(focení)
Ruki, Aoi, Kai
"Ohayo minna-san!" Zahlásí Kai vesele a dlouhým krokem vyrazí přes šatnu, pozdraví se s Rukim a Reitou, o jejichž noční lásce neví vůbec nic. Vlastně o ničí. Za to ví o té své, které plnohodnotně propadl. Kdyby věděli, co všechno zažil! Bylo by to jako film pro stříbrné plátno. Přiřítí se k němu manažer, protože mu hodlá jako lídrovi kapely vynadat nejvíc, ale on jen zasněně zvedne dlaň, protože to je Hyde a volá mu. Nemá prostě čas řešit věci s manažerem! Takže to zvedne, dá si dlaň v bok a štěbetá dobře dvacet minut. Je to samé hihi a haha a ano večer se…..!!!!
"Kei… totiž...Hyde-san…. My večer odjíždíme… do Nagana. Úplně jsem ti to v tom shonu zapomněl říct." Zhrozeně si přitiskne dlaň na ústa a čeká, protože na druhé straně je náhlé ticho. Cítí na sobě tři páry očí, které si právě domýšlejí jeho příběh. Samozřejmě jim nemůže říct pravdu o Hydovi, jen… ho právě tak trošičku dohání realita jejich práce.
Reita, Uruha, Kei
Neexistuje vůbec nic, co by smazalo Reitovi z tváře naprosto, skoro až připitoměle spokojený výraz. ono taky ráno v Rukiho společnost a po...ehm...takovém hezké raním tréninku, kdo by se divil. K jeho překvapení, ani Ruki příliš nebrblal, když se jejich ranní chvilka protáhla a měli málo času. No možná trochu brblal ale s úsměvem, což nebylo vůbec špatné. Dali se do pořádku, Aoie s Uruhou příiš neřešil, neměl na to nějak myšlenky, ty se toulaly jen kolem jedné osoby. Povídali si celou dobu a bylo jim skvěle. Sem tam si neopustil nějaký ten letmý dotek, samozřejmě ve vší obezřetnosti a jen drobné gesta, která tu byla vždycky, jenže teď s úplně jiným podtextem, který znaly jen oni dva. Na místě už začne obvyklý kolotoč, na který jsou zvyklí. Usměje se široce, když uvidí Aoie, který už dostává všemožnou péči, ale ten výraz...měl by být v pohodě, po tom co slyšeli z jeho pokoje no ne?
"Ahoj...jsi v pohodě?" Zeptá se jej s mírně staženým obočím a jistou starostí v očích, když se mu podaří přimotat do jeho blízkosti; jenže už ho zase táhnou na druhý konec a tak ho chvíli jen pozoruje, než se mu do zorného pole dostane Ruki a od toho už pohled jen tak neodtrhne.
Uru se vypařil asi za půl hodiny po Aoiovi, aby si byl jistý, že se s ním nepotká. Potřeboval si to všechno srovnat v hlavě, dát do kupy všechny myšlenky a dopídit se k řešení celé situace. Toulal se po ulicích a vůbec nevěděl co se sebou. Bylo mu ta strašně líto, možná by bylo lepší, kdyby se ovládnul a neprovokoval Aoie, všechno by bylo při starém. Jenže to se nestalo a teď bude muset vyřešit jejich vztah, nevztah. Takhle fungovat nemůžou a o to víc, když si vzpomene na svůj ranní výbuch. Potřeboval mu všechno vysvětit a nebylo mu to dopřáno, neovládl se stejně jako Aoi v noci. Nakonec si zašel na malou snídani, kterou ani nedojedl, jen se v ní šťoural a pak raději zamířil do blízkého parku, kde strávil celé dopoledne se svými myšlenkami. Coural se ulicemi směrem k místu, kde probíhalo focení, jenže to bylo příliš daleko, než si uvědomoval, nedokázal ani nad takovou věcí přemýšlet. Musel si nakonec vzít taxi, jde pozdě. Před budovou se dlouze nadechne, nasadí svůj klidný, vlastně skoro normální výraz, jen oči prozrazují, že všechno není v pořádku.
"Čau kluci..." Pozdraví všechny do jednoho a těkne ke každému z nich pohledem, delší věnuje jen Aoiovi, který vypadá rozčarovaně. Tohle teda bude focení. K tomu ještě doběhne manažer a sprdne ho na dvě doby.
"Omlouvám se" Prohodí trochu nezúčastněně a nechá se obskakovat, aby byl taky připraven.
Kei měl spoustu práce od té doby, kdy Kai opustil jeho byt. Bylo to krásné ráno plné něžností a on nemohl být šťastnější. Byl nabitý energií jako ještě dlouho ne a děkoval za rozhodnutí, které v ten večer udělal. Kdyby ho nechal odejít…ne nad tím opravdu přemýšlet nechce. To jediné, čeho se bál bylo zažehnáno, Kai věděl kým je a neopovrhoval ním ani trochu. Trochu má obavy o Shoa, ale ty se posunou částečně do pozadí, když musí vyřídit několik telefonů a jako poslední zavolá Kaiovi. Prostě už mu bylo smutno, chce slyšet jeho hlas a doufá, že na něj bude mít chvilku. Ne, opravdu ho nechtěl otravovat, jenže si prostě nemohl pomoct. Chvíli si povídají, musí se několikrát tiše zasmát pár větám, které od něj uslyší. Mohl by ho poslouchat klidně i měsíc a vůbec by mu to nevadilo. Jenže po bezstarostných slovech přijde nečekaná zpráva. Sedí zrovna v křesle ve svém bytě a ocelově šedý pohled upře na dveře před sebou. Zasáhlo ho, že bude muset dnes odjet s tak brzkým odloučením nepočítal. Mlčí, přebírá si možnosti v hlavě, jenže má spoustu práce tady a zatím nevidí možné východisko, jak by se mohli vidět. Nakonec sáhne po krabičce a zapálí si, než se rozhodne promluvit.
"přijedu za tebou Kai-chan…dej mi hodinku…" Padnou jen jediná slova tichým hlasem, který nese nádech smutku, patrný i přes telefon. Tohle možné odloučení ho zasáhlo hodně nepřipraveného.
Ruki, Aoi, Kai
Jako obvykle mají s Reitou podobné myšlenky, protože jim oběma připadá Aoi minimálně zvláštní, ale odpovědi se nedočkají, protože je kolem nich příliš mnoho lidí a je jasné, že pokud by Aoi mluvit chtěl, pak ne před nimi. I on skončí ve spárech maskérů, ale klidu si neužije dlouho. Manažer je u něj a u Reity v tu ránu a začne neskutečné halo. Oba dostanou hrozně vynadáno a když mu před nosem přistane výtisk ranních novin, ve kterých je jeho fotka, jak se drží za nos a Reitova fotka, jak se vzpouzí vyhazovačům, zbledne. Někdo je vyfotil, asi nějací návštěvníci baru a nevymysleli nic lepšího, než to prodat bulváru. Tohle už nestáhnou, už není jak, lidé si ty noviny právě kupují. Naštěstí tam není nic o tom, jak se k sobě v noci měli nebo kdokoliv další z kluků. Ale přesto... Aoi se po nich otáčí s nechápavým výrazem v očích, když slyší, co se děje a v tom okamžení Kai na chvíli přeruší rozhovor, přiloží dlaň na repráček a přiskočí k nim taky. Nahlédne manažerovi přes rameno do novin.
"Páni, vidíte ty Reitovy svaly? Vypadá fakt dobře, co?" Vypadne z něj, ale pohled manažera je uzemňující. Jenže on prostě nemá čas! Má na uchu Hyda, takže si ho vůbec nevšímá a zase odběhne telefonovat. Manažer je vzteky bez sebe a kázání pro tým RxR nemá konce. Ustane až v okamžiku, kdy se objeví Uruha, který taky vypadá jako by nespal tři dny a je poslední ze skupiny, kdo je vtažen do dění a do obrazu, dostane vynadáno a manažer jde na panáka a kouřit. Na chvíli je v místnosti hrobové ticho. Kromě Kaiova štěbetání do telefonu. Zdá se, že mu ještě vůbec nedochází, co se s jeho kapelou děje. Ruki se po všech podívá a zvedne dlaně v obranném gestu, ale nestačí nic říct.
"Vy dva jste v poslední dny samá potíž." Přisadí si ještě Aoi, který má náladu snad horší a horší, ale Ruki na to nemůže ani nic říct. Nejdřív jeho peripetie s Reitou a jeho "útěkem" z baru, pak takhle rvačka... Radši se s ním ani nehádá a navíc to teď vypadá, že jindy klidný Aoi rozpoutá jaderný konflikt, pokud se s ním bude přít. Takže sklapne dokonce i on, loupne pohledem po Reitovi a usedne za zrcadlo. Křivý rty, jak přemýšlí a vrhá nebezpečné pohledy po personálu, který by snad prozradil hnutím prstu u nohy, že něco slyšel. Další prudké Aoiho otočení a jasný povzdech kadeřnice, když se objeví Uruha. Spadne mu útes ze srdce, že je v pořádku, ale na druhou stranu... co by s ním taky bylo a tak se zase otočí čelem k zrcadlu a podmračeně ho pozoruje v odraze. Musí být pořád tak krásný? Nemůže si prostě obléct něco hnusného a tři dny se nečesat, aby to jeho mohlo pustit?
Mezitím doběhl Kaiův rozhovor s Hydem do fáze Odjezd a do nastálého ticho se jen ozve.
"Ale vždyť je den!" Hned na to ztichne a ohlédne se po klucích. No a co, nevědí, o čem se spolu bavili. Bude si na to muset dávat obrovský pozor.
"Tenshi-chan, já…" Chce mu v tom nějak zabránit, ale krucinál, on ho chce taky vidět a moc a do toho tu má k řešení ten bulvár a vytočené vedení.
"Přijeď a promluvíme si, já… musím tady něco vyřešit. Kluci jsou v novinách. Vůbec nevím, co se stalo. Zatím. Hai… hai… taky tě miluju." Zavěsí a zrudne, když na sobě ucítí oči všech po jeho prohlášení. Pokrčí rameny, jako by bylo úplně normální říkat Miluju tě někomu koho znáte asi tak tři až čtyři dny, ale pak obrátí pozornost proti nim.
"Takže… vysvětlí mi někdo, proč jsou kluci na hlavní straně a proč Aoi vypadá jako by se kapela právě rozpadla?"Vypadne z něj, když rozhodí rukama a přeskakuje očima z jednoho na druhého.
Reita, Uruha, Kei
Zrovna pěkně kouká na Rukiho, když se mu před nosem objeví výtisk ranních novin. +No super..tak tahle vypadám, když se chystám někomu vrazit+ Proběhne Reitovi v první chvíli hlavou a má, co dělat, aby mu koutky nevystřelily vzhůru. Vzápětí mu dojde, co by na fotkách ještě mohlo být a hrábne po novinách, aby to zkontroloval, naštěstí tam nic víc není. Hodně se mu uleví a spadne mu kámen ze srdce asi tak o velikosti Tokya.
" Já za to fakt nemůžu..nedal si pokoj a pak vrazil Rukimu, co jsem měl dělat..?"Pokusí se to tak nějak zahrát do autu, rozhodí rukama v jasném gestu, jakože on nic. Pak se k nim přidá i Kai a věnuje mu naprosto sebevědomý úsměv.
" Díky, dělám na tom.." Začne spokojeně, když uzemní další salva nadávek od manažera. +Bacha na cévku+ Proběhne mu hlavou zavrtí s ní a sklopí pohled k zemi, skoro to vypadá, že se stydí, ale koutky se mu zvedají vzhůru. Kei mezitím vyčkává na telefonu a přemýšlí, co s tím vším. Do ruky mu padne diář a zkoumá každý den, mezitím co vstane a začíná si sbírat své vlastní věci s telefonem u ucha. Vždycky klidným ale spěšnějším krokem, než obvykle poodejde k diáři na stole něco v něm škrtne a něco napíše jinam.
Reita si mezitím vymění pohled s Rukim, když jak se zdá Aoi nemá vůbec dobrou náladu. Jen krátce pokrčí rameny. Neví co s tím, pořád je přesvědčený, že za jeho náladu můžou oni dna a rvačka v klubu, raději se taky odsune stranou do křesla a pohledem sleduje příchod Uruhy, kterého pozdraví zvednutou rukou.
Ten se trochu nezvykle plouží místnosti. Manažaer je v ráži a následně dupe pryč, kluci jsou taky podivně potichu.
"Co se …" Nedořekne, když mu pohled padne na noviny na stole.
"Tak to je pecka..bože Reii, nestačil by ti boxovací pytel…?" neodpustí si poznamenat, ale tváří se pořád stejně vážně. Tohle už není sranda, mohlo by jim to všem pěkně zavařit, hlavně kdyby se dostali ven i nějaké věci z klubu. On sám se nechoval zrovna ukázkově a málem došlo k dalšímu konfliktu. S mírně staženým obočím k sobě, koukne ještě krátce na Aoie u zrcadla, jakoby čekal, že nějak zachrání situaci, Kai má očividně jiné věci na práci. Kei sebou trochu trhne, když se ozve Kaiův hlas znova a on už má v ruce diář a řidič už taky čeká před domem. Dneska si objednal speciální auto s temnými skly. Oblékl si dlouhý kabát až ke kotníkům, lehké rukavice a z věšáku stáhne klobouk se širokou krempou k tomu ještě sluneční brýle.
"Už jsem na cestě…ještě chvíli mi to potrvá..Miluju Tě Watashinojinsei no taiyō, "
Po posledních slovech Kaie na něj všichni vyvalí oči stejně jako Uruha, kterému skoro padne čelist dolů. +Tobě se to říká…taky bych to chtěl umět.molo být všechno jinak..+ proběhne mu hlavou, když s výrazem kotěte na dešti koukne na Aoie a raději odvrátí pohled, aby si mohl srovnal výraz ve své tváři, tohle je šílený. Měl by ho popadnout, říct mu to samé a už nepustit, ale co když o to nestojí?
"Aoi na nás bude nejspíš naštvaný, pokud se teda nestalo něco, o čem nevíme?" Začne pomalu Reita, když střelí pohledem po celém osazenstvu v místnosti a zastaví se o něco déle u Uruhy s Aoiem, mírně pozvedne obočí, oba jsou divní. Měli by být v pohodě, on s Rukim je v pohodě, tak kde je problém?
Ruki, Aoi, Kai
Ruki přeskočí pohledem k Reitovi, který hrábne po novinách, evidentně hledajíc to samé, co on. Už večer, když přišli, se snažili situaci s manažerem vyžehlit a mysleli si, že je všechno v pořádku, ale to ještě nevěděli nic o novinách. Ty ho zdá se nakrkly už totálně. Nicméně to mají za sebou a pořád je to jen jedna rvačka. Mohlo z toho být mnohem víc a zdá se, že žádná ublížení na zdraví nebo škody na majetku také hlášeny nebyly. Aoi i Kai na ně koukají hodně vyjeveně, když z Reity vyleze, že někdo vrazil Rukimu. Ruki byl jejich největší benjamínek a na něj se prostě nesahalo, takže Kai dá v závěru Reitovi za pravdu a poplácá ho po rameni.
"Neměl bych ti to říkat, ale... praštil bych ho taky." Řekne mu a Aoi zůstane u zrcadla ticho. Taky by to udělal, ale nemůže je podporovat v takových věcech. Kai zrovna míjí Uruhu, když míří k vlastnímu křeslu u zrcadla a vymění si s ním tázavý pohled.Ví, že to souviselo s tím jeho vyjádřením ohledně lásky, ale neví, proč na něj Uruha kouká, jako by viděl ducha.
"Nemůžu si poručit." Pokusí se jen obhájit s úsměvem a usedne. V Aoim to celkem jasně škubne, když se ozve Reitův hlas, který nevědomky uhodí hřebíček na hlavičku. Najednou na sobě cítí oči všech kluků a sám se dívá někam před sebe a mírně dolů.
"Jsem na vás trochu naštvaný, ale byl bych pokrytec, protože my se taky málem poprali."Předhodí jim lákavé sousto k probírání, aby odvedl řeč od sebe a Uruhy, co se milostných pletek týká.
"V tom klubu vůbec nepanovala příznivá atmosféra, jediný rozdíl byl v tom, že jsme oba vycouvali dřív, než na nás někdo stačil sáhnout." Řekne jim a doufá, že tím je všechno vyřešené. Konečně se všichni připraví a přesunou se ven, kde se mají fotit. Na začátku každý zvlášť na svých připravených místech. Někdo u kaple, někdo na kolejích, někdo ve starém domě... a pak všichni dohromady. Aoi nikdy nebyl raději, že na fotkách stejně jako na pódiu stojí většinou na opačné straně, než Uruha, protože poslední, co potřebuje, je mít plný nos toho jeho šampónu. Za to Reita a Ruki stávají vedle sebe a z druhé strany mívá Ruki Kaie. Opravdu se snaží, ale v jednom kuse jsou napomínáni. Ruki za to, že jeho obvyklý dramatický výraz vystřídal jasný lesk v očích a jemný úsměv a Aoi za přesný opak. A pak se objeví Hydovo auto. Rozhodnou se dát si přestávku, i když ještě nejsou unavení. Kai k němu okamžitě vykročí, zatímco Ruki využije toho času, popadne Reitu za ruku a mizí s ním do staré kaple, u které se fotili. Práskne za nimi dveřmi a ještě v prudké
Otočce čelem k němu, položí dlaně na jeho tváře a přitiskne svoje nalíčené rty na ty jeho. Je to vášnivé a nečekané vzplanutí… Za to Aoi sahá po milionté cigaretě a hledí, kam by honem zmizel, než Uruha stačí udělat úplně cokoliv. Catering vypadá dobře!
(Konec první části)
Myslím, že Uru by byl krásný, i kdyby se týden nečesal a navlékl by na sebe pytel od brambor :D
Aaww :3 Kai, to sluníčko jedno zamilované :3 Úplně si dokážu představit, jak září :33 A ještě víc je mi líto Uruhy s Aoiem, když vedle něj a jeho vrkání do telefonu musejí být... ještěže nahlas nevrkali i Rei s Rukim, to už by ti dva asi bouchli. Pořád ale doufám, že se to mezi nimi urovná :)
Jinak s tím Reitou a Rukim... proč jsem si vzpomněla na Takumi-kun? :D Tam to sice nebyla kaple, ale nějaká koncertní síň (asi? o.O už si to nepamatuju), ale to je detail :D No, jsem zvědavá, jestli to bude i podobně pokračovat... :333
Aaww :3 Kai, to sluníčko jedno zamilované :3 Úplně si dokážu představit, jak září :33 A ještě víc je mi líto Uruhy s Aoiem, když vedle něj a jeho vrkání do telefonu musejí být... ještěže nahlas nevrkali i Rei s Rukim, to už by ti dva asi bouchli. Pořád ale doufám, že se to mezi nimi urovná :)
Jinak s tím Reitou a Rukim... proč jsem si vzpomněla na Takumi-kun? :D Tam to sice nebyla kaple, ale nějaká koncertní síň (asi? o.O už si to nepamatuju), ale to je detail :D No, jsem zvědavá, jestli to bude i podobně pokračovat... :333
[1]:Není nad Aoie a jeho zamilované myšlenky!! On je prostě v tomto naprostý TOP. Tuhle situaci jim ale ani jednomu nezávidím, to je fakt. Uru je hrozný trouba, i když skrze jeho minulost, která se projeví zanedlouho, se mu ani nedivím! Mě trochu připomíná zamilovanost Kaie s Keiem, jak ze starých románů, ani nevím proč XD. Btw kaple je výmysl Tenshi a radši ani nechci vědět, kde na ty nápady chodí. XD Takumi neznáme, ale rozhodně už to očumujeme a jeto na čekačce na zhlédnutí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat