Gackt x Reita - Projedeme se? - část 4.

(Gacktova vila)

Reita

Musí se hodně přemáhat, aby se nezačal usmívat víc, než by chtěl. Líbí se mu výraz ve tváři, do které

kouká a je mu jasné, že tohle si ještě vypije...ale nejspíš příjemným způsobem. Po téhle zkušenosti a Gacktově přítomnosti, by byl sám proti sobě, kdyby se bránil. Mírně sebou trhne, když ucítí dotek na citlivých partiích s tichým uchechtnutím a nechá se odtlačit na záda, vážně je zvědavý, co se bude dít dál. Mozek a všechny negativní, urýpané myšlenky si vzali dovolenou a nejspíš je ani neposbírá dokud bude tady v téhle ložnici, ne že by mu to zrovna vadilo. Dlouze vydechne, když ucítí jeho tělo na svém, je to šílené, kůže jakoby po té Gacktově zahořela. Rty se mu samovolně pootevřou, aby vypustily horký dech z jejich nitra, když mu jedna z dlaní přistane nad hlavou. Nespouští z něj pohled s jasně vzdorovitým jiskřením

"Au..." Okomentuje jeho kousnutí tiše, protože to cítit rozhodně bylo, ale vzápětí na jako odpověď na jeho laskání dlouze vydechne.

"Neřeknu, takovou radost ti neudělám." Pokračuje dál ve hře a nechá si od něj zvednou i druhou. Je to vzrušující. Tuší, že přijde mučení, ale vlastně se na něj těší. měl by si nafackovat.

Gackt

"Hmm... takže mi chceš říct, že jsi byl zlobivý chlapec a chodil i do jiných ložnic?" Zabrouká hluboce posazeným hlasem a přehmátne tak, aby držel obě jeho ruce jen jednou svou dlaní. Přesune tvář na druhou stranu a začne okusovat jeho krk zprava. Sjede rty nad klíční kost a vytvoří si na jeho kůži dokonalou promodralou značku. Jeho značku... Koleno tiskne proti jeho klínu, dráždí ho dokud neucítí jeho narůstající vzrušení, až ho Reitův penis tlačí proti stehnu a pak z ničeho nic přestane a posadí se nad ním na paty.

"Když neřekneš, nebudu pokračovat." Řekne, když jemně natočí tvář stranou a udělá na něj obličej Hmm co ty na to? Posune se na posteli dozadu a vstane z ní, nechávaje ho tak. Vyžaduje si to hodně jeho sebezapření, když za ním stočí tvář a vidí ho tam tak. Nejradši by si ho vzal znovu a hned. Nádherný, nádherný Reita v jeho posteli... dokonalý pohled. Pousměje se a strčí dlaní do dveří od koupelny za nimiž vzápětí zmizí. +Jestli mi utečeš... + Pomyslí si, protože hlava tohohle kluka je schopná vymyslet všechno. Pustí vodu, vejde do velkého sprchového koutu a spustí se tlumeně rádio i masážní trysky... samozřejmě chce, aby přišel za ním.

Reita

"Myslíš, že na to vypadám?" Oplatí mu otázku otázkou s tichým vzdychnutím, když už začíná cítit nově nastupující vzrušení ve svém klíně. Je mu jasné, co nejspíš bude mít na klíční kosti a je ..mu to jedno. Klidně by chodil celý označkovaný, hlavně když bude pokračovat. Jenže nic z toho se nestane. 

"Ehm, to si děláš..."Na poslední chvíli zastaví příval ne moc slušných slov, když mu nezbude nic jiného, než koukat opřený o lokty na Gakkovo vzdalující se, dokonalé pozadí. Zmůže se jen na dlouhé, rozhodně nespokojené vydechnutí a k tomu připojí i otrávené mlasknutí, jakmile zmizí v koupelně. Koukne na svůj...problém, než mu v očích skoro až ďábelsky zasvítí a začne se hrabat z postele.

"No počkej, já ti dám mě tu nechat." Ušklíbne se s nádechem pobavení a naprosto sebejistě zamíří do koupelny s hlasitým a i přes rádio slyšitelným pískáním. Krátce těkne pohledem ke sprchovému koutku, než mu do oka padne vana. Bez váhání zamíří k ní a začne si ji napouštět, jakoby tu byl doma...no co v posteli už byl. Po chvíli už pomalu zapluje do příjemně teplé vody s jasnou provokací v očích, čekajíc až se na něj podívá. V tu samou chvíli sjede pomalu dlaní ze svého krku až pod hladinu, kam přes bublinky vidět není a s dlouhým výdechem zakloní hlavu a zavře oči, aby jasně demonstroval, co že tam ta ruka dělá, i když zatím vlastně nedělá. +Však Ty si to příště rozmyslíš, chodit pryč.+ Proběhne mu pobaveně hlavou, aniž by se cokoliv odrazilo ve výrazu na tváři.

Gackt

Nemá ten klasický sprchový kout, který má skla, za kterými je vidět jen obrys postavy. Tohle sklo je průzračné jako křišťál a on navíc zaslechne to jeho pískání. Pootočí tvář, aby viděl na to, co dělá a musí se pousmát. Přišel... a protože je to on, nevleze si za ním, ale zamíří k vaně. Na tom ale nezáleží, přišel... na tom záleží. Nechá ho vanu napustit a sám se v klidu dosprchuje, když zastaví kohoutky, ale nechá dál hrát rádio. Odsune posuvné dveře a vyjde odtamtud jako by se nechumelilo. Vana je obrovská, s dvěma měkkými podhlavníky vedle sebe a jedním na opačné straně, kdyby chtěl s kýmkoliv sedět proti. Shlíží ze svého místa na jeho tvář a pohybující se ruku směrem do klína a v podstatě zapomene zavřít pusu. Jen si jemně olízne rty, pak zvedne koutek rtů nahoru a bez okolků si tam za ním vleze. Vybere si to místo po jeho boku, ale nenechá ho dlouho sedět jen tak v klidu, prostě se přetočí a sáhne po jeho bocích, aby si ho mohl přitáhnout co nejvíc na sebe.

"Stýskalo se ti... nechtěl jsi být sám v posteli?" Broukne znovu blízko u jeho rtů. Bylo by snadné si ho hýčkat. Tak jako kdysi dávno někoho jiného.

"Rei-chan..." Vydechne s důrazem na to jeho R ve jméně a pak už si jeho rty ukradne pro sebe v novém polibku.

Reita

Nakonec přece jenom zaslechne, že zastavil kohoutky, on sám je zastavil ty ve vaně před chvílí. Ve tváři má pořád stejně spokojený výraz, když ucítí pohyb vody a je mu naprosto jasné, že už ve vaně není sám.Přišel sice do koupelny on, ale taky ho donutil přijít za ním, takže jeho ego je spokojené na maximum. Nechá se od něj klidně přitáhnout, co nejblíže a teprve v tu chvíli otevře oči a koukne do těch jeho, které si ho k sobě přitáhnou neviditelnou silou.

"Nestýskalo, ale takovou vanu bych si nemohl nechat ujít." Broukne když se mu mírně pozmění tón hlasu nastupujícím vzrušením, ale pořád má ještě nějakou tu sílu mu odporovat, dlouho mu to jistě nevydrží. Když však uslyší své jméno z jeho rtů, vystoupají mu koutky vzhůru do spokojeného pousmání s jasným blýsknutím v očích. Při spojení jejich rtů mu ruce automaticky zamíří na dokonale boky, které stiskne a hladově mu polibky oplácí, jakoby už za sebou neměl jedno kolo. Nakonec se po chvilce oddálí, aby se mohl krátce nadechnout, ruce už mezitím zkoumají Gakkovo tělo.

"Byl si první." Oznámí mu zastřeným hlasem a je celkem přesvědčený, že tuší, co tím rozpoutá.

Gackt

"Hmmm..." Broukne jenom tiše v reakci na tu jeho malou drzost, ale moc dobře slyší podbarvení tónu jeho hlasu a pořád se nad ním trochu egoisticky usmívá. Však může, dostal ho až sem, to si zaslouží pochvalu, no ne? Cítí, jak mu Reita povoluje pod rukama a poddává se jeho novým polibkům, vnímá jeho dlaně na vlastních bocích a neskutečně si užívá, že je dominantní nad klukem jako je on. Líbí se mu to, žádné napůl ženské stvoření. A když od něj dostane svou vytouženou odpověď, je to jako by vydražil modrý diamant o velikosti sevřené pěsti. Reita u něj neskutečně stoupne na ceně a je to hlavně proto, že prostě odmítá připustit, aby cokoliv, kdekoliv a s kýmkoliv zkoušel s někým jiným. Nechce mu dát tu možnost rozhlížet se víc, nechce, aby se vůbec chtěl rozhlížet. A tak si ho přitáhne na sebe, na svoje tělo a nechá ho, aby se ocitl nad ním. Voda se přesune a narazí na druhé straně vany o její stěnu a taky citelně klesne hladina, když se jedno tělo ocitne nad ní. Podívá se mu do očí a zajede mu prsty přes spánek do vlasů, trochu hruběji a vášnivěji.

"Projedeme se?" Zeptá se ho s provokativním zábleskem v očích a pociťujíc silné vzrušení ve vlastním klíně. Má dokonalý výhled na jeho vypracované a přesto štíhlé ruce, po kterých se táhnou žíly jako provazy. Přesně tak, jak to má rád. Kašle na alabastrovou pleť spanilých slečen, ať se Reita klidně opálí, hlavně ať vypadá pořád takhle.

Reita

Musí se nepatrně pousmát nad jeho reakcemi, protože jsou přesně takové, jaké chtěl. Neví, proč o to stojí, aby ho donutil myslet jen na něj, nějaký divný záchvěv sobeckosti ohledně Gakka nebo co. Teď je ale tady a nehodlá nic řešit, však ho tu nikdo kromě něj nevidí, není důvod proč se tvářit, že to tak není; na to bude mít možná prostor později. Zaskočeně vydechne, když se s pohnutím vodní hladiny dostane na jeho klín a upřímně se rozesměje; v jeho přítomnosti je celkem snadné být sám sebou, mělo by ho to možná začít děsit. S jasným vzrušením stiskne krátce jeho boky mezi svými stehny a natočí hlavu vstříc jeho dlani, která svírá blonďaté prameny.

"Asi začnu mít tyhle projížďky celkem rád." Vydechne zastřeným hlasem, když svou dlaň položí na hrudník a zamíří na rameno, které sevře. Teprve pak se nadzvedne na jeho klíně a bez váhání sevře jeho chloubu, aby si ji navedl do svého nitra. Nehodlá na nic čekat, chce už zase neskutečně .

"Však tobě bude smutno, až budu muset odejít." Broukne s jasným sebevědomím v hlase, když pomalu dosedá na jeho klín a nyní už svírá obě jeho ramena se slastně zavřenýma očima.

Gackt

Tak upřímný smích od něj neslyšel možná od té chvíle, co ho poprvé uviděl. Už ho přiměl usmívat se, ale nepřiměl ho takhle se smát. Reita souhlasí, dokonce mu říká, že se mu to bude líbit a on si vzdychne, když ucítí pevný stisk jeho stehen. Je to neskutečný pocit, když se pohne, nadzvedne a on ví, co bude následovat. Dokonce ho bez okolků vezme do dlaně a udělá to, co je pro ně pro oba nejlepší. Nemůže z něj odtrhnout oči, z žádné jeho části. Pak je to on, kdo se tiše, hrdelně a trochu přerývaně zasměje.

"Bude mi smutno... bude mi smutno, až mi jednou řekneš, že chceš odejít." Oplatí mu svou vlastní svéráznou odpovědí, ale to už se ocitá uvnitř něj. Zakloní hlavu mírně dozadu, jak mu jen vana dovolí a skrz rty mu utíkají tiché steny podbarvené tónem jeho nádherného hlasu. Nechá Reitu, ať se o něj silně opírá oběma dlaněmi, však má sám hodně natrénováno a není schopný pustit jeho boky, které však nesvazuje v pohybech a v určování tempa jejich projížďky. Beztak pochybuje o tom, že to bude pomalá romantika, on měl vždycky rád rychlá sportovní auta. Nějaká má v garáži a jedno tady u sebe.

"Chci vidět, co umíš." Pobízí ho.

Reita

Zakloní se v návaznosti na jeho dotek ve svém klíně, když se začne pohybovat proti jeho bokům. Nedokáže ovládnout chtíč, který spaluje celého jeho tělo a ví, že už nic míň chtít nebude. Probudil v něm něco, co ani nevěděl, že tam je. Touhu provokovat, touhu si každý detail užít. Prudce otevře oči, když mu odpoví, že mu smutno bude. Čekal všechno, ale tohle rozhodně ne.

"Mám to brát jako pozvánku...." Musí se prudce nadechnout, protože se pohne na jeho chloubě tím správným způsobem, který mu skoro způsobí zatmění před očima a donutí ho hlasitě vzdechnout.

"Jako pozvánku na další kola?" Líbí se mu, že to řekl, jakoby to konečně potřeboval ve svém životě slyšet a to, že je to zrovna od něj; dřív by to asi neocenil tolik jako teď. Oběma dlaněmi vjede do jeho vlasů a vpije se do jeho rtů ve vášnivé polibku, které trvá nekonečně dlouho, dokud se nemusí znovu nadechnout, předtím však skousne jeho spodní ret. V návaznosti na vzrůstající vzrušení se zrychluje pohyb jeho boků, stejně jako se koupelnou začínají rozléhat jeho hlasitě sténání. Kdyby si představil, že v tom klubu zůstane sedět a přišel by o tohle...nesnesitelné...a představa, že ho pak pošle domů a už se neuvidí...kdyby si to chtěl připustit, uvědomí si, že by byl hodně dlouho ztracený.

Gackt

Skoro se sám nemůže nadechnout, ale ne proto, že by ho zaměstnával přílišný pohyb, ale proto, jak je Reita bez sebe z vlastních pohybů na jeho vzpřímeném mužství. Bude se mu hodně těžko spát a ještě hůř pracovat, protože tohle bude mít stále před očima.

"Ano." Vyrazí ze sebe stejně udýchaně a hrdelně.

"Tenhle okruh není jediný, který... který tady mám." Dostane skrz hrdlo. Mají rozhodně větší výdrž než v posteli, když už se jednou zvládli uspokojit. Reita se předkloní a vjede mu dlaněmi do vlasů, takže musí pustit jeho mužství, protože už má sám dlaně na jeho tvářích a drží si jeho rty nenasytně u sebe. Tiše se zasměje do jeho rtů, když ho kousne. Polovina vody je vycákaná přes okraje vany a jemu je to naprosto jedno. Reitův has je neskutečný, melodický, při tom podbarvený něčím hrubším a je pořád hlasitější a intenzivnější. Na něj samotného jde známé brnění, chce ho znovu vyplnit vším, co se do něj vejde. Znovu ho vezme za oba dva boky a pomáhá si ho na sebe narážet prudčeji, silněji, dokud nedosáhne intenzivního vrcholu a nepřidrží si ho dole proti jeho možné obraně. Musí přes sebe nechat přejít první vlnu, aby povolil a nechal ho dodělat taky sebe, protože se stalo, že asi na dvě vteřiny nevěděl, kde je a co se děje.

Reita

Už skoro ani nezvládá dýchat, myslel si, že to co bylo v ložnici se rovnalo neskutečnému zážitku, jenomže v doprovodu Gacktových slov, je to snad ještě mnohem lepší. Sladit se s jeho rytmem nebyl problém, spíš má obavy, aby neskončil příliš brzy a to i přes fakt, že už to má jednou za sebou.

"Chci všechny..." Vydechne ještě na téma okruhy, ale je to, to poslední co stihne, protože už nedokáže myslet na nic jiného, než na nastupujíc tornádo, které ho hodlá vzít sebou. Znovu hlasitě zasténá, když ucítí jeho dlaně na svých bocích a vnímá prudkých pohyb proti jeho klínu, jenž on ještě nemá úplně dost. Počká jen několik sekund, déle to vážně nejde, než stáhne jeho dlaň z boku a přesune si ji na svou chloubu, aniž by ji pustil; stačí mu jen několik pohybů, aby vyvrcholil vzápětí za ním, z jeho úst se vydere jen přidušené zasténání, jeho hlasivky dostávají taky pěkně zabrat, ještě že mají celkem dobrý trénink, než se skloní k jeho hrudi a opře se čelem do jamky v přechodu mezi ramenem a krkem. Je jasné, že nějakou dobu nejspíš nebude schopný se vůbec zvednout.

"Žiju ještě vůbec?" Vypadne z něj nakonec úplně pitomě a pořád trochu zadýchaně se uchechtne, nic lepšího ho v tuhle chvíli opravdu napadnout nemohlo.

Gackt

To, že si Reita pomohl jeho vlastní rukou si v první chvíli vůbec neuvědomuje, protože má pořád ještě naprostý výpadek mozkových funkcí, ale jakmile mu to dojde, zaimponuje mu to. Je odvážný, nestydí se, prostě si vezme, co potřebuje, aby byl spokojený a to se nevidí u každého. Nemá rád ostýchavost, leze mu to na nervy. Na několik chvil ho uzamkne do obětí, nechávaje ho stále sedět na svém klíně, protože je mu tam dobře. Nepotřebuje z něj hned vycházet. Jenže si uvědomí, že voda už velmi vychladla.

"Pojď vstávej, půjdem do postele." Broukne mu tiše u ucha, když ho od sebe jemně odtáhne a celého vláčného ho přiměje zvednout se a vylézt z vany. Taky to udělá, sáhne po osušce, měkké a nahřáté a omotá ji kolem jeho těla. Pak si sám vezme svůj župan, zamotá ho kolem sebe a s rukou kolem jeho pasu ho odvede zpět do ložnice. Je zvyklý snést toho hodně, fungovat pod tlakem a především - mít sex několikrát denně, takže ho uloží do rozestlaných peřin a sám ještě stačí spěšně vypustit vanu a zatopit v krbu naproti nohám postele. Teprve pak ji obejde na svou stranu a vleze si tam k němu, po cestě odkládajíc župan. Rozhodně hodlá spát nahý, ostatně jako vždycky. Přisune se až k němu a znovu si pro něj sáhne, aby si ho přitáhl ke svému boku. Nadechne se jeho vlasů a upře oči do plamenů na protější straně. Doléhá na něj klid a únava a je mu neskutečně dobře. Velmi uvolněně. +Dobrý podvozek...+ Mohl by mu říct a navázat na jejich předchozí debatu, ale...

"Oyasumi Rei-chan..." Políbí ho do té plavé čupřiny.

Reita

Vlastně by tak mohl zůstat klidně i týden, má pocit, že ještě týden se nejspíš nepohne, aby to vůbec rozdýchal. Dokonce nespokojeně zamručí, když zaslechne jeho slova o tom, že by měli jít ven. To, že už mu naskakuje husí kůži na rukou z té studené vody bere jako pozitivní, protože příjemně chladí jeho rozpálené tělo.

"Když musím." Broukne s jasnou nespokojeností v hlase, ale přece jen se začne zvedat, i když má co dělat, aby nezavrávoral. +Moc brzo.+ Zkonstatuje si pobaveně v duchu a nechá se zabalit do velmi měkké osušky, kterou si přitáhne blíž k tělu a skoro až poslušně kráčí vedle jeho boku do ložnice, kde nechá osušku leže před postelí a zapluje do měkkých pokrývek. Proč by se měl ostýchat, stejně už ho viděl. Neubrání se ale pohledu na něj jak zatápí v krbu.

"To vypadá na romantiku." Neubrání se pobavené poznámce, vlastně spíš takovému malému, skoro až něžnému rýpnutí a má co dělat, aby vůbec udržel oči otevřené, dokonce si i zívne s tváří zabořenou do přikrývky. Bez váhání se přesune k jeho boku položíc si hlavu o vypracovanou hruď, kterou krátce předtím políbí; cítí se velmi uvolněně a taky velmi unaveně.

" Oyasumi, Gakku-chan." Zavrní spokojeně, když se tváří otře o jeho kůži, aby se uvelebil a během několik sekund usne.

(Konec)