Gackt x Reita - Projedeme se? - část 2.

(Gacktova vila)

Reita

Nejradši by mu ten výraz z tváře smazal jednou dobře mířenou ránou. Sakra on ho tady vytočí do běla a sám se bude tvářit jakoby nic. To jako po sobě nechá štěkat nebo co? Vůbec z toho není moudrý ani trochu. Nepotkal ještě nikoho, kdo by mu přišel takhle divný, zároveň ho ale štve, že ho dokáže tolik vytočit a přál by si být v klidu stejně jako on. Zamračí se na něj, když zmíní fakt, že tenhle barák je plný mnohem dražších věcí, takže by to v podstatě, vzhledem k tomu všemu, udělal zadarmo. Má pravdu, ale nahlas to rozhodně nepřizná, jen si naštvaně založí ruce na hrudi a zatím vůbec nic neříká. Propaluje jej pohledem do chvíle, než popadne kytaru a začne mu ji balit. +To se jako úplně zbláznil...On si myslí, že si snad vezmu nebo co?+ V očích mu znovu zaplane, tentokrát už tam vážně hoří. Přemýšlí, co mu na to má vlastně říct.

"Nic si od tebe nevezmu. Nemám zapotřebí si brát nějaké milodary za odvahu." Zavrčí na něj hodně podrážděně a když vidí, že míří domem, aniž by se na něj podíval prostě vyrazí za ním. +Tak to ne, ani vozit se od něj nenechám, už ne.+ Dojde ho rychlým krokem a uchopí jej za rameno, aby ho otočil čelem k sobě.

"Nechci žádnou kytaru ani odvoz, zařídím si ho sám." Tuhle debatu prostě hodlá vyhrát za každou cenu, jeho paličatost nezná meze. Ušklíbne se na něj a tentokrát je to on, kdo zamíří z domu pryč, vytáhne z kapsy telefon a začne vytáčet první číslo na taxi, které v seznamu najde. Už aby byl odsud pryč...kdyby se nad tím pořádně zamyslel, víc mu vadí, že to nakonec Gackt vzdal.

Gackt

Dojde ho až před vchodové dveře na svou vlastní příjezdovou cestu, kam pro něj stejně žádné taxi nepřijede, protože se přes jeho bránu nedostane, stejně jako se přes ni nedostane Reita, pokud ho sám nebude chtít pustit. Tam upustí pouzdro z ruky, až vůbec není jisté, zda to obsah přežil nebo ne, popadne hbitě ten jeho telefon a vytrhne mu ho z ruky. V tu chvíli je jasné, že veškerá legrace skončila a jde z něj opravdový strach, i přes to, že nezvedá hlas, nevzteká se, ale mluví hluboce a temně.

"Pořád se bráníš, pořád samá vzpoura, všechno je špatně, hm?" Zavrčí na něj, když jeho telefon odlétne stranou za pouzdrem a nekompromisně ho natlačí na stěnu domu využívaje toho, že tohle Reita určitě nečekal. Okamžitě ho tvrdě uvězní mezi vlastními pažemi, protože je o hlavu vyšší a přiblíží nos se zlostně blýskajícíma očima k tomu jeho.

"Měl jsi pravdu, když jsi říkal, že jsi protivný a nikdo s tebou nevydrží, je to neúnosné. Zasloužil bys stáhnout kalhoty a seřezat tak, jak tady stojíme." Pokračuje dál výhružně a stojí schválně tak blízko a zapřený celou vahou, aby bylo co nejtěžší ho odstrčit, kdyby to Reita chtěl udělat. Na zemi se ozývá něčí hlas z telefonu a pak pravidelné pípání.

"Bla, bla, bla, bla.... ať udělám, co udělám... od začátku samá negace." To poslední slovo už spíš vydechne do jeho rtů, když si násilně a nekompromisně urve jeho rty pro sebe a přibije ho na stěnu pro jistotu i vlastním stehnem vtisknutým mezi jeho kolena. Jedním předloktím se opírá o stěnu vedle jeho hlavy a druhou dlaní vnikne do jeho vlasů, které stiskne a zakloní, aby si spíš podal jeho rty.

Reita

Už už si říkal, že má vyhráno, ale opak je pravdou. V momentě, kdy stane na příjezdové cestě, je mu jasné, že bez jeho propuštění se nikam nedostane.

"Do hajzlu." Zanadává si, když mu celé dokonale dojde a hrábne rukou do vlasů v jasném gestu, že je v koncích. Měl to být jeho vítězoslavný odchod, teď to ale spíš vypadá na pěkný trapas. Chystal se zrovna otočit a říct mu ať ho okamžitě pustí, jenže to už přijde o svůj telefon a v Gaktových očích uvidí záblesk něčeho hodně nebezpečného, co tam doteď nebylo. S mírně pootevřenými rty překvapením, vůbec netušil, že je schopný se tvářit takhle, ho sleduje a má, co dělat, aby neustoupil o krok dozadu. Jen pohledem doprovodí telefon, který dopadne kousek od pouzdra na kytaru a než stačí vrátit pohled zpátky je přiražen na stěnu domu. Prudce se nadechne nosem, srdce se mu rozbuší stokrát rychleji, když mu zblízka kouká do očí. Zatím se nezmůže ani na slovo, je zaskočený a zároveň se snaží ovládnout vzrušení z téhle situace.

"Vážně? A kdo to udělá ty?" Provokuje ho tentokrát už schválně, jakoby byl sebevrah, který udělá všechno proto, aby dokončil, co začal. Zvedla se v něm vlna hrdosti, která se ze začátku dokonale ztratila. Mírně pozvedne bradu, aby bylo jasné, že nic z toho, co tu předvádí se ho ani v nejmenším nedotýká, bylo by to jednoduší, kdyby nebyl přiražený ke zdi jeho tělem, dokonalým tělem...ne dokonalým určitě ne! Zrovna se chystá znovu nadechnout, aby mu něco peprného odpověděl, nehledě na to, jak jsou jeho rty blízko. Následně na to se spojí v nekompromisním polibku, který mu způsobí skoro až zatmění před očima. Takovou energii snad nikdy nezažil, k tomu ještě koleno mezi jeho stehny, tah za vlasy dozadu a není schopný myslet vůbec na nic. V první chvíli ho popadne za látku trika na bocích s úmyslem ho od sebe odtlačit. Avšak místo toho, aby dostál svým hrdým slovům, přitiskne ho na sebe víc a vydechne mu do rtů, aby mu vzápětí začal jeho polibky oplácet, se stejnou intenzitou a plamene jemu vlastním. Jestli někdy nevěděl, co dělá, tak je to právě teď.

Gackt

Ucítí prsty zatínající se do jeho trička, vnímá ten přerod z odmítání na vášeň a v momentě, kdy se jeho Plamínek rozhoří v pořádné peklo, rozhodně nehodlá přestat. Vrací mu náruživé polibky. Je hodně zkušený, tak moc, jak jen může někdo závislý na sexu a tak neskutečně perfekcionistický být, takže přesně ví, o jaké místo, o jaký centimetr se otřít, aby tím Reitu dováděl k šílenství jenom teď při líbání. Rozhodí nemíní dovolit oddechnout jeho rozkroku, protože to je slabé místo každého muže a všechny pocity musí rozdmýchat právě tam. Takže svým stehnem jemně pohybuje v závislosti na tom jak se zrovna líbají a pomalu odlepí dlaň od stěny domu, aby jí zamířil na jeho krk pod ouškem. Sevře tak jeho tvář v dlaních a od té zdi ho odtáhne, aby si ho víc vmáčkl do náruče a couvl s ním do domovních dveří. Do něčeho tam zády nabourá, asi nějaký stolek s dekorací, protože se cosi povážlivě zakymácí i s tím typickým zvukem. V dalším okamžiku vrazí bokem do skříně, něco se na ní převalí, spadne a roztříští na kusy. Příliš si nevzpomíná, jak se dostali přes halu až ke schodišti, kde dokáže jen klesnout dozadu zadkem asi na třetí schod a stáhnout si ho na sebe. V průběhu toho ústupu už jeho ruka stačila zabloudit z Reitových vlasů přes krk až na zadek, za který si ho majetnicky tiskne k sobě. Bože má dokonalý zadek a býval by mu to řekl, ale jestli ho nechá promluvit, bude ho muset zabít, protože další pitomou poznámku už nesnese. Chce ho cítit na svém klíně a chce si sáhnout na ty vypracované ruce. Pere se s jeho jazykem, ten svůj mu nacpe klidně až do krku a ani náhodou se nesnaží ovládnout vzrušení.

Reita

Nechal se jím dokonale pohltit. Nikdy by si nepředstavil, že stačí jen jediný impuls a jeho hradba se rozplyne jako pára na hrncem. Všechno jakoby směřovalo k tomuhle okamžiku, už od prvního kroku přes práh jeho domu. Spokojeně zamručí do jeho rtů, když ucítí dráždění svého rozkroku a jestli měl minimální myšlenky na to, utnout jeho doteky a polibky, právě mu zamávali na rozloučenou. Jeho prsty svírajíc látku trika na moment povolí, aby mohly stisknout do svého objetí boky a nechá se ním klidně vést zpátky do domu, aniž by si uvědomil, že právě porušuje všechno, co od klubu řekl. Slyší kolem nich zvuk, který mu jasně naznačuje, že za nimi nejspíš zůstane spoušť, ale je mu jedno. Za prvé to není jeho majetek a za druhé, by kolem všechno mohlo lehnout popelem a on by se nedokázal odlepit od jeho rtů. Znovu vzrušeně vydechne, když ucítí stisk na svém zadku a skoro vzápětí, nejspíš úplně nedokáže posoudit, jak moc daleko stačili ujít, už klesá s mírným zavrávoráním do blízkosti jeho těla. Dlaně se mezitím přesunuli, jak mu dotek přes látku připadal málo a vydaly se na krátký průzkum kůže pod trikem. Nestačí mu to, jeho plamen chce rozhodně víc, chce ho vidět bez trika. Prsty bez váhání najde lem, krátce se odtáhne od jeho rtů a přetáhne mu triko bez okolků přes hlavu. Jeho oči se setkají s těmi modrými s jasným zábleskem vzrušení a spalující vášně v nich, než se opět vrhne na jeho rty. Jedna z dlaní se rozběhne po vypracovaném hrudníku, nenechávajíc na pokoji ani jediný milimetr a a ta druhá zabloudí do tmavých pramenů, které vzrušeně sevře mezi prsty.

Gackt

Pěkně si Reitu podal na vlastní klín, zatímco sám sedí na schodech. Cítí jeho rozkrok na svém a jeho stehna kolem vlastních boků a vůbec se mu nestýská po těch ženských. On je opravdu výstavní kousek, žádné tintítko, které by si s děvčetem spletl. Potěšeně se pousměje, když ucítí jeho zkoumavé prsty na holé kůži vlastního břicha a vzápětí už o něj přichází. Nechá se vysvléct, stejně jako mu dopřeje čas, aby se podíval na to, co tím odhalil a jestli se mu to líbí. Chlapi jak známo se milují víc očima, než ženy, takže mu to s radostí dopřeje. Nechává Reitu, aby se ho dotýkal, kde sám chce, zatímco on zvedne obě ruce k jeho zátylku, kde najde upevnění té jeho pásky. Na tu teď prostor opravdu není. I přes pokračující vášeň mezi nimi, ji sundá se vší opatrností a jakousi něhou, než ji odloží na schod vedle sebe a oběma dlaněmi ho po těch tvářích pohladí. Další pohled z očí do očí, protože teď je to Reitovo tričko, které se odporoučí stranou a on se opravdu pase pohledem na obnaženou horní polovinu jeho těla. Klesne pohledem ještě níž k jeho klínu, tlačícímu se proti látce kalhot. Obkreslí linie jeho ramen a paží dlaněmi, než zakotví prsty přímočaře na zapínání Reitových kalhot. I teď jsou jeho pohyby nekompromisní, když se zbavuje knoflíčku i zipu, rychle přesune dlaně na jeho boky a nadzvedne si ho, aby to z něj stáhl aspoň na ten kousek, na jaký to v téhle poloze jde. Koutky rtů mu vystřelí vzhůru, když uvidí jeho spodní prádlo, protože si vzpomene na debatu mezi nimi.

"Jsi nádherný, moc ti to sluší." Dovolí si konečně promluvit a pak pocukne obočím, když skoro rozverně klesne očima zpět tam dolů. Samozřejmě, že to chce vidět! Teď.

Reita

Mírně sebou trhne, když ucítí prsty na koncích pásky. Tohle je pro něj vždycky trochu...nejisté. Prostě je jeho součástí a s ní se cítí mnohem lépe, než bez ní, pokud není mezi svými. Sleduje pohledem, jak se uvolňuje a pozoruje výraz v jeho tváři, když jí dokládá bokem. Sleduje ji ještě chvíli pohledem, než ním pomalu vystoupá zpátky k jeho tváři a nepatrně se pousměje, tentokrát v tom není nic z předchozí drzosti, je to skoro milý úsměv. Mírně přivře od dotekem jeho dlaní, možná potřeboval na chvíli vědět, že se ho jen tak někdo nelekne a on mu o dokázal se vší parádou. Nechá si od něj s klidem přetáhnout triko přes hlavu, natrénování má, takže se rozhodně nemá v plánu ani na vteřinu zastydět. Nakonec přijde částečně i o kalhoty, vlastně by byl o něco jistější, kdyby přišel první o ně a pak o pásku.

"Ehm." Vypadne z něj trochu rozpačitě, když si vzpomene na debatu o prádle a začíná vážně uvažovat nad tím, že si prádlo začne vybírat opravdu poctivě a ne to první čisté, které mu padne pod ruku. Naštěstí to nejsou zrovna ty, co před nějakou dobrou dostal k narozeninám od kluků s nápisem Ready to connect. Ještě, že tak!

