Hromadné- Nikdo neumřel? To je nuda - Část 1.

(tábor)

Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide

Bylo to už druhé ráno na ostrově a Aoi s Hydem se neobjevili. Oni sami se domluvili, že už dál nemohou zůstávat na pláži a měli by se přesunout někam mnohem blíž pitné vodě. Zároveň ale ne moc daleko od vraku, protože měli v plánu se k němu vydat a prozkoumat, co by se z něj dalo použít k jejich boji o přežití. Zatím si nepřipadali tak zle, teď, když byli živí, v podstatě zdraví a jakž takž odpočinutí, ale nikdo z nich nepochyboval o tom, že by to přijít mohlo. Naštěstí bylo moře plné ryb a dalších živočichů jako byly mušle a i když jich bylo hodně krků ke krmení, nebyl problém nějaké ulovit. To proto, že měli sadu na chytání a Kazovy dokonalé schopnosti. Rychle to učil i ostatní kluky a i když shánění jídla, vody a dřeva, je zaměstnávalo celý den, zima jim nebyla a hlady neumírali. Mnohem horší to bylo s Rukiho popáleninami od slunce, Miyaviho nateklou, pokousanou nohou a Hideho poraněnou hlavou, protože se mu neustále točila a oni se domnívali, že má minimálně otřes mozku. Skryté krvácení by ho mohlo i pomalu zabíjet, ale na taková dramata už nikomu nezbývala kapacita v hlavě. Nikdo si pro ně nepřijel, nikdo je asi prozatím nehledal, ale byli přesvědčení, že pohřešování tolika slavných muzikantů někoho dovede k pátrání po tom, kam jeli, někdo z nich se určitě zmínil známým a podobně a ti brzy zjistí, kam jeli a kde hledat. Kolik lodí asi ztroskotalo? Vypátrají je. Musí jen vydržet dost dlouho. Možná taky třeba měsíc. Dneska se rozbíjel jejich prozatímní tábor a na novém místě chtěli začít stavět plnohodnotný domek nebo aspoň něco nad zemí a z dosahu kokosových palem, ze kterých padaly kokosy. Chtěli jít podél říčky trochu víc do lesa. Žádná velká zvířata tu zatím neviděli a pochybovali, že by tu žili nějaké větší šelmy. S ohněm díky Kazovu a Gacktovu nálezu taky problém zatím neměli. Gackt s Kazem si razí cestu jako první a zatím se jeví jako nejhouževnatější z celé skupiny. Kazova zručnost a Gacktovy znalosti se jim zatím postaraly o hodně a automaticky se ujali vedení party v tom, co se bude dělat a kdy. Reita s Kaiem se od toho potopení a konejšení na pláži tak nějak pořád drží jeden druhého, ale zatím to nikomu nepřipadá divné. Kai se snaží všechny povzbuzovat a usmívat se, zatímco po něm Reita háže ostražité pohledy jako by čekal, kdy dojde energie i jemu. Oba jsou v pořádku, takže ledacos pobrali. Především ale dohlížejí na Rukiho s Myavim, pomáhají Miyavimu v chůzi a nenechávají Rukiho nic nést, protože vypadá vyčerpaněji, než ostatní a především ta hořící záda... celou noc měl zimnici a oni mu ani neměli, co oblékat. Nesnesl na kůži nic, takže mu nemohli dát ani vlastní trička. Skoro na chvostu skupiny jde Uruha s Hidem. Hide je podivně bez nálady a obvyklého elánu, evidentně ponořený do své vlastní hlavy a s neskutečným nikotinovým absťákem. Poslední jde Hiro a kapitánova dcera, kteří jsou také v pořádku a hlídají ty raněné před sebou. Prodírání džunglí není pro Miyaviho nohu nic moc, nejsou tu žádné cestičky, ale nakonec najdou místo, kde je říčka širší a stromy dál od sebe. Je to blízko na tu druhou část pláže u vraku, zároveň ve stínu lesa a v podstatě hned u vody. Kluci už plánují, kam až se dá podle vody dojít.

Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde

Nebyli na tom zrovna nejlépe, i když na tom mohli být hůř. V Kazových očích se usídlil už od ztroskotání zvláštní výraz, který potlačoval běžnou šílenost v nich. Najednou byly podivně střízlivé a často se ztrácel k moři, kde sice rybařil, ale mnohem víc přemýšlet a srovnával si myšlenky v hlavě. Pokaždé, když se vracel, na tváři měl prapodivný úsměv, který se naučil používat během chvíle. Snažil se naučit ostatní, co bylo potřeba. Jakmile ho nebylo potřeba, trávil většinu času o samotě. Něco se v něm změnilo, pohnulo a možná za to mohl i fakt, že Hyde se pořád neobjevil. Občas se vydal i kousek do džungle, kde zkoumal všelijaké ovoce a hlavně sedával na spadlé větvi a pozoroval opice, v tu chvíli se trochu vracela jeho obvyklá povaha. Na stěhování nic neřekl, byl to dobrý nápad a tak beze slova popadl, co nejvíc věcí a mířil v čele s Gakkem mezi porostem, hledajíc vhodné místo. Kouká celou tu dobu do země, když chytne Gakka za paži a trhne s ním dozadu.

"Dávej bacha, krucinál!" Seřve ho, když se v podrostu mihne hadí ocas. Neví, co to bylo za potvoru, ale nebude riskovat další pokousání. Jako první se vydá směrem k říčce a přidřepne na její břeh, aby pročísl prsty hladinu. Pohledem sleduje, co všechno v ní žije a nežije.

Rei začínal být ve své hlavě pesimista. Je mu sice jasné, že je za tak krátkou chvíli najít nikdo nemohl, ale i tak se mu usídlí v hlavě stín, který rozdmýchává jen Kaiův úsměv, i za ním jsou však vidět pochybnosti. Spíš automaticky se účastní všech možných prací, neříká na to nic, jen prostě pracuje. Ostatní jsou na tom mnohem hůř a ani ho nenapadne svěřovat se se svým náhledem na celou situaci ostatním, spíš naopak snaží se je povzbuzovat. Po očku sleduje všechny, kdyby bylo potřeba pomoct a snaží se pořád držet v blízkosti Kaie. Dokonce ho po cestě zachytí nad loktem, když zakopne.

"Opatrně, prosím." broukne s nádechem starosti v hlase a mírně stáhne obočí k sobě, než se na něj zvláštně pousměje.

"Ukaž, vezmu ti to." Dodá ještě, když mu sebere z rukou pár věcí a nacpe je do své, už tak přeplněné náruče. Počká chvíli na Rukiho s Miyavim, jednoho z nich nechá opřít se o jeho rameno a trochu si připadá jako nákladní mula; i když už mu docházejí síly, ale tváří se, že vůbec. Když dorazí na místo, rozhlédne se a jen kývne hlavou, vypadá to tu dobře, rozhodně líp, než na pláži.

"Tak já jdu pro nějaké větve nebo tak." Miyavi se samozřejmě tváří po celou dobu, že se nic neděje. Na tváři mu hraje široký úsměv, který nechává opadnout ve chvílích, kdy se nikdo nedívá. Noha ho celkem slušně bolí, ale není to nic, co by se nedalo přežít. Každou možnou chvilku si neodpustí rozptylovat svými slovy Rukiho, který je na tom se svými zády mnohem hůř, alespoň mu to tak přijde. Chtěl něco vzít, ale bylo mu to zakázáno, jen pár věcí si vydupal do svých rukou. Dokonce to chvíli vypadalo, že hodlá ostatní seřvat, když mu to odepřou. Snaží se jít sám, ale je vděčný, když se chvilkami může opřít o Reiovo rameno a překročit tak větve na zemi. U říčky se svalí do sedu na zem a skoro až zničeně vydechne.

"Království za cigáro." Broukne s tichým uchechtnutím, ale absťák je to nejmenší, co ho trápí. Trhne sebou, když z ramena setřepe nějakého mravence a radši zase rychle vstane.

"Bože já už nechci přírodu ani vidět." Pokusí se odlehčit atmosféru, všichni se tváří celkem zničeně, není se čemu divit.

Na rozdíl od všech se Uru nesnaží svůj výraz maskovat. Tváří se naprosto vážně a celou cestu se snaží podepírat a jistit Hideho, kterému se stále točí hlava. Má o něj opravdový strach, nikdo neví, jak moc se praštil do hlavy a ani to nezjistí, dokud se mu nepřitíží nebo mu nebude líp. Ve volné ruce má taky něco málo, aby ostatním pomohl a koutkem kočičího oka pořád sleduje Pavoukův výraz ve tváři, snažíc se zachytit byť jen náznak nějaké změny.

"Došel ti humor…nechceš po mě doufám, abych ti vykládal vtipy…věř mi, že bys utekl do lesa a dobrovolně se nechal něčím sežrat." Pokusí se trochu rozptýlit jeho myšlenky, ale v tomhle ohledu je na tom opravdu špatně.

Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide

Gackt se zaujatě rozhlíží kolem sebe, prodírá si cestu křovím a po tváři mu lije pot z toho vedra a vlhkého vzduchu. Skoro se Kaze lekne, když na něj tak zavrčí a zastaví ho, až mu Kai narazí do zad a zaskočeně k nim zvedne oči. I on se podívá pod nohy a spatří konec hadího ocasu. Tohle bylo o fous. Nevěděli, zda jsou to hadi jedovatí, ale pokoušet to nikdo nechtěl. Děkovně mu přikývne hlavou a pokračuje v cestě. Kaz ho předběhne a míří k řece na volnější prostranství, kde si dřepne. Brzy dojde vedle něj, vyčerpaně si sedne a zuje si boty. Nechá je vedle sebe a strčí nohy do chladivé vody.

"Tady to vypadá dobře. Když bude pláž blízko tímhle směrem, mohli bychom tu zůstat." Ukazuje Kazovi, kudy přesně. Ostatní se k nim brzy dobelhají taky. Kai se zhroutí na zem asi dva metry od vody a padne rovnou na záda i se všemi věcmi. Ruce a nohy má rozhozené do stran a chvíli tak setrvává, zatímco ho míjí Satsuki a usměje se na něj. Zvedne obočí a kousek stoupá očima za ní, než ho dojde i Reita.

"Můžu si tě pojmenovat Šemík, Rei-chan?" Zeptá se ho hravě, když si uvědomí, jak je ověšený a ještě o sebe nechá opírat Miyaviho. V ten samý okamžik vedle něho padne na znak Ruki a rozhodí končetiny úplně stejně, akorát hned zase s bolestným syknutím vystřelí do sedu a plácne sebou na břicho. Záda ho stále moc bolí. Kai se k němu starostlivě pootočí a sundává mu z nich nalepené listí. V tu chvíli Ruki uslyší Miyaviho mluvit o cigáru a vydá ze sebe zmučený povzdech.

"Už jsem si asi tisíckrát představoval, že kouřím." Zahučí s tváří otočenou do země. Nad ním zůstane stát Hide s Uruhou a vrhají na něj stín.

"Já milionkrát." Vydechne Hide a prohlíží si místo jejich nového domova. Kai se rozesměje, když ze sebe Miyavi shazuje mravence. Hide si promne obličej.

"Tady nás nikdo nenajde, i kdyby věděli, že jsme tady. Budeme muset nechat něco jasného na pláži poblíž vraku, jako že jsme živí..." Napadne ho a Gackt se po něm ohlédne a přikývne. "Neslyšeli jste něco?" Pronese námořník Hiro a zadívá se někam do lesa. Všichni ztichnou a nastraží uši. Ruki odlepí obličej od země a přisune se blíž ke Kaiovi.

"Jako co?" První, co ho napadne, je minimálně tygr. V tu chvíli už tím směrem natahují uši všichni a sledují jeden směr. Jako by k nim z druhé strany někdo přicházel. Je nakonec ostrov obydlený? A pak se mezi porostem objeví nejdřív jedna a potom i druhá postava. Aoi a Hyde!!! A vypadají lépe, než oni všichni dohromady. Jako první je na nohou Kai, když proběhne kolem, skočí Aoimu kolem krku

a málem ho tím sundá k zemi. V tu chvíli už je na nohou i Ruki a připojí se k jejich narůstajícímu klubíčku. Hyde bude v pořadí potom, až uňuchají Aoiho. Hide se pomalu usměje a ten úsměv se postupně změní v jeho typický škleb.

"Nikdo neumřel? To je nuda..." Odmávne to rukou, když si jde s klukama podat dlaň na uvítanou.

"Už máme v klubu trosečníků plno, ale možná vás vemem. Co nabídnete?" Obchoduje a mezitím už vstává Gackt s neskutečnou úlevou v očích. Za oba, ale především za Hyda. Však nebesa vědí proč. Něco mu říká, že Kaz bude rychlejší a tak stojí na místě, ale na očích je mu to jasně vidět. Aoi se mačká s klukama a nemůže tomu uvěřit. Jsou vážně všichni.

Reita, Uruha, Miyavi, Kaz, Hyde

Kaz se mírně nakloní nad hladinu a prohrábne znovu prsty vodu a jen kývne na Gakkova slova. Zatím mlčí, vlastně je poslední dobou až příliš tichý. Zvláštní v jeho případě určitě. Nakonec přece jen stočí pohled jeho směrem a mírně pozvedne koutky.

"Je to dobré místo, támhle jsem zahlédl nějaké ovoce a k moři to je opravdu kousek, nebudu to mít daleko…želvám by bylo smutno." Zamumlá nakonec, snažíc se o svůj běžný podtón, ale jde mu to čím dál hůř. Rei se mezitím zastaví v půli kroku a s nádechem pobavení sleduje rozpláclého Kaie na zemi. Nakloní hlavu na stranu a ohlédne se i po ostatních, protože všichni si tak nějak posedali, jediný on z nich zůstal na nohách. Vrátí pomalu pohled zpátky a rozhodně mu neunikne pohled té holčiny na Kaie a ještě se na něj usměje. +To ani nezkoušej!!+ Proběhne mu hlavou skoro až vztekle, vzápětí si to i uvědomí a na jeho tváři se vystřídá zaskočený výraz. Tohle je opravdu divný pocit, který ho zaplavil. +To už jsem úplně zbláznil, že budu žárlit na Kaie...bože!+ Zatřepe hlavou přesně ve chvíli, kdy ho Kai označí za Šemíka a pobaveně se uchechtne.

"Mmm...můžeš to zkusit, ale nevím, jak dlouho se udržím a nepokusím se tě utopit." Zamumlá, snažíš se o stejně hravý podtón, než na něj mrkne a už opravdu zamíří směrem k lesu.

Zastaví se ale v půli kroku, když zaslechne něco o zvuku z lesa. Nastraží uši, stejně jako zbytek přítomných a zatne ruce v pěst, nic lepšího než je stejně po ruce nemá a rozhodně se hodlá bránit, kdyby náhodou. Jenže zpoza stromů vyjde Aoi společně s Hydem a jemu se tak neskutečně uleví. Jako první se kolem nich prožene Kai v závěsu s Rukim, hned na to Miyavi, který nadšeně huláká.

" To je hustý, vy jste živí." Když už se konečně rozhodne vykročit taky, málem ho sejme Kaz, který už je zase jako neřízená střela a visí Hydovi na krku. Zavrtí nad tím jen hlavou, ale usmívá se a jde se taky přivítat s Aoim, když se k němu dostane.

Miyavi je naštěstí dost vysoký, aby se přes všechny natáhl a poplácal aspoň Aoiho po zádech. Tak jsou nakonec všichni, je to pro něj velká úleva, i když se pořád snaží tvářit hodně nad věcí. Je to těžké, aby neztratil svou tvář i přes bolest v noze. Jenže už jen kvůli Rukimu se drží zuby nehty.

"Vypadáš líp, než my všichni dohromady…přiznej se, co jste spolu dělali?" Neodpustí si poznámku, protože je prostě spokojený, že jsou všichni.

Za to Kazovi je úplně jedno, co se kolem děje a Hydovi vlastně taky. Obejme ho se svým typickým úsměvem.

"Jednu výhodu tvoje povaha má Kazi, už víc nezvlčíš." Broukne místo přivítání a ještě ho trochu poplácá po zádech a prohrábne mu vlasy. V očích se mu úlevně zablýskne. Ještě chvíli se nechá mačkat a šlapat si na nohy, jenže jakmile ho Kaz stiskne na špatném místě, sykne bolestí a k tomu se i ušklíbne.

"Opatrně jsem rozbitý." Zamumlá tiše a na jeho sotva slyšitelné promiň, jen mávne rukou. Odtáhne se od něj a kukne ocelovým pohledem na Gakka s mírně pozvednutým obočím. Podá si ruku s Hidem a kývne mu hlavou, než stočí velké oči zpátky na svůj cíl. Udělá několik kroků jeho směrem, aby se zastavil v jeho těsné blízkosti a pozvedne pohled k jeho tváři.

"Ani tohle s tebou nehne, abys mě objal?" Neodpustí si rýpnutí, protože opět stál jako jediný v pozadí.

"Jsem rád, že jsi v celku i s egem." Dodá ještě, když ho přece jen objeme, i když opatrně kolem pasu s úlevným vydechnutím.

"Máme nějaké ovoce a kousek odtud je jezírko." Odpoví ještě Hidemu, vedle kterého stál Uru, do chvíle, než se objevil Aoi. I pro něj je to skoro zázrak, že je živý a zdravý a už se tlačí do chumlu, aby ho taky objal.

"Konečně tady s těmi blázny nebudu sám…" Zamručí s tichým uchechtnutím, než se od něj odtáhne a konečně si úlevně sedne na zem. Je tu Aoi, už na to není sám, tak mu to aspoň připadá a jako by z jeho nitra spadl obrovský balvan.

(Konec první části)