(vrak lodi)
Hide
"No nekecej." Roztřesenýma rukama otevře krabičku, která je durch. Málem u toho umře, jak zakňučí a protočí oči v sloup. To se dá určitě usušit! Dál hbitě prohledává prostor kolem sebe. Vysílačka, která nefunguje, mapy, prázdná fajfka, kapitánská čepice. Narazí si ji na hlavu a narve dýmku mezi rty místo trávy.
Uruha
Všechno je jak zalité sluncem…no dobře, to už je trochu přehnané, ale jsou všichni a to je prozatím dobrý začátek. Tohle si snaží vsugerovat do hlavy a po většinu času maká za dva. Vlastně ho to i celkem baví, teda kromě toho šatníku, to je příšerné. Zasněně vzpomíná na svou plnou skříň a ne jednu, ale rychle s tím přestane, protože je mu spíš do pláče. Krátce těkne pohledem na svou potrhanou košili a kalhoty ve stejném stavu a jen nad sebou zavrtí hlavou. Tohle je peklo, jako vážně! Všichni se tak nějak bavili mezi sebou a on se rozhodl, že se půjde podívat na pláž. Kouknout se, co je vlastně kolem a jestli by se dalo něco použít. Možná si taky trochu popřemýšlet nad tím, co se dělo poslední dny. Mají odpolední klid, takže nikdo nic nedělá, nemá tak ani černé svědomí, že ostatní budou pracovat a on se bude flákat. Prodere se džunglí po vyšlapané cestičce a ocitne se tváří tvář moři. Je to krásný pohled opravdu, když si odmyslí bouři, ztroskotání, boj o přežití a nedostatek oblečení, je to parádní dovolená! Rozhlédne se, dlaní si stíníc před ostrým sluncem a pohled mu padne na růžové cosi, balancují na ostrých kamenech.
"No to si dělá…tak já mu to ošetřím a on se vzápětí hodlá zabít...magor..." Zabrble si s protočením očí v sloup a chvíli přemáhá nutkání se otočit na patě a jít zpátky. Nakonec jen rozhodí rukama v rezignovaném gestu a rozejde se tím směrem. Určitě by dostal vynadáno, že ho tam nechal, kdyby se mu něco stalo. Navíc, prostě má starost no. Trochu neobratně překoná ostré kameny, teď by se mu to přirovnání ke kočce opravdu hodilo. Zůstane stát opodál a kouká na Hideho s kapitánskou čepkou na hlavě. Ušklíbne se, ale musí si přiznat, že mu to sluší.+Vážně Uru?!+Založí si ruce na hrudi, ve tváři má nepřístupný výraz a neubrání se nespokojenému mlasknutí.
"Příště se na tebe vykašlu, když máš očividně v plánu se přizabít!"
Hide
Trhne sebou a málem u toho zbourá polovinu kabiny můstku, když zaskočenýma očima střelí směrem, odkud slyšel kočičákův hlas. No fakt, stojí tady se založenýma rukama. Rty se mu zvednou do jeho klasického úsměvu.
"Ale, ty si mě hlídáš?" Protože tohle není poprvé, co je mu na blízku. Vlastně si ho i našel hned po ztroskotání, staral se o něj... nacpe cigára do kapsy, čepici nechá na hlavě, fajfku v puse, za triko si cpe mapy a ještě našel blok a tužky, Hyde si prý rád kreslí. To si cpe zezadu za kalhoty, aby měl volné ruce a dojde až k Uruhovi na palubě.
"Jsi docela mrštnej." Okomentuje fakt, že se sem bez potíží dostal za ním. Vypadá nádherně, jak mu vítr čechrá vlasy, ani neví jak. I bez makeupu a kadeřníka.
"Podíváme se dolů? Třeba je tam suchá kajuta..." Poškádlí ho, než ho mine a dojde ke schodišti. Vypadá neporušeně, ale někde tam dole bude hodně vody a taky ta puklina vprostředku lodi. Moc si nepamatuje, co bylo v předních a co v zadních kajutách. Chvíli se drží rukama obou zábradlí a pak shody opatrně sejde. Vypadá to tam jako v hororové hře. První dveře nejdou ani otevřít. Za dalšími je záchod. Kuchyň je za prasklinou a pod vodou. Sakra... sůl, cukr, kafe, všechno v pytli, ale mohly by tu být i jiné zásoby?
"Uru-chan? Chceš něco slyšet?" Houkne nahoru.
"Kdo je nejšikovnější na světě a našel tašku s oblečením?" Dokonce je to ta jeho, co nechal jako jediný válet v chodbičce a jak se teď jeho nepořádnost hodí! Ruki bude mít konečně tričko ke vší Miyaviho smůle.
Uruha
Stojí tam pořád, se založenýma rukama přesně do chvíle, kdy padne věta o tom, že si ho hlídá. Dlouze se nadechne a protočí očima v sloup, než rozhodí rukama a nechá je volně podél těla.
"Ne nehlídám...mám na tebe smůlu! " Rýpne si do něj tentokrát on a už už, by ho chtěl tahat zase pryč z lodi, ale jak to tak vypadá, Hide nehodlá vrak jen tak opustit. Ještě k tomu si ho dobírá s kajutou.
"Říkal jsem ti, že nad tím začnu přemýšlet, nejdřív, jak se odtud dostaneme." Vrátí mu to i s úroky a s otevřenými rty sleduje, jak mizí po schodech dolů.
"Pojď zpátky, slyšíš, kdo tam pro tebe poleze!" Křikne na něj, jenže už je pozdě. Promne si nešťastně tvář.
"A to mám jako za trest?" Koukne na nebe, jakoby snad věřil v boha nebo v něco podobného. Trhne pohledem zpátky přesně ve chvíli, kdy se ozve kouzelné slovíčko oblečení. V očích mu zasvítí a teď už opravdu připomíná kočku, jak hbitě se dostane na palubu a zamíří rovnou dolů po schodech. Těkne pohledem od jeho tváře k tašce a úsměv mu trochu opadne, že to nejsou jeho věci, ale...Pořád to není oblečení, co má na sobě a to se počítá.
"Doufám, že nečekáš odměnu…možná tak ehm, tak ani cukřík nezbyl." Neodpustí si poznámku jeho směrem a začne se rozhlížet kolem. Popojde, kam to jen jde, ale v tu chvíli pod jeho nohou praskne prkno a noha se mu propadne o dobrých dvacet čísel dolů.
"Kruci!" Zanadává si spíš pro sebe a skoro až křečovitě se drží zábradlí, když se snaží nohu dostat ven. Je v pohodě nemá skoro ani škrábnutí, ale zasekla se mu tam bota nebo co.
"Ty budeš moje smrt! " Obviní Hideho a vzdorovitě pohodí hlavou, protože to byl přece jeho nápad sem jít, no ne!
Hide
Samozřejmě, že ignoruje jeho volání, aby se vrátil, nemají moc času, než se moře zase začne zvedat a on toho chce pobrat co nejvíc. Ale určitě tu dneska není naposled. Za chvíli za sebou uslyší Uruhovy kroky a pro sebe se usměje.
"Samozřejmě, že čekám, ale ještě jsem neskončil." Ujistí ho, když prohlíží tašku a najde v ní další, vlastní cigára. Všechno je vlhké. Vezme ji celou. Bude tam i alkohol. Chtělo by to nějakou kytaru, aspoň jednu, aby jim tu nehráblo. Uru se protáhne kolem a najednou vypadá, že ho taky zachvátila objevitelská nálada, ale co čert nechtěl, pod tou jeho nožičkou se propadne prkno. Hide k němu doslova vystřelí, když zahodí všechno, co si zrovna prohlížel a nejdřív ho popadne zezadu za pas. Uru nemíní nikam propadat celý, takže si za ním jen dřepne a pokusí se mu tu nohu opatrně vyvléct ze zajetí.
"Nezvrtnul sis kotník?" Vyptává se, ale Uruha bolestí neskučí, spíš vypadá, že se lekl. Postaví jeho nožku na pevnou zem a vlčácky se usměje. Mohl by klidně být jeho smrt, trochu jinak. Zneužije téhle pozice, když dlaní obejme jeho poškrábaný kotník a začne jí stoupat kousek výš po lýtku, pod kalhotami. U toho zvedne oči nahoru k jeho zádům a čeká, kdy ho připraví o nervy. Neměl by se moc rozehřívat, až na pláži třeba... pro sebe se usměje ještě víc, když hlavu rychle skloní a přiblíží rty k jeho stehnu pod úrovní toho dokonalého pozadí s jasným úmyslem se ho tam jimi dotknout. Sex! Další z věcí, co mu chybí! Nikotin, kytara a sex!!!
Uruha
Překvapeně sebou trhne, když koutkem oka vidí, jak Hide všechno zahodil a vrhl se jeho směrem. Vždycky ho něčím překvapí a není si vůbec jistý, jak daleko to může až zajít. Trochu rozpačitě se zavrtí, když mu vysvobodí nohu z prkna.
"Ehm...díky, už zase." Vypadne z něj nakonec, ne úplně jistým hlasem a snaží se posbírat svůj obvyklý výraz, má s tím trochu problém.
"Ne, nebolí to." Zavrní tichým hlasem, kde se ještě promítnou rozpaky a krátce se na něj ohlédne, když pokládá nohu zpátky na pevnou podlahu. Ten výraz ho donutí mírně pootevřít rty a raději se zase podívá před sebe. Je z něj čím dál víc nervózní a rozhodně ho to nepřejde, když ucítí dotek na svém kotníku. Vnímá, jak dlaní stoupá výš a je mu zase neskutečné horko. Za tohle taky nemůže slunce! Snaží se v hlavě si poskládat veškeré racionální uvažování, hlavně to, s kým tu je a kdo se ho momentálně dotýká, bože už je tak vysoko.
" Co to…" Začne pomalu a opravdu se snaží, aby jeho hlas byl odmítavý, jakože to s ním vůbec nic nedělá, a že by to rozhodně dělat neměl. Sotva se stačí trochu vzpamatovat, už má jeho rty…pod zadkem. +On se snad úplně zbláznil, ale... + Proběhne mu hlavou, když s ní zavrtí a otočí se k němu čelem, ustoupí krok bokem a se skoro až ladnou otočku, se zády opře o stěnu u schodiště, koukajíc na něj, jak kdyby ho viděl poprvé.
"Dostal jsi úžeh nebo co?" Podaří se mu dát dohromady souvislou větu a připadá si trochu v pasti. Nejradši by mu prostě utekl, ale z druhé strany ho tu nehodlá nechávat samotného, sám tu málem zůstal zaklíněný.
"Měl bys vzít tu tašku a vypadneme odsud…" Zformuluje další celkem normální větu. +Ale bylo to příjemné...teda ne vůbec, samozřejmě. ..bylo to divné.+
Hide
Pro sebe zvedne koutek rtů, když Uruha pronese svoje Už zase. No jo, naposled ho hodil přes palubu do záchranného člunu, ale vždyť on ho na oplátku našel na pláži a dovedl k ostatním. Těch několik málo vteřin, kdy Uruha stojí jako přikovaný, zatímco on se beztrestně dotkne rty jeho stehna mu stačí, aby pochopil, že to není zase tak nepříjemné, protože spousta jiných kluků by vyjela okamžitě. Kmitne obočím, když se k němu Uruha pootočí čelem a on má na chvíli ve výhledu i jiné jeho přednosti a pak pokračuje černýma očima nahoru do jeho tváře. Pořád zůstává ve své pozici. "Asi... je to tak zlé?" Broukne, když si prohlíží jeho ladné, štíhlé tělo. Jenže to už jím trpí asi tak od toho večera na pláži, kdy tenhle výlet vymysleli.
"Já vím." Broukne vzápětí, ale pokud se nestalo něco divného s časem, má ještě chvilku, než doopravdy budou muset.
"Co kluci dělají, aby tě dostali? Pěkně prosí? Nosí drahé dárky? Hrají si na upřímnou lásku?" Pokouší ho dál, ale pravda je taková, že je jím upřímně fascinovaný. Prostě se mu líbí od první chvilky, jako když jdete po ulici a praští vás do očí sympatický úsměv jedné holky a pak zase půl roku nic. Zváhne se dozadu a dosedne na zadek. Pořád si ho prohlíží.
"Nařiď mi, ať se držím daleko." Vyzve ho a vrhne po něm psí oči. Nechce si hrát na balící lži a na něco, co není, nechce ho honit po ostrově s květinkou v ruce, aby na něj udělal dojem. Je takovýhle... Tadááá!
Uruha
Vytřeští oči, když se ho zeptá, jestli je to tak zlé. Co by mu na to měl sakra říct? Kouká na něj dolů s mírně pootevřenými rty a neví, co mu na to má odpovědět, když vzápětí přijde druhá otázka a on párkrát ještě o něco víc překvapeně zamrká. On ho tady vážně balí? Opravdu? Zavrtí hlavou, jako by se probíral z nějakého zasnění zpátky do reality.
"Nic…" Začne pomalu, skoro to vypadá, že si rozmýšlí každé slovo. Musí si v hlavě přiznat, i když hodně opatrně, že jej jeho náklonnost těší, nejspíš víc, než by měla. Vzpomene si na polibek na pláži a nepatrně se ošije, protože to v něm vyvolává zvláštní, příjemné pocty.
"Já se od kluků nenechávám balit." Dokončí nakonec upřímně s krátkým pokrčením rameny a chvíli se raději podívá jinam, ve tváři má jasné rozpaky nad celou touto situací. Ne, že by nad něčím podobným nikdy nepřemýšlel, ale…z druhé strany zkusit to…+Uru nad čím to vlastně přemýšlíš…postel rovná se holky…zapoměls.+Napomene se v duchu a koukne znovu na Hideho, jenže to taky neměl dělat. Ten jeho psí pohled ho nutí nakrčit obočí a vypadá skoro zoufale. Ten pohled ho zastihl dokonale nepřipraveného, kdyby nad tím měl přemýšlet, cítil se v jeho společnosti dobře, ale…Stačí to, aby o něm začal přemýšlet jinak? Sám neví.
"Já..." Začne znovu a začíná mít pocit, že zapomněl, jak se vůbec mluví. Vjede si dlaní do vlasů a zastaví se s ní na týle, který si nervózně promne.
"Já nevím, asi nechci, ale…bože…" Vydechne ztěžka. Potřeboval by si o tom pořádně popřemýšlet, někde v klidu, kde na něj nebude koukat. Proč má v hlavě zrovna jeho? Dělá mu v tom zmatek, zrovna tenhle ztřeštěný Pavouk.
"Vážně bychom se měli vrátit." Snaží se nějak vybruslit z téhle situace, která ho zahání do pomyslného rohu. Aby se ale dostal ke schodům, musel by kolem a taky, že to zkusí s výrazem kotěte na stromě, hledajícího cestu dolů.
Hide
Pozorně ho poslouchá, aby mu neuniklo ani jedno jeho slovo a tak trochu si užívá jeho rozpaky. Ne proto, že by se na nich pásl, ale proto, jak krásný při nich je. Dokonce se tváří i normálně, jen hodně zaujatě. Vždycky měl neskutečný nos na lidi. A na talenty... hudební, samozřejmě... Není to odmítnutí, jen je mu ve vteřině jasné, že Uruha kluka nikdy nepoznal, i když toho byl svět showbyznysu plný. V okamžiku, kdy se kolem něj chce Uruha protáhnout, se pohne a chytí ho dlaněmi za boky, aby ho pozastavil před sebou. Znovu vzhlédne k jeho tváři.
"Počkej, počkej, Uru-chaaaan..." Protáhne, aby se na něj na chvíli podíval.
"Já ti přece nechci nic provést, nejsi tady v pasti." Řekne mu nebývale vážně. A pak dá dlaně stranou a podrží je před sebou jako někdo, kdo odkládá pistole po policejní výzvě. Ještě chvíli takhle vydrží, než se pomalu postaví a podívá se na něj z bezprostřední blízkosti, nos jen kousek od toho jeho.
"Kecám, chci ti strašně moc něco provést, ale to se bez dovolení nedělá." Pokrčí rameny a udělá obličej To je ale smůla, než mu udělá místo, aby prošel. Sám přejde k tašce, nacpe do ní všechno, co si prve strkal za kalhoty a do kapes a pak si ji hodí na rameno. Chtěl jít dál, chtěl pro kytaru, ale... už nemohou déle čekat. Voda začne zase stoupat a dost rychle a on nechce riskovat plavání mezi ostrými kameny. Hodí ještě posledním nespokojeným výrazem do chodby uvnitř vraku lodi a pak se i on protáhne směrem ke schodům. I tak má hodně úlovků a těší se, až je klukům ukáže. +Kéž by sis to alespoň trochu rozmyslel...+ Projde mu hlavou při pohledu na jeho zadek, stoupající do schodů. Samozřejmě, že se tváří mlsně jako kocour nad smetanou.
Uruha
"Já přece vím, že…" Začne pomalu, ale slova mu opět dojdou, když se před ním objeví jeho tvář a je neskutečně blízko. Hledí mu konsternovaně do očí a nejistě si promne rty o sebe. Dokonce mu z jeho slov i mírně zrudnou tváře, tohle se mu už opravdu dlouho nestalo. Co s tím bude dělat? Měl by mu něco dovolit, jen to zkusit a co pak? Zase začíná až příliš přemýšlet, je to Hide přece…určitě mu jde jen o jedno a pak co? Na to on přece není stavěný. Krátce se trochu přerývavě nadechne a vzápětí už má prostor k tomu, aby mohl projít. Neubrání se tomu, aby mu ještě chvíli hleděl do tváře, než se konečně s dlouhým povzdechem protáhne směrem ke schodům, bez dalšího slova. Zastaví se až na posledním schodu, aniž by tušil, že mu kouká na zadek a otočí se čelem k němu. On ho přece nechce odhánět, něco v jeho nitru mu napovídá, že by před ním neměl zavírat dveře a on ani nechce k sakru. Koukne do jeho tváře a koutky se mu nepatrně zvednout vzhůru v náznaku úsměvu. Pohled do Hideho očí mu dokonale zatemní mozek a vlastně ani neví, co chtěl říct.
"Překvap mě." Broukne nakonec tichým hlasem, aniž by si uvědomil, co vyslovil a jak moc nebezpečné, by to v jeho přítomnosti mohlo být, ale zatím mu nedá prostor reagovat, protože se otočí a celkem hbitě se dostane z lodi na skály.
Hide
Červenal se z něj, však on to viděl. Tenhle lov má cenu! Málem mu ale nabourá obličejem do břicha, když se Uruha zastaví na místě a otočí se čelem k němu. Překvapeně vzhlédne k jeho obličeji a vytáhne obočí nahoru, když zazní ta dvě jednoduchá slova. Překvapit ho? No problem!!! Uruha se na něj dokonce usmál, ale pak mu zase utekl a on musí pro sebe s úsměvem zavrtět hlavou. Vyjde schody, přejde palubu a přeleze zábradlí, aby se mohl vydat v jeho stopách. Na pláži nikdo kromě jich dvou není, však je taky vedro k padnutí a snad padesát stupňů na sluníčku. V písku ho doběhne a natáhne se, aby ho plácl přes zadek.
"Zabavíme děti novýma hračkama a najdeme si chvilku pro sebe, hm?" Řekne mu jako táta mámě, když na něj mrkne a společně s ním dojde do tábora. Kolem nálezu se samozřejmě strhne poplach a veselí, Ruki se okamžitě oblékne a slastně se opře o stěnu domu a další šílenství vypukne, když kluci zjistí, že má s sebou cigára, jen je musí vysušit. Podá Hydovi skicák a tužky, upraví si na hlavě kapitánskou čapku s jasnou výzvou v očích směrem ke Gacktovi. Je to taková zpráva, aby ani nezkoušel být alfa skupiny. Trochu se na sebe vzájemně zamračí a je jasné, kdo tu má nejvíc ambic a testosteronu. Možná je šílenec, ale mínění měl vždycky nebeské a o zahraničí jen nesnil, ale konal. Radši ani nechce přemýšlet, co se teď, když zmizel, děje s Yoshikim. Najde si Uruhu z boku domu, popadne ho za loket a všem pod prsty, ale vlastně z očí ho vede do lesa. Překvapí asi i sám sebe, protože nemá tušení, co tam chce hledat.
Žádné komentáře:
Okomentovat