(hotel)
Ruki, Aoi
"Vstávej Růženko...." Broukne k němu trochu ochraptěle s vlasy rozcuchanými do všech stran. Musí vypadat příšerně takhle po ránu. Vedle je stále ticho. Je možné, že Kai vůbec nepřišel a že kluci spí v jednom z jejich pokojů, protože, jak si sám dobře vzpomíná, odvedle se ozývalo něco podobného ještě dlouho potom, co oni dva skončili. Však se Reita dožadoval svých špuntů do uší.
Aoi si budík ani nastavovat nemusel. Spal asi tři hodiny, hlavu plnou neklidných snů, rozlámaný z pohovky, z nočního výkonu i z tance a absolutně nemá náladu na focení, natož na další večerní přípravy na následující koncert. A pozítří po koncertu mají opustit tohle město. Když se ozve budík z Rukiho pokoje, přiměje ho to začít konat. Úplně nepotřebuje, aby ho tu kluci našli takhle a už vůbec nepotřebuje vidět dvě zamilované hrdličky, pokud jsou věci tak, jak se domýšlí. Vyštrachá se z pod deky na nohy a zamíří rovnou do koupelny. Není tam dlouho, lije na sebe studenou vodu, aby se vzbudil a přivedl k životu a to stejně nejde dlouho vydržet. Pak na sebe hodí župan a postaví na kafe. Žádné dveře žádného pokoje se neotevírají, ani ty, ze kterých je nejvíc nervózní. A tak se rozhodne, že se ještě oblékne, hodí na sebe černé džíny a celkem obyčejné tričko, doplní to pár koženými náramky a upraví si vlasy, aby vypadal co nejvíc normálně a chvíli uvažuje, jestli si nenalíčit oči, aby zakryl ty kruhy pod nimi. Na jídlo nemá ani pomyšlení, hrdlo má stažené a oči plné lítosti nad tím, že tak nádherné milování skončilo Uruhovým odchodem.
Reita, Uruha
Celou noc se ani nepohnul. Vlastně to byl takový menší zázrak, jenže ho taky celou noc hřálo Rukiho tělo. Sny měl klidné, všechno bylo hezky uspořádané, žádné horory se nekonaly. Samozřejmě úplně přeslechne budík, ať si klidně zvoní, však on ho někdo zaklapne. Jenže pak k jeho uším dolehne i sametový hlas vedle ležící, hřející přikrývky a jemu se zvlní koutky vzhůru. Tohle si bude pamatovat ještě dlouho, takové ráno si rozhodně nechá líbit. Pomalu otevře jedno oko, kterým na něj koukne a hned musí otevřít to druhé, takhle roztomile snad nevypadal nikdy. Buď je to tím, co se dělo v noci nebo ho prostě takhle ještě neviděl, těžko říct.
" Dobrééé...-" Začne tiše, když ho přemůže zívnutí, které skryje hřbete dlaně, omluvně se ušklíbne.
"Dobré ránko..." Broukne s naprosto spokojeným výrazem a nakloní se, aby ho mohl krátce líbnout, volnou dlaní mu prohrábne prameny.
"Hlavně mi neříkej, že musíme vstávat...jestli to řekneš, tak se neznám.." Zamumlá ještě se skoro nešťastným výrazem, když on by se tak rád ještě přitulil, co když pak celý den nebude mít možnost, vůbec totiž netuší, jak si to Ruki dál představuje a jak by se vlastně k sobě měli chovat, uvnitř je rozhodně na rozpacích, i když na tváři to není znát.
Uru nespal skoro vůbec, podle hodin zabral asi tak na půl hodiny a spát se mu vlastně pořád nechce. Hlavu má plnou myšlenek na Aoie a je zmatený i sám ze sebe. Svým způsobem mu to chtěl říct taky, jenže to prostě nešlo....Pro něj to bylo skoro posvátné říct něco takového, prostě příliš vážné, na ten fakt, že se to stalo poprvé. Slyší budík z Rukiho pokoje, vlastně si uvědomí, že od něj něco slyšel, oni nejspíš slyšeli je. Plácne se dlaní do čela s dlouhým výdechem, tenhle den bude určitě stát za houby. Vstane a zamíří bez váhání do koupelny, jenže se zarazí s rukou na klice, když uslyší tekoucí vodu. Někdo byl očividně rychlejší. Protočí očima v sloup a počká ve svém pokoji až uslyší klapnout dveře; ještě chvíli sedí na posteli, nechce se s nikým potkat dokud to nebude nutné. Pak vyjde a pohled mu padne na Aoie, který už je oblečený.
" Ehm..dobré ráno.." Broukne sotva slyšitelně s mírným pozvednutým koutků, ale je to hodně nervózní úsměv a raději zapluje do koupelny.
Ruki, Aoi
Sleduje to jeho zívnutí, připomínající lví chřtán a pousměje se, ale jenom málo, aby ho Reita neviděl, aby si moc nemyslel, že mají čas na kdovíjaké mazlení.
"Řeknu, protože musíme." Sdělí mu naprosto chladnokrevně, ale přivře měkce oči pod jeho krátkým políbením. Nikdy nebyl mazlící typ, nikdy s nikým ani nevydržel přes noc, prostě to udělal a pak je vykopl. A najednou má někoho v posteli, ten někdo vidí, jak vypadá bez líčení a rozcuchaný a... je to Reita, není to poprvé, co ho takhle vidí, ale je to rozhodně poprvé, co se mu chce fakt líbit a on ho takhle vidí. A navíc vypadá tak roztomile, nejradši by ho vytahal za ty jeho tváře a pak ho plácl přes zadek nebo tak něco. Zajiskří mu v očích, když si prohlíží jeho tvář, ale nakonec si odpustí všechny svoje představy a s povzdechem ho začne přelézat, aby se dostal ven z postele, protože to vypadá, že Reita to hned tak neudělá. Jde to pitomě, protože je prostě malý a vylézt nohama ho nenapadlo. V podstatě skončí tak nějak obkročmo na něm - stále nahý, na stále nahém Reitovi a střelí k němu rozpačitýma očima. Tváře se mu mírně zabarví, když se snaží odkašlat si a dělat jako, že nic přece. Radši by měl pokračovat v tom pohybu na opačnou stranu postele, takže se dlaněmi zapře o jeho hrudník s úmyslem přenést váhu a vstát.
Aoi zrovna stojí u linky a nalévá si čerstvě připravenou kávu, když se dveře Uruhova pokoje otevřou. Zastaví se v něm srdce a obrátí se mu žaludek vzhůru nohama. Obrátí k němu oči, ve kterých se odrazí jakási jiskra naděje a s pootevřenými rty sleduje jeho útěk do koupelny. Ještě několikrát zamrká, když si uvědomí, že Uruha s ním nejspíš nechce ani mluvit a odloží hrnek na linku, jinak se snad polije. Opře se o ni zády, vloží tvář do dlaní a snaží se vydýchat. Tohle je mnohem horší, než čekal. Totální dusno a neschopnost podívat se jeden na druhého. Kluci jsou k němu milosrdní, protože zůstávají ještě stále uvnitř, ale on ví, že už to moc dlouho trvat nebude. Snaží se v hlavě logicky přeskládat, co by měl dělat. Nic... musí to v sobě nějak zabít a nastolit racionální chování. Přikývne sám sobě, vezme hrnek odhodlaně do dlaně a odejde s ním k pohovce. Na stolek si rozloží harmonogram dnešního dne a taky nejbližší plány a rozpis skladeb na další koncert a začne přímočaře pracovat.
Reita, Uruha
"Pfff.." Zmůže se jen na vypuštění vzduchu z plic, protože toho se přesně bál. Tak nějak podvědomě tušil, že ho Ruki bude tahat včas z postele a začíná mít pocit, že by ho měl v nejbližší době zkazit, protože ještě pár takových -rychlých- rán a asi mu přeskočí. On je zvyklý se dlouho válet a pak fofrem všechno stihnout a ne vstávat s předstihem. Nehne se ani o milimetr, ani ho úplně nenapadlo, že vlastně bude muset přes něj přelézt. Jakmile ten pohyb začne provokativně se mu blýskne v očích, ale pohne se až jej mám obkročmo na svém klíně. Uvězní jeho boky do spárů svých dlaní a jemně je sevře. Nepokrytě si jej prohlíží až pohledem sklouzne do jeho klína a koutky už mu opravdu a pořádně vystoupají vzhůru. Rozhodně nemá v plánu ho jen tak pustit.
"Já nevím a nerozmyslíš si to ještě...?" Nadhodí otázku s naprosto nevinným výrazem, než mu dlaně sklouznou na jeho stehna, která velmi jemně pohladí a zase s nimi míří nahoru, jenže u boků se nezataví a zmapuje krátce linii jeho hrudi. Tohle už je na něj moc, prostě se bez otálení vyhoupne do sedu a přitiskne se na bledé tělo na svém klíně, otříc se rty o ty jeho.
" Co takhle se společně probrat..?" Broukne provokativně šeptem, než mírně natočí hlavu stranou, aby jej mohl políbit na krk.
Uru je rád, že je v bezpečí koupelny, je to horší, než čekal. Být s Aoiem v jedné místnosti bude za trest. Jak se mu vůbec může podívat do očí, když včera doslova utekl. Chvíli stojí opřený zadkem o umyvadlo a přemítá si jeho výraz, než zapluje do sprchy. První pustí tepou vodu a následně pak studenou, aby se pořádně probral a vyhnal z hlavy všechny myšlenky, jenže ono to úplně nejde. Nakonec přece jen musí vylézt. Oblékne si hotelový župan a trochu si vysuší vlasy, aby mu z nich nekapala voda. Koukne na svůj odraz do zrcadla a promne si tváře. Musí se chovat nějak normálně, dneska mají moc práce, tohle ho ovlivnit nemůže. Dlouze se nadechne, než vykročí ke dveřím a zamíří rovnou k lince, aby si vzal hrnek a zalil kávu.
" Máme toho dneska hodně co?" Pokusí se o konverzační tón, když zahlédl Aoie při práci. Pořád je k němu zády, takže má dost času srovnat si svůj výraz. Pak se i s hrnkem vydá ke křeslu kousek od něj a stočí se v něm do klubíčka, jak odpočívající kočka s hrnkem v sevření obou dlaní. Snaží se odhadnout jeho náladu a rozpoložení, které by mu napovědělo, jak moc je to zlé.
Ruki, Aoi
Dle očekávání se Reitovy dlaně přitisknou k jeho bokům a způsobí mu známé motýlky v břiše. Hledí do jeho obličeje s pootevřenými rty a zčervená ještě víc, když se mu tak bezostyšně podívá rovnou do klína. V noci byla tma! Naštěstí to vypadá, že se mu líbí pořád stejně, ale narovná hlavu, podívá se před sebe a olízne rty v přemýšlivém gestu. Ani jeden z nich nedá desetiminutovou rychlovku a on pak nebude stíhat a bude se na něj zlobit. A vážně tu se svým rozbolavělým tělem přemýšlí nad dalším kolem? O ano, protože Reitovy dlaně už stoupají po jeho žebrech nahoru na hrudník a zase klesají dolů a vyvolávají v něm hodně příjemných pocitů. Už se ani nesnaží slézt z postele. Reitovy břišní svaly se napnou, když se bez námahy posadí a přitiskne se k němu a on pod svým klínem ucítí ještě jeden podobný pohyb. Zavře oči a uhne hlavou do strany, aby mu z krku popadly dlouhé vlasy a udělaly místo jeho rtům.
"Rei-chan..." Zašeptá jeho jméno, ale pak pootočí tvář a svými rty si najde ty jeho. Je po vstávání. Reita je příliš krásný a příliš sexy a až dobře ví, jakým svalem kde pohnout, aby ho dostal. No, hlavně tím jedním v jeho klíně, hihi.... Usměje se do jeho rtů své tajné myšlence.
Uruha vyjde z koupelny a on je v tom proklatém pokoji pořád sám. Kde jsou kluci, teď, když by se mu hodila jejich přítomnost? A kde je Kai, který svým smíchem vždycky všem spraví náladu? Spravuje ji Hydovi, no bezva... černá fixa létá po papíře, z hlavy se mu doslova kouří, jak je poháněná touhou nevnímat nic jiného, ale Uruhův hlas překřičí všechno, co v ní má. Je moc smyslný, slyší ho v duchu sténat jako v noci a je to na zastřelení se. Přestane psát a chvíli hledí před sebe na znaky na papíře.
"Ano, to máme..." Broukne a snaží se, aby to znělo jako vždycky. Periferním viděním moc dobře vnímá příchod Uruhy ke křeslu po jeho pravé ruce a stočí se do něj způsobem, že by po něm hrábl a přitáhl si ho do své vlastní ochranitelské náruče. Tohle ho zabije. Nakonec se na něj přece jenom podívá a neubrání se nepřejet očima po celé jeho postavě a po tom jak svírá ten hrníček... kdesi v hlubinách jeho černých očí se odrazí ten smutný pohled, ale usměje se na něj, nenuceně pokrčí rameny a posune k němu papír s návrhem na složení skladeb. Hned na to se vrátí k rozpisu pro dnešní den a fixa začne létat po papíře znovu. Hrozně na ni tlačí... Ustane, odloží jí a sáhne po cigaretách. Jednu si vloží mezi rty a hledá zapalovač. Kouří všichni, takže je to jedno.
Reita, Uruha
"Tobě se nedá odolat.." Vydechne vzrušeně do jeho kůže.
Uru mezitím zakotví pohledem na jeho fixe, které se přestane hýbat. začne si kousat spodní ret, čekajíc na první slova. Aoi je zkrátka Aoi, mluví s ním naprosto normálně, sleduje po očku každý jeho pohyb; linii jeho paží, které se ještě před pár hodinami napínaly vedle jeho těla. Raději zase koukne do svého hrnku a na chvíli zavře oči, aby mohl téměř neslyšně vydechnout a pokusí se nahodit upřímný a přirozený úsměv. Zrovna se ohlédne, když k němu posouvá papír se skladbami. Krátce se střetne s jeho pohledem, vidí ten smutek....a je mu ještě hůř; dvě prokletá slovíčka a co se stane?! Zvedne si papír před oči a tváří se, že ho studuje, ale moc se mu nedaří vnímat, co tam je naspané. +Soustřeď se! Tohle je důležité!+ Napomene se v duchu a znovu si seznam přečte.
" To vypadá dobře...jen možná bych přehodil ty poslední dvě..." Začne pomalu a jak se zdá, přepnul mozek na pohon -práce- . Zamyšleně si mne rty o sebe, než se zvedne z křesla a i s hrnkem se usadí vedle něj.
" Koukej, tady ty dvě poslední by bylo možná lepší rozhodit...třeba tuhle dát sem...myslím, že by Ruki mohl mít pak po hlasivkách...a nám dvěma by to taky dalo hodně zabrat.." Mluví zaujatě, když si zvedne hrnek ke rtům a krátce upije. V tu chvíli mu to dojde. Sedí přímo vedle něj!! Zarazí se v půli pohybu, když velmi opatrně stočí pohled k němu a hrdlo se mu stáhne, zaútočí na něj jeho vůně, jeho blízkost a on je v háji.
"Ehm..totiž...nechci ti do toho mluvit...jen jako nápad..." Vyjde z jeho rtů nakonec.+Promiň mi tne večer lekl jsem se...+Řekl by mu místo toho raději, jenže to prostě nedokáže, přiznat si, že má prostě strach, ale ani se nějak nemůže posunout od Aoie zpátky ke svému křeslu. Koukne na nezapálenou cigaretu mezi jeho rty, než se natáhne po zapalovači, který byl na stolku u křesla a připálí mu.
(Konec první části)
Tohle dusno dusí i mě... T__T No tak, Uru, vysvětli mu to! :D Já se fakt obávám, jak to mezi nimi dopadne...
Ale Reita s Rukim mi dělají radost :33 (A doufám, že jim to zůstane :D ) Aww, slaďouši jedni :33 Fakt si je takhle dokážu představit i v reálu :33
Ale Reita s Rukim mi dělají radost :33 (A doufám, že jim to zůstane :D ) Aww, slaďouši jedni :33 Fakt si je takhle dokážu představit i v reálu :33
Žádné komentáře:
Okomentovat