(focení)
Reita, Uruha, Kei
Tohle je příšerná smršť, ale lepší by si rozhodně nevymyslel. K tomu to byl ještě nápad Rukiho a to ho těší o to víc. On sám by to neudělal a to z jednoho prostého důvodu, myslel by si totiž, že by ho s tím poslal do patřičných mezí. Je to úplně jinak, ráno debata o natáčení domácího porna a teď, rychlovka v kapli. Jestli si myslel, že ho zná, tak se hodně spletl. Ještě pár přírazů společně s pohybem v Rukiho klíně a Rei se nechá smést vlnou v tu samou chvíli jako on. Když si je jistý, že se po narovnání rovnou neposkládá k zemi, vystoupí z něj pomalu, otočíc si jej k sobě a uzamkne jej ve své náruči s jemnými polibky, které věnuje jeho pramenům a později i tváři a rtům. V očích má hvězdy na tváři naprosto dokonale spokojený úsměv.
" Oči, tváře, rty, každou každičkou linii Tvé těla Ruki-chan…" Vysloví tichým hlasem odpověď na předešlou debatu s jasnou něhou v očích.
" A hlavně ty Tvoje nápady…" Dokončí ještě s tichým smíchem a pomalu ho pustí ze svého sevření, aby si mohl natáhnout kalhoty, nejradši by se ještě tulil, ale to prostě nejde.
"Ehm co vlasy?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím, protože tu prostě zrcadlo není, to že má na tváři jeho rtěnku, tak o tom neví vůbec. Ale jestli ho nechá takhle vyjít, budou mít všichni o zábavu postaráno.
Kei vidí moc dobře smutný nádech v Kaiových očí a je mu z toho ještě hůř. Nesmí se poddat podobným emocím, ozve se v jeho nitru starostlivá část povahy, jenž ho nutí být tím, kdo ho ujistí.
" Watashinojinsei no taiyō…" Vysloví velmi měkce a konejšivě s ocelově šedým pohledem upřeným do jeho očí a palcem mu jemně přejíždí po rtu.
"Žádná vzdálenost ani odloučení nebude dost dlouhé, abych Tě přestal milovat ano.." Začne pomalu, nepřemýšlí nad každým slovem, jako tomu je vždycky. Tímto si je jistý, je to odraz jeho nitra, to jak to všechno cítí.
"Čekal jsem na Tebe tak strašně dlouho a ani náš hektický život mi nezabrání být s Tebou, jak jen to půjde…"Dokončí ještě s mírným pousmáním, ve kterém jsou obsaženy všechny city, které k němu chová. Znovu se kloní k jeho rtům, ayb jej mohl dlouze políbit.
"Hai…samozřejmě, že zavolám…jen kvůli Tobě vezmu ten přístroj na milost a budu ho mít u ucha rád..." Pokusí se trochu odlehčit atmosféru s jasným blýsknutím v očích.
"Vlastně bych ti chtěl ještě něco dát…" Broukne, když z kapsy kabátu vyloví krabičku dlouhou, převázanou rudou mašlí. Uvnitř se skrývá řetízek s přívěškem slunce, velmi precizní práce, kterou navrhl on sám.
" A teď už utíkej...a ne, že se nebudeš usmívat...já to poznám..." Upozorní jej na oko vážně, když mu vrátí poslední polibek a krátce jej obejme. Teprve pak se nakloní, zabouchá na okno a řidič mu otevře, aby jej pustil ven.
Uru mezitím skoro vdechne kafe a dá si další. Vyslouží si tím několik pohledů okolí, které nad ním jen zavrtí hlavou. Nakonec si přece jen dá ještě cigaretu a přešlapuje nervózně na místě. Nesledoval Aoie celou tu dobu, když odešel a neviděl tak jeho reakci. Tohle ho zničí. Ale taky, co by si mohl myslet. Ono to je beztak úplně jinak a vysměje se mu při nejbližší příležitosti. Když mu položí kdosi ruku na rameno ani se neohlédne.
" Co je?" Zamručí skoro až nepříjemně a je mu oznámeno, že má jít už na plac.
"Ehm Gomen'nasai, lekl jsme se.." Omluví se upřímně, než típne cigaretu a vydá se na plac, kde zůstal jen Aoi. Jestli v jeho tváři uvidí, jen náznak výsměchu, tak se nejspíš propadne do země nebo uteče. Ano, ten útěk bude asi nejlepší řešení, ať si všichni…
Ruki, Aoi, Kai
Znovu si vzdychne, když z něj Reita vystoupí a nechá se od něho trochu omámeně otočit čelem k němu. Vděčně přijme jeho náruč a na několik krátkých okamžiků se v ní schová, zatímco Reitovy rty líbají jeho vlasy a když se trochu oddálí od jeho hrudi, tak i tvář. Začnou se na něj snášet komplimenty, upřímné a něžné a on se na něj stejně rozněžněle podívá. Zní to z jeho úst vážně krásně. Pak se tiše rozesměje, když oči zase skloní a pohladí ho dlaní po hrudi.
"Nevím, kde se berou. Pustil jsi z klece moje vnitřní zvíře. Pamatuješ? Inside beast?" Připomene mu jeden jejich song s příznačným klipem a pak se ho pomalu pustí, aby si natáhl kalhoty nahoru a zapnul je. Pak se na něj vážně podívá a dlaněmi mu načechrá vlasy. Chvíli mu trvá, než je dá do pořádku.
"Vlasy jsou v pořádku, ale větší strach mám o tvůj make-up..." Řekne mu, když z vnitřní kapsy saka vytáhne malé zrcádko, které u sebe nosí a podá mu ho, aby se sám podíval. Prostě má tu rtěnku všude a ona vážně dobře drží. Navíc sám bude muset skončit do maskérny, aby si znovu nalíčil rty. Pak zkontroluje hodinky.
"Už jsme tam měli být." Řekne nervózně. To zase bude... dneska by neměli manažera tolik dráždit. Oni dva rozhodně ne.
Kai se mezitím vážně dívá do Keiových očí. I když cítí, jak to mezi nimi je a naprosto tomu věří, stejně je neuvěřitelné slyšet z Keiových rtů tak vážné vyznání. Jde daleko za hranice běžného vztahu, nebo spíš začátků jednoho vztahu a slibuje mu tu hodně. Začervená se a pousměje, když před ním oči stydlivě sklopí.
"Hai." Kývne souhlasně hlavou na znamení, že rozumí, a že o tom nebude pochybovat. Pak se znovu usměje a znovu přikývne. Čekal na něj... na něj... žasne nad tím zas a znovu, ale je nesmírně šťastný. Zase se na něj podívá a nechá ho, aby ho políbil. Jemně pohybuje rty, když mu vrací vroucný polibek. Rozesměje se jeho komentáři, který uštědřil telefonu a pak stočí překvapené oči na krabičku, kterou mu Kei podá.
"Kdy jsi..." nedořekne svou otázku. Měl na mysli, kdy ten dárek sehnal, ale... otevře místo toho víčko a dívá se na překrásný řetízek se symbolem jeho samého, jak pochopil a když ho vezme do dlaně a otočí, najde z druhé strany Hydovu malou značku. Pochopí díky ní také fakt, že ho navrhl sám. Ale kdy? To ho vyráběl celou noc? Zvedne oči k těm jeho, nechá si ho ještě připnout a ví, že ho celé turné nesundá. Maximálně doplní dalšími.
"Arigato, Tenshi-san." Vydechne. Naposledy se k němu přitiskne v naléhavém polibku a dveře se otevřou. Musí ven rychle, aby mu slunce neublížilo. Obratně sleze z jeho klína a vystoupí si, ale ihned se otočí na černé sklo okýnka. Už ho nemůže vidět, ale stejně zvedne dlaň na rozloučenou a i když se usměje, v očích se mu zalesknou slzy. Nestihl mu vůbec nic říct. Zhluboka se nadechne a vykročí ke shlukujícímu se personálu, kde už je Uruha a taky Aoi. Musí se vrhnout do práce.
Aoi tam ještě chvíli stojí jako solný sloup, rovná si v hlavě emoce a myšlenky a taky to, co by měl dělat teď, a pak už se k němu připojí Kai. Vůbec si nevšiml, že vystoupil a došel až k němu. Štáb je začne zase upravovat a říkat jim, kam se přesunou teď, pak oběd a odjezd. Brzy je u nich také Uruha, který si jediný stačil něco dát, na záchodě nebyli ani jeden a Ruki s Reitou nikde… podezřelé… jemu rozhodně, po tom, co ráno slyšel. Kai vypadá trochu rozhozeně, ale šťastně a komunikuje s členy týmu, zatímco on si upravuje límec košile a doplňky a někdy mezitím se podívá na Uruhu. Potkají se pohledem a jeho polije horko. Lístek má složený v kapse kalhot, pravděpodobně ho nikdy nevyhodí. Nesměle se na něj usměje, ale pak mu gestem přejetí ruky pod krkem naznačí, co s ním provede, až budou sami. Ten mu tedy dal… něco mu říká, že tohle bude ještě dlouhá cesta, ale když na něj nebude tak hrr… možná se někam dostanou.
"Viděl někdo kluky? Kde jsou?" Pronese nakonec.
Reita, Uruha, Kei
"Hai, pamatuju moc dobře..." Prohodí Rei, když se mu blýskne v očích nad Rukiho komentářem, kdyby mohl zastavit čas zase to s radostí udělá a nikam nejde. V duchu si neskutečně děkuje, za svou tvrdohlavost a to, že to nevzdal po prvním odmítnutí, tohle by si mohl do smrti vyčítat a zařekne se, že on rozhodně nebude tím, kdo by jednou třeba mohl utnout. Je totálně ztracený a ještě dlouho bude.
"Klidně ho můžeš pouštět častěji…" Neopustí si poznamenat a usmívá se, ale jen do chvíle, kdy Ruki vytáhne zrcátko. Chvíli na sebe kouká a pak koukne i na něj a protočením očí v sloup.
"Zakazuju Ti nosit rtěnku...s platností od teď...! Takhle tam přece nemůžu…" Zamumlá skoro až vyděšeně, protože si vůbec nedokáže představit, co by tím spustil.
"Musíš tam jít a říct, že je mi zle…a donést něco, čím to půjde dolů…" Napadne ho vzápětí a už ho pakuje pryč, jestli někdo přijde a uvidí jej, je s nimi konec, tohle už manažer nerozdýchá pravděpodobně…
"A hlavně se tak necul..." Plácne ho ještě s tichým uchechtnutím po zadku, aby si pospíšil.
V autě to mezitím vypadá, že se Kei pod jeho spokojeným pohledem rozpustí. Uvnitř ho to sžírá, už jenom pocit, že ho musí nechat odejít a v duchu si začíná spřádat drobný plán, jak by mohl přijet už o den dříve. Nějak to zařídí a udělá. Těch koncertů není naplánovaných až tolik a zbytek práce může dělat i na cestách, v dnešní době to není problém. Jak doufá, bude mí Kai radost…snad. Už od jejich první společné noci navrhoval řetízek s přívěškem a hodně tlačil, aby ho udělali express. K jeho štěstí se to povedlo dokončit už dnes, jinak by sem přijel s prázdnou.
" Není vůbec za co..sluší ti…" Broukne velmi spokojeným hlasem, když konečky prstů přejede po přívěsku, krátce se dotkne i kousíčku odhalené kůže a pak už jen sleduje, jak mizí z auta. Usměje se, když mu zamává, i když on to vidět nemůže a s dlouhým povzdechem za ním kouká, dokud mu nezmizí z dohledu. Hned jak přijede domů, promluví si s manažerem. Nadšený nebude, ale nějak to dají dohromady…musí!
Uru sleduje pohledem Aioe, který stojí nedaleko něj a když se krátce potkají pohledy. No, to gesto by si mohl odpustit, jen co je pravda, ale musí se usmát a jen krátce pokrčí rameny, když na něj mrkne. Vypadá chvíli skoro jako stydlivá školačka. No co, tohle je pro něj úplně jiný level a postupně to začíná zdolávat, hodně pomalu, ale tohle byl pro něj dost velký krok.
"Neviděl vypařili se stejně rychle jako Kai…" začne pomalu, když si všimne, že na něj koukají všichni kolem.
"Není jednomu z nich třeba špatně? Nebo možná šli najít nějaké extra místo na focení, to by bylo Rukimu podobné..." Pokusí se to ještě rychle zahrát do autu a vymění se s Aoeim ještě jeden pohled, tentokrát nad těmi dvěma protočí oči v sloup. Začíná mu docházet, co by se asi mohlo dít…vlastně by jim to mohl závidět.
Ruki, Aoi, Kai
Pozoruje ho, jak se na sebe dívá do zrcádka a tváří se u toho nezúčastněně, jako by to rozhodně nebyla jeho vina. Zasune si obě dlaně do kapes kalhot a pokrčí rameny.
"Já jsem si ji nenanesl, to moje maskérka a kromě toho, mám ji rád!" Brání se a křiví rty, aby se nezačal smát. Rei vypadá jako by vylezl z bordelu po vášnivé hodince s pěti ženskými. Pak ale otevře pusu a zírá na něj jako by se zbláznil.
"Já? Když tam teď půjdu, už mě zpátky nepustí, budou chtít vědět, kde jsi a donést ti to sami!"Gestikuluje na něj a naprázdno se nadechne, protože ho chce obvinit, že tohle celé byl jeho nápad, ale nebyl... jenže, co s ním jiného?
"Dobře, tak.... prostě počkej." Řekne mu a vykrade se z kaple. Rozhlédne se na obě strany, zapálí si cigáro a vezme to zadem. Vůbec s nikým se potkat nechce. Na place jsou všichni a shánějí je. On se protáhne do dveří maskérny a pobere odličovač i tampónky a taky svou rtěnku a makeup... musí mu to nějak spravit, jenže mu začne zvonit mobil a tak trochu ho prozradí. Otočí se na něj asi milión očí, on otevře pusu a hledí na ně skrz dveře maskérny. Okamžitě se na něj snesou dotazy, kde sakra jsou a kde je Reita.
"Rei-cha.... kun je... na toaletě. Není ve své kůži, opláchl se a.... nedopadlo to dobře." Hraje na ně komedii a Aoi na něj mhouří oči. Vyjde ze dveří maskérny jako pánbůh a chystá se obejít zeď.
"Záchody jsou tam." Pronese manažer a on se zastaví, obrátí čelem k němu a přemýšlí, jestli ho potřebuje živého.
"Jasně... s dovolením si zaběhnu, kam potřebuju." Nastolí celebrity manýry a zatváří se jako Marylin Monroe. Znovu se otočí a mizí. Kai se rozesměje a Aoi schová tvář do dlaní. Manažer spraží Kaie pohledem a ten sklapne.
"Takhle to dál nebude Kai-san." Ucedí manažer a Kai se kousne do rtu, sepne ruce před sebou a kouká provinile do země. Ruki ke kapli doslova běží, vtrhne dovnitř a na nic nečeká, hned se pustí do úprav jeho tváře.
"Máme zatraceně málo času." Vydechne jenom. Jakmile Uruha na place pronese, že zmizeli tak jako Kai a všichni si domyslí kam a proč mizí Kai, vypadá to hodně podezřele. Aoi se kousne do rtu a Uru to hned zakecává, ale manažer má pifku a to, co předvede Ruki vzápětí... no minimálně Aoimu je jasné, co se kde dělo a nedělo a uvažuje, jak takhle budou pracovat dál. To se na sebe budou vrhat a všechno zdržovat? Zhluboka se nadechne, když si dá ruce v bok. Ty věci v Rukiho rukou mluvily za všechno, pro něho a Uruhu rozhodně. Kai je naivní jako většinou a hlavně o jejich noci neví, ale oni.... vyhledá očima znovu Uruhu a vidí ho jak se culí. Je víc nad věcí, než on sám.
"Jsme vážně jediný vzorní?" Řekne mu otevřeně přede všemi zdánlivě nevinnou větu, ale jeho zpráva je jasná. Jsme jediní, kdo se neztratili dělat mnohem příjemnější věci. Manažer se na něj otočí okamžitě.
"Vzorní? Vážně?" Aoi sklopí oči jako Kai a radši už mlčí. A Ruki s Reitou nikde.
Reita, Uruha, Kei
Rei na Rukiho čeká v kapli a přijde mu to jako týden. Chodí po ní sem a tam s rukama založenýma na hrudi a přemýšlí nad tím, jak ho uškrtit za tu rtěnku. Na tohle si budou muset dávat bacha nebo minimálně nosit po kapsách -první pomoc-, jinak to nepůjde...+Moment..vážně přemýšlím nad něčím podobným?+ Proběhne mu hlavou pobaveně, když se dveře konečně otevřou.
" No sláva.." neodpustí si prohodit ale jakmile na něj koukne, na tváři se mu objeví úsměv a první, co udělá je, že si ho přitáhne k sobě a naposledy ho políbí. Prostě tomu nemohl odolat. Zatváří se omluvně a nechá si spravit obličej, což chvíli trvá. Když konečně vyjdou ven, vezmou to zadem od záchodků, aby bylo jasné, kde že celou tu dobu byli a Rei se tváři skoro na umření, aby bylo jasné, že to není úplně v pořádku. Herecký výkon hodný na Oscara, už zase.
" Omlouvám se, asi na mě něco leze..." Broukne tichým hlasem a snaží se koukat do země, aby nebylo vidět jiskření v očích. Tohle ho zabije.
"Dokončíme to a cestu se stavím do lékárny.." Prohlásí ještě přesvědčivě a opravdu se snaží nekoukat ani na Rukiho, protože by se asi rozesmál a ani na Aoie s Uruhou. Ten se zrovna snaží tvářit naprosto nezúčastněně nad poznámkami manažera. Vždyť on vůbec nic neudělal. Skoro se zatváří až naštvaně, když se hodí otázkou na Aoie a ten se chudáček zatváří takových způsobem, že je mu ho líto.
"Vždyť jsme nic nedělali, jen nemáme den … to se stává…" Houkne na něj s rozhozením rukama a protočením očí v sloup.
"Ano, dáme do toho všechno a dokončíme focení, stejně za chvíli bude na houby světlo..a navíc musíme balit…" Hodí pohledem po Rukim, Reitovi a následně i po Kaiovi, s jasnou výzvou v očích, že už toho bylo dneska dost. Gestem ruky je popožene, aby se všichni nachystali, protože ještě chvíli ho tady budou dupat a už to vážně nesnese. Neubrání se ale projít kolem Aoie a věnovat mu mnohem delší pohled do očí, než je obvyklé. Tohle bude ještě šílené, hlavně když si vzpomene na tu noc! V hlavě si to snaží srovnat, aby mu nebylo ještě víc horko, než mu v podstatě je. Ještě chvíli by na to totiž myslel a nejspíš by mohl udělat něco, co by se přihlížejícím asi moc nelíbilo...ale jemu…jemu by se to líbilo až moc.
Ruki, Aoi, Kai
No sláva? On ho snad přerazí.
"Ty ani nevíš...." Chce mu vynadat kvůli tomu, co právě prožil, ale místo toho je vtažen do Reitova obětí a umlčen jeho rty. Povolí v jeho rukách jako tající ledovec a polibek mu v mírném záklonu oplácí, zatímco v rozpřažených dlaních má všechny pomůcky. Pak už se na něj usměje a začne mu spravovat tvář.
"Všichni mě viděli. Vůbec nikdo mi nesežral mojí výmluvu, že jsme na toaletě. Aoi už vůbec ne a manažer nadává. Myslím, že se na nás budou zlobit i kluci." Připravuje ho na situaci na place.
"Už čekají asi dlouho." Dodá a když svoje dílo dokončí, obejdou spolu půlku areálu, aby přišli od toalet. Ještě, že je Ruki v líčení dost dobrý. Není poznat skoro nic. Kus cesty, co jsou sami, se s ním vede za ruku, pak ho pustí a zasune dlaně do kapes kalhot, zatímco Reita vedle něj nasadí výraz někoho, kdo půl hodiny zvracel. Kai k němu spěšně vykročí, dotkne se dlaní jeho ramene a starostlivě si prohlíží jeho tvář.
"Rei-kun, co se stalo, něco jsi snědl?" Stejně ustaraně se rozhlédne po ostatních a nechápe proč se Aoi tváří tak nepřístupně a jako by nevěřícně, ale manažer zdá se trochu pookřeje. Oznámí jim, že to honem dokončí, aby si kluci odpočinuli, sbalili a mohlo se odjet na čas. Ruki vedle Reity skoro provinile kouká do země, protože je mu líto Kaie, který nic nechápe a bere jeho nevolnost smrtelně vážně. Bude si s ním muset promluvit, říct mu jako lídrovi kapely, co mezi nimi je a co mělo tohle znamenat a hlavně si s Reitou dohodnout nějaká pravidla jejich chování, když jsou v práci, ale on si prostě nemohl za žádnou cenu pomoct. Tohle celé bere na svou hlavu. Zase... malý potížista. I tak mu neujde náhlá změna klimatu mezi Aoim a Uruhou a je mu jasné, že o něco přišel... raději se ale všichni rozejdou na své stanoviště a dokončí, co musí.
(Konec)
Omg, já se tak smála nad těmi Rukiho manévry :'D Jsem si to dokázala úplně živě představit, a hlavně i ty pohledy a reakce ostatních kluků, kterým muselo chtě nechtě sepnout :'DD Tedy kromě starostlivého, ňuňatého Kaie... :D No to jsem zvědavá na jeho reakci :'D
Jsem ráda, že se Aoi s Uruhou hnuli příjemnějším směrem a snad to bude ještě příjemnější, něco ve stylu jejich společné noci, anebo Reituki v kapli :D
Jsem ráda, že se Aoi s Uruhou hnuli příjemnějším směrem a snad to bude ještě příjemnější, něco ve stylu jejich společné noci, anebo Reituki v kapli :D
[1]: Taky jsem se hodně bavila nad tím, co Ruki všechno dokáže, když potřebuje. XD Za to,Reiovi jsem to vůbec nezáviděla, ale v duchu jsem se bavil nad tím, kdyby ho v tom stavu někdo viděl. XD Jsme rády, že umíme napsat i něco vtipného. XD Občas nám to připadá, že jeho samé drámo nebo scéna 18+ XD.
Aoi a Uru…o tom je hrozně těžké něco napsat, když vím, jak to dopadne. :o
Aoi a Uru…o tom je hrozně těžké něco napsat, když vím, jak to dopadne. :o
Žádné komentáře:
Okomentovat