Hide x Uruha - Půjčíš mi ty křídla? - Část 2.

(potok u orchideí)

Uruha

Už si myslel, že se vrátí v klidu zpátky do tábora a on bude mít chvíli na to, aby si všechno v hlavě promyslel. Potřebuje si to pořádně promyslet, co takovou chvíli vlastně dělat. Jde mu z něj hlava kolem a nedokáže si dát myšlenky do kupy. Jenže ani se nenaděje a má ho vedle sebe, dokonce ho i plácne přes zadek. Svým prohlášením si asi hodně zavařil, ale když se nedívá, v očích se mu zablýskne. Tohle chování začíná být nebezpečné z obou stran. Na chvíli ho realita nechá v blažené nevědomosti, když se kolem nálezu strhne haló, jediný, komu se to asi upřímně nezamlouvá je Miyavi, protože mu rozhodně neujde jeho smutný obličej, když si Ruki přetáhne triko přes hlavu.+Ten tvor je na tom asi hodně špatně...+ Neubrání se myšlence, která ho dokonce donutí se tiše uchechtnout. Rozhlédne se ostražitě kolem, nikdo si ho nevšímá a to je dobře. Pomalu se odšourá z boku přístřešku, s jasným cílem, zmizet kousek do džungle, chvíli si tam sednout a dát se dohromady. Sotva se ale ocitne z dohledu, už ho popadne Hide za loket a táhne ho původním směrem.

"Ehm…jdeme na dřevo?" zeptá se trochu neobratně, ale zatím se nebrání, vlastně ani nemůže.

" Budou nás hledat." Pokusí se ještě zachránit situaci, aby nedošlo k něčemu…+Nad čím to vlastně zase přemýšlíš? Chceš testovat hranice v lese plném mravenců?+ Zamyslí se sám nad sebou, než se ocitnou mezi stromy. Nenásilně se vyvleče z jeho sevření a koukne na něj s mírně pozvednutým obočím.

"Proč já?" Zeptá se s nádechem zvědavosti a nakloní hlavu na stranu. Ptá se ho, jak kdyby byl jeho osudová láska nebo co? Měl by si dát studenou koupel a probrat se anebo panáka, to by možná stačilo.

Hide

"Jasně." Odpoví mu na to o dřevě, protože jinak by se moc vyptával a kroutil a to Hide nechce. Zastaví se s ním až o notný kus hlouběji v lese, kudy se proplétá říčka nebo spíš větší potok směrem od jejich tábora a sám se zatváří překvapeně. Tady ještě nebyli a kvetou tady orchideje jasně fialovou barvou. Něco mu připomene ty Uruhovy pověstné fialové trenýrky, co nosíval na koncertech. Pro sebe se tiše zasměje, když sklouzne dlaní z jeho lokte k jeho prstům a proplete s nimi ty svoje, ale nezastavuje se, jde rovnou k těm obrovským květům. Voní nádherně a je tady celkem otevřený prostor a něco jako trávník, rozhodně ne hluboký hvozd.

"Tohle je hezký, co mámo?" Zazubí se na něj, když volnou dlaní pohladí jeden z květů a pak ho bezostyšně urve, aby mu ho vetkl za ucho.

"Tak vidíš, i kytku jsem ti sehnal." Posune si na hlavě kapitánskou čepici, když mu konečně zase začne věnovat plnou pozornost a rozhodne se reagovat na jeho otázku.

"Nehledej v tom složitosti, prostě jsi mě bouchl do očí. Jako když jdeš do krámu a víš, že tohle tričko chceš." Pokusí se mu to vysvětlit. Je to něco mezi nebem a zemí a on je klasický chlap, básně neskládá... jen songy. Šílené...

"You should use my wings, Spider. Even you, who doesn't understand the pain of continuous flight. Will someday come to realise. That you were only flying in someone else's hands. And that you called it freedom, too" Zarecituje mu nakonec kousek své vlastní písně a v očích mu divoce zahoří.

