Aoi x Kaz - Nekoukej...Já tomu taky nerozumím - Část 3.

(Kazův dům)

Aoi

Ano, slyšet svoje jméno z jeho rtů je přesně to, co chce. Zdá se, že i ten prst byl dobrý nápad, protože Kaz svými rty odpovídá, dělá mu s ním přesně to, co chtěl a jemu se taky bouří všechno v kalhotách i uvnitř v srdci. Nikdy si nemyslel, že by se mu tohle tolik líbilo, ale je to tak. Nechává svou ruku tam nahoře, když se rozhodně dokončit práci v jeho klíně. Přidá na tempu, zúží prostor kolem něj pokračuje, dokud jeho rty nenaplní Kazova tekutina. Není na to připravený, nikdy tohle nezkoušel, nejde to všechno polknout, prostě nejde. Musí na okamžik uhnout a tak trochu si utřít rty o jeho stehno, ale většinu zvládne. Je z toho na rozpacích, ale jestli je Kaz v plné extázi, ani si nevšimne, že sáhl po jeho peřině a trochu si ten obličej utřel. Pak se usměje se vytáhne se k němu nahoru. Kazův obličej zasažený vlnou orgasmu je něco nepopsatelného a všechno je to jeho hravá práce. Opře se o pravé předloktí a levou rukou ho pohladí po zavřených víčkách, než se nad ním nakloní a políbí ho. Musí z něj cítit chuť sebe sama, ale to se nedá nic dělat. On sám je vydrážděný, prozatím neuspokojený a najednou hrozně odvážný a odvázaný. Kousne ho jemně do spodního rtu a zatáhne za něj, nedá mu ani chvilku na vzpamatování se. Prostě mu strčí jazyk do pusy, co nejdál to jde, zatímco je prostě zapálený. Kdyby se na sebe díval z dálky, nepoznal by se, ale on teď nevidí, neslyší.

Kaz

Ještě chvilku, ještě malou chviličku to dokáže ustát a pak…pak se prostě poddá všem těm dokonalým pocitům, které mu Aoi přivodí a prostě vyvrcholí do jeho hřejivých úst. Nic lepšího snad v životě nezažil a nezbývá mu nic jiného, než se modlit, že to nebylo naposledy. Kdyby to šlo tak, se udělá po druhé a jen proto, že ho nechal mezi svými rty až do konce. Nemůže dýchat, srdce si nejspíš sbalí raneček a prostě uteče z jeho hrudi, jak silně buší a výraz v jeho tváři je dokonale spokojený. Prostě vystěhuje žábu a nastěhuje si do postele Aoie tak! Ucítí dotek na svých zavřených víčkách, rty se mu zkroutí v úsměvu, oči otevře, až za několik okamžiků po tom, aby viděl Aoiou tvář vedle sebe.

" Jestli mi jednou zdrhneš…" Začne pomalu ale nedořekne, protože se jejich rty zase spojí a to zatahání za spodní ret…+Co všechno by se dalo ještě probudit?+ Vydechne nadšeně při jeho polibku a jakmile je trochu schopný pohnout jakýmkoliv svalem na těle, prostě ho povalí do peřin a přesune se nad jeho tělo. Rukou bez váhání zamíří do jeho klína, rozepne mu kalhoty a začne zápasit s jejich stahováním. Ty jeho už se někde válí na zemi vedle postele.

"Ty se mi snad jenom zdáš…" Broukne pořád stejně vzrušeným hlasem, když si prohlíží každý detail, ale jen chvilku. Ty rty...prostě ho táhnout k sobě, musí je mít už zase. Pak pomalu míří k jeho bradavkám, které rozhodně taky stojí za pozornost. Teď si bude hrát on, stejně ještě trochu musí rozdýchat ten zážitek, co mu připravil. Kabinky se můžou jít zahrabat…ne úplně ale mají rozhodně druhé místo. Pohled mu na chvíli padne na žábu a ušklíbne se.

" No nekoukej tak, já tomu taky nerozumím…"

Aoi

Jestli mu JEDNOU zdrhne? Vývoj událostí vypadá víc, než nadějně. Už pochopil, že Kaz se z nějakého důvodu bojí jakýchkoliv závazných citů, ale pořád nenašel příležitost se ho na to zeptat. Jenže Aoi vyhrává a vypadá to, že spolu budou. Kaz má jenom obrovské obavy, aby mu neodešel? Kdo mu odešel?

"Kam bych chodil..." Vydechne, aby mu dodal pocit alespoň nějaké jistoty a v další vteřině už letí zády napřed do peřin. Tiše se rozesměje a v očích má velkou spokojenost, když mu Kaz řekne, že se mu snad zdá. Nechá ho, aby z něj tak trochu serval kalhoty a spodní prádlo, zatímco se dlaněmi vedle obličeje drží peřiny, aby neujel dolů společně s nimi a pak roztouženě zavzdychá, když se Kaz dostane k práci na jeho hrudníku. Byl zrovna trochu mimo, když Kaz oznámí do prostoru, že nemá koukat. Trochu zmateně se rozhlédne kolem sebe, než mu dojde, že mluví na toho plyšáka.

"Ehm a čemu oba nerozumíte?" Ozve se ze své pozice, zatímco je jeho kůže drancována Kazovými rty.

"Co kdybychom mi propíchli pupík?" Ozve se posléze. Nebude čekat, až ještě shodí, prostě do něj narve nějaký kamínek, aby to bylo hezky vidět nasvícené na stagi. Nedočkavě si ho přitahuje k sobě, chtěl by víc, rozhodně... momentálně nemá pochopení pro jeho dávání se do kupy. Klidně mu mezi nohy znova sáhne, aby jeho erekci připomněl, že má zpoždění. Dneska je hodně přímočarý. Jako by si oba půjčili něco od sebe navzájem.

Kaz

" To nevím a ani to nezkoušej..." Zamumlá kamsi do jeho kůže a je jasné, že momentálně vůbec nepřemýšlí nad tím, co mu říká. Jsou to naprosto upřímná slova, která má uvnitř sebe, žádné zábrany, žádné hradby. Aoi to všechno dokonale shodil a jemu nezbude nic jiného, než se s tím prostě smířit…a on se smíří a vlastně i rád. Nechá se klidně přitáhnout k němu, líbí se mu, když i Aoi odhodí zábrany, i když trochu jiné, než má on sám a uvelebí se spokojeně, tak na půl mezi jeho stehny, aby mohl ještě chvíli hrát svou vlastní hru v jeho klíně, než se na chvíli vymaní z jeho sevření a sáhne pod polštář. On totiž nebyl jen na nákup jídla, ale pořídil jim ještě něco jiného. S naprosto nevinným výrazem zpoza něj vytáhne menší tubu společně s mrknutím na Aoie se ozve tiché svak a prsty opatřenými gelem si najde cestu k jeho vchodu, kde teprve začne ta pravá hra. Nakloní se nad jeho pupík, do kterého vjede jazykem.

"Myslíš sem…mm…můžeme hned zítra...bude to sexy…" pochválí mu samozřejmě výběr místa a je jasné, že to rozhodně bere jako ten nejlepší nápad. Bude mu vážně slušet. Ještě chvíli dráždí jeho nitro, proniká do něj postupně prsty, než je nahradí něčím větším, když se přesune nad jeho tělo a znovu se vrhne na jeho rty s dalším hlasitým zasténáním. Měl by být odolnější, když už to má jednou za sebou..ale není.

"Tvůj hlas no táák..." Pobídne ho skoro až nedočkavě, jako by jeho steny byly droga, které nedokáže odolat, musí ho slyšet a pořádně, jinak nebude spát týden.

Aoi

Otevře oči, když uslyší cosi cvaknout a natočí je tím směrem. Je to přesně to, co si myslel a i když si dokázali poradit i bez toho, hrozně mile ho s tím Kaz překvapí. Je vidět, že na něj přes den myslel a chtěl pořídit něco, co jim pomůže a usnadní společné chvilky. Je mu naprosto jasné, že to udělal pro něho a že se s tím obyčejně nezdržuje, protože by toho tady jinak měl zásoby. Nikdy to na něj nikdo nepoužil, jen on na někoho - totiž na holky. Jenže pak mu těmi chladivě natřenými prsty sáhne do míst, která ho donutí otevřít ústa a začít hlasitě sténat, přesně tak, jak si Kaz přál a jak ho požádal. I kdyby to v sobě chtěl dusit, ono to prostě nejde. Trhá hlavou do leva, do prava, podle toho, kdy už se to nedá snést. Kaz mu zrovna chválí nápad s piercingem, ale on už se na něj není schopný příliš soustředit. Tiskna víčka pevně k sobě, když do něj Kaz vstupuje a dává mu to, co už nějakou dobu nekontrolovatelně potřeboval. Jestli ho něco bolí, tak vlastní nedočkavost. Tolik se musí hlídat, aby mu v zápalu vášně a náklonnosti neřekl něco, co by ho vyděsilo. Zmítá se pod ním, tiskne ho k sobě a kouše se do rtu, až mu trochu teče krev. Je to proto, aby ta slova neřekl a nehonil ho po městě jenom s prostěradlem před sebou. Jde to na něj hrozně rychle, je z něj udýchaný a začíná být ztracený, jenže neví nic o tom, že ten nad ním to má podobně.

Kaz

Ano, přesně takhle to chtěl, takhle ho potřeboval slyšet.To je to, co ho momentálně pohání kupředu. Nic by si v tuhle chvíli nepřál slyšet raději. +A co ta slůvka kámo?+ Silně stiskne víčka, když se mu ta otázky prožene hlavou jako splašená, je v tom ztracený. Ve svých vlastních pocitech a s každým dalším pohledem do tváře poznamenané slastí před sebou, se to zhoršuje. Chtěl by ho napořád? Ano…ale…Další pohyb proti jeho nitru mu vymaže z hlavy cokoliv, co tam doteď bylo a dokáže jen sténat v závislosti na tom, jak hluboko se v jeho nitru právě nachází. Znovu si uzme jeho rty v dalším dlouhém polibku, který už je dravý a nenasytný. Má pocit, že znovu exploduje a to byl přesvědčený, že to tentokrát vydrží mnohem déle. To by si ale musel zacpat uši a zavázat oči, aby to vůbec bylo možné. Ještě chvíli se přemáhá, ještě chvíli to dokáže udržet, ale nakonec ho přece jen smete druhá vlna orgasmu, jenže teď se uvnitř něj rozlije ještě jedn zvláštní pocit, pro něj naprosto neznámý.

"Miluju tě….sakra…" Vzdechne naposledy slova, která snad ani nikdy neměl ve slovníku, aniž by si uvědomil, co vlastně řekl a prostě mu povolí ruce, když se čelem opře o kousek níž o jeho hruď, na kterou vytřeští oči, když si uvědomí, co to vlastně řekl. Vážně to řekl? Opravdu? +A je to venku…jsi v prdeli Kazi… tohle už neukecáš..+ Vysměje se mu vlastní podvědomí a on se nedokáže přinutit zvednou pohled k jeho tváři. Nastěhoval si ho k sobě, koupil mu jídlo…+Ryby, ty musím ještě klepnout+ a teď mu to ještě řekl…

Aoi

Začíná to být hrozně rychlé, ostatně jako vždycky, když se utrhnou ze řetězu a to si plánoval, jak to bude děsně pomalu a pokud možno při svíčkách. Ani náhodou! Málem si strhne hlasivky, když bod únosnosti dosáhne maxima a udělá se o něco dřív, než Kaz uvnitř něj. Jenže teď do toho třeští oči před sebe, protože jeho uši uslyšely něco, co nikdy nedoufaly slyšet. Chvíli mu v odkrveném mozku nedochází, že je to pravda, ale ona je. Tohle není možné... to prostě není možné... Oba dva se silně chvějí, on má zrovna prsty v jeho zpocených vlasech a nos plný jeho vůně, kterou rozbouřená krev nese prostorem a do toho se dozvěděl, že se do něj Kaz zamiloval??? Skloní k němu pomalu obličej a trochu se nadzvedne, aby ho mohl líbnout do vlasů.

"Já se tady celou dobu týrám kousáním do vlastních rtů, abych to neřekl." Řekne mu, když mu na obličeji začne krystalizovat neskutečně šťastný a spokojený úsměv. Neví, proč o to celou dobu tak stojí, proč to tak moc chce, začali si spolu sotva včera nebo kdy, navíc si nikdy nemyslel, že tohle bude říkat jinému klukovi, ale je to tak. Kdyby si Hyde nevzal zrovna Rukiho, šel by mu hned říct, jaký je idiot, že nechal Kaze odejít.

"Aishite iru, Kaz-chan." Řekne mu nazpět už o něco klidnějším hlasem, zatímco ho pevně objímá a nechává si jeho tvář na svém hrudníku. Hmm, takže asi pronajme svůj byt? Musí vypadat hrozně pitomě, jak se tam usmívá.

Kaz

Připadá mu to jako věčnost, kdy si prostě opírá čelo a ani nemrká. Nechápe, co se to s ním stalo a hlavně, jak dlouho to trvalo. Začíná mít pocit, že Aoi někde vyhrabal nějaký prášek, který ho donutil tohle říct, jinak to nechápe. Je z toho zmatený, jako ze všeho podobných věcí. Ale i on ví, že to, co řekl nemá smysl brát zpátky, hlavně když…ale ano je to pravda. Musí si to přiznat, nechtěl se zamilovat do nikoho, všechno bylo tak jednoduché. Měl svoje žáby, svoje skaty, svoje kytary a všechny ty věci, bez kterých si život představit neuměl ani nechtěl a teď…teď k tomu počítá ještě Aoie, který…Pomalu natočí hlavu na stranu a nahoru, aniž by to čelo odlepil a koutkem oka, samozřejmě úplně nenápadně pohlédne do jeho tváře. Usmívá se …+To je dobře?+Napíná všechny smysly a svaly, než se konečně dočká i slov z jeho rtů. Široce se usměje, jak to umí jen on a spokojen se svalí vedle něj na postel. Teď už rozhodně utíkat nebude. Chvíli jen kouká do stropu, než se přetočí na bok, podepře si hlavu a koukne na něj, když se ozve bouchnutí domovních dveří a hlasitý pozdrav dvou hlasů s poznámkou, že jestli nemá pivo, tak ať za nimi do suterénu ani nechodí. To právě přišli kluci svým obvyklým způsobem zabrat jeho suterén.

"Já věděl, že to pivo mám koupit..." Prohodí pobaveně a vůbec mu nedocvakne, že by mohl mít Aoi proti jejich nečekaným, neohlášeným návštěvám něco proti.

"A my co teď vana?" Zeptá se bez váhání, však co, ryby je nekousnou.

Aoi

Jako by Kaz čekal přesně na tohle, jako na povel se z něho zvedne a odpadne vedle něho na postel. Zrovna se po něm chtěl otočit a celý rozněžnělý se přitáhnout k němu, když uslyší prásknutí dveří. +To snad ty uklízečky nemyslí vážně ne, vždyť kolik je?+ Pomyslí si, ale pak uslyší hlasy. Klučičí hlasy... cože? Překvapeně se zvedne na levé předloktí a obrátí obličej s dobře rozcuchanými vlasy ke dveřím. Ústa má zaskočeně pootevřená a když Kaz pronese to o pivu a je jasné, že tohle se tady děje normálně, málem ho odvezou. Když pomyslí, jak spali posledně...! A teď má dělat co? Začít si stavět hlavu, že tohle se tady dít nemůže, pokud spolu mají bydlet? Má mu zakázat jeho zvyky? Ale on není schopný normálně fungovat, když se tu bez dovolení promenují cizí lidé kdykoliv je napadne. Tohle se přece nedělá. Do toho uslyší to o vaně, ve které plavou ryby na zítřejší oběd, skloní hlavu a musí chvíli dýchat. +Máš, koho jsi chtěl. Teď nedělej překvapeného.+ Poví sám sobě v duchu a přiměje se na něj usmát, když se na něho znovu podívá.

"Myslím, že vanu si dám až bez ryb. A umytou víš? Ale máš i sprcháč." Řekne mu, pokud možno bez stopy problému v hlase, ale ze zdola se ozve řev rockové hudby, při kterém by nemohli ani spát, kdyby tady zůstali. Tohle nedá... vyhoupne se do sedu, promne si dlaní obličej a snaží se vymyslet, co s tím má jako sakra dělat.

"Chceš jít dolů za nimi?" Ozve se po chvíli, zatímco je k němu v podstatě zády.

Kaz

Pořád se nepřestává usmívat, ani když se domem rozezní rocková hudba. Protočí oči v sloup, protože kluci zase zapomněli zavřít dveře, jinak by to nebylo tolik slyšet. Však on tu klidně spí, když jsou dole. Natáhne se polovinou těla z postele, když hledá telefon.

"Tady si mrcho..." zamumlá, už vytáčí číslo Ju-kena a neklidně poklepává prsty, když mu to nebere. "No sláva...ty vole, co jsem říkal o těch dveřích…pak to nemá ten efekt..." Seřve ho na dvě doby, jakoby se nechumelilo a hodí telefon na hromádku představující jeho kalhoty, aby se mohl znovu natáhnout do postele, jenže to už Aoi sedí na jejím kraji a zády k němu.

"Sprcha…to nezní špatně…" Odsouhlasí mu nakonec jeho nápad.

" A pak si dáme ty ryby konečně." Skoro se až zasní a to ještě Aoi neví, jak vypadá kuchyň po tom, co zabije a kuchá ryby. To se mu teprve bude líbit. Při otázce se zvedne do sedu a jen nenuceně pokrčí rameny.

"Ani ne…dneska už jsem tam byl zavřený dlouho…ale jestli chceš…" Nabídne mu, že klidně za kluky můžou zajít, než se vydá tak, jak je do koupelny. U dveří se ještě otočí s mírně pozvednutým obočím, jestli teda jde nebo ne. Počká na něj a v koupelně zamíří jako prví k rybám.

"Ahoj holky...ještě musíte chvíli počkat a pak přijdete na řadu…ale nebude to bolet, jen jedna rána a pak už vám to bude jedno.." Vypráví jim skoro až něžným hlasem, než prsty rozvíří hladinu a nechá ryby rybami. Ještě jim dopustí trochu vody, když se za dveřmi ozve hlas, jestli náhodou nemá nabíječku.

"Tobě zase zdrhla…booože…si ji dej na vodítko Ari-kun…" Protočí nad tím očima a začne hrabat čisté ručníky pro ně pro oba.

"Je dole v lékárničce..." Sdělí mu klidně, do koupelny mu nepolezou, ani jeden z nich nemá zájem vidět jeho nahý zadek.

Aoi

Pak to nemá ten efekt, jasně... žádné co jsem ti říkal o těch dveřích, rušíš všechny okolo. Neví, jestli se má smát nebo brečet. Ryby, jako teď? On si představoval spíš ten spánek. Spí Kaz někdy? Ohlédne se po něm přes rameno.

"Rád je poznám, ale taky někdy jindy." Pousměje se. Nechce teď nikomu vysvětlovat, kdo je, co tady dělá a že mají laskavě vypadnout někam jinam, je půlnoc proboha! Pak se konečně zvedne a vykročí za ním. Chvilku ho sleduje, jak se šplouchá dlaní ve vaně a slibuje rybám brzký konec. Skoro je mu jich líto. Zrovna sahá po hadici od sprchy, aby nastavil správnou teplotu, než tam vleze, protože nesnáší, když na něj cáká studená a za dveřmi do ložnice se ozve cizí hlas. +Ještě, že jsem zamkl!!!+ V duchu si pogratuluje za brilantní nápad, jinak by ho už vážně kleplo. Kaz je naštěstí odpálí a něco hledá ve skříni, takže vodu konečně pustí a vleze si tam první. Zavěsí sprchu nahoru do držadla a nechá si proud vody stékat do obličeje a do vlasů. Myje si je skoro pokaždé, není nic horšího, než zpocené dlouhé vlasy. Kaz si tam konečně vleze za ním a on si vzpomene, jak se posledně ve vaně mydlili navzájem. Obrátí se k němu čelem a vystoupá očima k těm jeho. Tady ta hudba není slyšet a navíc už má hlavu zase plnou toho, co mu Kaz řekl při sexu. Totiž, že ho miluje... "Co budeme dělat zítra?" Položí mu obligátní otázku, zatímco ho dostrká pod proud vody a s úsměvem sleduje, jak mu teče do očí.

"Tedy kromě propichování mého břicha?"

(konec)