(svatba)
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Uru se krátce rozhlédne po salónku, kam je uvedli a musí se znovu pousmát. Je to malé, je to skromné ale je to pro tuto chvíli jejich a to se rozhodně počítá. Shlédne krátce na Kaiovu ruku v té své, pak vystoupá pohledem do jeho tváře a ví, že nikde jinde by být neměl. Celé přesvědčení o správnosti je jenom v jeho osobě, tak to cítí. Usadí se vedle něj a čekají na ostatní. Neubrání se naklonit se k němu.
"Netvař se tak nebo to nevydržím a zkazíš si to." Obviní ho měkce, než zaostří pohledem ke dveřím, kde se objeví Ruki a Hydem a vedou se za ruce. Musí se upřímně usmát, je opravdu příjemné, že se dává všechno do pořádku, nejen on vidí, co mezi nimi vzniklo a prozatím se mu do hlavy nedostane ani náznak pochybností.
Hyde si dovolil ještě jeden polibek po jeho slovech o mučení, dokáže jen krátce zavrtět hlavou, protože i kdyby ho mučil neskutečně dlouho, odpustil by mu všechno, jen proto, že zůstanou společně. Tak moc velkou část duše si Ruki ukradl, za tak krátkou dobu. Vůbec nepochybuje o tom, že to Ruki zvládne a zůstanou po svém boku spoustu let. Ani v tom nejzazším koutku mysli si nepřipustí, že by se to nepovedlo. Odsune židli u stolu, aby mu galantně pomohl na místo a neubrání se, aby se naklonil k jeho uchu.
"Však já si to vyberu až mi budeš nadávat za nepořádek." Neopustí si trochu odlehčit atmosféru, jelikož si moc dobře uvědomuje, co ho, co je ještě čeká. Otře se rty o jeho ucho, než se usadí vedle něj a bez váhání sáhne po jeho dlani.
"Věděl bych o ..." začne pomalu, když se krátce ohlédne po příchozím Gakkovi, který jde po svých? No vážně. Nakloní hlavu na stranu a dloubne loktem do Rukiho, aby se taky podíval.
"hm…jak se zdá, Rei má lék na všechno, co Gakku? Stačí jen…" Omdlčí se a promne si rty o sebe s krátkým zablýsknutím v očích, než se raději podívá před sebe a opravdu se snaží neusmívat, ale prostě to nejde.
Rei překvapeně zamrká u auta, když vozík odmítne a chvíli sleduje, co má v plánu, než mu samozřejmě hbitě pomůže. Podepře ho a několik sekund nenachází slov, i když chápe, jak moc by pro něj mohlo být důležité, aby tam došel po svých. Odvrátí od něj pohled kamsi na ulici, aby přemohl úlevné slzy, že pořád neztrácí chuť posouvat se dál a tohle je rozhodně neskutečný krok kupředu. Prostě ho na ty nohy postaví a bude chodit!! Ať osud pozná jeho paličatost!
"Začínám mít strach, že budu muset tancovat…" Zformuje poznámku ve své hlavě, když uklidní nitro a podívá se na něj s provokativním pousmáním. Pomůže mu až ke stolu, kde se usadí vedle něj.
"A kde máme zbytek?" Zeptá se, když se dveře už nepohnou.
"Dorazí vůbec ?" Prohodí ještě a málem vyprskne smíchy, protože ho napadla hlavně jedna věc, proč se zdrželi.
"Nemusím je mít rád, aby mě svezli..ne?" Těkne Kaz pohledem k Aoiovi, když si ho majetnicky drží v náručí celou tu dobu. Těká pohledem kolem nich a musí si přiznat, že to vůbec není špatné svezení. Líbí se mu ta pozornost, kterou budí. Nakonec jeho pohled připoutá jeho hraní si s vlasy a začne to dělat taky, prostě si ten pramen přivlastní a nemá v plánu jej jen tak pustit. V očích mu zase zasvítí, jakmile mu oznámí, že se může zítra stěhovat. Nic lepšího už vážně slyšet nemohl a začne hledat po kapsách telefon.
" Kde jsem tu mrchu…" začne si nadávat, když ho konečně vyloví a hledá pomocí strýčka googla stěhovací firmu. Co kdyby si to Aoi náhodou rozmyslel?
" Přece se s tím nebudeme tahat…tsech…máme přece na zítra lepší plán." Opáčí mu a jen on v hlavě ví, co na zítřejší den naplánoval. Vytočí číslo, chvíli uplácí, chvíli vyhrožuje a nakonec se mu podaří domluvit na zítra auto a i rukama, které to zařídí.
"Tak a jdeme se bavit." Mlaskne spokojeně, dlaní už hledajíc to nejlepší možné místo na Aoiově stehně. Nedá si pokoj a nedá, na to byl bez něj až moc dlouho. Dokodrcají se až k restauraci, kde na ně všichni čekají.
"Jako králové." Zavolá na celý salónek, když Aoie popostrčí dovnitř s plácnutím přes zadek a usadí se po jeho boku, na volné msto.
Když jsou konečně kompletní, Rei pronese krátký přípitek a začnou jim nosit na stůl jídlo. U polévky se samozřejmě všichni baví nad snahou Kaie a Uruhy nakrmit se navzájem a všichni mají očividně dobrou náladu. U hlavního chodu si Rei dovolí pochválit jídlo a loupne po Rukim pohledem, protože on má zase tu zpropadenou rybu. Ovšem, jak se zdá, Hydovi to taky nedá a sem tam mu dloubne vidličkou do talíře s naprosto nevinným úsměvem. To, že to dělá jen proto, aby ho zlobil a jíst nemusí, samozřejmě nikoho nenapadne. Když ze stolu zmizí všechno jídlo, odběhne Hyde a Rei pryč ze salonku, a vrátí se menší aparaturou a akustickou kytarou, kterou opře u Gakka. Rei se s širokým úsměvem odejde za Gakkovi záda, ale neposadí se. Hyde zůstává na místě.
"Rád bych věnoval ještě jeden malý dárek, doufám, že to bude dárek, našim hrdličkám…vlastně jich tu je víc..ale no nic…" Mávne sám na nad sebou rukou a vrhne po nich sebejistý, okouzlující úsměv.
"Novomanželé si zaslouží svou první píseň na živo… Jen budu potřebovat trochu pomoct…Gakku prosím, myslím, že víš, co mám na mysli" Vybídne ho a krátkým pokynutím hlavou a dlaní poukáže na kytaru.
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Gackt se konečně zhroutí na židli a úlevně si vydechne. Ve tváři mu to není poznat, ale má pocit, že uběhl snad maraton a je neskutečně vyčerpaný. Sunout nohu před nohu nikdy nebylo tak těžké, ale nadávat může jen vlastní pitomosti. Nikdy neměl nechat Reitu odejít. Cítí na sobě pohledy všech, ale vlastně je trochu hrdý sám na sebe, že to dokázal. Zvedne dlaň, aby zabránil Hydovi mluvit.
"Neříkej to, neměl jsem sex čtrnáct dní, neumíš si představit, jaké to je!" V jeho těle, samozřejmě. Všichni kluci se rozesmějí a on vrhne po Reitovi nevinný úsměv.
"Doufám, že umíš kroky, jen si trochu odpočinu." Šeptne mu do ucha. Pak se rozesmějí znovu, když Rei okomentuje zdržení kluků, ale ti se objeví vzápětí a konečně mohou obědvat. Kai se šťastně vrtí na židli, když k nim Reita pronáší přípitek a o pár chvil později už se snaží, aby měl Uruha nějakou polévku taky v puse a ne jen na ubrousku kolem krku, ale když on se musí pořád tak smát, že se lžíce třese a nic na ní nezbývá. A kluci se smějí s nimi a vůbec mu to neusnadňují. Marně přemýšlí nad tím, kdy byly tak moc všichni šťastní jako dnes. Krásnější svatbu by si nemohl přát. Ruki zamilovaně strká vidličku mezi Hydovy rty a oplácí mu tak jeho pokusy krmit ho to první ráno. Moc dobře ví, že ta ryba je pro něj spíš nutnost a že si jídlo moc neužívá, ale jen ať se nacpe taky něčím jiným, než krví, ha ha! Jenže Hyde mu zanedlouho potom uteče a on si podepře bradu dlaněmi a lokty opře o stůl, když sleduje dění kolem sebe. Stočí oči na Aoiho a Kaze. Kaz se cpe jako by rok nejedl, dokonce si přitáhne Aoiho talíř, když Aoi složí příbor, protože už nemůže a on mu nakonec drze pošle i svůj.
"Na, napapej se." Říká mu ironicky a vymění si pohled s Aoim.
"Živit bych ho nechtěl." Rýpne si, ale Aoi stočí oči na Kaze a pohladí ho po tváři.
"To bych ti ani nedovolil." Pronese majetnicky a s velmi dobře skrytou výhružkou všem, kdo by mu po něm snad chtěli koukat. Pak se kluci objeví a Hyde pronese, co měl na srdci. Gackt za ním překvapeně otočí tvář, ale...ano, on moc dobře ví, co chce hrát. Jak by mohl odmítnout? Nechá si od Reity podat kytaru a opře ji o stehno, když si vyzkouší pár akordů na nečisto. Počkají, až se všichni zase usadí a utiší, vymění si pohled a společně začnou první tóny duetu Orenji no Taiyou. Aoi si při něm posune židli tak, aby se mohl zapřít dozadu, temenem o Kazovo rameno. Ruki sedí s dlaněmi v klíně, vedle sebe má Reitu a rozhání další příval emocí a slz deroucích se na povrch. Tohle pro něj začíná být trochu silná káva a je to jako by k nim mluvil on sám a loučil se. Vlastně se loučí celou tu dobu. Sayonara… sayonara… Hledí někam dolů na svá kolena, skoro ani nedýchá a ve vnitřní kapse ho pálí ten prokletý dopis. Ale teď se nemůže zvednout a odejít a zkazit tak klukům ten nádherný zážitek, protože by hned řešili, co se stalo a kam šel. A tak sedí a mlčí a poslouchá slova, která jako by mu promlouvala z duše. Kai pod stolem tiskne Uruhovu ruku a oči má přikované na dvou úžasných zpěvácích, kteří tu teď vystupují jenom pro ně. Nakonec se neslyšně zvedne a nakloní se k jeho uchu, aby ho požádal o tanec. Měli by přece spolu mít první tanec? Vyvede ho podél stolu dopředu, obejme ho rukama kolem krku a přitiskne se k jeho tělu, když se nepatrně usměje, pak si opře bradu o jeho rameno a prostě si s ním zatančí ploužák. Aoi hluboce vzdychne a spokojeně se usmívá, až dokud píseň neskončí. Rukimu něco spadlo pod stůl, kdo ví, co tam loví, ale jen Ruki sám ví, že ve skutečnosti otírá slzy do ubrusu a u toho si jenom jako zavazuje tkaničku. Pak se od sebe kluci odlepí a všichni najednou zatleskají. Gackt se mírně ukloní a bouchne dlaní do strun.
"Tak teď se předvedou jiné hvězdy, ne?" Natáhne ruku a vrazí kytaru Uruhovi.
"Ukaž se, oslavenče!"
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Možná by se měl Rei naštvat po Gakkových slovech, ale nedokáže to. Když se rozhlédne, panuje tu taková atmosféra, lepší už by být nemohla. Neunikl mu ani Hydovův smích, když ho Ruki krmil a jak spokojeně vypadal.Kaz málem snědl i ubrus a nad tím se neubrání protočit oči v sloup. Moc dobře si všiml, jak loupl po Aoiovi pohledem, když mu přisunul i Ruki talíř a snažil se tvářit na nejvýš nevinně.
Raději se skloní k Gakkoi s rukama na ramenou, když začne hrát a s jasnou provokací v očích mu zašeptá.
"Já bych věděl o lepším tanci, na ten kroky potřebovat nebudu…" narovná se zase a začne si užívat jejich hlasy, které se skvěle doplňují. Se spokojeným výrazem si založí ruce na hrudi a nechá víčka spadnout s tichým podupáváním nohou.
Kaz do sebe ještě láduje poslední kousky, protože samozřejmě neodolal ani Rukiho talíři. Tolik dobrého jídla a on v podstatě čtrnáct dní skoro nejedl!! Konečně odloží vidličku, když ucítí dotek dlaně na své tváři a stočí pohled Aoiovým směrem. Stočí oči k jeho rtům, zazubí se a přitáhne si k dlouhému polibku, vůbec ho nenapadne, že je tu spousta očí, a že by se ml možná krotit.
"Tak a teď nám sní i Aoie" Ozve se Reiův hlas a je ohodnocen Kazovým prostředníčkem. Pak už se ale taky zaposlouchá do melodie. Není to špatný, nemůže říct ani půl slova ale on by si dal přece jen něco rychlejšího.
Za to Hyde je naprosto spokojený. Gakku ho neodmítl a on se může nechávat unést jednotlivými tóny. Občas si neodpustí přivřít oči nad tím, jak jeho tělem prostupuje každičký tón. Ze začátku se opravdu snaží věnovat pohled novomanželům, ale jen do chvíle, než se zvednou k tanci. Vidí moc dobře, jak se Ruki schovává pod stůl a stáhne nepatrně obočí k sobě, protože ho napadne, že to možná nebude jen kvůli nějaké malichernosti. Dlouze se nadechne v mezipauze, aby mohl vůbec dál pokračovat a nezkazil nic, jen jeho hlas je možná o něco tklivější.
Uru s radostí přijme nabídku k tanci a hned jak je to možné přitiskne Kaie k sobě. Dlaní obemkne své zápěstí a nechá je volně ležet na jeho bedrech. Stočí tvář mírně jeho směrem a prohrábne se špičkou nosu jeho vlásky, míříc za jasným cílem.
"Jsem ten nejšťastnější člověk od sluncem Kaii..jen díky Tobě…děkuji…" Zašeptá mu tichým hlasem, než ho krátce líbne na šíji a dál se s ním pohupuje v rytmu hudby. Přál by si,a by to trvalo věčnost ale píseň á svůj konec a on ještě chvíli setrvává v Kaiově blízkosti, než je vyzván. Ohlédne se po Gakkovi s výrazem: to myslíš vážně? Ale nakonec jen pokrčí rameny s dlouhým nádechem vykročí jeho směrem, aniž by pustil Kaiovu ruku. Vezme si kytaru a odejde se usadit, tak aby měl Kaie naprosto sobě. První jen zkusmo hrábne do strun, než začne vybrnkávat jemnou melodii pomalé písně. No zpívat rozhodně nebude, ale předpokládá, že Kai ji zná a bude vědět, co mu tím chce říct. Má oči jen pro něj, vždycky je bude mít jen pro něj.
Hyde se mezitím pomalu přesune za Rukim, který se pomalu zvedá zpoza stolu. Otočí si židli čelem k němu a pomalu mu pozvedne tvář ukazováčkem k té své. Velmi jemně ho po ní pohladí, než zvedne i druhou dlaň a uzamkne ji ve svých dlaních.
"Vím, jak je to pro tebe těžké…jsou tvoje rodina…určitě by to pochopili věřím tomu." Mírně se na něj usměje, pak ale vstane a netáhne k němu dlaň.
" Smím prosit Drahý?" věnuje mu krátkou úklonu skoro jako v klubu po jejich svatbě a odvede si ho kousek stranou, aby mu mohl celou dobu šeptat konejšivá slůvka a snažit se ho co nejvíce rozptýlit.
Nakonec přece jen pustí vybranou hudbu, aby se mohli bavit mezi sebou a spokojeně trávit odpoledne ve své společnosti. Dokonce dojde i na vtipy a různé popichování. Za okny se začíná pomalu stmívat a kolem se spíš zábava rozjíždí. Když se hodiny přehoupnou k půlnoci, vezme Uru Kaie za ruku odejde s ním kousek stranou, držíc jej za dlaně.
"Je čas na Tvoje překvapení…" Broukne měkce a věnuje mu polibek. Teprve potom začne lovit z vnitřní kapsy saka obálku nadepsanou jeho jménem a podá mu jí. Uvnitř jsou letenky do Ameriky, které hodně pod cenou koupil od Hyda. Chtěl mu je dát zadarmo, ale o tom Uru nechtěl ani slyšet, tak se nakonec domluvili na velmi nízké ceně.
"Nerad bych, abychom si neužili svatební cestu." Dodá ještě a snaží se odhadnout, jestli se Kaiovi dárek bude líbit.
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Celý večer se nesl v duchu bujaré zábavy. Neodešli odsud, jak měli původně v plánu, protože tady prostě byli v klidu a soukromí, i když by stejně tak mohli být i u někoho doma. Ruki přijal Hydovu nabídku k tanci a tiskl se k němu, jako by měl umřít právě teď na tomhle místě. Tvář měl opřenou o jeho rameno a uvědomoval si, že on je to jediné, co bude v životě mít, že takhle to bude už napořád. Vlastně to jinak nechtěl, ale zároveň... Kai jako uhranutý poslouchal Uruhovu hru na kytaru, která existovala jenom pro něho, visel na něm očima a zbytek večera tokal úplně stejně jako Aoi o kus dál, i když Kazovy projevy lásky nebyly zdaleka tak něžné. Spíš musel každou chvíli čelit narážkám na možná dostaveníčka na toaletách nebo venku na cigaretě a sám ho provokoval našpulenými rty a sliby, co všechno by se mohlo dít v novém domě, ale škoda...až zítra! Nakonec ho vyzve na další kytarový challenge a Gackt ten okamžik využije k tomu, aby si stáhl Reitu na klín v momentě, kdy šel kolem a natahoval se po jednohubkách. Zamkne ho v pevném obětí a znovu přitiskne nos do jeho vlasů, když se rty dotkne jeho ucha.
"Rei-chan... vezmi si mě. Uděláme si taky svatbu. U moře..." Broukne svým hlubokým hlasem a nepovoluje sevření pro případ, že by Rei chtěl utíkat nebo ho kopat mezi nohy. Těžko říct, co do něj tak najednou vjelo, ale věděl to už v tom autě a jestli to Rei nebude chtít, pochopí to, ale... hm... on bude chtít. Sebevědomě se pousměje. Musí! A pak dojde na půlnoční překvapení a pozornost všech se znovu opět stočí na Kaie a Uruhu. Kai se cítí skoro špatně protože on s sebou v tuto chvíli žádné takové překvapení nemá, ale on to napraví. Později. Stojí tam s rukama za zády, culí se a pohupuje celým tělem a ještě jednou se po všech rozhlédne, když mu Uruha podává nějakou obálku.
Natáhne po ní prstíky a přitiskne si ji na rty, když se z jeho očí stanou nadšené půlměsíce. Políbí papír a pak ji konečně rozdělá. Prohlédne si letenky a úsměv vystřídá dokonalé překvapení. Vystoupá očima k těm Uruhovým a v dalším okamžiku propukne v euforický smích, když rozpřáhne ruce, přecupitá k němu a padne mu kolem krku. Všichni se znovu rozesmějí a zatleskají. Letenky jdou z ruky do ruky, všichni si je prohlížejí a diskutují o tom, co tam budou dělat a kde přesně, Hyde je nabádá, kde je to nejlepší, Gackt mu skáče do řeči a tvrdí, že jiná místa jsou ještě lepší a Aoi už sedí Kazovi na klíně a pije šampaňské rovnou z flašky. Ruki využije chvilky, kdy mu nikdo nevěnuje pozornost a vstane.
Je čas. Byl svědkem nejkrásnějšího okamžiku s nimi, viděl jejich šťastné tváře a věděl, že je předal do dobrých rukou. Reitu i Aoiho. Kai s Uruhou už v dobrých rukou byli. Těch vzájemných. Vytáhne obálku, je elegantní, černá se stříbrně vyvedenými jmény jich čtyř, aby bylo jasno, že nejde o svatební dar. Položí ji na stůl u dveří ven ze salónku, kde je ve váze kytice bílých růží a chvíli ji pozoruje. Pak se zhluboka nadechne a podívá se na svého manžela. Ten jako by ty oči cítil a ohlédne se po něm. A snad i pochopí. Připadá si, jako by měl opravdu zemřít a Hyde byl jeho andělem smrti, který roztáhne křídla a odvede ho tam nahoru. Nemůže se loučit a přát dobrou noc. Žádné uvidíme se zítra, hezky se vyspěte, žádné objímání a vysvětlování, že už musejí odejít. Nezvládl by to. Chce, aby si ho pamatovali šťastného, ne ubuleného. Počká, až se Hyde nenásilně vyplete z obležení, společně využijí chvilky, kdy si jich nikdo nevšímá a ruku v ruce zamíří ven z restaurace a pryč do noci. A zmizí, jako by snad nikdy ani neexistovali.
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Kaz v podstatě neví, co první. Jestli dělat přímé nálety na tabuli, kde je toho pořád ještě dost a dost anebo dělat nálety na Aoie, který se mu zdatně brání.
"Ale no tak…tolik místa…čtrnáct dní..chápeš to?" Zkusí to na něj s výrazem nakopnutého štěněte, ale jak se zdá, Aoi se ho rozhodl trápit. A tak to ne, bude trápit on jeho. Postupně si ho přesune až na klín a šmátrá, kde se dá, aby ho přesvědčil, že vypařit se na nějaké osamocené místečko je nejlepší možná volba.
"a viděl jsi ten gaučík vedle..pohodlíčko svíčky." Zkusí to ještě na tuhle notu, začíná mít pocit, že to je předem prohraný boj. Tiše zaúpí pokaždé, když Aoi udělá nějaké provokativní gesto, bože stačí, když se napije rovnou z flašky a má…problém, skoro. Nakonec ho ale vytáhne na další battle a tak se donutí rozptýlit myšlenky, jde to hodně těžko. Dokonce se i splete!! Katastrofa. + Prostě si ho hoď přes rameno a hurá pryč!+Napadne ho v duchu ale to už zase musí hrát. Jestli někdy neměl rád hudbu, tak je to právě teď, stejně se ale nechá strhnout a dokonce se i usmívá.
Rei chvíli pozoruje, co se děje vedle u Aoie a trochu nechápavě nad tím zavrtí hlavou. Vždyť je to Aoi! +Ty máš, co říkat!+ Ohlédne se po jednohubkách a s úsměvem, zamíří tím směrem a natáhne se pro jednu z nich, už zase by jedl no. Jenže pohyb ani nedokončí a je stažen Gakkovi na klín. Jindy by asi protestoval ale dnes ne. Za prvé ho dostal až sem, za druhé jsou tu jenom kluci a ti mají svou zábavu a za třetí, na klíně to není zas tak špatné. Uchechtne se krátce, když ucítí Gakkův dech na svém uchu. Marně přemýšlí, kdy začal mít potřebu se k němu tak tulit, ale špatné to rozhodně není.
"Provokuješ.." Obviní ho v první chvíli, když se musí dlouze nadechnout, aby pak vůbec mohl vstát a naskočí mu husí kůže. To, co přijde pak, by ho ale v životě nenapadlo. Zalapá po dechu a a snaží se to rozmrkat. V první chvíli ho napadne, že si z něj střílí.
"To by dobrej …" Začne pomalu, když se mírně odtáhne hlavou, aby se mu podíval do tváře, kde čekal pobavené jiskry v očích. Místo toho je v nich úplně něco jiného. Kdyby neseděl, nejspíš půjde do kolen. Pootevře rty, aby mu něco řekl, nějak to nefunguje. Dlouze se nadechne a zkusí to po druhé.
"Hai…vezmu si Tě Gakku-chan ale…" Odmlčí se na chvíli, sledujíc jeho reakci; radši však pokračuje dál, aby ho náhodou ještě nekleplo, jedna nehoda opravdu stačí.
"Vezmu si tě, ale jen pod podmínkou, že si se mnou na svatbě zatančíš." Dokončí nakonec s upřímným úsměvem a v očích mu zahoří. Ne, nemá potřebu svatbu oddalovat, protože si není jistý, nechce, aby to bylo jinak. Jen si chce být jistý, že se Gakku bude o to víc snažit a cvičit, aby se co nejdřív pořádně postavil na nohy. To je to na čem mu záleží ze všeho nejvíc, aby svůj boj, jejich boj, nevzdal; protože to můžou vyhrát. Společně!
Uru je trochu nesvůj, když čeká na Kaiovu reakci. Taky by se mohl chtít podívat někam jinam. Moc si přeje, aby se mu jeho nápad líbil. Je mu totiž jasné, jaké dusno vyvolají svou svatbou, co na to jejich okolí, kromě kluků samozřejmě. Letenky nemají datum, takže až je to tu bude moc štvát, můžou se sbalit a odletět. Tak to má v plánu. Výraz ve tváři mu povolí, když mu Kai padne kolem krku a on se zase může nadechnout.
"Budeme mít krásný život Kai-chan, udělám pro to všechno!" Slíbí mu rozněžněle, když se od něj odtáhne, aby ho mohl políbit a vydá se společně s ním k ostatním. Zavadí pohledem o Reie a ušklíbne se.
"Sedí se ti dobře?" Neopustí si poznámku s mrknutím, než si začne do hlavy zapisovat všechny návrhy ostatních. Nejvíc jich má Hyde s Gakem a chvíli se přehadují. Skoro nikdo i nevšimne, že se Ruki vzdálil. Jediný, ocelově šedý pohled ho vyhledá a téměř neznatelně mu kývne hlavou. V tu nejlepší možnou chvíli se vzdálí i Hyde, pohledem zavadíc o Gakka a Kaze…+Sbohem..jste v dobrý rukou..+ Ujistí sám sebe v duchu a oči se mu krátce zalesknou, než s mírným úsměvem těkne k ostatním, promne si rty o sebe, než zamíří pryč. Nechává tu kus svého života, ale musí jít tam, kde se bude odehrávat další podstatná část, tam kam ho jeho pomalu bijící srdce táhne. Popadne ruku Rukiho a silně ji stiskne.
"Zvládnou to, stejně jako my." Políbí jej na hřbet dlaně a zamíří se svým osudem ke společné cestě dlouhým životem.
Žádné komentáře:
Okomentovat