(zkouška)
Uruha, Reita

"Klid Uru-kun, dopadne to dobře…" Pokusí se Rei uklidnit kamaráda, nejradši by mu slíbil, že to tak nenechají ale taky nemůže mluvit za ostatní, měli by to probrat všichni společně. Pak už se Rei stočí k Yoshikimu, který ho pobídne, aby se šli podívat zpátky.
"Jasně, zjistíme, co a jak." Kývne hlavou a poplácá Uruhu po zádech, než vykročí společně s Yoshikim a pustí ho uctivě prvního ze dveří. Ještě krátce střelí pohledem po osazenstvu s místnosti, než za sebou pečlivě zavře. Uru už obchází stůl a vezme Hideho za zápěstí nutí co nenásilně vstát a dotlačit ho až ke kohoutku, aby mu na popálenou ruku pustil studenou vodu. Zase se stará ale on to dělá rád, to už taky ví.
"To je v pohodě Hide-chan." Uiistí ho s mírným pousmáním ale v očích má pořád zvláštní stín smutku i strachu. Nebojí se ale o sebe o svou vlastní budoucnost ale spíš o důsledky Hideho chování.
"On to nenechá jen tak, mám strach." Přizná se mu nakonec upřímně a hledí na jeho ruku pod studenou vodou, kterou pořád jemně svírá.
Hide

"Není to v pohodě. Stejně bych ho zase praštil. Jindy a jinde. Pitomec." Trucuje a konečně se na něj podívá, na jeho nádherný profil. A když mu Uru řekne, že má strach, pohnou se v něm všechny ochranářské sklony. Zatím si ani na okamžik nepřipustil, že by třeba mohl jít sedět, podle něj to byla za zlomený nos blbost, tady půjde o prachy, které má, právníky má taky a kromě toho - je miláček celé země. A použije to. Otázka je, jeslti jím bude i po tom, co země zjistí, že má pletky s Uruhou, totiž jiným klukem. Fan servis byl jedna věc, ale jinak se podobných věcí všichni báli jak čert kříže, třeba Gackt to odmítal se zuřivostí tygra. Měl dost svých démonů, ještě aby přišel o X a kariéru... Vymaní se z jeho dlaní, vezme jeho tvář do těch svých a podrží si ji proti sobě.
"Neměj strach." Zašeptá a usměje se na něj tak, jak se neusmívá na nikoho. Upřímně, bez všech masek a úšklebků, měkkýma a hřejivýma očima, úplně jinýma, než jaké má na fotografiích. "Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nikdy, rozumíš?" Přejíždí palcem po jeho lícních kostech. +Kromě mě samotného...+ Napadne ho. On ví, že on pro něj bude ten největší zápřah, protože Uru ještě ani netuší, jaké to vedle něho je a už teď se pro něj klidně obětuje. Do očí se mu začnou tlačit slzy a musí na okamžik stisknout víčka, aby je potlačil.
"Strach mám já. Že ti ty sítě slepí křídla. Že tě zabiju tak, jako pavouk motýla vždycky zabije. Jsi tak křehký...."Celého si ho prohlédne a vrátí se zase k jeho očím.
"Nikdy jsem tě neměl zkoušet chytat." Pokračuje dál a všechno v něm hraje emocemi.
"Je to strašně sobecké. Zasloužil by sis vedle sebe lepší osobu." Dodá a pak ho k sobě zase pevně přitiskne. Hledí někam za něho, ven z okna, ale jestli ho kdy pustí, z té pavučiny spadne a poletí naposled, to prostě ví. Měl by? +"It's no good" "But I can see the sky..." "It's a failure" "I wish I had wings..."+ Poskládá si v hlavě. Je to tak vystihující. Ten pavoučí let může skončit jedině takhle, asi jako když člověk skočí ze skály, aby alespoň na malou chvíli mohl být s tím, s kým být nikdy neměl. Pere se v něm touha žít se zoufalým bojem o každé nadechnutí, možná to jsou deprese, neví… Jeho tělo svádí smrtelný boj o každý nádech, zatímco hlava si zoufale přeje, aby toho nechalo. Je to šílenství… A Uru nic z toho netuší.
Uruha
Nemyslí na nic, kromě Hideho,kterého má momentálně vedle sebe a je…ano, je spokojený. Ať se stalo cokoliv, tenhle pocit, prostě ze své hlavy dostat nedokáže. Přemýšlel nad tím tolik na ostrově a přitom měl odpověď pečlivě zakódovanou v sobě. Musel s ním prožít plavbu na lodi, musel se vrátit do reality všechno života, aby mu to došlo plnou silou. Letěli společně a ne jedou a on už si bez společného kroužení na obloze nedokáže představit život. Propadl mu celou svou podstatou, ví to a vlastně je teď jen na něm, jak s tím naloží. Otočí se k němu čelem, když mu s nadějí kouká do očí, jakoby mohl zachránit celý svět, jen tím, že na něj bude koukat. Položí mu dlaně na zápěstí a přitiskne předloktí na ty jeho, aby se ujistil, že jej jen tak nepustí.
"Já vím, že ano." Odsouhlasí mu jeho slova a kousne se skoro až bolestě do rtu, on má přece strach z něčeho úplně jiného. Uvidí ho v jiném světle, když se mu svěří se svými obavami? Bude si myslet, že to přehání, že to celé je prostě moc? Musí doufat, že ne.
"Nebojím se o sebe Hide-chan, mám strach o Tebe." Broukne odpověď upřímně a krátce sklopí oči ke svým dlaním, než svůj pohled zase pomalu vrátí do jeho tváře. Pak se jeho rty mírně pootevřou, když slyší jeho slova a začíná se tak trochu mračit. Proč by pro něj neměl být dobrý? To je snad na něm a on se rozhodl, že ano. Hide je pro něj tím zlepším, jinak to ani být nemůže.
"Ne, tak to nedopadne slyšíš!" Tentokrát bere jeho tvář do svých dlaní a v kočičích očích se zračí odhodlání a prosté přesvědčení o tom, co mu tu hodlá říct.
"Zabiješ mě tím, co teď říkáš. Už to nechci slyšet, rozumíš." Pokračuje dál a skoro má chuť si dupnout. Neumí si představit, co se mu teď prohání hlavou ale rozhodě ví, co by se mu jí prohánět nemělo.
"Teď, když vím jaké je to létat s Tebou už nechci letět sám, jasný." Je mu jedno, jak sobecky to bude znít ale tak to prostě je.
"Je mi jedno, jak těžké to bude ale já jinak nemůžu chápeš. Nemohl jsem hrát od příjezdu, nemůžu dýchat, neodkážu létat." Stojí si na své pravdě a nemá v plánu se jí v nejbližší době pustit.
"Jestli si to rozmyslíš, přetáhnu tě orchidejí." Ano, bude mu klidně vyhrožovat, v očích se mu objeví jemný náznak pobavení, on toho bude klidně schopný a Hide by to měl nejspíš vědět. Pozvedne koutky v náznaku pousmání, než se nakloní k jeho rtům.
"Klidně poletím proti celému světu, jen díky Tobě." Dokončí tichým hlasem a políbí ho se všemi pocity, které se uvnitř něj momentálně nachází. Nikdy si nepřipadal tak silný, jako teď. Má pocit, že je připravený na všechno.
Hide

"O mě?" Zopakuje po něm měkce. Přešlápne skoro neklidně z nohy na nohu, když je to Uruha, kdo sevře jeho obličej a říká mu, že oni dva rozhodně špatně nedopadnou. Trvá mu to, trvá mu to dlouho, než zareaguje, ale nakonec mírně přikývne. Ví, že je takový sobec, že by ho stejně pryč neposlal, aby ho před sebou zachránil, nedokáže to, nechce to.
"Rozumím." Přikývne mu na znamení, že ho slyšel, a že to bere vážně. Pomalu se dlouze a slyšitelně nadechne.
"Ale tohle všechno jsem ti způsobil já. Neměl jsem to dopustit. Netušil jsem, jak daleko to zajde. Promiň mi to. Promiň mi, že jsem nehlídal svou lásku k tobě a nedržel se dál. Měl jsi možnost odejít, tam na ostrově a já jsem tě znovu přivázal zpátky." Slova z něj plynou úplně sama a přirozeně, nechápe jak to, prostě se to všechno sype samo ven.
"Nerozmyslím si to, jen si budu vyčítat každou bolest v tvých očích, kterou ti způsobím." Nepatrně se usmívá s nešťastně nakrčeným obočím.
"Nikdy jsem tě neměl přimět proti tomu světu chtít létat, copak tomu nerozumíš ty můj blázínku? Co za život ti to nabízím?" Ale Uruha mu nedovolí mluvit dál, protože přitiskne své rty na Hideho, Hide okamžitě zavře oči a polibek mu láskyplně oplatí.
"Chceš dneska vidět pavučinu?" Zeptá se ho najednou docela rozverně, když se od sebe nakonec oddálí a konečně začne jeho tvář dostávat klasický veselý nádech.
"Je tam strašný bordel a pár pavučin... opravdových. Neuklízím je. Navíc jsem tam teď pár dní nebyl, víš... chajda na ostrově a tak. Vyprávěl jsem ti, že mám víkendovou chajdu na jednom ostrově?" Zasměje se a opět zvážní.
"Dám si ještě jedno cigáro a přijdu tam za váma, hm? Běž pro mě zjistit, jestli už se ten chlap uklidnil nebo jestli ho Yoshiki škrtí a já jsem tam za chvíli." Řekne mu a konečně ho opatrně pustí.
Uruha, Reita
"Plný šíleností a věcí, ze kterých se budu červenat ještě na stará kolena, těším se." Odpoví mu nakonec s trochou nadsázky ale z druhé strany vůbec nepochybuje, že to tak bude.
"Kašli na všechny a na všechno kromě mě, nějak to dopadne." Pokusí se řádně odlehčit atmosféru a v očích mu upřímně zasvítí, když ho pozve k sobě domů. Bože, jak je rád, že to řekl a nepokračuje v další podobných větách o tom, jak mu s ním bude zle. Možná, že občas mu bude nadávat a nejspíš se dočkají i nějaké té hádky ale…to je snad normální.
"To víš, že chci. Pořád mi říkáš, že bych se do nich neměl plést a ještě jsem ji pořádně neviděl."Obviní ho měkce, než si krátce opře čelo o to jeho a už se opravdu šťastně usměje. Měl vážně na chvíli strach, že ho Hide od sebe odežene ale jak se zdá, nehrozí to v nejbližší době a může se uklidnit.
"Ty sis pořídil chajdu na ostrově a já o tom nevím." Mrkne na něj a tváří se jak kdyby tam celou tu dobu nebyl s ním. On se vážně na ten ostrov nakonec vrátí rád.
"To mi ji budeš muset někdy ukázat…určitě se tam á dělat spousta věcí." Broukne s nádechem pobavení a už sE mu zase o tváře vrací provokativní nádech, jak u něj probudil na louce u orchidejí.
"Tak já jdu zjistit, jak moc nám potrhaly pavučiny a ne, že mě tam nechá dlouho samotného."varuje ho, když se v půli cesty ke dveřím otočí a namíří na něj ukazováček, než odhodlaně pohodí hlavou.
"Já si tě najdu." Dodá ještě, než s tichým zasmáním zmizí za dveřmi. Dobrá nálada ho trochu přejde, když projde dalšími a pocítit atmosféru panující vevnitř. Pořád se ještě dohadují a jak se zdá už se zapojili i kluci a snaží se vyjednat jeho návrat do kapely i v případě, že s Hidem bude pokračovat. Vděčně se na ně koukne a koutkem oka kontroluje vraz ve tváři agenta, aby zjistil, jak moc to zle pro Hida vypadá. Zatím to pořád spěje k velké soudní tahanici, Akena se tváří pořád stejně nepřístupně i když ho trochu rozebírá Yoshi na součástky, bráníc své kytaristu. Bože, on by mu taky jednu vpálil, když vidí, jak se tváří. Idiot.
"Hm a co když nebudeme hrát bez Uruhy, co pak?" Hodí po agentovi otázku Rei a založí si ruce na hrudi. Akena bude mít po srandě a po celém turné, když to odmítnou.
Hide

Uruha, Reita

"Hide-chan." Hlas se mu zlomí, když vidí jeho tělo na zemi a nehýbe se, doktoři jsou kolem něj, skoro na něj nevidí, neví, co tam dělají. Po tváři mu už tečou slzy, kolena se chvějí ale nikdo ho k němu samozřejmě nepustí. Je tam i policie, která je drží všechny dost daleko a Uru se skrze ně snaží prodrat, skoro to vypadá, že nakonec zavřou jeho.
"To není pravda, sakra pusťte mě tam." Vrčí už vážně vztekle, když ho něčí silně paže stáhnou zpátky. Je to Rei, víc přes slzy nevidí ale poznává jeho hlas.
"Pusť mě slyšíš, musím vědět, co s ním je." Křičí na něj s beznadějí a snaží se mu vysmeknout ale nejde to.
Yoshiki
Těžko říct, kdo byl v tu chvíli bledší, jestli Uruha nebo Yoshiki. Yoshikimu trvá ještě chvíli, než mu plně dojde, co sekretářka říkala, to už se dívají na Uruhova záda. Kai třeští vyděšené oči na Aoiho a Rei už běží Uruhovi v patách. Jako další vystartuje Yoshiki, ale nejdřív k té místnosti, kde ho nechal. Co tam dělal? Trvá mu pár vteřin pochopit. Otevřený balkón, lahev whisky... skočil? Proč? Ne to je hloupost... okamžitě tu lahev schová, aby ji nikdo nenašel a nezačaly se vytvářet pitomé konspirace. Práskne za sebou dveřmi od balkónu a letí dolů v patách ostatním. Ze shora viděl tu děsivou scénu a nehybné tělo svého nejlepšího přítele. Tohle z hlavy už nikdy nedostane. Pořád tomu odmítá uvěřit... Na parkovišti se už mačká snad polovina budovy a taky je tady sanitka. Prorve se davem s razancí rozzuřeného tyranosaura, začíná ho popadat hysterie a emocionální záchvat a navíc tu není nikdo, kdo by ho držel jako křičícího a vzpírajícího se Uruhu. Někdo se ho snaží zastavit, ale strčí do něj tak silně, až spadne na zem a pokračuje.
"Hide... Hide..." Mumlá jen neslyšně a v dalším okamžiku už se motá doktorům pod rukama. Nakládají ho, fixují mu páteř a jakmile jsou nosítka v sanitě, začnou s resuscitací. Dýchá? Yoshiki si ani neuvědomuje, že pláče, že je tam policie a brzy i tisk, jakoby všechno bylo z hrozné dálky, nedoléhají k němu zvuky, jen jakési vzdálené dunění a všichni jsou jako ve zpomalených záběrech. "Musíme jet s ním. Musíme... my musíme...." Lapá po dechu a vyděšenýma očima hledá Uruhu. Vytrhne ho ze sevření všech, kdo ho drží a za rameno ho skoro bolestivě vleče k sanitě, tolik duchapřítomnosti ještě má, ale než do ní stačí vlézt, ohne se v pase a popadne ho astmatický záchvat vyvolaný panikou. Tohle ještě nikdy nezažil. Plíce mu doslova hoří, oči slzí a on nedokáže udělat ani krok, natož se nadechnout. Někdo z doktorů si ho všimne a začnou se věnovat jemu a sanita mezitím odjede. Nemá sílu vůbec na nic, jen na boj o dech. Padne na kolena, drží se za hrudník, ale mnohem víc ho bolí, co viděl z balkónu. A pak už ho nakládají taky s dýchací maskou na obličeji.
Uruha, Reita

"No tak to zvládneš…" Šeptá si pro sebe tiše, vnímajíc slzy stékající přes rty.
"Poletíme zase společně slyšíš….poletíme k orchidejím, slibuju." Mumlá si pro sebe s hlavou opřenou o stěnu sanity, musí vypadat jako šílenec a je mu to jedno. Už se ani nedokáže podívat doktorům pod ruky. Nemá na to sílu…nemá na to odvahu pokud Hideho srdce přestane bít, zastaví se i to jeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat