neznatelným tlakem se mu pokusí otočit hlavu jeho směrem, aby se mu mohl kouknout zblízka do oči.
"Mmm, za ten úsměv, co jsem viděl bych dal hodně. Co mě bude stát?" Zeptá se jej měkce, trochu se v jeho očích ztratil, měl by si dávat pozor, jak moc se plete do vlastních sítích.
Ruki
Ještě chvíli hledí ven, než k němu doteče význam jeho slov. Do teď tam, rezervace nebyla a nyní je? Při zmínce o přátelích se tiše, trochu ironicky zasměje.
"Ne. Než by to všichni pochopili, oblékli se a přijeli, určitě bychom to nestihli. A kdybychom na ně měli čekat, udělal bych celou svatbu jinak a byla by nejdřív za rok." Řekne mu naprosto vážně. Snaží se nedívat se na něj, i když na sobě cítí jeho pohled a začne konečky prstů nervózně poklepávat o stehna. Začíná z toho ztrácet nervy, ale vážně moc to nechce prohrát. Ucítí cosi na svém klíně. Je to krabička. Shlédne na ni, ale nedotýká se jí. Měl za to, že Hyde v tom obchodě doopravdy nic nekoupil nebo tak možná něco pro sebe, pro svou holku, pro kohokoliv... Dotek na tváři ho stojí dost přemáhání, protože fyzický kontakt je rozhodně další meta, ne něco, co by mohl dělat každý a jemu se napnou všechny svaly v těle. Teď už je jeho nervozita jasně patrná a potlačuje nutkání dát mu tu ruku pryč. Přesto se na něj podívá. Pohled, který vidí naproti sobě, by nezahrál nikdo... melodii Hydova hlasu by nevydal nikdo... čím víc se mu dívá do očí, tím víc mu věří, že si nedělá legraci. Ne, že by byť z jednoho procenta pochopil proč.
"Flirtování ti jde." Řekne tiše. A ne, nemyslel to tak, že se chytá. Myslel to tak, že umí být intenzivně přesvědčivý. Pak oči skloní a jeho rysy se trochu uvolní. Co by ho stál jeho úsměv? To někdy neví ani sám. Dotkne se krabičky a konečně ji otevře. Zírá na blýskavou věc uvnitř a naprosto mu nedochází, že je opravdu tam. Že není prázdná.
Hyde (Kei)
"Flirtování? Ruki-chan, musím ti prozradit jedno velké tajemství." Začne pomalu, aniž by mu bradu pustil, jen se o něco více přiblíží k jeho tváři, sotva milimetry dělí jeho rty od těch nalíčených, je jimi přitahován neviditelnou silou, nemůže si pomoci.
"Jsi první, u koho se o to snažím." Dokončí šeptem, jeho dech se opírá do měkkých rtů před jeho tváří, palec jemně kopíruje pravou část linie horního rtu. Ty jeho jsou mírně pootevřené, skoro jakoby se snažil ještě něco říct, ale slova mu najednou dochází. Pohne hlavou mírně do strany, už si začíná uvědomovat, že tohle je něco jiného zvláštního, ten pocit, co se mu usadit někde v místě žaludku, zvláštní opravdu...zamotal se do toho víc, než by chtěl. V hlavě se mu rozezní varovné zvony, i kdyby to dotáhl do konce, nemůže to Rukimu udělat, ne s tím kdo je. Bral to jako dobrý vtip, až do teď, teprve teď mu došlo, že to prostě udělat nemůže, ne že by nechtěl, ale právě proto, že by mu to nejspíš ani nevadilo. Odtáhne se spustí svou dlaň na sedačku mezi nimi a pohodlně se opře zadívajíc se přede sebe.
"Vyhrál jsi Ruki-chan, jedeme plánovat koncert." Broukne nakonec s mírným pousmáním, ale kdyby se mu podívat znovu do očí, viděl by jistou dávku smutku v ní schovanou.
"Teda pokud tě nemám raději odvézt za přáteli?" Zeptá se jej přímočaře, on sám by s tím začal hned, pořádné přípravy. Má teď docel dost inspirace, stačilo jen pár hodin v jeho společnosti.
"Mimochodem prsteny jsou tvoje, ber to jako dárek."
Ruki
Nespouští oči z těch jeho, když se Hydovy rty začnou přibližovat směrem k jeho. V žaludku se mu usadí brnění z toho, jak nebezpečně blízko je a přemýšlí, jestli mu jí vrazí, až to udělá nebo jestli ucukne dřív sám od sebe. Ne, že by tohle nebylo pokušení, ale on není ničí Love Toy. Tu větu by mu i věřil, protože někdo s jeho tvářičkou se opravdu snažit nemusí, ten spíš bičem odhání davy, které ho chtějí. Proto vystoupá obočím nahoru, protože sám sebe za nějaký catch nepovažuje. Kluci jsou hezčí. Do jednoho. A pak všechno pomine, Hyde se opře o sedačku a oznámí mu, že vyhrál, že jeho nervy praskly jako první. Teď... když má na klíně krabičku. Přijde mu to úplně pitomé. Proč teď proboha? Zírá na něj jako na zjevení, nejradši by s ním zatřásl... a pak opře loket o opěru na své straně, otočí tvář z okna a uchechtne se.
