Hromadné - Nepotřebuji utěšovat - Část 1.

(nahrávací studio)

Hyde

Vlastně už po noci u Yoshikiho nespal. Seděl jen v křesle svého bytu a mučil sám sebe různými myšlenkami. Má toho v hlavě až příliš a nedokáže se z toho dostat ven. Až příliš se zaplet a měl by to v nebližší době rozplést nebo se zblázní. Jeho další noc nebyla o nic lepší a dal spánku k dobru asi dvě hodiny, než zase začal přecházet po bytě jako lev v kleci a padly u toho snad čtyři krabičky. S takovým přístupem už bude brzo jen do mikrofonu chraptět. Dneska ho čekala zkouška ve studiu a s největší pravděpodobností, vlastně je to téměř stoprocentní, že se potká i s Yoshim i s Hidem. Nejradši by se oběsil za nápad, aby se k nim přidal, mohl si tak dopřát mnohem více času. Nicméně teď se tomu musí postavit čelem a tak se oblékne, dnes do temných barev a vyrazí na ulici, ke svému autu, které už je přistavené. Cesta se vleče jako snad nikdy, ale z auta se mu zrovna vystupovat nechce, když zastaví před studiem. Dlouze se nadechne, aby vzápětí mohl stejně tak vydechnout a vystoupí míříc s rukama v kapsách dlouhého kabátu vstříc realitě. Cestou potká několik známých, které pozdraví a prohodí s nimi několik slov. Je ovšem jasně patrné, že zrovna není ve své kůži. Přinesl do budovy nejen sebe ale i neskutečný souboj uvnitř své hlavy, který je dost jasně patrný v jeho tváři. Dlouze se nadechne, když se konečně odhodlá otevřít dveře do studia a čelit tomu, čemu se chtěl tak moc vyhnout.

Yoshiki, Hide

Ve studiu je plno lidí, ale je v něm taky Yoshiki a Hide. Yoshiki sedí za pultem a Hide stojí nad ním, opřený dlaněmi o čudlíky a něco mu zarputile vysvětluje. Ani jeden nemají ponětí o tom druhém, až na rozdílný přístup k tomu, když se tu Hyde objeví. Jejich tváře se jako na povel otočí ke dveřím. V té Yoshikiho sedí jakýsi vlídný úsměv, zatímco Hideho oči se zamračí. Je to proto, že mu nejen utekl, ale navíc na něj měly nulový účinek i jeho pokusy naznačit mu, že by o další kontakt stál. A teď se na něj nepokrytě zlobí. Hide se narovná od pultu v zádech, dneska má na sobě prostě džíny a jasně žlutou mikinu s klokankou a kapucí. Jeho vlasy září jako neón Las Vegas a Yoshiki se odsune a pomalu vstane, aby Hydovi došel podat svou dlaň. Hide trucuje na svém místě, kdo ví kde sebral jablko a zrovna se do něj zakusuje s nakrčeným nosem, jako kdyby týden nejedl a hledí upřeně na Hydův zdravící se profil. Yoshiki je okouzlující jako vždycky, dneska ve světlém, skoro bílé kalhoty i sako, kolem krku límec, protože ho páteř zase silně zlobí a zápěstí fixované, ale jinak vypadá čile. Ostatní účastníci projektu se také zdraví s Hydem a nakonec dojde i na Hideho, který si počká, až k němu Hyde dojde sám od sebe a zatřese mu pravicí, div mu ji neutrhne.

"No nazdar." Řekne mu s výrazem dítěte, kterému sebrali chrastítko. Vydrží mu to jen chvíli, než se na něj zakření a odejde pro svou žlutou kytaru se srdíčky, aby sebou plácl do pohovky a začal hrát bez ohledu na to, co se hrát má.

"Dneska není ve své kůži." Zašeptá Yoshiki Hydovi na vysvětlenou.

"Ještě jsem nestačil zjistit, o co jde, ale on to zvládne, neboj se."

Hyde

Jen otevře dveře, padne mu pohled na oba dva. Tohle bude ještě peklo, tím si je jistý. Na jeho nitro zaútočí jak Yoshiho úsměv, který je naprosto okouzlující, tak i Hidův naštvaný výraz, který ho svým způsobem taky uchvátí, protože až takovou reakci nečekal. Snad poprvé ve svém životě má sto chutí se prostě otočit na patě a odejít. Má, co dělat, aby hlasitě nepolkl a nakonec se přece jen přinutí udělat krok do studia, kde je plno lidí, někteří se s ním přijdou přivítat jako první. Pak následuje Yoshi a samozřejmě mu jeho vřelé přivítání oplatí, pohledem sledujíc Hida s mírně staženým obočím. Rozejde se Hideho směrem, aby se pozdravil i sním, protože se to prostě sluší. Navíc, pořád si ještě nerozmyslel, jak tuhle situaci vlastně vyřeší. Podá mu ruku, div o tu svou nepřijde a kývne mu hlavou.

"Mmm ahoj." Broukne nakonec, když se na něj Hide zakření a jemu vystoupí obočí vzhůru. Raději vloží ruce do kapes, když ho krátce doprovodí pohledem a pak ho stočí na Yoshiho.

"I to se stává…nepochybuju o tom, že to zvládne." Zamumlá tichým hlasem s dlouhým výdechem a začne se pídit po materiálech k práci. Ano, tohle bude mnohem jednodušší, prozatím.

"Takže nějaké novinky?" zeptá se nakonec, když přejde k jednomu z volných míst, kde se usadí a snaží se tvářit naprosto zaujatě prací.

Yoshiki, Hide

Hide brnká do kytary a živýma očima těká po místnosti. Neujde mu vůbec nic, co se v ní děje, i když to vypadá, že ho okolí moc nezajímá. Samozřejmě má radar nejvíc natočený Hydovým směrem, v zubech pořád polovinu jablka, obě ruce na kytaře, ale pak Hyde řekne něco, co v něm odstartuje okamžitou reakci. Vymrští se na nohy, hodí kytaru za sebe na pohovku a přejde k němu. Vyndá si jablko z pusy a založí si ruce na prsou, když se opře zadkem o stůl, u kterého pan dokonalý sedí a shlédne na něj.

"Proč jsi trval na tom, abych u tohohle byl?" Uhodí na něj na přímo, když upírá oči do jeho tváře s jasnými otazníky, po tom, co se mezi nimi předevčírem stalo. Už mu včera ani nenapsal!!! Parchant. Yoshiki zvedne zaskočený pohled od papírů, nad kterými tiše diskutoval s dalšími kolegy a hledí rovnou na ně. Samozřejmě, že Hideho lákal na to, že si o něj Hyde sám řekl, jinak by ho býval snad nepřemluvil, ale nemá ani ponětí o tom, co je v pozadí a proč u té otázky Hide vypadá jako ježek, kterému ta jablka někdo všechna sežral. Vymění si pohledy s lidmi okolo a každý má najednou plné ruce práce. Zdá se, že chlapci si potřebují něco vyříkat, ale byl přesvědčený o tom, že se ještě před beneficí neznali. Nejradši by se jich zeptal, co se děje, ale nechce do toho tak docela zasahovat a místo toho dělá, že přerovnává noty a něco v nich hledá. Ve studiu už skoro nikdo není.

Hyde

S každou další minutou, mu začíná dělat problém věnovat se práci. Připadá si to trochu jak ve vězení a rozhodně si uvědomuje, že po něm Hide pokukuje. V jedné ruce drží papíry, které samozřejmě pečlivě studuje ale ta druhá mu spočívá na noze a bubnuje neklidně prsty. Měl by se začít víc soustředit, ale prostě to nedokáže. Měl by si je odtáhnout oba dva bokem, říct jim, jak se věci mají a pak se zavřít do svého bytu a skládat a skládat, to by byl materiál. Jenže je momentálně schopný jen zírat a raději se tvářit, že tu není. Plácá se mezi dvěma protipóly a není schopný se přiklonit na jednu stranu. Misky vah jsou dokonale vyvážené a jeho to nejspíš zabije. V návaznosti na své myšlenky se krátce podívá na okouzlující tváři Yoshiho a v nestřeženém okamžiku zabloudí i do stejně okouzlující, i když svým hodně osobitým způsobem, tváře Hida. Oba dva mají své kouzlo a on by je nejraději spojil do jedné osoby, aby to bylo nejjednodušší. Proklíná se ještě několik další minut, když se před ním objeví Hide a uhodí na něj přímo přede všemi. Vystoupá k němu pohledem s dlouhým nádechem a mlčí, rozmýšlí si svou vlastní odpověď.

"Má to být monumentální projekt…potřebuje legendy." Odpoví mu nakonec neurčitě a rozhlédne se, když se studio v podstatě vylidní. No z jedné strany je to dobře, nemusí vědět všichni všechno.

"Můžeme to probrat …mm...později?" Pokusí se prohodit smířlivě, má v plánu to nějak všechno vysvětlit jednomu pak i druhému. Nerad by konfrontoval oba dva najednou, mohli by ho taky sežrat za živa a to nechce.

Yoshiki, Hide

"Ahá..." Vydechne Hide a chvíli hledí před sebe, než se znovu zakousne do zbytku jablka.

"Takže Yoshiki si vymyslel velký projekt, do kterého chce tebe, ale ty sis vzal do hlavy mě, protože je to Yoshikiho velký projekt." Zpochybní smysl jeho odpovědi. Je tolik výborných kytaristů a Yoshiki měl svůj důvod, když ho sám neoslovil jako první, tak proč Hyde? Ten má teda koule, po té noci, kdy bylo jasné, že mu Hide nadbíhá a Hyde o to nestojí přijít a říct si o jeho přítomnost.

"Ne, nemůžeme to probrat později." Rozhodí rukama, protože on to chce probírat sakra teď hned. V tu chvíli už jde Yoshiki pomalu k nim s jasnou otázkou v očích, ale on mu uhne pohledem prudce do strany a stiskne rty. Nechce mu to říkat.

"Jestli mi neuniklo vaše mnohaleté přátelství, vysvětlí mi někdo, co jste si od benefice stačili udělat?" Teď už se na ně dívá s jasně tázavým pohledem. Hide otevře pusu, zase ji zavře a hodí ohryzek přes celé studio do koše. Naštěstí se trefí.

"Obdivuju Hydovy nervy. Chtěl bych mít taky takové." Řekne a pak zavrtí hlavou, když se v jeho obličeji vystřídá naštvání s jakýmsi snad smutkem?

"Zapomeň na to. Máš pravdu, o nic nešlo.Tohle je práce, ne ložnice." Odmávne to rukou a odlepí se od stolu, aby se vrátil ke kytaře na gauči. Vezme ji do ruky, hupsne tam div, že nepropadne skrz a začne zase hrát. Nemůže už vidět Yoshikiho šokované oči, které ho celou dobu provázejí a jeho otevřená ústa, když si dá hravě dohromady, která přesně noc to musela být. No tedy... páni... aha? V jednom se Hide neplete. Hyde má obdivuhodné nervy. A stihne toho zdá se hodně. Těkne pohledem dolů před sebe do jeho spanilé tváře, trochu zmateně se pousměje na znamení, že se vlastně nic neděje a raději se vrátí k notám u pultu. Přesto se nedokáže zbavit pocitu, že on i jeho přítel možná... tak trochu....čekali víc. Za to jejich společník ne. Vtipné... Přiloží si dlaň před ústa a pokouší se nebýt na rozpacích. Hide je z nich poslední, kdo neví o tom třetím. Asi u toho ani nechce být.

Hyde

Sleduje pečlivě jeho výraz ve tváři a ten jeho začíná být opravdu nešťastný. Nedokáže prostě vstát a odejít, nedokáže ani v klidu sedět a koukat, zatímco je pod přímým útokem. Těká pohledem ze strany na staru a cítí se opravdu mizerně, protože tohle se prostě nemělo stát a hlavně ne teď a tady. Vzhlédne znovu k jeho tváři a zrovna se mu chystá odpovědět, když se do toho vloží Yoshi a na jejich hlavu padne přímá otázka. Tohle mu opravdu chybělo, měl se na celý projekt vykašlat, stejně jako na benefici a mohl mít zase svůj klidný život, jenže tohle už nevrátí, a když se nad tím zamyslí tak by ani nechtěl.

"No vlastně…" Začne pomalu a začíná se v tom opravdu ztrácet. Teď by byla ta nejvhodnější příležitost se postavit a říct, jak to všechno skutečně je. Nehrát si na nic a být konečně fér. Přijde o oba o tom nepochybuje, tíží ho to mnohem víc, než by si vůbec dokázal připustit.+Zkazil jsi to ty sám, ani jeden za to nemůže…jen ty.+ Lynčuje se ve vlastní hlavě a zatím jen mlčí.

"Ano. tohle je práce ale…" Vyjde z něj jako první, když s jasným smutkem vepsaným v očích sleduje Hida a jeho pochod k pohovce. Krátce si schová tvář do dlaní a měl by konečně pořádně něco říct, raději ani nechce vidět, co se odehrává v očích Yoshiho. Připadá si jako největší zmetek pod sluncem a vlastně i je. Nikdy by si nepomyslel, že je toho schopný; jenže oni dva jsou natolik speciální a výjimeční, že se svými city k nim musel prostě počítat. Ani jeden z nich není o kousek výš, než druhý. Jakoby jeho duše byla rozdělal na půlky a každá z nich patřila jednomu z nich.

"Měl bych se vám omluvit oběma." Začne pomalu, když se ze svého místa zvedne. Znovu si dlouze povzdechne a pokračuje.

"Zapletl jsem se do jedinečnosti pavoučích sítí, které bych si tolik přál rozplétat, stejně jako jsem se nechal unést kouzlem okamžiku, kdy hvězdy padly do Tvých očí." Mluví první k Hidemu a pak k Yoshimu.

"Zachoval jsem se odporně…a je mi to líto…nedokážu to rozseknout, jste oba dva příliš blízko mému srdci ." Zajede si dlaní do dlouhých pramenů a pořád má nutkání prostě utéct před sebou samým, ale tohle je pravda realita a on už nehodlá nic skrývat, je opět upřímný, měl být i před tím.

"Budu doufat, že mi to jedno odpustíte…a pochopím, když se toto projektu účastnit nebudu." Dokončí svůj monolog a velmi smutně se pousměje .

Yoshiki, Hide

Hideho kytara utichne a ta růžová věc na pohovce se ani nepohne, když poslouchá Hydův hlas. Omluvit oběma? Proč oběma? Chvíli mu to trvá, než si v hlavě poskládá pravý význam jeho slov. Hvězdy v očích jediné další bytosti v tomto studiu. Yoshikiho očích. Zachoval se odporně? On s ním spal? Kdy? Z ničeho nic se na svém místě rozesměje jako šílenec a vyhrabe se do sedu, aby se po nich nevěřícně ohlédl.

"Ty to nedokážeš rozseknout? Tak já to rozseknu za tebe!" V tu ránu stojí na gauči, přeskočí jeho opěru a blíží se k Hydovi nebezpečně přímočarým krokem. Yoshiki ihned zbystří a sleduje jeho počínání, protože Hide je raketa, schopná čehokoliv. Zastaví se těsně u Hyda, popadne jeho obličej do dlaní a políbí ho způsobem, jako by měl za minutu umřít. Yoshiki okamžitě uhne pohledem do strany a začervená se. Teď už se nemá o co pokoušet, on na rozpacích je! Pak Hide Hyda pustí a vykročí ke dveřím ze studia. Málem v nich porazí sekretářku nebo kdo to byl a těžko říct, kam míří, ale v této místnosti očividně setrvat nechce. Yoshiki sám ještě chvíli mlčí, protože on na rozdíl od Hideho moc dobře ví, která noc byla která. Jedné se účastnil a ta druhá byla ta jediná, kdy se Hide s Hydem poznali. Odešli tedy spolu, když jeho vyprovázel Ju-ken do hotelu. Teď by asi byla vhodná chvíle, aby taky něco řekl.

"On...on vychladne." Vypadne z něj, aniž by pomyslel na sebe a ruce se mu evidentně chvějí, když se snaží nacpat všechny noty do černých desek.

"Žádný projekt se rušit nebude, jinak si mě nepřejte." Vydechne pořád silně zaskočený. Vůbec si není jistý, o čem tohle celé je. Přejde kus před něho, asi tak metr daleko a podívá se mu do tváře. 

"Běžte si to vyříkat. Myslím, že by byla obrovská škoda přijít o někoho jako je on. Tedy... pokud jsi připravený jít s tím ven, protože on to neutají."Řekne mu, cukne koutky nahoru a spěšně opustí studio. Musí... musí si jít zakouřit a pak... on neví, co bude dělat pak, ale mají dost práce. Prostě si nemůže dovolit opustit budovu a nezačít.

Hyde, Ju-ken

Překvapeně pohlédne Hideho směrem, když najednou kytara utichne a on zamíří jeho směrem. Je připravený snad na všechno, čeká facku, ránu pěstí, kopanec do patřičných míst,ale rozhodně ne to, co se stane vzápětí. Ani na to v podstatě nestihne jakkoliv zareagovat, jen mu všechny myšlenky při tom polibku rozutečou a kdyby chtěl dát dohromady souvislou větu, nejspíš se mu to nepodaří. Zůstane stát, jak solný sloup s rty mírně pootevřenými překvapením a zvládne se jen ohlédnout za odcházejícím Pavoučkem. Část jeho samotného, jakoby odcházela s ním a je to neskutečný příval bolesti, který jej rve na kusy. Párkrát zamrká, když k němu dolehnout slova Yoshiho a pohlédne mu do očí s jasnou bolestí v nich vepsanou.

"Promiň Yoshi-chan…já…" Začne pomalu, když mu položí krátce dlaň na předloktí a je jasné, že hodlá jít za ním a pokusit se všechno srovnat. Díky tomu polibku se misky vah naklonily jedním směrem a on musí zareagovat hned, dokud je to ještě možné. Pustí jej přesně ve chvíli, kdy se vzápětí rozejde pryč ze studia. Je znechucený sebou samým ale přes to všechno se rozejde ke dveřím vkládajíc si cigaretu mezi rty, i když ji nezapálí a jde hledat Hida, vůbec netuší, kam šel ale najít ho musí , i kdyby tím měl strávit měsíc.

Ju-ken měl naprosto pohodový den, vlastně se skoro celou dobu válel v posteli a nechtělo se mu vůbec nic. Z nic nedělání jej probrala až zpráva Hyda, jestli by byl tak hodný a přivezl mu jisté podklady, které si u něj minule nechal, prý je dneska ve studiu budou potřebovat. Vůbec se mu nikam nechce, ale nakonec přece jen vyhoví jeho žádosti a hodí na sebe nějaké svršky. Pro dnešek to bude nátělník a přes něj košile s dlouhým rukávem plna všelijakých nápisů. Volné kalhoty s nohavicemi schovanými ve vysokých botách. Cestou ke dveřím popadne složku a zamíří k své motorce, které se vyhřívá na ulici. Nasedne a s hlasitým burácením ji nastartuje, když zamíří rovnou ke studiu, nemá v plánu nikde stavět, chce to mít z krku.

Měli s Hydem zvláštní vztah, ale jemu to naprosto vyhovovalo. Nebyl v tom city, jen velmi dobré přátelství s výhodami, jen občas a on…ani víc nepotřeboval. Se svým životním stylem se stejně na nikoho dlouho neupínal a byl spokojený. Cestu si vyloženě užívá, skoro mu přijde až krátká, když přes studiem chcípne motorku a sesedne. Helmu popadne za popruh do volné ruky a ze sedlových brašen vytáhne ty papíry. Zamíří rovnou do budovy a v jedné z chodeb málem porazí Yoshikiho. Tak tak ho uchrání od pádu, když ho přitiskne do své náruče, moc dobře ví, jaký tank je a on by to chudáček malá ani rozdýchat nemusel. Helma se mezitím zakutálí někam do prostoru, ale tu pak klidně sebere později.

"Huh…jsi v celku?" Zeptá se ho s jistou starostí v hlase a nejspíš by ho měl pustit, ale tak nějak čeká, až mu odpoví, aby měl jistotu, že ho nakonec nebude sbírat někdo po zemi.

"Nevím, jak se mi to mohlo stát, ale normálně jsem tě přehlédl." Dodá ještě s pobavenými jiskrami v očích, když shlédne do těch jeho.

Yoshiki, Hide

Jak se tohle mohlo stát? Jak mohl strávit noc s ním, takovou zábavnou noc? A pak jít za někým úplně jiným? Jasně, on byl z Yoshikiho taky hotový, všichni z něj byli hotoví, a ano taky s ním spal, ale to bylo dřív krucinál a ne noc po tom, co byl Hyde s ním!!! Rozrazí oběma rukama dveře zadního východu z budovy studia. Je to dvůr se zaparkovanými auty a nikdo tady není. V podstatě jen popelnice a takové věci. Okamžitě si připálí, ale nejradši by si do pusy nacpal tak pět cigaret najednou. Zrovna se o to pokouší, když se dveře otevřou znovu a z nich vyjde Hyde. Ohlédne se po něm, dvě cigarety mu vypadnou a on zanadává, když se pro ně sehne a v podřepu je loví po zemi. Strká si je rovnou do kapsy žluté mikiny, hned na to zase vstane a připaluje si ty tři, co má v puse. Někdo ho musel vidět jít sem a poslat Hyda za ním. Konečně se k němu otočí čelem a v očích mu bojovně zajiskří. Teď je to on, kdo je připravený na cokoliv, klidně i na ten kopanec mezi nohy, ale jestli to Hyde udělá, kopne ho zpátky, fakt že jo.

"Jen si trochu zakouřim a jdu zpátky, neboj, klidně to staroušovi vzkaž!" Vytáhne všechny tři cigarety z pusy a zamává jimi na znamení, že je úplně v pohodě a je to jen pauzička. Yoshiki to poznal. Poznal to ve chvíli, kdy se mu začal omlouvat a bylo na něm jasně vidět, že běží za ním. Možná, kdyby mu dal víc najevo, že se ho vzdát nechce a neposílal ho rovnou za ním, ale on to nedokázal. Nedokázal si stoupnout, ukázat na sebe a říct tady jsem. Tohle by prostě Hidemu neudělal, na to ho měl příliš rád. Radši si to všechno zavře do sebe a přidá si do své zabordelené hlavy další problém a další depresi na víkendová odpoledne. Stál by o Hyda, opravdu ano, ale ne

za těchto podmínek. Včera si připadal, že mu poprvé v životě někdo doopravdy rozumí a sdílí stejný vesmír, ale byla to jen bláhová fantazie a on cítí, jak ho lechtá na hrudníku přívalem emocí, které není schopný udržet uvnitř. Narazí si na nos brýle, aby nebyly vidět lesknoucí se oči, když spěchá chodbou a skončí otřeseně v náručí někoho, do koho narazil, aniž by si ho všiml. Všechny tak pracně poskládané papíry se rozletí po celé chodbě, on se chce okamžitě sehnout a začít je sbírat, ale něčí velké ruce mu to nedovolí. Vzhlédne do tváře, kterou poznal na benefici a zajede si poněkud zmateně dlaní do vlasů. 

"A..ano, jsem v pořádku. Promiňte... promiň..." Opraví se trochu zmateně, protože si nejspíš tykali a tak jako byl mimo po benefici, je mimo i teď. Ju-ken si o něm bude myslet rozhodně zajímavé věci. Třeba, že potřebuje psychiatra.

"Já jsem tě taky přehlédl." Cukne koutky, protože Ju-ken asi myslel jeho osobnost a on zase jeho vysokou postavu.

(Konec první části)