(focení)
Reita, Uruha, Kei
Rei spokojeně mrkne na Kaie, který ho pochválí. Je moc rád, že mají stejný názor, i když úplně neví, jak to bylo. Ale z druhé strany jim vlastně nelhal. Svědomí čisté a můžou pokračovat v přípravách. Jenže to by nesměl v jistých intervalech mít před sebou Rukiho pozadí a když ho asi po sté nařkne maskérka, že se jí vrtí, protočí očima a raději ty oči zavře, čímž si vyslouží její naštvané zahuhlání.
Uru se mezitím snaží zkoordinovat svůj vlastní výraz, který musí být příšerný. Po slovech Kaie je to ještě horší, nejradši by ho něčím praštil, aby se tak neculil. On se měl taky culit, jenže to všechno dopadlo úplně jinak a jestli ho neklepne dneska tak už nikdy. Stiskne čelisti k sobě a přemlouvá svou vlastní hlavu, aby se znovu nekoukl na Aoie, který všechno zahraje do autu. Pokusí se po něm hodit děkovným pohledem, ale není si vůbec jistý, jestli o něj bude stát.
"Byli tam příšerní lidé…vůbec se divím, že se toho tam nestrhlo víc.." Potvrdí jeho slova, aby co nejrychleji podle jeho vzoru odvedl pozornost na to téma a začne se věnovat debatě o stylu, které bude mít na obličeji, musí nějak zaměstnat hlavu.
" Ty ses málem popral?" Houkne po něm nevěřícně Rei, který na Aoie valí oči, jakoby viděl ducha. Vůbec si ho nedokáže představit, jak se nechá vyprovokovat ke rvačce, tak to už muselo být něco hodně…ne vůbec si neodkáže představit, co by to mohlo být..leda…Krátce těkne pohledem k Uruhovi, který se snaží věnovat líčení, ale pořád se mu na tom něco nezdá. Na tohle on má prostě nos!
Pak už se pokračuje na místo focení. Všichni se snaží soustředit, ani Reiovi ani Uruhovi to prostě nejde. Jeden se směje, jak dítě po vánočním stromečkem a druhý se tváří jako vdova na pohřbu. Všem ze staffu je jasné, že tohle bude na dlouho. Od dalšího trápení jej prozatím zachrání příjezd velkého, bílého auta s tmavými skly. Uvnitř sedí Kei, který si postupně sundá všechno, co na sebe musel navléknout, klobouk, kabát i sluneční brýle a jak doufá, přijde Kai za ním protože on ven prostě nemůže. V tuhle chvíli ho sžírá ještě víc, mohl mu klidně jít vstříc, jenže….Na něj až nezvykle neklidně poklepává prsty do stehna, než se dveře otevřou a Kai nastoupí.
"Kai-chan..rád Tě vidím.." Broukne měkce, než jej jemně uchopí za zápěstí a přitáhne si jej k sobě do náruče k dlouhému polibku, tohle si chce užít. Vyřešit všechno můžou i za chvíli.
Rei zrovna obdivuje bílé naleštěné auto a huhlá si něco pod nos, že by se tak taky chtěl mít. On sám má auto, ale rozhodně nic ani vzdáleně podobného tomuhle. Jenže už dál lamentovat nemá příležitost, když ho Ruki popadne za ruku a táhne do kaple. S každým dalším krokem se mu úsměv rozšiřuje a jakmile za nimi zapadnou dveře a ucítí jeho drobné dlaně na svých tvářích, spokojeně vydechne a bez váhání ho za zadek vyzvedne do své náruče se stehny kolem svých boků. Vášnivě mu polibky oplácí, tisknouc jeho záda ke stěně a vzrušeně svírajíc jeho stehna.
"Málem jsem to udělal už v šatně…kdo to má vydržet, když se tak nakrucuješ…" Obviní ho, když se musí na chvíli odtáhnout, aby se nadechl, dlouho mu to ale nevydrží a přitiskne se k jeho rtům znovu.
Uru zatím osamí na place, všichni se rozutekli a zůstal tu s ním jen Aoi. Teď má možnost něco říct a dát to do pořádku.
"Já…" Začne pomalu, ještě víc znejistí, když vidí, jak se rozhlíží a nejspíš chce honem chyle zmizet. Musí se mu minimálně omluvit, za všechno. Neváhá proto už ani chvíli a chytne jej zlehka za zápěstí, když mu koukne do očí se smutným výrazem.
"Je mi to líto…ten odchod, to ráno…omlouvám se.."
Ruki, Aoi, Kai
Ruki doufá, že je nikdo neviděl mířit sem. Než se Kai vykecá s Hydem v autě, mají minimálně půl hodiny, tím si je naprosto jistý. Pak se budou muset vrátit do práce a on bude nevyčůraný a neobčerstvený, ale nic z toho teď nemá v jeho hlavě místo. Netuší, kdy přesně se v něm zvedl tenhle okamžitý nápad vtáhnout ho sem, asi někdy před vteřinou, ale je mu úplně jasné, že Reita se rozhodně bránit nebude a nikdo by je tady hledat neměl. Jak by to taky koho napadlo... V okamžení ho zvednou Reitovy silné paže a on stiskne stehna kolem jeho boků, zatímco se s ním stále vášnivě líbá. Za zády ucítí chladnou stěnu kaple.
"Já se nenakrucuju, to tvoje svaly všichni obdivují." Brání se, když se na chvíli odtáhne od jeho rtů a vjede mu dlouhými nehty do vlasů. Rozcuchá ho a kadeřnice bude pištět jako myš a jemu je to dokonale jedno. Už teď má Reita jeho rtěnku po polovině obličeje. Měli se v noci a měli se ráno a jeho popadají šílené nápady chtít ho svlékat i teď. Na focení... s šíleným manažerem za zády. Však by stačilo stáhnout kaloty, nemusí ze sebe poshazovat všechno, co na sobě mají?
Kai ani nemusí sahat po klice od auta, protože řidič už vystoupil a otevřel mu přesně na tu vteřinu, aby mohl zaplout dovnitř. Pak za nimi zase zabouchl a strážil dveře zády k okýnku jako by tam přijel minimálně prezident. Většina personálu na to zírá jako u vytržení a nechápe. Manažer si dává třetího panáka... kluci se zbláznili... všech pět. Jakmile se Kai ocitne v autě a nadechne se Keiovy vůně, je přitažen do jeho náruče v polibku, který značí - Měsíc jsme se neviděli. Zasměje se do jeho rtů, ale vrací mu ho se stejnou intenzitou a vůbec si nepamatuje, jak se to stalo, že se objevil obkročmo na jeho klíně s rukama na jeho ramenou. Musel mu toho strašně moc říct, proto jsou přece tady. Jenže se místo toho tiskne k jeho tělu tím svým a pere se s jeho šikovným jazykem.
"Keii...!" Vydechne jenom, když se od něj konečně oddálí, ale v očích mu hoří.
"Co budeme dělat." Hlesne a už ho zase líbá.
Aoimu už je špatně ze všech cigaret, co od rána měl, není schopný tuhle ani nacpat mezi rty, jen se na ni dívá. Útěk samozřejmě nestihl, Uruha byl rychlejší. Pomalu k němu otočí tvář a vystoupá očima do těch jeho kočičích. Chce to dost sebeovládání prostě se do nich dívat a mít ve tváři poklidný výraz. Pohádali se to ano, ale jak by se na něj mohl zlobit déle, než hodinu? Pak jimi prudce klesne k vlastnímu zápěstí, které svírají Uruhovy štíhlé prsty. Dvě vteřiny nic neříká, ale pak se mu znovu podívá do tváře.
"Mě je to taky líto. Nechci se s tebou hádat. Omlouvám se." Přitaká mu a usměje se, ale to je tak maximum čeho je schopný, aby vypadal jako starý Aoi. To neznamená, že z něj nemá srdce na dvě půlky. Je to úeva vyříkat si tu ranní hádku, ale na jeho situaci to nic nemění. A přes to není schopný sebrat se a utéct. Prostě tam stojí a už zase zírá na jeho ruku kolem vlastního zápěstí. Mimochodem uprostřed dvora, všem na očích.
Reita, Uruha, Kei
Rei se tiskne k Rukiho tělu, jak kdyby to bylo poprvé. Prostě mu nedokáže odolat ani na vteřinu, stejně jako jeho prstům ve svých vlasech a rtům, které spalují ty jeho. Je to jako atomovka a on klidně cvakne a nechá ji bouchnout, ať jsou kde jsou. Navíc, tady si to může dovolit, celou tu dobu se držel!!
"A já obdivuju Tvůj zadek…a i jiné partie.." Neodpustí si mu opáčit, než si zase na chvíli uzme jeho rty a pak už pomalu klesá přes tvář k jeho podmanivému krku. Vzrušení v jeho klíně narůstá s každým dalším dotekem a je mu úplně jedno, že za dveřmi je celý štáb…kruci, vždyť by mu bylo jedno, kdyby jim stáli za zadkem…no to spíš asi ne ale…
" To stihneme…" Zamumlá trochu chraplavým hlasem, který už nese známky vzrušení, postaví ho na zem a začne se bez váhání dobývat do jeho kalhot, ne prostě to nevydrží do konce focení, už to nevydrží ani vteřinu.
V autě se mezitím přiblíží Kai do Keiovi náruče a ten jen spokojeně vydechne pod jeho polibky. Má pocit, že by snad ani krev nepotřeboval, kdyby byl v jeho blízkosti. Samozřejmě má dost rozumu na to, aby to nepokoušel. Nechá jej bez váhání, aby se usadit na jeho klín a stiskne boky, velmi jemně, ale přesto je v tom cítit jistá naléhavosti po jeho blízkosti. Vnímá jeho dech, vnímá tlukot jeho srdce a není místo kde by byl raději. Nemají příliš mnoho času, to si uvědomuje o to je jeho touha být mu, co nejblíže větší. Pak se na chvíli oddálí a jemu nezbude, než jen trochu nespokojeně vydechnout, že už necítí chuť jeho rtů na těch svých.
"Kaii já…" Začne pomalu, než se znovu začnou líbat a jestli to mají vyřešit, tak dneska pravděpodobně ne, možná tak za hodinu až dvě…ano to možná ano. Dlaně mezitím pomalu sjedou z jeho boků nahoru,mapujíc linii jeho těla, než se zase pomalu vrací dolů a zamíří na stehna.
"Jak dlouho budete v Naganu?" Zeptá se jej mezi další pauzou, aby se mohl Kai znovu nadechnout, než opět zruší vzletnost mezi nimi. Tohle bude dlouhý rozhovor.
Uru se nepatrně usměje, když mu Aoi řekne, že se nechce hádat. Vždyť to ani on nechce, hlavně ne s ním a chtěl by mu toho tolik říct, jenže slovům, jakoby se nechtěl z jeho hlavy. Kouká mu tváře a vidím, kam jeho pohled míří. Pomalu povolí svůj stisk, když už to vypadá, že nikam utíkat nechce, snad. Konečky prstů jej jemně pohladí po hřbetu dlaně, nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, vypadá to, že ho jen pouští, než si tou samou dlaní promne zadní stranu krku.
" Já chtěl bych ti toho tolik říct..ale...prostě to nejde ven…já…" zamotá se do vlastních slov a trochu nešťastně nakrčí čelo, když se rozhlédne. Kolem nich je prostě spousta lidí a to je snad ještě horší. Za prvé neví, jak vůbec začít a za druhé…s takovým publikem..to nejde. +Bože Uru…kde je Tvůj klid? Vzal mi ho Aoi a nechce jej vrátit zpátky!!! + Zaplete se ještě do debaty se svým vlastním podvědomím, špulí u toho nevědomky rty a je opravdu v koncích.
Ruki, Aoi, Kai
Zvedá bradu výš v návaznosti na to, jak Reitovy rty klesají po jeho krku a usměje se, když slyší kompliment z jeho rtů.
"Co jiného by mi člověk jako ty mohl chválit, než zadek a klín." Pošťouchne ho. Reita byl jejich chodící testosteron, ale přiznejme si to otevřeně, Rukimu to imponovalo. A pak Reita pronese, že to stihnou. Takže není jediný perverz široko daleko... možná proto, že to nebude jejich poprvé, mu vůbec nevadí ten nedostatek času. Prostě ho chce, teď, hned, pak odsud vypadnou a příště... příště bude jistě o něco víc času. Hlavně si pomoct teď. Asi něco jako deset let potlačovaný absťák uvnitř něj, nebo Reita odhalil nějakou jeho hodně dobře pochovanou tajnou stránku.
"Dobře." Přikývne mu jenom, když se jeho chodidla dotknou pevné země a on sleduje, jak překotně rozepíná jeho pásek a kalhoty. Sám se rozhodne udělat to samé s Reitovými a je mu jasné, že se bude muset otočit. Jak jinak by to tady taky chtěli stíhat a praktikovat, na zem si lehat nebude, ani nemůže. Takže v okamžiku, kdy mají oba kalhoty pod úrovní boků, prostě udělá čelem vzad, opře malé dlaně o omítku a v podstatě mu nabídne svoje tělo.
O kousek dál v autě Kai žasne nad tím, jak dokáží být Keiovy doteky něžné a zároveň jasně sdělující, jak moc mu chyběl.
"Tři dny." Vydechne naléhavě a trochu se na něm zavrtí.
"A pak pokračujeme dolů do Nagoyy." Řekne mu ještě o něco nešťastnějším tónem.
"Kei, je to turné. Budeme pryč dva měsíce. Po tom ještě níž, v Kyotu, potrvá to, než se vrátíme do Tokya." Sdělí mu tu malou drobnost, kterou mu měl říct někde na začátku nebo možná minimálně včera, ale to bylo v podstatě na začátku, ach bože! Jenže čím víc toho říká a čím víc si tohle všechno uvědomuje, tím spíš se k němu tiskne jako by je rvali od sebe násilím a má potřebu tisknout svoje rty na jeho. Asi není ten typ, co by si to dokázal rozdat v autě s řidičem za okýnkem, i když dovnitř není vidět, ale... od něj se mu nechce. Aoi dlouze vydechne nosem, když zaznamená ten motýlí dotyk Uruhových prstů. Kai je pořád v autě, Ruki s Reitou někam utekli, možná jsou uvnitř na svačině? Personál po očku pokukuje a on... kolabuje uvnitř vlastní hlavy. Pak Uruha začne mluvit, ale když ho slyší, jak moc obtížné pro něj je, aby se mu otevřel, ubližuje mu to uvnitř ještě víc. Protože on by chtěl být ten, kterému jedinému by se mohl a uměl svěřit, ne ten, před kterým to nejde. Hledí na něj se zoufalstvím v očích a stejně pořád zamilovaně, zralý na igelit přes hlavu. Oběma je jasné, že tady a uprostřed pracovního dne to nevyřeší. Prostě na to nemají klid a prostor. A až budou sami? Toho se děsí snad ještě víc. Bude muset stát na druhé straně pokoje a nedýchat, aby ho necítil, v nejlepším případě se k němu otočí zády. V duchu se zasměje svým vlastním zoufalým a trochu pubertálním myšlenkám. Prostě si zamanul, že se mu Uru líbí a stejně tak si musí zamanout, že už ho to přešlo. Dokáže být cílevědomý, má velice silnou vůli, prostě si všechny lásky zakáže. +To dokážeš Aoi, jsi v tom nejlepší.+
Reita, Uruha, Kei
"Samozřejmě, že toho víc Ruki-chan…" Broukne měkce, když se pasuje ještě chvíli se zapínáním jeho kalhot a čím víc se snaží o rychlejší pohyby, tím víc mu to nejde. Dokonce si pro sebe i nespokojeně zamručí, když konečně ty prokleté kalhoty povolí a on je může stáhnout.
