Hromadné - Nikdo neumřel? To je nuda - Část 2.

(tábor)

Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide

Když kluci konečně slezou z Aoiho, přivítají se i s Hydem a je jasné, že se budou mít příští dvě hodiny o čem bavit. Kde byli, co dělali, nejsou zranění? Zazní Miyaviho poznámka o tom, co spolu s Hydem dělali a Aoi se trochu zarazí a rozpačitě se po Hydovi podívá, ale ten má plné ruce práce s Kazem a následně i s Gacktem. Místo toho jen pokrčí rameny.

"Bojovali o přežití." Prohodí neurčitě a přesune svou pozornost na Uruhu. Zatváří se soucitně, protože je mu to úplně jasné a přitáhne si ho k sobě do objetí. Vždycky si v těhlech věcech rozuměli nejvíc. Shlédne na něj dolů, když se Uruha posadí, přisedne si k němu a dá se s ním do hovoru o všem, co se stalo a jak jsou na tom ostatní. Tedy o všem... o svém novém intimním vztahu zatím mlčí. Ruki má takovou radost, že jen, co se odlepí od Aoiho, rovnou se otočí na místě a obejme pažemi kolem pasu i Miyaviho. Naprosto spontánně a bez přemýšlení. Dojde mu vzápětí, že jsou tady mezi všemi, zrudne a odtáhne se od něj. Nastolí výraz ehm, no nic a uhne pohledem do strany. Všichni se zasmějí Hydově poznámce směrem ke Kazovi o tom vlčení a Gackt si zvolna zasune dlaně do kapes, když se na něj Hyde jen podívá a věnuje se příteli. Skloní oči a pokývá hlavou, tipl si to dobře... Jenže pak se k němu Hyde vydá a pronese tu svou poznámku. Nepochopil, že mu dělal jen místo... shlédne na něj ze své výšky a když mu jeho malé dlaně přistanou kolem pasu, obejme ho nazpět, tvář krátce zaboří do jeho vlasů. Voní pořád stejně... Když oči upře před sebe nad Hydovu hlavu, spatří Kaze s jeho původní jiskrou a znovu se usměje. Jistě... jak by mohli žít bez svého milovaného Hyda a to neví nic o tom, že se k nim přidal ještě někdo další. Kai vypadá štěstím bez sebe, rozhazuje rukama a brebentí o všem, co se stalo, když se klukům plete do hovoru a Hide se po

chvilce pokukování po nich vydá trochu stranou. Ve chvílích, jako je tahle, si uvědomuje, že se vydal na výlet se dvěma stmelenými rodinami a on tak nějak nepatří ani k jedné z nich. Nejlepší bude, dát jim trochu prostor. Přifaří se k Hirovi, který si máchá oblečení v potoce a stočí oči i za Satsuke, která může nechat ty své na Kaiovi. Možná vypadá jako největší šílenec ze všech, ale vždycky byl neskutečně vnímavý a dokázal vycítit záchvěvy emocí ve skupině. Proto o něm říkali, že je vlastně nejstarostlivější. Navíc vycítil nadějné muzikanty na kilometry a vodil je Yoshikimu do studia podepisovat kontrakty. Klekne si nad potok a opatrně si oplachuje hlavu a ránu na spánku, studená voda

mu dělá dobře.

Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde

Rei zůstane nakonec stát kousek od všech a nemůže se přestat usmívat. Taky proč by se nesmál, jsou sice na pustém ostrově a zatím žádná viditelná šance, že je nějaká záchrana na blízku, ale jsou všichni a to se přece počítá! Ohlédne se krátce s mírně pozvednutým obočím na Rukiho, který objímá Miyaviho a neubrání se tomu, aby pozvednul obočí. Nakonec to v duchu svede na spálená záda a radši se tomu dál nediví. Přesune se hodně nenápadně k brebentícímu Kaiovi a položí mu krátce ruce na ramena.

"Kai klid..to bude dobrý jenom dýchej." Popíchne jej s pobaveným výrazem, ruce na jeho ramenou nechá o chvilku déle a nakonec je přece jen stáhne podél těla.

"Jdeš mi pomoct něco natahat? Šemík potřebuje jezdce." Zeptá se ho. Když mu dojde, jak to nejspíš muselo vyznít, naštěstí to řekl potichu a krátce zavře oči.

"To ten vzduchu…moc čerstvého vzduchu." Zamumlá a raději se konečně vydá do toho lesa, jinak nejspíš řekne něco…Jak se zdá, Aoi si má toho hodně co říct s Uruhou a Miyavi…Ten jen kouká na Rukiho, kterého samozřejmě pevně obejme zpátky, ale on neměl v plánu ho jen tak pouštět. Nespokojeně zamručí, když se od něj Ruki odtáhne a shlédne do jeho tváře s jemným úsměvem, vůbec ne tím střeleným, který má většinou.

"Ještě trochu prosím." Zabrouká tak, aby ho slyšel jen on a nasadí naprosto štěněcí výraz, když úplně nenápadně naznačí dlaněmi, že jeho náruč je vždycky připravena.

Kaz se konečně dostatečně nabaží Hydovy náruče a pustí ho, když ustoupí stranou. Šílený výraz je zpátky a on se rozhlíží kolem, co by provedl. Koutkem oka pozoruje všechno kolem a přemýšlí, kam by se vrtl, než si Hyde odbude svoje krátké tulení s Gakkem. Ale jo, proč by se neobjímali, však on ví.

"Jdu na ryby, ať máme něco pořádného k večeři. To se musí oslavit." Ujistí všechny naprosto vážně, popadne své nádobíčko a vydá se směrem k moři, on si rozhodně vyšlape tu nejlepší cestičku. Má energie na rozdávání a mohl by podarovat kousek všem.

Hyde se krátce ohlédne za odcházejícím Kazem a musí se tiše zasmát. Pomalu se odtáhne od Gakka na délku paží, ale zatím ho nepouští. Je rád, že jsou všichni v pořádku, teda v relativním a dlouze vydechne.

"Byl to šílený pocit přemýšlet, že jsme jediní." Dodá ještě, když ho pomalu pustí a stáhne obočí ve svém typicky zamyšleném gestu.

"Díky, že jsi na něj dal pozor." Kývne hlavou nakonec a teprve potom se rozhlédne kolem, když mu pohled padne na Aoiho. Zůstane na něm viset o něco déle, v očích se mu blýskne, než se začne rozhlížet po okolí.

"K moři to asi nebude daleko."

Uru se mezitím poposune blíž k Aoimu a vypráví mu všechno, co se kolem stalo a nestalo. Na tváři mu svítí jemný úsměv a jeho rysy konečně dostaly trochu svěžejší nádech. Kai jim do toho žvaní, ostatně jako vždycky a Rei se ho snaží krotit, jako vždycky. Najednou je všechno jak má být až…Pohled mu padne na Hideho, který se odsunul dál k ostatním a setrvá na něm. Najednou mu to dojde, když krátce těkne očima k Hydovi a ostatním a pak na kluky.

"Hned přijdu." Položí ruku na rameno Aoiho a zvedne se, aby zamířil jeho směrem. Hiro a Satsuke se baví spolu a on si přidřepne vedle něj, když mu to ránu začne omývat.

"Mohl jsi mi pomoct vyprávět, ve tvém podání, by to bylo rozhodně zajímavější." Poznamená klidným hlasem, s krátkým pozvednutím koutku. Vždyť patří všichni k sobě, tak to vnímá. Ztroskotali spolu, tady už přece nejsou nějaké skupinky jako na letním táboře, tak to aspoň vnímá on. Vlastně mu ho v první chvíli bylo líto. +Začínáš na něj brát Uru?+ Proběhne mu hlavou a na pár sekund se zatváří vážně.+Ne, samozřejmě, že ne+

Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide

Kai se skoro nechápavě ohlédne po Reitovi a hodí po něm obličejem, když ho Rei popíchne, aby se trochu uklidnil. No jo, už zase hýří přehnaným entuziasmem, ale on si nemůže pomoc. V ten další okamžik už chtěl přikývnout, že jde, ale Rei řekne něco hodně dvousmyslného, on si vzpomene na palubu lodi a na jeho dotek ve vlastních vlasech a zasekne se při pohledu na něj. Nepokrytě se začervená a uhne očima dolů. Evidentně je na rozpacích. Dokonce i Aoi zvedne hlavu.

"Tohle bylo divný, Reita-kun." Řekne Aoi, ale Kai místo toho vezme Reitu za loket a vleče ho k lesu. Rozpačitě se usmívá a dívá kolem sebe, ale na nic konkrétního.

"Cože to jdeme dělat?" Vydechne, když jsou konečně sami mezi stromy. Ruki chvíli provází očima odcházející kluky a pak se s pootevřenými rty a narudlými tvářemi znovu podívá na Miyaviho. Stalo se toho mezi nimi na pláži docela hodně, ten včerejší den. Dost si toho mezi sebou řekli a on by měl asi nějak bezprostředně pokračovat, ale... tady přede všemi? Je z něj naprosto na rozpacích. Žmoulá si poutko u kalhot, protože na sobě nic jiného nemá a dokonce ho ani nemůže tahat pryč, protože Miyavi sotva chodí.

"Jdu si lehnout do potoka." Řekne mu a kývne bradou kousíček od ostatních. Ne daleko, ale ani ne na doslech. Zchladit záda se zdá jako dobrý nápad. Gackt mezitím pomalu pustí Hyda a znovu se mu podívá do očí.

"Taky jsme se o vás báli. Už to začínalo vypadat beznadějně." Řekne mu nakonec, když zvedne bradu a sleduje Kaze, který chce jít na ryby sám. Pořád se mu to nezdá jako dobrý nápad. Je ještě příliš úzkostný ze všeho, co se stalo, nemusí jim Kaz spadnout někam mezi skály. Do uší mu navíc dolehne poděkování, že se o něj staral. Kaz to zdá se potřebuje.

"Evidentně to neskončilo." Zahučí, když Kazova záda mizí v podrostu a on spěchá za ním. +Já mu jednu střihnu, jestli dojde k úrazu.+ Aoi jen kývne, když mu Uru naznačí, že jde něco vyřešit a sám se rozhlédne kolem sebe. Gackt s Kazem a Rei s Kaiem se rozešli po práci, Ruki a Miyavi něco řeší a nejsou ve stavu něco dělat a on... si všimne Hyda, který už je taky sám. Měli by se vrhnout s Hirem a Satsuki do stavby toho ležení. Usměje se na něj a pohodí trochu vlasy, když si v hlavě promítne jejich včerejší koupání. Pomalu vstane a dojde k němu.

"Budeme svůj vodopád tajit, dokud na něj sami nepřijdou nebo jim ho večer ukážeme?" Broukne tiše, když se mu podívá do očí, pak se jemně dotkne prsty těch jeho a kývne bradou, aby spolu došli pro nějaké palmové listy, protože Hiro a Satsu už tahají větve. Hide stočí koutky černých očí Uruhovým směrem, když se objeví vedle něho a kupodivu ho začne opečovávat. Nebrání se, byl by idiot.

"Možná jsem se bouchl i na jiných místech..." Nemůže si to odpustit, ale Uruha začne o tom, že mohl vyprávět spolu s nimi. Vydá zvuk podobný rozpačitému ééé a odmávne to dlaní.

"Jsou chvíle, kdy je dobré, nechat rodinu spolu, víš? Neboj, nejsem taková citlivka, abych tu bulel, že tu kluci nejsou." Zašklebí se na něj ve svém úsměvu. On to vnímal spíš jako taktní vyklizení pole. Jim na sobě navzájem záleží, ale… co on. Trochu si povzdechne, když se k němu natočí víc čelem a konečně si pořádně v klidu prohlédne rysy jeho obličeje.

"Jsi nejkrásnější holka, jakou jsem kdy viděl." Řekne upřímně, ale v očích mu tančí plameny, protože s tou holkou si ho samozřejmě dobírá.

Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde

Rei se nadechne, že by něco Aoimu odpověděl, ale místo toho jen zavrtí sám nad sebou hlavou a nechá se odtáhnout do bezpečí stromů, kde se zadívá na Kaie a skoro hlasitě polkne. Začíná mít problém v jeho přítomnosti uvažovat racionálně. A to je zlý.

"No totiž…" Začne pomalu a v hlavě má totálně prázdno, jen mu kouká do očí a uvědomuje si tak maximálně, že jsou celkem daleko od všech. Pomalu vztáhne dlaň k jeho tváři a skloní se ke rtům, které ho volají k sobě. Zarazí se na půl cesty, než pohyb dokončí a krátce ho políbí. Vzápětí mu dojde, co dělá, trhne sebou a rozpačitě přešlápne z jedné nohy na druhou.

"Ehm promiň, to je asi tím ostrovem." Zabrble se zvláštním podtónem a ukáže na velkou větev opodál.

"Já beru tuhle a ty vem tu na druhé straně." Kývne hlavou a raději se rychle odporoučí pryč protože se s ním něco děje a on si musí v hlavě srovnat, co to vlastně je. Za to Miyavi už má jasno a čím déle pozoruje Rukiho rudé tváře, tím si je jistější. Nenechá se dvakrát pobízet, aby se k němu nepřidal.

"Ta noha, víš." Vysvětlí se svým typicky širokým úsměvem a natáhne se do vody vedle něj. Samozřejmě si neodpustí pod hladinou několik doteků, ale jen letmých a tak, aby to nikdo neviděl. Přece jen si není jistý, jak by Ruki zareagoval kdyby….ještě, že je ve studené vodě, no vážně.

"Ano, to vypadalo." Odsouhlasí Gakkovi Hyde jeho slova a mírně se usměje, když se nakonec odporoučí za Kazem. On se o sebe dokáže postarat, jen občas je to víc nebezpečné, než by se na první pohled mohlo zdát. Jenže s Gakkem o něj strach mít nemusí, jeho pozornost si ukradne Aoi, kterému věnuje pohled s nepatrným úsměvem a jasnou náklonností v očích, když konečně přijde za ním. Shlédne na dotek prstů, který ho skoro až zabrní a pak pohledem vystoupá do tváře Aoiho s hlavou mírně na stranu.

"Mám chuť si ho nechat pro sebe, přece jen bych se tam s tebou rád zase podíval a oči ostatních by byly trochu na obtíž." Oznámí mu s naprostou upřímností a dlouze si povzdechne, protože jde těžko říct, kdy zase budou mít možnost, teprve pak se vydá společně s ním pro listy, jelikož Rei a Kai tahají větve a jak se zdá, stavba se začíná posouvat někam dál. Uru se neubrání zavrcení hlavou, tuhle poznámku měl taky čekat. V očích mu spíš svítí pobavení.

"Jistě, nemusím ani hádat, kde to je…vždyť my jsme taková nová ostrovní rodina." Pokrčí nakonec rameny, když mírně stáhne obočí, jak se zdá hodně nad tím přemýšlí, od chvíle kdy vyklidil pole. Pak ale přijde…kompliment? Vzhlédne k jeho očím a vidí v nich ty plameny. Najednou je mu nějak horko a rozhodně za to nemůže horký vzduch kolem.

"Ehm." začne pomalu.

"Měl bych jim jít pomoct." Vypadne z něj nakonec trochu rozpačitě a začne se zvedat, když o něco déle nechá dlaň na jeho rameni, sklouzne z něj v letmém pohlazení a nepatrně se pousměje. Vlastně ho to i celkem potěšilo, jak se zdá.

Kaz je tak v půli cesty, když ho dožene Gakku s výrazem, opovaž se mi říct, že se ti něco stalo. Rozesměje se, když do něj dloubne loktem a jak se zdá, jeho nálada je opravdu zpátky.

"Netvař se tak nebo tě šupem pošlu zpátky. Vůbec se mi pak nelíbíš." Upozorní ho, jako by to bylo to jediné, na čem v tuhle chvíli záleží a dál společně pokračují k moři. Tam něco málo nachytají a on si do něj neodpustí párkrát pěkně rýpnout a dokonce mu na hlavu hodí i nějaké mořské řasy. Pak se radši sbalí a hodně rychle míří zpátky, protože mu asi rozcuchal účes nebo co? Ten výraz by v tu chvíli dokázal uzemnit celý ostrov a pohřbít na kilometry pod hladinu. Když se vrátí zpátky od moře, začíná už se stavět a za několik hodin už to vypadá, že budou mít nejspíš, kde spát. Oheň už praská a všichni se tváří celkem klidně a v rámci možností i spokojeně, protože jsou všichni pohromadě. Kolem se line vůně upečených ryb a zanedlouho už jen oblizují kostičky. Dokonce to vypadá, že se dneska celkem v klidu vyspí. Kolem už panuje dokonalá tma, jen občasný zvuk naruší jejich klidný rozhovor a začnou se postupně trousit do přístřešku, až zůstane jen Aoi a Uru. Kočičí oči se upřou do těch tmavých hlubokých.

"Tak jsme to vyhnali do postele. Je na čas jít taky." Neubrání se pobavené poznámce, položíc mu krátce dlaň na předloktí.

"Skoro jako doma." Dokončí s nádechem nostalgie, než zalehnou i oni dva.

(Konec)