(Gacktova vila)
Reita
Zkouška se krapet protáhla, takže měl dost málo času. Ale i přes to nebo možná právě proto, ještě zamířil domů, kde si dal rychlou sprchu a převlékl se do svého oblečení. Vlasy si dá dohromady během chvíle, tak aby vypadaly, co nejvíc normálně a ne, že si na tom dával vážně záležet. Kalhoty tmavé barvy, volné s kapsami u kolenou, triko bílé barvy s potiskem zvednutého prostředníčku, pár nezbytných doplňků; Gakkovo triko nechávajíc ležet na posteli. Ještě se na něj chvíli kouká, než jen zavrtí hlavou, prohrábne vlasy a vyrazí, mezi dveřmi si oblékajíc bundu, s novým telefonem v kapse směr park. Jde asi o dvacet minut pozdě a je vážně zvědavý, jestli tam bude nebo ne. Jestli ano, řekne mu něco hezky od plic. Odhodlání mu z očí skoro srší, podvědomě ale tuší, že bude zase totálně v háji, jen co Gakku promluví. Pořád nemůže přijít na to, proč na něj tak působí. Párkrát se kousne do tváře, když přidá do kroku, aby nepřišel ještě později, než už jde. V ulici sousedící s bránou parku, vytáhne z kapsy krabičku cigaret a připálí si. Začíná být, bůh ví proč nervózní a to se mu vůbec nelíbí.
"No tak Rei seber se, přece tě nerozhází jeden docela slušně vypadající obličej." Broukne si pro sebe skoro hrdinně a pořádně si potáhne. Ještě jeden nádech a výdech, když konečně vykročí zpoza rohu a rozhlédne se s nádechem zvědavosti v očích, ve tváři má pečlivě nasazený vzdorovitý výraz, jakože ho vůbec nezajímá, jestli tu bude nebo ne.
Gackt
Sedí v autě poblíž brány parku. Není to to samé, se kterým jeli na okruh, tohle má sklápěcí střechu a dráždivě černý lak s rudým pruhem. I když je zima, má střechu zrovna dole, protože ho hodlá vtáhnout dovnitř a seřezat jenom za to, jak ho tu nechává čekat. Něco mu říká, že to není proto, že by neměl přijít. Na nose mu sedí tmavé, neprůhledné brýle, na sobě má černou bundu i kalhoty a pod tím rudé tričko, pěkně sladěné s autem, jako většinou. Levým loktem se opírá o opěru pod okýnkem, zatímco v něm roste netrpělivost a pak ho uvidí ve zpětném zrcádku. Okamžitě nechá křídlo auta vylétnout nahoru, ladně z něj vystoupí, energicky ho obejde a v tu ránu je u něj. Sebere mu to cigáro a zahodí ho dřív, než si Reita stačí uvědomit, kdo k němu dorazil a už ho za loket postrkuje k autu. V místě zadních sedaček ho přehne přes bok auta a několika dobře mířeními ranami mu na tu prdel naseká. Pak se mu skloní nad záda se rty až u jeho ucha, zatímco očima rentgenuje okolí. Tohle je nebezpečná hra, ale nikde nikdo a on adrenalin miluje.
"To bylo naposled, co jsem na tebe někde čekal." Vydechne, zase ho za ten loket narovná a postrčí před sebe, aby zaplul na místo spolujezdce. V tu ránu má na obličeji široký a spokojený úsměv.
"Jak se ti líbí telefon, už s ním umíš?"
Reita
Pomalu míří zpoza rohu, když zahlédne to auto. Vůbec nepochybuje o tom, že je jeho. Kdo taky jiný by stál s takovým fárem u brány parku, to je jasné. Zrovna se nadechuje, že mu pěkně vynadá za ten vzkaz na telefonu, ale zmůže se jen na vytřeštěný výraz, když ho popadne za loket a táhne ho k autu.
" Hej co to do..." Začne pomalu v první chvíli ani příliš nekontroluje hlas, protože ho vážně zaskočil. Hned na to se zkusí rozhlédnout kolem, ale než vrátí pohled zpátky k němu už je napůl přehnuté přes auto a ...on mu vážně NASEKAL! + To nemyslí vážně..!!!!+
"Co si o sobě myslíš k sakru..." Zavrčí na něj hodně naštvaným hlasem, ale to už se ocitne na sedačce v autě a ...jo ten zadek ho vážně bolí!
"To ses nemohl tak dočkat, že jsem tě tak naštval nebo co...co jsem nějaký malý dítě?" Zavrčí na něj opravdu naštvaně, ale zatím se na něj ani nepodívá, je si jistý, že by mu ten výraz dlouho nevydržel. Nakonec se na něj přece jen podívá, když si je jistý, že po něm spíš neskočí jinak. Šklebí se na něj, jak kdyby byl horský trol a ne chlap s nejhezčím zadkem v celém Japonsku...teda na to samozřejmě vůbec nemyslí. Založí si ruce na hrudi a probodne ho pohledem.
"Bych měl spíš nasekat já Ttbě za ten vzkaz...." Neodpustí si dodat, než mu výraz trochu povolí, protože ten telefon je...vážně pecka.
"Jo je super...díky" Přizná nakonec a je na něm vidět, kolik ho to stojí přemáhání, aby se nezačal usmívat.
Gackt
"Očividně ještě ano, když tě nikdo nenaučil chodit včas." Odsekne mu, když usedá za volant auta a nechá dveře klesnout.
"A myslím si o sobě hodně. Právem, řekl bych." Odpoví mu ještě na tu první otázku. Nastartuje motor a vyjede od krajnice. Samozřejmě, že míří rovnou domů. Oba toho jistě mají plné zuby po dnešním dni. On ano, měl hodně práce a nepříjemných jednání, která nedopadla podle jeho představ. A ještě zlobivého milence. Reitovo vztekání ho vůbec nevyvádí z míry, když vede auto po silnici směrem k dálnici. Pak se ale usměje.
"Tobě se ten vzkaz nelíbil? Já přece nemůžu za to, že jsi ho pustil přede všemi." Oznámí mu andělsky. Stočí k němu koutek očí, než se zase zadívá na silnici a auto už frčí vysokou rychlostí po dálnici. Překračuje ji, ví to, ale jestli ho dneska zastaví policie, už bude vážně vzteklý. Pozor si dá jen na úsecích s radarem a pak už zase řeže auta kolem sebe, netrpělivě čeká, až mu uhnou z pruhu a motor řve, jako by měl vylézt z pod kapoty a zničit polovinu Tokya.
"Co, že jsi mi to sliboval v té tvé smsce?" Ozve se po chvíli a úmyslně naladí tu jejich písničku. Olízne si jemně rty a dovolí si krátký pohled na jeho profil.
Reita
" Copak já můžu za to, že se zkouška protáhla...a vlastně za to můžeš taky ty...nebýt toho vzkazu mohly jsme skončit mnohem dřív..." Neodpustí si hodit vinu na něj a ještě chvíli si udrží svůj výraz. Je to pravda tak z půlky, protože se řešili i postele jiných, ale co...Skoro nevěřícně na něj koukne, když mu oznámí, že za to nemůže, kdy si ho pustil.
"Mě taky nenapadlo, že tam nějaký vzkaz bude a ještě takový." No jo, tohle byla jeho blbost, on to samozřejmě ví, ale nehodlá se nechat tak snadno. Přece jen ho zadek pořád bolí. Bože, jak mu to vůbec mohl dovolit. Chvíli kouká z okýnka a vysoká rychlost ho ani v nejmenším nemůže rozhodit, spíš fakt, že ho očividně veze k sobě domů už zase. Chce s ním jet domů? +Tak už si to konečně přiznej...+ Pobídne sám sebe v hlavě, ale na své myšlenky jen mírně zavrtí hlavou, nahlas to rozhodně nepřizná, na to je příliš tvrdohlavý.
"Ehm já ti přece nic nesliboval...jen, že bych mohl." Vrátí mu to i s úroky.
"Ale s takovým přístupem...začínám vážně pochybovat, že si to zasloužíš." Začíná se trochu otrkávat v jeho blízkosti a hlavně se trochu uvolní, protože si konečně podvědomě přizná, že se na něj těšil, že vlastně doufal v jeho společnost a ono se to vážně děje.
" Navíc s bolavým zadkem to půjde trochu hůř, ale to ti nejspíš nedošlo." Ušklíbne se skoro až vítězoslavně, jak mu to pěkně vrátil. Ne, vůbec nepochybuje, že se to nakonec obrátí proti němu, ale na to by si měl pomalu začít zvykat, jestli...+Jestli se s ním budu dál vídat? Vážně o tom přemýšlím?+ Tyhle myšlenky by mu měl někdo zakázat, jinak se z nich v nejbližší době nevyhrabe. Má uvnitř své hlavy neskutečný bordel, který se očividně sám neuklidí.
"Takže co? Hodláš mě nahánět po ložnici nebo po tělocvičně?" Zeptá se ho bez okolků, stočí pohled jeho směrem s mírně pozvednutým obočím. Začne být přímočarý jako on, třeba ho tím donutí se aspoň trochu zarazit a dostat z něj, co že to celé vlastně znamená.
Gackt
Naslouchá jeho náznakům o tom, že je nesjpíš zdrželo vyzvídání ostatních o něm a Reitovi... musí se tomu pro sebe usmívat. Byli na to tak moc zvědaví, že se kvůli tomu tolik zdrželi? Jen ať jsou. "Sliboval jsi mi něco jako mojí smrt, nebo jak to bylo." Dělá, že si to nepamatuje a Reita už je zase vzpurný a protivný, ale on je přesvědčený o tom, že tuhle masku sundá stejně, jako to s ní udělal včera.
"Hůř to půjde tobě, ne mě." Oznámí mu suše a zachová si u toho dokonalý pokerface. Jeho při tom naplácaný zadek vážně bolet nebude. Pak povytáhne jemně obočí a chvíli mlčí.
"Co bys dělal raději? Posledně sis přál všechno." Připomene mu a auto uhne sjezdem z dálnice do čtvrti, kde bydlí. Sám od sebe by tělocvičnu teď večer asi už nevymyslel, ale líný není, dokope se tam.
"Nebo bys radši někam mezi lidi? Aby ses se mnou nebál?" Usměje se, ale je to vřelý úsměv, ne ten dobíravý jako obvykle. Vjede s autem skrz bránu rovnou do garáží, které už Reita zná a motor auta pomalu utichne. Teprve nyní se k němu natočí s pravou paží opřenou o opěru jeho sedačky a levou rukou si stáhne brýle z nosu. Zahákne si je za výstřih trička a popadne lem toho jeho. V rychlosti si prohlédne obrázek na něm.
"Doufám, že tohle není vzkaz." Vydechne, když si hladově vezme jeho rty. Najednou je všude kolem hrozné ticho. Nejradši by ho shodil už tady na ty sedačky, jak je na něj nadržený. To by znamenalo zase nastartovat a sklopit je nebo ho vytáhnout ven na kapotu. Nakonec se ale prostě oddálí, sáhne jemně po té jeho pásce a opatrně ji sundá.
"Tak..." Broukne si, protože to je jako vybalovat ženskou z podvazků. Má ten jeho nos rád. Pak nechá křídla dveří vzlétnout a vystoupí.
"Vlastně jsem si říkal, že bychom si mohli dát sushi a dobré víno... ve vířivce... třeba..." Je zima, ale na zahradě je vyhřívaná lázeň a se sněhem všude kolem je to nádhera. Rozhodně romantika.
Reita
Málem by se plácl do čela, když si vzpomene na svou první smsku. Dokud ho nevyvedl z míry tím divadlem, před autem, měl to pořád v hlavě a pak to úplně vypustil. Ani se nestačí nadechnout k odpovědi a už mu je oznámeno, že zadek je jeho problém. Měla by se v něm zvedat vlna vzteku, když mu takhle dopoví, ale k jeho vlastnímu překvapení se uchechtne.
" Tak tohle byla trefa do černého." Broukne skoro až klidným hlasem protočíc oči v sloup. Prostě má pravdu o tomhle se vážně hádat nebude. +Stejně příště přijdu zase pozdě…abys to neměl tak jednoduché, ale rozhodně si budu dávat bacha+ Slíbí si v duchu, když se brána k jeho domu otevře a vjedou do garáže. Je tu sice podruhé, ale stejně mu zasvítí oči, když vidí ty auta kolem. Ani po sté by nepřestal koukat, jsou to opravdu krásné kousky. Na jeho poznámku o tom, co si minule přál přejde, zaujme ho totiž až ta druhá otázka. Stočí na něj pohled s mírně pozvednutým obočím a hodně zaskočeným výrazem.
"Vzal by si mě mezi lidi a celý večer na mě jen koukal? Nezvládl bys..." Ani neví, co chtěl doříct, protože si ho za lem trika přitáhne k sobě a on ucítí jeho rty na těch svých. +No konečně+ Začíná být vážně v háji, už zase. Oplatí mu polibek bez váhání s jistou vášní, která se v něm zničehonic zvedla a nejradši by se přesunul na jeho klín a ….absťák, tomuhle se říká absťák pánové.
" Je to vzkaz, ale tebe se netýká." Řekne nakonec zcela upřímně, jakoby za vraty od garáže nechal část ze své vzpurnosti. Zase s ním zahýbal a jenom díky jedinému polibku. Probere se z jakéhosi transu přesně ve chvíli, kdy vztáhne ruce k jeho pásce a položí u sovu dlaň na tu jeho, prostě mu automaticky chce zabránit, aby mu ji sundal. Nakonec ale ruku spustí a pak i vystoupí ven z auta s rukama v kapsách.
"A k tomu svíčky?" Rýne si do něj pobaveně, hlavně o hodně uvolněněji. Přistoupí k němu s dlaněmi na jeho bocích a přitáhne si ho k dalšímu polibku, tentokrát v jeho režii. Nechá se jím unést, odtáhne se až za několik minut. Vloží ruce do kapes, pokrčí rameny, jakoby se nechumelilo.
" Díky za telefon." Prohodí a vykročí do domu.
"Kde máš tu vířivku?" Zeptá se ještě, aniž by se ohlédl.
Gackt
"Vážně si myslíš, že bych něco nezvládl?" Pokračuje ve svých egoistických poznámkách, když obcházejí auto, každý z jedné strany a najednou má Reitu proti sobě, jeho ruce na bocích a jeho rty na svých. Samozřejmě, že se nebrání a ten polibek mu oplácí a nechává ho plně na něm, jenom mu vychází vstříc a odpovídá. V myšlenkách mu běží to jeho letmé gesto, kdy si chtěl chránit pásku. Byl to záblesk jakési jeho utajované nejistoty, možná trochu bezbrannosti a ten posílá do kolen pro změnu jeho. Když od sebe odstoupí, Reita nasadí svou typickou pózu a vykročí jako první, ale on se zasměje, zamkne auto a vejde do domu za ním. Delší okamžik zůstane viset očima na schodišti, kde po sobě vyjeli poprvé.
"Svíček je tu všude plno, ale je tam něco lepšího." Poznamená a na poděkování přikývne. Nejdřív si ho odvede do kuchyně, kde ze sebe stáhne bundu, odloží ji na barovku a přejde k lednici, kde je profesionálně nachystané sushi. Ne jím, pravým mistrem, z jedné jeho oblíbené restaurace. Všechno potřebné vyskládá na malý pojízdný vozík, včetně skleniček a vína a s velmi sexy pózou se do něj zapře, aby ho odtlačil chodbou směrem k zadnímu vchodu a výstupu do zahrady. Ještě tam spolu nebyli. Zahrada je obrovská, dalo by se tam dělat, kde co. Nejdou směrem k bazénu, ale na opačnou stranu, minou saunu a dojdou až k vířivce velikosti dalšího malého bazénu. Tam zaparkuje občerstvení, obejde ho a zapne podsvícení a v zadní části bazénu je jakási půlkruhová zeď, na kterou lze promítat. Vybere si něco, co připomíná odlesky vody na oční mořské hladině a obrátí se k němu čelem s výrazem Tadáááá, když jemně rozhodí ruce od těla. Samozřejmě tu je i několik svíček v elegantních skleněných nádobách a podpalovač, takže je všechny obejde a vykouzlí svou dokonalou atmosféru. Pak podpalovač odloží,znovu se k němu obrátí čelem, stojíc na opačné straně bazénku, ve kterém to už víří a voda se ohřívá a začne si o paty zouvat boty. Na rtech se mu zvlní hravý úsměv, když se zapíchne očima do těch jeho.
Reita
Úplně si není schopný představit, co by mohlo být lepšího. Vlastně si vůbec nedokáže představit, jak to v zahradě bude vypadat, když se rozhlédne po domě, jistě to bude něco hodně…finančně náročného, o tom není pochyb. V kuchyni, shodí i on bundu z ramen, hodí ji na židli opodál, než se opře ramenem o rám dveří a kouká, jak všechno připravuje. Pečlivě to skládá na vozík a pak se do něj zapře takovým způsobem, že by po něm mohl skočit a stojí ho to značné přemáhání, aby to neudělal. +Do čeho jsem se to pustil…+ Vydechne o něco déle vzduch z plic a vydá se za ním do zahrady. Celou tu dobu se kouše do rtu a snaží se koukat všude možně, jen ne na jeho zadek, ale stejně tam vždycky pohledem zabloudí a začíná z toho mít skoro až viditelný problém. +No tak mě budou mít za vydržovanou milenku, to je toho..+ Smíří se s tím faktem nakonec v duchu, taky co mu jiného zbývá, když na něj tak působí. Vůbec netuší, kdy se z něj stala lovná zvěř, ale začíná si na ten fakt zvykat. To samozřejmě neznamená, že mu dá něco zadarmo. Však on mu ještě pořádně poleze na nervy. Usměje se spokojeně, když si to dá za cíl, aby mu trochu rozhodil ten jeho výraz ale vzápětí ho opustí všechny podobné myšlenky, když stane v zahradě a málem mu upadne brada. Je to vážně nádhera. Ne, že by byl nějak zvlášť romantický typ, ale tohle ….tohle kruci musí dostat každého! A do kolen opravdu jde ve chvíli, kdy zapne osvětlení vířivky a k tomu promítání a svíčky. Bože, tohle by mu mohl závidět kde kdo a ani to nemusí být poplašená fanynka. Začíná vážně přemýšlet, jestli to má za to, jak je celý život hodný…no dobře to asi ne. Pomalu stočí pohled k němu s mírně, skoro až mile se usměje, když rozhodí rukama. Nedostává se mu vůbec slov. Kouká mu do očí, když si zouvá boty, bez váhání si stáhne triko přes hlavu, jistým krokem mířic k němu. Zuje si boty v jeho blízkosti a bez dalšího slova zasekne prsty za lem jeho trika, aby ho začal tahat nahoru.
"Nemám hlad, ale nejspíš jsem dostal chuť." Zaujatým pohledem sledujíc každý milimetr kůže, který odhalí.
"Tohle bude asi další okruh." Broukne tichým hlasem a krátce se zasměje.
Gackt
Nemusí čekat ani vteřinu, protože Reita se vydá rovnou k němu po obvodu vířivky a po cestě ze sebe stahuje tričko, což dráždí zase jeho. U něj už je taky zutý a jde přímočaře na Gacktovo oblečení. No, to bylo u auta drahot. Zvedne ruce, aby ho Re-chan mohl zbavit trička, které se snese k zemi a usměje se ještě víc, po té jeho poznámce, zatímco mu hodně zblízka hledí do očí.
"Hmm, začínat dezertem... zase zlobíš. Měli bychom trénovat tvou vůli a trpělivost, nemyslíš?" Na okamžik ho nechá vycukat, že mu ten sex odmítne, ale trénovat bude příště spíš on tu svou, protože už má prsty na zapínání jeho kalhot, se kterým se pere hodně rychle a nekompromisně. Stáhne je kus níž a zamíří dlaněmi na zadek, za který si ho přitáhne.
"Bolí?" vydechne starostlivě, jako by si Reita natloukl někde venku a on s tím neměl nic společného. Nakonec si přidřepne a hrne látku jeho kalhot s sebou dolů, až ke kotníků. Nechá ho z ní vystoupit a zase se narovná, když zahákne ukazováček i o lem jeho spodního prádla. Dneska nevypadá tak vtipně jako posledně, dal si záležet, aby se do něj nemohl strefovat. Přejede jím po hebké kůži sem a tam zatímco se mu dívá zblízka do očí a znovu ho políbí. Ano, i on se na něj těšil. Vůbec si nepřipouštěl, že by si ho dnes nedovezl domů, tolik byl přesvědčený o tom, že přijde a kdyby ne...? Jak moc by ho to štvalo? Ne neštvalo, bylo by mu to líto. Asi by zkoupil všechny růže v Tokyu a všechny je vecpal do jeho šatny, jen aby si na něj Reita vzpomněl. V duchu se mu připomene starý románek a důvody jeho konce. Měl by začít vážně přemýšlet o tom, co s tím bude dělat. Při těch myšlenkách a polibcích mu stáhne na stehna i to prádlo a bříšky prstů ho jemně hladí po tom jeho sametovém zadku. Reitův klín ho tlačí do vlastního a on si hrdelně vzdychne.
Reita
Trochu se lekne, když mu oznámí, že zlobí. Ne proto, že by mohl dostat znovu na zadek, to už by mu rozhodně nedovolil, ale proto, aby si to náhodou nerozmyslel a neutnul jeho veškerou snahu. By se nejspíš propadl vzrušením rovnou do pekla, kdyby ho tu nechat stát a šel třeba dovnitř. Nejspíš by si nacpal jisté partie do sněhu, to jediné by mu pomohlo.
"Kdybych byl hodný, budeš se nudit a ty se nerad nudíš." Odpoví mu nakonec přesvědčeně, ne vůbec nepochybuje o tom, že by to bylo jinak. Nenapadá ho jiný důvod, proč by ho tu chtěl mít. Však mu to taky řekl hned při jejich prvním rozhovoru v jeho domě. Podvědomě by si přál, aby tu nebyl jen kvůli zahnání nudy, ale tolik egoistický ve svém nitru rozhodně není.
"Budeme tu trpělivost trénovat asi oba ne?" Teď už trochu drzý je, když vidí jak se nekompromisně pustí do zapínání jeho kalhot, koutky mu vystřelí spokojeně vzhůru a vzápětí je nucen dlouze vydechnout, když konečně zase ucítí jeho tělo na tom svém.
"Něco vydržím, ale víckrát už to nezkoušej." Varuje ho naprosto upřímně s mírně staženýma obočí, což mu vydrží asi tak pět vteřin přesně do chvíle, kdy jeho kůži a nohou obejme chladný vzduch. Krátce shlédne pohledem ke Gakkovi, který je před ním v podřepu a hlavou mu proběhne jedna konkrétní představa. Ne, prostě teď nedokáže myslet na nic jiného. Přeje si jazykem po rtu, když už mu kouká do očí a ten pohled, neskutečně ho vábí k sobě. Zatím se zmůže jen na to, stát jako solný sloup. Má, co dělat, aby vůbec mohl dýchat, je z něj neskutečně mimo. Znovu vydechne, když se jejich rty spojí v polibku, který mu bez rozmýšlení začne oplácet a aniž by si uvědomil, že svoje spodní prádlo má pod zadkem. S nekončící vlnou vzrušení, které ho zaplavuje, se mírně odtáhne pánví od jeho těla, aby se tam vměstnal svými dlaněmi a začne se prát s jeho kalhotami. Knoflík povolí a rozhodně si nedává práci stahovat jedno po druhém, prostě to vezme najednou, kam jen dosáhne a znovu se hladově přitiskne na jeho tělo.
"Tak to vypadá, že ti smutno bylo." Prohodí v návaznosti na jeho vzdech a tentokrát nevyhledá jeho rty, ale zamíří na krk, který si minule moc neužil. Chce, aby díky němu pořádně zastnénal, však on ho k tomu nenásilně donutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat