(park)
Reita Uruha, Kaz
Uru se snaží koukat do země, aby jeho pohled nikdo a hlavně jeho výraz nikdo příliš nezaostřil. Jenže musí věnovat pozornost hlavně Kazovi a tak se přece jen donutí uklidnit a kouknout na něj, aby mu dal najevo, že ho to opravdu zajímá. Zrovna se chystá zahrát, co mu poradil, když mu oči padnou na Kaie olizujícího si prsty od masa. Zarazí se, splete se samozřejmě a kouká na něj s mírně pootevřenými rty.
"Promiň, tohle jsem ještě neviděl, teda tohle se mi ještě nestalo." Vykoktá ze sebe a raději odloží kytaru stranou. Ten návrh, kterým jim Kaz přednese je naprosto báječný, nikdy by si nepomyslel, že by mohli mít takovou možnost. Chvíli to převrací v hlavě a snaží se poskládat dvě a dvě dohromady, než si všimne Rukiho, který řekne, že nemůže.
"To je škoda a vážně by to nějak nešlo?" Zeptá se ho, než pohledem vyhledá Aoiho a Reiovi hned dojde, co by tím mohl myslet.
"Hele Aoii, nechceš se k nám přidat? Druhý kytarista by byl super. Myslím,že by to znělo mnohem líp?" Zeptá se ho Rei tak trochu předbíhá, aniž by si úplně počkal na názor kluků, protože jeho myšlenky už má prioritně Ruki a hlavně si představuje, jak ho bude tlačit nahoru.
"Neboj, vytlačím Tě, některé věci budu mít v rukách rád." Neopustí si poznámku s krátkým zasmáním.
"Já myslím, že Kai myslel i tebe." Dodá ještě rychle, protože nepochybuje o tom, že to tak je. Vzápětí ale nakrčí obočí, jelikož Rukimu odchází s telefonem a on z toho má celkem špatný pocit, nějaké tušení nebo co? Udělá několik kroků za ním ale pak si uvědomí, že by možná Ruki nechtěl, aby jeho rozhovor slyšel a tak radši vrazí ruce do kapes, vytáhne si cígáro a připálí si, stejně pořád nervózně těká pohledem dál od ohniště a vlastně vyčkává.
"Já jsem taky myslel, že přijdeš taky. Mláďátům by se hodit zkušený kytarista, můžeš jim hodně dát." Houkne Kaz, který si nakonec všimne Aoiho pohledu a široce se na něj usměje. Ne, nějak přehnaně, jak má obvykle ve zvyku, vlastně je to spíš milý úsměv.
"A myslím, že tobě by taky prospělo mít kolem sebe celou kapelu, je to hodně jiné a potřebná zkušenost." Prohlásí ještě s pokrčením rameny, než si pořádně lokne pivka a nepokrytě na něj mrkne, nehledě na to, jestli je někdo sleduje nebo ne. +Navíc, Tě budu moc okukovat a to se počítá.+ Doplní si v duchu s jasným blýsknutím v očích. Těchto myšlenek se asi jen tak nezbaví. Po dlouhé době se v přítomnosti více kluků cítí úplně v pohodě a nemusí být ani v baru a u panáků. Je rád, že ho sem Aoi vzal a nejspíš mu ještě nějak osobitě poděkuje ale musí vymyslet jak. Vlastně by jeden nápad měl, viděl ten pohled, který Aoi vrhal na skútry, on je má rád i čtyřkolky, takže by mu mohl připrav trochu adrenalinové dopoledne? Odpoledne? Víkend? Hned si to poznamená v hlavě, aby to náhodou nezapomněl.
"Takže co? Mám s vámi se všemi počítat?" Zeptá se tentokrát až nezvykle vážně. Rei se po jeho otázce podívá na každého z kluků a ohlédne se ještě za telefonujícím Rukim. Rei mezitím střelí pohledem k Aoim, který kouká na Kaze....proč na něj tak dlouho kouká? Vždyť ho přeci viděl v obležení tolika holek a teď to spíš vypadá, že ti dva? Nebo ne? Mírně pozvedne obočí a trhne sebou, když padne otázka jejich směrem.
"Já myslím, že s námi čtyřmi počítat můžeš a pokud bude chtít i Aoi, budeme jen rádi no ne?" Ujistí se ještě, že mluví za všechny. +Rukiho zařídím nějak já.+ Dá si za úkol.
"Já jsem rozhodně pro." Souhlasí Uru s rázným kývnutím hlavou.
Ruki, Kai, Aoi
Aoi konečně odlepí oči od Kazovy tváře, když se podívá přímo do těch Reitových. Nadechne se a zatváří omluvně jako že ne, on přece nehledá kapelu, on hraje s Kazem a možná někdy po univerzitě, ale za chvíli do něj hustí už i Kaz. Vždyť to přece neznamená, že s nimi vstupuje do nějaké konkrétní skupiny, znamená to, že si to jen tak na nečisto zkusí. Má sedět v parku a grilovat nebo zkusit hrát s pár klukama a vybavením, které jim Kaz půjčí?
"Oukej, tak já tam přijdu." Nechá se nakonec přemluvit, podívá se na Kaze a pousměje se.
"Ano, pomůžu ti s tím úklidem." Protočí na oko očima a po pravdě se ani nepřistihne při tom, že zapomněl na vlastní přítelkyni. To proto, jak moc mu stále leží v žaludku jejich roztržka, i když tímhle tomu asi nepřidá. Pokud bude celou sobotu večer a celé nedělní dopoledne s klukama, musí se taky někdy věnovat škole a práci. Začíná to být čím dál tím těžší. Kai se mezitím vrátí ke své koblize a doslova vyprskne smíchy, když z Uruhy vypadne to jeho neviděl. On tak trochu ví proč to řekl a čemu to patřilo. Líbí se mu, když si před ním olizuje prsty? Měl by si to vyzkoušet, až spolu budou zase sami? To si musí rozhodně pamatovat. Pak se ale otočí na Reie, Kaze a Aoiho, kteří už si domlouvají hraní v pomyslné kapele.
"Počkejte. Nikdy jsme se spolu přece nebavili o tom, že bychom chtěli mít skupinu?" Je opravdu jediný, komu dochází, jak je to časově náročné, zavazující a vůbec? Jenže to už souhlasí i Uruha a vypadá hodně přesvědčeně a vzápětí Rei rozhodne o Rukiho osudu, aniž by ten cokoliv tušil, protože je zrovna docela daleko od nich a telefonuje. Jenže Kai si všimne ještě něčeho dalšího a to je Reitovo skoro následování Rukiho, jeho starostlivý pohled a to, jak ho neustále hlídá a kontroluje pohledem. Jako by byl nervózní z toho, co mu doma řeknou. Proč mu na něm tolik záleží? Sklouzne z lavičky, dojde až k němu a jemně se dotkne jeho ramene.
"Ty Rei-kun." Osloví ho tiše, aby to zatím zůstalo jen mezi nimi dvěma. Kývne bradou směrem za Rukim a pak k němu, aby bylo jasnější, kam míří.
"Znáš ho přesně týden. Proč ho tak moc hlídáš?" Zeptá se a jde na to mnohem přímočařeji, než Rei, který jeho a Uruhu převrací v hlavě už kolik dní, jenže o tom Kai neví. Vždycky byl dost bezprostřední. Ruki si mezitím řeší svůj telefon s matkou, cloní dlaní sluchátko a mumlá něco o tom, že to ještě nemá hotové, aby přišel domů. Stejně dostane ultimátum, že to má být do hodiny, což je i s cestou zralé na to, aby za chvíli vyrazil. Začíná toho všeho mít tak akorát po krk. Samozřejmě, že jí pokorně řekne, že přijde, ale jakmile telefon položí, kopne do první popelnice s takovým vztekem, až si vyslouží vynadáno od staršího pána, co jde okolo, div ho nevytahá za ucho za jeho vandalské chování. Ruki po něm blýskne pohledem, ale naštěstí se včas zarazí, aby se nedostal do problémů, zamumlá neochotnou omluvu a vyrazí zpět ke klukům, kde se teď cítí mnohem víc v bezpečí. Zastaví se podvědomě už po boku Reity a vrhne po něm pořád nabručeným pohledem, i když nepatří jemu. Měl by být rád za to, že se sem dostal alespoň na chvíli a ne se vztekat že už musí domů, ale ono to ani jinak nejde. Ví, že kluci tady ještě budou dlouho, budou hrát, pít pivo a kouřit cigára a on bude doma… asi mýt nádobí nebo tak něco. Vrhne po Uruhovi omluvným pohledem, že mu prve neodpověděl. Pak zatahá Reie za rukáv, natočí rty co nejblíž jeho uchu, aby to všichni hned neslyšeli na plnou hubu, jak kdyby ho za chvíli neviděli odcházet a vysvětlí mu co a jak. Přece jen Rei je jediný, kdo už tuší, jak to doma má, trochu si o tom povídali, i když Ruki docela mlžil.
"Tak si to užijte. Můžete mi třeba poslat fotku." Broukne ještě tiše, zarazí dlaně do kapes kalhot a chce neochotně vykročit ke svým věcem.
Reita Uruha, Kaz
"To je super, že přijdeš." Prohodí Uru, kterému se oči rozsvítí. Bude mít po ruce Kaze, který je na tom s kytarou očividně nejlíp z nich a taky Aoie, od kterého toho může taky hodně pochytit. Zatím se sám snaží trochu pouklízet nepořádek, který se kolem nahromadil a po očku pokukuje po Kaiovi.
"Tak zkusit to přece můžeme, za to nic nedáme." Pokrčí krátce rameny, je mu jasné, že to bude šílené, stíhat všechno dohromady ale přece si zatím neplánují budoucnost a taky jim to společně nemusí jít. Je trochu pesimista. Rei pořád trochu neklidně přešlapuje na místě a těká pohledem tam a zpátky. Krátce kývne hlavou už i on si to myslím, přece to musí minimálně vyzkoušet, když k němu přijde Kai a začne se vyptávat? A co přesně tou otázkou myslí.
"Ehm cože?" Vypadne z něj jako první, když konečně stočí pohled jeho směrem a párkrát překvapeně zamrká.
"No…vlastně..." Začne pomalu a zajede si dlaní do vlasů v náznaku rozpačitého gesta. Neměl tak nějak v plánu se v nejbližší době s něčím takovým svěřovat ale možná by mohl, když si toho všiml už i Kai. Z druhé strany by si toho nevšiml jen slepý nejspíš.
"Asi ze stejného důvodu, proč ty tak poslední dobou koukáš na Uruhu." Vypadne z něj nakonec s tichým uchechtnutím a rozhlédne se po okolí. To už se k nim ale dolehne Rukiho kopnutí do koše a všichni na něj koukají dost vyjeveně, tedy kromě něj, on se za ním ustaraně rozjede. Nechá si pošeptat, co se děje a obočí se mu stáhne k sobě. Debata, kterou před chvíli vedli s Kaiem je tak trochu zapomenuta.
"To mě mrzí." Houkne se smutným výrazem a dlouze se nadechne. Přemýšlí, co teď jelikož se s ním ještě potřebuje domluvit na tom clubu a na neděli, hodlá nějak zařídit, aby mohl i na zkoušku.
"Počkej na mě Ruki, jdu s tebou." Prohodí sebejistě, nehledíc na reakce ostatních, však on jim to pak nějak vysvětlí snad. Začne si sbírat svoje věci.
Kaz se mezitím hodě nenápadně přimotá do blízkosti Aoie s rukama v kapsách.
"Je super, že přijdeš." Prohodí první, jakoby se na chvíli zapomněl.
"Jen zítra se musíme sejít o chvilku dřív v klubu a dá si malou zkoušku jen tak pro jistotu." Lanaří ho s tak trochu postranními úmysly. Ale z druhé strany si to musí trochu vyzkoušet přece. Takže se uvidí v sobotu i v neděli, to bude hodně dobrý víkend.
"Když se budeš snažit, mám pro Tebe ještě jedno překvápko…" Nedořekne to, protože k němu dolehne kopnutí do popelnice a on se tomu upřímně zasměje.
"Dobrý, nechceš sundat ještě tu vpravo, kvůli ní, jsem minule málem spadl." Zamumlá a mávne nakonec rukou Reiovi a Rukimu, kteří se rozhodli opustit jejich párty. Je mu celkem jedno, že Rei letí hned za Rukim, však on to na nich viděl už chvíli.
"Opravdu už musíš, to je škoda." Broukne ještě Uru, který s povytaženým obočím kouká, jak se Rei angažuje a neodpustí si loupnout pohledem po Kaiovi,
"Máš večerku nějak brzo Rei-kun, na to že je pátek." Rýpne si do něj trochu ale koutky mu cukají.
Ruki, Kai, Aoi
Aoi se na Uruhu opravdu vřele usměje, když mu tak pěkně řekne, že je rád, že dorazí. Z nich všech je mu sympatický zatím asi nejvíc a pravděpodobně už to tak zůstane. Zvedne se, aby mu s tím poklízením taky trochu pomohl, protože Ruki si vyřizuje telefon a Kai mluví s Reiem a převrací v hlavě celý tenhle projekt s hudbou, do kterého se tak trochu po hlavě pustil. Kaz jeho život začíná ovlivňovat víc, než si je ochotný připustit. Kai trpělivě pozoruje Reitův profil, než se vymáčkne a Rei se rozhodne být odvážný. Kai trochu vytáhne obočí nahoru, podívá se před sebe do dálky a začne po kapsách hledat zapalovač. Na tohle si připálit prostě musí. Chvíli mlčí, tváří se překvapivě vážně a neutrálně a pak k němu konečně stočí oči, zatímco vydechne první obláček kouře.
"Je to tolik vidět?" Musí se ujistit nahlas, i když je odpověď asi jasná. Na druhou stranu Rei je jejich kamarád, vnímá a vidí víc, než cizí lidé. Kai dostane znovu strach. Tohle se prostě nesmí začít šuškat, nesmí to vědět jejich rodiče a nesmí to hlavně prasknout ve škole. A navíc, pokud by to s tou kapelou mysleli opravdu vážně, tím spíš to musí držet pod pokličkou a nechat si to jenom na soukromí. "Dobře, asi bych ti to měl konečně přiznat." Řekne mu velmi tiše, aby je neslyšeli Kaz a Aoi a navíc se s Uruhou nedohodl, že to práskne.
"Je to asi týden... ani nevím, jak to začalo." Začne z něj pomalu lézt.
"Chtěli jsme vzít na rande ty holky, fakt jsme jim volali, a pak..." Odmlčí se a taky se ohlédne za zvukem nakopnuté popelnice. V tu ránu je po svěřovací chvilce, protože Rei se jako na povel rozejde za Rukim. Kai protočí očima a nervózně přešlápne na místě. Zrovna teď, když s ním chtěl doopravdy mluvit, jenže jak jde o jejich nového kamaráda, Rei nevidí a neslyší a Kai už konečně chápe proč. Sleduje je, jak se spolu vrací a jak si něco špitají a pak pochopí i Rukiho výlev a to, proč Rei utíká s ním. Vlastně se pousměje. Nevadí mu to. Klidně tu zůstane i se zbylýma klukama. Kdyby takhle musel odejít Uruha, taky by šel s ním, takže to Reiovi nemá za zlé. Aoi s Kazem to celé přecházejí o něco víc, protože do těhlech jejich věcí ani jeden zatím nevidí a místo toho spolu rozebírají zítřejší hraní. Aoi vážně přikývne.
"Jasně, to není problém, přijdu. Ještě si napíšeme." Řekne mu a pak se na něj znovu překvapeně podívá.
"Překvápko? Něco jako bylo tohle? Ještě chvíli a budu se cítit až moc zavázaně." Prohodí. Uvědomuje si, že se na to těší, že takové pozornosti dělá především on pro Kimiko, ale vlastně zjišťuje jaké to je být v té opačné roli. Dovolit si nebýt ten, co se o všechno stará a na kom všechno leží, ten který je občas taky trochu rozmazlovaný. A upřímně ho to vyděsí. Je snad přece chlap, ne??? Ruki se podmračeně podívá Kazovým směrem a přikývne.
"Klidně do ní kopnu, ale támhle ten chlap je ještě pořád blízko a měl nějaký kecy." Postěžuje si, když za ním ukazuje bradou a pak se podívá i na Uruhu.
"To je. Radši bych zůstal s vámi." Řekne mu upřímně. Kai vypadá… přísně??? Podmračeně? Ruki je z něj trochu zmatený a nemá ani tušení, že to nepatří jim, ale jeho zuřivému přemýšlení nad tématem, které načali s Reitou. Uruhova poznámka na Reie Rukimu trochu zvedne koutky, přeskočí očima mezi nimi a pak si dá batoh na záda.
"Tak ahoj kluci. Možná zítra." Mávne na ně a po Reitovu boku vykročí směrem k domovu. Jasně, že ne autobusem, to by tam byl moc brzo. Přistihne se, že sám od sebe zauvažoval nad tím, že by ho vzal za ruku. Jenže to nejde. A chodí spolu vůbec? Nebo co spolu vlastně mají? Chvíli jdou mlčky a Ruki to převrací v hlavě sem a tam.
