(svatba)
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Rei se snaží stát na místě a ani se nehnout, jenže pohled mu prostě pořád těká, tím správným směrem pro něj. Ty poslední týdny byly ..těžké, no musí si to přiznat. Z druhé strany je prostě spokojený, šťastný. Už neřeší žádné myšlenky, podobné těm, které měl na začátku. Prostě to tak je a jinak to ani být nemůže. Krátce stočí pohled na Rukiho, který si zanadává a sleduje, jak popotahuje. Musel se prostě usmát, i když jeho stav ho neskutečně tíží. Cítí se bezmocný, stejně jako ostatní, že mu nemůže pomoct.
Hyde je na tom dost podobně, vlastně se tváří s Kazem naprosto stejně. Jistá bezmoc se zračí ve tváři obou ale u každého z jiného důvodu. Na Gakkův nechápavý pohled, jen zavrtí hlavou a zrovna se nadechuje, aby mu řekl že si s tím nemá dělat těžkou hlavu, když se hudba rozehraje. Jen krátce utkví pohledem na příchozích a musí se pousmát, vypadají opravdu skvěle. Jen ale dosáhnout úrovně, kde sedí Ruki, ocelový ohled z něj už nespustí. Sleduje ho celou dobu, nemůže si pomoct. Nejradši by se zvedl a šel za ním ale…nemůže. Nepřišel za ním, nevyhledal ho za celou tu dobu a on si připadá podivně prázdný. Něco mu uvnitř neskutečně chybí a bolest z vědomí, že o něj nejspíš brzo přijde úplně, je nesnesitelná. Musí od něj odvrátit zrak a upře ho někde ke svým nohám s krátkým tichým povzdechem. Zvedne jej až ve chvíli, kdy si vyměňují prstýnky a střetne se krátce pohledem s Aoiem v tom jeho je patrná vděčnost za pomoc, bez níž by tohle udělat nemohl.
Kaz se neklidně zavrtí, když do sálu vstoupí Aoi, sleduje ho upřeně až do chvíle, kdy se ocitnou před oltářem všichni. Bože, jak on tyhle sešlosti nemá rád, vždycky se spíš těší na to, co přijde po tom. Takové ty půlnoční dozvuky po svatbě, to bylo vždycky jeho. Není ve své kůži a můžou za to hlavně ty hadry. Co má na sobě, není to vůbec pohodlné a všude ho to tlačí. Chtěl ale vypadat, co nejlíp, v rámci svých možností samozřejmě. Znovu střelí pohledem k Aoiovi a ten si vyhrne rukáv saka a ukáže mu jeho náramek.
"Paráda!" Zazubí se naprosto spokojeně, ale nějak ho nenapadne tlumit hlas. Naštěstí to bylo ve chvíli, kdy se oba dva řekli svoje ano, takže to vypadá, že jim to vážně přeje. Najednou mu v očích zase tancují trochu šílené jiskry a už pohledem hledá místo, kam by ho zatáhl. Však on mu ukáže, jak moc o to stojí jen…+hele tam jsou opuštěné dveře+Hodně těžce přemáhá nutkání si hodit ruce a hlavu a natáhnout nohy před sebe a tak se jen pohodlně rozvalí na židli. Už si začíná vybubnovávat do opěrky nějakou melodii, ale je zastaven Hydovým dloubnutím loktem. Střelí po něm skoro uraženým pohledem a dloubne ho zpátky.
"Pošli to dál.."
Uru má oči jen pro Kaie. Nejradši by si to tu rychle odbyl a byl jen s ním. Nikdo už jim nebude nic moct říct, nikdo jim nezbrání být spolu. Můžou se všichni stavět na hlavu, ale za chvíli budou svoji a ….on bude šťastný. Svírá ruku Kaie, jakoby ji neměl už nikdy pustit ale samozřejmě tak, aby mu neublížil a pečlivě vnímá každé písmenko, které vysloví. V očích se mu rozzáří hvězdy, když stočí pohled k prstenu, aby mu ho navlékl. Zarazí se zmateně, když jsou tam úplně jiné a pomalu vystoupá do tváře Aoie. Ten ho ujistí, že je všechno správně a tak si je vymění. Pak přijde na polibek. Možná by měl počkat na Kaie, aby začal jako první, ale tohle prostě nemůže ovládnout. Na ten okamžik vypustí z hlavy naprosto všechno ostatní i starost o Rukiho a levou dlaní se natáhne po Kaiově boku a pravou jej pohladí po tváři, přitahujíc si ho k sobě. Najednou neexistuje nic, nikdo kolem nich, jen ty uhrančivé oči a ten úsměv.
" Miluju tě." Zašeptá tiše, než si uzme jeho rty ve velmi něžném polibku, který by mohl trvat věčnost.
"Nechte si něco na doma.." Ozve se Reiův pobavený hlas, který jim dá najevo, že tuhle místnost bude nejspíš za chvíli někdo potřebovat. Pak už následují podpisy a konečně můžou všichni vyrazit k autům a přesunout se do vybraného podniku. Rei se špičkuje s Gakkem, který mu vyčte, jak ho zaparkoval a ten se mu snaží zlepšit náladu takovými menšími návrhy, které by nikdo jiný neměl slyšet. Za to Hyde se snaží přimotat do blízkosti Rukiho nebo se aspoň natlačit do auta za ním. Kaz chytne Aoie a stáhne ho k sobě dozadu.
" Dorazíme za chvíli." Odmávne všem, aby jim dali pokoj a zmizeli, protože on má přece úplně jiný plán a přitáhne si Aoie za pas k sobě, zády k cestě.
"Ten dům je hrozně prázdný" Zamumlá s pohledem upřeným do jeho očí, zatím co za nimi se začne ozývat rytmický klapot kopyt. Neřekne, že on má v sobě bez něj prázdno, pořád s tím má problém a doufá, že to Aoi pochopí, tím správným způsobem. Tmavé oči těknou kamsi za jeho rameno.
"Chytil jsem taxi…jedeš taky?" Zeptá se, když ho za boky otočí čelem k cestě, kde přijíždí kočár tažený čtyřmi černými hřebci.
"Ještě ti můžu sehnat auto?" Dodá tiše, když ho přitiskne zády k sobě.
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Nakonec je po svatbě a veškerá společnost se má přesunout do restaurace. Ženich a nevěsta dostali bílého mustanga a byli poslání napřed, aby si na zadní sedačce užili trochu soukromí. Kai se okamžitě přitiskne k Uruhovi a má oči jenom pro něho. Ten jeho polibek! Úplně si tam vyměnili role. Bílé růže leží na sedačce vedle nich a jsou tak trochu jich obou. Jemu se celá ta svatba tak velmi líbila! Moc se to povedlo. Podívá se na svou levou ruku.
"Uru-chan... ty prsteny... to je překvapení od kluků, viď? Nemůžu tomu uvěřit." Špitá mu a co chvíli si od něho krade polibky. Naprosto nic mu nemůže dnešní den zkazit. Užijí si parádní oslavu, ještě parádnější noc a pak... pak celý život.
"Miluješ mě? A jak moc?" Je jako malý a pořád se vrtí, zajíždí mu dlaní do vlasů a jeho nadšení je nakažlivé. Dolíčky ve tvářích jsou neustále přítomné a svět nikdy neměl růžovější barvu. Do malé limuzíny si měl nastoupit zbytek, ale udělá to jen Gackt s Reitou - hodně vpředu a Ruki s Hydem - hodně vzadu. Gackt si konečně přitáhne Reitu na svůj bok a sevře ho, když k němu stočí tvář. Levou rukou, kterou má volnou najde telefon a chvíli v něm něco hledá, aby mu vzápětí ukázal ten revers. "Trochu jsem zlobil a... co děláš večer? Víš... až to všechno skončí." Šeptá mu a co se děje na sedačce za nimi vůbec nevnímá. Vlastně by mu nejradši odjel zabalit, dát výpověď jeho domácí nebo kde to bydlí a odvezl ho se vším všudy k sobě domů. Navždy. Oficiálně...
"Rei-chan... co když to oznámím?" Řekne mu tiše a velmi vážně, aby to slyšel jenom on. Nos má u toho zabořený do jeho vlasů a oči zavřené. Nějak se ho teď nemůže dosyta nabažit. Ruki vleze do auta a nějak nečeká, že tam budou jen čtyři a ještě ti dva vpředu no... +Je to tady.+ Pomyslí si, protože Hydovi už neuteče a i když se seskládá na sedačce až k opačnému okénku a zabere jen minimum místa, už dál nemůže slušně přecházet jeho přítomnost. Prohlíží si svoje prsty v klíně a nějakou chvilku mlčí, než k němu obrátí svoje oči. Vypadá u toho velmi, velmi provinile.
"Hyde-san..." Hlesne... Je na čase jít s pravdou ven. Posune se na sedačce blíž k němu a přiblíží rty až těsně k jeho uchu, aby nikdo neměl šanci ho slyšet, jen on, ale s jeho vytříbeným sluchem to nebude problém.
"Proměň mě..." Zašeptá.
"Nikdo se to nedozví. Pro všechny zemřu. Oficiálně... dokážu to. Dokážeme to..." Mírně se oddálí. Teď to po něm žádá. Teď, když ho nechal projít jeho malým, osobním peklem. Nedělá to proto, že nechce umřít. Dělá to proto, že ho miluje a je to jediná cesta. Může být upírem, ale celé roky se ke klukům nebude moc přiblížit. Pro svět prostě musí umřít a čím míň lidí to bude vědět, tím menší riziko. Oni o ničem z toho nevědí a i kdyby věděli a přijali to, nedovolili by mu to. Nejspíš… a pak by to někde omylem prasklo. Ne… jednou, možná, pokud snese pohled na jejich stárnoucí tváře, jim to vysvětlí. Aoi už chce nastoupit za ostatními, ale kolem boků ho sevřou Kazovy ruce a zabrání mu v tom. Překvapeně se nechá otočit čelem k němu a podívá se mu rovnou do očí, když pootevře ústa a poslouchá jeho slova. Pak je znovu otočen a ucítí jeho tělo na svých zádech. Do široka otevřenýma očima zírá na spřežení naprosto dech beroucích hřebců s tím dokonale romantickým kočárem. To je pro něj? Jako z pohádky. Zaplaví ho neskutečné emoce a dojetí. Co všechno se muselo stát, aby si uvědomil, že bez něj pokračovat nechce? Opře se zády o jeho hrudník a zakloní mírně hlavu.
"Kazi… miluju tě..." Hlesne… teď už by to mělo být bezpečné, teď už by mu neměl utéct po tom všem, co pro něj udělal, ne?
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Uru se prostě nedokáže neusmívat. Jakmile se za nimi zavřou dveře auta, už si vyměňují polibky a on by si dokázal představit, že by to prostě otočili a jeli domů, společně. Čeká ho ještě spousta nepříjemných rozhovorů, stejně jako Kaie nejspíš ale nic z toho nemá teď prostor. Je to jejich chvíle a patřičně si ji hodlá užít.
"Asi ano, jsou vážně krásné..mám pocit, že v tom Aoi prsty a možná taky Hyde, protože se na chvíli vypařil, že si musí něco zařídit." Snaží se o tom víc přemýšlet, ale v Kaiově přítomnosti to jde hodně špatně. Nakonec přece jen svůj boj vzdá a přitáhne si ho k sobě do klína, by jej mohl uzamknout v náručí. Pozvedne koutky, když se dožaduje odpovědí a velmi jemně jej pohladí do tváři, když jeho prsty zmizí ve vlasech.
"Miluju Kai-chan, neskutečně moc…jen ta představa, že bych měl být bez Tebe, mě málem zabila."vydechne naprosto upřímně, než si jeho měkké rty ukradne k dalšímu velmi dlouhému polibku.
"Nejradši bych se s Tebou zavřel na rok doma a nikam bych Tě nepustil." Neodpustí si dodat s jasným blýsknutím v očích, jenže jejich chvilka netrvá dlouho a auto zastaví před restaurací.
"Mám pro Tebe dárek ale ten přijde až o půlnoci." Prozradí mu, než ho konečně pustí, aby mohli společně vystoupit.
Rei si přisedne automaticky za Gakkem a střelí krátce pohledem s mírně staženým obočím po Rukim. Vidí, jak daleko od sebe sedí a …takhle by to být přeci nemělo. Vůbec tomu nerozumí a je mu z toho zvláštně. Jeho myšlenky rozptýlí ale v okamžiku dlaň na boku, když se posune stranou a dotkne se bokem toho jeho. Stočí k němu pohled a v očích mu zase zahoří. Chvíli nechápe, co to vlastně hledá, když uvidí onu zprávu a skoro až ďábelsky se usměje.
"Mm…zveš mě na rande? Já ti nevím, musel bych se kouknout, jestli tam náhodou už něco nemám." Neubrání se rýpnutí a snaží se spokojeně neusmívat, jenže v jeho přítomnosti a s tím, co říká to jde hodně těžko. Nedokáže ale ovládnout svůj výraz, který jasně říká, jak moc je rád, že ho nemusí vozit zpátky.
"Upřímně, neměl jsem tě v plánu dneska vozit zpátky" Broukne nevinně. Těší se, až konečně nadobro vypadnout z nemocnice a nebudou se tam muset vracet. Věčně si dávat pozor, kdo co kde …aby na to náhodou někdo nepřišel. Další otázka ho naprosto vykolejí. Trochu zalapá po dechu a hledí mu očí s jasným překvapením. Dokonce i rty se mírně pootevřou, jak v první chvíli není schopný slova. Vnímá jeho nos ve svých vlasech, každičkou buňkou vnímá jeho přítomnost, ale zapomíná na všechno kolem. Mírně se od něj odtáhne, aby mu mohl kouknout do očí, jestli si z něj náhodou nestřílí.
"Včera bylo pozdě." Odpoví mu svým osobitým způsobem a bez váhání mu vejde rukou do vlasů a přitáhne si ho k polibku, do kterého vloží snad všechno, co se v něm momentálně odehrálo.
Hyde si moc dobře všiml, jak si od něj sedl Ruki daleko. V jeho očích je vepsaný neskutečný smutek, bolest a lítost nad celou situací. Chtěl by být po jeho boku, ať se rozhodne jakkoliv, touží mu být na blízku i v těch zlých chvílích a nemůže. Mučí ho vědomí, že je na to všechno Ruki sám a trhá to jeho nitro na milion kousíčků. Sem tam si neodpustí stočí pohled jeho směrem, ale je to ještě horší. Peklo na zemi právě našlo svou podobu; má pocit, že by nejraději shořel, než takto fungovat dál. Trochu sebou trhne s jistým překvapením, když se Ruki posune až k němu a on ucítí jeho vůni tak blízko, jeho dech na své kůži. Musí semknout víčka pevně k sobě. K tomu ještě obsah jeho slov a …bože.. .tak neskutečně se mu ulevilo. Ví, že to pro něj musí být těžké rozhodnutí, jenže v tuto chvíli nedokáže myslet jinak, než na Rukiho život a na sobeckou touhu být po jeho boku. Pomalu stočí pohled k jeho tváři, konečky chladných prstů se opřou do jeho kůže na krku a pomalu jimi stoupá nahoru. Užívá si každý milimetr, který si může vychutnat, jakoby se ho nedotýkal sto let. V očích má cit, který je schovaný jen pro něj a koutky rtů se mu velmi jemně zvednout nahoru.
"Hai…udělám to.....společně dokážeme cokoliv."Odpoví mu tichým hlasem, když už má dlaň na jeho tváři a palcem mu přejde po spodním rtu. Teprve pak se pomalu skloní a políbí ho velmi něžně. Po tváři se mu sveze osamělá slza, která je znamením, kolik pocitů v sobě držel a hlavně lásku k Rukimu. Auto zastaví a jsou nuceni vystoupit. Pomůže ven první Rukimu a následně i Reiovi s vozíkem a chystá se pomoct i Gakkovi, který po něm hodí takovým pohledem, že jen zvedne ruce v rezignovaném gestu a nechá Reie, aby si poradil sám, jak se zdá jeho jediného bere v tomhle ohledu na milost. Paličák. Pak se konečně všichni nahrnou dovnitř, kde je skoro královsky prostřeno a hraje příjemná, zatím jen tichá hudba, která je bude provázet po celou dobu oběda.
Kaz trochu nejistě sleduje hřebce, jak neklidně postávají na místě. No, řekněme si to narovinu, on by si to sám nevybral, ale když v tom časopisu psali romantické, no tak to bude muset přežít. Hlavní je vidět Aoiův výraz, když ho otočí čelem k nim. Musí vědět, čeho je pro něj schopný, teď už nemá, co ztratit. Je to buď všechno nebo nic. Nesnese pomyšlení, že by byl bez něj a uvědomuje si to. To je to hlavní, co se mu za poslední dny probojovalo do hlavy a vytlačilo na chvíli veškerý chaos. Nakloní se k jeho šíji a otře se o ní rty, když vysloví ta slova. Teprve teď má pocit, že z té klece, z té sítě do které byl zabalený v posledních dnech, se mu podařilo uniknout.
"Já Tebe…Miluju tě Aoi-chan." Broukne tiše, když si neopustí stisknout jen trochu medovou kůži svými zuby a popostrčí ho směrem ke kočáru.
" Radši jdeme nebo si to rozmyslím... podívej se, jak se na mě koukají." Věnuje hřebcům zamračený pohled, a když se usadí v kočáře, přitáhne si Aoi k sobě do obětí. No co, když romantika, tak se vším všudy.
"Kdy se stěhuješ?" Zeptá se ho se širokým úsměvem a prudce sebou trhne, když je prolétající holub mine o kousek.
"Ta Tvoje romantika mě bude stát život."
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Rozesměje se jako zvonky, když si ho k sobě Uruha přitáhne a opře si spánek o jeho rameno.
"Nečekal jsem, že by stihli zařídit takový dárek. Vlastně jsem vůbec nečekal nějaké svatební dary."Pořád se culí a pokyvuje nohama, když poslouchá jeho vyznání. Jako kdyby se tenhle měsíc úplně zbláznili. Chodili vedle sebe tak dlouho, než nazrál ten správný čas, aby si jeden druhého pořádně všimli. Špatně se mu špulí pusa, když mi Uruha říká, jak by ho pěkně zamkl na několik západů...
"Hmm, já to nejsem, kdo pořád ukazuje ty svoje stehna. Můžu po fanynkách tak možná házet paličkami." Auto zastaví, ale na místo vystupování mu zazáří v očích, když se dozví o dárku. Mimoděk zkontroluje hodinky, jak daleko je do půlnoci a jde mu číst ve tváři, že by si moc přál, aby už to bylo, ale nenaléhá na něj, ví, že je to marné a tak prostě vystoupí a ruku v ruce s ním se nechá uvést do restaurace v salónku, kde se oba usadí do čela ne moc velkého stolu. Gackt má uši jako satelity, když čeká na Reitovu odpověď, ale pořád má tvář v jeho vlasech a neoddaluje se ani o kousek. A on souhlasí. Usměje se, aniž by byl viděn. Díky nehodě a v té nemocnici si uvědomil hodně věcí. Věcí, které odmítal pustit do svého života a stavěl je pod své ego a úspěch. Potřeboval hodně silné probuzení, aby mu konečně došlo, co je doopravdy důležité, ale od svého zemětřesení nemohl čekat nic menšího. Přece jen se od něho mírně odtáhne a podá si dvěma prsty jeho bradu, aby ho mohl políbit se vší vášní. Auto zastaví, on ho nechá vystoupit a pomoct si od něj ven a když mu chce Rei přivézt vozík, gestem dlaně to zamítne. S obtížemi se postaví na vlastní nohy a s paží kolem jeho ramen a tou Reitovou kolem svých boků pomalu vykročí do restaurace. On tam prostě dojde stůj co stůj. Celá tahle svatba má na něj podivný vliv a nutí ho přemýšlet ještě o jedné věci... Ruki oplatí Hydovi opatrný pohled do očí, když k němu natočí svou spanilou tvář a v momentě, kdy se ho jeho ruce dotknou na hrdle, silně se zachvěje. Potřeboval přemýšlet a být sám, aby došel k tomuhle rozhodnutí. Aby si zvolil život s ním nad životem s Gazette... nutno podotknout, že velmi krátkým. Stejně se cítí jako sobec a hajzl, přirozené by bylo podřídit se osudu a prostě umřít. A Hyde souhlasí. Musí na chvíli zavřít oči a těžce polknout, než je znovu otevře a přikývne. Neumí si absolutně představit, do čeho jde, ale podle něj by stejně všechny přípravy byly málo. Někdy se do jistých věcí musí prostě skočit po hlavě. Musí se pousmát, protože přesně takhle skočil do svatby s ním a jako by to teď všechno dávalo dokonalý smysl. Možná mu ten osud přece jen podal ruku a nabídl ještě jednu šanci. Nebo to byl Satan, ale ono je to jedno. Pokud mu nebude souzeno přežít, stejně to nedokáže. Jejich rty se potkají v dokonale něžném polibku, který mu oplatí se vší péčí a když se od něho oddálí, povšimne si vlhké stopy na jeho tváři. Teď je to on, kdo zvedne dlaň a slzu osuší.
"Mučil jsem tě." Nakrčí ustaraně čelo, ale nemá možnost pokračovat, protože auto zastaví. Vystoupí si, Hyde se snaží pomoct a Ruki se uculuje nad Gacktovým odmítáním. On by taky nechtěl. Jdou napřed, aby z nich nebyl nervózní, že se plíží pomalu. Bílý mustang už je tady a kluci vypadají jako na obrázku, jak tam na ně čekají. Spráskne ruce a už je zase sám sebou.
"No tohle, vy jste sladcí, že mě přešla chuť na dezert." Oznámí jim a Kai si vymění pohled s Uruhou, protože ti dva jdou za ruku!!! No konečně! Kai má v očích jasnou otázku. Co se stalo v autě???
Kaz mu oplatí ta dvě slova a veškeré Aoiho pečlivě postavené hradby padnou. Zdá se, že i ty Kazovy. Bože, jak byli oba zabednění… Chloupky se mu postaví do pozoru, když ucítí jeho rty na své šíji. Jeho důvěrně známé tenké rty. A pak se zasměje.
"Oni vědí, že je nemáš rád." Řekne mu a vykročí ke kočáru, aby se vytáhl na schůdky a posadil. Páni to je pohled! Je to neskutečné, skvělý pocit. A když se kočár dá do pohybu a klapot podkov se rozezní po silnici, připadá si jako v pohádce. Lidé se za nimi otáčejí a trvá to déle, než cesta autem, ale tohle jim snad kluci prominou. Další smích, to když holub málem sundá Kaze. No jo, kočár nemá střechu. Obrátí k němu najednou tak hřejivý pohled a spokojeně se usmívá. Zajede si při tom dlaní do černých vlasů a pohrává si s nimi.
"Když mi pomůžeš se vším, co mám, tak zítra." Broukne a přisune se blíž k němu, aby si mohl opřít hlavu o jeho rameno. Nasadí si černé brýle a kochá se, až dokud nedojedou na místo.
Žádné komentáře:
Okomentovat