Hromadné - Že jsi můj? - Část 2.

(park)

Reita Uruha, Kaz

Čím víc se po cestě Ruki červenal, tím byl Rei spokojenější. Hrozně ho bavilo přivádět jej do rozpaků a ještě k tomu, když to šlo tak hrozně snadno. Už jsou konečně v parku a vidí kluky. Samozřejmě mu jejich důvěrnější chování vůbec neušlo, ale pohled Rukiho úplně nepostřehl, protože už nad tím přemýšlí. Nejspíš měl přece jen pravdu a něco spolu měli ale…měl by nejspíš počkat, až s tím za ním přijdou sami, pak jim možná i řekne, jak to je u něj. První se na to ovšem zeptá Rukiho, přece jen nemá v plánu něco pouštět do éteru, co …třeba ani není pravda. I když po tom večeru u něj doma, to přece nebylo jen tak nebo ano? +Klid Reii, nehledej problém, kde není.+ Začne klidnit v duchu sám sebe a jde mu to celkem snadno, on není Uruha, který nad vším příliš přemýšlí, naštěstí.

"Má super hlas, no vážně." Ujistí Kaie Rei a poklepe si na ucho na znamení, že to slyšel. Ne, říkat jim, kdy a kde ho slyšel jim opravdu nebude, hlavně ne, při čem ho slyšel. Koutky mu stoupnou nahoru nad tokem myšlenek a střelí pohledem po Rukim, když se kluci nedívají a mrkne na něj. Tohle si prostě nemohl odpustit a silně pochybuje, že Rukimu nedojde, na co naráží. Doufá, že se zase bude červenat, mohl by, aspoň trochu.

"Hele Kaii, něco jsem ti přinesl. Děda si na Tebe vzpomněl." Stáhne batoh z ramen, odkud vyloví menší bubínek, který už má asi hodně za sebou ale je v dost zachovalém stavu. Těkne obočím nahoru co on na to a zatváří se jako mistr světa. Je to jen divadýlko, ale jeho to prostě baví. Uru se mezitím neklidně ošije, když koutkem oka zahlédne Rukiho výraz. Samozřejmě oba dva pozdraví. To se mu vůbec nelíbilo a měli by si možná dávat větší pozor. Kdo ví, co by se pak o nich mohlo vykládat a máma by z toho rozhodně nadšená nebyla. Je to poprvé, kdy má pocit, že by to na nich někdo mohl poznat, i když se moc snaží. Kousne se do rtu, když pomůže všechno vybalovat a vypadá opravdu hodně zamyšleně. Je trochu nervózní, takže není plně nejšikovnější a po chvíli to vzdá a rozhodí rukama v obranném gestu.

"Tohle není dneska nic pro mě, radši nachystám pití." Prohodí s pobaveným podtónem a odebere se stranou, když mu oči vystoupají k dalším příchozím, poznává je oba, jen toho druhého tu vůbec nečekal. Kaz má už zase úsměv od ucha k uchu a stačí mu k tomu co? Jediný pohled na Aoie? Je z něj řádně v háji. Nemyslí na nic jiného než na jejich společný večer a vlastně i noc, i přes fakt, že se nic nedělo. Myslí na jejich společné ráno na vlnách a to, že nepřišel na zkoušku? Zlobil se na něj asi pět minut. Má sice svůj vlastní chaos v hlavě ale to neznamená, že mu nedochází, jak moc toho Aoi má. Viděl tu stěnu popsanou vším možným a samozřejmě si dal dvě a dvě dohromady. Jediné, co mu dělá starosti je ta jeho holka, jenom představa, že se kolem něj motá, mu otvírá kudlu v kapse, kdyby nějakou měl. Oplatil mu podzrav před bránou smeknutím pomyslného klobouku a na jeho pochybnosti o tom, jestli si ji má vzít, jen rázně kývl hlavou. Posbírá si svoje věci a kráčí po jeho boku.

"Víš, ber to jako poděkování a navíc…já to beru jako sázku na budoucnost." Broukne ne moc hlasitě s mírně staženým obočím, než se znovu široce usměje.

"Japonsko potřebuje skvělé kytaristy." Řekne na jeho osobu až moc zralou úvahu a raději toho zase nechá. Tyhle věci říká jen občas a vždycky jej to vyděsí, má pocit že se stává moc normálním.

"Však jsem těch piv vzal jen pár, vím co smráďata dokážou." Houkne nahlas, když už jsou skoro u nich, takže ho nejspíš všichni slyší a rozesměje se upřímně.

"No nekoukejte na mě tak, do pořádných chlastacích párty teprve dorostete." Zasměje se znovu a mrkne na ně ale aby nebyl vyhnán hned ze stratu, otevře batoh, vyskládá piva, tak maximálně dvě pro každého a pak obrátí batoh vzhůru nohama a na lavičku se vysype víc jak kartón cigaret.

"Nesu proviant, berete mě na milost?" Loupne po nich otázkou a hned se ohlédne Po Aoim, snad si nemyslel, že přijde z prázdnou, on sám by se pěkně hnal. Uru a Rei koukají na Kaze, jak kdyby ho snad viděli poprvé. Uru sám nad ním kroutí hlavou a přemýšlí, kde ho zase Aoi vyhrabal. On vypadal tak…normálně, což se o Kazovi říct nedalo. I když ty cigára a piva, to je bod k dobru no ne? Sleduje, jak se právě zbavuje svého prkna a jako toho nejmilejší mazlíčka ho opírá o lavičku a …+On si s ním povídá??+ Pozvedne nad tím obočí a koukne na Kaie, jestli to vidí taky. Jenže to už si jeho pozornost krade Aoi se svým prohlášením, že mají kytaru navíc a zatváří se hodně nejistě.

"No…já trochu hraju ale žádná sláva to není." Zamumlá skromně, skoro ho ani slyšet není. Brnká si po večerech a v každé volné chvíli, kterou má pro sebe ale to rozhodně neznamená, že by hrál, bůh ví, jak dobře. Aspoň on si to rozhodně nemyslí.

"Že mě nenapadlo si vzít basu, i když…zatím asi stejně není co předvádět." Prohrábne si vlasy se smutným povzdechnutím Rei a pak se upřímně rozesměje. Má ji teprve pár dní ale trénuje na i skoro pořád. Je to jeho splněný sen. Domů to sice není daleko ale necelou hodinu by se zdržel a to se mu nechce, tady může aspoň koukat na Rukiho, který se právě…+Hmm, tohle už jsem sice jednou viděl ale stejně to stojí za to.+ Proběhne mu hlavou, když sleduje Rukiho zadek, jak zrovna něco loví v batohu. Musí chtě nechtě odvrátit pohled, jinak by si ho za prvé mohl někdo všimnout a za druhé by se taky nemusel udržet. Trvá to jen chvíli a v grillu už je zatopeno o kolem něj se motají všichni a nikdo. Kaz jim vykládá svoje historky z klubu a vybírá samozřejmě ty nejpeprnější, přece jim nebude vykládat ty nudné, to dá rozum, když se v jejich blízkosti objeví banda holek. Narovná se s rukama v bok a sjede je pohledem s takovým výrazem, že by se ty s plachýma očima, nejradši otočily na patě a utekly. Některé z nich ale očividně kuráž mají a drží ty ostatní pohromadě. Samozřejmě padne otázka, jestli se můžou přidat. Nenechá nikoho jiného ani nadechnout a sám bez váhání odpoví.

"Pánská jízda, je mi líto dámy, můžete se odporoučet na druhý konec parku, třeba něco uslyšíte." Pakuje je pryč s máváním rukou, jakoby odháněl otravný hmyz a teprve pak se rozhlédne po ostatních, jestli nějakou z nich náhodou nechtěli. První koukne na Reie…ale ten jak se zdá příliš zaujatý grilem, pak na Uruhu, které k němu ani pohled nezvedne a dloube klacíkem do země a pak vyhledá pohledem i zbytek a v očích se mu bjeví zvláštní uvědomění…+Že by všichni? To je přece blbost ne?+ Popotáhne nosem s nakrčením na stranu a hrábne po své vlastní kytaře, své milované lásce, která zatím zdatně konkuruje jen Aoi.

Ruki, Kai, Aoi

Ruki vytřeští oči ještě víc, když si Rei poklepe na ucho. Najednou má pocit, že všichni přesně vědí, o co jde, nebo že to dokonce mohou slyšet, jak on vzdychá. Není schopný se přestat červenat, a tak se radši otočí zády a začne lovit v batohu všechny úkoly. Zatímco ostatní chystají gril a jídlo na něj, on přemýšlí, jak to všechno udělat a ideálně teď, aby se pak mohl bavit.

"Um, je mi to trochu blbý." Začne a snaží se pro sebe urvat jejich pozornost. Koneckonců neví, jak moc je tady jen proto, že to chce Rei nebo jestli ho tu vážně chtěli i ostatní.

"Nemohl bych přijít, kdybych doma neřekl, že jdu na doučování a mám podmínku." Rozevře úkolníček a seznam v něm. Decentně si odkašle a uhýbá očima hlavně před Kazem, který už mu posledně psal tu omluvenku.

"Ukaž?" Řekne Kai a vezme si úkolníček, aby se pořádně podíval.

"Máš tady matiku. Půjč mi to, to mám hned. Vždyť je to loňská látka." Řekne mu dobrosrdečně, Ruki zaskočeně zamrká a s naprosto upřímným úsměvem mu sešity podá. No co, že to není jeho rukou, rodiče mu naštěstí na úpravu už nějakou dobu nekoukají a čísla nejsou tak různá. Aoimu to nedá, přijde k němu taky a projde si ten seznam.

"Kdyby to byla loňská látka... z tohohle jsem maturoval." Povzdechne si.

"Tak ukaž." Vezme si to, co umí levou zadní a Rukimu začínají zářit oči. Původně si myslel, že ho s tím tak možná pošlou do háje nebo mu řeknou, ať se vrátí, až si doma vybojuje svoje nebo až ho rodiče pustí, ale oni mu vážně pomáhají? Nadšeně se otočí na Reie. Kai zvedne oči od úkolu, který má na klíně a celý se rozzáří.

"Tvůj děda si na mě vzpomněl? Vážně?" Natáhne obě ruce po bubínku a převezme si ho.

"Páni, je krásný, děkuju." Hledá očima zase Uruhu, jestli to taky vidí a pochlubí se mu. Zatímco počítá, Uruha vzdá gril.

"Za chvíli to udělám." Zamumlá Kai a začíná si připadat na roztrhání. Musí udělat úkoly, uvařit jim chudákům... co by si bez něho počali? Aoi pozvedne obočí od sešitu, když Kaz mluví o velkých kytaristech pro Japonsko, ale usměje se, pro sebe zavrtí hlavou a pokračuje až do okamžiku, kdy zvedne oči po druhé, aby se podíval, co všechno s sebou přinesl. Tohle je opravdu milé, cigára stojí hrozně peněz. V tu ránu je u něj Ruki a očima se ho ptá, zda může, zatímco sám má v ruce právě angličtinu, kterou se snaží udělat. Jakmile Kaz svolí, vezme si jednu krabičku a už si strká mezi rty první cigaretu. Nevydržel by se na ně jenom dívat. Aoi se zařídí podobně. Kai se vesele zazubí.

"Já myslím, že by ses divil. Už jsme na podobné párty velcí dost, jen naše občanky si to nemyslí." Řekne mu, ale opak je pravdou. On tedy žádnou výdrž v pití nemá. No a? Tančit může klidně do rána. S Uruhou třeba… Loupne po něm očkem a usměje se představě ploužáku s ním. S atmosférou klubu? Možná v nějaké velkém cizím městě, kde by se to ztratilo? Jednou… Vůbec u toho svého snění nevnímá Uruhovy rozpačité pohledy směrem ke Kazovi ani to, co Kaz provádí se svým skatem. Aoi zvedne oči do třetice, tentokrát se dívá na Uruhu. Na chvíli odloží sešit. Rozbalí z pouzdra svou vlastní kytaru, co mu ji tady tuhle ukazoval a podá mu ji.

"Na, měla by být naladěná." Řekne mu, vrátí si cigáro do koutku a pokračuje v úkolech. Maso už hezky voní. Skáče kolem něj Rei a Kaz. Ti se asi učit moc nechtějí. Aoi se za Reiem podívá přesně ve chvíli, kdy se Rukimu dívá na zadek. Nadechne se a chce to okomentovat se zaraženým pohledem, ale Kaz začne odhánět holky, kterých si nikdo z nich ani nevšiml. Ohlédne se po nich a nadechne se podruhé, aby Kazovi řekl, že tohle se přece nedělá, ale pak mu dojde, že ani jeden z těch čtyř nedělají…. Nic. Ruki ty holky ignoruje, jako by tu ani nebyly, loví něco v batohu a je totálně mimo. Rei… no toho viděl před chvílí a Kai s Uruhou? Jeden dělá úkol, druhý dělá, že je slepý a nikdo… no prostě nic. Dostane podobné podezření jako Kaz, aniž by o něm věděl. Je v parku s partičkou te… ne to je ošklivé slovo… gayů? Nebo o co tady jde???

Reita Uruha, Kaz

Rei se krátce ohlédne, když začne Ruki s domácími úkoly. Vypadá trochu nejistě, jak kdyby čekal, jestli budou kluci natolik přátelští, že mu s tím pomůžou, on totiž moc dobře ví, kolik toho má. Počítal s tím, že nad tím nakonec budou sedět jen oni dva ale nestane se. Kai se hlásí o matiku, Aoi už se tím taky probírá. Úlevně si vydechne, protože to znamená, že se tolik nezmýlil a kluci ho opravdu berou mezi sebe. Není si úplně jistý, co by dělal, kdyby to tak nebylo. Sám se stará o maso a snaží se pomáhat Kazovi, který tohle má očividně celkem v malíku.

"To je dobrý Kai-kun, jak to vypadá, umí triky i s tímhle ne jenom na prkně." Houkne na Kaie Rei a zazubí se na Kaze. Ten si zrovna pohazuje s jedním kouskem, skoro jak kdyby to byla palačinka a vypadá to, že mu opravdu na zem nespadne.

"No co? Je to snažší, jak vaření, navíc griluje se venku a to je můj rajón." Opáčí mu se smíchem, než ho plácne po rameni takovou silou, že i Rei musí udělat krk dopředu.

"Okey, chápu." Protočí nad ní očima a on sám se vydá pro jednu z krabiček.

"Tomu se říká zásoba, pak ti něco přihodím." Prohodí Rei naprosto vážně a to už se k nim otáčí i Uruha.

"Já taky." Broukne a jde za Kaiem kouknout na ten bubínek, který dostal.

"Je parádní, ten si aspoň můžeš brát všude sebou." Usměje se na něj upřímně v očích se mu skoro až něžně zaleskne. Chvíli mu to trvá, než se dokáže odtrhnout od jeho tváře a i on hrábne po nějakém tom úkolu.

"Jo, tohle mě bavilo." Vrhne se na úkol s úsměvem a bez většího váhání, usadíc se vedle Kaie a vůbec mu nedojde, že se o něj trochu opírá.

"Tohle bylo loni v závěrečce, to si pamatuju." Broukne ještě sebevědomě a začne psát až se mu do ruky práší. Za pár minut, už nemá, co dělat.

" Kašlete na to, zas tolik to nestálo, navíc vy tu máte jídlo, takže jsme si kvit a navíc..." Odmlčí se Kaz a poklepe si koncem obracečky, tím čistým samozřejmě o bradu.

"Bavíte mě mláďata." Dobírá si je dál se smíchem ale není v tom nic zlého, právě naopak, cítí se mezi nimi podivně dobře, skoro ho nenapadá dělat nějaké blbosti, zatím. Uru mezitím dopíše úkol, který si vybral a v tu ránu, už má v rukou kytaru.

"Ehm…díky, tak..." začne pomalu a trochu nejistě, když těkne pohledem od Aoie ke kytaře a zase zpátky.

"Já to zkusím." Kývne mu ještě jednou na znamení, jak moc si toho váží. Usadí se pohodlně opírajíc si kytaru o stehno a zkusmo si brkne. Už na první pohled i zvuk, je mu jasné o jak moc lepší, je tahle, než ta, kterou má doma. Je to radost na ni hrát. Zkusmo vybrnká pár tónů, aby se s tou krátkou hezky sladil a teprve pak začne pomalu hrát. Najednou, jak kdyby někdo vypnul svět, nic kolem něj není, jen on a hudba, všechno jakoby se smrklo do malého zorného pole. Prsty se mu celkem obratně rozběhnou po strunách a není to nic známého, je to jeho vlastní melodie, jenže na téhle kytaře zní úplně jinak, než doma. Po pár minutách spokojeně zavře oči a nechává se unášet hudbou, vždycky jej to dokonale pohltí a dnešek není výjimkou. Sám neví, jestli je to dobré nebo špatné, nikdy nikomu nehrál, ne vědomě jen občas klukům, když ho ukecali ale to už je taky pár měsíců a mezitím se o něco málo zlepšil. Když skladba skončí i on se probere ze svého transu a koukne se kolem sebe. Jako první mu pohled padne na Kaze, který svírá mezi obracečkami kousek masa a kouká na něj.

"No teda mladej…" Vypadne z něj uznale. Uruha dle jeho názoru musí ještě trénovat ale tohle od něj popravdě nečekal a jde na něm vidět, jak moc ho zaujal. Stejně tak na něj kouká i Rei.

"Uru-kun, kdy jsi nám naposledy hrál? Tohle znělo vážně dobře." Přidá se s pochvalou a široce se na něj usměje.

"Až pokořím basu, můžeme založit kapelu…" Houkne Rei a vydechne hustý obláček dýmu. Jenže jeho slova dolehnout ke Kazovi a je to tu zase. Už se nedívá ani na jednoho z nich a kouká upřeně do grilu, aniž by dál cokoliv řekl. Zatvrzele si kouše spodní ret a je pro dnešek rozhodnutý jim zábavu nezkazit, jenže jak to má udělat, když má zase před očima jen jednu věc.+To dáš Kazi, nádech výdech…+ Snaží se uklidnit, když stočí pohled na Aoie, mírně pootevře rty a vzpomene si na to, jak klidný byl, když spal u něj v posteli, stejně jako byl klidný, když ležel na prkně a nechával se unášet po vlnkách. Najednou, jakoby ta neskutečná tíha, sedící mu na hrudníku trochu povolila.

"Hele Uru." Houkne Kaz, když sundá maso z grilu a rozdělí na talířky.

"Zkus ten konec takhle..." Odmlčí se, zopakuje si v hlavě číst jeho melodie a broukne onen konec s trochu pozměněnou skladbou tónů, takovou trochu dynamičtější.

"Tak dělej zahrej to…" Kecne si vedle něj, když donese jídlo Aoimu s krátkým mrknutím a i když v jeho očích zůstal zvláštní stín, zdá se, že částečně fungovat může.

"Díky." Řekne tak, aby ho slyšel jen on a položí talířek i vedle Uruhy.

"No vidíš, že to jde."

Ruki, Kai, Aoi

I Ruki pokukuje po bubínku, který Kai dostal, přece jenom, má doma ty bicí. Zatím se ale neosmělí, aby za ním došel a požádal ho, zda si ho smí půjčit. Stačí, že už je žádal o ty úkoly. Za chvíli na nich dělá už i Uruha a brzy je mají společnými silami hotové. Asi tak o deset hodin dřív, než kdyby je měl Ruki dělat sám. Může sešity v poklidu schovat a navíc se docela spoléhá na to, že starší kluci látku umí a všechno bude mít dobře. Uměl by si představit, že takhle propluje tímhle ročníkem, jemu je celkem jedno, že to nebudě umět, až odsud vypadne. Na vysokou se stejně nechystá. Pozoruje nejdřív vyprávějícího Kaze, potom Uruhu s kytarou a ani si neuvědomí, že jakmile tu jeho melodii trochu chytne, začne si ji docela tiše pobrukovat pro sebe, zatímco hladově pozoruje pečící se maso. Ne Reitu, to maso, samozřejmě!!! Ostatní zírají na Uruhu jako by ho viděli poprvé, Ruki si tedy domyslí, že takhle před tím asi nehrál a zřejmě se dost zlepšil. Pohled Kaie ho nutí se culit, tak se radši otočí a rozhlíží se po parku. Kai totiž hledí vedle sebe s pusou otevřenou, neví, zda má dřív sledovat Uruhův zasněný výraz nebo jeho prsty na strunách, ale vypadá nádherně, přirozeně a jako by byl zrozený jenom proto aby hrál.

"Uru-chan..." Vypadne z něj měkce a dočista zamilovaně a vůbec si to neuvědomí. Ani svoje nevhodné oslovení, ani svůj pohled. Ruki kouká po všech čertech a Aoi už na Kaie zase podezřívavě ostří. Jenže pak padnou Reitova slova o kapele. Aoi se usměje a zrovna vybaluje kytaru, co dostal od Kaze, aby si ji taky na chvíli posadil do klína. Usedne rovnou na zem na asfalt a zkouší si ji v ruce.

"My budeme zítra s Kazem hrát v klubu, přijďte se podívat." Řekne jim dobrosrdečně a Ruki ustrne a pootočí se. Už zase... zase klub. A on nemůže jít. Je mu to nesmírně líto, ale zůstane k nim zády a mlčí. Nechce, aby někdo viděl jeho výraz, když bojuje sám se svými pocity. Opravdu by kluky chtěl slyšet. Chtěl by jít, kam chce sám a ne pořád škemrat o cokoliv. Je mu z toho skoro do pláče, ale neví, jestli nešťastného nebo vzteklého.

"Jůůů." Vydechne Kai.

"To by bylo super. Ale musíme se zeptat." Vymění si pohled hlavně s Uruhou, ale podívá se i na Reie, samozřejmě. Aoi si Rukiho nevšimne. Za to si všimne Kaze a moc dobře ví, o co jde. Kaz bojuje statečně, ale on to vidí. Nejradši by něco udělal, ale tím by ho prozradil. Nakonec všichni dostanou svou porci, takže musí nástroje na chvíli odložit a Ruki se k nim konečně otočí čelem, ale stejně s tím zůstane stát a drží se kousek stranou. Aoi jemně přikývne, když jde Kaz kolem něj, ale nechápe tak docela, za co mu děkuje. Tedy chápe, ale nevnímá že by cokoliv udělal. Kromě toho, že je a to prý asi stačí. Kai mezitím převrací v hlavě to s tou kapelou.

"Hmm, mít tak ty bicí, tak máme kombinaci kytara, basa, bicí." Uvažuje nahlas. "Ale Ruki má bicí." Vzpomene si a vesele zaklátí nohama.

"A hlas." Dodá ještě a podívá se znovu na Reitu. Ten to přece říkal. Ruki zvedne ruce v obraně a snaží se Reiovi vnutit talířek s masem od Kaze. Sám pokukuje po zelenině, protože on to maso prostě nechce. Jen nechce, aby si toho někdo všiml a cítil se kvůli tomu nevhodně.

"Klidně bych ti je půjčil, ale jsou v garáži a pod zámkem." Řekne Kaiovi. Bicí se s sebou moc dobře nosit nedají.

"Kdyby to bylo na mě, klidně bys je mohl mít nějaký čas u sebe." Pokrčí rameny. Kdyby bylo na něm, odstěhoval by se i se svými bicími a dal by je, komu by chtěl! Kai se začervená a pořád stejně vesele uhodí dlaněmi do bubínku v rychlém rytmu, dokud ho neodloží a konečně nezačne jíst. Nějakou chvíli je kolem nich skoro naprosté ticho, protože nic není horší než parta mladých a hladových kluků. Ticho protne až Aoi, když se ozve tiché cvak a ssss jeho plechovky a on po nich vrhne omluvným pohledem.

Reita Uruha, Kaz

Uru sedí s pohledem sklepeným k zemi a opravdu pomalu rudne. Jenže, když se k tomu přidají slova Kaie, prudce se po něm ohlédne a na tváři se mu rozlije naprosto šťastný úsměv. Hned jak mu dojde, jak se oba tváří, stočí pohled starnou a zrudne ještě víc.+Tak a teď jsme jasní.+ Proběhne mu hlavou a jen zašeptá tiché díky Kai-chan, aby ho slyšel jen on. Jenže to už k němu jde i Kaz a díky němu nevidí pohled Reie a hlavně výraz v jeho tvář, culí se na ně a přesně v tuhle chvíli, už vůbec nepochybuje, co se mezi nimi děje a je…hrozně šťastný, že to tak je. Najednou se mu neskutečně uleví, protože to znamená, že by se jim to nemuseli bát říct. Ohlédne se na Rukiho, ale ten už se pootáčí směrem od nich a on moc dobře ví proč. Pomalu se přesune jeho směrem.

"Ruki." Začne a okolí dál neřeší. Strašně by ho chtěl vzít sebou do klubu a napadá ho jen jediná myšlenka.

"Tak půjdeme, pomůžu ti z oka dolů a půjdeme společně, nikdo se to nedozví; nechodí tě přece kontrolovat, když spíš ne?" Zkusí nahodit tichým hlasem s mírně pozvednutým obočím. Myslí to naprosto vážně. Pochybuje, že by ho nechala jeho matka u něj spát i když se v podstatě znají. Kaz zatím sedí vedle Uruhy a pokukuje neustále po Aoim sedícím na zemi a hrozně mu to s tou staro-novou kytarou sluší a on sám už ho vidí na podium a taky, že se zítra dočká. Už si to představuje a neskutečně se těší, zase je jak malej kluk. Skoro úplně přehlédl ty zamilované pohledy kolem sebe, ty jsou mu teď úplně jedno. Do chvíle, než se začne řešit jejich -kapela- .Zatím nic neříká, jen se v klidu cpe společně s nimi, než se ozve ten blahodárný zvuk a on se natáhne po své vlastní plechovce a pořádně si přihne. Konečně má spokojené břicho a rozleží se mu v hlavě jeho nápad. Vloží si cigáro do koutku a opravdu to vypadá, že přemýšlí. Ano i on to občas umí a teď k tomu má příležitost.

"Tak mláďatům by se chtělo hrát si na velké pány muzikanty." Začne si je dobírat, vstane a tváříc se jako ředitel zeměkoule s rukama založenýma na hrudi si je všechny přeměří pohledem.

"Tak mě dobře poslouchejte mám tu pro vás nabídku, která se neodmítá." Zvedne ukazováček, aby měl jejich plnou pozornosti.

"Virbl Kaii." Ukáže na něj a počká si až ho opravdu zahraje.

"Mám pro vás prostor, nástroje..." Naráží na ty bicí.

"A celé dvě hodiny v neděli ráno…ale..." Odmlčí se ještě jednou než se zazubí na Aoie, samozřejmě, že doufá, že by případě chodil taky. Všechno to vlastně dělá spíš kvůli němu, aby si u něj udělal oko. Z druhé strany, kdyby měli ostatní aspoň špetku talentu jako má Uruha, nebudou vůbec k zahození a toho si on cení.

"Má to podmínku, pomůžete mi s úklidem klubu po sobotní akci." Upozorní je na ten malý háček, který to má. Těká pohlede z jednoho na druhého s mírně pozvednutým obočím.

"Není tam žádná exkluzivní aparatura ale ..." Pokrčí nenuceně, skoro až znuděně rameny, jak kdyby jim nabízel nedělní výlet na lodičkách nebo něco podobného. Rei se zarazí uprostřed pohybu, protože si právě chtěl vzít talířek s masem od Rukiho a sám mu věnovat ten svůj, kde už je jen zelenina a kouká s otevřenu pusou na Kaze, který je pro něj momentálně se svou nabídkou, jak císař pán a on by mu nejraději klekl k nohám, protože tohle je pro ně všechny neskutečná příležitost.

"To myslíš vážně?" Zeptá se ho, když se mu podaří zformulovat větu a stejně pořád stojí s rukama nataženýma k Rukiho talířku. Uru ten skoro ani nedýchá, a kdyby neměl v rukách takový poklad a hlavě ne jeho asi i tu kytaru upustí, jak konsternovaný je.

Ruki, Kai, Aoi

Kai neodvátí pohled od Uruhovy tváře, ani když se od něho odvrátí stranou, protože moc dobře vidí tu jeho červenou barvu a přijde mu to ještě víc neodolatelné a sexy. Začíná se zapomínat, a to je docela nebezpečné. Jenže jak by si jeden kluk jako on mohl uhlídat něco takového? Probere ho až Kazova přítomnost a malé školení, jak na to. Vypadá to, že se v muzice a hlavně těch jejich kytarách opravdu dobře vyzná, takže jim nechá prostor a místo toho odloží talířek od masa, olízne si všechny prsty jeden po druhém a mlsně se rozhlédne kolem sebe, kam že to odložil to sladké pečivo, které přinesl. Reita se objeví po Rukiho boku. Ruki k němu jemně pootočí tvář, zatímco si objímá tělo rukama a a poslechne si jeho návrh. Mírně vystoupá obočím nahoru a převrací tu myšlenku chvíli v hlavě, ale... vlastně proč ne? Rei má pravdu, nikdo ho kontrolovat nechodí, musela by to být opravdu velká náhoda. Kdo si všimne, že není ve svém pokoji?

"Musíš mi pak pomoct hlavně nahoru." Pousměje se a řekne to docela tiše, jako by je už tady mohl slyšet někdo, kdo by celý jejich plán prozradil. Nebojí se. Ne v tuto chvíli, to teprve přijde zítra večer. V očích už mu hoří zlobivé plamínky, ale tohle je přesně to, co by dělal rád. Proč by měl sedět zítra večer doma? Navíc doufá, že rodiče uspokojí jeho hotové úkoly, které jim samozřejmě ukáže. Aoi nepřestává hrát, ale pootočí tvá za Kazem, když na ně promluví. Respektive na kluky, on se do těch mláďat nepočítá a k tomu Kai se před chvílí jasně bavil o tom, koho jejich pomyslná kapela zahrnuje. On přece hraje s Kazem. Ehm... tak trochu. No... No nic. Obrátí oči pro změnu za nimi a každého z nich si prohlédne. Už se otáčejí čelem i Reita a Ruki. Kai sebou trhne, když je osloven, odloží koblihu, znovu oblíže pocukrované prsty a sáhne po bubínku, aby poslušně splnil Kazovo přání. Ústa už má od ucha k uchu, protože tuší něco zábavného.

"Já jsem si dělal tak trochu srandu." Řekne Kai se zářícíma očima, ale hned jak to vysloví mu dojde, že to vlastně nezní tak špatně a nereálně. Proč by si nemohli zkusit zahrát společně? On a Rei s Uruhou? Pokud by přišel i Ruki, domluví se na místě, kdo z nich by si co vyzkoušel. Jenže Ruki zvedne omluvně ruce a zavrtí hlavou.

"To nejde. V neděli ráno se nikam nedostanu." Prohodí a vrhne pohled po Reiovi. Domácí režim mu věci začíná komplikovat čím dál tím víc.

"Tedy... vlastně... bavili jste se vy tři, já vím. Promiňte..." Vypadne z něj trochu zmateně a pohne se z místa směrem ke svým věcem. Začne v batohu hledat telefon, ale jenom proto, aby zaměstnal ruce a nebyl tolik nervózní, spíš než že by mu měl někdo volat. Trochu vyděšeně sebou trhne, když uvidí nepřijatý hovor od matky. Sebere se a vykročí parkem směrem od kluků, aby si mohl v klidu zavolat. Doufá, že matka neuslyší moc zvuků z okolí nebo že nedej bože nebude chtít mluvit s některým z Reitových rodičů nebo s jeho dědečkem. Aoi přestane brnkat. Je vidět, že minimálně Reitu to hodně zaujalo a asi by o tom vážně uvažoval. Sám zůstává ticho, ale uvnitř neho nitra se rozlije zvláštně spokojený pocit, který patří Kazovi. Tímhle si u kluků určitě udělal velké očko a kdo ví proč, je za to v duchu rád. Mělo by mu asi být víc jedno, jak mez ně zapadne nebo ne, ale není. Proč vlastně Kaz není s nějakými vrstevníky tady z okolí? Kromě kamarádů, co mu přivezli tuhle kytaru a očividně někde hrají o nikom vlastně nic neslyšel. Vůbec si neuvědomuje, že se na něj celou tu dobu zamyšleně a dlouze dívá. Jeho tvář mezitím zkoumá Kai, který má uši nastražené k reakcím všech, ale přemítá nad tím, kdo je vlastně Aoi. A kdo je Kaz.

1  Bara-chan | Web | 16. července 2019 v 1:31 | Reagovat

Červenající se Ruki je tak sladkýýý :33 A ostatní mají moji obrovskou pochvalu, jak se prcka ujali a ještě mu pomáhají s úkoly :33 Jsou prostě úžasní :33
Čím dál víc se mi líbí, jak se to dostává do takového toho vnitřního napětí :D Že všichni tuší, ale nejsou si jistí, pak si jsou někteří asi jistí, a omg... jsem zvědavá, kdy/ jestli to bude v tom bodu, že všichni všechno určitě vědí, ale nikdo nic neříká, protože si není jistý, kdo vlastně co ví... achjo, tohle snad zní ještě komplikovaněji, než celá ta situace opravdu je :'D
Líbí se mi, jak se Kai a Uru prostě nedokážou udržet :33 Jsou tak krásně zamilovaní :33 (I když kdo by se vydržet nesledovat Uruhu, jak zasněně hraje? :33) Je mi hrozně líto Rukiho... trochu se o něj začínám bát, ale pevně doufám, že to dobře dopadne...
A líto je mi i Kaze, ale kloubouk dolů, že to tak ustál. A jeho nabídka? Haaa, dáreček a úplatečky! :D Ale ne, je to od něj moc pěkné :33 A moc se mi líbí, jak si ta parta sedla :)

2  Tenshi | Web | 16. července 2019 v 18:31 | Reagovat

[1]: Mě se hrozně líbí představa Rukiho, který je benjamínkem party. Nejvíc držkatý a zároveň nejzranitelnější a ostatní kolem něho <3 Jo tohle je docela vtipné, jak už navzájem ledacos větří, ale zároveň mají příliš velký strach jít s pravdou ven a čelit všem možným reakcím. Ušetřili by si docela dost přemýšlení a dilemat, kdyby to řekli XD No Kai má momentálně růžové brýle a přestává být opatrný, ale mě stačí Uruhova fotka, takže mu rozumím XD Ruu-chan to nemá doma zrovna snadné, ale dělá to z něj, kým je. Parta se vyrýsovala moc pěkně, skoro nečekaně, tak jako přirozeně, alespoň mi to tak připadá XD A Kaz? Kaz bojuje a to bych do něj neřekla, ale Aoi se mu usadil rovnou uprostřed srdce. Na to neexistuje lék :)