Hromadné - Vůbec tohle na mě nezkoušej! - Část 2.

(pláž)

Reita, Uruha, Miyavi

Na Myiaviho tváři se objeví mírný úsměv, když vidí Rukiho oči. V tuhle chvíli by ho nejraději popadl do náruče a umačkal, je neskutečně roztomilý. Udělal by pro něj cokoliv, moc dobře si to uvědomuje, trochu ho vyděsí pocit, že by mu klidně odpustil, i kdyby se něco stalo. Úlety se stávají a někdo jako on by to nejspíš skousl celkem bez problému. Byl by ovšem radši, kdyby nic skousnout nemusel. Tolik se mu Ruki dostal pod kůži.

"Ale jenom na Tebe, tak to nikde nevykládej, ať mi nezkazíš reputaci." Broukne tichým hlasem s uchechtnutím a dovede ho až ke stromům, kde si dřepne vedle něj a konejšivě ho hladí po zádech. Stočí k němu oči, když mu začne povídat, jak to všechno bylo a opravdu vyprskne smíchy. Moc dobře si všiml jejich narážek, které na sebe v jednom kuse mají. Ale co on by mu mohl vyčítat, takových narážek už za svůj život udělal.

"Kašli na to, říkáš, že nic nebylo a já ti opravdu věřím. Navíc…" Odmlčí se, je to trochu nebezpečné, mu to přiznat narovinu ale co, měl by to vědět.

"Odpustil bych ti cokoliv Ru-chan." Přizná se mu se vším, co ve svém nitru nosí. Posadí se do trávy, natáhne nohy před sebe a stáhne si ho opatrně bokem na svůj klín.

"Chvíli budeme tady, kdyby náhodou a pak se zkusíš napít a lehnout, pohlídám si tě."

Uru koutkem oka zahlédne zvláštní výraz ve tváři Satsuke a hlavně mu přijde divné, proč se beze slova vypakuje do domku. Všiml si, jak kouká po Kaiovi, byl by slepý, kdyby to neviděl a začíná mít zvláštní pocit, že to celé nebylo jen tak. Zamračí se o něco víc, protože čichá nějaký podraz. Nic dalšího už ale nedomyslí, jeho pozornost si ukradne Hide, který si před něj klekne a on sám shlédne na dlaně na svých kolenou. Pomalu pohledem vystoupá do jeho tváře ale zatím se nepřestává mračit. +Uvidí mi až do žaludku!+ Napomene se v duchu, protože on prostě svůj výraz ovládnout nedokáže. Mě by se tvářit, že je mu to jedno, ale prostě není. +Je to jen flaška? Ruki s Reiem to ani celé vypít nemuseli a odrovnalo je to kvalitně!+ Přemýšlí, co mu na to má říct, hrozně se brání, jít s pravdou ven ale tlačí se mu na jazyk a ještě k tomu jeho pohled, ze kterého má šimrání v žaludku.

"Nehodlám spát s někým, kdo je věčně pod parou, nebudu Tě odněkud tahat, až tam zahučíš."Zamručí nepříjemně a je vidět, že se v něm hromadí zvláštní emoce, kterou obvykle nezná. Je ale spíš naštvaný sám na sebe, že k němu vůbec něco cítí a to se tomu tolik bránil.

"Nechci milovat někoho, kdo věčně chlastá." Vyjede na něj už opravdu. Zapře se dlaněmi prudce do jeho ramenou, aby ho od sebe odtlačil s úmyslem se zvednout a jít pryč. Musí rychle pryč, už tak toho řekl až moc!

"Do háje Kaii, nehodlám se po něm válet už ani jednou! Ano, spadl jsem na něj a pak přišlo ještě pár narážek, byly to sotva dvě minuty dohromady, v tom jsi přišel ty!!" Sykne znovu, už skoro nebezpečně a moc se snaží ovládnout a nepustit ze sebe to, co mu jen kouskem ukázal. Tohle je něco na něj a na jeho povahu.

"Máš pravdu nevstal jsem okamžitě s těmi promile to ani skoro nešlo ale …" Začne mu odpovídat a slova o tom, že by měl jít někam, se mu zarývají do hlavy. +Tohle ne, tak takhle by to nešlo!+ Proběhne mu hlavou, když se mu tvář otočí prudce na stranu po jeho facce.

"Tak tohle už jsi přehnal." Narovná se v zádech s pohledem hodným masového vraha. Chytne ho ještě pevněji, popadne i za druhé zápěstí a prostě ho stáhne pod sebe do písku, aby se na něj obkročmo usadil.

"Nesnáším, když mě někdo štve a ty mě teď nehorázně štveš, protože mě neposloucháš ale začneš a hodně rychle!" Nekřičí, mluví tiše ale jeho hlas je neskutečně ledový a nekompromisní. Ruce mu přiková nad hlavu do písku.

"Myslíš, že jsem ti to všechno ukázal jen tak…jsi jediný, kdo o mě ví všechno. A tohle mám za odměnu? Tak to ne. Nic se mezi námi nestalo a nezměnilo by se to, ani kdybys přišel za dvacet minut. Rozumíš? Odpověz!"

Ruki, Kai, Hide

Skoro se na něj bojí podívat, ale když Miyavi vyprskne smíchy, stočí k němu překvapené oči a jemně pootevře rty. Už tady přestáli ledacos, mají stejné názory na zásadní věci a rozhodnutí a teď dokonce hladce proplují i touhle menší mezivztahovou krizí? Nemůže tomu uvěřit. Připadá si jako v nějakém velkém testu partnerské oddanosti od teď do sta let a nechce být moc domýšlivý, ale bodují. Oproti ostatním klukům určitě. Něco v něm se natáhne směrem k Miyavimu. Začíná ho mít hluboko uvnitř srdce, mnohem hloub, než by kdy čekal, že někoho mít bude. Začíná mu být tak moc blízký, že se bez něj za chvíli ani nenadechne. Je z toho úplně mimo. Když Miyavi začne mluvit a říkat kašli na to, už zase na něj zírá očima manga postavy a vrtí hlavou na znamení, že opravdu nebylo. A pak mu řekne, že by mu odpustil i nevěru. Padl mi mu do náruče, i kdyby si ho k sobě Miyavi nestáhl, ale on to navíc udělá a Ruki křečovitě zaklesne prsty do trička na jeho hrudi a opře si tvář o jeho hruď. 

"Promiň. Dělám ti ostudu." Hlesne. Tak se vzorný přítel nechová. Hide trochu zvážní a zamrká, když to z Uruhy začne konečně lézt. On nebude spát s někým... jako že s ním? Udělá cosi jako hmm a na okamžik sklopí oči na jeho kolena, ale Uru se rozhodne ještě pokračovat. Má, co chtěl, neměl se ho ptát, ale stejně je to docela drsné.

"Takže jsi o mě nejspíš nic nevěděl a pravdu ses dozvěděl až tady?" Trochu si rýpne. Nechce zrazovat jeho důvěru, aby před ním příště věci raději tajil, ale tohle... Zaskočeně vydechne, když mu Uruha v podstatě řekne, že se do něj zamiloval, alespoň on to tak pochopil, jenže si ho asi trochu zidealizoval. Ztratí v podřepu rovnováhu a dosedne na zadek, když se Uru zvedne a vykročí pryč. On se nezdá, ale má docela páru. Jenže Hide je z jeho chování, své neschopnosti si přiznat, jak to s alkoholem má a s tím sdělením o lásce tak mimo, že prostě jen sedí a zírá před sebe. A pak se mu v očích objeví několik slz, které zarytě odmítá pustit ven. Zasáhlo ho to a ne málo. A stejně se odmítá pohnout ze své pozice Můžu a budu si dělat co chci, ber nebo nech. Jenže on nechce, aby Uruha odešel. Je pro něj tak nečitelný... v jednu chvíli jsou spolu na pláži, samý cit a v druhou tohle. Kai mezitím začíná být opravdu nepříčetný.

"Ano pak jsem přišel já a kdybych nepřišel a nepřerušil vás? Řekni mi do očí, že bys slezl a nechal ho!!! Nevěřím ti rozumíš?" Křičí na něj a ruka ho brní. Jenže o vteřinu později už se válí v písku, kope kolem sebe a vzpouzí se a Reitův stisk vážně bolí. Tak on ho štve? On? Ne to Rei štve jeho!!! Jenže mu začíná docházet, co mu to říká. Totiž, že ho bude poslouchat.

"Nebudu teď s tebou tuhle hru hrát!" Je jako divoký, nezkrocený kůň při rodeu a Rei je jako kovboj s lepidlem na zadku. Prostě ho nesklepe. Jenže tahle hra dávno není hra, je to životní styl a jemu to konečně začíná docházet a co víc, někde hluboko uvnitř se mu celé tohle krocení a velký poprask líbí. Shoří za to v pekle!!! Prý odměna, pchá! Ruce už má tou dobou nad hlavou a používá proti němu všechnu svou sílu, ale je to rovnocenný souboj.

"Na nic ti odpovídat nemusím. Říkal jsem, že ti nevěřím!" Už funí a začíná být vyčerpaný, ale v očích má pořád vzdor.

Reita, Uruha, Miyavi

Znovu ten Rukiho pohled a Miyavi začíná opravdu přemýšlet, jestli se z toho jenom prostě nerozpustí. Znají se už celek dlouho ….nikdy ho takto neviděl, ale už ho ani nechce vidět jinak. Jeho Ruki, nechce ho nikomu dát a taky to neudělá, pokud nebude sám chtít. Uvězní ho ve své pevné náručí, když ucítí jeho tvář na svém hrudníku a několikrát ho krátce políbí do vlasů, se spokojeně přivřenými víčky.

"Ale no ták, na ostudu jsem tu expert já, tohle nebylo nic. Nemysli na to, všechno je v naprostém pořádku" Ujistí ho znovu, udělal by to i stokrát, kdyby to bylo potřeba."Králové přece ostudu nedělají, jen cíleně baví poddané; tak to přece bývá." Pokračuje dál, mluví tiše skoro, jakoby nějakou pohádku opravdu vyprávěl. Nakonec ho nenásilně od sebe odtáhne, krátce políbí a začne se zvedat ze země, aby ho mohl vzít do náruče.

"Jdeme pro tu vodu a pak rovnou do postele, zítra bych Tě rád pozval na večeři, košem mi snad nedáš?" V očích se mu pobaveně blýskne, když ho bezpečně zvedne a zamíří s ním k domku, kde je odložených několik misek s vodou a pokusí se do něj aspoň jednu dostat.

Uru se zvedne a vykročí pryč. Pořád tak nějak podvědomě doufal, že ho zastaví a něco mu k tomu řekne. +Jsi tak naivní, nejde mu o Tebe, chtěl s Tebou jen spát.+ Vysměje se mu jeho vlastní podvědomí a on by se nejraději plácl do čela. Opravdu by už ve svém věku mohl rozlišovat, jak se věci mají a ne se zahledět do někoho, jak je Hide. Tomu je to očividně všechno jedno je, o tom vnitřně přesvědčený. Měl držet jazyk za zuby a nechat si to všechno pro sebe, postě to uvnitř zabít a byl by klid. Teď se bude užírat tím, že u to všechno na rovinu vyklopil a on se mu bude jistě za zády smát, určitě, tak to přece bývá nebo ne?

"Myslel jsem….jsem idiot." Vypadne z něj ještě, aniž by se ohlédl. Chce zamířit rovnou k domku ale před ním zahlédne Miyaviho, který nese Rukiho a vrkají, jak dvě holubičky. +Aby jste se nezbláznili+ Proběhne mu hlavou, nikdy nebyl nepřejícný, ale teď ho neskutečně štvou. Zastaví se v půli kroku, protože se s nimi opravdu moc nechce potkat v tomto rozpoložení. Ohlédne se zpátky a pohled mu padne na Hida, který pořád ještě sedí na zemi, kde do něj strčil. Sleduje ho se smutným výrazem, mne rty o sebe a nejradši by šel zpátky za ním a sedl si vedle něj, jak osaměle mu tam teď připadá. +Nezáleží mu na Tobě Uru.+ Připomene si v duchu, donutí se dlouze nadechnout a prostě se otočí na patě, utírajíc si slzy a rozejde se směrem do džungle, půjde k orchidejím, sice bude týrat sám sebe ale nikdo ho tam chvíli snad nenajde, musí se srovnat a to hodně rychle.

Reiovi se zlověstně blýskne v očích.

" Ty se teď na nic ptát nemáš, nemá právo teď cokoliv chtít. Zlobíš a víš moc dobře, co Tě čeká." Pokračuje dál, aniž by povolil svůj stisk. Ví, jak moc mu může zápěstí svírat, aby mu neublížil, je opatrný mnohem víc, než si Kai může myslet. Stehny ho sevře víc kolem boků a hledí mu zblízka do očí. Ještě víc se přiblíží a na rtech se mu zfromuje chladný výraz se zvráceným pozvednutím koutku. Je to tady, Kai to dokonale pustil ven a on už zavírat dveře své třinácté komnaty nebude. Poslechne ho, je to někde uvnitř něj a on to ví, cítí to.

" Budeš dělat to, co chci já! Jsi můj, uděláš, co ti řeknu." Zavrní pevným hlasem, odkloní loktem jeho tvář na stranu a silně ho kousne do krku vzápětí se o to samé místo otře rty.

"Uděláš, protože ty umíš být hodný a já to z Tebe dostanu!" Narovná se v zádech, když popadne zuby jeho triko a vyhrne mu ho skoro až k bradě, potřeboval by volnou ruku ale zatím to pokoušet nebude.

"Chci slyšet, že mi věříš a jak jsme se to učili celou větou!" Zasyčí tvrdým hlasem, než se skloní k jeho bradavce a těsně nad ni ho řádně kousne do kůže. Teprve pak se přesune k ní a krátce ji promne mezi rty.

"Řekni, co chci slyšet nebo tě na podruhé potrestám mnohem víc a bez odměny!" Těkne pohled od jeho tváře zpátky k bradavce a je jasné, kam příští kousnut půjde. Bože, být tak doma a mít po ruce všechno!

Ruki, Kai, Hide

Ruki ucítí ve vlasech jeho rty a spokojeně pod nimi přivírá oči. Už se mu netočí hlava a začíná se mu chtít spát. Zívne si a byl by mu tam prostě usnul, teď, když je spokojený, že Miy všechno ví a nezlobí se na něj, ale musí se zase přinutit k životu, protože Miyavi se postaví a pak ho vezme do náruče. Chytí se ho kolem krku a nechá se odnést ke dveřím do domku.

"Myslím, že bych si dal třeba hovězí..." Řekne mu a naráží na to, že sice jí jenom ryby, ale začíná jich mít plné zuby. Nechá si od Miyaviho podat misku, aniž by opustil svou polohu na jeho rukou, napije se a pak společně odejdou spát dovnitř. Miy ho i uloží, on se stočí k jeho boku a do vteřiny je mrtvý. Hide zvedne oči až v okamžiku, když uslyší Uruhův hlas. Ještě si přisadil, no výborně. Těžce polkne a teprve, když u ohně úplně osamí, dovolí si nechat slzy stéct po tvářích. Je velký kluk, tohle rozchodí... nebo spíš přechlastá, docela to fungovalo. A tak se zvedne, zamíří k pláži, kde je ta druhá schovaná flaška a netrvá zase tak dlouho, aby se opil jak zákon káže. Samozřejmě odpadne rovnou na pláži a probudí ho až tropická bouře, ale není schopný se lesem vrátit zpátky a tak mokne pod palmami a doufá, že ho nezabije kokos, ale že by vystřízlivěl se moc říct nedá. Ranní probuzení s promočeným oblečením a obličejem zabořeným do písku bude hodně drsné, ale to on teď neví... Kaiovi už se chvějí paže vyčerpáním, ale ještě pořád to nevzdává. On zlobí? Co on komu udělal? 

"Zlobím tě, protože si nemůžeš obskočit, koho tě napadne?" Prudce oddechuje a jeho hrudník divoce stoupá nahoru a zase klesá dolů. Už nemůže, je úplně vyřízený. Jenže čím víc se k němu Reita tiskne stehny a drží mu ruce nahoru, tím víc se začíná probouzet jeho tělo a zrazuje ho. Začíná být vzrušený. +To není fér!+Pomyslí si zoufale a v koutcích očí má vzteklé slzy vzdoru. Co to s ním provedl? Je jeho? Vážně? Odvrátí tvář neochotně stranou jen proto, aby Reitovy zuby vzápětí potrápily jeho krk a tiše sykne. Přivře oči, když je to místo hned ukonejšeno a v příštím okamžiku už mu Rei hrne triko zuby nahoru a je to neskutečně vzrušující pocit. Tiše si vzdychne a maličko se proti němu propne, ale prostor jeho kalhot je už opravdu usvědčující. Stiskne rty. Jak to může říct? Přece ví, co viděl? Nevěří mu, že by ho nechal, i když ví, že tam jeho city a zájem nejsou. Ale pořád si myslí, že by po něm v opilosti klidně šel. Tiše si zakňučí, když ho Rei podruhé kousne a vzápětí na to hlasitě zavzdychá.

"Tak mi řekni, že miluješ jenom mě a ať už jsem viděl cokoliv, nikdy to znova neuděláš!" Brání se. Pokud má on slibovat a poslouchat, chce vědět, že je na oplátku Reita jenom jeho.

"A jestli to tak není, tak buď upřímný a vykašli se na to. Vykašli se na mě! Prosím…" Hlas se mu zlomí, když se mu podívá do očí.

"Jestli tě to k němu táhlo, i když s alkoholem, prosím, nech mě jít..." Zašeptá.

Reita, Uruha

Kdyby Uru tuši, že Miyavi a Ruki usnuli hodně brzo a že Hide není v táboře, nejspíš by se vrátil zpátky. Ale on opravdu nechce nikoho potkat. Za chvíli už mu pohled padne na orchidejový ráj a donutí ho to dlouze vydechnout. Slzy po tvář se rozběhnou, už je nedokáže zastavit. Stojí tam, jak tělo bez duše ani neví, jak dlouho. Je zklamaný, zklamal sám sebe, že si ho pustil, tak blízko k tělu; měl se na to vykašlat, když ví, že tohle prostě nedokáže ukočírovat a stejně si nedal říct! Natáhne konečně prstů k jednomu se zavřených květů a se smutným uchechtnutím mu otrhá okvětní lístky. Vzhlédne k obloze, když ji pročísne jeden z prvních blesků a na tvář se mu začnou snášet kapky deště.

"No výborně, ještě toho trochu." Ušklíbne se, když poodejde pár kroků stranou a usadí se do trávy, čert to vem, bude mokrý jak myš a dneska očividně spát nebude ale je mu to jedno. Má celou noc, aby dostal jednoho Pavouka z hlavy, to zvládne, není přece malý kluk! Nakonec v polosedu podřimuje a pravděpodobně ho vzbudí, až studené a promočené oblečení.

"Nikdy jsem neměl v plánu obskočit, co mě napadne Kaii, tohle já nedělám!" Rozhodne se mu z dobré vůle odpovědět, ale to je tak první a poslední, co mu dovolí. Uvnitř něj se rozline spokojený pocit, když uslyší jeho vzdechnutí, které je jasnou známkou toho, jak moc je na tohle stavěný. Nespletl se, dokáže ho dostat, kam potřebuje, aniž by ho zlomil. Má to uvnitř sebe. Uvnitř něj se zvedá vlna majetnického pocitu, jeho Kai jen a jen jeho a tahle myšlenka převálcuje všechny ostatní. Kouká mu upřeně do tváře, když se ho ptá na věci, které se mu v domku honily hlavou. Přebírá si je během okamžiku ve své hlavě ale vždycky z toho vyjde, jen jediná věc. Možná měl přechodný záchvěv v hlavě, jenže ten zmizel hned, když přišel Kai. A teď, jak z něj Kai pomalu dostává jeho podstatu a on ho tu krotí, jak už dlouho nikoho. Ne, nechce nic jiného, miluje ho a všechno ostatní je zapomenuto a už nikdy se neobjeví. Ví to, není z těch, kdo aby dokázal spát s někým dalším. Mohl by ale nechce. Našel svou dokonalou polovičku a ta teď leží pod ním v písku. Miluje ho, stejně jako ho miluje jeho temné nitro, které nedává na odiv, o kterém nikdo neví. Skloní se k jeho sálající kůži a přiblíží se zuby k jeho bradavce.

"Nenechám Tě jít, nikdy! Chci slyšet odpověď, nic víc říkat nemáš!" Pokračuje dál a nehodlá přestat, dokud nedosáhne svého. Nemůže přestat, prostě to nejde, i kdyby chtěl a on nechce. Stiskne jeho bradavku mezi zuby o něco míň, než prve jeho kůži, aby mu neublížil příliš a zároveň s tím se pohne v bocích na jeho klíně, aby mu pocit bolesti doplnil o vzrušení.

" Odpověz mi hned!"

Kai

V hlavě mu pořád dokola zní Reitovo Nikdy tě nenechám jít... Neodpověděl mu přímo, neřekl mu, že ho miluje, jak po něm Kai chtěl, ale to, že ho nechce nechat odejít, to je nejspíš ono? Myslel to tak? Převrací to v hlavě příliš dlouho, protože ho Reita znovu kousne a rovnou do citlivé bradavky. Škubne sebou a bolestně vzdychne, ale jakmile ucítí jeho klín proti svému, pocity se plynule přelijí do těch spokojeně slastných. Je to děsivý koktejl, ale velmi návykový.

"Ano, věřím ti." Odpoví mu vzápětí, jak prve chtěl a asi by se měl nenávidět za to, že se tak rychle vzdal, ale místo toho se dostaví velká úleva. Pohádal se s ním jako s nikým na světě a teď doufá ve stejně divoké milování. Jako s nikým na světě... Samozřejmě, že o něj nechce přijít!!! On přece ví, že Ruki má svůj zájem někde jinde a i když ví, co viděl a pořád si myslí, že kdyby to nepřerušil, dělo by se víc, ale vlastně už mu to rovnou odpouští. A ví, že už o tom nikdy nebude mluvit a nikdy mu to nevyčte. Chtěl by se ho dotknout, sáhnout na něj, ale nemůže. Najde očima ty jeho a nebezpečně podmračený vzdor začne opouštět jeho tvář a vyměňuje ho vzrušení a podvolení se. Na nebi to zahřmí, blesk pročísne oblaka nad oceánem a začne jemně mrholit. Možná je to oba trochu zchladí, ale on zatím vůbec nemá myšlenky na to, že by se měli utíkat někam schovat. Bouře poblíž vody by mohla být docela nebezpečná. Už by mu zase něco řekl, ale on přece nesmí a tak se kousne do rtu a bojuje sám se sebou.

Reita

Sleduje velmi pečlivě každý záchvěv v jeho tváři. Musí vidět, jak moc na něj působí a jestli se Kiaovo nitro odebírá tím správným směrem. Vidí, jak jen těžce odolává a jeho následné další vzdychnutí ho jen ujišťuje, že je to správně. Drží svůj výraz, neupouští od něj ani na chvíli, přes to všechno mu v očích úlevně zasvítí, když konečně padnu slova, která tu z něj doluje. Dovolí svým koutkům na chvíli vystoupat vzhůru a potěšeně párkrát kývne hlavou.

"Tak se mi to líbí, teď si hodný moc hodný." Pochválí ho, když tón jeho hlasu trochu upustí od toho mrazivě dominantního, aby ho pohladil i jím, než se skloní a věnuje jeho rozpálené kůži několik hřejivých polibků.

"Mám pro Tebe velkou odměnu." Zdolal ho a přiměl poslouchat, už dál ale odolávat nemůže, protože i on je vzrušený na nejvyšší možnou míru. Podvědomě vnímá jemné mrholení a měli by si pospíšit, by opravdu nezmokli nebo je nespláchla vlna díky bouři. On už stejně dál otálet nedokáže. Pomalu povolí svůj stisk na zápěstích a konejšivě je pohladí.

"Až budeme doma, dostaneš krásná měkoučká pouta s tvým jménem Kai-chan." Vydechne zastřeným hlasem a v očích je jasné patrné, jak moc velkou náklonnost k němu chová. Jsou plné citu a změnili se o sto procent. Konečně prstů sjede po pažích až hrudník, než mu konečně rozepne kalhoty a sleze z Kaiova klína, aby u je mohl stáhnout.

"Nádherný, hodný Kai, co víc si přát." Osvobodí se i ze svých kalhot, pomůže mu do sedu a pobídne ho na svůj klín, kde silně sevře jeho boky a pohne jimi proti sobě.

"Dotýkej se, hrej si… Byl jsem s Tebou moc spokojený." Skoro až zavrní v návaznosti na to, do jakého rozpoložení ho Kai dostal a přitiskne se rty na hebkou šíji. Dlaní mezitím zamíří přes jeho bedra až na zadek, po kterém ho krátce plácne. Konejší jeho kůži míříc před hrudník, až k jeho rtům, které bříšky prstů pohladí s jasným úmyslem probojovat se až dovnitř.

"Víš, co s nimi pak udělám?" Zeptá se jej s nádechem provokace a zaujatě si skousne spodní ret.

Kai

Vyhledá očima ty jeho a uvidí v nich ten záblesk spokojenosti. To samo o sobě jako by byla jistá odměna. Jako když upečete něco dobrého a každý vám to pochválí, taková určitá satisfakce. Vzápětí na to přijde pochvala a slova o odměně. Jeho tělo už se celé silně chvěje nedočkavým vzrušením a pokožka hoří i přes to, že se okolní vzduch ochlazuje. Ucítí povolující stisk, ale ještě chvíli nechává ruce sám od sebe nahoře. Už s ním nebojuje, jen se proti němu mírně pohne celým tělem, než je dá pozvolna dolů a opatrně se ho dotkne konečky prstů. A když mu pak Reita slíbí ten nevšední dárek, po tváři se mu rozlije spokojený úsměv. Už se vidí, jak otevírá tu krabičku a schovává ji před zraky ostatních - kdyby to bylo třeba na narozeniny nebo na Vánoce. Nikdy nic podobného nedostal, ale už teď se na to těší a umí si dobře představit ten pocit na svých rukou a to, jak se nemůže hnout, aby dostal mnohem větší slast, než jakou dosud znal. Změnilo se něco hodně zásadního v jeho přemýšlení, jiné lidi by to možná děsilo, ale jeho ne. Okouzleně se na něj usměje a vidí ten cit i v jeho očích. Už nepotřebuje, aby mu to říkal. Všechno je už v pořádku. Nechá se od něj poklidně svléknout, zatímco paže už má podél těla, jen mu pomáhá vysvléct nohy z nohavic a pořád ho u toho pozoruje a usmívá se jeho slovům o tom, jak krásný je. Mohl by se s ním o té kráse hádat, protože Rei vypadá mnohem, mnohem líp. Posadí se, vlasy plné písku, stejně jako záda a všechno se to k nim lepí ještě vinou deště. Rei ho chce už zase na svém klíně a tak to udělá a přesune se, aniž by jen na chvíli opustil hlubiny jeho očí. Znovu zvedne koutky blaženě nahoru, když mu Rei dovolí všechen kontakt a opře dlaně o jeho ramena. Vzdychne, když pohne boky proti Reitovým, jak si ho k sobě Rei přirazí a přivře oči pod jeho rty. Zakloní hlavu dozadu a vzdech je ještě hlasitější, když mu stiskne zadek. Hrom doprovodí celou scenérii a burcuje jeho náladu, nutí ho být rozjetějším. Milování v bouři na pláži, to asi nezažije každý. Znovu se na něj podívá, když ho hladí po celém hrudníku a už se pravidelně houpe v bocích proti jeho klínu, i když zatím jen tak z provokace. Obejme rty jeho prsty, zvedne u toho oči k jeho očím a nepatrně přikývne. Bože má z toho mravenčení a nemůže se dočkat, až to bude.

"Myslím, že už si přede mnou nebudeš moct nikdy olíznout prsty ani od kuřete." Řekne mu a tiše se zasměje, když si zblízka prohlédne jeho rty, skloní se nad ně a políbí ho. Vášnivě a intenzivně, zatímco se nadzvedne a chce sám sebe navádět na jeho klín bez přípravy, jak je z něj ztracený.

Reita

Už jen z toho záklonu, prohnutí pro něj dokonalého těla na klíně by mohl být hotový. Sledovat jeho tělo, jak se dokonale podvolilo a je uvolněnější, než kdy dřív. Probudil v Kaiovy netušenou stránku, stejně jako ji kdysi probudila jedna krátká známost v něm, i když v trochu jiném smyslu. Nemá v hlavě nic jiného, než Kaiův hlas, když vzdychne a jeho tělo pohybující se proti jeho boků. Všechno uvnitř něj se tetelí radosti a spokojeností, i když to ještě před chvíli vypadalo, že to bude mít tak rychlý konec, jaký to mělo začátek. Opak je pravdou. Bude se o něj starat, bude si ho hýčkat a konečně bude mít ve svém životě obojí dohromady; svou lásku a ukojení svých potřeb v jednom dokonalém balíčku jménem Kai. Tolik let vedle něj a nikdy by ho nenapadlo, že to v něm někde je, vůbec to u něj neodhadl; obvykle pro něj bývají ostatní dobře čitelné v tomto ohledu. Kai nebyl. Sleduje zaujatě své prsty mezi jeho rty a v očích se mu skoro až zlověstně zablýskne.

"Tohle jsi mi ale vůbec neměl říkat, je ti jasné, že to budu dělat schválně! Budu Tě s radostí láskyplně týrat, dokud se z toho nezblázníš. Máš se, na co těšit." Ujistí ho naprosto vážně, když jeho rty opustí tiché zavzdychání, protože se Kai nazvedne s úmyslem na něj dosednut bez přípravy. Něco uvnitř něj se zrazí a obočí se mu stáhne k sobě.

"Ublíží si…" Vydechne káravě, když ho hodlá přijmout bez přípravy a zastaví ho. Tohle nemůže přece dovolit.

"Ještě chvíli to vydržíš!" Zazní z jeho rtů a hlas se mu v momentě změní na pevný a nekompromisní, když nasliněnými prsty obkrouží jeho nitro a pronikne do něj. Nehodlá to nějak prodlužovat ale ublížit mu opravdu nechce. Nakonec přece jen své prsty vymění za špičku své chlouby a velmi pomalu ho nechá dosedat. On by byl vážně schopný se….zmrzačit!

"Zešílím z Tebe!" Ozve se hlasem podbarveným vzrušením a znovu silně stiskne jeho boky. Vyjede dlaněmi po štíhlém těle až na tvář, kterou si přitáhne k dlouhému polibku, vyčkávajíc až se Kai dokonale uvolní a pohne se jako první. Už tak si mohl ublížit a on k tomu rozhodně přidávat nebude. Dál už ale jeho pohyb neomezuje, nechává si ho užít své vlastní odměny a jen podvoje jeho tempo, dlaněmi na dokonalých půlkách, které tiskne v závislosti na slasti, kterou mu s každým pohybem způsobuje. Je mu úplně jedno, že už začalo opravdu pořádně pršet, jeho tělo hoří po Kaivoých pohybem a nakonec se nechá bez milosti smést vlnou orgasmu, jenž dokonale pohltí jeho nitro a donutí zasténat Kaiovo jméno.

Kai

V prvním okamžiku to v něm hrkne, že zase promluvil, když nebyl dotazován a něco z toho se mu mihne v očích, ale Rei vypadá pobavený a říká mu tu, jak ho s tím bude trápit. Rozesměje se a přikývne.

"Je mi to úplně jasné! Jak bys mohl něco takového vynechat, hmm? Abych si dával velký pozor, co před tebou na sebe prozradím." Usmívá se na něj očima. Teprve až Reitův hlas ho přiměje uvědomit si, co chtěl udělat a ano, asi by si opravdu ublížil, protože je v tomhle ohledu nezkušený. Rei ho ale zastaví, a i když se mu to příliš nelíbí, ale vzápětí mu začne vymazávat myšlenky z hlavy svým konáním u jeho zadních partií. Znovu zvrátí hlavu dozadu a zasténá, je to rychlé, působí na něj úplně všechno, ta hádka, usmíření, atmosféra bouře, bolest a slast. Brzy ucítí přímo jeho, zavře oči a uvolní se. Nechce nic jiného, než ho cítit uvnitř sebe a Rei to má stejně, když mu říká, že z něj zešílí. Dovolí svému hlasu, aby se projevil, aby ho tím ještě víc vydráždil. Je to skoro jeho jediná zbraň, když nic jiného v jednom kuse nesmí. Zase tvář předkloní, když si ho Rei přitáhne na rty a oplácí mu náruživý polibek, zatímco mu vjíždí prsty do vlasů. Hrdelně vzdychne proti jeho rtům a pokračuje v souboji jejich jazyků, zatímco se společně sladí na plynulé pohyby jejich boky. Déšť už doslova bičuje jejich ramena, nebe hřmí, jejich tempo se zvyšuje, ne on ho zvyšuje, jen on sám je žene nahoru, až v sobě nakonec ucítí Reitovu horkost a uši má plné jeho sténání při orgasmu a vlastního jména z jeho úst. Nechce, aby to skončilo, ale i jeho tvář brzy ozdobí slastný úsměv a dojde svého vrcholu, zatímco má kolena úplně odřená od mokrého písku.

"Rei-chan... miluju tě." Vydechne do jeho rtů, zatímco drží jeho tvář v dlaních.

Reita

Zrovna otevře oči, když vidí, jak se Kaiova tvář uvolní a tohle už z hlavy nedostane, leda aby ho vyměnil, za nějaký ještě lepší výraz až příště budou spolu. Hned si to do v hlavě za úkol a pohladí jej po tváři, stále ještě hlasitě oddechujíc. Usměje se spokojeně a upřímně, když mu řekne ty dvě slova a přece je se můj uleví. Svou blbostí mohl o všechno přijít, ale nestalo se a je neskutečně šťastný.

"I já Tebe, nikdy o tom nepochybuj." Řekne naprosto vážně s pohledem upřeným do jeho očí a věnuje mu dlouhý, láskyplný polibek. Pokusí se sebrat kousíčky sil a energie; pomalu pohledem sjede po celém jeho těle, až ke kolenům. Obočí se mu stáhne k sobě, dlaněmi konejšivě hladíc jeho stehna.

"Budeš mít hrozně odřená kolena." Broukne starostlivě a pomůže mu vstát a obléknout, než to samé udělá i se sebou.

"Pojď půjdeme zpátky a já ti to aspoň vyčistím." Šeptne měkce ale svým osobitým způsobem mu nedovoluje jakékoliv protesty, vezme ho kolem pasu a věnuje mu krátký polibek do vlasů.

"Postarám se o Tebe, už to jinak nebude." Šepte ještě, když zazní další hrom a oba už jsou slušně mokří. Projde s ním džunglí až do tábora, kde jej usadí pod stříšku a misku s vodou a klekne si před Kaie, aby m odřená kolena vyčistil a zchladil.

"Tohle se příště nesmí stát!" Zamručí nespokojeně sám nad sebou, tohle si rozhodně dává za vinu. Skloní se rty ke kůži těsně nad koleny a věnuje jim několik konejšivých polibků.

"A teď můžeme jít spát a bez protestů." Zasměje se tiše, i když to je rozkaz, tak jen takový hravý a nepřipomíná nic z předchozího tónu. Dojde s ním a dovnitř, vyhrabe oběma suché oblečení. Uloží se do postele, kde si ho přitáhne do obětí, přikryje hlavně Kaiovo tělo a spokojeně si pobrukuje, do delší pramenů, tak aby nevzbudil všechny kolem. Vůbec si nevšimne, že nejsou jediní, kdo nespí a že jsou na něj upřené vzteklé oči Satsuke.

"Dobrou noc Kai-chan a sladké sny."

(Konec)