"Třeba oči, rty…" začne pomalu ale v návaznosti na to, jak se k němu otáčí zády, si jeho mozek bere dovolenou a asi hodně dlouhou dobu.
"Ehm uši..teda…zeptej se mě za chvíli mm..." Prohodí nakonec silně vzrušeným hlasem, když mu dlaní sjede po páteři a zamíří mezi jeho půlky. Nasliní si prsty, aby ho alespoň trochu připravil, protože jinak by to bylo spíš k vzteku a ne, aby si oba dva ulevili. Snaží se být svým způsobem opatrný ale zároveň rychlý, než se prsty nahradí něčím mnohem větším a pomalu do něj začne pronikat.
"Promiň" Broukne trochu nešťastně, je mu jasné, ze začátku to příliš příjemné nebude. Nepatrně se předkloní, aby jej jednou paží objal a našel jeho chloubu, kterou začne zpracovávat, jak doufá, vyžene tím všechny jeho bolestivé pocity pryč. Rty se mezitím v několika polibcích přitiskne mezi lopatky. Chvilku počká, než se ocitne v jeho nitru a pak se začne pomalu pohybovat boky proti jeho dokonalému pozadí. Ještě s přibývajícím pocitem, že mají málo času, a že by mohl někdo přijít se jeho pohyby zrychlují stejně jako dech. I druhá ruky stiskne bledý bok.
"Ruki…"
Kei mezi jednotlivými polibky smutně krčí obočí, když je mu oznámeno, jak dlouho budou pryč. Ostatně věděl, že jsou na turné, ale tak nějak doufal, že třeba u konce. Nebyl čas ani myšlenky na to si zjišťovat v jaké fázi zrovna jsou.
"Špatná doba, hodně špatná doba…" Ozve se jeho podmanivý hlas s jasným náznakem toho, co se odehrává v jeho nitru. Snažil se své plány přeskládat co nejvíce, ale stejně bude muset po většinu času muset zůstávat v Tokyu, jinak to nejde. Odtáhne od něj na krátkou chvíli, aby mohl vzít jeho tvář do dlaní. Nejradši by s ním strávil ještě minimálně jeden večer, než odejdou, ale rozhodně není ten typ, co se spokojil se zadní sedačkou auta…i když.
"Do Nagoyy přijedu za Tebou…to je jediné, co ti teď můžu slíbit..zbytek musím promyslet...nehodlám být dva měsíce bez Tebe…pokud to Ty sám nebudeš chtít…" Prohodí naprosto vážně, když uzamkne jeho tvář ve svých dlaních a dlouze jej políbí. Vždycky je nějaká cesta, jak to udělat. Cestovat bude v noci, v tom nevidí problém, jídlo je v podstatě všude.
"Hrozně moc bych se s Tebou chtěl rozloučit víc.." Broukne smyslným hlasem s mírným pousmáním a jasným zábleskem v očích. Měl to vědět ráno, pokusil by se, aby bylo mnohem lepší.
Uru se nedokáže vůbec přinutit říct další slova, vlastně ani svým způsobem nemůže, když se na něj upírá tolik očí. Jenže taky se nedokáže odlepit z místa a nekoukat do tváře Aoie, který se snaží tvářit, že je všechno v pořádku. Jenže nejspíš není, on sám není v pořádku. Znovu otevře své rty, že by něco řekl, ale prostě neví, co se sebou a co dál. Není si vůbec jistý, že by dokázal cokoliv říct, i kdyby kolem nich nikdo nebyl. Kouše se do rtu, jak usilovně přemýšlí, mne si klouby prstů, skoro to vypadá, že je bude mnout do té doby, než se úplně vypaří. Pak ho ale něco napadne. Vytáhne kousek papíru, který měl v kapse.
"Ani se nehni.." Zavelí pevným hlasem Aoiovi a zamíří k jednomu z členů staffu, kterému sebere propisku a donutí ho se překlonit, aby si z něj udělal stoleček. Od druhého popadne desky, na které položí papírek a schválně si stoupne tak, aby mu pod ruku nikdo neviděl, dokonce si kryje svůj výtvor dlaní. Pak všechno povrací, papírek už pečlivě složený na dvakrát a vrátí se zpátky.
"Je to dětinské ale…" Nedořekne, zavrtí sám nad sebou hlavou, než mu ten papírek, kde je jen jednoduše namalované srdíčko, prostě vtiskne do dlaně a raději zamíří ke cateringu, aby si dal aspoň kafe. Musí nějak zaměstnat ruce, Aoi si teď o něm bude myslet, že je blázen...určitě!
Ruki, Aoi, Kai
Už čelem ke zdi se pro sebe široce usměje, což na jeho tváři není vidět zase tak často a je to proto, že Reita mumlá něco o uších a je z toho znát, jak moc mimo z téhle situace je. Kdyby se Rukiho někdo před pár dny zeptal, jestli by s ním šel do kaple a stáhl si kalhoty na rychlovku, asi by mu vrazil jednu do zubů a teď? Sám to vymyslel. Pak už ucítí jeho dlaň jedoucí po páteři dolů a rovnou na zadek a podvědomě se připraví na to, co má přijít. Na tu úvodní část, protože na zbytek se těší. Snaží se nekroutit, když uvnitř sebe cítí jeho spěšné doteky před tím, než se jejich těla propojí v jedno. Jemně zavrtí hlavou na jeho omluvu jako že to přece nevadí, že tohle chtěli, ale zatíná zuby a je rád, že mu není vidět do tváře. Pak se ale bolest promísí se slastí a z jeho blízkosti všude kolem. Reitova aura jako by ho zabalila do konejšivé náruče a on se tiše rozvzdychá pod náporem slastných pohybů Reitovy pánve. Pak se ho Reitova dlaň dotkne mezi nohama a on na ni položí svou pravou, aby tohle udělali společně. Všechno je to hodně rychlé, ale nedá se říct, že by to bylo méně intenzivní. Brzo naplní jeho ruku vlastním vyvrcholením a čelem se natiskne na chladnou stěnu.
"Rei-chan..." Vydechne udýchaně a velmi tiše. Stává se z nich beznadějný případ.
Kai nechá Hyda, aby vzal jeho tvář do dlaní a oplácí mu dlouhý pohled. Dostane ujištění, že se spolu v Nagoye uvidí, ale to bude nejdřív muset přežít tři dny v Naganu a sám. A s minimálně jedněmi hrdličkami před očima. Olízne si pomalu rty a přikývne. Tohle se jim přihodí, přesně takový život je kvůli jejich práci čeká. Neustále ježdění sem a tam a doufání, že se jejich trasy někde protnou. Není divu, že se většina zpěváků jejich formátu radši ani nežení nebo že to nevydrží. To jsou docela černé myšlenky na počínající vztah. A co teprve nevěra, hm?
"Ne, to opravdu nechci." Potvrdí mu se smutkem podbarvenýma očima, což u něj rozhodně není často k vidění. Bude muset pracovat o to usilovněji, aby se zaměstnal a tím spíš se na něj bude opravdu moc těšit ve dnech volna. Pak se ale znovu šťastně usměje, když mu Kei prozradí to o lepším loučení. Už to nestihnou, nejde to. Měl by vystoupit a jít pracovat.
"Takže... tři dny, čtyři noci..." Řekne nakonec.
"Zavolej mi hm? Když budeš moct." Dodá a zkontroluje hodinky na zápěstí.
"Musím jít." Zavrtí hlavou a ještě jednou se k němu přitiskne a políbí ho.
Aoimu vůbec nedošlo, že mu na to neřekl ani slovo. Sám se kousne do spodního rtu, vtáhne tak dovnitř svůj piercing a chvíli si s ním hraje. A pak mu Uru nařídí, aby se nehýbal z místa. Trochu rozhodí rukama, když ho nechápavě sleduje, jak pobíhá okolo, krade propisky a papíry a dělá si z lidí stolky… +Co to vyvádí?+ Prožene se mu hlavou, ale Uruha už kráčí zpět k němu. Je to nějaký vzkaz? Něco z toho, co nedokáže říct? Převezme si to od něj a ještě chvíli hledí na jeho vzdalující se záda, když míří do budovy a k občerstvení a teprve pak shlédne na papírek ve své dlani a pomalu ho rozbalí. Připadá si, jako by dostával telefonní číslo od holky z vedlejší třídy nebo něco podobného. Dětinské…? A pak už hledí na to nakreslené srdíčko. S výrazem, který říká Tuhle značku jsem nikdy neviděl. Znovu se podívá ke dveřím do budovy a pak zase na papírek. Teď, když se rozhodl všechno v sobě udusit. Srdíčko… po včerejšku a celém dnešku… on ho snad roztrhne! Rozhodl se ho Uruha nějak zvráceně mučit? Zkoušet, co vydrží a jak vážné to z jeho strany je? Přiloží si dlaň na obličej, ale pod ní - se usmívá.
(Konec druhé části)
Naah, včera jsem si stihla přečíst jen první část tohoto dílu, než jsem byla vyrušena... takže dnes znovu :33 A konečně celé :33
Teda, Reita s Rukim jsou jiná liga :33 Ale rozhodně se mi to líbí! :33 Jsem z nich upřímně nadšená :D :33 Jsou to vážně slaďouši :33
Ke Keiovi s Kaiem nějak nevím, co bych řekla... Jsou to roztomilé hrdličky, ale nějak z nich začínám mít nervózní pocit :D No, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi bude dál vyvíjet :)
A Uru s Aoiem :3 To jsou taky slaďouši, akorát momentálně i takoví truhlíci :D Aoi má vážně z Uruhy zatemněný rozum a zdá se, že Uru ten svůj začíná brát do hrsti :) No snad jeho roztomilý vzkaz Aoie trošku probere :33
Teda, Reita s Rukim jsou jiná liga :33 Ale rozhodně se mi to líbí! :33 Jsem z nich upřímně nadšená :D :33 Jsou to vážně slaďouši :33
Ke Keiovi s Kaiem nějak nevím, co bych řekla... Jsou to roztomilé hrdličky, ale nějak z nich začínám mít nervózní pocit :D No, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi bude dál vyvíjet :)
A Uru s Aoiem :3 To jsou taky slaďouši, akorát momentálně i takoví truhlíci :D Aoi má vážně z Uruhy zatemněný rozum a zdá se, že Uru ten svůj začíná brát do hrsti :) No snad jeho roztomilý vzkaz Aoie trošku probere :33
[1]: Rei s Rukim nás dostávají celkem kvalitně do kolen. Hlavně Ruki, co se mu zrodilo v hlavě a Rei se samozřejmě nenechá dvakrát pobízet. K tomu manýry celebrity a já padám opravdu. Být Aoiem, tak jim asi oběma střelím, hlavně kvůli Kaiovi, chudáček malý.
Nervózní pocit z H x K. XD Tak to jsme nejspíš navodily tu správnou atmosféru, kdy jeden neví, co přijde dál. V tom případě doufáme, že závěr bude naprosto nečekaný a překvapivý. XD
Kluci se v tom trochu plácají, to je pravda. Ale myslím, že zrovna tahle pasáž byl krok kupředu, tne hlavní krok kupředu. Už jen to dotáhnout do konce a nic nepos…ehm nepokazit! XD
Nervózní pocit z H x K. XD Tak to jsme nejspíš navodily tu správnou atmosféru, kdy jeden neví, co přijde dál. V tom případě doufáme, že závěr bude naprosto nečekaný a překvapivý. XD
Kluci se v tom trochu plácají, to je pravda. Ale myslím, že zrovna tahle pasáž byl krok kupředu, tne hlavní krok kupředu. Už jen to dotáhnout do konce a nic nepos…ehm nepokazit! XD
Žádné komentáře:
Okomentovat