Hromadné - Tak střílej, Hide-kun! Zastřel nás oba! - Část 2.

(Reitův club, tygří doupě)

Kai, Aoi, Hide

Ju-ken naštěstí splní všechno, pro co ho Gackt zaměstnává a postaví se před Aoiho, ale jeho ani nenapadne, aby Kaie pouštěl. Ne, dokud odsud nejsou pryč. A potom? Viděl hodně. Tohle rozhodnutí bude na Ju-kenovi. Jsou s Gacktem jako pokrevní bratři, nikdy by ho nezradil, alespoň Aoi je o tom přesvědčený. Kai v jeho rukou se zřetelně chvěje po celém těle. Je docela roztomilý, chudáček. Hideho na druhé straně štítí pro změnu Inoran a Hide přes něj stále míří na Ju-kena a ty dva za ním. "Klidně vás můžu zastřelit všechny v jedné lajně, aspoň si ušetřím náboje, jsou totiž kurva drahý!" Křikne na ně zase a stiskne vztekle rty, když mu Inoran začne připomínat zítřejší obchod. Takeshi by nenesl dobře, kdyby věděl, že zlobili. Pravděpodobně by je odmítl z výchovných důvodů, ale to ti dva v jeho trajektorii kulky nemusí vědět. Nechce se mu labuť pouštět, protože není pravda, že by se k ní dostávalo snadno a pro Gackta by to byla obrovská rána. V hlavě se mu to náhodně přepíná jako když pyrotechnik zkouší drátky a není si jistý. A pak se ozve ještě ten druhý. Kdo to vůbec je? Hide se na něj ani nepodívá, i když poslouchá.

"Jistě že válku, Tora-kun, bojíš se, že prohraješ? Možná spáchej seppuku už dneska, když ani neuhlídáš jednoho ptáka!" Zavrčí Hide jasný dvousmysl a Aoi zbělá dotčením.

"To si vypiješ." Sykne po něm zpátky. Kai je taky bledý jako stěna, je mu opravdu špatně z toho, v jaké situaci je a nejvíc by si přál, aby se mohl odstěhovat někam, kde nic z tohohle neexistuje, ale má tady restauraci, rodinné dědictví. Neopustil by ji. Možná ji opustí dneska, nadobro. Hledí na ramena toho chlapa před nimi, vidí kus jeho kérky, co ukazuje tílko a modlí se k němu, aby je zachránil. A začíná mít vážně plné zuby toho Aoiho parfému! Nevěřícně poslouchá Reitův klidný tón hlasu, to jak se odvažuje mluvit s drakem, jako by se tu nic z toho všeho nedělo. Hide už má slušně nakročeno k tomu, že pistoli skloní, výraz ve tváři se mu trochu uvolní, jak sleduje couvající trojici, ví moc dobře kam a proč. Utíkají. Jenže Ju-ken nemůže držet klapačku a pohrozí mu pozdravem. V tu chvíli namíří a vystřelí po nich, ale trefí už jenom stěnu, protože se jim podaří odsud vypadnout. Mohl by za nimi poslat Inorana, ale nebyl moc dobrý střelec, byl přece řidič. A jeho Miyavi tady nebyl. Další díra ve zdi, ze které se ještě kouří. Zajistí zbraň, zasune ji do pouzdra a rozhlédne se kolem v údivu. Rozpřáhne ruce.

"Kde jsou všichni?" Zašklebí se prázdnému klubu a poupraví si černé sako na košili stejně rudé, jako jsou jeho vlasy. Obrátí všechnu pozornost na Reitu, ale ne, na Inorana nezapomněl. Přivře černě podmalované oči.

"Ty jsi ten kluk, co mu strčili hlavu do hořící popelnice." Hide se neptá, Hide konstatuje. Samozřejmě, že o tom slyšel.

"Zvířata..." Odfrkne si, jako by byl sám lepší, ale pobaveně se tomu ušklíbne a dosedne na barovku. Gestem dlaně Inoranovi naznačí, ať na bar vyskládá Reitovi nějaké drobné za ty škody. Rozumějte - slušný obnos. Aoi mezitím vyběhne s Ju-kenem i Kaiem ven z klubu a rovnou do auta, kterým přijel. Ju-ken je určitě na motorce. Vypadá to, že je nikdo nesleduje. Vstrčí Kaie na zadní sedačky, dveře nejdou zevnitř otevřít. Sám si nastoupí na místo spolujezdce a počká, až si Ju-ken sedne za volant.

"Ani slovo o tom, co se dneska stalo." Řekne Aoi a hledí z okýnka. Kai se vzadu třese jako osika. Nejradši by na ně křikl, proč ho nepustí, ale bojí se.

"Co s ním budeme dělat?" Kývne Aoi dozadu a stočí oči na Ju-kena.

"Řeka?" Kai znovu zbledne a potlačuje nával zvracení.

Inoran, Reita, Ju-ken

"Měl by sis hlídat svého Hide-kun, nedávno jsem ho viděl lítat po bordelu, ať nechytí chřipku a nechcípne." Ozve se ještě z Ju-kenových rtů, než střelí koutkem oka po Labuti, která prostě nemůže držet ten svůj zobák na uzdě a ještě přilévá olej do ohně. To může jen on, když tu nasazuje vlastní krk. Nic z jeho myšlenek ale hlavu neopustí a už je strká ven ze dveří. Je to tak tak, když za sebou uslyší výstřel ale ani sebou netrhne, necítí bolest, žádný pocit, že by snad kulku schytal a prostě se tváří, jak kdyby na ně někdo vystřelil z praku. Nerozhodí ho to. Inoran sebou znatelně trhne, když málem ohluchne z výstřelu vedle jeho hlavy. No, minimálně týden nic neuslyší na pravé ucho, což by mohl být trochu problém. Navíc v obličeji znatelně zbělal, tohle prostě není nic pro něj a stejně nemá na výběr. Promne plochu před uchem a ohlédne se po Reitovi, který se tváří, jak kdyby mu to tu podpálil. Můžou za to hlavně Hideho slova, která mu připomněla bolestné vzpomínky. Stojí ale s hrdě narovnanými zády, jak kdyby se ho nic z toho nedotklo.

"Kšefty moc nejdou, když je tu neplánovaný ohňostroj." Zamumlá Rei, když se společně s nimi vydá baru a nalije mu to nejlepší, co tu má. Vlastně před něj postaví celou flašku a přidá i svou vlastní skleničku. Tohle musí nutně zapít. Mezitím po očku sleduje Inorana, jak vytahuje k kapsy slušný obnos a platí škody, které jeho šéf napáchal. Zakotví v jeho tváři o něco déle pohledem a v očích se mu zaleskne téměř neznatelný náznak lítosti, protože ví, jaký Ino je a proč se postavil za Hideho. Neměl na výběr, stejně jako on, když hostí jedno ze zvířat.

"Asi ze mě chtěli mít dobře propečený biftek, moc se jim to nepodařilo." Okomentuje jeho slova s pokrčením rameny a poposune mu sklenku společně s obálkou, kde je příslušný obnos. Nikdy se s platbou nezpozdil a teď je i jeho výraz chladnokrevný.

"Inorane, můžeš jít ještě zahrát, aby se trochu uklidnili; tedy pokud..." Poprosí Ina Rei a samozřejmě ví, co se sluší a pohledem se zeptá Hideho, jestli mu to dovolí. No jinak to ani nejde, pokud nechce slušně prodělat a to nesmí, aby měl čím později zaplatit. Jedno se odvíjí od druhého. Ino si počká na souhlas a pokud mu Drak kývne odebere se za pult. Aspoň se bude moct pořádně odprostit od toho, co se stalo. Potřebuje to vyhnat z hlavy a hlavně z ní dostat jednu osobu. Labutí křídla pohlcují jeho mysl a to je špatně. Mezitím už se Ju-ken souká na sedačku auta za volant a střelí pohledem po Aoim.

"Měl bych dostat prémie." Neodpustí si poznámku a nečeká trest výměnou za své mlčení. Ruka ruku myje, prostě si vyjdou vstříc a přes to nejede vlak. Pohled tygra se stočí na zadní sedačku a prohlédne si Kaie od hlavy až k patě. Tenhle kluk nikomu nic neřekne, když ho…hezky požádá, tomu věří. Nějak nemá chuť mu něco provádět.

"Postarám se o něj, nikdo se nic nedozví, teď už to není Tvoje starost." Zamručí s ledovým klidem a rozjede se směrem k místu, kde vyloží Aoie a nejspíš ho předá Sugizovi, aby se mohl postarat o tu třesoucí se hromádku na zadním sedadle ale co s ním provede, to ještě neví. Zastaví před domem, kde už u brány čeká Su, volal mu za jízdy, aby tu na něj počkal, popožene Aoiho ven z auta a v tu chvíli s Kaiem osamí. Znovu se rozjede a zastaví se až na jednom odpočívadle v klidnější části.

"Co s Tebou hm?" Opírá se předloktím a opěrku a otočí se jeho směrem propalujíc jej pohledem.

"Nemám náladu Tě zabíjet, ale když to neudělám, budu mít problémy. Měla by to být snadná volba hm?" Odmlčí se na chvíli, když se mu pohled stočí ven z okýnka, je tam tma jako v pytli.

"Jak se jmenuješ?"

Kai, Aoi, Hide

Hide se jen málo ohlédne za odcházejícím Inoranem a nechá ho, ať si pohraje. Pořád ale nemůže dostat z hlavy, proč mu nezavolal ohledně Labuti, když jí tu viděl. Samozřejmě, že je podezřívavý, i když se mu nechce zdát, že by ho měl v plánu podrazit. A stejně v tom něco je. Bude si na něj muset dávat bacha a říct Miyavimu a Uruhovi, kterým věřil jako nikomu, aby po něm házeli očkem. Vrátí se pohledem k lahvi, kterou Reita postavil na stůl a prohlíží si etiketu. Najednou vypadá docela normálně.

"Hm, soo desu ka..." Protáhne zamyšleně na jeho vysvětlení o bifteku a pak si ho znovu pořádně prohlédne.

"Máš tuhý kořínek, co?" Prohodí, když si opře lokty o bar, spojí dlaně před sebou a upírá na něj oči jako uhlíky.

"Tak cos mi chtěl? A ať to stojí za to, když jsem kvůli tomu nechal uletět Labuť." Hrábne po skleničce, pozvedne ji v přípitku a napije se. Spadne to do něj jako nic, ani se neoklepe, i když panák měl hodně procent alkoholu a znovu si Reie prohlédne.

"Co místo placení výpalného radši brát výplatu?" Zkusí to jako už milionkrát, ale nikdy tady nebyl osobně. Ten kluk... něco v něm je. On na to měl radar a nikdy se nemýlil. Mohl by z něj být dobrý... hm.... pokrevní bratr, cokoliv. Miymu by se líbil, tím si je jistý. Aoi přikývne. Není to jeho starost a vlastně je docela rád, že u tohohle být nemusí. Ať si to vezme Ju-ken na triko sám a navíc, on osobně Kaiovi taky smrt nepřeje, jen nechce být za slabocha, co si okusuje nehty z toho, že by to Ju-ken udělal. Věří Ju-kenovi, že se nikdo nic nedozví a když vystupuje, položí mu dlaň na rameno.

"Tora-chan... arigato." Řekne mu měkce a vyjde vstříc vchodu do velké budovy, kde mu jde v ústrety Sugizo. Aoi není zlý, není ani panovačný, jen se snaží držet si tvář netečného hajzla jako tady mají všichni okolo. Aby přežil. Na Kaie se už radši ani nepodívá. Zneužil ho a ten kluk to možná pěkně odnese. Je mu to líto. Auto se dá znovu do pohybu a Kaie začíná popadat panika. Zůstal tu s ním sám a on se ho teď zbaví. Určitě. Nejradši by zalomcoval dveřmi, ale má ruce a nohy úplně dřevěné. A Rei? Vzpomene si na něj vůbec někdy? Že ho odvlekli? Pomohl by mu? Jak? Je jediný, kdo ví, kam zmizel. Auto zastaví, ale není to u řeky. Zastřelí ho a předhodí přes svodidla ze srázu dolů? Sežere ho divá zvěř? Panebože... Ju-ken se na něj otočí a on do jeho očí uvrhne pohled štvané laně. Viditelně se chvěje po celém těle a není schopný ani prosit o život.

"K...Kai..." Pípne Kai v odpověď, ale proč se ptá mrtvoly na její jméno? Píše si seznam? Nemůže ani říct Mám ženu a děti!!! Proboha!

Reita, Ju-ken

Rei ještě chvíli kouká za Inem, než se jeho pohled stočí zpátky k Drakovi, který vypadá…zamyšleně. Nad čím vlastně přemýšl? Rei moc dobře ví, že by mu s klidem udělal to samé a ani by nemrkl. Dle jeho názoru jsou oba dva stejní a pochybuje, že se plete.

"Jen takový, který mít musím." Opáčí mus trhnutím rameny a vůbec nechápe, proč se tu s ním baví. Možná proto, aby mu tu nezačal střílet znova, i když už snad nemá na co. Pohledem bezděky přejede po celém klubu, jakoby hledal někoho, kdy by mohl být Hideho potencionální obětí. Hlavou mu prioritně běží myšlenka na Kaie, kde vlastně je a co se s ním stalo. Hrdlo se mu sevře, protože tohle není dobré. Mohl by mu zkusit zavolat, třeba ho pustili hned za dveřmi. Nechá ho klidně, aby si obálku vzal a stočí k němu nevěřícně pohled ve chvíli, kdy ho lanaří k sobě. Jistě, už několikrát mu to nabízeli, nebál se, měl natrénováno. Nikdy si o sobě nemyslel příliš ale věděl, že by o něj obě strany stály, jedna si to posrala před pár lety a druhou ze zásady odmítal.

"Kdybych si nestál za svým přesvědčením, nenosím masku Doragon-sama." Odpoví mu bez váhání, trochu popustí uzdu svým slovům a může jen doufat, že si to nevezme jako urážku, tady je na hodně zaminovaném území a stejně se mu z toho nechvěje hlas ani ruce.

"Neutralita mi sluší." Zavtipkuje, když jim oběma nalije druhého panáka a přemýšlí, jestli jde Draka vůbec odmítnout slušně a jaké to bude mít následky. No co, maximálně přijde o život, co víc se mu může stát, horší jak pálení obličeje to nebude nebo ano?

"Výplatu mám celkem slušnou tady a k životu mi to stačí." Prohlásí sebejistě a na chvíli se vzdálí, aby roztočil ještě pár piv.

"Navíc, nemyslím si, že mám, co nabídnout." Uchechtne se bez váhání a obratně pošle několik piv na druhý konec. V mezičase vytáhne telefon a zkusí vytočit Kaiovo číslo, jenže to zazvoní asi třikrát a pak se ozve známá věta, volané číslo není dostupné.+Do prdele, to ne.+ Proběhne mu hlavou, než se pomalu vrátí zpátky a raději si cvakne znova, i když se mu ruka mírně třese. Pravděpodobně právě přišel o kamaráda ale nesmí dát najevo svou slabost, ne před ním. Musí se hodně snažit, všichni si od Draka odsedli dost daleko anebo radši od baru odešli úplně. On je nejspíš jediný blázen, který se s ním baví , i když by mu nejradši rozflákal lahev o hlavu, jen díky němu teď neví, kde Kai je a jestli vůbec...Ju-ken už z hlavy vytěsnal Aoiho poděkování. Ten kluk je vážně k sežrání ale on se na něj takhle dívat nesmí. To by si pěkně zavařil. Jenže tím, kolik problémů už ho stál, si sympatie nechává stranou a dost dobře je potlačuje. Ještě by si přidělával další problémy. Stačí, že mám momentálně jeden na zadním sedadle a ten na něj kouká očima laně. Tohle se Tygrovi nedělá, měl by h zakousnout.

"Kai hm." Zamručí s dlouhým povzdechem.

"Co s Tebou Kai-chan." Zamyslí se nahlas a znovu se na něj podívá. Bože, jemu se prostě vůbec nechce mu ubližovat, až ho to samotného překvapí. Zadělává si na pěkný průser. Otočí se zpátky k volantu a odveze je před vysokou, starou budovu, kde bydlí. Sám vystoupí z auta a beze slova popadne Kaie za límec, když otevře dveře, aby ho vytáhl ven a nepouští ho, dokud se za nimi nezaklapnou dveře jeho bytu.

"Pomůžeš mi vymyslet důvod, proč bych Tě měl nechat žít. Čím se živíš Kaii?" Zeptá se ho, když za nimi zamkne, klíče si schová do kapsy kalhot a rozejde se kolem ošuntělého koženého gauče do kuchyně. Po cestě si přetáhne triko přes hlavu a hodí ho na židli.Všude panuje chaos, neuklízí ale zároveň tu není příliš věcí. Hrozně málo nábytku, jen ten nejnutnější a celému pokoji vévodí přehrávač s velkými reproduktory. Není tu nic moc osobního, snad jen spousta oblečení všude, několik knih a CDčka. Sám se odebere ke kuchyni, kdy se podívá do ledničky a s úšklebkem ji zavře, zase nebyl nakoupit a z toho se snad nic ani uvařit nedá. Mrzuté, když má hlad. Raději vytáhne lahev s jedné ze skříněk a pořádně si cvakne, teprve pak přijde ke Kaiovi a nabídne mu lahev taky.

"Kdybych Tě měl v plánu zabít, už je po Tobě." Oznámí mu s odzbrojující upřímností, když se bytem rozezní Kaiův telefon. Zamračí se, odloží lahev stranou a přitáhne si jej k sobě za zápěstí, aby mu prohledal kapsy a vytáhl ten přístroj. Koukne na jméno a jen se ušklíbne, když s telefonem švihne o zeď a ten se roztříští na kousky.

"Dokud se nedomluvíme, nebudeš ho potřebovat." Shlíží mu zblízka do tváře, aniž by ho prozatím pustil. Hezký kluk, chudák byl ve špatnou dobu na špatném místě.

Kai, Hide

"A jeden by řekl, že lidé s maskami ledacos skrývají..." Odtuší Hide konverzačním tónem, zatímco si prohlíží obsah obálky a u toho vytahuje cigarety ze stříbrného pouzdra s rytinou dvou draků. Jednu si vloží do úst a nabídne taky svému momentálnímu společníkovi, než si připálí zapalovačem, který je očividně ze stejné kolekce a znovu se začte.

"Přede mnou ji nosit nemusíš... myslím, že se ani nepozvracím, ani nepočůrám strachy." Pokračuje a těžko říct, jestli myslí tu, co má na tváři nebo tu, co by mohla být jeho skrytými stránkami duše. Hide byl všechno možné, ale byl také mazaný a stejně chytrý jako Král démonů. Maskoval to za svoje vystupování a teatrální divadlo, ale pravda byla taková, že byl velmi citlivý na emoce a osobnosti, na tu psychickou část, zatímco Král byl na fyzično, peníze a ekonomiku. Teprve po dlouhé době těkne černýma očima k Reitově tváři, zatímco má prsty v obálce a cigáro v koutku, jako by si chtěl zkontrolovat, jestli pochopil, že před ním mít tajnosti nemusí.

"Nesluší. A dlouho si ji neudržíš, to víme oba. Leda...!" Zvedne ukazováček do vzduchu.

"By sis s ní chtěl ozdobit rakev, ale něco mi říká, že to už jsi taky mohl dávno." S hlasitým vrznutím se odsune s židlí dozadu a vstane, div že sebou židle nepráskne o podlahu. Mohl by ho skřípnout, vydírat, zastavit mu tok peněz a otravovat tak, až by se mu tu líbit přestalo, ale to nebyl jeho styl. Chce se rozloučit, ale ta poslední věta ho zaujme. Zastaví se v půli otočky od baru a zase se pomalu vrátí s radarem natočeným jeho směrem.

"To poslední nech laskavě na mě." Sáhne si do vnitřní kapsy saka, chvíli v ní štrachá a dělá u toho obličeje, jako by si hladil bradavky nebo tak něco, než hlasitě vydechne, cigáro stále v koutku a podá mu vizitku. Zlatá kartička s rudým drakem a jeho osobním číslem. Kmitne na něj obočím, otočí se zády a jen tak hala bala mávne na rozloučenou. +Kde jsem to... uhm Inoran a Labuť...+ Připomene si. Kaie ani nenapadne protestovat proti oslovení chan a samozřejmě neodpoví, jen na něj dál upírá vyděšené oči a snaží se splynout se sedačkou. Auto se dá znovu do pohybu, takže sráz to nebude a k řece nejedou. Není schopný myslet vůbec na nic jiného, než na to, jak umře a za kolik minut. Další zastávka a Ju-ken vystupuje. Kai má tendenci se na sedačce přemístit přesně na opačný konec auta, ale je mu to na nic, protože ho vytáhne ven a nikde nikdo, aby mohl začít třeba křičet a vzpouzet se. Nechá se vláčet do domu, někam po schodech a do nějakého bytu.

"Proč mě prostě nepustíš?" Vyhrkne, když se za nimi dveře zaklapnou a on ho sleduje, jak je tu zamyká a klíč schovává u sebe. No paráda, k tomu se nikdy nedostane, ani kdyby Ju-ken spal.

"Přece mě tady nebudeš držet, na co?" Brání se a trochu sází na to, že už by snad jinak bylo po něm. Stojí uprostřed nějakého bytu, kdo ví jakého a k čemu ho mají, drží se od něj, co nejdál to jde a chvíli mlčí.

"Mám restauraci naproti tomu klubu." Řekne a rovnou se prokleje. Teď budou chtít peníze a začne celý ten kolotoč, až dokud ho úplně nezničí. Pokud jim to bude stačit. Budou ho mít pod dozorem a on se bude bát na jakýkoliv úřad, aby si nemysleli, že jde práskat. Nikdy se neožení a nebude mít rodinu, protože by je všechny ohrozil. Nechápavě zírá na vzdalující se postavu, když si svléká triko a pak se přistihne u fascinovaného pohledu na tetování, které se táhne po celé ploše zad a zadní straně jeho paží.

Tygr...Tora… říkal Drak. Mohl by si to prohlížet polovinu života a asi by nepochytil všechny detaily, ale takhle teď nesmí myslet. Zavrtí hlavou na znamení, že nechce a málem umře, jak se lekne telefonu. Úplně zapomněl, že ho má!!! Mohl dávno zkusit poslat nějakou zprávu. Jenže Ju-ken je jako kobra, když si ho k sobě prudce přitáhne, Kaivi se podlomí kolena a skoro mu zůstane viset v náručí, zatímco je paralyzovaný strachy a Ju-kenova ruka mu sahá i tam, kde ani netušil, že něco má. Třeští oči do jeho a vyprovodí očima telefon. A teď je v hajzlu úplně.

"Ten už asi nedám dohromady ani když se domluvíme." Pípne a semkne víčka. Taky si to mohl nechat.

Reita, Ju-ken

Stáhne obočí k sobě, když mu Drak řekne, že před ním klidně masku sundat může. Rei si to přebírá v hlavě všemi možnými způsoby, které by ho jen napadly a není z toho moudrý ani trochu. Co někomu jako je on záleží zrovna na něm, co od něj vlastně nakonec bude chtít. Pochybuje, že to je jenom tak, na to tyhle lidi zná až moc dobře. To on si sem nakráčel a začal to pálit na všechny směry a s ním ani s Králem on nechce mít nic společného. Stojí si paličatě na svém a už už se nadechuje, aby mu na to něco odpověděl, když mu v podstatě vyrazí dech, protože...má pravdu. Nikdo v téhle části si dlouho neutralitu neudrží, je vlastně jedním z mála, kdo to vydržel tak dlouho, možná proto, že ten club se ji hodit do krámu. Jenže je to jen otázka času, kdy si ho budou chtít obě strany přetáhnout k sobě a on se ocitne mezi mlýnskými kameny, které ho bez milosti rozdrtí. Není bláhový a ani nechce zemřít ale vybrat si mezi ním a Králem? Oba dva stejní šílenci, jen každý svým osobitým způsobem. Místo, aby mu zatím cokoliv řekl do sebe obrátí dalšího panáka a sleduje, jak se zvedá ze svého místa.

"Rakev vážně nechci." Zamručí si pro sebe a vzhlédne ve chvíli, kdy Hide loví z kapsy saka vizitku. V Reiovi se to neskutečně pere, protože on se do toho prostě zaplétat nechce a to samé si říká celou tu dobu, kdy protáčí vizitku mezi prsty. Těkne pohledem na Inorana, který už vrací club do podobné nálady jako před incidentem. Tady lidi hodně rychle zapomínají ale on se. Pořád má v hlavě Kaie a zkusí jeho číslo vytočit znova, když vizitku odloží stranou mezi dvě sklenky. Volané číslo není opět dostupné.+Kai no tak, já vím, že jsi na živu.+ Proběhne mu hlavou, když se dlaněmi opře o hranu baru a s dlouhým výdechem skloní tvář mezi rameny. Je mu zle jen z představy, že se mu něco stalo a že....se brzo bude muset rozhodnout. Ju-ken stojí bez hnutí a kouká Kaiovi zblízka do tváře. Zkoumá pečlivě jednotlivé linie, a vnímá tíhu jeho těla. Pro něj to není skoro žádná váha, jen jeho biceps na pravé ruce, kterou svírá jeho pas se mírně nafoukne. Je takový drobný, jednomu by bylo líto mu ublížit. On vlastně nikdy nikomu neublížil pokud nemusel. Když to dostal přímým rozkazem, udělal to a pokud ne, našel nějakou cestu, jak se tomu vyhnout. Loajální je ale ne ze své vlastní vůle plýtvající životy, ostatní to ale viděli jinak. Pěstoval si tuhle pověst, všechno bylo pak jednoduší.

"To pravděpodobně nedáš Kaii." Opáčí mu a myšlenkou se zastaví na té restauraci.

"Hm, máš restauraci? Umíš vařit?" Skoro teď vypadá jak mlsný tygr, kterému někdo mává před obličejem kouskem syrového masa, teda spíš půlkou krávy.

"Mohl bych si tě nechat, budeš v bezpečí, budeš mít svou restauraci a druhou směnu tady u mě." Začne se mu rodit plán, bude mít svého vlastního mazlíčka. Tora si bude ve svém doupěti choval laňku k popukaní ale jemu se ta myšlenka líbí. Zvedne paži, která doteď visela podél jeho obrovského těla a konečky prstů se dotkne jeho brady, aby mu koukl do tváře s klidem odpočívající šelmy.

"Pod podmínkou, že budeš držet jazyk za zuby, cokoliv se stalo nebo stane nesmí opustit tyto zdi, rozumíš tomu?"Pokračuje dál a pak ho naprosto neplánovaně pustí, než sáhne po lahvi, kterou předtím odložil na stolek, když ji Kai odmítl.

"Pokud odmítneš, přijdeš o jazyk a o polovinu své tržby." Dořekne podmínky s krátkým, hlubokým zasmáním a řádně si cvakne, když se uvelebí, spíš rozvalí na sedačku s nohama v botách na druhé područce a pozvedne lahev na jeho zdraví, prostě si počká na odpověď. Je mu úplně jasné, jaké bude, takže by se mohl poplácat po rameni, bude mít navařeno pokaždé, když přijde domů.

Kai

Kai přikývne a znovu otevře oči, aby se podíval do těch Ju-kenových. Chytil se na jídlo? Jako vážně? No je to přece jen chlap a k tomu jako hora, kolik toho on asi sní?

"Umím. Dobře, řekl bych." Dodá ještě a i on cítí šanci, jak se z tohohle vyvléct, ale když mu Ju-ken odkryje svoje karty, není to zdaleka taková hitparáda.

"Nechat?" Vyhrkne znovu nevěřícně. Jak to myslí? To jako jako nějakou osobní kuchařku? A kdy bude spát a chodit domů jako? Už tak mu restaurace brala obrovské množství času. Ale copak má nějakou jinou možnost? Kai málem upadne, když ho Ju-ken najednou pustí a honem si dává do kupy tričko, zatímco je uvnitř už o něco klidnější. Vzápětí zase zbledne, když se dozví druhou variantu a honem přikývne. Nějak se mu nechce pokoušet, jestli mu Ju-ken vážně vyhrožuje nebo si z něj dělá legraci. +A je to, jsi v hajzlu, budeš mu do smrti sloužit a ta smrt nemusí být za sedmdesát let.+ Pomyslí si a sleduje ho, jak se natáhne na gauči a popíjí. Obejme si pravou dlaní levé předloktí a chvíli tam stojí jako tvrdé Y.

"No a teď už můžu jít domů?" Ozve se konečně nejistě a stočí oči na zamčené dveře. Ani neví, jak se jeho únosce jmenuje, ale to mu bude asi stejně k ničemu. Pravděpodobně toho spolu moc nenamluví. Bude stačit, když mu tu pusu zacpe pečeným hovězím.

Ju-ken

Střelí po něm pohledem s pobaveným výrazem v očích, jeho tvář ale zůstává naprosto klidná. Pozoruje ho ze svého místa, aniž by se výrazně pohnul a neodpustí si sjet ho od hlavy až k patě a zhodnotit na svém osobním žebříčku.

"Výborně, to jsem přesně chtěl slyšet." Pomalu se zvedne s dlouhým výdechem z gauče a přejde k jedné ze svých skříní, odkud vytáhne klíč a druhé telefon a k tomu i jednu plonkovní sim kartu, má jich tu spoustu, všechny jsou nové a připravené k použití. Vloží jí dovnitř opíše si telefonní číslo a do toho jeho mu vloží to své se jménem Tora. Jeho pravé jméno zná jen pár lidí, z Démonů jen Gackt a nikdo jiný, pro ostatní je a vždycky byl Tygr. Otočí se čelem k němu a překoná malou vzdálenost, než se zase zastaví v jeho těsné blízkosti. Vtiskne mu do ruky telefon, tak o dvě třídy lepší, než měl Kai.

"Vstávám v osm, to už tu snídaně bude vonět hm." Oznámí mu klidným hlasem a z kapsy vytáhne klíče a jede z nich mi věnuje společně s několika bankovkami, no normálnímu smrtelníkovi by to stačilo asi na týden obživy.

"Nakup, co potřebuješ, pořiď si nějakou pěknou klíčenku a všechno, co se ti bude hodit, moc toho tu není. Kdyby jsi potřeboval větší ledničku, stačí říct. Večeřím v sedm, pokud do té doby nedorazím, nečekej mě vůbec. Odcházet budeš až Tě pustím." Sdělí mu stručně všechny pravidla a podmínky.

"A teď můžeš jít domů, vem si taxi v okolí jsem sice nejnebezpečnější já ale jen pro jistotu." Odmávne to medvědí prackou a vydá se do koupelny, aniž by se po něm jedinkrát ohlédl. Potřebuje dlouhou vanu a pak spát, zítra ho čeká náročný den ale na snídani už se moc těší. Pokud se Kai osvědčí, nejspíš si ho označkuje a vyhlásí na něj po okolí přísné embargo.

Komentáře

1  Jin | Dnes v 0:55 | Reagovat

Hide se neptá, Hide konstatuje.
A ja konštatujem, že toto bude asi jeden megakomentár, lebo ja si prečítam pár viet a už mám chuť opísať každý detail a čo sa mi páčilo!♥
Už len tá situácia v klube a ten akčný náboj, napätie akoby sa dalo krájať a do toho perfektne sedia tie vnútorné myšlienky a je úžasné, ako má každý svoju povahu a chakter a ten sa dokáže prejaviť i na tom malom kúsku odseku, napríklad Kai, ako myslí na svoju reštauráciu a na to, do čoho sa to zaplietol úplne presne, ako by na to v jeho situácii myslel každý človek a potom ten moment ako Hide sklonil zbraň a bol prekvapený, že nikde nikoho :D :D a tie opisy! Tieto napríklad:  V hlavě se mu to náhodně přepíná jako když pyrotechnik zkouší drátky a není si jistý.

A tiež sa mi páči ten štýl humoru, ktorý vôbec nie je silene drsňácky, ale fakt sa tam hodí, ako sa hovorí, ako riť na šerbeľ :D ♥

A Aoi akoby mal okolo seba naozaj takú auru, čo priťahuje nešťastia :D dokelu keď mne sa to tak páči! všetko :3 A Kai ako sa bojí v tom aute chudáčiiik :D nechajte si hooo, ako domáce zvieratko na maznanie 3:)

(pokračujem)

Ozve se ještě z Ju-kenových rtů, než střelí koutkem oka po Labuti, která prostě nemůže držet ten svůj zobák na uzdě a ještě přilévá olej do ohně.

Tieto slovné hračky sú skvelé! :D Veľmi ma bavia a vidíte? Ja tu budem o chvíľu kopírovať celé pasáže

Jedno se odvíjí od druhého.

a toto to celé vystihuje, veľmi sa mi páči, aké je to navzajom prepletené a presne vidieť, ako sa do niečoho človek zapletie ako Inoran, jeho zasadenie do príbehu sa mi veľmi páči už len tý, aká je jeho situácia akoby bezvýchodisková a ten rozpor, do ktorého sa dostáva napríklad tým, že jeho pánom je Hide, ale pocity, ktoré má, sú len jeho, napríklad, čo sa týka Aoiho

"Nemám náladu Tě zabíjet, ale když to neudělám, budu mít problémy. Měla by to být snadná volba hm?"

Ju! :D :D tak tato veta ma dostala :D :D to pohrávanie sa s možnosťami, chudák Kai :D (som morbídna, keď sa mi to páči? tá situácia myslím, jasné, že v realite by som bolala dokakaná, ale príbehovo je ten moment perfektný :D )