Gackt x Reita - Tohle bude krásná smrt - část 2.

(závodní okruh)

Reita

Ještě chvíli kouká před sebe a nic neříká. Tenhle zážitek musí prostě ještě trochu vstřebat, i když má pocit, že se mu to nepovede ani za týden. Jenže jeho slova, ho donutí se po Gakkovi ohlédnout a není si úplně jistý, čím to je ale neubrání se sebevědomému úsměvu. Možná proto, že se neztrapnil na okruhu, ano na to by to mohl svést.

" Však já ještě neskončil..." Opáčí mu jistým hlasem, jenže ho čeká zase další překvapení, protože mu řekne, aby jel stranou. Trochu ho to zaskočí, ale příliš dlouho neváhá a zamíří na stanoviště, kde je spousta barelů. Tohle je pro něj výzva, přece jenom řídí něco podobného poprvé. Koukne na něj s mírně pozvednutým obočím, s jasnou otázkou, jestli to myslí vážně. Nakonec si přece jen nasadí helmu, párkrát zkusmo sevře volant a přejede dlaněmi po jeho obvodu. +Tenhle pohyb by ti šel..+ Proběhne mu hlavou, než přece jen vyrazí na trať a snaží se být přesný a opatrný, přitom dostatečně rychlý. Jde to, přece jenom má řízení v krvi a nikdy s tím neměl problém, i když s trochu jinými prostředky. Zdolá dráhu, dle jeho mínění celkem rychle a zastaví auto na jejím konci, tak aby viděl na tabuli. Rychlým pohybem si stáhne helmu z hlavy, jakoby mu vadila při koukání a skenuje nedočkavým pohledem výsledek. Musí být dobrý, musí být nejlepší, jinak se propadne do země a s hanbou odejde pěšky. Přece se před ním nemůže shodit, když už mu to auto vůbec dal do ruk. Je to blázen, vždyť ho ani pořádně nezná, ale to mu říkat nebude...přece jen je tu reálná možnost, že by se tohle někdy mohlo opakovat a on sám by si to moc přál.

" Tak dělej..." Borukne nedočkavě tlumeným hlasem a prsty neklidně poklepává na volant.

Gackt

I on si znovu stáhne helmu z hlavy a společně s ním hledí na výsledkovou tabuli. Za chvíli na ní naskočí jejich poznávací značka. Nebyl nejlepší, nemohl být, ale stihl to. A to se opravdu nestane všem. Spokojeně se po něm podívá. Mají před sebou ještě dvě další disciplíny a asi nejhorší je brždění na určeném místě, které zkoušejí nejvícekrát, ale Reita to nakonec taky zvládne. Pak už je čas vrátit výbavu, vyměnit si pozice a vyrazit na silnici. Už má hlad. Zamíří do jedné z vyhlášených restaurací na velkém náměstí a bez ohledu na pěší zónu si to s VIP možnostmi zamíří i s vozem rovnou před vchod. Tam vystoupí, auto zamkne, vezme ho kolem ramen, nechávajíc za nimi udivené pohledy, ale není to zas tak velké gesto. Kdo mu může říct, že si tak nevede dobrého přítele? V restauraci ho znají a uvedou je ke stolu, stranou ostatních očí, do soukromí, kde se mohou v klidu nasnídat. Sundá ze sebe bundičku a přehodí jí přes opěru, když mu podá lístek.

"Už je spíš čas oběda, hm?" Broukne, protože na hodinách se blíží dvanáctá. Rozhodně si dá něco vydatnějšího, než vajíčka. Nakonec lístek složí a upře na něj modré oči, které už necloní brýle.

"Za volantem ti to sluší, Rei-chan..." Začne. Měl by ho pochválit. V tomhle je hrozný, moc přísný... chvíli to převaluje v hlavě.

"Teď tě nechám natankovat plnou a doufám, že tvůj motor bude blaženě příst." Blýskne se mu v očích úsměvem, ale...ani tohle není to, co tak docela chtěl... znovu mlaskne a hledá vhodná slova, zatímco poposedne a opírá dlaň o pravé stehno rozkročených nohou.

"Udělal jsi na mě dojem." Řekne nakonec prostě a z dalšího jednání ho vytrhne obsluha, na kterou se podívá skoro zaskočeně.

"Oh, jistě, um..." vymění si s ním rychlý pohled, než jim nadiktují objednávku. Jde do fresh džusu a jarní polévky a pak si vybere sushi.

Reita

Trochu nespokojeně mlaskne, když není nejlepší. Jasně, nemohl by být, ale to neznamená, že by se svým výsledkem měl být spokojený. Umí na sebe být přísný, když mu na něčem záleží a teď prostě chtěl dojem udělat no a co! Pak ještě následuje brždění, což mu taky chvíli trvá; dokonce si pro sebe brblá, když se mu to nepodaří ani na podruhé, ale nakonec to zvládne. Na tváři se mu objeví posmutnělý výraz, když musí tohle místo opustit. Ten kluk v něm se prostě hezky probral a on by ho zase chudáka měl zatlačit zpátky...škoda...Koukne na něj s mírně pozvednutým obočím, když si to šine přes pěší zónu až před vchod. +No jo, to se mu to parkuje...+ Proběhne mu hlavou a má, co dělat, aby nad tím neprotočil oči v sloup. To jsou přesně ty manýry, za které by ho nejradši minimálně dloubl prstem do žeber. Jenže hlad je silnější a tak vystoupí s rukama v kapsách a hodlá zamířit do restaurace. To, že mu přistane ruka kolem ramen opravdu nečekal a dokonce sebou trhne s pohledem kolem sebe, jakoby čekal, že odněkud cvakne foťák. Je nesvůj až do chvíle, než se usadí na židli, spíš částečně rozvalí a natáhne se po lístku, on sám je masožravec, takže mu pohled padne na steak. Ano, ten by si dal. Tváří se spokojeně, že si tak rychle vybral, když ho jeho slova donutí vystoupat k Gakkově tváři."Uhm..díky...bylo to vážně super, na okruhu jsem nikdy nebyl..."Vysloví nakonec pravdu, taky to na něm muselo být vidět, takže není co skrývat.

" Hlavně nepřetankovat, jinak se už nepohnu..." Nadhodí s pobavením ve tváři, když padne další...no vlastně kompliment. Zrovna se mu chystal odpovědět, když přijde obsluha a skoro málem vyprskne smíchy, když vidí v jeho tváři zaskočení. +Egoisticky si budu myslet, že za to můžu já...+Snaží se tvářit vážně, když se v pití shodnou, polévku s díky přeskočí a objedná si steak. Bez polévky se klidně obejde, těší se na maso. Počká až obsluha odcupitá, přehodí pravé předloktí o zádovou opěru židle v ležérním posedu a chvíli na něj upřeně kouká, snažíc se tvářit nad věcí.

" A kdy přesně jsem ten dojem udělal?" Snaží se z Gakka dostat odpověď, potřebuje z něj dostat víc, aby věděl na čem je.

Gackt

Poslouchá Reitův výběr, který diktuje servírce a jen mírně pokyvuje hlavou na jeho poděkování. Je rád, že mu mohl splnit nějaké skryté přání. I když se tu momentálně rozvaluje způsobem, jako by seděl někde v cenové čtyřce a ne v takové dobré restauraci, jakou mu Gackt vybral. Potřeboval by naučit nějaké mravy. Usměje se a konci prstů si pohrává s ubrouskem na stole.

"Na to musíš dohlédnout sám, abys nepřetankoval. Ale pokud to uděláš, budu tě honit kolem domu a po posilovně a potom... nejspíš i po ložnici." Sdělí mu s povytaženým obočím. Každopádně ho uštve a sadistický je na to dost, o tom už se pár lidí přesvědčilo. Už mu chtěl odpověď, že přece na trati, ale pak se pozastaví a usměje se.

"Myslím si, že to bylo někdy v okamžiku, kdy jsi mi chtěl vrazit v klubu." Vrátí se na jejich úplný začátek.

"Pak to bylo v okamžiku, kdy jsem tě chtěl přerazit před domem a potřetí to bylo... když jsem tě donutil zpívat...." Ještě že použil tohle slovo, protože v tu chvíli se mu za ramenem zase objeví obsluha a pokládá před ně jejich pití. Trochu lišácky se na něj usměje, když slečna zase zmizí a mají trochu času, než Gakct dostane svou polévku.

"No a dnes na trati také." Přikývne. Snaží se na něj být hodný, ale Reita už zase háže rameny. Však on mu to vyžene z hlavy. Vzápětí dostane i polévku, chopí se lžíce a hůlek a s jejich pomocí dostane do žaludku první teplé jídlo.

Reita

"Ehm.." Zarazí se přesně ve chvíli, kdy dodá, že ho bude nahánět po ložnici a vlastně by si to i dokázal představit, což ho děsí ještě víc, protože se dostavuje i náznak vzrušení.. Ty první věci by klidně nejspíš zkousl, přece jen má něco natrénováno, i když s plným žaludkem by to bylo...zajímavé. Nicméně se rozhodne radši se moc nepřecpat...kdyby náhodou samozřejmě. Jenže pak dostane odpověď, kterou rozhodně nečekal.Před očima mu proběhnou všechny okamžiky a na tváři se mu vystřídá několik výrazu od škodolibého, přes úsměv až po trochu nejisté odvrácení pohledu stranou a zrovna k nim přistoupí obsluha, no super!

" Jeden by neřekl, že mám takový záběr...ehm...teda...no to je fuk..." Zakončí to nakonec, protože by z něj nejspíš vypadla zase nějaká blbost nebo ještě hůř nějaká nahrávka na další narážku a to už by se nejspíš opravdu šel někam schovat...ano! Reita by se šel schovat.

" Začínám mít pocit, že cokoliv řeknu bude použito proti mě..." Zabrble si pro sebe, jenže mu zachmuření dlouho nevydrží, jelikož se dočká svého jídla a v očích mu spokojeně zasvítí už hlady nevidí a myslet v takovém stavu je vážně nadlidský výkon.

" Ale asi Tě zklamu...žádné týrání mé osoby už nejspíš nestihneš...." Broukne, když spokojeně dožvýká první sousto a střelí pohledem k hodinám, jelikož než dojí a dostanou se zpátky bude muset vyrazit na zkoušku. Opravdu se snaží, aby na něm nebylo vidět, jak moc líto mu to je. Hm..hodil by se mu pytel na hlavu a ne jen páska, nikdy nebyl zrovna dobrý herec a teď se to jenom potvrzuje.

Gackt

Sleduje jeho střídající se výrazy ve tváři a je to opravdu pestrá přehlídka, ale to závěrečné, poněkud plaché uhnutí očima...

"Jsi sladký." Neodpustí si říct velmi tiše a velmi hluboce, když mu odnášejí talíř od polévky a střídají jej za hlavní chod. Znovu se usměje, když mu Reita sdělí to o používání věcí proti němu.

"Říkáš si o to." Řekne, když si hůlkami vkládá do úst první kousek sushi. Vypadá to opravdu nádherně, zdější kuchař ho umí velmi dobře a to i po estetické stránce. Jemu by se koneckonců líbil i ten Reitův steak, ale pořád je částečně na snídani.

"Říkal jsi v pět? Kde to je? Na druhé straně Tokya?" Zeptá se, když se ohlédne po nástěnných hodinách, aby zjistil, že je něco kolem půl druhé. Samozřejmě, že ho tam odveze. A pak pojede za vlastní prací a schůzkami. Na to o tom, co stihnou a nestihnou raději neodpoví. Není si zase tolik jistý, že si tohle nebo jiné věci bude chtít Reita zopakovat a musí si alespoň trochu zachovat tvář v případě, že už by se nikdy neměli vidět. Nakonec oba dva dojí i svůj hlavní chod a před ním přistane malý tácek s knížečkou, uvnitř které je účet. Prohlédne si jej, vloží dovnitř bankovky a zase knížečku zavře a vrátí na tácek. Tím je všechno vyřešeno. Společně se vydají zpět k autu, ale před vozem se pozastaví a podívá se na něj. Třeba nebude chtít ani, aby ho tam vozil. Nevzpomíná si, jestli zbytek jeho kapely viděl, s kým, odchází...

Reita

+Sladký vážně řekl sladký?+ Proběhne mu hlavou a něco z pochybností se mu promítne i na tváři. Tohle není zrovna přirovnání, které by ro sebe použil..ne rozhodně ne! Už od včerejší noci ho má plnou hlavu a s každým okamžikem a každým jeho slovem, je to čím dál horší. Pokusí se trochu dát dohromady a tváří se, že má dost práce se žvýkáním.

"Neříkám!" Pokusí se ubránit, jenže nakonec mu nezbude nic jiného, než mírně pozvednout ruce v rezignovaném gestu. Má pravdu a to musí přiznat, on by toho využil také být v jiné situaci.

"No vlastně skoro ano..." Prozradí mu nakonec s krátkým pokrčením rameny. Nějak ho ani nenapadne, že by ho tam chtěl vozit; počítá s tím, že se tam bude muset dopravit sám, že ho prostě vyhodí před domem a řekne pápá. Najedl se opravdu dobře a když přinesou účet, má sto chutí mu říct, že za něj platiti nemusí; takže otevře ústa ale nakonec je zavře a nechá to být. Jednou se to taky nezblázní. To pravé, pro něj trapné ticho nastane teprve, když stojí před autem. Vloží ruce do kapes a chvíli se rozhlíží všude možné, než nakonec stočí pohled k jeho tváři.

"Za dvacet minut mi jede autobus...nemusíš si dělat starosti..." Ne prostě ho ani nenapadne, že by měl chuť ho vozit na druhý konec Tokya...proč by to taky dělal, už toho pro něj udělal dost.

" Triko ti samozřejmě vrátím, co nejdřív.." Dodá ještě a přešlápne z jedné nohy na druhou. Co by měl vlastně teď říkat? Bylo to super dáme večer opáčko? Nebo nestavíme se ještě u Tebe?? Nebo někde po cestě nezastavíme? Všechny otázky, co ho právě teď napadají...no měl by si za ně nafackovat anebo se polít studenou vodou..ano studená sprcha, to je to co potřebuje!

Gackt

Chvíli tam jenom stojí s rukama v kapsách a dívá se do jeho rozpačité tváře a pak mu Reita řekne to o autobuse. Pousměje se, protože za tím následují slova, nedělej si starost a to znamená, že se jen snaží být ohleduplný. A tak auto odemkne, nechá křídla, aby se zvedla a pokyne mu, aby si nastoupil. "To tričko je tvoje... jestli ho chceš..." Řekne měkce.

"Představuju si ho minimálně v roli tvého polštáře, protože bych preferoval, aby jsi spal nahý, ale pokud se rozhodneš si ho obléknout, zlobit se nebudu." Pokračuje a dává si pozor, aby je kolemjdoucí neslyšeli. Přece jenom jeho auto přitahuje hodně očí a vzápětí i on, a Reita koneckonců taky. Nakonec ho popožene, aby si nastoupil, vrátí se na své místo řidiče a navolí si v navigaci přes rušné ulice Tokya cílovou stanici. Podlé ní se vydá na cestu na Reitovu zkoušku.

"Mohl jsi s sebou mít pěknou kytaru, ale rozbil jsi ji." Připomene mu bez ohledu na fakt, že to byl on sám, kdo s ní vzteky hodil vzápětí za Reitovým telefonem.... o pro pána, jeho telefon. A tak po cestě přes centrum udělají ještě jednu zastávku. Nařídí mu, aby počkal v autě a odběhne si. Koupí mu nový I-Phone ve space grey barvě a s dárkově zabalenou krabičkou se vrátí do auta. Položí mu ji na klín, je v bílém papíře a s modrou mašlí.

"Otevři to na zkoušce." Řekne mu a znovu vyrazí. Cesta přes město je dlouhá, vede s ním konverzaci o hraní a hudbě a rozdělaných projektech, protože ho to přiměje nemyslet na to, že si nedomluvili nic dalšího. Vlastně si na něj nevzal ani telefonní číslo. Zaparkuje auto rovnou před vchodem a několik lidí málem zakopne, když se po nich ohlíží. Dovnitř ale skoro není vidět. Otočí k němu tvář. "Tak utíkej Rei-chan. Buď hodný kluk, pilně studuj, ať mi neuděláš ostudu a... nikoho nemlať." Nakloní se blíž, nejdřív míří na tvář, ale... pak mu dá krátkou pusu. Dřív, než bude kdokoliv moc blízko autu.

Reita

Čeká spíš přání hezkého dne, než že otevře dveře auta a nechá ho nastoupit. Z druhé strany, kdo by se chtěl táhnout takovou dálku, když si může vozit v takovém fáru. Byl by idiot!

" Já nespím v triku..." Prohodí nakonec, když krátce shlédne na jeho triko a v očích se mu mírně zablýskne, protože ho napadne, že by tím třeba mohl popíchnout Gakkovu představivost. Trochu mu to vrátit. Tak! Chvíli jen kouká z okýnka a přemýšlí, jak klukům vysvětlí, v čem to přijel a hlavně s kým. Nepochybuje o tom, že se vyhnout nežádoucí pozornosti, někdo z personálu ho jistě velmi rád napráská a on se toho už teď děsí a to ještě neviděl svou kůži v zrcadle BOŽE! Tohle nepřežije.

" Já jsem ji rozbil ..? To ty..." Stočí na něj nevěřícně pohled a vzpomene si i na svůj telefon, začne se vážně modlit, že po něm kluci nevyhlásili celostátní pátrání, hlavně Aoi..Vůbec nechápe, kam že si to odskakuje, jeho nechávajíc sedět v autě a poklepává si trochu nervózně prsty o stehnu, když se vrátí a on dostane dárek? no vážně.

"Ehm díky, to jsi nemusel..." Už už se chystá podívat dovnitř, jenže mu to není dovoleno.

"Ehm tak dobře" Začíná se děsit, co je uvnitř...v jeho případě y to mohlo být opravdu cokoliv...možná to raději otevře někdo bokem..pro jistotu! Je z něj úplně v koncích, jako ještě z nikoho...a k tomu mu ještě dá pusu, když zastaví před budovou...

"Hezký den Gakku...a...nic nerozbíjej..." Zkusí mu to vrátit, než se radši rychle vypakuje z auta a málem zakopne. V půli pohyby se ještě ohlédne.

"Ve středu jdeme s klukama do klubu." Oznámí mu nakonec, než rychle zamíří pryč. Ne tenhle den je plný šíleností...ale..lepší by si nevymyslel.

(konec)