"Hmm, ty prsteny jsou nádherné, ale opravdu je nepotřebuju. Na to je to moc luxusní klenot, abych si je jen tak vzal, protože jsem si s tebou pojezdil po městě sem a tam." Řekne mu a myslí to zcela vážně. Tu krabičku zase zavře a položí ji na sedačku mezi ně. Nevzal by si je ani náhodou, není žádná zlatokopka. Co si o něm Hyde sakra myslí? Chvíli mlčí a dál hledí z okna, to o přátelích zatím přechází.
"Proč teď?" Zeptá se nakonec.
"Mohl jsi mě vydusit až na radnici a v momentě, kdy to je nejvíc bezpečné, to prostě utneš? To nedává smysl... ne po nákupu tohohle." Vrtí hlavou a protočí očima.
"Oni počkají." Zahučí pak ještě a hned v ten okamžik si pomyslí, že to možná bylo hrubé, ale kluci se dokážou bavit i bez něj a až zjistí, kde byl a proč, rádi mu to odpustí. Všechno mu to připadalo skoro skutečné. Skoro! Najednou přivře oči a s blýskáním je otočí na něho.
"Ty jsi ale hrozný pitomec."
Hyde (Kei)
Ohlédne se po něm krátce s mírně pozvednutým obočím, když prsteny odmítne. Tušil, spíš podvědomě, že to udělá, proto jen krátce zavrtí hlavou.
"Byl bych rád, kdyby sis je nechal. Myslím, že by se ti jednou mohli hodit, pokud se ti líbí." Řekne naprosto upřímně, když se bokem opře o dveře, loktem o rám okna a krátce si promne bradu, najednou vypadá opravdu zamyšleně. Hlavně si v hlavě přebírá, jak se jeho přítomností nechal unést. Jak je to dlouho, co se mu něco podobného stalo? Stalo se něco podobného vůbec? Ano, možná jednou a je to už hodně dávno.....Jeho otázka se nakonec přece jen probojuje skrze myšlenky, chvíli nic neříká, jen si zamyšleně kouše spodní ret, než se konečně podívá jeho směrem a upře pohled do jeho tváře. V očích má zvláštní nádech, který tam ještě před nějakou hodinou rozhodně nebyl.
"Nemá to dávat smysl, ale abych řekl upřímně, pleteš se. Utnul jsem to přesně ve chvíli, kdy to začalo být nebezpečné, přesně ve chvíli, kdy mi začalo docházet, že to pro mě hrou přestává být." Odpoví mu naprosto upřímně a momentálně není ohleduplný vůbec, jen je naprosto upřímný, to mu jde skvěle. Kývne krátce hlavou s mírným úsměvem, když mu oznámí, že nespěchá.
"Výborně rád bych probral jako první podmínky naší spolupráce, pár bych jich měl." Oznámí mu, než na něj koukne opravdu překvapeně a pro tentokrát se opravdu upřímně rozesměje. Tohle ještě od nikoho neslyšel, takhle mu ještě opravdu nikdo neřekl. Směje se ještě chvíli s pohledem upřeným kamsi k zemi, když jeho tvář zakryje pár nespletených pramenů.
"Pitomec." Pronese pobaveně a znovu se rozesměje.
"Možná spíš blázen, který by si tě pravděpodobně klidně vzal nebýt." Odmlčí se na chvíli a vykoukne z okna ven k obloze.
"Nebýt jistých okolností..."
Ruki
I přes to zavrtí hlavou, že ne.
"To se tobě můžou hodit úplně stejně." Ne, tohle si prostě nevezme. A pokud by byl donucen, dá je snad na charitu. A to by byla vážně škoda. Otočí za ním svou tvář, když mu začne vysvětlovat, co se stalo, ale nerozumí tomu ani, co by se za nehet vešlo.
"Po pravdě jsem si chvíli myslel, že se vážně vezmeme. Že se oba tak zakousneme a vyhecujeme, že se to stane." Pousměje se a znovu zavrtí hlavou, teď pobaveně. Vůbec nepochopil, že by Hyde mohl narážet na fakt, že by se mu snad mohl doopravdy líbit. Prostě ho takové věci obyčejně nenapadají. V tomhle je hrozně dutý. Vzápětí už na něj nebezpečně přivírá oči, když se Hyde rozesměje. Ze všech věcí, tohle být vtipné teda nemělo. To měla být pravda!
"Tak nebýt jistých okolností." To už sedí tělem natočený k němu, pravý loket si opírá o sedačku a levou dlaň má v bok.
"A ty okolnosti tady před tím nebyly hm? Takže co!" Rozhodí rukama.
"Pohrajeme si s Rukim, do chvíle, než mě dožene svědomí, protože vím, že ho hecuju k něčemu, co nemůžu udělat?! Zastav." Právě zahazuje svojí životní šanci stát se slavným a zpívat po jeho boku a kvůli úplné pitomosti. Tohle musí zatajit a dát si pozor, aby se s ním jen tak nepotkal. Kluci by mu neodpustili, že kvůli své výbušnosti a zásadovosti zadupe tuhle šanci do země. Jenže on je Ruki a Ruki chodí přes mrtvoly, když na to přijde. Proto není kapelník, nikam by je nedovedl. Neumí se zapřít, něco spolknout. Prostě to nedokáže. Podmínky... teď má po podmínkách!
Žádné komentáře:
Okomentovat