"Takže... půjčíš mi ty křídla?" Zeptá se ho, když jedním krokem zruší vzdálenost mezi nimi, proplete s ním i druhou ruku a přitiskne svoje rty na jeho. +Sakra, chutná skvěle...+

Uruha

Mírně stáhne obočí, v jeho přítomnosti to dělá až příliš často, když mu to odsouhlasí. Není hloupý, rozhodně mu to nevěří, ale nechá se vtáhnout do lesa. Však Hide si to rozmyslí, až začne nadávat na všelijakou havěť a že jí tu je. Někdo má ale asi hodně zvláštní smysl pro humor a hodlá ho dostat přesně tam kam Hide chce. Najednou se objeví v dokonale romantickém ráji a on neví, kam dřív koukat. Za prvé jsou všude nádherné kytky a vůbec je to tu jako v pohádce a za druhé…shlédne na propletené prsty, následně i na Hideho profil. Tak tohle by mu mohl Aoi jen závidět! + jsem s nejšílenějším tvorem na tom nejromantičtějším místě…ehm..a co teď?+ Některé myšlenky by rozhodně neměly opouštět jeho hlavu. Nadechne se, aby mu odpověděl nějakým podobným způsobem, jako ho on oslovil mámo, k tomu se ale taky neostane, protože musí ostražitě sledovat pohyb jeho směrem a konsternovaně mu zírá do očí, kdy mu vkládá orchidej za ucho. Ještě, že není holka, nejspíš by mu opravdu omdlel do náruče, ale on přece jen něco vydrží...mm...možná.

"Děkuji." Vypadne z něj, výraz v kočičích očích změkne, když mu věnuje jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Možná by se měl cítit lacině, když se nechá oblbnout kytkou a prostředím. Pak mu Hide dokonce zarecituje a jemu se regulérně roztřesou kolena a už ani nemrká, když překvapně pootevře rty. +Máš, co jsi chtěl! Budeš se bránit?+ Připomene si v duchu, rozhodnutý se nedát snadno, ale u myšlenky jen zůstane. V první chvíli, kdy se potkají jejich prsty a vzápětí i rty, jen dlouze vydechne, nechá víčka pomalu klesnout a oplatí mu polibek. Ztrácí kontrolu nad tím, co dělá, je mu jedno, co se bude dít dál, hlavně ať nepřestává. Vyplete prsty z těch jeho, aby dlaněmi zmapoval jeho paže, míříc výš ke krku, zatavíc se až na tvářích a bez váhání polibek prohloubí. Najednou mu přijde, jak kdyby se nelíbal snad sto let.

Hide

Jenom Uruhův úsměv ho málem sundá k zemi. Na tohle by se měl vydávat zbrojní pas. Kdesi četl, že se mu za jeho rty děcka posmívaly, ale krucinál vždyť má nejkrásnější rty na zeměkouli.

"Fialová ti jde k očím." Zamumlá jenom do jeho rtů, ale jaká barva nejde k hnědým očím? To je jedno, jemu sluší fialová. Postaví se mu všechny chloupky na zátylku, když ho Uruha pohladí po pažích a skončí až na jeho tvářích, jen proto, aby se jejich polibek stal hlubším a náruživějším. Už má víčka taky zavřená a není schopný se kontrolovat. Nechce se kontrolovat, je to příliš silné. Dlaněmi opatrně zamíří podél jeho boků na záda a sevře to křehké stvoření víc do své náruče. Mapuje svaly rýsující se pod pokožkou, je hodně štíhlý, víc než většina kluků, ale jeho to neskutečně vzrušuje. Začíná to na něm být asi cítit, vidět... ale pořád jen přejíždí dlaněmi po jeho zádech nahoru a dolů, jako by ho tím chtěl ukonejšit. Bože, jak on se nechce nechat omezovat. Skončí s prsty u lemu jeho kalhot a zajede dlaněmi pod tričko. Uruhova kůže doslova hoří, to je jedno jestli vedrem nebo z něho, bude si rád nalhávat to druhé. Opakuje své pohyby na nahé kůži, dokud se nezamračí a neodtrhne rty od jeho jen proto, aby mu to triko svlékl a upustil ho na zem. Chvíli bojuje s pohledem upřeným do jeho očí a pak si ho stejně pořádně prohlédne. Nezbedně se pousměje a zavrtí, klidně mu to tríčo rozprostře na trávě. Opraví mu kytičku ve vlasech a znovu si ho k sobě za boky přitáhne. Není to ono... zvedne jeho dlaně, přemístí si je na vlastní hrudník, jedeme jimi níž na své břicho a pod látku vlastního trička. Nepouští ho, aby mu Uru neucukl, vede ho a zároveň chce cítit jeho ruce.

Uruha

V okamžiku, kdy ucítí jeho tělo na tom svém, vydechne do jeho rtů. Je to hrozně pohlcující, od romantického prostředí, až po jeho blízkost, kterou vnímá moc dobře. Najednou mu to nepřipadá vůbec špatné nebo nevhodné, najedou je to naprosto v pořádku a jeho tělo si to rozhodně myslí taky. Touží po dalším doteku a přece jen dočká, když se Hideho prsty dostanou na holou kůži. Ani neví, kdy se to v něm otočilo, ale prostě chce víc. Nemá vůbec sílu přemýšlet nad tím, co bude nebo nebude. Konejšivý dotek na zádech, jako by vymazat všechnu jeho typickou přemýšlivost a nenásilně jej nutí prožívat jen tento okamžik. Oplatí mu pohled do očí, v těch jeho se objeví trochu nedočkavé jiskřičky, vlastně vůbec netuší, co všechno by měl čekat, ale strach nemá. Není důvod, pořád je dost možné, že tohle všechno třeba nepřižije. Taky se mu v hlavě ale usadí pocit, že by to možná chtěl přežít a dostat se jednomu Pavoučkovi víc pod kůži. Nechá se připravit o triko a jemně zavrtí hlavou, aby vlasy opět dosedly na ramena, skousne si spodní ret, nechávajíc jej vést své dlaně, až k lemu toho jeho. Dovolí si krátce sklouznout pohledem dolů skoro, až fascinovaně sleduje pohyb látky, odhalujíc po kouscích jeho hrudník. Vždycky obdivoval trochu jiné přednosti, ale tohle…tohle taky stojí za to. Nechá triko padnout nedaleko toho svého, když vrátí dlaně na ramena a pomalu z nich sklouzává níž. Trochu plachým pohledem sleduje své prsty, které se zaseknou až u lemu kalhot, teprve pak se rozběhnou do stran. Všechno jsou to jen letmé něžné doteky, pořád si není úplně jistý, co dělá. Utkví pohledem na jeho rtech, nakloní se k nim blíž, ale v půli pohybu zaváhá. Těkne pohledem k očím a zase zpátky, než si je velmi jemně uzme v dalším polibku, tentokrát pomalém.

Hide

Už z Uruhy jasně cítí, že chce mnohem víc, než na začátku a to je dobře. Jinak by se asi oběsil na těch orchidejích tady. Je pořád dost ostražitý, ale už ne tak plachý a zdá se, že mu přestalo vadit, že Hide nemá prsa trojky. Taky tady si jeden tolik nevybere že...? Trochu fascinovaně si prohlíží jeho vlasy, dopadající na nahá ramena a taky jeho oči, které se snaží tolik si Hideho tělo neprohlížet, ale přesto to dělají a asi se jim to líbí. Pousměje se na něj a pak se znovu potkají svými rty, teď v Uruhově režii, opatrně a pomalu. Nechá se trochu přeladit na jeho vlnu a začne s ním klesat do sedu. Automaticky si ho stahuje obkročmo na sebe, ale sám zůstává sedět, když ho jednou dlaní drží kolem pasu a druhou šátrá za sebe, aby pod sebe hodil aspoň jedno z těch triček. Chce ho mít kdo ví proč na klíně, alespoň zatím. Chce se na něj hrozně moc dívat a cítit ty jeho stehna kolem svých boků. Jakmile se mu plán podaří, přemístí na něj i druhou ruku a už dost vzrušeně mu ty stehna stiskne. Pak ho po nich jemně plácne dlaněmi.

"Některý věci jsou lepší, než prsa...sahám na ně." Řekne mu, když se na něj trochu zakření a jak se pokládá na záda, táhne ho s sebou a na sebe. Dlaně posune výš a dozadu a sevře v nich jeho zadek, který do nich padne jako by se vytvaroval jenom pro něj a nikoho jiného. Na obličeji ho šimrají Uruhovy dlouhé vlasy a pořád ho líbá, aby neměl čas ani na sekundu myslet. Neochotně uvolní jednu dlaň z jeho dokonalého pozadí a zajede jí do jeho vlasů, ale docílí toho, že kytka vypadne rovnou do jeho obličeje. Zaprská a vrazí mu ji zpátky, když se krátce rozesměje. On nemůže mít nic normálně, fakt.

Uruha

Pomalu začínají klesat dolů a on by měl cítit čím dál víc vyděšeně, ale opak je pravdou. Vzrušení si začínat dobývat prvenství v jeho nitru a on už nemá sílu a nechce se mu víc bránit. Poslední zábrana padne přesně ve chvíli, kdy pocítí stisk na svých stehnech, dokonce se mu skrze rty vydere tiché vzdychnutí, tohle se mu moc líbí. Je to zvláštní, jiné, ale neskutečně dráždivé, ještě k tomu ta jeho poznámka. Začíná si uvědomovat, že je mu jedno, co má Hide mezi nohama, ale jde spíš o něj jako o osobu. Každý detail, každá poznámka se mu začíná zamlouvat víc a víc. Začíná na něj brát a teď už úplně.

"Ani si taky budu muset něco osahat, abych uvěřil." Zamumlá, aniž by kontrolovat, co to vlastně říká a pomalu se přesouvá nad jeho tělo. Nakloní hlavu mírně stranou, když si novu prohlédne rysy jeho tváře. Trochu mu připadá, jak kdyby ho viděl poprvé, úplně jinak. Jejich rty se znovu setkají, unikne mu krátké zasmání, když přijde atentát kytkou, zastaví jeho ruku a odloží ji stranou. Znovu vzdychne, když se nevědomky pohne na jeho klínu. Oči se mu nepatrně rozšíří, když si uvědomí, co si tím pohybem způsobil, jak moc dráždivé to bylo a pohne se znovu. Odtáhne se, aby viděl výraz, který mu tím způsobí s trochu provokativním pozvednutím koutku, vlastně to není tolik jiné, jen mnohem intenzivnější. Skloní se pomalu jeho tváři, ale zamíří po hraně čelisti, které se jen velmi lehce dotkne svými rty, až k uchu, kde si taky nepustí jemné otření.

"Máš pro mě ještě nějakou píseň?" Zašeptá tiše a políbí jej velmi něžně na lalůček, jako by v něm Hide probudil nějakou provokativní stránku, která doteď zůstávala tak trochu upozaděná.

Hide

Zasměje se do jeho rtů, trochu překvapeně, ale potěšeně.

"Sáhni si na co potřebuješ, myslím, že to ocením." Povzbuzuje ho. Jenže Uruha dá květinu bokem - první nakopnutí jeho vášně a pak se na něm pohne - druhé a jediné další, které snese. Drcne hlavou o zem pod sebou, jako by si to z ní chtěl vytlouct a trochu se tak vzpamatovat, ale ono to nejde, Uruha to udělá znovu a on zavzdychá. Proti klínu ho hřeje teplo jeho těla a když vidí, jak hříšný pohled v něm probudil, málem se udělá jenom z toho.

"Ty jsi tak strašně sexy." Vydechne hrdelně, když mu nastavuje svou čelist.

"My eyes love you, let's fall in love. In an illusionary room. Eyes love you, but now They are cut off from you It's my dream, I want to indulge you in it..." Zapínat hlavu v tuhle chvíli je skoro vražda, ale vždyť on to umí, umí skládat... šeptá ta slůvka do jeho vlasů, když se Uruha tak něžně věnuje jeho krku a lalůčku a už zase volnou dlaní hladí jeho nahá záda, zatímco druhou si ho přidržuje proti sobě za zadek. Je to neskutečně příjemné, asi jako když vás někdo celý večer drbe ve vlasech a vy jen ležíte a nic nemusíte. Je mu jedno, kdo je hledá, je mu jedno, co po něm leze, hlavně, že po něm leze Uruha. Nakonec provlékne prsty pod jeho bříškem a začne mu rozepínat kalhoty. Možná ho nepustí udělat všechno, ale chce si aspoň sáhnout. Chce mít ten pevný samet v rukou a slyšet jeho hlas, až bude sténat, že to bude slyšet až k táboru. A on bude ten, kdo za to může. Jakmile je zip dole, vpluje dlaní mezi jeho nohy a začne ho dráždit, jemně svírajíc prsty kolem jeho pevného mužství. Pro sebe se culí a druhou rukou se snaží posouvat jeho kalhoty níž.

Uruha

Musí s dlouhým výdechem zavřít oči, když zaslechne první jeho zavzdychání. Ten jeho hlas by ho nejspíš dostal do kolen, kdyby už na kolenou nebyl.

"Hm..." Zavrní jen tiše, když se mu k uším dostane kompliment, stačí mu, aby v něm probudil další touhou provokovat a dostat z něj ještě něco. Nadechne se k dalším slovům, ale jen vzdychne znovu, když zaslechne další slova z jeho rtů. S každým dalším slovem se v jeho nitru naklání miska vah směrem k možná až příliš velké náklonnosti a on tomu nedokáže poručit. Začíná pomalu ale jistě hrozit fakt, že by se tenhle pocit mohl přeloupnout v něco mnohem hlubšího. Jenže on nezná Hideho, vůbec netuší, jak on podobné věci bere. Nad tím bude ale nejspíš hodně dlouho přemýšlet až později, protože celý tento tok přeruší dlaně pod jeho břichem a on jej podvědomě zatáhne, aby mu udělal prostor. Kalhoty povolí, je to osvobozující v tuhle chvíli, první dotek ovšem způsobí, že se mírně prohne v zádech a slastně vydechne. S dalším pohybem ve svém klíně, už se neubrání zasténání, které vyplaší papoušky v koruně blízkého stromu. Bude se hodně stydět, jestli ho uslyší až v táboře a nejspíš se půjde rovnou utopit.

"Nepřestávej." Zavrní vzrušeným hlasem. Paže mu mírně povolí pod návalem příjemných pocitů a znovu se skloní tentokrát k jeho rtům, aby utlumil další své zasténání v jeho rtech. Přenese váhu na levou paži a pravou dlaní se pomalu sune po jeho hrudi až k jeho klínu, který párkrát pohladí a začne svůj malý souboj se zapínáním. Chce ho slyšet sténat znova. Nakonec se mu to přece jen podaří a on chtivě popotáhne lem o kousek níž, když už se rozhodl....ne prostě se mu teď nechce přestávat, na to je příliš pohlcený.

Hide

Uruha reaguje na jeho dráždění přesně tak, jak si představoval už někde na lodi, když se tam vystavoval u zábradlí a koukal do dálky na vlnky. Sám se kouše do rtu, když se zblízka dívá do jeho slastí zakloněné tváře, zatímco mu tohle provádí a pokračuje dál, až ho přiměje konečně hlasitě sténat. Holky vědí kulové, kam sahat...

"To fakt nemám v plánu." Potvrdí mu a nechá ho, aby mu taky rozepl kalhoty, ale cítí, jak mu klesá v náručí a poddává se mu. Opatrně ho přetočí pod sebe a zaujme tu dominantní pozici. Dokonce zvládne upravit trička pod ním, aby ho ta zem moc nedřela! A pak přitiskne horké rty na jeho klíční kost a klesá jimi níž, středem jeho hrudníku, zanechávaje za sebou vlhkou stupu svého jazyka. Olíbá jeho pupík, zajede do něj provokativně jazykem a oddálí se, aby ho připravil o kalhoty i to, co je pod nimi. Posadí se na paty a nepokrytě si ho prohlíží. Potřebuje to vidět všechno. Pak se nad něj vrátí a růžovými vlasy ho polechtá nad bradavkami, protože teď je řada na nich. Drží váhu na rukou, hlavu skloněnou mezi vlastní lopatky a něžně okusuje jeho kůži. Vyrobí mu dokonalou fialovou značku na žebrech a znovu se vrací dolů mezi jeho nohy. Protáhne dlaně pod jeho stehny a jemně je přizvedne, aby mohl týrat ty. Rty i zuby, olíbává je a nevyhnutelně se blíží k tomu nejdůležitějšímu. Něžné polibky na sebe nenechají dlouho čekat, když se rozhodne rozpoutat peklo v jeho klíně. Obejme ho a obnaží jeho špičku, aby byla citlivější, než ho vezme mezi rty, pomáhaje si i rukou ve chvílích, kdy je to možné.

Uruha

Jeho tvář je dokonale překvapená, když v jedné chvíli je nad ním a opravdu se mu tam líbilo a v druhé už je pomalu pokládám na zem. Začíná mít pocit, že i kdyby ho položil přímo na zem, bylo by mu to jedno. Na věci typu fuj hmyz a brouci on nemá vůbec kapacitu myslet. Vzhlédne k němu se vzrušeným jiskřením v očích. Vypadá až příliš dobře, když je takhle nad ním, ještě několik okamžiků by si Hideho klidně prohlížel. Nedá mu ale příležitost a jeho hrudník si vůbec nestěžuje, právě naopak. Štíhlé prsty zmizí v růžových pramenech, když se prohne proti němu s prvním dotekem horkých rtů. Každý buňka v jeho těle křičí po dalším doteku a zároveň si není jistý, kolik toho ještě dokáže snést. Drží víčka pevně semknutá, kouše se do rtu, aby ho nebylo slyšet přes celý ostrov a jeho ovládání vezme dokonale za své, s prvním dotekem měkkých rtů na stehnu. Posouvá se stále výš a výš, s každým milimetr hrozí, že už to déle nevydrží, ono má ale přijít něco ještě lepšího. Boky už nedokáže udržet na místě a pohne se proti jeho rtům v jasném náznaku, že chce víc, že už nedokáže snést ani kousek slasti navíc a dlaň v jeho vlasech se mírně sevře v pěst. Už do prostoru vzdychá jeho jméno, tohle by ho ještě před hodinou ani nenapadlo a ono se to opravdu děje. Jestli zažil někdy něco lepšího…ne nejspíš ne. Vydrží několik málo minut, než se všechna slast nahrne do klína, kde tak dokonale pracují Hideho rty a prostě tu atomovku nechá bouchnout. Trvá mu to, než posbírá alespoň nějaké mozkové funkce a pomalu shlédne s mírně zarudlými tvářemi ke svému klínu, na tváři mu hraje úsměv, jenž napovídá, jak moc je teď mimo. Jediný pohyb, na který se prozatím zmůže, je natáhnutí dlaní vstříc jeho tváři, za níž si ho přitáhne na své tělo. Prostě ho chce mít u sebe, včera bylo pozdě.

"Copak ještě umíš?" Zavrní se zřetelnou spokojeností a vůbec mu nedochází, jaký následek by jeho slova mohla mít. To by mu první musel Hide vrátit racionální uvažování, protože ho zahodil někam hodně daleko a jemu se bude velmi špatně hledat.

(Konec druhé části)