Gackt x Kaz - My... jsme tvůj ostrov. - Část 1.

(Gacktova vila)

Kaz

Kaz se probudil asi tak v půli plavby a byl dokonale překvapený, když viděl, že u něj sedí Gakku a ještě má i jeho papouška sebou. Snažil se ještě chvíli tvářit naštvaně, že od něj dostal pádlem po hlavě a donutil ho odejít z ostrova ale nakonec ho přece jen znásilnil nebo Gackt jeho? No to je fuk, prostě z té kajuty vylezli až skoro na konci a on musel pálkovat Hydeho, který se snažil zjistit, jestli nemá poškozený mozek. Má ale už narození no, to je toho. Když dopluli až ke břehu, všechno se tak nějak rozuteklo svým vlastním směrem. Každého tu čekala rodina a je? Vlastně kromě Ju-kena, Tetsuyi no a vlastně všech kluků z obou kapel nikdo jiný nepřišel, proč by taky chodili, byli jim ukradení. On sám se přivítal se všemi mohutným obětím ale pohledem si neodpustil vyhledat Gakka. Mírně stáhne obočí k sobě a vzhlédne k obloze, kde proletí jeho papoušek. Ustoupí několik kroků od ostatních, aby se jeho milovaná opeřenkyně mohla snést na rameno a velmi opatrně ji pohladí. Nejradši by jel k sobě domů ale to se mu očividně nesplní, protože už ho tahá Hyde sebou a řve u toho jak na lesy, že s ním prostě pojede. Kaz protočí oči v sloup a sleduje papouška, který zamíří za jediným známým bodem, kolem kterého není tolik rozruchu nebo spíš nikdo nekřičí a to je Gackt.

"Přijedu si pro ni, tak mi ji pohlídej." Houkne jeho směrem, když ho skoro násilím strkají do auta a odváží do Ju-kenova domu u jezera, kde budou mít všichni klid. Trvá to přesně noc a půl dne, než se mu podaří se skatem na batohu vyklouznou v nestřežený okamžik z domu a stopnout si auto, aby ho odvezlo ke Gakkkově rezidenci. Samozřejmě, že ví, kde to je, všichni ví, kde to je a on prostě chce svého papouška zpátky a taky…+Ne, není to po něm smutno, to vůbec+ Auto ho vysadí ještě tak dva kilometry daleko a on bez váhání naskočí na prkno s cigárem v koutku a úplně ignoruje zvonění telefonu v kapse. Podle melodie je to Hyde na střídačku s Ju-kenem a těch má za tu chvíli plné zuby. Umí se o sebe postarat sám, tak. Zkušeně vyhoupne skate do ruky, když stane před velkou bránou a protočí oči v sloup. Ten barák je snad větší jak ostrov. Neváhá ale ani chvilku prostě zazvoní. Jestli ho nepustí, prostě se nějak vyšplhá nahoru nebo by to mohl udělat rovnou?

Gackt

Stejně jako na všechny, i na něho čekala v přístavu rodina, ale na rozdíl od ostatních malých kluků, co jeli hned domů a velkých kluků, co žádné doma pomalu ani neměli, on s nimi zašel na večeři, strávil pěkných pár chvilek a už sypal domů podívat se, o co všechno přišel, co se pokazilo na trhu se šperky a nemovitostmi a kde je za ten měsíc hudební scéna. Podobným stylem se propracoval až do rána, kdy usnul s hlavou na stole u počítače, místo, aby spal pořádně v posteli. Zdál se mu zvláštní sen o tom, že je zpět na ostrově a po pravdě ho to docela vyděsilo. Mohl za to vodopád v hale, který byl slyšet až sem a on by ho nejradši vyrazil z baráku, ale to nešlo. Nakonec si šel lehnout, ale před očima měl Kaze. Vší tou prací si ho vyhnal z hlavy, ale připomněl se mu hned, jak chtěl začít odpočívat. Oni dva byli maximálně nekompatibilní v životě a v tom, co od něj kdo chtěl, ale plně kompatibilní, když spolu byli sami, v posteli nebo prostě jen tak někde a užívali si chvilek bez světa kolem. Kromě toho Kaz byl ON! A šílenec! Z tohohle nebyla cesta. Neexistoval způsob, jak ten rébus vyřešit a jemu se dařilo namlouvat si, že mu lodní kajuta a rybaření vedle něho nechybí přesně do chvíle, než mu papoušek sedl na garnýž u okna v ložnici a začal řvát. A společně s ním i zvonek. Opravdu zničeně a rozespale se vydá napříč domem, jen ve volných světle šedých domácích kalhotách a bílém tričku. Ve vlasech má parádní rozcuch a na nose brýle, protože je den a to světlo... bože, co on si na ostrově vytrpěl se světlem. Skrz kameru spatří Kaze lezoucího na plot a nevěří vlastním očím. Zmáčkne bzučák.

"Ty idiote ta brána má dva metry, jestli z ní spadneš a něco si uděláš, tak si mě nepřej." Zavrčí na něj, než ho zase vypne a vyjde z domu na příjezdovku. Jen tak bos po ní pomalu dojde až k bráně a nechá ji ovládáním rozevřít. Pobaveně sleduje, jak Kaz, visící na ní, popojíždí na jejím křídle směrem k němu.

"Jste oba stejní. Začnete řvát nebo děla hovadiny, když se chystám spát." Zavrčí na něj a počká si, až laskavě sleze dolů. On ho sundávat nebude! A stejně mu kouká na ten jeho zadek a nejradši by ho odvlekl rovnou do té postele zamkl a dělal, že neexistují.

Kaz

Vážně už byl skoro nahoře, když se ozve bzučák a on sebou poplašeně trhne a málem se odporoučí k zemi. K tomu ještě Gakkův pozměněný hlas a on se musí zase pousmát. No tak spadne a co, však on ho tu ležet nenenechá, no ne? Je přesvědčený o tom, že by to neudělal. Vyškrábe se s vyplazeným jazykem nahoru a přehodí levou nohu přes vrch brány, když se začne pomalu otvírat.

"Do hajzlu." Zanadává si protože je to přesně druhý moment, kdy se opravdu málem odporoučí k zemi a tak tak se zachytne, aby nesklouzl dolů.

"Neměl jsi ji otvírat, já bych to přelezl." Obviní ho bez váhání s úšklebkem, který nejspíš nevidí a je mu to jedno.

"A nehleď mi na zadek." Dodá ještě s nádechem trochu udýchaného pobavení, když se snaží nějak dobře přesunout, aby mohl bezpečně slézt. Od něj se pomoc nedočká, to by ho ani ve snu nenapadlo. Konečně se pustí a dopadne s mírně pokrčenými koleny na štěrk, když se pomalu narovná se svým typicky širokým úsměvem mu koukne do očí. Bágl má pořád na zádech a z něj mu kousek nad hlavou trčí skate ostatně jako vždycky.

"Samozřejmě, když jsi nevrlý jsi nejvíc sexy, a když někoho mlátíš ještě víc." Opáčí mu bez váhání, než udělá krok směrem k němu. Vlastně se to stane automaticky, že ho popadne z látku trika na hrudi a přitáhne si ho k polibku. No co? Dělali to tak na ostrově, proč by neměli jinde. To, že je brána pořád otevřená, to už je mimo jeho kapacitu. Když už se dotkne jeho rtů v jeho nitru se rozpoutá doslova peklo a on nějak nemůže přestat.+No tak mi chyběl no.+Proběhne mu hlavou trochu podrážděně a místo toho, aby se od něj odtáhl, jen spokojeně zamručí cosi do jeho rtů a druhá jeho ruka mu přistane na boku a přitiskne si ho víc k sobě, skoro až majetnicky. Od té plavby na lodi jeho to už skoro dva dny a to je příšerně dlouho doba, kdy nic.

Gackt

Skoro znuděně - ale jen na oko - ho pozoruje, jak seskakuje dolů, ale samozřejmě je celý nervózní z toho, aby si třeba nevymkl kotník nebo něco takového. Jakmile je Kaz dole, tajně si oddechne a dělá, že poznámku o zadku přeslechl. Kazův široký a upřímný úsměv je odzbrojující.

"Doufám, že nenarážíš na to veslo? Doufal jsem, že za to jsem se ti už dostatečně..." Přejede si palcem po rtech...

"omluvil." Dokončí a míří na lodní kajutu. Kaz nejspíš myslel tu ránu Hidemu, ale musí si ho trochu dobírat. Snad už mu ten pitomý ostrov dost vyhnal z hlavy. V další vteřině ho ale už má na svých rtech, ruce mu vylétnou k jeho bokům a pevně je sevře, když si jeho zdánlivě odolné, ale pro něj tak křehké tělo přimáčkne proti sobě. Otevře oči a jejich koutkem zašilhá ven za bránu, kde nikdo není, ale stejně nahmatá tlačítko jejího zavírání v kapse a u toho ho tlačí, aby zacouval za jej křídlo. Pro jistotu... přesto zkušeně drancuje jeho rty, aby mu nedovolil myslet a postřehnout to. Když se od něj konečně udýchaně odtrhne a podívá se mu do očí, rty mu ozdobí stejně upřímný úsměv jako měl Kaz. "Přišel jsi za mnou? Stýskalo se ti?" Broukne, dožadujíc se pohlazení svého ega.

"Papoušek je uvnitř. Byla by schopná za tebou letět přes půlku Tokya." Řekne mu, vezme ho kolem pasu a vede ho k domovním dveřím.

"Mám mnohem hezčí ostrov, ukážu ti ho." Okamžitě zaútočí, aby si prozkoumal terén. Jemně našpulí rty, když sleduje reakci v jeho tváři alespoň z profilu. Těžko říct, který z nich dvou je ten paličatější.

Kaz

Samozřejmě mu neušlo jeho gesto s přejetím palcem po rtu. Musel by být slepý a nejspíš i impotentní, aby na to nezabral. Hlavně, když si vybaví, co všechno se na lodi dělo a …má problém.+Gakku ty opičáku+ Proběhne mu hlavou, aniž by se oddálil od jeho rtů a nechá se zatím celkem dobrovolně táhnout za bránu. Nějak je mu úplně jedno, jestli je to pro to, aby je nikdo neviděl. Ale ani on to nemá v plánu dělat na štěrku, na příjezdové cestě. Na ostrově měl aspoň svůj pelíšek a to je přece něco jiného.+Už abych byl zpátky+ Ne, pořád ho to ještě úplně nepustilo jen si to trochu všechno přerovnal v hlavě a hodlal si tam zařídit malý domeček, samozřejmě na druhé straně od těch dvou hrdliček a tam bude. Však se pořád může tvářit jako trosečník. Pořád mu ale v hlavě sedí myšlenka na chlápka, který mu právě kouká do očí. Chyběl mu ten pohled sakra! Co s tím bude ale dělat? Byl bez něj necelé dva dny a už má problém se ovládnout? Neovládal se úplně nikdy ale v Gakkově přítomnosti to dostává úplně jiné grády.

"Uhm, nikdo neumí tak lézt na nervy jako ty." odpoví mu hodně svérázně a loupne po něm pohledem s mírně přivřeným obočím. Měl by mu říct jak to opravdu je? A jak to vlastně opravdu je?+K čertu, kdo se v tom má vyznat?+ Proběhne mu hlavou skoro až vyděšeně. On na tyhle otázky prostě stavěný není a ještě k tomu míří do domu a on myslí jen na jednu věc. A taky se těší na svou holčičku, určitě jí bylo smutno!

"Já vím, že jo…jsme na sebe zvyklí." Oznámí mu, jakoby se nechumelilo a zamračí se, když zmíní ostrov. Jeho rezidenci jako ostrov. Všechno kolem něj tady dýchá luxusem a on? Je z toho hodně nervózní ale snaží se to nedat znát.

" To teda nevím, nedá se tu rybařit ani zvířata tu nemáš a lézt po stromech taky nemůžu." Vyvrací mu hrdě jeho srovnání s ostrovem, aniž by z něj spustil pohled. Hned, jak vpadnou do dveří papoušek je v tu ránu u něj na rameni a on jí pohladí a vytáhne z kapsy hrst oříšků, jeden jí dá a zbytek nasype na stolek vedle sebe a nějakou drahou cetku prostě nevybíravě odsune stranou, až se zakymácí.

"Přiznej se, že se beze mě nudíš…" Houkne Gakkovým směrem, když se rozejde po domě a začne zkoumat nejen pohledem, co tu všechno má a nemá. Nic ho tu nezujme víc, než Gakkův zadek, ani ten vodopád, zadek je prostě lepší. Otočí se jeho směrem a nakloní hlavu na stranu. Udělá několik kroků k němu, když si jej k sobě přitiskne za půlky a znovu se na něj zamračí.

"Pojedu zpátky ale bez Tebe to nebude ono." Přizná se a přitiskne se na jeho rty znovu, tentokrát ale mnohem divočeji a mezi hodně krátkými pauzami se mu podaří i pár slov zamumlat.

"Bylo mi smutno."

Gackt

"Já vím." Odpoví sebevědomě na to o lezení na nervy, ale to už se společně ocitnou uvnitř a Gackt bedlivě pozoruje Kazův výraz, když si tu všechno začne prohlížet. Pochopil, že asi žije výrazně skromnějším způsobem, ale ať každý zodpovědně řekne, že o tohle nestojí? Že by si nerad zvykal na život v takovém luxusu? Nevěří tomu... Je to obrovské lákadlo a docela na to sází.

"Zvířata tu máš, je tady ona." Míří na nepojmenovaného papouška.

"A stromů je plná zahrada." Vede si dál svou.

"Jezírko s rybami je to poslední, co by bylo problém zařídit." Založí si nakonec umanutě paže na prsou a vůbec se neposlouchá. Co mu to tady slibuje? Jaké jezírko? Jako u něho doma??? Dobrý den, jsem Gackt Camui s pečlivě hlídaným vystupováním a image a tamhle na stromě, ten divný kluk, to je můj přítel? Eeeee, tak počkat. V nestřežené chvíli provede papoušek svůj nálet a málem mu rozčísne vlasy, ale přistane u Kaze. Gackt nevěřícně sleduje, jak Kaz tahá z kapsy nějaké ořechy, jako by tady snad pořád potřeboval svůj zvyk z ostrova, mít u sebe neustále nějaké dobře přenosné jídlo a vzápětí, jak málem sundá vázu z dynastie... už ani neví z jaké, ale rychle k ní přiskočí a podrží ji rukama. "Hey, to je starožitnost." Řekne mu a mračí se na ty ořechy a svinčík z nich, ale Kaz ho ignoruje a pokládá vlastní otázku. Nadechne se, aby mu řekl, že se ještě opravdu neměl čas ani vteřinu nudit, ale místo toho sklapne a podívá se do těch jeho černých očí. Posléze rozplete ruce, když k němu Kaz vykročí a vzápětí už ho drží kolem boků, zatímco Kaz jeho za zadek... ostatně jako vždycky, má na něj obsesi, na což je Gackt hrdý. A pak uslyší něco, co rozhodně slyšet nechtěl. Nedostane šanci nic říct, protože se políbí a na okamžik mu zkratuje přívod myšlenek do mozku. Druhý nádech a znovu je odzbrojen jeho slovy o tom, že mu bylo smutno. Vyjede na jeho zádech kousek výš a ochranářsky ho schová u sebe v náručí. "A chceš jet někam, kde nebudu?" Broukne hluboko posazeným hlasem, zatímco mu polibky oplácí.

"Nic tě tam nečeká, nejezdi zpátky. Není to tam bezpečné." Vede si dál svou. Veslo očividně nezabralo. Přesune jednu dlaň dopředu a hbitě jí sevře kolem jeho penisu. Zvedne mírně koutky a pohne s ní.

"Všude dobře, u Gackta nejlíp." Doráží na něho, mezi polibky a dráždí ho novou přesvědčovací technikou.

Kaz

Ani na vteřinu nemá myšlenku na nějakou starožitnou vázu. No tak se někde válela před x lety a všichni z toho dělají objev století...to je toho. On by se taky někde klidně válel a nikdo by z toho vědu nedělal. Teď už má ale myšlenky jen na Gakkovy rty a jeho tělo, které se k němu tiskne. Bože, tohle mu teprve chybělo! Je z něj dobře v háji a s každým okamžikem v jeho blízkosti si to uvědomuje čím dál víc. Jenže taky ví, že chce zpátky. On prost není stavěný na život tady nebo ano? Tolik otázek si snad v životě nepoložil a je z toho značně nesvůj. Bude muset na ryby, aby si to v hlavě pořádně srovnal, když v tom mu dojde, co mu tu nabízel. On ho chce tady? V tom svém mega sídle nebo co to je? +Uvědomuje si vůbec, co mi tu nabízí?+Domyslet to ale nestihne, protože už je uvězněn v jeho náruči a prostě si neuhlídá své tělo a dlouze mu vydechne do rtů až to skoro přejde ve spokojené zamručení. Tohle je pokušení, tohle je to pravé peklo pro něj. Koukne mu dlouze do očí a v těch jeho se objeví zvláštní stín smutku.

"Podívej se na mě, já na tohle nejsme stavěnej…patřím…" Začne pomalu a skoro se tváří vážně, až do chvíle, kdy ucítí jeho dlaň ve svém klíně. Tak tohle je moc i na něj, tohle přec nemá šanci ustát. Nechá víčka klesnout s mírně staženým obočím, jak se mračí na to, co s ním provádí a stejně si vzdychne.

"Čeká….copak tobě nebude chybět ta …" Odmlčí se a kousne se do rtu, aby udržel svoje myšlenky pohromadě, tak s tím má po většinu času problém a to mu ani nemusí tát, jo už je to tak.

"svoboda dělat si kdy chceš, co chceš." Lanaří zase on jeho na svou vlnu a silně jeho půlky stiskne. Bez dalšího váhání zapluje pod látku jeho kalhot na holou kůži.

" Jít s tím tvým sexy nahým zadkem rybařit a neřešit, jestli je někdo kolem…"

Gackt

"Patříš sem. Sem, kde máš přátele a kapelu. Lidi, kterým na tobě záleží, ne na ostrov, o kterém si ještě před měsícem nevěděl, že existuje." Nenechá mu ani chvíli oddechový čas a to ani v jeho klíně, kde jeho ruka zkušeně a intenzivně pracuje, i když zatím jenom přes kalhoty.

"Dělám si co chci a kdy chci." Vede si dál svou a nechává oči otevřené, aby viděl jeho tvář, která se mění vzrušením a touhou, jeho přivírání očí a to, jak mu vláční pod rukama, jak se sebou nechává komíhat sem a tam a snad by i padl na kolena, kdyby ho Gackt nedržel u sebe. I on si tiše vzdychne, když se Kazovy ruce ocitnou pod kalhotami a znovu se vlčácky usměje, když mu provede to samé, jen vpředu. Jde to blbě, protože Kaz má normální kalhoty a ne volné tepláky.

"Ale já neřeším, kdo je kolem. Většinu času tu nikdo není a tu většinu času chodím bez oblečení. Úplně." Zatím ho ten ostrov netrumfnul ani v jedné věci.

"Můžeš tu chodit zrovna tak, já se zlobit nebudu." Provokuje ho a nakonec přesune obě dlaně dopředu na zapínání jeho kalhot, aby si prostě udělal místo. Ještě chvíli a vyžene mu všechny pitomé ostrovy z hlavy.

"Japonsko jsou samé ostrovy, na jednom stojíš." Zakončí to nekompromisně, gatě sjedou níž po jeho zadek a s vítězoslavně pozvednutým obočím i koutky rtů ho začne opravdu cíleně dráždit v klíně, tak aby ho dostal rovnou teď a tady. S Kazem je to věčné handrkování. Ještě pořád mu neodpustil, jak po něm tenkrát hodil na ostrově ty kalhoty. A bude se s ním dohadovat a bude, neskutečné.

Kaz

"Vážně?" Zamručí na jeho slova o tom, že si dělá co chce a kdy chce. Sice měl plnou hlavu jeho rtů ale pomalu si dává jedna a jedna dohromady. Je sice šílenec ale není hloupý. Nadechne se k dalším slovům, jenže Gakkovy ruce mu systematicky gumují mozek a jeho to stojí neskutečné přemáhání. Dokonce si už pořádně zavzdychá, když se dostane pod látku jeho kalhot, které mu momentálně neskutečně překážejí a nejradši by se jich zbavil hned. Místo toho poposune ruce o kousek níž a tím stahuje Gakkovy tepláky pod zadek, aby si ho hezky rozbalil. No jo, chce se kouknout, proč by ne, vždyť je to jeho? Je to jeho? Odkdy by to mělo být jeho?+Kazi vzpamatuj se!+Napomene se v duchu, než se mu podaří zase otevřít oči a místo toho, aby první něco řekl, se zase vrhne do souboje s jeho jazykem při další vlně vášnivých polibků.

"Tady ne ale venku je jich hodně." Začne mu zase odmlouvat a bez přemýšlení trhne jeho tepláky směrem dolů, aby už mu obec nepřekáželi. Chce chodit nahatý tak ať je, jemu to rozhodně vadit nebude. Nehodlá se dát tak snadno, pořád je pro něj ostrov top, teda po jistých partiích, jisté osoby, která je právě před ním a ….dělá mu v kalhotách neskutečné těsno.

"Nemám v plánu se ohlížet přes rameno, jestli mě někdo nevidí…opicím je to jedno." Jede si dál svou a spokojeně se ušklíbne, když se papoušek ozve, jak kdyby mu chtěla odsouhlasit onu myšlenku. V tu chvíli už má kalhoty pod zadkem a kolem své chlouby konečně prostor. Jeho dlaň už nekompromisně zamíří do Gakkova klína a druhá zůstává pořád na zadku, prostě se jí tam líbí, tak proč si to odpírat.

"Nehodlám se tady zavřít, abych mohl být s někým, koho..." Zavzdychá a kousne s bolestně do rtu. Ne prostě to nemůže říct. Ví, co chce říct ale ne a ne to dostat ven a k čemu taky? Tenhle egoista před ním ho sice možná chce u sebe v posteli nebo v baráku ale taky hezky za vysokou bránou.

(Konec první části)