(svatba)
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Všechno se to stalo tak na rychlo a přesto zabraly přípravy dva týdny. Měl zlý pocit z toho, že nepozval mámu a babičku na tak důležitý den, ale nešlo to. A tak trval alespoň na tom, že tam chce mít kluky ze skupiny a že by měli pozvat i Hyda a Kaze… prostě proto, že to byl Rukiho manžel, i když spolu teď nebyli a taky proto, aby tam nepřišel sám, i když Aoi Kaze vidět nechtěl. Jako by nestačilo, že ta svatba už má tak děsivé podmínky, ještě rozházené vztahy všech kluků. Nemohli si dovolit žádné velké plánování, jenom koupit oblek a prstýnky, zamluvit místo, kde se registrované svazky daly uzavřít. Ve vší tichosti a tajnosti. No a zamluvili si restauraci na okraji Tokya, maličkou a tichou, se salónkem, kde nikdo nebude. I tak byl Kai nadšený. Oblékl si na to bílou košili a světle krémové sako, do klopy si vetkl bílou růži a dopřával si ten obyčejný zvyk, že by se neměli vidět dřív, než u oltáře. S oblékáním a makeupem mu pomáhal Ruki, který trval na tom, že nechce být svědkem, protože tu už dlouho nebude. Nechtěl svědčit, aby do roka umřel, Kai a Uruha o tom nechtěli slyšet a všichni se kvůli tomu málem pohádali a obrečeli to, ale taková byla tvrdá realita. Ruki sám se odmítal dát léčit nebo operovat, protože operace znamenala přijít o hlas a ukončit kariéru a léčení zase chemoterapie, ozařování a chřadnutí… nene, pojede na plno, dokud to jde a pak ho to položí a bude. Po svatbě měl v plánu dojet za rodiči, o všem jim říct, pokusit se urovnat vztahy a důstojně se s nimi rozloučit. A pak zmizet. Do slova… pro všechny. Zrovna obléká Kaiovi sako a snaží se u toho nevypadat dojatě.
"Jsi strašně krásný." Hlesne a zkontroluje čas. Rei byl nakonec Kaiovým svědkem a Aoi zase Uruhovým. Rei tu ještě nebyl, protože měl jeden obrovský úkol. Přesvědčit Gackta, aby se pokusil vstát z vozíku a dojel sem společně s ním jako jeho plnohodnotný partner. Gackt nechodil. Dokázal stát nebo o berlích jít několik malých krůčků, ale trénoval a Rei trénoval s ním. Každý den byl v nemocnici na rehabilitačním oddělení a každý den ho nutil chodit zapřeného mezi dvěma vodorovnými tyčemi. Šlo to pomalu, ale od té doby, co ho k sobě Gackt pustil byl jejich vztah hotová idylka. I když pořád velmi dobře tajený. Uruhu oblékal Hyde. Mělo to dva důvody. Aby se trapně nepotkali s Rukim a aby si nepřipadal navíc a nepotřebný. Kromě toho měl výborný vkus a cit na módu stejně jako Ruki, takže byl pro Uruhu skvělá volba. Neznali se zase tak dlouho, ale Kai nepochyboval o tom, že si budou rozumět.
Aoi měl dorazit brzy, ještě zařizoval hudební doprovod. Teď zrovna vyskakuje z auta před úřadem, na sobě černou košili i oblek a stříbrné doplňky a v rukou pugét bílých růží pro nevěstu, které jí má předat, než se půjde na věc, když to samé udělá na chodníku o kus dál i Kaz. Vůbec ho tu nečekal. Zkontroluje hodinky na zápěstí a je šokovaný. Nejen, že je tady včas, on je tu brzo!!! A potkali se dřív, než na židličkách podél svatební uličky. Sakra!!! Nejspíš si ho všiml a utéct dovnitř by bylo nedospělé, takže se zastaví a počká na něj, ale ruce se mu třesou a pokoušet se mluvit, to ho rovnou zabije. Co má dělat?
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Tak tohle bude naprosto nesplnitelný úkol, to už ví předem. Jen, co Rei sedá do auta, aby se vydal k nemocnici, už si v hlavě rozmýšlí, co mu říct. On sám už je oblečený. Přesně padnoucí černé sako, pod ním bílá košile ale bez kravaty odhalujíc šperk, houpající se na bledé kůži. Vzadu na věšáku má oblečení pro Gakka. Není to tak dlouho, co měl tu možnost dostat se do jeho domu, aby mu přinesl nějaké věci a v nemocnici se nenudil, když on tam zrovna nebyl, i když to byly jen chvilky. Vystoupí před nemocnicí s jeho oblekem zahaleným v obale a vydá se pomalu do patra. Zaklepe, strčí hlavu do dveří rozhlédne se, jestli je uvnitř sám. Je tam jen jedna sestřička, která se na něj usměje. Za tu dobu, co sem chodí, už si padli celkem do noty se všemi, stačilo jen pár vtípků a nevrlé výrazy jsou pryč, už mu odpustili.
" Ahoj sportovče…" Pozdraví ho a počká si, než sestřička odejde, aby se usadil na postel vedle něj. Bez váhání se skloní pro polibek, na který už se zase neskutečně těšil a trochu víc si ho užije, než se s nevinným výrazem odtáhne.
"Dneska mám svědčit…pojď se mnou prosím... " Zkusí to první po dobrém a upře na něj oči už zase posedlé plamenem, když krátce zajede rukou přes tvář do jeho vlasů.
Uruha mezitím nejistě přešlapuje před zrcadlem a čeká na Hyda, který odběhl ještě pro pár nezbytností. Prý to bylo důležité. Zamračí se na zrcadlo a zavrtí nad ním hlavou.
" Zrovna teď, on se úplně zbláznil! " zamručí nespokojeně a je na něm patrná nervozita. Neustále si upravuje rukávy o něco tmavšího odstínu saka, než má Kai, pod ním bílou košili, popravuje límeček, než se ohlédne ke dveřím, do kterých právě vejde Hyde. Telefon mu pořád vyzvání, zase ho nahání Nana jako každý den, ale dnes ho prostě vypne a odloží.
"Bež k čertu! " Zamumlá si pro sebe. Bože, jestli už to nebude mít za sebou rychle, tak se nejspíš propadne. Je nervózní, jak nikdy v životě a nejvíc z toho, že si to třeba Kai náhodou rozmyslí.
"No vidíš Uru, vypadáš fakt skvěle…" Broukne svým podmanivým hlasem Hyde, když se připlete až k němu a vloží mu do klopy rudou růži s bílými okraji. Musel odběhnout, protože mu to nakonec nedalo a hned jak se dozvěděl o svatbě, začal zařizovat svůj vlastní projekt. V očích mu sice občasně prosvítá smutek nad tím, co se stalo mezi jím a Rukim, ale teď to na sobě nedával znát. Držel to ve svém nitru a po celou tu dobu navrhoval masivní snubní prsteny pro ně dva. Masivní bílé zlato s propletenými okraji kolem rovného plíšku, kde jsou vyryté znaky, které by dokonale popsali celou jejich společnou cestu. Dokonce nechal dovnitř vrýt jejich jména společně s datem svatby. Seděl nad tím s Aoiem dlouho, když se dozvěděl, že kluci si vybrali jen velmi obyčejné a ne moc nákladné, přišlo mu, že by to byla škoda a poprosil ho, aby nikomu nic neříkal. Stálo ho to dost práce a taky nebyly nejlevnější, ale on to udělal moc rád. Zkontroluje, jestli vše sedí jak má, ještě poupraví růži a kývne hlavou.
" Myslím, že můžeme vyrazit." Dodá ještě, když vytáhne z kapsy svého saka placatku a dá mu přihnout.
" Bude to dobrý...jen se zluboka nadechni. Jdeš přece za tím, koho miluješ..hm." Broukne s rukama na jeho ramenou, než ho popostrčí ke dveřím.+Buď šťatný Uru..i za mě..+ Proběhne mu hlavou posmutněle, ale do tváře se mu to nepromítne.
Kaz celou dobu před odjezdem byl ve svém novém domě. Nakonec se tu přece jen rozhodl zůstat; pořád ještě doufá, že si to Aoi nakonec rozmyslí. Musí doufat, nic jiného mu nezbývá. Vlastně by na svatbě mohl mít poslední možnost. Přinutil se dokonce jít do obchodu a vybrat si čistě bílou košili, volné kalhoty tmavé barvy a dlouhý kabát. Do saka ho vážně nikdo nedostane. Nechal si doporučit několik stříbrných doplňků a nakonec se přece jen stavil ještě v jednom, vybírajíc pečlivě dárek pro Aoie. Teď už stojí na chodníku před úřadem a nejistě přešlápne, když vidí, že z auta právě vysedá Aoi. V očích se mu zvláštně blýskne ale neváhá a vykročí směrem k němu s rukama kapsách.
" Ahoj..Aoi-chan" Pozdraví ho s mírným pousmáním, hledíc mu upřeně do očí a počká, až všichni zamíří dovnitř a osamí. Zatím neříká nic, jen se dlouze nadechne, natáhne se po jeho pravé ruce a vtiskne mu do ní černou krabičku převázanou šedou mašlí, je vidět, že to rozhodně nebalil on. To by dopadlo.
"Musel jsem..." Mírně se pousměje tak nějak normálně, než kývnutím hlavu naznačí, že půjde, kdyby s ním náhodou Aoi mluvit nechtěl a hodlá pomoc, s čím bude potřeba. V krabičce je stříbrný masivnější náramek s přívěškem žáby a u něj i klíč s klíčenkou ve tvaru kytary a u toho velmi malý vzkaz: Doufám, že si to jednou rozmyslíš.
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
Gackt zvedne modré oči od hromady papírů, které má na stole u postele. Už se rozhodl začít pomalu pracovat, má rozbité nohy, ne hlavu. Naštěstí! Dokonce mu na nose sedí decentní roztomilé brýle a vlasy má nedbale rozházené. Okamžitě se usměje, když uvidí Reitu, ale překvapí ho to, co má na sobě a taky to, co nese s sebou. Samozřejmě, že pozná svůj obal na oblek a je mu jasné, co je pod tím. Taky od Reity ví, co za významný den dnes je, ale... s tímhle nepočítal. Zvážní a chvíli vypadá skoro vyděšeně. Oplatí mu polibek, než se na něj znovu vážně zadívá. On tam skutečně nechce na vozíku, i když je to velmi komorní svatba. Nadechne se, aby mu řekl, že tohle určitě zvládne sám, ale vidí ty jeho oči. To všechno, čím si prošli... je to jeho rodina, kdo se bere. Skloní pohled a bojuje sám se sebou. Nakonec se zadívá z okna a ticho se protahuje. Tolik kroků... nakonec trvalo skoro hodinu, než se nechal umluvit, ulíbat a uvydírat, že nikdo neví, co se stane zítra, Reita ho oblékl a vyparádil, posadil na ten proklatý vozík a společně s ním zamávali sestřičkám na rozloučenou. Vycházky! Sbohem! Napadne ho, že jim odfaxuje revers a už se tam nevrátí. Na rehabilitace ho můžou vozit. Nakonec jsou Kai i Ruki hotoví s přípravami.
"Kdo z vás je vlastně nevěsta?" Zeptá se Ruki s jemným úsměvem, ale Kai pokrčí rameny.
"On, on je mnohem hezčí." Oznámí mu a zazubí se. Je strašně nervózní, chvěje se v něm úplně všechno a musí se několikrát vydýchat, než se do něj zavěsí a nechá se odvést k hale. Projdou si tou uličkou nejdřív jeden a potom druhý. Ještě mají čas, protože nejsou kompletní a on u toho asi zemře. Nejradši by kouřil, Ruki taky, ale byli by cítit a to nechtějí. A tak Kai chodí po salónku sem a tam, vůbec nevnímá, co mu asistentka říká, že má dělat, kde má stát a kam se dívat a Ruki se tomu musí pro sebe usmívat. Jeho svatba byla úplně jiná... jeho svatba... kouše se do rtu a je mu z toho do pláče. Hyde je někde tady, jen malý kousek od něho a neviděli se dva týdny. Ruki si není jistý, jestli je jeho rozhodnutí správné a ví, že dnešní den bude velmi šťastným, ale taky neskutečně bolestným. +Už vás nikdy neuvidím...+ Pomyslí si a hrdlo se mu stáhne. Nakonec se očima potká s Kaiovým pohledem, přejde k němu a pořádně ho obejme. Málem ho u toho umačká.
"Slib mi, že budete strašně moc šťastní." Šeptá mu. Kai cítí to zvláštní rozpoložení, ale je tak moc naivní... jen se usměje, mačká ho zpět a přikyvuje. Bože nejde už někdo? Ne, nejde... Aoi sleduje Kaze a snaží se neprohlížet si celou jeho postavu, jak moc mu to sluší, i když nedodržel klasický dress code.
"Ahoj." Dostane ze sebe lehce přidušeně a je nesmírně nejistý. Musí to na něm být hrozně vidět. Zvedne ruce, aby od něho přijal záhadný balíček a mírně se mu ukloní, aby poděkoval. Přikývne a nechá ho zajít dovnitř. Sám se mu vydá v patách o chvilku později, ale je svědkem takže nemá jít tam, co Kaz. Čeká v salónku na Uruhu, až ho přivede Hyde, aby si s ním vyměnil pozice a Hyde se odešel posadit do haly. V tu chvíli je sám, takže balíček rozváže a dlouze, opravdu velmi dlouze si prohlíží to, co je uvnitř. Pak se chytne palcem a ukazováčkem levé ruky za kořen nosu a pevně zavře oči, aby se nerozbrečel a nezničil si make-up. Všechny emoce v něm hrají jako malý orchestr a na programu je symfonie Zabiju ho, ale stejně ho miluju. Připne si ten náramek na své zápěstí a klíče schová do vnitřní kapsy saka. Drží kytici růží, ani neví, kterému z nich je dát, ale dá je Uruhovi, když tady čeká na něj.
Hyde (Kei), Reita, Uruha, Kaz
Reie to stáhlo veškeré umění, aby přesvědčil Gakka o tom, že je to opravdu naprosto skvělý nápad, aby jel s ním. Použil všechny donucovací prostředky, které ho napadly. Dokonce už začal přemýšlet, že vyzkouší i ty, které by rozhodně neměl nikdo vidět a riskoval tím načapání od sestry. Ale po dlouhé odmlce Gakku souhlasit a jemu se znatelně ulevilo. Chtěl ho tam. Vyjede s ním až před nemocnici, kde mu pomůže do auta. S nenápadným protočením očí v sloup, napasuje i vozík dovnitř, vůbec to totiž nejde, ale nahlas nic neřekne; nerad by aby jeho brblání mělo následky.
"No vidíš, že to šlo. Možná bych tě ani dneska nemusel brát zpátky." Blýskne se mu v očích a potuleně se usmívá, aniž by se na něj ohlédl, upřeně sleduje cestu přes sebou, ale rukou si neopustí zašmátrat i na jiných místech, než je volant. Stihli to tak tak. S naprosto upřímným úsměvem dotlačí vozík až na určené místo, než se s ním rozloučí a sám zamíří za Kaiem, kde je momentálně jeho místo.
"No páni…Kai-kun…já z tebe asi omdlím." Neodpustí si poznamenat hned ve dveřích a rozejde se k němu, aby ho objal. Pohledem těkne k Rukimu v očích mu starostlivě zasvítí a prostě ho obejme taky, no co, když je u toho, tak přece všechny. Počká si, až budou vyzvání, řádně se narovná a pokyne Kaiovi, aby konečně vyrazili. Před oltářem se postaví způsobně krok stranou a pohledem vyhledá Gakka, koutky mu automaticky vystřelí vzhůru a v očích se mu blýskne. Vypadá skvěle jako vždycky. Hyde dovede Uruhu, až před dveře do salónku a popostrčí ho dovnitř s kývnutím hlavou názorně mu předvede, jak má dýchat.
"No tak, to zvládneš! " Natlačí ho dovnitř, kde už na ně čeká Aoi a předá mu ho se skoro až slavnostní úklonou.
"Dávej na něj pozor, vpadá to, že za chvíli omdlí." Neopustí si poznamenat pobaveně, než se vytratí do sálu hledajíc pohledem jen jednu jedinou osobu, ještě tu není. Zamíří tak rovnou ke Gakkovi, se kterým se pozdraví a posadí se vedle něj. Z druhé strany se posadí Kaz a má ve tváři zvláštně zamyšlený nádech. To je u něj až divné.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se ho, ale než mu stačí odpovědět, rozezní se hudba.
Kaz sedí jak zařezaný a v hlavě má milion a jednu myšlenku, patřící prioritně jen jediné osobě. Pomalu nespí, nejí; většinou podobné věci začne řešit, až úplně odpadá, na práci kašle a nedokáže se přinutit zavolat klukům a dveře jim taky neotvírá. Rostě nemůže fungovat od té doby, kdy se za Aoiem zavřely dveře. Má poslední možnost, poslední příležitost, musí s tím přece něco udělat. On se nevzdává předem nebo ano?
Uru si velmi opatrně promne tvář, aby nezničil Hydovo dílo a koukne s mírně staženým obočím na Aoie, který svírá kytku.
"Takže za nevěstu jsem dneska já?" Pokusí se zavtipkovat ale hlas se mu zadrhne v hrdle.
"Jsem nervózní, jak nikdy...Aoi ať nezakopnu…" Zamumlá, skoro až nešťastně a opře se zadkem o nejbližší stolek. Zpoza dveří slyší hudbu a je mu jasné, že Kai půjde první. Už se ho nemůže dočkat a zároveň ho drtí zvláštní pocit nejistoty, ale ne z toho, co hodlají udělat, ale spíš z toho, že by to nemuselo dopadnout. Co když mu Kai uteče od oltáře? Šílený pocit, jenže se ho zbavit nemůže.
Připadá mu skoro jako věčnost, než se otevřou dveře i u něj a je na řadě. Dlouze se nadechne, vymění si s Aoiem kývnutí a vykročí uličkou. Kouká do země ještě chvíli, než pomalu vystoupá pohledem ke Kaiovy a jeho tvář se uvolní, upřímně se usměje.Vypadá dokonale, najednou z něj všechno spadne a je mu úplně jedno, kdo tu je a není. Snad poprvé za celou dobu pořádně vydechne. Teď už se všechno točí jen kolem něj a on ví, že tohle byl ten nejlepší krok, který mohl udělat. Postaví se vedle něj a vyslechne si úvodní řeč, než jsou vyzvání, aby řekli své ano. Koitky mu stoupnou ještě výš, když se podívá Kaiovy do očí a rozněžněle nakloní hlavu na stranu.
" Ano beru..." Zazní pevným hlasem.
Ruki, Aoi, Kai, Gackt
On ho tam prostě zaparkoval jako auto a odešel. Musí se pro sebe hluboce nadechnout, ale nakonec se přesune na židličku a nechá asistentku, aby ten pitomý vozík odvezla. Nesedí tam sám zase tak dlouho, protože se po jeho levici objeví Hyde a krátce na to vedle Hyda taky Kaz. Oba exmilenci z obou jeho stran. Pěkné... a kde má manžela? Pozdraví se s nimi s oběma, i když s Hydem výrazně víc a mezitím si ještě stíhá vyřizovat ten revers. Hodlá později Reitovi udělat radost tím, že mu řekne, že do nemocnice už opravdu nejedou. Pojedou domů a ani jeden z nich už nebude spát sám. Pak se rozezní hudba a on se na židli otočí, aby uviděl přicházet nejdřív Kaie a za ním Reitu jako svědka a potom taky nevěstu a Aoiho. Všichni vypadají opravdu skvěle, i když on sleduje jen jediný zadek, který má právě před očima. Pro sebe se usmívá a vyfasuje ostré šťouchnutí do žeber od Hyda. Jsou jako malí kluci, jak se tam pošťuchují. Ruki se přivítá s Reitou a i jeho objímá jako by měl nastat konec světa. Hned na to využije jeho přítomnosti a skoro uteče z místnosti, protože už opravdu brečí. Tím, jak je dojatý, i tím, co se chystá provést. Chvíli se na chodbě dává do kupy a pak se odejde posadit do obřadní síně. Ti tři sedí vedle sebe, Hyda mají v obklíčení a on zamíří na druhou stranu uličky a posadí se na její prostřední židli. Zcela úmyslně sám. Dopřeje si s nimi jen tiché kývnutí hlavy a snaží se ignorovat Gacktův nechápavý pohled směrem k Hydovi. Je rád, že to rozsazení takhle dopadlo. Může si tiše trpět, aniž by ho kdokoliv vyrušoval. Dýchá se mu asi tak těžko, jako by mu rakovina rozežrala hrtan během těchto dvou minut. Naštěstí se hudba rozezní práv včas, aby nikoho nenapadalo za ním chodit a on se otočí po přicházejících klucích. Jsou tak nádherní a Kai září.
"Do hajzlu." Zanadává, je to trochu slyšet a někdo se rozesměje, asi Rei. Vytáhne hedvábný kapesník a prostě smrká. Musí... i tohle je slyšet. Aoi si od Hyda převezme Uruhu se skoro vyděšeným pohledem, protože přivést mu ho sem minutu před omdlením... co s ním má dělat??? Pak se ale usměje a rozpřáhne náruč, aby k sobě ženicha přimáčkl.
"Vypadáš naprosto nádherně." Zašeptá a podá mu kytici růží. Musí zamrkat a setřít si okamžitě koutky od slz, ale šťastně se na něj usměje a poplácá ho po rameni.
"Kdyžtak mu spadneš rovnou do náruče." Ujistí ho, že to bude v pořádku a pak už společně s ním vykročí do obřadní síně. Vede ho jistým krokem uličkou ke Kaiovi, který už tam stojí a vypadá taky úchvatně, hlavně se pitomec už zase culí a hraničí to s nastupujícím smíchem. Musí pro sebe zavrtět hlavou a snaží se nevidět Rukiho, který zarytě odmítá s kýmkoliv pořádně mluvit a ještě se posadil takhle odstrčeně od ostatních. Ví, že za to Hyde nemůže, strávil s ním totiž hrozně moc času v posledních dvou týdnech a pomáhal mu s těmi prsteny. Povídali si o Rukim a o Kazovi a snažili se jeden druhého postavit na nohy. On ví moc dobře, co pro něj Ruki znamená. Nakonec stočí koutek oka i ke Kazovi, zatímco oddávající mluví a jemně povytáhne rukáv saka, aby mu ukázal, že náramek je na svém místě. Pokusí se plaše usmát. +To sis vybral chvilku.+
Kai se rozzářeně otočí na Reitu, jen co se objeví a dvěma rychlými kroky je u něj, aby mu padl kolem krku.
"Strašně se těším. A taky bojím. Když tak mě tam dones." Říká mu, ale už jsou na řadě a on musí jít. Projde nervózně uličkou, cukají mu koutky a vrhá okouzlující pohledy na všechny strany. Ten Ruki… ne nebude se tam dívat, ani nemůže, protože přichází Uruha a… Uvědomí si, že na něj zírá s otevřenou pusou, aniž by se otočil čelem dopředu nebo ji zavřel, neví, zda očima hltat jeho vzezření, to jak mu sluší kytice nebo to jaké plaché pohledy vrhá kolem sebe. +Já si ho beru.+ Dojde mu a jen, co ho má po boku, vezme ho za ruku a pevně ji sevře do své. Pak už poslouchá a dojde i na jeho slova. "Ano, beru." Zazní i jeho hlas velmi jistě a dojde na prsteny. Ale nejsou to ty, které si vybrali. Aoi otevře krabičku a v ní sedí dva úplně jiné šperky. Oběma jim vyrazí dech, ale není čas to řešit, musí mu ho navléct!!! Aoi na něj mrkne, že je to v pořádku, prsten padne jako ulitý a on natáhne vlastní roztřesenou dlaň směrem k němu. +Polibte nevěstu.+ Třese se na to.
Žádné komentáře:
Okomentovat