(tábor)
Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde
Byly to už dva dny, kdy Rei načapal Hydeho s Aioem na pláži. Snažil se opravdu tvářit úplně normálně, ale sem tam prostě úsměvu neubránil, když se ruku v ruce vrátili do tábora. Nutno dodat, že až za 24 hodin po té. On sám usilovně pracoval na Hideho lodi a snažil se, aby byla co nejdříve dokončena. I přes sabotáže opic, se jim to celkem dařilo, i když to trvalo dvakrát tak dlouho. Jenže při posledních přeříznutých lanech se objevilo i několik nových, hned vedle lodi a všem bylo jasné, že tohle opice rozhodně nebyly. Sledoval běsnění Hideho ale nakonec se jim nepodařilo vystopovat, čí je to práce. Každou volnou chvíli trávil po boku Kaie a zbytek své energie používal na starost o něj, tvoříc v hlavě plány na jejich další život. On sám nepochyboval o tom, že se dostanou na druhý ostrov a že pak pojedou domů. Za to Uruha úplně obrátil. Ne, že by nechtěl domů ale prostě odmítal sednout na jednu loď společně s Hidem. Byl ublížený, naštvaný a tlumil v sobě všechny pocity, které v něm jeden Pavouk probudil a očividně neopětoval. Stranil se všem kromě Aoie, se kterým si ze začátku o všem promluvil, jenže pak přišel zlom, kdy se vrátil ruku v ruce s Hydem a už od sebe neudělali ani krok a on se k nim rozhodně připojit nehodlal. A rozhodně nehodlal pozorovat, jak se Hide opíjí, měl by potřebu se o něj starat. Dost času trávil o samotě a mimo tábor, když ho nebylo potřeba a uzavíral se, čím dál víc do sebe, o to přesvědčenější byl, že nikam nejede. Postavil si hlavu, snad poprvé pořádně ve svém životě a bylo nad slunce jasné, že ho nepřesvědčí nikdo a nic. Za to Hyde prožíval období zalité sluncem. Z pláže si s Aoiem vyzvedli nějaké jídlo a zamíří rovnou k vodopádu, kde si hodlali vynahradit všechno, co doteď zameškali a nikdo je nerušil. Už dál neřešili budoucí pobyt na ostrově, protože on měl jasno, že to minimálně zkusí. Neexistovalo nic, co by pro Aoie nebyl schopný udělat. Jenže to v jeho hlavě znamenalo, co nejrychlejší odjezd z ostrova, aby mohl všechno potřebné zařídit. Aoi měl pravdu, mohli pracovat odtud, ale taky chtěl, aby bydlení zde bylo naprosto luxusní a opravdu už nemuseli na nic myslet. Pro něj to znamenalo mnohem víc financí a ty mohl zařídit až na pevnině. Kaz začal přemýšlet trochu jinak, od poslední rozhovoru s Gakkem. Přestal sabotovat stavbu lodi a nechal ji plynout svým vlastním tempem, dokonce jim věnoval své vlastní provazy, aby napravil škodu, kterou způsobil. Mnohem víc škody v jeho hlavě napáchal ale odchod Gakka z pláže. Jeho nitro bylo vždycky trochu složitější a teď se to jenom potvrdilo. Věděl, že bude bez něj trpět ale taky ví, že by trpěl zpátky v civilizaci a Gakku nedokáže žít na ostrově. Neviděl východisko, než se s tím smířit. Čím víc se o to snažil, tím míň mluvil a trávil čas mimo tábor. Gackt odjede a nikdy se nedozví, co k němu cítí…tak to je to jistě nejlepší. Přemáhá však vtíravou myšlenku, že by se s ním měl řádně rozloučit, až se to stane a ne a ne ji dostat z hlavy. Miyavi pracoval celou tu dobu společně s Reiem na stavbě lodi. Moc se toužil vrátit domů a tvářil se hrozně nad věcí, jenže pokaždé, když si představil, že vyleze na loď na volné moře, zhoupl se mu žaludek a přemáhal závrať. Na něj měl asi zážitek v podobě ztroskotání největší dopad, nehodlal si to připustit a vůbec nepřemýšlel nad tím, že by se mu třeba nemuselo podařit nastoupit. Hrdě byl přesvědčený o tom, že zvládne všechno a nechával si své obavy striktně jen pro sebe. Usmíval se, házel jedním vtipem za druhým a využil každé příležitosti ukradnout si chvilku v soukromí s Rukim. Bylo čerstvě po svítání, když se, se smíchem vraceli do tábora Rei společně s Hidem a Miavim a tvářili se u toho všichni, jak mistři světa.
"Můžeme jet..." Zahlásil s rozpřaženýma rukama Rei, doprovázený pokřikem Miyaviho.
" Všechno hotovo, můžeme vyrazit, počasí nám přeje." Dodá ještě Miyavi a loupne pohledem po Rukim. Hyde nadšeně vstane od ohně a vydá se jim vstříc, aby je alespoň poplácal po rameni, protože on je pevně rozhodnutý na loď nastoupit. Za to Uru sedí zarytě na svém místě a odmítá se hnout, dost na tom, že se nechal přemluvit ke společné snídani, ale rozhodně ne k tomu, aby jel taky. Hiro sedí vedle něj a souhlasně kývne na jeho odmítavý postoj. Dokonce se k němu nakloní, aby mu pošeptal, že s ním naprosto souhlasí. Kaz zrovna přichází z lesa a náručí plnou ovoce, je to jiný druh, než jedli do teď, vypozoroval, že je k jídlu a taky je hodně dobrý.
"Užijte si sebevražednou misi pod žvýkačkovou vlajkou." Popřeje jim a s pochybovačným smíchem jim zasalutuje. Krátce těkne pohledem ke Gakkovi a marně přemáhá smutný stín v očích, musí ho přemoct jinak to přece nejde.
"Spláchne vás první proud, který přijde po poledni." Oznámí jim nezúčastněně a usadí se u ohně, aby zbavil ovoce slupky.
Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide
Kai byl šťastný. Nepřišlo se na to, kdo nakonec přinesl Hideho alkohol z pláže do ložnice, ani na to, kam se záhadně poděla Reitova mikina, ale všechno se v dobré obrátilo a je to ještě víc sblížilo. Satsuki se od té doby stáhla, vlastně jí nedali moc šancí s nimi být, protože byli pořád někde sami a jejich vztah vzkvétal. Špitali si o tom, co spolu budou dělat, až se vrátí, o tom jak bude fungovat kapela společně s jejich vztahem, o tom kde budou bydlet, o tom, jak Reie ukáže doma, prostě úplně o všem. Ani jednou se nepohádali, ani jednou nenarazili na něco, v čem by neměli stejný názor a loď už byla skoro hotová. Rei na ní makal jako uragán, pořád mu opakoval To je pro tebe Kaii, postavím jí rychle jenom pro tebe Kaii... Nosil na nose růžové brýle a nevěřil, že by o ně kdy mohl přijít. Hide makal společně s klukama ještě divočeji. Našel si v nich obou a v Miyavim dobré přátele, byl s nimi většinu času a vůbec mu nevadilo, že kolem něho tokají jako tetřívci, přál jim to. Měli společný směr, společné zájmy, i když hráli každý trochu na něco jiného a hlavně mu neříkali, kdy má co dělat a jak moc u toho má a nemá chlastat. Svojí pálenky se nevzdal, naopak jí bylo víc a nikdo mu ji nebral. Asi věděli, kdo jí potřebuje nejvíc. Do tábora se nevracel, nechával Uruhu dýchat a nechtěl se na něj dívat. Byl do něj zabouchnutý jako do nikoho a on ho nechtěl. Pořád nemohl pochopit, proč mu jeho povaha v jednu chvíli nevadila a na pláži si vrkali, jak pojedou domů a najednou je vyvrhel Japonska co nestojí za to, aby si o něj Uru-chan opřel kolo. Kousal to hodně těžce, a tak makal a makal, na hlavě kapitánskou čapku a když hrdě dostavěl plavidlo snů, opil se ještě ten večer a usnul přímo v něm. Aoi na tom byl hodně podobně jako Kai. Trávil svůj volný čas s Hydem u vodopádu, malovali si společnou budoucnost úplně stejně a jak tu před tím Hyde nechtěl být, teď nemluvil o ničem jiném, než o tom, kde vezmou peníze, co se sem doveze, jak se odsud bude pracovat a kdesi cosi. Takový zápal snad v životě neviděl a jen se spokojeně usmíval. Jediný jeho problém byl, že on sdílel názor Gackta, kdežto Hyde Hideho, ohledně způsobu jak se dostat domů a ke zdrojům. Čekala ho s ním ještě dlouhá řeč. Navíc se musel postarat o Uruhu, kterému se trochu zhroutil vysněný svět a trávili spolu teď dost času. Nikdy by svého kamaráda neodsunul stranou. Nechtěl se moc plést do toho, co a proč se mezi nimi stalo, ale stejně bude vždycky na Uruhově straně. Gacktovi dny se omezily na tiché pozorování okolí. Hyde nechtěl o svém setrvání zde ani slyšet, i když ho s Aoim hodně přemlouvali. Spěchal domů a měl k tomu důvod, za to Uruha souhlasil a tím se od svého kapitána definitivně oddělil. Alespoň jeden. Byla by ho škoda. Nepráskl Kaze, když Hide zuřil kvůli lanům, ale už se ani netajil tím, že ví, kde loď je. Občas tam za nimi přišel, prohodil pár slov a sledoval, jak si hromadí zásoby. Řekl všem o proplouvající lodi, ale tím spíš Hideho přesvědčil, že jeho plán je ten správný. Lodě tu byly, ale nevěděly o nich. Na Kaze se snažil v podstatě zapomenout. Lepší to bude, až bude doma a ztratí ho z očí, o tom byl přesvědčený. Ruki a Miyavi se hodně motali kolem stavby lodi spolu s ostatními. Ruki zásoboval Kaie při vaření potravinami a stejně tak je nosil k lodi na cestu, protože na manuální práci zas tak moc stavěný nebyl. Nevadilo mu být za slečinku, nikdo mu to sežrat nedával, naopak se o něj co chvíli strachovali, jestli má dost pohodlí a jemu to přišlo nesmírně hezké. I on si maloval společnou budoucnost, která zahrnovala docela velkolepé plány včetně pracovních projektů a co chvíli jim k práci zpíval nebo je zaměstnával svými vizemi, co dál. Seděl opodál a mluvil tak jako nikdy dřív, Kai se zubil a Miy po něm vrhal ty svoje pohledy, kterým v duchu říkal zamilované. A byl spokojený. To ráno byl ještě v táboře a dělal s Kaiem snídani, když se kluci objevili a řekli jim, že budou vyplouvat. Vyskočil na nohy, doběh k Miyavimu a nepokrytě na něj skočil s nohama kolem jeho boků a rukama kolem krku. Vlepil mu pusu a šťastně se zubil. Ruki se pustí a došlápne zpět na zem.
"Hm, ale že vám to trvalo." Usadí je vzápětí a Kai se rozesměje. Už je taky u nich a ohlédne se do tábora na ostatní. Ne
všichni jejich nadšení sdílí. Hide se podívá do Uruhovy tváře, ale zázrak se nestane. Uhnul mu očima a on se musí smířit s tím, že jejich románek umřel dost rychle.
"Pavouci nelétají." Zašklebí se jeho směrem a radši si dojde pro snídani. Vzápětí na to se do něj strefí Kaz s vlajkou a on ucítí na paži dotek Reiovy ruky. Ještě, že tak, jinak by se zase poprali, ještě by to stihl. Aoi střelí po Uruhovi rychlým pohledem, když padne Kazova věta o proudech. Vážně? Co, když se jim něco stane? Okamžitě vrhne vyděšený pohled na Hyda a na kluky z kapely.
"Vykašlete se na to." Zkusí to ještě jednou. Gackt mlčí. Domnívá se, že je Kaz straší schválně, a že to pravda není, ale… říkat jim to rozhodně nebude.
"Najezte se kluci, vemte si co potřebujete a pak jdeme na to. Čím dřív poplujem, tím líp." Zavelí Hide a ostatní udělají, co řekl.
Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde
Rei se okamžitě odpojí do ostatních a zamíří přímo ke Kaiovi, kterého sevře v náručí a zvedne několik centimetrů nad zem. Už dávno neřeší pohled ostatních a když Ruki vyskočí Miyavimu do náruče, zasměje se upřímně.
"Pojedeme domů Kai-chan, první zastávka druhý ostrov a pak huráá…" Houkne šťastně, on sám tomu dává hrozně moc nadějí, mnohem víc, než když budou zůstávat tady. Kývne hlavou Hidemu a těkne pohledem mezi ním a Uruhou, který silně stiskne čelist po jeho oznámení o pavoucích. Nakloní hlavu na stranu a založí si ruce na hrudi s dlouhým povzdechem.
" Ani se nevidím, že nelétají, když po většinu času vidí všechno dvakrát, minimálně." Houkne jeho směrem s protočením očí v sloup a nejradši by se zvednul odešel pryč, z druhé strany….chce se rozloučil s ostatními a…do hlavy se mu začíná vtírat představa, že už Hida nikdy neuvidí, co když se jim něco stane, co když se mu něco stane. Zamračí se nad tokem svých myšlenek a pozoruje své prsty, kterými si mne klouby těch druhých. Nemůže s ním sednout na jednu loď, ale popřát hodně štěstí a říct mu, aby se opatroval…to by přece mohl nebo ne? S podobnými myšlenkami se netáhne pro kousek ovoce, které právě okrájel Kaz a vloží si ho mezi rty. Vymění si pohled s Aoiem a střelí pohledem i k Hydemu, který se blíží k nim. Ocelově šedý pohled má zakotvený na Aoim, který má očividně strach o ně všechny. Dlouze si povzdechne a přitáhne si ho k sobě do obětí, aby se ho pokusil uklidnit. Tuší, že to bude problém ale musí to minimálně zkusit.
"Neboj, nic se nestane, přivedeme pomoc a pak už nám nic nebude bránit…věř mi, bude to v pořádku." Mluví tiše a klidně, hlavně je jeho hlas přesvědčený o své vlastní pravdě. Vezme jeho tvář jemně do dlaní, koukajíc mu upřeně do očí a krátce ho políbí.
"Pojeď taky…" Zkusí ho ještě přemluvit, aby nejel sám, nechce ho tu nechávat, i když tady mu v podstatě nic nehrozí. Představa, že bez něj bude dlouho je však neúnosná. Kaz si odfrkne nad nadšením všech ostatních, nesouhlasí s tím ale jede i Hyde a to podstatně mění situaci. Zvedne se pomalu a začne jim chystat vše potřebné na loď. Ve tváři má pořád stejně zakouslý výraz, ale přibalí jim nůž i křesadlo. On sám je schopný rozdělat oheň dřevem, to ani jeden z nich nedokáže. Nezvrátí jejich rozhodnutí, nikdo to očividně nedokáže a tak je zkusí aspoň udržet na živu. Přejde k Hidemu, na rameni mu už zase sedí papoušek a vtiskne mu do ruky malý balíček, když už jsou po snídani a chystají se opustit tábor a zamířit k lodi. On s nimi taky půjde, zamává jim.
"Snaž se to vzít obloukem ne na přímo, vyhneš se tak opačnému proudu." Kývne mu hlavou na potvrzeních svých vlastních slov a dál se do toho neplete. Střetne se pohledem s Gakkem, který s jeho rozhodnutím možná souhlasit nebude ale…co s nimi, když jsou jak mezci.
Miyavi samozřejmě bez váhání podrží Rukiho v náručí a věnuje mu dlouhý polibek, i přes to, jak si do nich hezky rýpl. Nehodlá ho pouštět vůbec, takže se i s ním v náruči pomalu přesune k ohništi, kde se s ním na klíně nasnídá a pustí ho až ve chvíli, kdy musí začít balit. Stejně si neopustí být pořád u něj a usmívat se. Uvnitř se ale začíná pomalu děsit nástupu na loď. Když byli kluci pryč, zkoušel si vylézt na loď. Přepadla ho neskutečná úzkost a to byla jen na písku a ne na vodě. Začíná tušit velký problém. Hodně velký problém.
"Tak můžeme zahájit přesun, myslím, že máme všechno." Potvrdí Hidemu Miyavi, že jsou připraveni.
Uruha ještě chvíli sedí s Hirem snaží se nevnímat pobíhající kluky, kteří balí všechno potřebné. Jeho pohled mu sem tam těkne k Hidemu, jeho výraz je opravdu zapálený, jeho ale tíží úplně něco jiného. Ještě chvíli se kouše do rtu, než se těsně před přesunem na pláž zvedne a popadne ho za ruku, otočíc Hida směrem k sobě. Jsou trochu bokem od ostatních.
"Já…" Začne pomalu, jenže vlastně přesně neví, co by mu chtěl říct.
"Dávej na sebe pozor a zkus to přežít prosím." Vypadne z něj nakonec úplně pitomě, oči má plné citu, který v něm probudil a nedokáže se ho snad nikdy zbavit; vtiskne mu do dlaně květ orchideje a otočí se radši k odchodu, je v tom zase až po uši ale ví, že s ním na jedné lodi být nemůže. Ztratil by se v tom úplně a jeho několikadenní snaha by byla ztracena, i když to už je i teď. Ostatní už se postupně sbírají a zahajují přesun na pláž. Někteří kvůli odjezdu a ostatní se hodlají rozloučit.
Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide
Kai se řehní jako malý kluk, když ho Rei zvedne a kdyby měl oči na zádech, viděl by, jak Satsuki potlačuje vzdorovité slzy, ale nemá. Svírá ho pořád kolem pasu, když si s jiskrami v očích nechá šeptat jeho sladká slůvka a přikyvuje. Když je pak Hide vyzve, aby se najedli a připravili, prostě to udělají společně a pak jako první vyrazí k pláži, protože tam všichni ostatní stejně přijdu za nimi. Vedou se za ruku, svoje věci mají sbalené a Kai trochu tají dech nad tím, co chtějí udělat, ale vždycky byl hodně odvážný. Po tomhle zážitku ještě víc.
"Mám trochu strach." Přizná se mu šeptem.
"A taky o kluky. O Aoiho a Uruhu. Doufám, že budeme brzy všichni doma." Řekne mu, když společně s ním začne zajišťovat jejich věci na lodi, než ji pošlou na moře. Aoi se nechá přitáhnout do Hydova obětí a dlouze se mu podívá do očí.
"Mám o ně vážně velký strach." Řekne mu a je mu to vidět na očích. Je velmi vážný.
"Už jednou jsem o všechny z vás málem přišel, nesnesu to znova." Říká mu naléhavě a podrží si jeho tvář v dlaních.
"Ty přece nemusíš jezdit, prostě tu počkáme. Ta loď přijede, nejezdi sám." Říká mu naléhavě. I Hyde vezme jeho obličej do dlaní, drží se tak teď vzájemně a opírají čelo jeden o druhého, ale Aoi vrtí odmítavě hlavou a zavře oči.
"Vzbudil jsem se na tobě a byl jsi málem utopený, nedělej to." Opakuje mu pořád dokola. Gackt to celé chvíli pozoruje, ale probouzí to v něm až příliš, takže si tiše odfrkne a odvrátí od těch dvou oči. Aoi má pravdu a on ani Kaz ho taky nechtějí nechat jet. Na ně tři by měl dát, ne na ty blázny, co stavěli loď. Trochu nevěřícně stočí oči na Kaze, který se vydá k Hidemu, ale ne proto, aby se zase kočkovali, ale proto, aby mu doopravdy pomohl. Velmi příjemně ho to překvapí a dá jim svůj prostor. Prostě vykročí na pláž v Kaiových a Reitových stopách. On tu s Kazem zůstane, ale k čemu mu to bude to neví. Netuší totiž, že jeho role v tomhle celém má teprve přijít. Hide si odfrkne, když mu Uruha tak pěkně odpoví a má sto chutí hodit se snídaní o zem, ale radši to v sobě spolkne a nají se. Tolik se snažil, aby tuhle loď postavil, aby je odsud konečně dostal a jeho teď už asi ex si po sexu a vrkání vzpomněl, že Hide pije. Super! Když se k němu vypraví Kaz, zatváří se hodně ostražitě a je připravený doslova na všechno, ale vzápětí vypadá stejně zaskočeně jako Gackt. Převezme si od něho věci a poslechne si jeho rady a celou tu dobu mu hledí přímo do očí. Nakonec přikývne a krátce ho obejme. Není v tom žádné přemáhání, je to prostě po chlapácku. Dali si do nosu, měli rozdílné názory, ale všechno teď šlo stranou pro něco důležitějšího. I on se zabalí, zkontroluje si, kdo už odešel, popožene Satsuki, která mu má dělat zástupce kapitána a chystá se vykročit k pláži, když ho někdo vezme za ruku. Je to Uruha. Věnuje mu stejně překvapený pohled jako Kazovi. Po jeho slovech se všechno, co k němu cítí, vrátí s obnovenou silou. Ve volné dlani ucítí květ a ani se nemusí dívat na to, co to je. Ještě nedávno je schválně otrhával, kdykoliv je viděl. Teď je to on, kdo ho zastaví, když se chce otočit k odchodu.
"Takhle to být nemusí. Ty to víš. Nevím, co sis vzal do hlavy, ale vím, co se dělo na té pláži… a u orchidejí."Připomene mu a koutky mu letmo cuknou vzhůru, ale Uruha nevypadá, že by si to rozmyslel. Přirazí ho prudce proti sobě a políbí ho se vší vášní a ohněm, které k němu chová. Když uslyší Miyaviho hlas, že jsou kompletní, pustí ho a rozhodně vykročí po cestě k pláži. Musí, jinak ho ječícího přiváže k té tyči, co na ní mají plachtu. Ruki už s Miyavim čeká u cestičky, až Hide projde a ruku v ruce vykročí za ním a za nimi zbytek, co se s nimi jde rozloučit. U lodi pomůžou naložit všechno potřebné a teprve tam si všimne trochu divného výrazu v Miyaviho tváři, když musí na loď vlézt, aby tam věci přivázal. Oběhne loď po jejím boku až k němu a upřeně se mu podívá do očí, když se opře dlaněmi o dřevo.
"Miy-chan? Jsi v pořádku?" Naléhá na něj tiše.
"Jsi nějaký bledý…" Normálně by řekl, že má strach, ale přece ho zná no ne? Objeví se vedle něj Aoi a i on zkoumá výraz v Miyaviho tváři. Nejradši by mu řekl huš, aby mu ho tu ještě nepřemlouval.
Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde
Rei kráčí po boku Kaie na pláž a tiskne mu ruku, dodávajíc mu odvahy. On sám jim věří, sobě i všem ostatním, že to dokážou a doplují na ostrov, přivedou pomoct. Když zaslechne slova Kaie, zastaví se na místě, odloží věci, co nese a přitáhne i ho do náruče. Bez váhání ho uzavře ve svém objetí a políbí ho dlouze do vlasů.
"Řekl jsem, že se o Tebe postarám a hodlám to dodržet! Neboj se, všechno bude v pořádku, dokážeme to, ano..." Pokračuje dál, když se mírně odtáhne a uzme si jeho rty v dlouhém polibku. Užívá si každou vteřinu, než se pláž začne plnit a jako první k nim dojde Gackt, ostatní zatím nikde.
Hyde jen zavrtí velmi jemně hlavou na slova Aoie.
"Chci ti splnit tvůj sen, nemůžu jen tak sedět a čekat…Nic se mi nastane věř mi..." Ujišťuje Aoie naprosto vážně a znovu ho políbí. Z druhé strany je opravdu rád, že tu zůstane, tady se mu nemůže nic stát.
"Stačí, když mi popřeješ hodně štěstí, já se brzo vrátím, slibuju...Miluju tě Shinju-koi." Pokračuje dál, když ho dlouze obejme, aby vzápětí ruku v ruce s ním mohl také zamířit na pláž, míjejíc Hideho a Kaze. Musí se nepatně pousmát, protože tohle nejspíš nečekal nikdo. Kaz na něj samozřejmě vyplázne jazyk, aby bylo jasné, že je duchem naprosto přítomen a nechá se obejmout od Hida, bez větších vytáček. Jen si pak opráší ramena s výrazem nejlepšího herce na světě, jak moc mu to bylo proti srsti. Dál už je nechává na pokoji a jde si po svých. Bere to oklikou lesem, cestou uzobávajíc bobule, které si natrhal.
Uru si samozřejmě všiml Hideho překvapeného pohledu, on sám nečekal, že by to všechno udělal, že by se ním dokázal rozloučit a říct mu, aby se opatroval. Vnitřně ho něco neskutečně svírá a on pořád neví, co s tím. Bylo by složité, kdyby spolu měli být, jenže….nejspíš by se nechal klidně a s radostí zničit věčnou starostí o něj. Zamrká s mírně pootevřenými rty, když ho Hide zastaví v půli kroku a otočí čelem k sobě. Slova se mu zarývají hluboko do srdce a on ví, že má pravdu. Nemusí to tak být, nemusí tu zůstávat bez něj a dál se užírat představou, jak těžké by to bylo nebo nebylo. Znovu se snaží popadnout dech, aby mu odpověděl ale místo toho se ocitne v pevném obětí a kolena mu mírně povolí pod jeho polibkem. Bez sebemenšího záchvěvu váhání ho přitiskne k sobě a polibek mu oplatí, jakoby měl být ten poslední. +Vždyť chceš jet taky, tak co blbneš...+ Okřikne se v duchu a v tu chvíli je propuštěn z náruče a ponechán svým vlastním myšlenkám. Miyavi už stojí u lodi a kouše si ret, panika v jeho hlavě začíná nabírat na intenzitě, když vidí, jak všichni bez obtíží jdou nahoru. On má přivázat nějaké věci, jenže dokáže sotva položit ruku na dřevo a dostat se nahoru. Uvědomění, že za chvíli budou na otevřeném moři….zvedá se mu žaludek a přepadá ho závrať už zase. Kouká s doširoka otevřenýma očima před sebe a v první chvíli ani nezregistruje hlas Rukiho.
"Já nemůžu." Vypadne z něj jako jediné přidušeným hlasem, protože už má hrdlo dokonale sevřené a není schopný ze sebe dostat skoro ani hlásku.
"Nedokážu to..." Začne pomalu couvat od lodi po pláži a vrtí u toho hlavou, jak kdyby měl se strachem z výšek skočit z útesu. Prostě to nedokáže, jeho tělo odmítá poslušnost a nohy ho nesou pryč od moře. Najednou se za jeho zády objeví Uruha, který míří rovnou k lodi a pohledem vyhledá Hida.
"Hej Pavouku..." Houkne jeho směrem a opravdu se snaží, aby mu koutky nevyskočili nahoru.
"Máš tam ještě místo?" Zeptá se ho, když mu dojde, co se za ním děje a sleduje Miyaviho bílý obličej a neschopnost pohybu k lodi.
"Co se děje?" Zeptá se trochu zmateně a snaží se ignorovat pohled Aoie, který určitě bude stát za to. Ne, prostě ho nemůže nechat odjet samotného, vyčítal by si to hodně dlouho. Však on mu ten chlast vyžene z hlavy! Tak! Kaz stojí opodál a pochechtává se nad tím divadlem, co se tu děje.
"Ten s vámi asi nepojede, leda by dostal něčím po hlavě..." Neubrání se poznámce a loupne pohledem po Gakkovi, rád by si s ním znovu promluvil. Měl by to udělat, říct mu několik věcí, co má v hlavě. Ale až tu budou skoro sami, dřív ne…kdyby ho náhodou chtěl nahánět po půlce ostrova, to přece nikdo nemusí vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat