- pokračování - Vezmeš si mě?-
(Kazův dům)
Kaz
"Klidně i půl roku, mám rád společnost, ale pod podmínkou." Odmlčí se krátce, než se usadí na područku pohovky, aniž by z něj spustil pohled.
"Že mi k tomu budeš zahřívat i postel." Nasadí svůj typický přímý útok, tuhle příležitost by si rozhodně nenechal ujít. Vlastně by ani nebyl proti, kdyby tu někdo zůstával; ovšem z jeho stylem života to nikomu příliš dlouho nevydrží a radši zdrhne s křikem.
"Promiň." Broukne s upřímnou omluvou, protože Aoi má prostě pravdu.
"Jenže já si myslel, že bys mi pak utekl a to by mě hoodně mrzelo." Protáhne dlouze, než znovu zamíří pro flašku, tentokrát už ze svých vlastních zásob a rozlije oběma do sklenek. Po té zamíří k němu a vtiskne mu ji do dlaně, samozřejmě až z přehnané blízkosti, že se skoro dotýkají těly a koukne mu tváře.
"Co za to, když ti jednu z nich půjčím?" Zabere se zase do své hry, je to pro něj denní chleba, neumí se chovat jinak, nikdy to nepotřeboval. Žije sám na nikoho se ohlížet nemusí a ....na turné je to každému jedno, navíc většinu z nich si celkem obstojně užíval s Hydem. Trochu má pocit, že zůstal odstřižený, jenže podobné myšlenky se v jeho hlavě nikdy neudrží moc dlouho, on si tu společnost najde, vždycky si ji najde a po většinou nekouká na následky.
Aoi
U té podmínky se po něm ohlédne, zatímco si už bez většího ptaní věší vybranou kytaru kolem krku. Chce vědět, co Kaz podepsal a prodává, chce si to prostě zkusit. A z něj vypadne zase nějaká narážka. Pootočí se tělem k němu s kytarou v rukou.
"Takže mi tím chceš říct, že tu můžu bydlet a používat tvoje věci, když s tebou budu spát? A co až si přivedeš někoho jinýho?" Nenechává se vyvést z rovnováhy a hrábne do strun s prvními akordy. Jen tak zkusmo, kytara není připojená. Zaobírá se dál kytarou až do okamžiku, kdy se u něj Kaz objeví se skleničkou pití a nebýt té kytary mezi nimi, asi by ho zase měl až na bocích. Podívá se mu do očí, když pustí hmatník a převezme si sklenku.
"Co pijeme?" Zeptá se ho, když si k tomu přivoní a upije. Už si tu kytaru tak trochu půjčil, ale pořád není zapojená a přichystaná. Pousměje se a konečně se v jeho tváři objeví jisté rozpaky.
"Říkal jsem ti, že randím jenom s holkama." Řekne mu a zvedne svoje hluboké oči k těm jeho, tolik zvláštním a jiným.
"A ano, ty nerandíš. Tak to musím přejmenovat na spím." Sdělí mu, ale nemá se zase tak moc k tomu, aby si od něj udělal krok vzad nebo do něj strčil, že co sakra blbne. Byl opravdu tak naivní, když si myslel, že ho sem Kaz nebere jenom kvůli posteli? Nejspíš byl, ale on má dojem, že za jeho pohledem vidí i maličko víc. Jenže on si rád lidi idealizuje, i když je jinak rozumný a opatrný. V tomhle má druhé místo po Kaiovi.
Kaz
Vyslechne si cosi o společném bydlení a vlastně by mu to klidně odkýval a taky, že to nakonecc udělá.
"Jasně, že můžeš, místa je tu dost." Pokrčí krátce rameny, jakoby se bavili o počasí, které hlásí na zítřek a trochu se zarazí, když se ho zeptá, co by se dělo, kdyby si pak přivedl někoho jiného.
"Vím já, něco určitě, možná další párty." Odpoví mu samozřejmě ne úplně vážně, jak má ve zvyku, jenže je za tím i malinko něco jiného. Není si úplně jistý, že by měl žaludek vodit si někoho do domu, kde by s ním někdo žil. Jistě, rád to střídal, jenže když už u něj někdo doma bydlel, většinou nebyl až takové hovado, aby lítal za dalšími, ne hned. Jenomže to o něm nikdo neví, a on to ani nikomu nevyvrací, ať s myslí, co chtějí.
"Zamlouval se ti v klubu rum, tak jsem pro změnu vzal bílý." Prozradí mu, než se sám napije, ale z jeho blízkost nemizí, hodlá v ní zůstat co nejdéle. Ušklíbne se, když mu Aoi oznámí, že randí jenom s holkama a že on sám nerandí. Ale nakrucoval se před ním hezky, jen co je pravda.
"Hele, mám návrh. Vlastně kašlu na to se tě ptát, prostě to udělám." Zamumlá trochu nesmyslně s jasným blýsknutím v očích, podobným jaké se mu v nich objevilo při hraní a využije toho, že v jedné ruce má Aoi hmatník a v druhé sklenku. Prostě mu dlaní vejde na týl do vlasů a přitáhne si ho k drzému polibku, který rozhodně není ostýchavý ani opatrný. Spíš je typický pro jeho povahu. Nakonec se po chvíli odtáhne a setře si palcem koutek rtu s provokativně pozvednutým koutkem.
"Lepší jak holka, no ne?"
Aoi
Znovu se rozesměje, když ho Kaz tak bezprostředně pozve ke sdílení jeho domů, i když ho zná asi tak tři hodiny celkem.
"Jsi fakt hodný, ale mám svůj byt." Řekne mu. Co si myslel, že bydlí s rodiči nebo co? Vypadá pobaveně až do okamžiku, než ho má těsně u sebe a Kaz říká něco o svém návrhu. V další okamžik už má jeho jazyka plnou pusu a ve vlasech jeho ruku, která je pevně svírá, takže nemůže udělat krok vzad, ani kdyby chtěl, jenže on si zase tak moc nevzpomněl, že má utíkat. Jsou to hrozně moc jiné rty, tenké, agresivní a při tom to bylo příjemné. Dost zkušené. Je z něj trochu vyvedený z míry, když se od sebe trochu odtáhnout a on silně znejistí. Ústa má pořád pootevřená a hledí přímo do jeho očí. Pak se skoro plaše usměje a sklenku odloží na blízký stoleček. Málem mu řekl Myslel jsem, že budeme hrát, ale to zní vážně pitomě, asi jako patnáctka na prvním rande. Pomalu si stáhne kytaru přes hlavu a vrátí jí na její místo. Je čas tohle nějak vyřešit.
"Říkal jsi, že nahoru moc nechodíš, ale postel máš nahoře." Vypadne z něj ta nejdebilnější a nejšílenější věc na zeměkouli. Hledí mu do očí skoro bez mrknutí oka. Má naproti sobě všehoschopného šílence. Srdce se mu rozeběhne trochu rychleji.
Kaz
Myslel si, že se Aoi bude bránit, jenže nebránil. Vlastně se mu nebránil vůbec, ani ústy z toho si vyvodí jediný závěr, že se mu to líbilo. Co by si taky v té své šílené hlavě mohl myslet jiného. Usměje se na něj sebevědomě, než mu položí ukazováček ze spodu na bradu a opatrně mu ústa zavře. Přejede palcem zamyšleně po jeho rtech a hned by ho nejradši políbil znova. To, že mu oznámil vlastnictví bytu, je mu úplně jedno, však to neznamená, že tu s ním být nemůže. +Moment, já chci, aby tu zůstával...Odkdy??+ Proběhne mu hlavou, když se mu objeví sekundová vráska na čele, ale hned se zase vzpamatuje a je před ním opět Kaz, živelný, sebejistý a naprosto nespoutaný.
"Nechodím, říkal jsem pravdu, do své ložnice většinou nikoho nevodím, ale..." Odmlčí se na krátký okamžik, aby si jej prohlédl od hlavy až k patě a krátce zajede dlaní na jeho bok, který zaujatě promne.
"Chceš ji vidět?" Zeptá se ho napřímo, pokud kývne zamíří i s ním nahoru, pokud ne, stejně ho popadne za ruku se smíchem a slovy.
"Dlužíš mi to za tu kytaru." Za dveřmi z tmavého dřeva skrývá jeho ložnice. Dominuje ji obrovská postel s kovovým čelem, dvakrát tak větším, než bývají obvykle a místo obrazu má přes sebe naskládané LP desky svých oblíbených skupin. Počká až Aoi vejde dovnitř, nechá ho trochu rozhlédnout, než ho chytne za zápěstí a otočí ho k sobě čelem.
"A co teď?" Provokuje ho dál svou otázkou, když chytne i jeho druhé zápěstí a udělá krok k němu, buď se na sebe natisknou anebo Aoi udělá krok dozadu a nejspíš dosedne na postel. Obě dvě varianty se mu hodně zamlouvají.
Aoi
Pořád sleduje jeho oči, když si ho Kaz prohlíží a k tomu se tak bezostyšně dotýká jeho boku. Naběhl si tou svou otázkou, jenže mu ji vlastně položil úplně schválně. A proč? Proč sem vůbec chodil? Oba věděli, že u hraní neskončí... no dobře chvíli si to myslel, že ho ukočíruje a že tu budou jako dva muzikanti, ale vymklo se mu to z ruky mnohem rychleji, než by si kdy vsadil. Tak nějak má v hlavě pořád představu Rukiho a Hyda, taky kluků...nikdo z nich se evidentně konzervativní japonské společnosti nebojí. A jeho nějak popadla touha to taky zkusit. Když to bude hrozné, prostě se sebere a bude dělat, že se to nikdy nestalo. Nakonec se jím nechá odvést zase nahoru, opatrně ho následuje do těch tajemných dveří a uvnitř se rozhlédne. Tady bordel není, ale ono se sem v podstatě nic kromě té gigantické postele nevejde. Ani skříň. Kovové čelo je neskutečně výhružné a provokativní. Vzbuzuje představivost, tu jeho určitě. Stočí na něj oči, než jimi zamíří na desky na stěně, ale Kaz si ho natočí směrem k sobě a ukrade si celou jeho pozornost. +No, teď...+ Teď se v tom pěkně koupe sám. Už je držený za obě ruce a brzo ho má zase v osobním prostoru, ale neuhne před ním, na to je moc odvážný, jen pořád sleduje jeho oči. Znovu ucítí jeho tělo na svém. Měl by si odbýt svoje první pánské poprvé s ním? Moc se nepoznává, ale Kaz bude zkušenost sama... jaká je asi šance, že ho z té postele vyhodí se slovy Jsi neschopný? Není schopný mu ani odpovědět. Ale sebe samotného překvapuje se svou odvahou.Kaz
Aoi nic neříká, jen stojí proti němu a jeho výraz...no řekněme, že už není takový jako před chvílí. Jak se zdá hodně znejistěl a jemu...se to líbí. Přiblíží se tváří k jeho vlasům a dlouze se nadechne. I přes to, že strávili večer v klubu v pozadí cítí jeho šampon, líbí se mu ta vůně, nechává se jí chvíli unést.
"Prozradíš mi, co si teď myslíš?" Broukne tichým hlasem a do jeho podtónu se dostane jasné vzrušení. Dostal ho až sem, nikdo jiný kromě něj samotného tu nebyl už hodně dlouho. Tohle je prostě jeho soukromý prostor, ale u Aoiho s radostí udělá výjimku, možná až s nezvyklou radostí. Pomalu začne po jeho zápěstí stoupat vzhůru.
"Líbí se ti postel?" Pokračuje dál ve svých otázkách, když se nepatrně oddálí a koukne mu do očí.
"Zajímá tě jaké to může být?" Pokračuje ve své provokaci, když si dlaně zase najdu cestu na boky, ale tentokrát na nich nezůstanou a zamíří nepokrytě na jeho zadek, za který ho k sobě přitiskne.
"Já bych moc rád zjistil, jaké to s tebou bude, ale to jde nejspíš poznat." Usměje se na něj se skoro ďábelskými jiskrami v očích, protože on už má v kalhotách dost těsno. Teprve potom se zase nakloní jeho tváři, špičkou jazyka zlehka přejede po jeho horním rtu a znovu ho políbí tentokrát mnohem vášnivěji. Kdyby to nechtěl, tak už tu dávno není, proto nezaváhá a vrhne se na ně bezhlavě.
Aoi
Trochu rychleji zamrká, když má Kazův obličej ve vlasech. Nikdy neměl problémy s upřímností nebo sdělováním toho, co si myslí.
"Přemýšlím nad tím, jak moc mi to za to stojí... zkusit to." Řekne mu. Mohl by dělat drahoty, ale proč? Copak je to nějaká slečna u které hrozí, že bude těhotná a on si ji bude muset vzít? Je to Kaz a ten nebude nikde vykládat s kým kde co. V tom mu věří. Jinak by se s ním nestýkal zrovna Hyde. Pak se nesměl usměje, když maličko stočí oči za postelí a přikývne.
"Ano. Je trochu zvláštní, asi jako ty. Kdyby byla něco jaké zvířátko, hodila by se k tobě charakterově." Řekne mu a naskočí mu mírná husí kůže, když Kazovy dlaně stoupají nahoru po jeho pažích.
"A ano, zajímá." Konec toho druhého slova spíš vyhrkne, protože už zase narazí svými boky o jeho a podívá se mu do očí. Tohle gesto má Kaz evidentně rád. Když má pevně v rukou, co se mu líbí. Cítí jeho vzrušení, je skoro děsivě patrné a ano, líbí se mu, že s ním Kaz komunikuje, je to nezvyklé, ale hodně milé. Většina lidí na to skočí, neosobně, a zase jdou, ale jeho zajímá, co se v něm odehrává. A to od něho nečekal. Dlouze se nadechne, když špička Kazova jazyka obkreslí jeho vykrojené rty, v tu chvíli už se chytne rukama jeho loktů a pak se potkají v docela dravém polibku. Neuhýbá mu, už se rozhodl.
Kaz
"Stojí to za to..." Vydechne vzrušeně do jeho rtů, když se na moment a několik milimetrů oddálí, ale jen proto, aby se ujistil, kde přesně postel je, než ho k ní bez váhání natlačí svým tělem, bez okolků mu přetáhne triko přes hlavu, kochajíc se krátce pohledem na jeho hruď. Má rád prostor kolem sebe a tady je ho spousta. Tlakem na ramena ho donutí se na ni pořádně položit, s rukama vedle jeho hlavy se nad něj přesune a dráždivě přiblíží koleno k jeho rozkroku, aby ho mohl trochu poškádlit.
"Holky nejsou špatný, ale většina z nich neví, co je nejlepší." Broukne provokativně, když si znovu uzme jeho rty , pohrávajíc si jazykem v jeho ústech a dlaň se mezitím přesune nad lem kalhot, zamíří s ní nahoru zastavíc se až ne bradavce, kterou promne mezi prsty. Rty mezitím putují přes hranu čelisti na lalůček, který krátce uvězní mezi zuby, než se vydá na další průzkum krku, kde se ale dlouho nezdrží. Jazykem sjíždí po jeho těle, zanechávajíc za sebou cestičku, až k druhé bradavce, se kterou si začne provokativně hrát. Ruka pracuje už na svém vlastním projektu, což je dobývání do kalhot, aby pod nimi mohla zmizet a ukázat mu co dovede i v prozatím těsném prostoru. Jistě, mohl by si tohle všechno odpustit a prostě to udělat, ale ani on by si to pořádně neužil, takhle to bude mnohem lepší zážitek pro oba.
Aoi
Rozechvěle se nadechne, když je přinucen couvnout před ním, zatímco zvedá ruce, aby byl připraven o svoje tričko. Jeho postava je pěkně tvarovaná, nestydí se za ni, ale po pravdě, i kdyby se stydět chtěl, vůbec by to nestihl, protože v dalším okamžiku už leží zády na posteli, až se matrace zhoupne a všude kolem je cítit Kazovu zvláštní a dráždivou vůni. Velmi specificky dravčí. Prudce se nadechne a trochu posune nahoru, když ucítí tlak jeho kolene ve svém rozkroku a znovu se musí pousmát a zavrtět hlavou. Nadzvedne se na lokty, aby na něj viděl, zatímco k němu Kaz mluví. Ano říká se to, že holky nikdy nebudou vědět, co přesně je nejlepší, protože prostě nesdílí stejné pocity. Jenže to by byla celá planeta homosexuální a lidstvo by vymřelo nebo ne? Znovu se střetnou a on začíná přebírat Kazovo líbací tempo. Začíná mu vracet polibky do okamžiku, kdy má jeho jazyk div ne v krku a pak uhne tváří stranou, když Kaz pokračuje k jeho uchu a dolů. Hrátky s bradavkami začnou probouzet i jeho klín a jeho dech se dávno stal hlubším a rychlejším. Přenese váhu na pravý loket až se mu svaly napnou a volnou dlaní mu zajede do krátkých vlasů, které stiskne v návaznosti na Kazův dotek ve svých kalhotách. Vzdychne si poprvé nahlas a stehna dá podvědomě dál od sebe. Líbí se mu to tempo, které nastavil, je to pro něj ideální k tomu, aby nemyslel a zároveň měl na všechno dost prostoru. Zakloní hlavu, až mu tmavé vlasy spadají z ramen dozadu a znovu zavzdychá.Kaz
Když zaslechne jeho zavzdychání, musí vydechnout i on do jeho kůže. Nikdy mu nedělalo problém se nechat unést něčí blízkostí, ale tohle mu přijde mnohem intenzivnější zvlášť, když moc dobře vnímá jeho ruku ve svých vlasech, to má rád, moc rád. Ještě chvíli se zdržuje na horní polovině těla, než bradavku krátce a velmi jemně stiskne mezi zuby, teprve potom zamíří svými rty níž a níž. Nepokračuje pomalu ani nespěchá, všechno má svůj čas, i když nehodlá příliš otálet, vlastně by to ani nedokázal. Sám teď trochu ignoruje potřebu ve svých kalhotách. Ruka mezitím opustila prostor jeho kalhot a jen tiskne bok k posteli, aby vzápětí mohl zaklenou prsty za lem jeho kalhot a stahovat ho postupně dolů, následujíc látku svými rty. Musí na chvíli vstát, aby mohl překážející kus látky svléknout celý a neubrání se pohledu na jeho celou postavu, tentokrát už bez oblečení.
"Tak tohle vypadá mnohem lépe, než jsem si vůbec dokázal představit." Ohodnotí ho s blýsknutím v očích, přetáhne si jedním pohybem triko přes hlavu ale nepřilehne k němu. Má momentálně jasný cíl a tím je jeho klín. Přiblíží se rty k jeho přirození, nedotkne se ale hned, vzhlédne k tváři Aoiho a hravě po jeho chloubě přejde jazykem, chce vidět jeho výraz, chce si to vychutnat.
Aoi
Celým jeho tělem projede elektrizující záchvěv, když Kaz stiskne jeho bradavku zuby. Skoro měl strach, ale nebyla to nepříjemná bolest. Sleduje každý jeho pohyb a mimický záchvěv, když mu svléká kalhoty, vlastně ho zajímá odlesk v jeho očích, až se na něj podívá, tak jak je, nahého. Je mírně fascinovaný rozcuchem Kazových vlasů, když si svléká vlastní triko a prohlíží si všechny kérky, které na sobě má.
"Na tebe se taky kouká hezky." Řekne mu se skoro nenuceným úsměvem, když se na posteli zavrtí. Je v tom cosi stydlivého a zároveň stále tak vyrovnaného jako je povětšinu času jeho osobnost. Kaz se vrátí na postel, ale rovnou k úrovni jeho klína a on na chvíli zpanikaří. Cože? Tohle? Hned? Dnes? Jenže stačí jedno jediné olíznutí a střet s jeho podivnýma očima a skrz hrdlo se mu vydere hlasité a vzrušené zasténání. Dobrovolně se položí na lopatky do jeho postele a v ten okamžik by bylo potřeba železných popruhům, aby jeho boky udržely na místě. Kde se tohle proboha naučil. I tentokrát měl pravdu, tohle mu nikdy žádná ženská ústa neposkytla.
Kaz
"Hmm, to si budu muset někam napsat." Zareaguje na jeho kompliment se širokým úsměvem, Takové věci se vždycky poslouchají hezky, kdyby nad tím začal přemýšlet, uvědomil by si, že od něj ho to těší dvakrát tolik. Přitlačí okamžitě jeho bok dlaní k posteli, když se začnou zvedat proti němu. Ne, že by ho chtěl úplně mučit, ale přece jenom chce ještě trochu posunou hranici únosnosti. V očích se mu spokojeně blýská, když slyší jeho zasténání a ví, že je na té nejlepší cestě. Má moc rád, když se okamžiky stávají nezapomenutelnými, proto jeho chování a povaha. Ještě si dovolí jenom provokativní přejetí jazykem, než se na krátkou chvíli oddálí.
"Mám pokračovat?" Zeptá se jej poctivě čekajíc na odpověď, které se mu dostane, musí slyšet, že to chce, je to pro něj jako droga, kterou si nedokáže odpustit. Až když ji zaslechne, skloní se zpátky a uvězní mezi rty, první jen špičku jeho chlouby, kterou obkrouží jazykem a teprve pak se jimi začne pohybovat nahoru a dolů po celé délce. Nejprve velmi pomalu, skoro až líně, očima sledujíc Aoiho, aby mohl zintenzivnit svůj dotek na těch správných místech a zjistit, co se mu opravdu líbí.
Aoi
"Ano. Pokračuj... prosím..." Dostane ze sebe, protože teď už je v zajetí extáze a kdyby po něm někdo chtěl, aby přestal, asi by dostal rovnou do zubů. Ví, že ho Kaz trápí, že to protahuje, a že se tempo bude stupňovat, protože on není pan trpělivý, co by to dotáhl do konce tímhle způsobem. Jenže se toho nějak nemůže dočkat a pokaždé, když zvedne boky, aby mu šel naproti, je přibit do matrace jeho železným sevřením. Ne ani tohle by mu žádná slečna neudělala, leda by to nebyla tak docela slečna. Obě ruce už má v jeho vlasech, které vášnivě přehrabuje sem a tam a tiskne mezi prsty a ztrácí trochu nervy...nedokáže se přinutit netlačit jemně jeho tvář proti svému klínu, protože chce opravdu jenom jediné. Udělat se a teď hned. Po čele mu steče první kapka potu a brzy začne pociťovat to známé brnění a kumulaci krve do jednoho jediného místa na těle. Svíjí se pod ním ve smyslných pohybech, je to trochu jako na pódiu, jen jejich osobním.
Žádné komentáře:
Okomentovat