(škola, park)
Které je nejbáječnější odpoledne po škole? No přece to, které strávili společně na fotbale a to celé dvě hodiny! Je čtvrtek, na dveře klepe víkend a jejich třída nedostala skoro žádné úkoly. Zatím. Mamka ani babička se nezmínily, že by měli někam jet a on už samozřejmě vymýšlí, jak být celý víkend pokud možno venku na hřišti nebo někde s klukama. Je těsně po velkých prázdninách, ještě se pořádně neučí, jen opakuje a pořád je velké teplo, možná by mohli i na pláž? Zítra je škola jenom krátce, ale všichni musí alespoň na brigádu, která je do šesti. Otrava... brigáda v pátek... Jenže japonští studenti byli takhle zapřažení všichni bez rozdílu. Jen učení, kroužky a brigády. A moc málo volna. Dělal zrovna v obchodě s čerstvým pečivem a necpat se tím od rána do večera bylo někdy nad jeho síly. Ještě, že do něj v jednom kuse hučel Reita, aby šli běhat nebo něco dělat, protože jinak už by dávno vážil jednou tolik. Už jsou všichni osprchovaní a vyrážejí na své cesty domů. Kai se dnes rozhodl zkusit štěstí u jedné holky z vedlejší třídy, takže si momentálně dodává odvahy, aby za ní šel, zatímco Rei s Uruhou se opodál opírají o pletivo školního pozemku, zírají na něj a pobaveně se šklebí. Kai se rozpačitě usmívá a snaží se je odehnat, ale kluci se samozřejmě ani nehnou. Zajede si dlaní do vlasů a vykročí s druhou rukou vraženou v kapse a aktovkou přes její zápěstí. Dojde až k ní, odkašle si a..."A... ahoj Mia-chan... říkal jsem si, že... já..." Otočí se na něj velké dívčí oči, jeho polije horko a hlas mu uvázne v krku.
"Promiň, támhle už je máma." Řekne mu Mia a utíká k autu, které řídí její matka dřív, než Kai vůbec stačí říct, co chtěl. On jenom udělá obličej Tak to jsem úplně projel a kluci opodál se můžou strhat smíchy. Doloudá se až k nim a hrozně dělá jako že nic, ale rudý je pořád až na zadku.
"No a co... pozvu jí příští týden." Kasá se a jiskrný pohled mu padne rovnou na Uruhu.
"Podařilo se ti nějaké sehnat?" Zeptá se a samozřejmě myslí cigára. Kouřili všichni, ale rozhodně ne tak, aby je někdo viděl. Nedej bože učitelé, kteří by to zavolali rodičům.
"Zastrč si to." Šťouchne Kai do Reitova boku, protože mu bílá košile školní uniformy neurvale trčí z pod vesty a zastrčenou do kalhot ji nemá. Límec má frajersky zvednutý a z nich tří mu to nejvíc sekne, už jen proto, že si vyroloval rukávy košile k loktům. On by se bál, že to babička pozná a bude nadávat, že musí žehlit. Ohlédne se přes rameno, jestli kolem není někdo, kdo by je mohl přichytit a jen si letmo všimne toho divného kluka z vedlejší třídy. Ani neví, jak se jmenuje. Ví jen, že se s nikým moc nebaví a že má dost problému. Prý někdy nechodí na hodiny a rozhodně nedělá žádný ze sportů, o kterém by věděl. Jde podél plotu pryč od školy, taky má ještě uniformu, ale za chůze si vestu přetahuje přes hlavu a strká ji do aktovky. Jen, co to udělá, rozepíná knoflíky u krku a vytahuje košili z kalhot. Pak se zastaví, rozhlédne, honem ji přetáhne přes hlavu a nastrká do aktovky a vymění ji za obyčejné černé tričko. Zastávka pro školní autobus je přesně na druhou stranu, než jde… +Problémy...+Pomyslí si a víc si ho nevšímá.
Reita, Uruha
Dnešní den byl naprosto super, nejenže se Reiovi celkem podařil poslední test z japonštiny, aniž by se zrovna přetrhl; samozřejmě se tváří, že z toho vůbec žádnou radost nemá ale k tomu má ještě v sobotu zamířit na oběd u babičky a to zavání nacpaným břichem k prasknutím. Však to pak všechno vyběhá. K tomu je čtvrtek a zítra pátek, takže další důvod k radosti. Dnešní fotbal byl taky super. S kluky už jsou docela dobře sehraní a navíc ho momentálně hřeje krabička cigaret v kapse, kterou si koupil od jednoho známého z výšky, která je ve stejném areálu. Ani neví, jak se jmenuje, Aoi …možná. Zrovna s Uruhou pozorují Kaie, jak se snaží domluvit si rande.
"Koukej na něj, jak rudne." Houkne Uru a směje se na celé kolo. Neměli by si z něj z chudáčka tak utahovat, jenže to se prostě nabízí. Samozřejmě, kdyby to udělal kdokoliv jiný, Rei mu nejspíš šlápne do úsměvu. I Uru měl svých problémů dost, hodně čaasto se mu dřív smáli, za rty, ale od té doby, co se dal do party s Reiem má klid a Kai vlastně celkem taky. Je mu vděčný, nahlas by mu to rozhodně nepřiznal. Oba dva je čeká zítřejší brigáda v bistru. Naštěstí tam dělají společně, takže to taková hrůza není, pokud je zrovna nešoupnou na opačný konec kuchyně, aby nedělali kraviny, i tak to po většinu času nepomůže a nakonec to dopadne ve válku jídla, když se nikdo nedivá. Hodně často tam zůstávají déle, aby si po sobě uklidili. To bistro patří známému Reiovy mámy, takže je ještě nevyrazil, něco mu ale říká, že to nebude mít dlouhého trvání. Rei si zrovna popotáhne rukávy košile, aby byli opravdu nad loktem, když se Kai vrátí s nepořízenou položí mu ruku na rameno.
"Zítra ti seženu číslo, pak to půjde líp." Mrkne na něj, když zvedne pohled a upře se na toho kluka, který právě opačným směrem od autobusu, už si ho všiml, byl pořád úplně mimo. Když se kluci dívají Rukiho směrem pozvedne se mu téměř neznatelně koutek, sleduje mizející školní košili, kterou nahradí trikem.+Rebelie!+ Proběhne mu hlavou pobaveně a jakmile se pohledy stočí zpátky k němu, vytáhne rožek krabičky z kapsy.
"Rei ty jsi bůh, je celá?" Houkne Uruha skoro až blaženě, protože tohle je úlovek za všechny peníze.
"Kde jsi je vzal?" Rei zatím jen zavrtí hlavou, když znovu koukne na kluka mířícího k autobusu. Přiloží bříška obou palců a ukazováčků na rty a hlasitě na něj pískne, že se otočí pomalu polovina školy mířící domů.
" Hej ty…v tom triku." Zařve na něj sebevědomě. Rebel jako on by mohl mít oheň, on ten svůj dopoledne ztratil. Jestli se otočí, nenápadně mu naznačí, co by přesně od něj potřeboval, tedy zapalovač a v jeho očích je jasně vidět, že mu minimálně jedno věnuje, když jim vytrhne trn z paty. Uru na něj nechápavě hledí a on sám jen pokrčí ramen opírajíc se ramenem o plot a nasadí svůj typicky sebejistý úsměv, kterým prý dostává do kolen kde koho.
Ruki, Kai
Nechá si od Reity hodit paži přes ramena a pořád má obličej protažený, i když mu v očích už zase pobaveně jiskří a koutky cukají.
"Ani nepočká, co jí chci. Viděla mámu a byla..." Udělá dlaní gesto, které značí něco jako Puf. Jak si jeden má začít s holkami, když jich je pořád dvacet po kupě nebo utíkají domů a nechtějí být s klukama sami? Věří tomu, že Rei to číslo dostane, ale podle Kaie si Mia bude tak maximálně myslet, že ji zve on a pak se bude divit, až jí zavolá Kai. Stejně přikývne na souhlas a pak se rozsvítí stejně jako Uruha. Samozřejmě ani jeden z nich nemají zapalovač, ale Rei to okamžitě řeší svým konkrétním způsobem. Kai jako na povel otočí obličej za tím, na koho píská a znovu mu padnou oči na toho kluka. Ruki to písknutí slyší, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že to bylo na něj. Nedá se říct, že by byl vyloženě outsider, on ho ze sebe dělá sám. Je rád sám, partičky mu nic neříkají, obecně má pocit, že mu lidi vůbec nerozumí a navíc má svých starostí dost. Jenže pak zazní věta Ty v tom triku a jiný kluk v triku tu není. Ustrne na místě a prudce se rozhlédne, protože by ho takhle rozhodně neměl vidět žádný učitel. Kdyby to zavolali domů, měl by hotové peklo. Už takhle byli jeho rodiče nesmírně přísní, ale tohle zavánělo opaskem a on už počítal dny, až vypadne ze školy. A to bylo ještě... dlouho. Právě vlezl do druháku. Ohlédne se a uvidí ty tři. No jo školní playboy, třeťák, perfektní postava a fotbalista. Panebože... a ne, není to obdivný vzdech. Všichni tři jsou, to on ví. Dělá těm dvěma bodyguarda, i když to jsou hezcí a holkama obletovaní kluci.
Uvědomí si, proč ho k sobě volají a rozhodne se jim vyhovět. Rozhodně nechce, aby k němu poutali další pozornost a tak vykročí pomalu k nim. Je o deset čísel menší, než ti dva a ještě o mnohem víc, než ten poslední. Mohl by se třeba víc narovnat, ale...
"Ahoj." Pozdraví je nezvykle hlubokým hlasem a vytáhne z kapsy školních kalhot zapalovač. No jo, má ho přímo v nich. Takové koledování si o další trest. Podá ho tomu frajírkovi, co se tu opírá jako při focení do katalogu na spodní prádlo a rovnou mu gestem prstů naznačí ať sem dá to cigáro. Jasně na sobě cítí pohledy Kaie, který vypadá jako by sledoval pandu červenou v zoo a těkne k němu nervózním pohledem, ale očima už hledá slibovanou odměnu.
Reita, Uruha
"Neblbni Reii, on ho mít beztak nebude." Protočí Uru očima v sloup, ale Rei jakoby ho neslyšel a dělá si paličatě co chce. Však on ho jednou někdo klepne přes prsty, vůbec o tom nepochybuje. To on má tady z nich nejvíc rozumu, minimálně si to myslí. I když to by jim nejspíš měl to kouření vymlouvat a ne na cigáro těšit nejvíc. +Uru Uru, komu se tady snažíš lhát do kapsy.+ K jeho velkému překvapení, se ten kluk opravdu otočí a nakonec i zamíří k nim. Ušklíbne se, když vidí Reiův sebevědomý úsměv a zavrtí jen hlavou. Tohle dělá vždycky, když mu něco vyjde a pak to poslouchají ještě týden….bude to dlouhý týden. Uru ještě těkne očima po okolí, jestli je vzduch čistý a pak vrátí pohledem k Rukimu, který už je skoro u nich. Prohlédne si ho do hlavy až patě.
"Dobrý styl." Vypadne z něj ale není v tom nic uštěpačného, jen upřímná pochvala, možná taky proto, že vidí zapalovač v jeho rukách.
Rei z něj nespouští pohled od té chvíle, co se otočí, teda kromě krátkého pohledu na Uruhu a Kaie, aby jim ukázal, že on se prostě neplete. Někdy jim musí asi lézt pěkně na nervy, ale nad tím se rozhodně pozastavovat nebude. Však oni už si zvykli, jinak by tu nejspíš nebyl ani jeden z nich.
"Ahoj" Pozdraví příchozího jako první a shlédne krátce do jeho tváře, aniž by si odpustil úsměv. Převezme si do něj zapalovač a vytáhne krabičku z kapsy, samozřejmě pořád plnou a natáhne ji směrem k němu.
"Vem si i tři, jsi naše záchrana momentálně, jinak bychom se museli táhnout až k výšce, tam by někdo možná měl." Vysvětlí mu své gesto, bez větších problémů, když krátce vzhlédne a uvidí jednoho z profesorů, jak míří k jednomu ze spolužáku, nejspíš mu něco zapomněl říct. Trvá mu to sotva sekundu, než popadne Kaie a Uruhu za rameno a strčí je před sebe a Rukiho, aby je nebylo vidět, u něj aspoň ty rukávy a košili. Přitáhl by pozornost nejen na Rukiho triko ale tady na cigarety i zapalovač, obojí momentálně mizí v kapse kalhot. Vykukuje zpoza nich, hlavně nenápadně samozřejmě a dál se nic neděje, uleví se mu ve chvíli, až profesor zapadne zpátky do školy.
"Z tohohle bude jednou průšvih jak blázen." Ozve se hlas Uruhy, protože on jim samozřejmě říkal už ve škole, že by se měli vždycky odklidit stranou.
"Jo jo jednou určitě ale ne dneska, takže v klidu…Tak pánové vyklízíme pole, do parku třeba?" Zavelí Rei a koukne na Rukiho s mírně pozvednutým obočím.
"Jdeš s námi?" Zeptá se ho bez váhání a neřeší, jestli se to klukům bude líbit nebo ne. Však co, když bude nudný, prostě ho pošlou pryč, narovinu a upřímně.
Ruki, Kai
"Ještě nám poděkuješ, že chodíme vzorně oblékaní." Hlesne Kai k Reitovi. Ruki se uchechtne po té Reitově odpovědi a znovu umístí své cigarety na původní pozice. Konečně si připálí a zatváří se jako na vrcholu. Slastném vrcholu, samozřejmě... ostatní nezůstanou pozadu, ale když Rei navrhne, co by se dalo dělat, zvedne dlaň na znamení, že to nejde a ještě s cigaretou v puse něco zahuhlá a zavrtí hlavou. V ten samý okamžik mu v kapse pípne telefon a hlas v něm oznámí Angličtina za patnáct minut. Jeho nahraný rozvrh miliardy kroužků a doplňujících hodin. Najednou zvedne hrdě tvář a podívá se Reitovi přímo do očí.
"Oukej, tak jdeme." Oznámí a Kai se prudce nadechne. Tak tohle už průšvih fakt bude, ale ne jeho průšvih. Jemně se dotkne Rukiho ramene, ale ten po něm střelí pohledem a on dlaň zase hned stáhne.
"Um... totiž... budeš mít potíže. Vážně bys měl jít na tu hodinu." Snaží se mu říct. On by za školu nikdy nešel a navíc... pokazil by si vysvědčení!
Reita, Uruha
Rei protočí očima nad Reakcí Kaie s poznámkou o oblékání a musel by mu dát za pravdu tentokrát určitě. Vyřeší to jednoduše. Popadne ho za zátylek přitáhne si ho k sobě a prostě mu vlepí pusu na čelo.
"Díky mami, příště se to nestane." Pustí ho se smíchem a stočí pohled na Rukiho, který s nimi očividně jít neholdá. + No co, jeho škoda+ Proběhne mu hlavou a patrně si jeho myšlenky pomyslně mávnou rukou. Nechce, ať nechá být, on svou nabídku dal. Uru se zasměje nad Reiovým gestem a kouká, kdo to všechno viděl a neviděl, jenže je to Rei. I kdyby ho vidělo sto lidí, stejně mu nikdo nic do očí neřekne, skoro ho to až štve někdo by mu mohl trochu shodit hřebínek, aby si tolik nemyslel. Z druhé strany může být rád, aspoň mají s Kaiem klid.
"V parku budou ti z vejšky nejspíš, vážně chceš jít tam?" Zeptá se ho, když trhne pohledem k Rukimu a hlasu z telefonu. Jeho obočí stoupne výš, když jim oznámí, že jde s nimi. Zrovna se nadechuje, aby mu řekl, že to není dobrý nápad, ale předběhne ho samozřejmě Kai s úplně stejnou poznámkou. Usměje se upřímně s blýsknutím v očích, očividně není jediný, kdo tu má rozum. Kývne hlavou, že s ním naprosto souhlasí a vyslouží si šťouchnutí od ramene od Reie.
Ten se spokojeně culí, když vidí pokračující rebelii a oplatí Rukimu upřený pohled v tom jeho se rošťácky zablýskne.
"Nechte ho žít, mě se to líbí…aspoň se nebojí." Vypadne z něj naprosto upřímně a vezme Rukiho kolem ramen, sám už má cigaretu zapálenou a vykročí směrem k parku.
" Bojíš se starších Kai-chan?" Dobírá si ho cíleně, možná by tam mohl potkat toho, který mu prodal cigára a udělat si nějakou zásobu.
"Nebýt nich, tak si dneska nezapálíš, buď na ně trochu hodný. Třeba budou mít i pivko, celkem bych si dal po dnešním tréninku" Zkonstatuje bez váhání a pozdraví ještě pár známých zvednutým ruky. Po pár krocích pustí Rukiho ramena, protože se sám snaží dostat z té prokleté vesty, kterou narve do batohu, visícího přes pravé rameno. Rozepne několik knoflíků u krku a vytáhne ji z kalhot. Tak je to totiž mnohem lepší. Ve vzniklém výstřihu se mu zhoupne jeho oblíbený řetízek s přívěškem.
"A je to tady, Rei nahodí pózu a všechno odpadne v okruhu třiceti kilometrů." Neopustí si poznámku Uruha, který kráčí vedle Kaie a nakloní se k němu ještě blíž, aby už ho Rei opravdu neslyšel.
" Ale koukej na ně, jak jim to sluší." Přisadí si ještě a má, co dělat, aby se nezačal hlasitě smát.
Ruki, Kai, Aoi
"Jsem Ruki." Natáhne pak konečně dlaň ke každému z nich. Není to jeho jméno, je to jeho vysněné jméno, ale on nechce, aby mu tím jeho pravým někdo říkal. Prostě se mu nelíbí. Kai je mezitím dotázán, zda se bojí starších kluků a hrdině zavrtí hlavou na znamení, že ne. Jen je trochu opatrný, to je celé! Ruki si u toho mlčky marně láme hlavu, proč mu tak Rei říká. Společně vykročí do parku a Rukimu to po chvíli nedá. Nakloní se blíž k Uruhovi, když Rei mluví na Kaie a zeptá se ho.
"Oni spolu něco mají? Že ho líbá na čelo a říká mu chan?" Šeptá. Reita se nese jako král školy, s každým se zdraví a poutá na ně dost pozornosti, protože všichni po cestě kouří a pak, asi aby nebyl pozadu, ze sebe taky kus uniformy svlékne a schová ji do batohu. Uruha to okomentuje a Ruki se společně s ním a Kaiem poprvé nahlas rozesměje. Okamžitě znejistí, přiloží si dlaň rozpačitě na ústa a courá se dál jako by se nic nestalo. V tu chvíli už má zase Reitovu paži kolem ramen a netuší, co si říkají kluci za nimi. Kaiovi po té poznámce zajiskří oči a dusí smích.
"No jo, však malý je dost. Ale holky budou brečet." Neodpustí si taky poznámku a už se rozhlíží kolem dokola, protože právě dorazili do parku. Kývne bradou k lavičce, která není obsazená a rozhodne se ji zabrat on s klukama. Posadí se způsobně s aktovkou na klíně, zatímco Ruki zůstává stát a před dalšíma klukama ze sebe sklepává Reitovu ruku. Je to sice jen kamarádské gesto, ale stejně! Najednou se u nich objeví cizí kluk, má na sobě jinak barevné sako, je z vysoké. Pěkný, černé oči, černé vlasy a milý úsměv.
"Ahoj." Pozdraví je Aoi a podívá se rovnou na Reie, kterého zná z jejich předešlého kšeftu.
"Co vy tady, jedna vám nestačila?" Rozhlédne se po dalších třech obličejích. Má s sebou akustiku, zrovna na ni před chvílí opodál hrál a kolem něho byl hlouček holek, které se teď všechny dívají jejich směrem. I ony jsou starší. Ruki jim všem věnuje pohled hodný geeka, který je imunní proti totálně všemu, co se hýbe a Kai zvedne dlaň na pozdrav, ale děvčata se dožadují návratu pana muzikanta, ne jeho. A začínají koukat po Reiovi. Takže to Kai vzdá.
Reita, Uruha, Kaz
"Ne, nemají…Rei si z něj jen rád dělá legraci." Odpoví mu pobaveně, ani se nepozastaví nad tím, že vlastně Reie nikde s žádnou holkou ještě neviděli. Sem tam s nějakou šel na kafe ale to bylo celé. Vlastně ano, on ani Kai tomu nevěnovali pozornost a Uru si myslel, že je prostě jen hodně vybíravý. Uru s Kaie jsou jediní, kdo zůstane v uniformě. Jemu zas tolik nevadí, i když by si představil milion lepší věcí, které by si mohl oblíknout. Zas tak špatné to však není. Rei se zatím rozhlíží po parku a ignoruje špitání kluků za sebou. Tak nějak podvědomě tuší, co by to mohlo být a je mu to jedno, však on jim to ještě vrátí o tom žádná.
"Už vidím ty zástupy s kapesníčky a slzavá údolí." Odpoví tiše Uru a rozesměje se společně s Kaiem. Konečně dorazí až do parku a Rei se pobaveně uchechtne, když Ruki shodí jeho paži ze svých ramen.
"Co je? Byla na Tebe moc těžká?" Neopustí si protočit očima v sloup a usadí se na opěrku lavičky s botami na sedadle, opírajíc se předloktími o kolena. Rozhlédne se kolem, kdo tu je a není a vrátí pohled k Rukimu, když už z krabičky tahá další cigaretu a vkládá si ji do koutku.
"Půjčíš mi ho ještě na chvíli?" Hodí otázkou po Rukim s naprosto nevinným výrazem, který by mu nemohl věřit vůbec nikdo než se v jejich blízkosti ozve pozdrav.
"Ahoj, no živím tři krky, jak to tak vypadá, takže kdybys měl ještě jednu, zlobit se nebudu." Prohodí s krátkým zasmáním dělajíc ze sebe živitele téhle malé smečky, co se cigaret týče. Holek opodál si skoro ani nevšimne.
"Hele vypadá to, že budeš mít autogramiádu." Kývne nakonec hlavou a dalším zasmáním směrem k holkám, které div neslintají a ohlédne se na kluky, které po jednom představí.
Uru sledoval příchod vysokoškoláka, ze svého pohodlného posedu na lavičce. Mnohem víc, než ten kluk z výšky ho zajímá akustika v rukou.
" Pěkný kousek..." Okomentuje to skoro s hvězdami v očích, a div krk nenatahuje směrem ke kytaře. Nějak je mu úplně jedno, jestli se mu někdo bude smát nebo ne, ale když vidí kytaru, je to konec. "Podobnou jsem viděl v obchodě nedaleko, zrovna tam na ni hrál jeden kluk, co tam pracuje. Já mám doma jen jednu starou hrůzu a skoro nejde naladit." Zamumlá se smutným výrazem a raději se natáhne k Reiovi pro cigaretu.
Za nimi se zničehonic ozve hluk, který jasně napovídá blížící se skate a kluk ve volných tříčtvrtečních kalhotách a volném triku s velkými sluchátky kolem krku a slunečními brýlemi; na něm se snaží vyhnout hloučku holek, které se plíží pomalu k obsazené lavečce.
"Bacha kačeny jeduuu…" Ozve se křik se skoro až šíleným smíchem, jenže jedna z nich uskočí špatným směrem a on má opravdu, co dělat, aby se jí vyhnul. Sám musí seskočit ze skatu stranou a zastaví se až o záda, nějakého tmavovlasého kluka s kytarou, div ho nesundá k zemi. Prkno mezitím odcestuje přímo do jednoho kmenu, kde se odrazí, až to hezky zarezonuje. Tmavé pichlavé oči, brýle se někde válí v prachu, se upřou do snad ještě tmavších a pustí se ho. Nadechne se, aby si přidal nějakou poznámku, určitě originální omluvu, když sjede pohledem po celé jeho postavě a zastaví se u dlaně, která svírá kytaru.
"No nekecej…To je dobrý materiál." Houkne uznale, vloží si cigaretu, kterou měl doteď za uchem do koutku a hrábne mu po kytaře. Vyhodí jednu nohu v široké botě na kraj lavičky a zkusmo brkne několik tónů.
" Dobrý, hluchý očividně nejsi." Prohodí a vybrnká celkem složitou melodii. To, že na něj nejspíš koukají všichni, jak na zjevení, je mu úplně jedno. Koukají tak vždycky, když někam přijde.
Ruki, Kai, Aoi
Kai stočí krátce pohled k Reiovým kolenům, ale víc jim nevěnuje pozornost. Ruki s Uruhou stojí a je mezi nimi skoro dvacet čísel rozdíl, Kai na to pořád musí koukat. Ruki radši dělá, že tu Reitovu poznámku neslyšel a pak přikývne, když chce Rei zase půjčit zapalovač. Sáhne do kapsy kalhot a podá mu ho v okamžiku, kdy je osloví černovlasý kluk. Aoi si prohlédne Reiovu rodinku a pokrčí rameny. "Dneska nemám, zítra. Musíte šetřit."Nabádá je dobrácky a sleduje pobaveně Rukiho obličej, který hlásá Tak to teda ne, já k nim nepatřím. Beztak patří. Aoi se krátce ohlédne po holkách a zasměje se. "Nemůžu říct, že by to bylo nepříjemný." Prohodí a když si všimne Uruhova zájmu, natáhne ruku s kytarou a půjčí mu ji. Kai mezitím otevře pusu, aby je taky představil a oni se zase dozvědí, že kytarista se jmenuje Aoi. Teda podle něho. Pak jim řekne i své normální jméno a on klidně řekne své. Ruki ne. Ruki vůbec hodně mlčí.
"Škoda, že bubny se s sebou takhle nosit nedají." Postěžuje si Kai a Ruki k němu stočí najednou pohled plný zájmu, ale zase neřekne vůbec nic, nezeptá se ho na to. Radši se rýpe špičkou boty v zemi.
"Musíš chodit na brigádu a sehnat si lepší." Řekne Aoi dobrosrdečně, když si od Uruhy kytaru zase vezme a vůbec si nevšimne toho skateboardisty, co právě rozehnal hlouček holek do všech stran. Ony piští, některé se smějí, jiné nadávají a jemu za chvíli na zádech přistane cizí kluk, až to s ním hrkne a udělá krok vpřed. Kai si zakryje dlaní ústa a Ruki se rozesměje, jako by nikdy neviděl lepší vtip. Aoi se prudce otočí a zamračí, ale ten kluk si z něj nic nedělá a ještě mu sebere kytaru. Z druhé Reitovy strany přistane na lavičce jeho bota a zahraje fakt hodně dobře kousek něčeho, co Aoi nezná. Aoi po krku kytary hrábne a vytrhne mu ji z ruky s hodně majetnickým pohledem.
"Já tě znám, ty děláš v obchodě, prodával jsi mi struny, vzpomínáš?" Řekne mu, ale kluk nevypadá jako někdo, kdo by si všechny pamatoval. Ruki se konečně přestane smát a vymění si pohled s Kaiem. Měl by začít vymýšlet omluvenku pro doučování, aby učitelka nevolala rodičům. Kdokoliv z kluků by mu ji mohl napsat, ale z jaké pozice? Ani nemají, kde sehnat razítko nebo něco. Kromě toho je o to nemíní žádat, vyřeší si svoje problémy sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat