(zkouška)
Uruha, Reita
Uru i Rei si tak trochu oddechnou, když se konečně dostanou ze dveří a za nimi zní jen naštvaný hlas manažera, který si očividně nedá pokoj s jasnou zprávou, že Uruha skončí a jestli se k němu někdo přidá, tak pravděpodobně půjde s ním. Možná jsou to jen plané výhružky ale Uru nad tím nemá sílu příliš přemýšlet, ne teď,když už se rozhodl; to přijde možná až později, mnohem později. Kdyby na to měl víc času…ale ne, asi ani tak by se rozhodl jinak. Hudba je pro něj vším, stejně jako se tím vším stal Hide, za hodně krátkou dobu. Došlo mu to, když by sám v bytě a teď si to jen srovnal v hlavě. Je to sobecké, je to nefér vůči klukům ale moc dobře viděli jeho dnešní zkoušku, stejně by nemohl fungovat, to muselo být všem jasné. Oni si to určitě dohromady dali na rozdíl od jejich manažera. Usadí se naproti Hideho ke stolu a přitáhne si hrnek s kávou k sobě a hřeje si o něj dlaně. Podmračeně sleduje, jak si Hide vylije svou kávu částečně na ruku a dlouze vydechne, než se pomalu začne zvedat. V tu chvíli ucítí Reiovu ruku na rameni a podívá se mu do tváře.
"Klid Uru-kun, dopadne to dobře…" Pokusí se Rei uklidnit kamaráda, nejradši by mu slíbil, že to tak nenechají ale taky nemůže mluvit za ostatní, měli by to probrat všichni společně. Pak už se Rei stočí k Yoshikimu, který ho pobídne, aby se šli podívat zpátky.
"Jasně, zjistíme, co a jak." Kývne hlavou a poplácá Uruhu po zádech, než vykročí společně s Yoshikim a pustí ho uctivě prvního ze dveří. Ještě krátce střelí pohledem po osazenstvu s místnosti, než za sebou pečlivě zavře. Uru už obchází stůl a vezme Hideho za zápěstí nutí co nenásilně vstát a dotlačit ho až ke kohoutku, aby mu na popálenou ruku pustil studenou vodu. Zase se stará ale on to dělá rád, to už taky ví.
"To je v pohodě Hide-chan." Uiistí ho s mírným pousmáním ale v očích má pořád zvláštní stín smutku i strachu. Nebojí se ale o sebe o svou vlastní budoucnost ale spíš o důsledky Hideho chování.
"On to nenechá jen tak, mám strach." Přizná se mu nakonec upřímně a hledí na jeho ruku pod studenou vodou, kterou pořád jemně svírá.
Hide
Uruha jde k němu. Moc dlouho se naproti němu přes stůl neohřál. Mohl by čekat všechno, už jednou to bylo tak, že s ním na ostrově ztratil trpělivost a bylo to kvůli pití. Vynadá mu? Zasloužil by si to... Radši kvůli tomu odloží cigaretu, ale jestli ho tu bude chtít Uruha nechat, fakt ho tady se sebou zamkne, přísahá! Nechá se od něho vytáhnout na nohy a odvést k lince. Se rty umanutě stisknutými pozoruje svou vlastní dlaň pod proudem vody a je to moc příjemné, úlevné.
"Není to v pohodě. Stejně bych ho zase praštil. Jindy a jinde. Pitomec." Trucuje a konečně se na něj podívá, na jeho nádherný profil. A když mu Uru řekne, že má strach, pohnou se v něm všechny ochranářské sklony. Zatím si ani na okamžik nepřipustil, že by třeba mohl jít sedět, podle něj to byla za zlomený nos blbost, tady půjde o prachy, které má, právníky má taky a kromě toho - je miláček celé země. A použije to. Otázka je, jeslti jím bude i po tom, co země zjistí, že má pletky s Uruhou, totiž jiným klukem. Fan servis byl jedna věc, ale jinak se podobných věcí všichni báli jak čert kříže, třeba Gackt to odmítal se zuřivostí tygra. Měl dost svých démonů, ještě aby přišel o X a kariéru... Vymaní se z jeho dlaní, vezme jeho tvář do těch svých a podrží si ji proti sobě.
"Neměj strach." Zašeptá a usměje se na něj tak, jak se neusmívá na nikoho. Upřímně, bez všech masek a úšklebků, měkkýma a hřejivýma očima, úplně jinýma, než jaké má na fotografiích. "Nedovolím, aby ti někdo ublížil. Nikdy, rozumíš?" Přejíždí palcem po jeho lícních kostech. +Kromě mě samotného...+ Napadne ho. On ví, že on pro něj bude ten největší zápřah, protože Uru ještě ani netuší, jaké to vedle něho je a už teď se pro něj klidně obětuje. Do očí se mu začnou tlačit slzy a musí na okamžik stisknout víčka, aby je potlačil.
"Strach mám já. Že ti ty sítě slepí křídla. Že tě zabiju tak, jako pavouk motýla vždycky zabije. Jsi tak křehký...."Celého si ho prohlédne a vrátí se zase k jeho očím.
"Nikdy jsem tě neměl zkoušet chytat." Pokračuje dál a všechno v něm hraje emocemi.
"Je to strašně sobecké. Zasloužil by sis vedle sebe lepší osobu." Dodá a pak ho k sobě zase pevně přitiskne. Hledí někam za něho, ven z okna, ale jestli ho kdy pustí, z té pavučiny spadne a poletí naposled, to prostě ví. Měl by? +"It's no good" "But I can see the sky..." "It's a failure" "I wish I had wings..."+ Poskládá si v hlavě. Je to tak vystihující. Ten pavoučí let může skončit jedině takhle, asi jako když člověk skočí ze skály, aby alespoň na malou chvíli mohl být s tím, s kým být nikdy neměl. Pere se v něm touha žít se zoufalým bojem o každé nadechnutí, možná to jsou deprese, neví… Jeho tělo svádí smrtelný boj o každý nádech, zatímco hlava si zoufale přeje, aby toho nechalo. Je to šílenství… A Uru nic z toho netuší.
Uruha
"Já vím, že ano." Odsouhlasí mu jeho slova a kousne se skoro až bolestě do rtu, on má přece strach z něčeho úplně jiného. Uvidí ho v jiném světle, když se mu svěří se svými obavami? Bude si myslet, že to přehání, že to celé je prostě moc? Musí doufat, že ne.
"Nebojím se o sebe Hide-chan, mám strach o Tebe." Broukne odpověď upřímně a krátce sklopí oči ke svým dlaním, než svůj pohled zase pomalu vrátí do jeho tváře. Pak se jeho rty mírně pootevřou, když slyší jeho slova a začíná se tak trochu mračit. Proč by pro něj neměl být dobrý? To je snad na něm a on se rozhodl, že ano. Hide je pro něj tím zlepším, jinak to ani být nemůže.
"Ne, tak to nedopadne slyšíš!" Tentokrát bere jeho tvář do svých dlaní a v kočičích očích se zračí odhodlání a prosté přesvědčení o tom, co mu tu hodlá říct.
"Zabiješ mě tím, co teď říkáš. Už to nechci slyšet, rozumíš." Pokračuje dál a skoro má chuť si dupnout. Neumí si představit, co se mu teď prohání hlavou ale rozhodě ví, co by se mu jí prohánět nemělo.
"Teď, když vím jaké je to létat s Tebou už nechci letět sám, jasný." Je mu jedno, jak sobecky to bude znít ale tak to prostě je.
"Je mi jedno, jak těžké to bude ale já jinak nemůžu chápeš. Nemohl jsem hrát od příjezdu, nemůžu dýchat, neodkážu létat." Stojí si na své pravdě a nemá v plánu se jí v nejbližší době pustit.
"Jestli si to rozmyslíš, přetáhnu tě orchidejí." Ano, bude mu klidně vyhrožovat, v očích se mu objeví jemný náznak pobavení, on toho bude klidně schopný a Hide by to měl nejspíš vědět. Pozvedne koutky v náznaku pousmání, než se nakloní k jeho rtům.
"Klidně poletím proti celému světu, jen díky Tobě." Dokončí tichým hlasem a políbí ho se všemi pocity, které se uvnitř něj momentálně nachází. Nikdy si nepřipadal tak silný, jako teď. Má pocit, že je připravený na všechno.
Hide
Znovu se mírně oddálí, jen natolik, aby se mu mohl podívat do očí a v těch jeho se cosi bolestného, ale zároveň vřelého odrazí.
"O mě?" Zopakuje po něm měkce. Přešlápne skoro neklidně z nohy na nohu, když je to Uruha, kdo sevře jeho obličej a říká mu, že oni dva rozhodně špatně nedopadnou. Trvá mu to, trvá mu to dlouho, než zareaguje, ale nakonec mírně přikývne. Ví, že je takový sobec, že by ho stejně pryč neposlal, aby ho před sebou zachránil, nedokáže to, nechce to.
"Rozumím." Přikývne mu na znamení, že ho slyšel, a že to bere vážně. Pomalu se dlouze a slyšitelně nadechne.
"Ale tohle všechno jsem ti způsobil já. Neměl jsem to dopustit. Netušil jsem, jak daleko to zajde. Promiň mi to. Promiň mi, že jsem nehlídal svou lásku k tobě a nedržel se dál. Měl jsi možnost odejít, tam na ostrově a já jsem tě znovu přivázal zpátky." Slova z něj plynou úplně sama a přirozeně, nechápe jak to, prostě se to všechno sype samo ven.
"Nerozmyslím si to, jen si budu vyčítat každou bolest v tvých očích, kterou ti způsobím." Nepatrně se usmívá s nešťastně nakrčeným obočím.
"Nikdy jsem tě neměl přimět proti tomu světu chtít létat, copak tomu nerozumíš ty můj blázínku? Co za život ti to nabízím?" Ale Uruha mu nedovolí mluvit dál, protože přitiskne své rty na Hideho, Hide okamžitě zavře oči a polibek mu láskyplně oplatí.
"Chceš dneska vidět pavučinu?" Zeptá se ho najednou docela rozverně, když se od sebe nakonec oddálí a konečně začne jeho tvář dostávat klasický veselý nádech.
"Je tam strašný bordel a pár pavučin... opravdových. Neuklízím je. Navíc jsem tam teď pár dní nebyl, víš... chajda na ostrově a tak. Vyprávěl jsem ti, že mám víkendovou chajdu na jednom ostrově?" Zasměje se a opět zvážní.
"Dám si ještě jedno cigáro a přijdu tam za váma, hm? Běž pro mě zjistit, jestli už se ten chlap uklidnil nebo jestli ho Yoshiki škrtí a já jsem tam za chvíli." Řekne mu a konečně ho opatrně pustí.
Uruha, Reita
"Co za život mi nabízíš?" Broukne měkce kdy se mírně oddálí a oplatí mu pohled do očí.
"Plný šíleností a věcí, ze kterých se budu červenat ještě na stará kolena, těším se." Odpoví mu nakonec s trochou nadsázky ale z druhé strany vůbec nepochybuje, že to tak bude.
"Kašli na všechny a na všechno kromě mě, nějak to dopadne." Pokusí se řádně odlehčit atmosféru a v očích mu upřímně zasvítí, když ho pozve k sobě domů. Bože, jak je rád, že to řekl a nepokračuje v další podobných větách o tom, jak mu s ním bude zle. Možná, že občas mu bude nadávat a nejspíš se dočkají i nějaké té hádky ale…to je snad normální.
"To víš, že chci. Pořád mi říkáš, že bych se do nich neměl plést a ještě jsem ji pořádně neviděl."Obviní ho měkce, než si krátce opře čelo o to jeho a už se opravdu šťastně usměje. Měl vážně na chvíli strach, že ho Hide od sebe odežene ale jak se zdá, nehrozí to v nejbližší době a může se uklidnit.
"Ty sis pořídil chajdu na ostrově a já o tom nevím." Mrkne na něj a tváří se jak kdyby tam celou tu dobu nebyl s ním. On se vážně na ten ostrov nakonec vrátí rád.
"To mi ji budeš muset někdy ukázat…určitě se tam á dělat spousta věcí." Broukne s nádechem pobavení a už sE mu zase o tváře vrací provokativní nádech, jak u něj probudil na louce u orchidejí.
"Tak já jdu zjistit, jak moc nám potrhaly pavučiny a ne, že mě tam nechá dlouho samotného."varuje ho, když se v půli cesty ke dveřím otočí a namíří na něj ukazováček, než odhodlaně pohodí hlavou.
"Já si tě najdu." Dodá ještě, než s tichým zasmáním zmizí za dveřmi. Dobrá nálada ho trochu přejde, když projde dalšími a pocítit atmosféru panující vevnitř. Pořád se ještě dohadují a jak se zdá už se zapojili i kluci a snaží se vyjednat jeho návrat do kapely i v případě, že s Hidem bude pokračovat. Vděčně se na ně koukne a koutkem oka kontroluje vraz ve tváři agenta, aby zjistil, jak moc to zle pro Hida vypadá. Zatím to pořád spěje k velké soudní tahanici, Akena se tváří pořád stejně nepřístupně i když ho trochu rozebírá Yoshi na součástky, bráníc své kytaristu. Bože, on by mu taky jednu vpálil, když vidí, jak se tváří. Idiot.
"Hm a co když nebudeme hrát bez Uruhy, co pak?" Hodí po agentovi otázku Rei a založí si ruce na hrudi. Akena bude mít po srandě a po celém turné, když to odmítnou.
Hide
"Jasně, že dá. Je odtamtud ta tvoje orchidej, co jsi dostal." Usměje se a ještě ho plácne po zadku, když Uruha odchází. Chvíli se za ním dívá a tíha z prsou trochu odejde. Když zůstane v kuchyňce sám, doopravdy si zapálí a chvíli prostě pomalu přechází tam a zpátky po místnosti kolem stolu a židlí. Přemýšlí. Ale ne nad tím, jak se vypořádá s tím chlapem vedle nebo co to pro něj bude znamenat. Přemýšlí nad ním a nad Uruhou, nad jejich vztahem a nad tím, co si tu dnes řekli, co všechno už spolu prožili za ten měsíc, co se znají. To jedny sváže dohromady. Myslel to všechno tak, jak říkal. Hodlá s ním být, na stálo. Možná by se měl přihlásit na odvykačku nebo tak, protože on pomoc potřebuje a sám to nezvládne. A před tím, než to udělá, ještě si jednoho panáka dá, aby měl vůbec nervy na to, toho jejich manažera nezabít, jen co ho zase uvidí. Strčí si cigáro do koutku a přejde k lince. Zotvírá všechna dvířka, přidřepne a otevírá i ty spodní a nakonec najde minibar. Jistě, že tady musí být, však se tu řeší kšefty. Vytáhne z něj lahev whisky, postaví se a otevře ji. Napije se rovnou z hrdla a okamžitě to pocítí. Rozhodně sem nejel střízlivý a i když tím vším, co se dělo, trochu přišel k sobě, stačí málo, aby to zase cítil v hlavě. Přejde pomalu k balkónku s úmyslem vyčistit si tam hlavu, dokouřit a jít za Uruhou. Dneska mu ukáže, jak bydlí. Bude se jeho holobytu asi dost divit, ale to nevadí, klidně ho předělá, aby se mu tam líbilo. Určitě ocení jeho nahrávací studio. Začíná se na to těšit. Dole nikdo není, pod nimi je jen nějaký dvůr a parkoviště pro zaměstnance. Opře se jednou dlaní o nízké zábradlí, které má asi někam do pasu, típne nedopalek o zábradlí a cvrnkne ho dolů, jsou to dvě patra. Znovu se napije, odloží i lahev a najde v kapse cigarety a zapalovač. Poslední… poslední cigáro, sice už čtvrté za tu chvilku, ale fakt poslední. Cvakne prstem o spínač, ale ta proklatá věc mu vyklouzne z ruky. Je to jako zpomalený záběr, když zapalovač začne padat dolů přes zábradlí, on po něm rozčarovaně hrábne, prudce se předkloní a vinou všeho toho alkoholu ztratí rovnováhu. Jeho tělo jednoduše přepadne přes zábradlí. O dvě vteřiny později se dole ozve dutá rána a pak už nic. Ani kočka nezaprská. Zapalovač, který se rozlétl na kusy se válí kousek od nehybného těla. Je na něm Hideho jméno a trojúhelníková značka, jinak je celý stříbrný…Uruha, Reita
Akena se s nimi moc bavit nechtěl a začínal jim vyhrožovat všelijakými smlouvami a podobnými dodatky v nich. Že nemají právo se na to vykašlat a že je sedře z kůže. Ještě chvíli na něj všichni tlačili a už to začínalo vypadat, že se dohodnou. Měli zamluvené sály a všechno koleM už stálo dost peněz a nejspíš by prodělal mnohem víc, než by z nich vytřískal. Do toho samozřejmě tlačil i Yoshiki, který mu hrozil, že už si ani neškrtne. V tu chvíli na něj koukli všichni nestačili se divit, jaká energie z něj čišela. Uru si samozřejmě dál stavěl hlavu a odmítal se Hideho vzdát, po tom, co si řekli by už vůbec nemohl pochybovat, to prostě nešlo. Na tváři mu pohrával jemný úsměv, i kdy se snažil tvářit vážně; ono to nešlo, když ho čekalo odpoledne a nejspíš i večer v duchu zaplétání do pavučin a on se hrozně těšil. Nejradši by popadl kytaru a začal hrát a tentokrát by to rozhodně nekazil, právě naopak. Má pocit, že by všechny převálcoval na místě a k tomu ještě složil dvacet písní, během hodiny. Tolik energie najednou má. V tom se dovnitř přiřítila sekretářka z recepce a pomalu ze sebe nemohla dostat ani slovo až nakonec vykoktá, co se stalo. Uru jen krátce zavrtí hlavou, tvář mrtvolně bledou a vysmekne se všem míříc rovnou ke dveřím. Ne moc vybíravě dokonce i tu holku hodí stranou a rozhodně kašle na výtah, bere to po čtyřech schodech dolů, div se sám nepřerazí. Když se mu konečně podaří dostat ven, spatří okamžitě sanitku a za několik vteřin je u hloučku kolem doktorů, snaží se probojovat, aby vůbec něco viděl. Musí ho vidět!
"Hide-chan." Hlas se mu zlomí, když vidí jeho tělo na zemi a nehýbe se, doktoři jsou kolem něj, skoro na něj nevidí, neví, co tam dělají. Po tváři mu už tečou slzy, kolena se chvějí ale nikdo ho k němu samozřejmě nepustí. Je tam i policie, která je drží všechny dost daleko a Uru se skrze ně snaží prodrat, skoro to vypadá, že nakonec zavřou jeho.
"To není pravda, sakra pusťte mě tam." Vrčí už vážně vztekle, když ho něčí silně paže stáhnou zpátky. Je to Rei, víc přes slzy nevidí ale poznává jeho hlas.
"Pusť mě slyšíš, musím vědět, co s ním je." Křičí na něj s beznadějí a snaží se mu vysmeknout ale nejde to.
Yoshiki
"Hide... Hide..." Mumlá jen neslyšně a v dalším okamžiku už se motá doktorům pod rukama. Nakládají ho, fixují mu páteř a jakmile jsou nosítka v sanitě, začnou s resuscitací. Dýchá? Yoshiki si ani neuvědomuje, že pláče, že je tam policie a brzy i tisk, jakoby všechno bylo z hrozné dálky, nedoléhají k němu zvuky, jen jakési vzdálené dunění a všichni jsou jako ve zpomalených záběrech. "Musíme jet s ním. Musíme... my musíme...." Lapá po dechu a vyděšenýma očima hledá Uruhu. Vytrhne ho ze sevření všech, kdo ho drží a za rameno ho skoro bolestivě vleče k sanitě, tolik duchapřítomnosti ještě má, ale než do ní stačí vlézt, ohne se v pase a popadne ho astmatický záchvat vyvolaný panikou. Tohle ještě nikdy nezažil. Plíce mu doslova hoří, oči slzí a on nedokáže udělat ani krok, natož se nadechnout. Někdo z doktorů si ho všimne a začnou se věnovat jemu a sanita mezitím odjede. Nemá sílu vůbec na nic, jen na boj o dech. Padne na kolena, drží se za hrudník, ale mnohem víc ho bolí, co viděl z balkónu. A pak už ho nakládají taky s dýchací maskou na obličeji.
Uruha, Reita
Mlátí do Reitova hrudníku, aby ho konečně pustil. Je mu úplně jedno, jestli ho zavřou nebo co s ním dál bude ale musí ho vidět. Hide musí vědět, že je tu s ním…přece ho tam u těch doktorů nenechá samotného. Jeho, který ho tolik bránil a byl schopný se postavit světu, jen kdyby se na něj blbě podíval. Jeho Pavouček, se kterým si naplánovat zbytek života někde na obloze zamotaní do pavučin a teď, se k němu ani dostat nemůže. Přes slzy už skoro nevidí Reiovu tvář ani oči, které na něj smutně shlíží a rozhodne se ve vteřině. Je to zlé ale nemůže jinak. Yoshi už ho bere za rameno a Rei ho pořád nechce pustit, jak kdyby se měl každou chvíli složit. Prostě mu dupne na nohu a nechá s vytáhnout Yoshikim z jeho sevření a probuje se skrze policajty v jeho stopách. Má pocit, že už neudělá ani krok a přesto ho strach žene kupředu a konečně se ocitne u sanity, kam už nakládají Hideho a začínají s oživováním. Nechá se vtlačit dovnitř a zašije se stranou,a by jim nepřekážel, když chce natáhnout ruku a pomoct i Yoshimu, ten se však zohne v pase a není na tom vůbec dobře. Tohle je a nejšílenější noční můra. Doktoři se začnou věnovat i jemu a on jen třeští uslzené oči kolem sebe a hlavně je upírá na Hideho, o jehož život právě bojují. Nejen o jeho, bojují i o tem Uruhův, protože jestli to nepřežije….jeho svět se zhroutí a zůstane po něm jen vzpomínka pohřbená na ostrově.
"No tak to zvládneš…" Šeptá si pro sebe tiše, vnímajíc slzy stékající přes rty.
"Poletíme zase společně slyšíš….poletíme k orchidejím, slibuju." Mumlá si pro sebe s hlavou opřenou o stěnu sanity, musí vypadat jako šílenec a je mu to jedno. Už se ani nedokáže podívat doktorům pod ruky. Nemá na to sílu…nemá na to odvahu pokud Hideho srdce přestane bít, zastaví se i to jeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat