(nahrávací studio)
Hyde, Ju-ken
"Nejdu kvůli Yoshimu" Začne pomalu, když zůstane stát v jisté vzdálenosti od něj, aby prozatím nenarušil jeho osobní prostor, pořád má kolem sebe dost věcí, čím by ho mohl přetáhnout. Vážně teď přemýšlí, co by mu měl říct, co by mu chtěl říct…ale prostě, to nejspíš slovy říct ani pořádně nejde. Prostě překoná vzdálenost mezi nimi, prsty mu obratně vytáhne cigarety ze rtů a hodí je kamsi za sebe, než si ho pravou paží přitáhne k sobě, levou dlaní mu rozhodně vjede do vlasů a tentokrát políbí on jeho. Řešit, jestli je někdo kolem nebo ne…to je nad jeho momentální schopnosti.
"Vybral sem si, teď to záleží na Tobě Pavoučku." Dá mu na podnos své vlastní nitro a hlavně srdce a může se jen modlit, aby ho škodolibě nezadupal do země po tom, co mu provedl.
Ju-ken si pořád není úplně jistý, jestli ho může pustit nebo ne. Papíry se pomalu snášejí k zemi a kdyby byl romantik, tak by nejspíš řekl, že je to kouzelné. V jeho hlavě se ale usadí spíš myšlenka, že je to pěkný bordel kolem nich.
"Vážně? Pořád platí nabídka, že Tě odnesu." Neubrání se poznámce, když se přistihne, že ho moc pouštět nechce. Jednu svou mohutnou paži nechá kolem jeho pasu a druhou stáhne trochu drze brýle z očí a prohlédne si výraz v nich. Lesknou se, až moc se lesknou.
"Mám někoho zabít?" Zeptá se rovnou, je to spíš jistá forma jeho vtipu, ale …jedna dvě rány...proč ne? Nakonec ho přece jen pustí, velmi pomalu a neochotně, aby si přidřepl a začal sbírat papíry. Koutkem oka dokonce zaregistruje i helmu válící se v jenom z rohů.
"Takový tank…? To bude nejspíš těmi brýlemi." Neopustí si dodat, když se narovná a papíry mu podá. Nejsou rozhodně tak úhledně poskládané jak byly, ale jsou všechny.
"Společná cigareta?" Nabídne mu vzápětí, zase ho přepadlo nutkání se o něj tak nějak postarat, mělo by mu to už přijít zvláštní!
Yoshiki, Hide
Ani nemrkne a už má cigarety pryč z pusy. Skončí někde na asfaltu, zatímco on sám má teatrálně otevřenou pusu, jako by chtěl všem ukázat, jak moc je vyvedený z míry tímhle jednáním. Jenže vzápětí na to už mu Hydova ruka vjíždí do vlasů a jeho rty se tisknou k těm Hideho. Automaticky zavře oči, jeho dlaně vylétnou k Hydovým bokům a on ho políbí zpět. Vypadá u toho trochu přísně a nepřístupně, ale je to jenom tím, že jeho oči se umí dobře mračit a vypadat zle, když chce. Zamrká, když se od sebe zase oddálí a Hyde mu řekne zrovna tohle.
"Já jsem ti psal!" Rozhodí prudce rukama a kdyby tam někdo stál, dostal by tak, že by měl modřinu. "A tys mi jasně řekl, že my dva!" Zamává ukazováčkem mezi nimi dvěma.
"Spolu nevydržíme! A co víc! Potřeboval ses na to vyspat s ním?!" Dívá se mu plamenně do očí a nechává ho v tom nepokrytě koupat. Pak si začne okusovat rty. Zrovna Yoshiki, jeho srdíčko milované, utrpí, jestli se do něj podobně zakoukal. Kuso, trhá mu to srdce, ale ne, nenechá mu ho, sakra! Do háje!
"Já bych tě tak nakopal do tý tvojí prdele! Jenže bych pak nemohl týden souložit a to by mě teda pěkně vytáčelo!" Trochu na něj zvedá hlas, ale pak se po něm natáhne a s vervou sobě vlastní si ho přitiskne zpátky k sobě, když ho znovu políbí. +Pitomec je to, ale chutná skvěle...+ Zavrní si v duchu a vytáhne koutky rtů při polibku výš v majetnickém úsměvu. Ju-ken Yoshikiho stále nepouští, i když už je minulo asi pět lidí a všichni se po nich nechápavě otáčejí. Nikdo si ale nedovolil zastavit se a sbírat jeho noty. Vůbec nepočítal s tím, že by mu sundal brýle a spatřil to, co za nimi schovává. Jeho nitro vystřihne sovu vlastní rozechvělou symfonii, když po brýlích zase sáhne a nasadí je zpět. Je to jeho stěna před světem. Nosí je i v budovách a často při hraní.
"Myslím, že jemu bys nikdy neublížil. Ani jeden z nás." Pousměje se trochu smutně, ale rozhodně při tom pokývá hlavou a pak se konečně postaví na vlastní nohy. Nemusí se sehnout ani jednou. Ju-ken všechny papíry posbírá a podá mu je. S jemnou úklonou si je převezme a poděkuje, když je vkládá zpět do desek. Na okamžik se zamyslí, protože v tuto chvíli chtěl být především sám, ale Ju-ken má pravdu. Měl by přijít na jiné myšlenky a pak se vrátit k práci a když se někam zavře sám, nepomůže si. Přikývne.
"Hai, to je dobrý nápad." Souhlasí a společně s ním vykročí k jednomu z balkónů v patře. Naštěstí na něm nikdo jiný zrovna nekouří, protože na takových místech se většinou potká hodně lidí.
Hyde, Ju-ken
Dlouze si povzdechne, když mu to Hide pěkně vpálí do obličeje. Ani se mu nediví, vlastně si to zaslouží. Kouká na něj s mírně staženým obočím k sobě a jen krátce kývne hlavou.
"Hai…myslel jsem si to...vlastně si to myslím pořád…" Začne pomalu s naprosto upřímností, někdy by si na ni měl nejspíš pořídit zbrojní průkaz.
"Ale taky si myslím, že to musíme minimálně zkusit." Dodá nakonec a jeho obočí mírně vystoupá vzhůru. Znovu následuje dlouhé vydechnutí a tentokrát už sklopí pohled k zemi. Ne, nepotřeboval to, aby si to uvědomil, prostě se to stalo, nechal se strhnut silou okamžiku a neměl. Kousne se do rtu, než si je promne o sebe v přemýšlivém gestu a pak pohledem pomalu vystoupá k jeho tváři. "Zasloužil, to máš pravdu…nechal jsem se unést neodolal jsem ale vím, že…" odmlčí se krátce a vlastně už to ani nedořekne, protože v tu chvíli ucítí Hidovo tělo na tom svém a hlava odpluje do úplně jiných výšin. Paže se automaticky ovinou kolem jeho boků, za které si ho přitiskne ještě blíže k sobě a oplatí mu polibek se stejnou vášní. Dokonce se neubrání tomu, aby si do jeho rtů nevzdechl. Má sto chutí ho odtáhnout někam bokem. Nepoznává sám sebe, ale asi by si na to měl začít zvykat. Za nimi se ozve cvaknutí dveří, když za nimi na dvůr strčí hlavu jedna ze členek personálu a s zaskočenou omluvou se zase ztratí.
"Měli bychom jít…máme práci vzpomínáš" Broukne tichým, sametovým hlasem, když mu prohrábne vlasy a s mrknutím se otočí čelem ke dveřím, aby se zamířil zpátky k práci.
Ju-ken se trochu ušklíbne, když vidí, že jsou brýle zase zpátky, ale prozatím na to nic neřekne. Sleduje, jak ukládá papíry a v hlavě se snaží přijít na to, kdo to byl. V tom mu to cvakne. Hyde je jediný, komu by nejspíš vážně neublížil. Jenže, když se koukl do očí Yoshikiho a viděl v nich všechno….mít ho po ruce, tak za své chování nejspíš neručí. Vůbec si nemůže uvědomit, kde se to v něm vzalo, že by byl tohoto schopný, ale je to tam. Začíná se trochu pozastavovat nad svými vlastními myšlenkami a dokonce i zapomene helmu na zemi, když se vydá v jeho stopách k balkonu. Automaticky mu připálí a opře se předloktími o zábradlí, vydechujíc první obláček dýmu.
"Mm, nejsem úplně dobrej typ na utěšování nebo kecy, že to bude dobrý...jen..." Začne pomalu a sám se v tom trochu koupe. Bože, vždyť je po většinu času citlivý jak pařez!
"Nemyslím si, že je kdokoliv dost jedinečný na to, aby ses tak tvářil, nestojí ti za to." Vypadne z něj nakonec a je jako slon v porcelánu a to doslova. Přešlápne z jedné nohy na druhou, když si znovu potáhne a narovná se v zádech, hledí do dáli.
"Co takhle výlet…víkend? Jiné myšlenky, změna prostředí hm?" Zkusí, když se zamyšleně popotáhne za spletenou bradku a pokrčí rameny, ve stylu, když ne, nic jsem neřekl.
Yoshiki, Hide
Vydere ze sebe jakési hrubé vzdychnutí, když ho Hyde tak vášnivě políbí zpátky. Už začíná chápat, proč se o něm říká, že je malý ďábel. Tenhle lamač srdcí má klidně tu odvahu říct mu tady, že si stále myslí, že oni dva spolu nebudou? Popadne ho za ruku, když se k němu začne točit zády, že se jako musí oba vrátit, nějakou členku personálu ani nepostřehl, bude se tu sakra líbat s kým chce a jak dlouho chce.
"Jo ty tomu říkáš zkusit..." Už zase se na něj mračí, ale pak se pohotově rozhlédne kolem sebe. Něčí auta, motorka, popelnice... vchod pro zásobování... vchod pro zásobování? Vykročí rázně tím směrem a táhne Hyda za sebou. Dveře jsou odemčené, v tmavé a divné chodbě nikdo. Drcne do prvních dveří, které jsou otevřené, je to nějaké skladiště na krabice. Nechá je zase zavřít a vede ho dál. Jiné dveře, nejdou otevřít a další, tady je pohovka a něco jako kamrlík pro ochranku nebo uklízečku nebo - jemu je to úplně jedno, kdo tady dole běžně žere svačinu, prostě tam s ním vejde a zamkne za nimi dveře. Otočí se k němu čelem a upře ty svoje lehce šílené oči do jeho.
"Já ti to unášení se vyženu z hlavy." Řekne mu, když mu ukazováčkem naznačí gesto pojď ke mě blíž. A jestli se nepohne. Olízne si postupně horní i dolní ret a popadne křížem přes tělo lemy své mikiny, aby si ji přetáhl přes hlavu a způsobil si tak růžový rozcuch na hlavě. Hodí ji za sebe na tu pohovku, pod ní má ještě tričko stejné barvy. Yoshiki si nechá od Ju-kena připálit cigaretu a sám zůstane stát rovně jako svíčka, když si založí jednu paži na prsou a druhou o ni opře loktem. V té třímá cigaretu a pokuřuje. Potřeboval to a teď už je mu trochu lépe. Nechal se tím moc sebrat a byla to chyba.
"Nepotřebuju utěšovat." Řekne mu okamžitě a myslí to vážně. Není mu patnáct ani není holčička. "Tohle stačí, vážně."Řekne mu upřímně a měkce, aby nezněl příliš uzavřeně a odmítavě. Ju-ken ani neví, že udělal přesně to, co mu vyhovuje. Pak si dlouze vydechne v tom svém charakteristickém ách. Snaží se v hlavě přeskládat jakési vysvětlení.
"Víš, někdy zapomeneš na to, co je život a realita a necháš se trochu moc unést vlastním očekáváním." Řekne nakonec, než vypustí do světa kouř nosem. Pak ale otevře pusu a obrátí k němu nepokrytě zaskočenou tvář.
"Víkend?" Zopakuje po něm dřív, než se stačí zarazit a je jasné, že to uteklo oběma, nejspíš? Pozvání na víkend není pozvání na večeři nebo do kina a i to jasně naznačuje něco víc, než přátelskou skleničku. Jak má na tohle reagovat, vždyť ho sotva zná? A přiznejme si to upřímně, otočil by se sám od sebe? Ne, že by nevypadal dobře to ne, ale je to někdo úplně jiný, než jako je on sám. Možná v tom je ten problém? Kouká se na svět špatně?
Hyde, Ju-ken
Vážně měl v plánu jít zpátky a začít pracovat, protože si to Yoshi přál. Jenže nestihne udělat ani krok a už je tažen úplně jinam. Vypadá trochu překvapeně ale nechá se odvést až do skladiště? Co budou proboha dělat ve skladišti? Jenže tam jejich cesta nekončí a Hide ho táhne dál, až do nějakého malého kamrlíku. Krátce se rozhlédne kolem, moc věcí tu není. Napadá ho, že možná dostane ten kopanec do zadku, ale to by ho přece nelíbal nebo ano? Začíná z něj být trochu zmatený, což se mu stalo asi poprvé za celý život. Je snad první, kdo dokázal vyvést z míry jeho a není to obráceně, zvláštní. Pomalu stočí pohled směrem k němu, když mu v hlavě docvakne pravý význam Hideho slov a párkrát zamrká.
"Tady a teď?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a velkýma očima sleduje, jak si přetahuje mikinu přes hlavu. Vypadá vážně k sežrání s tím rozcuchem na hlavě a musí si přiznat, že přestává přemýšlet, kde jsou. To gestu ukazováčkem je …neskutečně vzrušující a vůbec neví, kdy se tak dokonale naladil na jeho notu. Možná by se měl toho faktu děsit.
"Tak mi ukaž, proč bych měl přemýšlet jen nad Tebou Pavoučku." Vyjde z jeho rtů, když se mu koutek zvedne s nádechem provokace v očích. Stačilo jen pár slov a on se jím nechá úplně unést, stejně jako první noc, kterou společně strávili. Udělá těch několik kroků jeho směrem, stahujíc si kabát z ramen a plynulým pohybem jej zahodí stejným směrem, jako se odporoučela Hidova mikina. Však ať klidně někdo přijde, on se za svůj zadek nestydí. Znovu mu dlaní vjede do vlasů a je mu upřímně jedno, co měl nebo neměl v plánu, protože už nechce nic jiného, než být v jeho blízkosti. Jeden Pavouček dokonale rozvířil klidnou hladinu, tak ať ji zase zklidní.
" Tak to nepotřebuješ moc.." Vypadne z Ju-kena dřív, než se stačí zarazit, čímž se znovu potvrdí, že si prostě nevidí do pusy. Nikdy neměl potřebu kontrolovat, co říká a teď má pocit, že to není úplně vhodné. Na tohle prostě nikdy mít buňky nebude asi.
"Já nevím, já asi od nikoho nikdy nic pořádně nečekal. Je to tak lepší, pak Tě to nepřekvapí." Dodá ještě, když se pokusí trochu odvést řeč, od toho víkendu. Samozřejmě mu vůbec nedošlo, jak by to mohlo vyznít. On to bral ….no spíš jako pomoc, když mu to nabízel. U vody se prý dobře přemýšlí a on jedno takové místo vlastní.
"Já jsem to nemyslel." Začne pomalu a zajede si dlaní na zátylek do vlasů. Najednou jsou na něm vidět rozpaky. Opět se potvrzuje, že s někým jako je Yoshi prostě jednat neumí.
"Jen jsem myslel..." Pokračuje dál a čím víc se snaží mluvit tím je to horší. Dokonale se do toho zamotal navíc ten pohled, jaký na něj upírá. +Hop přes zábradlí idiote…teď vypadáš jak..+ Zanadává si v duchu, když se pořádně nadechne, aby to uvedl na pravou míru.
"Mám malý domek poblíž Kukujuri beach…tři pokoje, bar, terasa s výhledem na vodu…tak mě napadlo, že by Ti to třeba prospělo." Vydoluje ze sebe nakonec vysvětlení.
"Nemám v plánu Tě tahat na víkend do postele." Dokončí přímočaře. +Ale nebránil by ses co?+ Proběhne mu hlavou a dává si sakra záležet, aby se mu ani jedna z těchto myšlenek nepromítla do tváře. Nasadí svůj široký, bezstarostný úsměv.
" Já tam ani být nemusím." Dodá ještě, by potvrdil, jak byla jeho nabídka myšlena.
Yoshiki, Hide
Zaskočilo ho, vidí to na něm. Hyde na chvíli vypadal jako kolouch, který jednoduše odemkne dveře a uteče. Ale nakonec se nechá chytit a začne ho zase provokovat a to by neměl dělat.
"Protože druhej takovej neexistuje." Řekne a zcela popírá fakt, že to se dá říct o každé lidské bytosti. Už ho napadlo, že Hyde se nechává docela snadno unést, ale jestli mu to ujede ještě jednou i na druhou stranu, přísahá, že vyhlásí Yoshikimu válku. Válku o tuhle přelétavou mrchu. Pozoruje Hyda s jemně pootevřenými rty, když se k němu rozejde a svléká se a je na tom něco tak neskutečně dráždivého, že se mu okamžitě udělá těsno v kalhotách. V další chvíli už má jeho dlaň zase ve vlasech a zavírá oči pod jeho rty, zatímco ho k sobě oběma rukama pevně přivine. Líbá ho hladově, trochu agresivně, využívá toho, že je o kus vyšší, než Hyde a po chvíli už z jeho zad hrne jeho košili směrem nahoru. Knoflíky neřeší, prostě to z něj nějak celé serve, hodně spěchá, ale ne proto, že by se bál něčího vstupu, ale proto, že je právě strašně nadržený a prostě mu chce ukázat, co v něm vězí. Zkouška musí počkat, ale i kvůli ní tady nemůžou být věčnost. Sjede dlaněmi po jeho těle dolů na zapínání kalhot a brzy z něj rve dolů i ty. Plácne ho nedočkavě po zadku, když se zády napřed odporoučí přes opěru gauče a táhne ho s sebou na svoje tělo. Snad neskončí na druhé straně někde mezi pohovkou a stolem? Yoshiki si znovu povzdechne. I v tomhle je mezi nimi obrovský rozdíl, protože on na rozdíl od Ju-kena čekal vždycky neskutečně mnoho. Od všech. I to, o čem věděl, že na to nemají a jeho očekávání nenaplní. Prostě to z nich ždímal na krev. Sleduje Ju-kenovu tvář, aby mu neunikla ani hláska z jeho vysvětlení, ale když dojdou k domku o třech pokojích, chápe to pořád stejně. Vlastně je to neskutečně milá nabídka, jen marně si vzpomíná, kdy s ním někdo jednal tak bezprostředně, když nemyslí Hideho. Uvědomí si, že právě to má na svém příteli nejraději a podívá se na Ju-kena trochu jinýma očima, než dosud. Mírně u toho natočí hlavu k rameni, když si znovu potáhne. A pak ho Ju-ken dokonale odzbrojí tou svou poznámkou o posteli. Najednou, jako by Yoshikimu narostly rohy, zatouží ho trochu vykolejit. Ví, jaký vliv má na ostatní, jak s ním jednají, jako s někým speciálním.
"Ne? Ty bys mě nerad viděl ve své posteli?" Zeptá se a drží si ve tváři zcela vážný výraz, který by mohl vyústit v cokoliv, kdyby Ju-ken odpověděl špatně.
Hyde, Ju-ken
Zase se plete do pavoučích sítí, jenže tentokrát tak nějak správně. Mělo to tak být hned na propvé, to si moc dobře uvědomuje, i když pozdě. Nechá se dokonale pohltit výrazem v Hideho tváři, takový snad nikdy nikde neviděl. Bude ho mít v hlavě snad na pořád a rozhodně začíná mít pocit, že se nedokáže soustředit na nic jiného. Vnímá paže kolem svého těla, kterými ho tiskne k sobě a další vzdech opustí jeho rty, aniž by to postřehl. Živel, vášeň, touha…všechno v jednom dokonalém balíčku, který má teď u sebe tak neskutečně blízko.
"Neexistuje." Vydechne jen jedno slovo když zvedne ruce, aby se dostal z košile a to samé udělá s jeho trikem, chce ho vidět a momentálně mu strašně překáží. Jen krátce skloní hlavu, když mu právě stahuje kalhoty ke kotníkům a musí se tiše uchytnou, když si uvědomí, jak rychle to z něj dokázal všechno dostat. Měl by možná přemýšlet nad tím, kde jsou a kdo může přijít, ale nechal se strhnout, už zase. Vůbec netuší, jak dlouho tu jsou a jak dlouho ještě budou ale ani na to nemá čas, protože ho Hide trochu nečekaně strhne na gauč a má co dělat, aby se zachytil o opěru, jejíž látku sevře mezi prsty. Málem vážně skončil na zemi bože!
"Budeš moje smrt." Broukne jen s nádechem vzrušeného pobavení, než si znovu uzme jeho rty v další vlně polibků a snaží se trochu přerovnat na jeho těle aby z něj mohl dostat ty prokleté kalhoty. Jestli v něm někdo vytvořil v klidné vodě pravou vlnu tsunami, tak se to stalo právě teď a rozhodně ji nehodlá krotit. V očích se mu zablýskne, když koukne do těch šílených pod sebou.
"A to je všechno?" Neubrání se provokativní poznámce; koutky neuhlídá, když se zvednou vzhůru. Skloní se ke straně jeho tváře probojujíc si cestu na krk, kde sevře kůži mezi zuby.
"Nevěřím, že je to všechno." Pobídne ho ještě, zase se v něm probouzí něco neskutečného.
Nejspíš tu Ju-ken brzo vyšlape důlky, jak sem tam přešlápne z jedné nohy na druhou. Párkrát si dlouze potáhne, aby uklidnil zvláštní pocit stále trvající rozpaky. Neví, čím to je, nikdy se podobně necítil a snaží se to maskovat. Jenže to by se nesměl koukat do Yoshiho tváře, jak natáčí hlavu na stranu a prohlíží si ho. Tohle možná vážně přehnal? Ale ne, vždyť to po dlouhé době opravdu myslel dobře. Zrovna se chystal ještě něco dodat, když padne přímá otázka na jeho hlavu a jak je vysoký, tak si najednou připadá hrozně maličký, tak tohle se mu rozhodně NIKDY nestalo. Podvědomí mu říká, že se nemá nechat vykolejit, mozek si myslí to samé, ale cigáro mezi prsty se málem odporoučí k zemi, jak moc mimo z něj je. Nedokáže si v něm přečíst, jestli to myslí vážně nebo se ho jen snaží vykolejit.
" No…" Protáhne dlouze a využije típnutí cigára do popelníku, aby si opravdu pořádně rozmyslel, co mu na to řekne.
" No…neříkám, že by to nebyl hezkej pohled ale mám obavy, že by ses ke mně do postele už nevešel..to víš..já nejsem tak skladný." Málem by se poplácal po rameni, jak skvěle to vyřešil.
"Ale když nechceš, nech být." Pokrčí rameny, snaží se o naprosto nenucený, bezstarostný výraz a radši vrazí ruce do kapse, přijde mu, že se tak cítit mnohem líp.
"Mám tam dokonce i takové miniaturní studio…" Dodá ještě, tvářic se jakoby to bylo úplně normální a skoro až vyzývavě pohodí hlavou.
" Ale chápu…s někým jak jsem já…to není výhra." Teď už se v něm začíná probouzet rýpavé já a to není dobře!
Žádné komentáře:
Okomentovat