(ostrov)
Reita, Uruha, Hyde, Kaz, Miyavi
Celý den už proběhl v podstatě v poklidu. Rei po očku pokukoval po Kaiovi a nemohl se dobrat konce svých myšlenek. Ostatní si jich příliš nevšímali, což bral jako pozitivum. Po svačině a smíchu všech okolo po Rukiho facce, už se nic moc pořádného nedělo. Miyavi blbnul a dobíral si Rukiho ještě o to víc, protože tu facku mu rozhodně jen tak nezapomene a nejspíš si na něj ještě v noci něco vymyslí. Hyde trávil většinu dne v Aoiho společnosti a jak to tak vypadá, nehodlá se příliš bavit s nikým jiným, pokud nepůjde zrovna o hraní. Což se nakonec i splní, protože odpoledne se všichni usadí na palubě a dopřávají si jam party. Kytary, Kaiovy bubínky a několik hlasů. Prostě takový velký hromadný koncert. Kaz je jak utržený ze řetězu i přes fakt, že má v rukou jen akustiku, skoro to vypadá, že z ní jen silou vůle udělá elektriku. Uru se drží podivně stranou se svou vlastní kytarou a brnká si do rytmu tak na půl, protože si pořád nemůže srovnat myšlenky. Trochu přemýšlí nad malou pomstou pro Hideho, za to, že to všechno nakonec sežral a ni to kafe mu nepřinesl, ale začíná se v tom trochu ztrácet, jelikož jej napadají jen samé, ne moc vhodné myšlenky. Možná moc čerstvého vzduchu. Nebe se začíná v průběhu pěkně zatahovat a obavy se dostávají nejspíš jen do tváře kapitána a možná i Gakka, ostatní na to příliš ohledy neberou.
Začnou vnímat realitu a možná rizika až na druhý den, kdy se strhne opravdová bouře a loď se začne divoce kymácet ze strany na stranu. Jeden z posádky jim vysvětluje, co a jak a rozdává záchranné vesty, poučuje všechny, co mají dělat a co ne a varuje je, že by se měli něčeho chytit a hlavně nechodit dolů kdyby…Vážně řekl, kdyby šla loď ke dnu? Miyavi se všelijak pitvoří na varovná slova, ale v hlavě má varovný vykřičník, že by to opravdu měl začít brát vážně. Pořád se tak nějak podvědomě drží v blízkosti Rukiho a očima hledá místo, kde by se mohl nejlíp chytit.
"Heh, já to s tím ztroskotáním tak vážně nemyslel." Neubrání se poznámce, ale už mu to tak vtipné nepřipadá.
Za to Rei se tváří o hodně vážněji, než kdy jindy. Mapuje pohledem situaci, kontroluje Kaiovu vestu, jestli je dobře, aniž by si uvědomil, jak to musí vypadat a pak zkontroluje i tu svou. Začíná se v něm probouzet starostlivá stránka osoby a výraz kapitána ani posádky se mu vůbec nezamlouvá. Krátce se střetne pohledem s Uruhou, který je na tom dost podobně, v očích má vepsané jasné obavy. Za to Kaz, ten má spíš barvu zelenou a je jasně vidět, že je mu zle. Sedí s vestou omotaný kolem jednoho z uvazovišť na lana a je vidět, že každou chvíli se nejspíš pozvrací.
"Kdo měl tak idiotský nápad jít na loď?" Hodí nabručeným hlasem otázkou do prostoru a zkusí zavřít oči, jestli mu bude líp. Houby je to ještě horší.
Dokonce i Hydovi zmizel úsměv z tváře a to byl v tak dobré náladě a pak, že Sunny man, asi to vážně platí, jen pro koncerty. Krátce položí Aoimu ruku na rameno, když se rozejde směrem ke Gakkovi a koukne mu do tváře. Přidržujíc se nebližšího pevného bodu, který má po ruce.
"Jak moc špatně to vypadá?" Zeptá se, když musí mírně poklesnout v kolenou, aby další nápor vln na bok lodi ustál.
Bouře se nezlepšuje, právě naopak, vítr zesiluje a vlny jsou, čím dál větší. Kapitán cosi křičí po posádce a ti kmitají, jsou na takové věci očividně líp stavění.
Uru už začíná být taky hodně nesvůj, hledá si nějaké dobré místečku, když zavrávorá a udělá několik kroků směrem k zábradlí, přes které málem přepadne. Hodně hlasitě si zanadává, protože ve vlnách opravdu skončit nechce a raději se usadí na zem a omotá paže kolem jedné z tyček.
Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide
Gackt samozřejmě sledoval předpověď a byl vzhůru i v průběhu noci. Chodil za kapitánem na můstek a řešil s ním, jak vážné by to mohlo být. Nejsou nikde na širém oceánu, ale pravdou zůstává, že japonské moře je nevyzpytatelné a že ostrovy mohou způsobit nemalé problémy, když proudy navedou loď na skaliska a písčiny. Žádné plánované turistické výlety se sem rozhodně nepořádají a jen málokdo tipne počasí dopředu. Je tu několik míst, kterým se musí loď vyhnout a navíc nikdo nepředpokládal, že se bouře takhle zhorší. Během druhého dne už bouře zuří na plno, déšť se zhoršuje a skoro není možné navádět loď, kam potřebují. Mohou se jen vyhýbat problematickým místům a počkat, až to přejde. Paliva mají dost. Když se u něj objeví Hyde, Gackt už dávno ví, že je zle. Mluvil s kapitánem zrovna před chvílí. Podívá se mu vážně do očí.
"Loď se může převrátit. Támhle před námi jsou nebezpečné skály. Vyhne se jim, ale... radši bys měl obejít ostatní a říct jim, ať si vezmou to nejdůležitější, co s sebou mají. Kdyby náhodou." Řekne mu velmi vážně. Všichni mají vesty, nikdo to nepodcenil. Ruki se drží lan poblíž přídě, zírá do šedé ocelové stěny před nimi a pak je najednou uvidí. Skály vysoké jako domy, jasně viditelné pokaždé, když nebe pročísne blesk. Je to děsivý pohled a ony jsou.... jsou strašně blízko!!!
"Narazíme!" Zařve přes rameno, když se po nich ohlédne, ale pak se přes palubu převalí vlna, loď najede špicí proti skalisku a celá příď vylétne do vzduchu. Rukiho to srazí na kolena a vyrazí mu to dech. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, ale na palubě vypukne chaos. Kapitán a posádka hulákají na ostatní, aby jim pomohli se záchranným člunem. Hide je ještě na nohou a pomáhá jim dostat člun přes bok lodi, což se jim podaří, ale vypadá jako nemožné, aby se do něj kdokoliv dostal. Jako prvního má po ruce Uruhu, kterého popadne za límec, postaví na nohy a s očima plnýma odhodlání, ale i strachu ho začne strkat k boku lodi.
"Padej dolů a dělej!" Zařve na něj v dešti a rozhodně se neptá. Mává dlaní na Reitu a Kaie, aby se k němu rozeběhli přes palubu. Kai to stačí, ale kde je Reita to neví. Rozhlíží se po ostatních a chvíli scénuje, že do člunu nepůjde, ale Hide ho tam skoro hodí, než loď narazí bokem proti skále, on přepadne přes okraj a zmizí. Ruki je pořád na kolenou a všimne si, že pro něj běží Aoi, ale rozdělí je padající stožár. Aoi se zabrzdí na poslední chvíli, když se smekne a padne dozadu na zadek. Stožár spadl málem na něj. Před chvílí málem přišel o život.
Třeští na to oči, Rukiho nevidí, všude je jen voda a zuřící moře a pak se celá loď převrátí. Uruha je v člunu společně s Kaiem a kdo ví jak se do něj podařilo dostat i Gacktovi a Kazovi, kterého tam v podstatě hodil stejně jako to Hide udělal s Uruhou. Hideho viděli padat do vody, ale není nikde vidět ani přes fakt, že má jasně růžové vlasy. Kde je zbytek nemají ani tušení. Jsou jen čtyři.
"Vesla!" Křikne na ně Gackt, protože se jim musí podařit člun uřídit a navést ho k pláži tohohle ostrova. Reitu a Miyaviho neviděl vůbec. Ani na chvíli. O Hydovi, Rukim a Aoim věděl, že byli na lodi. Jenže loď už je na boku a potápí se a je na ni šílený pohled.
Reita, Uruha, Hyde, Kaz, Miyavi
Narazíme! To je to poslední, co Miyavi slyšel, než ho spláchla jedna z prvních obrovských vln, která se převalila přes palubu. On se totiž podvědomě snažil dostat do blízkosti Rukiho, jakoby ho mohl v tuhle chvíli nějak zachránit. Zrovna se chystal přeběhnout k němu, ale v půli cesty ztratil pevnou půdu pod nohama a s bolestivým nárazem do zad se odporoučel přes palubu. Nestihl nic, ani vykřiknout ani nadávat....Málem přišel o vědomí, protože ho další vlna hodila na bok lodi a jen tak tak, že ji netrefil hlavou. Bojuje dlouho, dochází mu skoro dech a v hlavě se mu promítá pomalu celý život, nejspíš se i podvědomě loučí, když se konečně probojuje nad vodní hladinu a stačí se nadechnout, než zase zmizí pod hladinou.
Uru se snaží pomalu posbírat ze země, kdy se vedle něj objeví Hide, popadne ho za límec a už je ve člunu ani díky mu nestačí říct. Zalapá po dechu, když po nárazu do skály přepadne přes zábradlí a mizí pod hladinou. Nahne se přes okraj člunu, aby ho zkusil najít ale vůbec ho nevidí.
"Sakra, kde je?"
Rei na tom byl hodně podobně. Když se ujistil, že Kai přeběhl v pořádku až ke člunu, rozhlédl se ještě kolem, hledajíc všechny ostatní. Čekal příliš dlouho, než se rozhodl vyrazit za Kaiem. Jenže palubu přehradil stožár, který padl pod náporem vln a větru a on odskočil jen tak tak bokem. Když se konečně posbíral, zahlédl Rukiho, jak se křečovitě drží a rozhodl se dostat až k němu. Nakonec po několika pádech se mu to povedlo, dokonce mu z čela teče trochu krve, když ho po jednomu z pádů poslala vlna po zemi.
"Jsi v celku?" zeptá se ho starostlivě, když se loď začne převracet.
"Musíme do vody!! Dělej!" Křikne na něj a prostě ho bez okolků popadne a hodí přes palubu. Kdyby tu zůstali, stáhne je to sebou, takhle budou mít alespoň nějakou naději. Sám se bez váhání vrhne za ním.
Hyde samozřejmě všechny oběhl a varoval, co by je mohlo čekat, jenže tohle…ne tohle vůbec netušil. Je to jako zlý sen. Zrovna se snaží dostat k Aoimu, když vidí, jak se stožár klátí dolů. Stihne vykřiknou, aby si dával pozor a sám přitom zavrávorá při dalším zakymácení lodi a dopadne na zem, jenže tolik štěstí jako on nemá. Kousek ráhna, kde kdysi bývala plachta, se zarazí první o zábradlí, než mu sklouzne na hrudník a přiková ho k palubě. Bolest zmírní adrenalin a nejspíš i fakt, že na něj jen sklouzlo, takže nejspíš to ani žebra neodnesly, druhý fakt je, že se momentálně nemůže ani pohnout a jeho snahy a vysoukání ven jsou marné. Už nikoho nevidí, ani Aoiho ani nikoho jiného, je dost možné, že na lodi zůstal jako poslední.
Kaz jak se zdá není schopný ani slova, natož tak, aby se chopil vesla a začal veslovat. Nakonec se mu přece jen dostane do hlavy hlas Gakka a popadne veslo, aby pořádně zabral. Páru má celkem slušnou, ale vůbec si nechce domýšlet, kde jsou všichni ostatní. Loď se pomalu potápí.
Na její palubě rozhodně zůstává pořád Hyde zaklíněný pod stožárem a jak to tak vypadá, odporoučí se ke dnu i ní. Začíná svůj boj pomalu vzdávat, když se ocitne pod hladinou i s ní tlak vody způsobí, že se uvolní ze zajetí a hrábne rukou po záchranném kruhu, který se uvolnil stejně jako on díky vestě a míří vzhůru nad hladinu.
Nikde nikoho nevidí a nemůže ani tušit, že nedaleko od něj bojuje s vlnami Miyavi, držíc se kousku dřeva z paluby, které ho nadnáší společně s vestou a nese kamsi do neznáma k jednomu se vzdálenějších břehů ostrova.
Rei doufal, že se mu podaří udržet v blízkosti Rukiho, ale ten mu zmizí po několika vteřinách. Jediné, co vidí, je člun, kde jsou čtyři a snaží se doplavat směrem k nim, pořád se rozhlížejíc po Rukim, vždyť musí někde být, kruci!!! Nakonec mu přece jen přeje štěstí a jedna z mohutných vln ho pošle směrem k nim.
Ruki, Kai, Aoi, Gackt, Hide
Kai s Uruhou si všimnou Reity, který se ocitne nad hladinou kus od nich a má dost sil na to, aby k nim doplaval. Okamžitě začnou křičet a ukazovat na něj, takže se Gackt s Kazem pokoušejí člun udržet na místě. Nakonec se jim ho podaří vytáhnout do člunu ještě s dvěma členy posádky lodi a vydají se směrem k ostrovu. Pět z nich jim schází. Když se jim podaří dostat na pláž, jsou už k smrti vyčerpaní a jen tak tak, že se vyvlečou i s člunem na písek, kde se zhroutí. Nezbude jim, než se přitisknout k jedné ze skal a k sobě navzájem a počkat, až tohle peklo přejde. Je jich tedy dohromady sedm. Když o několik hodin později vyjde sluníčko a z ostrova se stane malý tropický ráj, Gackt se konečně přiměje vstát a s vypětím všech sil klade nohu před nohu, aby popošel do středu pláže a rozhlédl se. Kam až oko sahá je jenom moře, nad nimi vysoké skály a nikde nic. Vpředu v dálce je vidět trosky vraku, který se tam zaklínil. Měli by se k němu pokusit dostat, protože je možné, že s sebou přitáhl i trosky a možná někoho z nich. Jsou promočení, vyřízení a Kai ještě nepřestal brečet. Momentálně visí kolem krku Reitovi i Uruhovi najednou a navzájem se ujišťují, že ostatní žijí. Kaz vypadá jako hromádka neštěstí, když na něj upírá oči, ale drží se mnohem líp.
"Vy tady počkáte s nimi a my dva se půjdeme podívat k vraku." Řekne klukům zničeně, když kývne bradou na Kaze, jestli půjde s ním. Všech pět vypadá zdravě, jen odřeně a trochu utopeně. Nikdo nemá nic zlomeného. To je dobrá zpráva. Hideho vyplivlo moře o pěkný kus dál na malé pláži za ohybem zátoky a je to velký zázrak, že je živý a zdravý. Probere se s obličejem zabořeným do písku a s neskutečnou žízní. Po zádech mu přeběhne krab a uteče. Kolem něj plavou nějaké trosky a dřevěná prkna, ale nikde nic, ani vrak, ani ostatní. Posadí se a trvá mu dlouho, než se mu přestane točit hlava a on se dostane na nohy. Netuší, kam jít, musí to prostě zkusit. Na pláži začíná být horko. Ještě chvíli a dostal by tady úžeh. Motá se jako po opici, jednou dlaní si tiskne krvácející spánek a sune se co noha nohu mine do blízkosti stínu palem. Ruki se probere jen malý kousek od trosek vraku. Tyčí se nad ním jako bludná potopená loď a vypadá hrozivě, i když je ve skutečnosti docela malá. Posadí se a rozhlédne kolem a první co uvidí je ležící tělo opodál. Je to on? Miyavi leží břichem dolů s tváří na půl ve vodě a vypadá jako utopený. Ruki se vyštrachá na nohy a rozeběhne se k němu, ale několikrát ztratí rovnováhu, zakopne, spadne a zase se zvedne. Skončí na kolenou vedle jeho těla a vší silou ho vezme pod rameny, aby ho otočil na záda. Miyavi je bledý jako stěna, nehýbá se, možná ani nedýchá. Jak se zachraňují lidi? Jak se z nich dostává voda!!! Přiloží si ucho k jeho rtům a má pocit, že vnímá jeho dech. Zase ho přetočí na bok a několikrát ho praští mezi lopatky, aby v něm vyvolal reflex a on vykašlal vodu, ale vůbec nemá ponětí, co to vlastně dělá. Měl by mu masírovat srdce? Dýchá? Nebo nedýchá? Začíná ho popadat neskutečná hysterie.
"Koukej se vzbudit nebo ti znova nafackuju!" Křikne na něj. Pokud by celá tato událost měla nějaký romantický bod, bylo by to asi Aoiho probuzení. Nemá nejmenší tušení, jak se to stalo. Někdo nahoře má asi hodně divný smysl pro humor, ale když otevře oči, uvědomí si, že leží tváří dolů v ohybu krku někoho jiného. Nejdřív se neskutečně lekne, že to je nějaký utonulý nebo kdo ví kdo, ale když se nadzvedne na dlaních, dívá se rovnou do jeho tváře. Do Hydovy tváře… jeho oči jsou zavřené, ale hrudník se pravidelně zvedá. Mnohem horší je fakt, že jeho oblečení je nasáklé krví. Neváhá ani vteřinu a rozerve látku, ale zjistí, že je jen samá modřina a škrábanec. Žádný pneumothorax nebo jiná šílená zranění. Podívá se na nebe a v duchu poděkuje všem, kdo nad nimi stáli. Jemně se dotkne dlaní jeho tváře a pokusí se ho vzbudit.
Reita, Uruha, Hyde, Kaz, Miyavi
Najednou je na obloze slunce a kdyby nebyl Rei skoro na pokraji sil, nejspíš by obdivoval, jak hezky ostrov vypadá. Jenže hlavou se mu honí spíš starosti o ostatní, než aby se tam dostalo cokoliv jiného. Nejsou tu všichni, vidí jen vrak zaklíněný mezi skály a děsí se vědomí, že jsou možná jediní, kdo zůstali. Pohled mu padne na brečícího Kaie, který se pověsí jemu i Uruhovi kolem krku a on jej bez váhání obejme. On sám má, co dělat, aby si držel svůj konejšivý výraz a nepřestal šeptat, že to bude v pořádku, že jsou ostatní jen o kus dál. Sám tomu ale příliš nevěří. Zvedne na chvíli pohled k Uruhovým očím a je jasně vidět, že myslí na to samé, co on.
Uru tak nějak čekal ujištění od Riety, možná trochu naivní naději, že se všichni zčistajasna objeví. Jenže Rei je stejný realista jako on. V hlavě už si počítá pravděpodobnost, s jakou by mohli mít ostatní naději a myšlenky se mu zatoulají až k Hidemu. Vděčí mu za život, chtěl by mu poděkovat, ale bude mít ještě vůbec možnost? Do hlavy se mu probojují Gakkova slova.
"Já se půjdu podívat ještě podél pláže, aspoň kousek, Rei si s Kaiem poradí." Vyhrabe se na nohy s jistým výrazem, protože prostě chce vědět, jestli náhodou ještě někdo v okolí není; nedokáže tu jen dřepět na zadku. Těkne pohledem ke Kazovi, který už není tak zelený a jak se zdá je i při smyslech. Sám se s rozhodným výrazem vydá se k ohybu zátoky uvězný ve svých vlastních myšlenkách.
Kaz se nakonec přece jen vyštrachá na nohy, ale jeho věčně rozjařený a trochu šílený výraz ve tváři vůbec nemá. Jakoby ho takhle nehoda dokonale probrala do reality a kouše si spodní ret, když kráčí vedle Gakka, aniž by zatím cokoliv řekl. Jak kdyby se bál zeptat, což se mu snad nikdy nestalo.
"Co když..." Vypadne z něj jako první a najednou si připadá tak nějak bezmocně a nejistě. On, který vždycky všechno vyřešil svým osobitým způsobem, jenž nikdo jiný nepochopil.
"Co když tam zůstali?" Zeptá se nakonec, když posbírá všechny svoje síly a vypadá jako vyplašené zvířátko. Tady se ho může zeptat, když jsou ostatní daleko. Na lodi mu taky odpověděl.
Uru po chvíli dokonce zapomene, jak moc daleko jde a když se mu před očima rozprostře další pláž, na které je pár trosek, rozhodne se jít ještě kousek, když ve stínu palem něco zahlédne. Přiloží si hranu dlaně nad obočí a pokusí se dohlédnout až tam. Tu růžovou by nejspíš nešlo přehlédnout.
"Hide!!!" Křikne na něj a zamíří rychle jeho směrem.
"Krvácíš…" Zamumlá s jasnou starostí v hlase, když vidí jeho spánek a odtrhne si kousek látky z košile, tisknout mu ji na ránu.
"Díky." Vydechne nakonec, jakoby se bál, že přijde zase nějaká bouře a on mu nebude moct poděkovat.
Na druhé straně je momentálně Miyavi v říší vlastní hlavy. Odpadl někdy v půli bouře držíc se prkna, jakoby to byl ten jediný středobod vesmíru. V hlavě má naprostou tmu a prázdno, nic se mu nezdá, nic nevnímá ani to, že na něj už praží slunce. Dokonce ani fakt, že ho někdo otáčí na záda. Mírně nakrčí obočí, když někde hodně v hloubi podvědomí ucítí ránu mezi lopatky. Bolí to příšerně, protože tam narazil díky vlně na bok lodi. Jako druhé ucítí neskutečný tlak na plicích, jakoby mu tam něco překáželo a třetí věc je hlas, známý hlas, který se dostane až do jeho hlavy. Rozkašle se a dostane ze sebe všechno vodu, drží se skoro až křečovitě Rukiho svršku, má pocit, že se mu rozskočí hrudník. Nakonec to ale přece jen přejde a on zamžourá pohledem do tváře nad sebou a padne naznak zase zpátky do písku.
"Tak jsem vzhůru, dostanu místo facky objetí?" Zeptá se ho nakonec, když se mu podaří dát do kupy hlasivky a popadne ho za ruku a přitáhne si ho na svou hruď.
"Bože my jsme to přežili!!!" Zamumlá tiše a stiskne víčka pevně k sobě. Bolest, která se mu tlačí do hlavy, se snaží okázale ignorovat, i když při pohybu si neodpustí syknutí.
Hyde se zatím ocitá uvnitř své hlavy. Netuší, jak se dostal na břeh a ani jak dlouho mu to trvalo. Poslední, co si pamatuje je jeho první nádech nad vodní hladinou, než ho napůl pohřbila další vlna. Zdá se mu hezký sen, jsou zpátky u ohně a on se prochází po pláži. Všichni jsou v pořádku, nakonec sedí v kroužku a zpívají, no prostě úplná nádhera a klid. Nejradši by se z toho snu ani neprobouzel. Pohlazení po tváři mu přijde skoro jako jeho součást, jenže co se mu na tom příliš nezdá je fakt, že cítí neskutečné horko. V jeho snu je ale tma. Mírně nakrčí obočí a pokusí se pomalu otevřít oči. Ze začátku to vůbec nejde, pak se mu to na okamžik podaří, jen na malou skulinku až nakonec přece jen otevře oči. Vidí nad sebou tvář Aoiho….tohle se mu určitě zase jenom zdá, ale vypadá opravdu skutečně!
"Zdáš se mi?" Zeptá se ho trochu nejistě.
"Krásný sen..." Zamumlá ještě, když se rozkašle a trochu se stočí do klubíčka, protože ho neskutečně zabolí na hrudníku, nic zlomeného sice nemá, ale příjemné to rozhodně není.
Žádné komentáře:
Okomentovat