(Klub)
Reita, Uruha, Hyde
"Nevím, prostě nezdá." Pokrčí rameny Reita, je to nějaký šestý smysl, či co. Prostě se mu nezamlouvá, to jak se kouká, jak se chová. Dojde jako nějaký bodyguard po boku Rukiho až k baru a opře se také, nechávajíc konverzaci jen na něm. On je tu pro případ, kdyby byl problém, vždycky byl. Hyde se mezitím, nad jeho vyjádřením upřímně pousměje a krátkým gestem si jazykem navlhčí rty, když sklopí hlavu ke svým nohám, aby jeho výraz nebyl tak patrný.
"Ne, sníst se ho nechystám." Zareaguje jen na určitou část, na tu další vlastně zatím odpověď nemá. Nejspíš by jim měl říct, že s ním nemá nic v plánu, jenže se mu do toho příliš nechce. Ohlédne se na barmana a objedná jim pití.
"Je hezké, jak se o něj staráte." Zkonstatuje a nadechne se, aby mohl pokračovat ve svých slovech, když se k nim přiřítí Kai. Už má opět Hydovu plnou pozornost. Zatím jen mlčí a sleduje, jak do sebe obrací půlku piva, konsternován letmým pohybem jeho rtů na sklence.
"Hmm. Tví přátelé mají pocit, že bych Tě mohl sníst. Asi mají starost." Prozradí mu bez váhání, než automatickým pohybem vytáhne benzínový zapalovač, cvakne s jeho krytem a připálí mu. Pohled upírá stále do jeho očí a podmanivě se pousměje. Zrovna začne na parketu hrát ploužák. Pobaveně zvedne pohled ke dvěma jeho strážcům a pozvedne obočí.
"Právě jsem se jich chtěl zeptat, jestli tě se mnou pustí na parket nebo přijdu o ruce." Dokončí nakonec s pobaveným podtónem.
Ploužák, ten jde Uruhovi zrovna do rány. Okamžitě vykročí k Aoimu, jenže se střetnou s jistým nepochopením, kdo co a jak. Zahraje mu výrazem stydlivou holčičku, než se, se smíchem přitiskne na tělo a spokojeně si opře čelo, koukajíc mu do očí. Není si úplně jistý proč, ale prostě se nemůže přestat spokojeně culit.
"Začínám si připadat pozadu." Zamumlá mu do ouška, když ucítí jeho prsty na zádech a sám nepokrytě zamíří dlaněmi na jeho pevný zadek. Ano, tam se jim moc líbí. Odtáhne se mírně, aby se mohli navzájem otřít nosy a je to pro něj jak elektrický šok. Jestli měl nějaké zábrany, právě padly a je mu jedno, kdo na ně kouká nebo ne. Začne mu vášnivě oplácet polibky a jeho dlaň zmizí přes krk do vlasů na zátylku.
Ruki, Aoi, Kai
Zatímco je Hydův pohled přikován ke Kaiovu tělu, Ruki hledí přímo na Hyda s výrazem uhmm, uhmm... Začíná u toho vypadat pobaveně, protože je to fakt zvláštní situace. Kromě fanynek ještě neviděl někoho tak vydřeného z jejich přítele. Ohlédne se po Reitovi, co on na to, ale jeho pohled je spíš vážný. Hyde jim trochu zavře pusu, když jejich chování označí za hezké a ještě jim galantně objedná. Co má s tímhle dělat krucinál? Jenže než vymyslí další větu, ten světlovlasý zmetek na ně píchne, co tady u něho dělají. Zatváří se něco na způsob Počkej, ty venku dostaneš, ale nasadí si úsměv, když k nim Kai střelí přimhouřenýma očima. V těch jeho je jasná otázka, co blbnou. Ruki rozhodí rukama ve stylu Nic, jen klasická otázka a otočí se čelem k baru, víc na Reitu. Pro sebe dělá obličeje, když slyší Hydovo pozvání Kaie na parket. Kai opětuje Hydovi hluboké pohledy a samozřejmě, že chce tančit. Mávne nad nimi pobaveně rukou.
"Oni to tak nemyslí, jen si hrají." Samozřejmě, že je obhájí jako vždycky, ale pak vloží svou dlaň do té Hydovi s jasným postojem Se snad nebudu ve třiceti dovolovat a odejde s ním. Ruki je k tomu všemu stále zády a trochu trucuje.
"To je chování. Zavřít nám pusu a jet si to svoje, co si o sobě myslí." Frflá, když svůj zadek souká na barovou stoličku. Jenže když svoje oči stočí víc k Reitovi, padnou mu do oka ty jeho parádní svaly, co pořád vystavuje, jak se tak teď opírá o bar. Kousne se do spodního rtu a vystoupá očima k těm jeho.
"Nesmíme ho tady zapomenout, až pojedeme domů." Broukne tiše.
Jakmile je Kai s Hydem "sám" na parketu, najednou ho sebevědomí trochu opustí. V jedné ruce má pořád rozkouřenou cigaretu, takže ji honem dovytáhne a ještě odběhne típnout do popelníku, než se k němu vrátí a s jasně rozpačitým úsměvem uvažuje, kde a jak se ho smí chytit.
Vždyť se vůbec neznají. Jenže on má šílené charisma. Naprosto nepochopitelné, tedy pro něho určitě. Je trochu menší, než on, ale to mu nepřekáží, aby se vedle něj cítil jako ten víc na rozpacích. Nakonec je to klasická figura jedna dlaň na rameni, druhá v jeho dlani a znovu se usměje.
"Zítra hrajeme v klubu BBR... kdybys měl náhodou volno." Vypadne z Kaie nesmělé pozvání.
Aoi tlumeně vydechne, když ucítí Uruhovy dlaně na svém pozadí, je to něco, co ho samotného napadlo, ale neměl k tomu dost odvahy a Uruha ji má. Není to nepříjemné, naopak... dokonce má víc odvahy i v tom polibku, který promění na cosi vášnivého a okolí vymazávajícího. A když mu ještě zajede dlaní do vlasů, už výrazně vzdychne a sevře prsty na jeho zádech mnohem silněji. Tak nějak se podvědomě stále otáčí v tanci kolem dokola, ale všechny zbylé mozkové funkce se přepnuly na vnímání toho dravce naproti němu, který si dneska večer kráčí hodně jednoznačně za svým. Přesune dlaně z jeho zad pomalu dopředu na jeho břicho, vyjede jimi trochu výš na hrudník a jasným tlakem ho pozadu vede pryč z parketu k jednomu z temných zákoutí klubu, kam nedopadají světla. Tam ho opře o zeď a naléhavě se k němu přitiskne. Tohle nejde zastavit.
Reita, Uruha, Hyde
Reita kouká upřeně před sebe a tváří se naprosto vážně, není to ale tak, že by nevnímal jejich rozhovor. Právě naopak, je jedno velké ucho. Přeměří si Hyda pohledem, až ve chvíli, kdy jim objedná a mírně pozvedne nad jeho chováním obočí. Ještě zaslechne Hydovu odpověď na Kaiův komentář, že si jen hrají.
"Mají o tebe strach, já bych na jejich místě, dělal to samé." Reitův zvláštní pocit s každým detailem narůstá.
"Tak s tímhle už nikdo nic nenadělá." Zamumlá blonďák s páskou přes nos spíše pro sebe, když vidí, jak je z něj Kai hotový. Nejspíš, i kdyby ho k něčemu přikovali, neudrží ho to. S mírně přivřenými víčky je sleduje, jak dojdou až na parket a ušklíbne se. Stočí pohled na Rukiho, položíc mu ruku na předloktí a mírně ho stiskne. Nějak má potřebu se jej pořád dotýkat, aspoň nenápadně.
"Rozbiju mu hubu, jestli se na něj jen špatně podívá, o tom nepochybuj." Ujistí ho naprosto vážně a neujde mu jeho pohled. Mírně se nakloní jeho uchu, jakoby chtěl, aby ho přes kravál slyšel, ale jen využívá příležitosti být mu, co nejblíže.
"Budeš mi to muset připomenout, já se dneska nějak nemůžu soustředit. Nevíš, čím to může být?" Šeptne s jasnou provokací v hlase a ještě chvíli setrvá, než se s blýsknutím v očích odtáhne, rozhodně ale nespěchá.
Hyde se zrovna nadechuje, že by Kaiovi něco řekl, ale ten dokouří cigaretu a na chvíli zmizí z jeho blízkosti. Stojí uprostřed s rukama klidně podél těla. Příjemně se usmívá s pohledem sklopeným k zemi, než zahlédne jeho postavu, vracející se zpátky. Vidí jeho rozpaky a proto s pohledem upřeným do jeho tváře, udělá krok dopředu a dlaní mu vjede na pas, pomalu si jej za něj přitahujíc k sobě. Pohledem sklouzne k bokům, které se navzájem dotýkají, jakoby tím byl fascinován a zase vystoupá pohledem, když v druhé dlani uzamkne tu jeho.
"Ano, já vím. Už chvíli mám lístek, jen..." Odmlčí se krátce, když si nemůže pomoct. Přiblíží se rty k jeho uchu, jeho oči ale našly automaticky úplně jiný bod, pulzující tepnu na krku. Musí polknout, aby se dokázal soustředit na to, co chce říct.
"Jen bohužel dorazím až za tmy, ale ujít si to rozhodně nenechám. Teď už vůbec ne." Broukne podmanivě, když s mírně pobaveným výrazem sleduje, jak dva z jeho přátel pomalu mizí ve stínu.
Uruha vydechne zároveň s ním, tohle v něm probouzí neskutečné emoce a spalující vášeň, kterou pro něj má schovanou už delší dobu. Vlastně vůbec netuší, jak to dokázal vydržet tak dlouho. Všechny ty kravinky na pódiu, blbnutí na zkouškách, spaní vedle v pokojích. +Proč jsme to neudělali dřív?+Proběhne mu hlavou, no nejspíš asi jako poslední, protože pak ucítí tlak na své tělo a rozhodně se nebrání, když ho Aoi tlačí do tmavého koutku. Spokojeně si vzdychne, když ucítí zeď na svých zádech a jeho tělo na tom svém. Vydechne Aoiho jméno, když se jeho dlaně rozeběhnou pod triko, zatím je na zádech, než zamíří zpátky na zadek, tisknout ho k sobě.
"Chci tě, hrozně," Zamumlá zadýchaně, když potřebuje do svých plic dostat trochu vzduchu.
Ruki, Aoi, Kai
Ne, to nenadělá, to ví sám stejně dobře jako Reita. Snad nikdy v životě takhle Kaie neviděl a to je co říct. Nemá strach, že by kvůli komukoliv zapomněl na svoje povinnosti a závazky vůči kapele, jen.... je tenhle na první dojem tak v pohodě člověk zvláštní něčím, co s Reitou neumí pojmenovat. Klesne očima na Reitovu ruku na svém předloktí a pak se mu zvednout koutky nahoru, když mu Reita slíbí, že ho minimálně přizabije, pokud by se jejich Kaiovi mělo cokoliv stát. Tohle mu věří, je tak impulsivní, že by to bylo raz dva a boxovat umí taky dost dobře. Pak už ho ucítí v své bezprostřední blízkosti a usměje se ještě trochu víc po té jeho poznámce. Pootočí se víc tělem proti němu a podívá se do jeho tváře. Zvedne pravou dlaň a něžně ho pohladí po té jeho.
"Měl bys jít a najít si krásnou holku, Reita-chan." Řekne mu velmi měkce. Neodhání ho kvůli němu, dělá to kvůli pochybnostem o sobě.
"Už bys měl vědět, co za druh divné osoby jsem. Za deset let budu stárnoucí a ani trochu roztomilý a ty si budeš nadávat, že dávno nemáš rodinu. Na to jsi moc hezký, je tě škoda." Řekne najednou velmi rozhodně, když z ničeho nic vstane s úmyslem ztratit se mu v davu. +Pro mě určitě...+ Pomyslí si Ruki.
O kousek dál na parketu Kai málem omdlí, když vidí, jak tam Hyde stojí, nehybný mezi tančícími těly a čeká jenom na něj. Tohle snad ani nemůže být pravda. Ničeho se nebojí a zároveň je klidný jako vodní hladina na jezeře a jeho to fascinuje. Nechá se od něho přitáhnout k jeho bokům a znovu se pousměje. Pak si všimne jeho pohledu, který tam dolů Hyde upírá a polije ho horko. Okamžitě se začervená, ale ten okamžik vystřídá nadšený úsměv, když mu prozradí, že lístek má.
"Vážně? Posloucháš naši hudbu?" Zeptá se nadšeně. Však je znal, nebude to jeho první testovací koncert. Proč si ho v tom davu fanoušků nevšiml dřív?
"Asi máš ještě hodně práce viď? Já taky." Říká mu pořád trochu nesměle, když spolu pomaličku plují po parketu. Ještě chvíli se bude cítit takhle dobře a dostane se do své obvyklé pozice mluvit a mluvit a mluvit a mluvit, a pak ho umluví k smrti. Musí si na to dávat pozor. Všechno mu uvázne v krku, když se Hyde přiblíží rty k jeho krku. Je to jeden z těch okamžiků v životě, kdy by udělal cokoliv, o co by ho momentálně požádal. Prostě by mu mohl jen padnout do náruče, říct Tady máš moje tělo a dělej, co chceš. Jsou to šílené myšlenky, ale nejde to uřídit. Žádná ruční brzda tady není. Teď už si to ujít nenechá? Kvůli němu? To je víc, než balení kluků na jeden nudný večer. Srdce mu z něj tluče jako splašené, neví nic o tom, že to Hyde vnímá a slyší. Ví jenom, že mu z toho za chvíli poteče krev nosem a ušima, jak bublá v jeho žilách a že ty nesmělé doteky začínají být strašně málo. Je jako droga…
Aoi má uši plné vlastního jména, když už má Uruhu v koutě klubu s pocitem, že je nikdo rozhodně nevidí. Ruce má kdesi pod jeho tričkem na jeho prsou, koleno někde mezi jeho nohama, jak na něj doráží a ze rtů už se stačil přesunout na jeho krk, který dobývá s novou vášní. Na zadku znovu ucítí jeho dlaně a společně s tím vzdychnutím to způsobí, že jeho kalhoty nikdy nebyly těsnější. Prostě se do té kůže nevejde. Teď už ne. Odtrhne se od něj, rozhlédne se kolem a nasadí trochu nešťastný výraz říkající Tady není kde. Určitě to nechce udělat někde na záchodě v kabince, to prostě není jeho styl. Ani kdyby spolu spali pravidelně. A zároveň ho atmosféra klubu rajcuje. Ta rezonující hudba a to všechno. Žádné soukromé…..kabinky….? Rychle očima létá po bezprostředním okolí, ale jakékoliv vyrušení hrozí nechat adrenalin klesnout a to nemíní dovolit.
Reita, Uruha, Hyde
Ucítí něžný dotek na své dlani a musí se upřímně usmát. Něco v jeho nitru se v tu chvíli pohne tím správným směrem a není místo, kde by byl teď raději. Jenže jeho výraz začne pomalu opadávat, jakmile k němu dolehnout jeho slova. Jakoby mu někdo dupl na hrudník. Ne, pořádně si na něm zaskákal. Hledí na něj s nevěřícným výrazem a ani mrkat nemůže. Chce něco říct, ale jen tiše lapá po dechu. Ani se nic pořádně nestalo a už ho od sebe odhání. Nevěří tomu, kdyby ho poslal do háje po jedné noci, mohl by si tak maximálně nadávat, že je idiot a že mu na to skočil ale takhle? Ještě ho posílá najít si holku, to už se vážně asi zbláznil. Vzpamatuje se přesně ve chvíli, kdy se evidentně rozhodne zmizet.
"Tak to ne." Broukne si pro sebe rozhodným hlasem a popadne ho za zápěstí, aby jej s opatrným trhnutím vrátil zpátky, zády k baru a uvězní ho mezi svými pažemi, jejichž dlaněmi se opírá o kraj desky.
"Máš pravdu. Vím, kdo jsi. Moc dobře to vím a stejně to na věcech nic nezměnilo." Uhodí na něj naprosto upřímně a je mu momentálně jedno, kdo je vidí nebo ne.
"Jestli mě chceš odpálkovat, tak to řekni narovinu. Já to nějak zkusím skousnout, ale tyhle kecy si nech. Nech to, prosím na mě, pro co je mě a není škoda." Dokončí rázným hlasem a je jasné, že ho svým vyjádřením trochu naštval, jak kdyby byl malej kluk a on měl rozhodovat za něj. Zatváří se o něco smířlivěji, když se nakloní směrem k němu a neopouští pohledem jeho očí.
"Tak to řekni, že mě nechceš, dělej. Řekni, že to nic nebylo, co se dělo dneska a já ti dám pokoj. To je jediný způsob." Teď už mu je jedno, kde je Hyde nebo Kai.
Ten se momentálně věnuje pouze svému tanečnímu partnerovi v těsné blízkosti. Je to skoro jako sebepoškozování, když se dobrovolně týrá vdechováním jeho vůně. Dokonalý koktejl, nutkání se napít a touhy to neudělat. Kai na něj utočí všemi smysly a on rozhodně není proti, i když se později bude proklínat, nemá právo na něj tak působit.
"Ano, vždy si ji poslechnu velmi rád. Práce je dost, ale to mi nebrání si udělat trochu času. Odložit to nepodstatné a věnovat se tomu, co je přednější." Šeptá do jeho ucha pomalu, jakoby v hlavě zvažoval každé slovo, které si nakonec najde cestu z jeho rtů. Vnímá tlukot jeho srdce, což je pro něj neskutečné lákadlo, odolává mu jen stěží. Nakonec se přece jen neovládne, promne si rty o sebe, jimiž se následně otře o jeho kůži na krku. Jen velmi jemně, jen ji lechtá, jakoby čekal na jakýkoliv podnět, že už je to příliš. Doufá, že přijde. Sám to nejspíš nedokáže jen tak utnout.
"Nikdy jsem nepotkal někoho, tak okouzlujícího, podmanivého...hm..." Motá se do spleti svých vlastních myšlenek. Ví moc dobře, že bude muset couvnout, ale ne teď, teď toho není schopný.
Pro Uru je tohle všechno neskutečná vlna, kterou snad ještě nezažil. Opojný pocit, jak moc je pro něj vzrušujícím, jako moc jsou na tom s vášní podobně, alespoň v tuhle chvíli. Nastaví mu bezostyšně svůj krk a pod doteky jeho rtů několikrát zavzdychá. Být to na něm, tak to udělá snad klidně i tady v tom koutě, tak moc je rozjetý. Cítí vzrušení ve svém klíně, které se hlásí o slovo a skoro až nešťastně koukne do tváře Aoiho, který se rozhlíží kolem. Podcenil ho svým způsobem, ještě před chvíli si myslel, že se prostě nakonec odtáhne a budou si to muset nechat do hotelu, jenže jak se zdá hledá vhodné místo. Na tváři se mu objeví potěšený úsměv, takhle se mu líbí úplně nejvíc. Dlaň mu bez ostychu sjede do jeho klína, jakoby ho chtěl v jeho odhodlání podpořit, než ho popadne za ruku a táhne ho do zadní chodby, kde sice záchody jsou, ale ať mu někdo nevykládá, že se tam nenajde nějaká místnost, kde by to šlo. Stačil by nějaký technický kutloch se stolem, do háje bude mu stačit jenom židle.
"Něco najdeme, já už to prostě nevydržím." Broukne za sebe, když se zastaví u dveří v zadní části chodby.
"Prosím, ať nejsou zamčené, ať nejsou zamčené." Mumlá si pro sebe a zamíří k nim.
Ruki, Aoi, Kai
Ruki nestačí odejít, je chycen za ruku a vrácen na místo u baru, navíc do polohy, ze které se prostě nemůže pohnout. Otáčí se po nich nějací lidé, on jim vrátí letmý pohled, než se zase zaskočeně podívá na Reitu před sebou a nakrčí čelo. Chvíli ho poslouchá skoro se zoufalstvím v očích a pak zavrtí hlavou.
"Na tohle tě mám moc rád." Trochu na něj zavrčí, ale Reita se taky zlobí. Vždycky stačí jenom škrtnout sirkou a hoří celý les a on škrtl. Takže se Reita ještě drží. Uhne před ním pohledem a dívá se někam dolů mezi ně. Nechce mu říct nic takového, chce k sobě někoho po všech letech pustit, tak jako kdysi jí a je mu jedno, co je za pohlaví. Ale strašně se bojí, že zničí jejich přátelství nebo nedej bože celou skupinu. To je něco, co by neunesl a byla by to jenom jeho vina. A hlavně by zničil Reitu. Proč to muselo přijít? On se uměl dobře držet stranou pocitů, ale Reita ne a on nechápe, proč po deseti letech takhle zahořel. A zrovna k němu. Nedokáže mu říct, že to nic nebylo, protože to není pravda. Sbírá v sobě úplně všechno, vidí jako nevyhnutelné to udělat.
"Nechci tě." Řekne mu pak, když k němu oči zase zvedne a hned na to je zavře. Teď ho zraní, ale on se z toho dostane a pak bude šťastný s někým pořádným, ne se zhýralým umělcem jako je on. Polyká emoce skrz stažené hrdlo.
Kai se čím dál tím pevněji drží Hydových rukou a když mu tak něžně šeptá do ucha, začíná mít vážný strach z existence lásky na první pohled. Protože to je teda pěkně v prdeli. Na to nemusí být génius, aby to věděl, že jejich životy jsou dost náročné i bez závazků.
Jenže on mu tu říká něco o tom, co je přednější...i kdyby to byly lži jedné noci, nechce slyšet nic jiného, může tady klidně umřít na místě. Nechápe Hydovi hypnotickou sílu, ale je to tak. Jak dneska v noci půjde spát? Jak budou pracovat? Hrát? Zavře oči, už ani netančí, prostě tam s ním stojí, dávno hraje něco rychlého a on cítí jenom jeho rty na své brnící kůži a je to tak silné, že mu z toho stečou slzy z koutků očí a zalesknou se na jeho krku ve dvou stružkách.
"Tenshi-chan." Hlesne, protože jiné označené prostě neexistuje, jeho jméno je málo. Kompliment za komplimentem, on už jen dokáže opřít čelo ze strany jeho krku.
Jiná dvojice je o dost akčnější. Aoi odtrhne oči od okolí, když mezi nohama ucítí Uruhovu dlaň a silně se při tom zachvěje. Propálí ho vášnivým pohledem, jako kdyby potřeboval ještě pobízet, víc už mu ani stát nemůže, už to v podstatě bolí. A pak už ho Uruha někam vede, v první chvíli to vypadá, že k těm záchodům, ale nejsou tam jen ony… jsou tam i nějaké dveře pro personál. Chvíli postávají v chodbě, než se otevřou a barmanka z nich vyjde se zásobami. Dveře jsou zaklapávací a on je hodně pohotový, když strčí špičku boty mezi ně těsně před tím, než se dovřou. Hned na to proklouzne i s Uruhou dovnitř. Jsou tam regály, uskladněné nápoje, všechno možné a překvapivě je to docela velké. Nerozsvítí, jen najde dlaní zámeček na opačné straně a zamkne je. Očima přizpůsobujícíma se na tmu hledá jeho tvář, neví co tady chtějí trénovat, pohodlí nula, ale jsou sami. Hudba sem duní jen trochu míň, než v sále a přesto už jasně slyší jeho zrychlený dech. Najde ho rukama a znovu přitáhne k sobě a za chvíli už ho znovu vášnivě líbá.
Reita, Uruha, Hyde
Stojí tam, jen mu hledí do očí. Nemůže se ani pohnout, sleduje každý detail jeho tváře a má pocit, že jestli něco neřekne, tak prostě bouchne. Visí mu pohledem na rtech, jestli řekne, že ho nechce....skončil. Rozbije v něm totálně všechno, tím jedním si je jistý. Stačil mu jeden den, aby z něj byl totálně v háji, jeden jediný den, který v jeho životě změnil naprosto všechno. Jeden jediný okamžik, kdy se na něj podíval úplně jinak, než celé ty roky a ví, že už to nikdy nebude stejné, už to nejde vrátit. Najednou je Reitovi jedno, co ostatní. Ví, že by to nějak dokázali skloubit všechno dohromady, je si tím jistý. Jistě je impulsivní, jenže teď to slovo dostává úplně jiný rozměr. Kouká na něj s nadějí v očích, jakoby si přál, aby už ho to přešlo. Slyšet, že o něj stojí, na ničem jiném momentálně nezáleží. Kdyby potom nastal konec světa, bude se na to koukat s pitomým úsměvem. Jenže ono to nepřijde a Ruki mu řekne, že ho nechce. Ještě chvíli na něj kouká, než se ty slova dostanou do jeho hlavy a zaduní tam takovou silou. Zatmí se mu z toho před očima. Stiskne víčka pevně k sobě, když skloní hlavu a několik sekund přemýšlí, jak se vlastně dýchá. Cítí tlak v očích, jak se mu do nich derou slzy, nedokáže tomu poručit. Dlaně mu skoro až bezvládně sklouznou podél, těla, když se pomalu narovná, ale oči otevře až za nějakou chvíli.
"Dobře." Vypadne z něj jediné slovo v očích má bolest, která v nich nikdy nebyla. Neví, proč to tak bolí, najednou si uvědomuje, jak moc se za ten jediný den změnilo. Ještě sekundu se na něj vydrží koukat, než se otočí a zamíří podél baru pryč z klubu, asi tak v půli chytne opěradlo jedné barovky a mrští s ní vztekle do prostoru. Možná i někoho trefil, ale všichni mu teď můžou tak maximálně....Nemíří do hotelu, jde úplně opačným směrem s rukama v kapsách a s výrazem, jasně říkajícím, že je schopný zabít, když se mu někdo postaví do cesty.
Jen koutkem oka zahlédl Hyde letící židli, bylo to dost daleko, ale ne tolik, aby mu to uniklo. Jenže jeho smysly jsou na tom mnohem lépe. Ani sebou však netrhne, ani se neoddálí, jen něžně hladí svými rty hebkou kůži na Kaiově krku. Pomalu se odtáhne, když do jeho mysli pronikne oslovení, jakoby do něj něco uhodilo. Tohle není to, co by si zasloužil slyšet, patří na úplně jinou stranu. Najednou se v něm probere všechno uvědomění své vlastní podstaty a opatrně se od něj oddálí, pohladíc ho po tváři.
"Hrozně rád, bych pro tebe byl andělem Kai-chan, ale já andělem nikdy být nemůžu. Jsem špatný, dělám špatné věci." Mluví tiše a stále stejně klidně, i když se do jeho příjemného hlasu vkrádá jistá bolest, jisté opovržení sebou samým. Dlouze vydechne, když se zahanbením nad sebou samým sklopí hlavu a spustí dlaň, která doteď byla na jeho tváři podél těla. Druhá automaticky zapluje do kapsy kalhot.
"Byl to nádherný večer, Kai-chan, jen díky tobě, ale..." Nedokončí větu, jen vzhlédne, aby se k němu mohl krátce sklonit a políbit ho na tvář.
"Ublížil bych ti. A to bych si nikdy neodpustil." Dokončí se rty u jeho tváře, než se odtáhne, naposledy se smutným úsměvem na něj koukne a otočí se bez dalšího slova k odchodu, už nadělal dost škody. Neměl to vůbec připustit, nechal se příliš usnést. Z kapsy po cestě začne lovit krabičku a z ní cigaretu, aby si mohl zapálit. Jeho oslovení ho probralo, aby se zachoval správně, takhle to má být. Musí se napít, je tu příliš mnoho lidí.
Koukají oba dva na dveře a Uru je prosí pohledem, aby se otevřely. Otevřou a Aoi je pohotovější, než on sám. Proklouznou dovnitř a rozhodně nehodlá na nic čekat, prostě se na něj přitiskne, teď už padají veškeré zábrany, no ty drobounké, které možná ještě před chvíli měl. Se spalujícím chtíčem se začne dobývat do jeho svršků, aby ho jich konečně zbavil. Chce cítit jeho holou kůži, vnímat jeho teplo, na ničem jiném nezáleží. Chce ho...nikdy ho snad nechtěl víc. Kamrlík, nekamrlík. Je to mnohem víc vzrušující, když se sem může kdokoliv začít dobývat. Vzdychne při každém jeho doteku, jeho tělo doslova hoří a jakmile se dostane pod svršky, už mu nic nebrání začít se dobývat do jeho kalhot, stejně mu musí překážet jako ty jeho.
Ruki, Aoi, Kai
Viděl všechny ty emoce v Reitových očích. Viděl všechny jeho naděje, všechnu novou lásku, která ho posedla kdo ví kdy, všechno to, na co se momentálně upíral a co on zničil dvěma slovy. A neskutečně ho to bolí, ale je skálopevně přesvědčený, že to udělal pro něj. Že on rozhodně není někdo, s kým by měl tak úžasný kluk s velkým srdcem jako je on být. On sám byl vlastně pěkně sebestředný bohém, ani nechápal, proč ho ostatní kluci pořád nosili na rukou. A v tu chvíli se Reita otočí a zamíří z klubu. Jemu samotnému se nahrnou slzy do očí, těžce polyká a hledí na jeho záda, ale nemůže ho zastavit. Jen má velký strach, kam to jde. Stolička odlétne stranou, on sebou silně trhne, ale nikoho nezranil ani ho nikdo nezastavil. Je dokonale otřesený, vůbec netuší, jak budou zítra vystupovat.
O kousek dál se otřese taky Kaiův svět. Ještě před dvěma vteřinami bylo všechno dokonalé a Hyde mu tu říkal, že je důležité přijít na jejich vystoupení a najednou mu taky říká něco o tom, že je špatný člověk? Co to znamená? Nechápe to... proč tak otočil? Došlo to moc daleko? Vždyť ale před chvílí... pořád zmateně a s obrovskou nadějí hledí do jeho zvláštních očí, jemně se usmívá a trochu nechápavě vrtí hlavou. Jeho dokonalé rty se ho dotknou se vší něhou na tváři a než sám stačí cokoliv říct, sleduje jeho v davu mizející záda.
"Hyde! Hyde!" Volá za ním, ale ani se neotočí. Opravdu zoufale si zajede dlaní do vlasů a rozhlédne se po klubu. Kluky nikde nevidí. Hyde v něm rozjitřil emoce, které mu přivodily slzy a teď...je prostě pryč a on najednou ví, že zítra nepřijde. Vymotá se z parketu, pořád se rozhlíží a pak se potká očima s Rukim, který vypadá snad ještě hůř než on a ....on brečí? Prodere se k němu davem, chytí ho za obě předloktí a přitáhne k sobě a Ruki se nechá.
"Kde je Reita?" Zeptá se naléhavě, ale Ruki jen rozhodí rukou, zavrtí hlavou a rozbrečí se úplně. Co se to tady děje? Dostane o Reitu strach. Musí najít kluky, vypadnout odsud a najít ho. A pak si bude celou noc vytloukat z hlavy jedno setkání s andělem. Jenže ten anděl si vzal s sebou podstatnou část jeho - jeho duši. Vede Rukiho s sebou za ruku, pročesává očima sál, ale nejsou nikde. Nakonec vytáhne mobil a volá na Uruhův telefon. Ruki dělá to samé s tím Aoiho. Mezitím ve skladu už Aoi přišel o tričko, šlápl do jakési bedny s něčím a rozšlápl to a něco shodili z police s docela velkým kraválem. Nakonec skončili na zemi při jedné zdi, Uruhu už má v té žádoucí poloze na klíně a dlaněmi tiskne jeho stehna přesně tak, jak mu sliboval a vzhlíží k němu nahoru, když se Uruha dobývá do jeho poklopce. Je nádherný. Vždycky byl, tak zvláštní oči, rysy...rty...slušely mu brýličky… bože je v nich sexy, příště ho chce v nich. Příště? Ano… A pak jim oběma začne drčet telefon. Nejdřív tomu nevěnují pozornost, jen se dál snaží svléknout Uruhovo tričko, ale ono to nemá konce a jim oběma a pak se na záznamník ozve Kaiův rozčilený hlas, že je Reita pryč a že to nevypadá dobře. To ho zchladí celkem okamžitě. Střelí pohledem k Uruhovi a i když by ten telefon nejradši rozšlapal, kamaráda by v průšvihu nenechali nikdy.
"Nerad ti to říkám, ale musíme jít." Hlesne. Ještě jednou sjede dlaněmi po jeho hrudníku, pak ho plácne po stehnu, aby vstal a snaží se najít triko. Pak už se oba vymotají dost neupravení ze skladu a hledají kluky.
(Konec třetí části)
ÁÁÁ, Reita a Ruki by se měli probrat :D Sakra, ti dva patří k sobě, ať chtějí nebo nechtějí, přes to nejede vlak :D A ještě kvůli svým rozmarům vyruší Aoie s Uruhou v nejlepším... (A že Aoi a Uruha byli prostě :33 Mňam :3)
No a Hyde... I když Hyde mi zatím připadá, že si touhle taktikou Kaie omotává kolem prstu :D No, nechám se překvapit, jak to bude pokračovat... :) A hlavně jsem zvědavá, kam zmizel Reita...
No ohledně Reie a Rukiho se nám to krápánek zvrtlo…tohle rozhodně v plánu nebylo a vůbec jsme to nečekaly!! :D:D Trochu je trápíme chudáčky a rozhodně to nebudou mít jednoduché ani Aoi s Uru (jsme rády, že se líbí! Hráli s opravdu až nečekaně dobře XD). Musím se zeptat Tenshi, proč jsme tak nepřejícné potvory!! XD
Ale upřímně jsi mě hodně dostala , co se Hyda týče. Ono při hře to s Tenshi vnímáme hodně jinak, možná proto, že vidíme spíš do nitra postav. V tomhle je strašně super vědět pohled třetí strany, protože by mě ani nepadlo, jak to může vypadat!! Dost mě to překvapilo, ale když na to teď koukám s odstupem, možná bych z toho ten pocit měla taky. :O (Chudák malej, tak ho pomlouvám..fuj jdu do kouta na hanbu!! :D)
Jin | 19. června 2019 v 2:20 |
Čím viac si čítam, tým viac musím žasnúť, ako veľmi ste zohraté. Naozaj klobúk dolu pred množstvom tých postáv a pritom každý má svoj priestor a každý vynikne. To je niečo, čo ja obdivujem, vôbec sa do toho nezamotávate, krásne to nadväzuje a ja som prišla na nový spôsob, ako hodnotiť, že to dám po pároch a budem postupne dopisovať :D
Reita a Ruki - veľmi sa mi páči, aké vzrušujúce napätie medzi sebou majú, akí su zaroveň ochranárski a ako nenápadne, ale isto medzi nimi narastá stále väčšia príťažlivosť a táto veta: Nějak má potřebu se jej pořád dotýkat, aspoň nenápadně... a Ruki ako povedal, že bybola Reita škoda a poslal ho hľadať nejaké dievča, tak mi vnútro kričalo nieee a ešte šťastie, že ho Reita zastavil :3 ....ale nieee :O čo to! toto bolo bolestné, tá Reitova nádej, taká silná uplne už zatajená a potom odmietnutie o to bolestnejšie
Hyde a Kai - túto dvojicu som si veľmi zamilovala a to ani neviem, ako rýchlo sa to stalo, možno preto, ako pohotovo reagoval Hyde pri tom bare, až som sa smiala na tých jeho poznámkach, ako bonzol dvojicu vyzvedačov RukiReita :D to bolo podarené a ako vyzval Kaia do tanca joooj a akí sú jeden z druhého úplne hotoví! takto keď to napíšem sa mi to zdá málo, ale všetky tie drobné gestá, pocity, pohľady, ktoré si vymieňajú a to nielen oni, ale všetci chlapci, jednoducho úžasne vykreslené! A ta pasáž, kde si Kai myslí na to, ako sa mu spustí krv z nosa a Hyde zase: Je to skoro jako sebepoškozování, když se dobrovolně týrá vdechováním jeho vůně. Dokonalý koktejl nutkání se napít a touhy to neudělat.ja z vas odpadnem! tak dokonale vyjadrené emocie to by som tu mohla celé odpovede kopírovať och, títo dvaja sú k sebe priťahovaní až magnetickou silou... aj tu nieeeeee
Uruha a Aoi - tí majú svoj úžasný, zmyselný svet, ktorý človeka vtiahne, len čo sa dostane na ich part a teplota okamžite vyletí o tristo stupňov vyššie, a to, ako Aoi odtiahol Uruhu bokom, aby sa na neho mohol vrhnúť och! ... ja by som im tam tie súkromné kabinky hneď pristavala, len aby mohli byť spolu :3...a do tretice!
[3]: Opravdu moc děkujeme, protože já když to čtu, tak mám pocit, že bych půlku přespala a až někdy dojdeš k těm novým, možná uvidíš posun, jako já Oo
Musím říct, že mě bylo líto Reie i Rukiho, protože nejhorší je neopětovaná láska, ale zároveň jsem viděla do Rukiho, proč to dělá a vlastně mu rozuměla ._.
Hyde a Kai jsou strašně zamilovaní, sála to z nich a jen málo párů je v tomhle dostihne, protože si v tom povahově sedli. Těším se, co povíš, až je uvidíš, jak reagují zase na jiné partnery. Je to zajímavé sledovat Oo
No a Uru a Aoi jsou tady už důvěrníci z dřívějška, ale počkej, co se stane, až jeden z nich vytáhne na světlo svoje démony.
Tahle povídka je takový cukr a bič a cukr a bič a pořád dokola XD Týraly jsme sami sebe! XD Jsem šťastná, že se líbí a funguje.
Akožee, ja viem, že sa to nemá, ale vždy si pozerám koniec, aby som sa usitila, že všetci budú na konci šťastní, ale tu to neurobím a budem "trpieť" pod cukrom a bičom, lebo som veeľmi zvedavá (L)
Žádné komentáře:
Okomentovat