"Rei-chan?" Broukne po chvíli.
"Tohle celé znamená..." Na chvíli se odmlčí a není jasné, co je to Tohle celé.
"Um… že jsi můj?" Najednou se na něj docela přímočaře podívá.
Reita Uruha, Kaz
Uru jen oplatí Aoimu vřelý úsměv, myslí to upřímně, vlastně jako vždycky, on není jeden z těch, který by dokázal příliš ovládat svůj výraz. Neunikl mu rozhovor Kaie s Reiem a k tomu ještě jejich výrazy a začíná z toho mít opravdu zvláštní pocit Ještě chvíli se tváří, že uklízí zaregistruje akorát Reiův pohled a jen krátké pokrčení rameny se zvláštním pousmáním jako odpověď na jeho otázku ohledně večerky, což nepochopí už vůbec a nezbude mu nic jiného, než jim obou mávnou rukou na rozloučení.
"Tak ahoj a mějte se, snad zítra." Broukne, než se pomalu vydá za Kaiem a trochu starostlivě na něj koukne.
"Ty Kaii, děje se něco?" Zeptá se jej zvědavě s mírně pozvednutým obočím a krátce mu položí ruku na rameno. Místo toho, aby ji pomalu stáhl k sobě, nechá ji volně spadnout po celé délce jeho paže s krátkým těknutím směrem ke Kazovi a Aoimu, jestli je náhodou nevidí ale ti, jak se zdá mají úplně jiné věci na starost, naštěstí.
"To je super, budeme mít na hraní klid." Houkne Kaz a teprve v tu chvíli se otočí jeho směrem a široce se uměje. Jak se zdá Aoimu se tyhle překvápka celkem líbí. Podá mu bez váhání další pivo, dva už vzali roha, což okomentoval jen zvednutím ruky a mávnutím jejich směrem a počká si až si ho Aoi vezme, samozřejme se úplně náhodou dotkne jeho dlaně.
"No to nebude, bude to něco úplně speciálního, to je přece jasné, pro Tebe to ani jinak nejde."Rozhodí rukama a pobaveně nad ním protočí oči v sloup. Jak kdyby od něj Aoi měl čekat, jenom samé takové věci.
"Proto to nedělám Aoi-chan, jsou to jen maličkosti a ty si je minimálně zasloužíš." Odmávne mu to znovu, zase je podivně normální a pokrčením rameny. Někdy by mohl říct a Aoi si to možná bude myslet taky, že nejsou, jenže on to má ve své chaotické hlavě poskládané úplně jinak. Tohle jsou věci, ty on klidně rozdá a s radostí, když bude Aoi spokojený, stejně jako zážitky, kterou by spolu mohli mít a on si to prostě užije.
"Chtěl bych Tě někam vzít…ale to by si mi nesměl dát košem." Mrkne na něj se zvláštním výrazem v očích a zhluboka se napije svého piva, aniž by z něj spustil pohled.
Rei mezitím doběhne Rukiho a na kluky už se ani nepodívá. Kai už nejspíš ví, podle jeho slov, která si teď převrací v hlavě a navíc, to má očividně stejně. Musí si s ním promluvit, nejspíš mu večer, jak přijde domů, zavolá. Mají spolu hodně, co řešit, i když to nejspíš dopadne tak, že budou chvíli probírat kraviny a pak možná. Jde vedle Rukiho vypadá hodně zamyšleně, když k němu dolehne oslovení a koutky mu samovolně vystoupají vzhůru, jak hezky mu to zní. Je z něj v háji a oči na něj opravdu vytřeští, když se ho narovinu zeptá. Ani on sám by nejspíš nebyl tak přímočarý.
"Ehm." Začne jako první, když se koukne před sebe a pak ho bez okolků vezme kolem ramen a nakloní se k jeho uchu. Zrovna nikdo kolem, takže si to na chvíli dovolí.
"Hai, jenom tvůj Ru-chan." Zavrní spokojeně a krátce se otře rty o jeho spánek a hned se zase oddálí, protože jde kolem paní se psem. Chvíli jdou zase mlčky sem tam na něco, upozorní a nedaleko jeho domu se zastaví a zatáhne ho stranou za zastávku, aby ho mohl přitáhnout k sobě do náruče.
"Nejradši bych si Tě ukradnul domů a už Tě nikam nepouštěl." Zamyslí se na chvííli, než se skloní k jeho rtům.
"Asi to brzo udělám a pak si to vyžeru za Tebe." Nabídne se mu bez okolků, v očích mu svítí odhodlaní, pravděpodobně by toho byl schopný.
Ruki, Kai, Aoi
Kai se podvědomě zachvěje pod Uruhovým dotykem, když ho pohladí po paži a pootočí k němu svou tvář. V podstatě se tím probere jemně pozvedne obočí a po obličeji se mu rozlije jeho typický úsměv. "Ne já..."Zavrtí nejdřív hlavou, krátce se ohlédne za sebe, co dělají kluci a pak vrátí oči k Uruhovi. "Všiml jsem si, že Rei Rukiho hlídá, jako by mu neustále hrozilo nějaké nebezpečí. Nejdřív jsem si myslel, že o něm ví něco, co my ne, podle toho, jak za něj pořád zařizuje ty výmluvy, jak Ruki spěchá domů a jak tu psal úkoly. Ale když jsem se Reity zeptal, odpověděl mi, že je mezi nimi to samé, co mezi námi dvěma." Řekne mu na rovinu a zůstane hledět do jeho očí, co on na to. Jaký účinek na něj bude mít, že jejich kamarád už nejen tuší, že všechno ví. A kromě toho si evidentně taky někoho našel. Někoho docela komplikovaného. Aoi se znovu usměje a kmitne obočím.
"Tohle nebylo speciální?" Ukáže bradou na kytaru opodál, ale začíná to tím Kazovým pro tebe... Už ho to nevyvádí z míry pokaždé, když se to stane, jen s jeho nitrem trochu hýbá Kazovo odmítání se vzdát.
"Já si je zasloužím? Vždyť se moc neznáme, co když jsem ve skrytu hajzlík, co si všechno vezme a pak už po tobě ani neštěkne?" Nadhodí.
"Někam vzít." Zopakuje po něm a krátce se ohlédne za klukama, ale něco spolu řeší. Kaz se tak strašně moc snaží. Dokonce věří tomu, že když se někam vzít nechá, Kaz bude slušný.
"Nechám si to místo rád ukázat." Řekne mu nakonec a domnívá se, že není třeba varovat ho, aby to nebral jako kývnutí na rande. Prostě se chce podívat, jaké místo Kaz považuje za dost důležité na to, aby se s ním o něj chtěl podělit. Už si všiml, že jemu podivně věří, vlastně to v hlavě převrací pořád. Ruki se Reitově reakci vlastně ani nediví, spíš mu díky ní vystřelí koutky nahoru a potlačuje pubertální zasmání. V očích mu ale podivně jiskří, je rád, že pro něj dokáže být nepředvídatelný a ne tak snadno čitelný. Nechtěl by ho brzy začít nudit. V tu ránu má ale Reitovu paži kolem ramen. Neucukne mu, protože takhle chodí kde kdo, na to jim nemůže nikdo nic říct, ale Reitovy rty ho jemně pošimrají na uchu, až mu po zádech přeběhne mráz a pak přijde ujištění. Musí se na chvíli zastavit, vystoupá očima k těm jeho a najednou vypadá zase jako ta laň, teď už neutíká, jen na něj důvěřivě zírá očima jako talíře, až dokud zase nevykročí po ulici. Nadhodí si batoh na zádech a spokojeně se usmívá. +Takže já mám kluka.+ Zrekapituluje si v duchu. Doopravdy, chodí spolu. Sice to nesmí nikdo vědět, ale rozhodně už není sám. Dojdou do jeho čtvrti a v Rukim se všechno sevře, když nastane čas loučení. Až do teď na to nemyslel, ale teď, když jsou tady, nasadí smutný výraz. Do okamžiku, než ho Rei vtáhne do kryté zastávky a uzamkne v náručí. Ruki ho obejme kolem pasu a poslechne si jeho vyznání. Bohužel ani jeden nemohou bydlet sami, aby tvrdili, že jsou spolubydlící.
"A co bys jim řekl, že jsi mě unesl a zamkl a že jsem opravdu chtěl domů, ale na dveřích bylo pět zámků?" Nadhodí, než zruší tu drobnou vzdálenost mezi nimi a políbí jeho rty. Nikdo tu není, pravděpodobně není čas odjezdu autobusu nebo odjel před chvílí, ono je to jedno. Vrací mu polibek opatrně a pátravě, zatímco má oči zavřené a mezi prsty pevně svírá látku jeho tílka.
Reita Uruha, Kaz
Uru stojí a kouká na Kaie se starostí v očích, jak kdyby měl tušení, že se něco děje ale ono je to úplně jinak. Kai se vzápětí tak kouzelně usměje a on se chtě nechtě musí usmát taky. Na něj to prostě takhle působí a ať by měl sebehorší náladu, nejspíš mu jeden jeho úsměv bude stačit. Úsměv mu zmrzne, přesně v okamžiku, kdy mu prozradí, co tady společně řešili a zůstane na něj koukat s pusou otevřenou dokořán. Nečekal, že by na tohle téma mohlo dojít, tak brzy ale je to tady a musí tomu čelit. O to víc ho zarazí, že Rei to má stejně a postupně mu začnou docházet i drobné detaily v jeho chování. Je si teď téměř jistý, že Rei na to očividně nepřišel náhodou před týdnem, jako on dva. "Takže." Houkne prozatím s mírně staženým obočím, jak nad tím vším přemýšlí.
"Páni, to je." Vypadne z něj jako první pořád trochu překvapeně.
"Tak to je vlastně super." Zhodnotí nakonec a úlevně si vydechne. Je to to nejlepší, co se mohlo stát, protože si před sebou nebudou muset nic tajit a vyhnout se všem možným nedorozuměním, které by na jejich přátelství mohlo mít vliv. Vůbec mu nevadí, že to Kai práskl, vlastně je rád.
"Ale on na něj koukal jinak už od začátku." Zasměje se tiše a udělá krok jeho směrem, jak kdyby ho chtěl obejmout ale v půli kroku si to rozmyslí a tiše se uchechtne.
"Tohle je k nevydržení. Ehm…co kdyby jeden z nás zítra spal u Reie?" Nadhodí takovou malou lež.
"Nebo dneska?" Dodá ještě s jasným blýsknutím v očích a ohlédne se na Kaze a Aoiho, kteří očividně řeší něco společně.
"Nepůjdeme taky?" Koukne na Kaie, a když mu to odkývá, mávne na rozloučení k těm dvěma.
"Tak čau zítra." Dodá nakonec, posbírají si oba svoje věci a vyrazí domů. Nakonec se domluví, že Uru dneska spát doma nebude a zítra zase Kai. Tohle bude ještě šílené plánovaní ale jinou možnost nemají.
"Pořád je to jenom věc." Pokrčí rameny, nedal by ji jen tak někomu ale tohle je Aoi, u kterého se kytara bude mít naprosto skvěle.
"Vím, že se o ni budeš hezky starat, o mě ses taky hezky postaral." Neodpustí si menší rýpnutí a znovu si řádně přihne.
"Kdybys byl, tak je ti tohle jedno." Vysvětlí mu to naprosto bez potíží a začne si sbírat věci. Narovná se a vypadá trochu překvapeně, když mu Aoi odsouhlasí tu návštěvu jeho speciálního místa.
"Tak jdeme, není to daleko, ti dva už taky šli." Narazí na Uruhu s Kaiem, se kterými se rozloučil.
"Nebo chceš zůstat tady?" Zeptá se ho pobaveně, nahodí batoh i kytaru na rameno, počká si až to udělá i Aoi a bafne ho pod křídlem, aby se s ním rozešel směrem k jedné z výškových budov. Vůbec ho nenapadne, že by třeba nemohl jít hned, proč taky je pátek přece. Na skútr ho vezme příští víkend, teď má úplně jiný plán. Hezky se tam zakempí, budou koukat na oblohu a hrát. Vůbec nepochybuje o tom, že se to Aoimu bude líbit a jestli ne, spletl se v něm a nejspíš ho to bude i mrzet.
"Nebude se ti chtít domů, věř mi." Popíchne ho ještě. Reiovi se líbí, jak se Ruki usmívá. On sám se nemůže přestat culit, je to neskutečně návykové, celá Rukiho přítomnost je neskutečně návyková. Za zastávku mají trochu soukromí a on se k němu nemže přestat tulit. Nadechne se, aby mu něco odpověděl ale místo toho mu Ruki věnuje polibek, ve kterém se dokonale ztratí a dokonce si tiše vzdychne do jeho rtů. Ještě chvíli mu vydrží zavřené oči, když se odtáhne.
"No…třeba, klidně se kvůli Tobě nechám zavřít, víš." Zamumlá přesvědčivě.
"Aspoň vidíš, jak bídně na tom jsem." Houkne tiše, když mu položí dlaň na tvář, zajede mu jí do vlasů a políbí ho naposledy dlouze a se vším citem. Pak už se mu Ruki vysmekne a zamíří domů. Hledí za ním se zvláštním doleskem v očích a je rozhodnutý dostat ho zítra na koncert, i kdyby ho to mělo stát život. Pak už se pomalu vydá domů a už po dvou krocích mu napíše smsku.
Sám nad sebou s pousměje a strčí telefon zpátky do kapsy.
Aaa, první odstavec a já už slintám, protože Kai, olizující si prsty, je sladší než sto koblih a zárověň nehorázně sexy :33 A zároveň se směju kvůli Uruhovi, až se chytám za hlavu :D :33 Tohle je prostě úžasné :D :33
Moc se mi líbí, jak si to Kaz zařídil... sám nechce být v kapele, ale dá dohromady kluky :D Je to od něj pěkné i chytré zároveň :)
Bála jsem se Rukiho telefonátu, ale oddechla jsem si, že prcek nemá nějaký průšvih... Škoda, že musel hned jít, ale je hezké, že šel Reita s ním a měli chviličku jen pro sebe :)
Uru a Kai jsou taky úžasní a hmmm... :33 No moc moc moc se těším :33 A těším se i na Rukiho útěk (i když toho se pořád bojím :D) a večer v klubu :33
Aoi s Kazem a taková romantika... aaa, na to se taky moc těším :33 Jeej, já nevím, z koho mám být víc na haluzi :D Ale moc se mi to líbí :333 A moc už se těším na další díl :33
Moc se mi líbí, jak si to Kaz zařídil... sám nechce být v kapele, ale dá dohromady kluky :D Je to od něj pěkné i chytré zároveň :)
Bála jsem se Rukiho telefonátu, ale oddechla jsem si, že prcek nemá nějaký průšvih... Škoda, že musel hned jít, ale je hezké, že šel Reita s ním a měli chviličku jen pro sebe :)
Uru a Kai jsou taky úžasní a hmmm... :33 No moc moc moc se těším :33 A těším se i na Rukiho útěk (i když toho se pořád bojím :D) a večer v klubu :33
Aoi s Kazem a taková romantika... aaa, na to se taky moc těším :33 Jeej, já nevím, z koho mám být víc na haluzi :D Ale moc se mi to líbí :333 A moc už se těším na další díl :33
[1]: Jo Uru to hodně zabil a taky dost prozradil XD Kai s ním pěkně cvičí, ale to mají asi vzájemné. Kdyby Kaz tušil, co se mu formuje pod rukama, ale kluci mají v tomhle ohledu před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Rei trochu trhl partu, ale oni mají těch chvilek tak maličko, nám se vždycky vaří hlava vymyslet, jak ho dostat legálně z domu a aktuálně na noc - když má takovou matku XD Večer v klubu bude a troufám si říct, že pln neočekávaných detailů XD Jako že Kaz romantik? Nechápu z jakých zákoutí jeho duše tohle taháme, ale děje se to a to je háček na Aoiho!
Jsem šťastná, že se ti povídka tak moc líbí a opravdu moc moc děkujeme. Zrovna dneska ráno jsme si s Aku psali, že vždycky vypíchneš přesně ty okamžiky, které jsme doufaly, že jsou stěžejní <3 Úplně nám rozsvítíš den pokaždé <3
Jsem šťastná, že se ti povídka tak moc líbí a opravdu moc moc děkujeme. Zrovna dneska ráno jsme si s Aku psali, že vždycky vypíchneš přesně ty okamžiky, které jsme doufaly, že jsou stěžejní <3 Úplně nám rozsvítíš den pokaždé <3
[2]: No tak teď se na večer v klubu nemůžu dočkat ještě víc... :33
Mně přijde stěžejní každý jejich pohled i nepatrný nádech :D Vždycky jsem do toho tak zažraná a úplně je vidím před očima :33 Ale jsem moc ráda :33
A děkuju za reakci na dr:ba, takhle mě ještě nikdo nedostal :'33
Mně přijde stěžejní každý jejich pohled i nepatrný nádech :D Vždycky jsem do toho tak zažraná a úplně je vidím před očima :33 Ale jsem moc ráda :33
A děkuju za reakci na dr:ba, takhle mě ještě nikdo nedostal :'33
Žádné komentáře:
Okomentovat