"Díky, ehm já vím." Zareaguje na jeho kompliment, snažíc se o sebevědomý podtón, aby si aspoň trochu zachoval tvář, když už mu sedí na klíně na schodech a sleduje jeho pohled do svého vlastního. Připadá si opravdu zvláštně v první chvíli. Dlaní vystoupá k jeho tváři, aby ji zvedl ke svým rtům, na které se zase přitiskne s téměř neslyšným vzdychnutím, když i on začne pátrat po zapínání jeho kalhot, aby nezůstal vůbec v ničme pozadu.

Gackt

Jen tiše zamručí jakési hmm, nad tím jeho já vím. Cítí jeho rozpaky, mohl by si na ně skoro sáhnout a přijdou mu neskutečně roztomilé. Reita klidně může být roztomilý... pro něj... tady za zavřenými dveřmi... nezlobil by se. Vnímá, že se pod jeho pohledem ještě necítí tak dobře, jak by měl, takže ho nechá, aby rozptýlil rozpaky ve svých polibcích, kterými ho zahrnuje. Všechno pokračuje jak má, protože Reita je zvědavý a jde i po jeho kalhotách. Jemně se od něj oddálí.

"Tady ne..." Broukne měkce, když se znovu pousměje, teď už hřejivě a otře se nosem o jeho. Riskuje tím jeho procitnutí a úprk, ale oba sotva mohou chodit vzrušením, tak kam by mu prchal? Tlakem na boky mu naznačí, aby vstal, sám to také udělá, najde si jeho dlaň, kterou stiskne ve své a provede ho celkem rychle chodbou kolem vodopádu do hlubin domu, kde před tím nebyli. Dvoukřídlé dveře vypadající jako zámecké se otevřou rovnou do obrovské ložnice obdélníkového tvaru s dokonalou dřevěnou vyřezávanou postelí plnou nejjemnějších polštářů. Odhalil mu tak svou nejsoukromější komnatu. Žádný pokoj pro hosty, tady jsou jeho osobní věci, oblečení, je vidět, že se to používá, že se na to často sahá. Na opačném konci jsou podobně velké dveře na terasu. Jsou zakryté splývavými záclonami, volně padajícími až k zemi. Zavře za nimi dveře, dá mu asi pět vteřin na rozkoukání, pak si ho za dlaně otočí k sobě a s novým okouzlujícím pohledem uchvátí jeho rty, už zase ho nutíc couvat, teď už k posteli.

Reita

Kousne se krátce do spodního rtu, když se od něj oddálí a řekne mu, že tady ne. Najednou v jeho tváři vidí úplně jiný výraz. Tenhle se mu líbí mnohem víc, než ten skoro až arogantně klidný, který tam měl předtím. +Líbí? Reito, vážně?+ Proběhne mu hlavou, jenže se navzdory svým myšlenkám neodtáhne, když se mu nosem otře o ten jeho. Všechno v něm, jakoby se naladilo na jeho vlnu a nechtělo se jí vůbec pouštět. Vůbec netuší, kdy přesně přišel ten úplně přerod, ale pomalu vstane, potáhne si kalhoty, protože by mu s dalšími asi třemi kroky spadly, jak jsou volné a nechá se za ruku odvést k naprosto úžasným dvoukřídlým dveřím, které vypadají jak z jiného světa. Jen krátce se rozhlédne, protože následně vyhledá pohledem jeho tvář a nechá se přitáhnout k dalším polibkům. Však co, prohlédnout si to může později. Jeho dlaně se samovolně vydají po jeho hrudníku k bokům a tentokrát je to on, kdo zamíří na pevné pozadí, které sevře a znovu jej vzrušeně natiskne k sobě. Tohle už nedokáže ovládat, jestli toho bude litovat, tak to přijde až bude po všem. Teď ho momentálně tlačí vzrušení v klíně a touha mít ho, co nejblíže svému tělu. Ještě kousek s ním couvá, než dosedne na postel a vzhlédne k jeho tváři, pomalu míříc svým pohledem k pasu a lemu kalhot, jejichž knoflík už zdolal na schodech. Pomalu zkoumavě zaklene prsty za jejich lem a párkrát jimi přejde po jeho obvodu.

Gackt

Neutekl mu. Vůbec mu neutekl, dokonce se sám odváží sáhnout mu na zadek, což je pro Gackta velmi vzrušující a žádané. Už se tak nějak nemohl dočkat Reitovy iniciativy, je hrozně zvědavý, jaký bude. V bezpečí vlastní ložnice popustí uzdu i sám sobě, respektive neustálé kontrole vlastního chování a dovolí si být milým, příjemným a láskou zahrnujícím. Cítí kolem sebe známou vůni vlatsního povlečení. Nechá Reitu dosednout do peřin a sám zůstane stát mezi jeho rozkročenými koleny s dlaněmi položenými na jeho ramenou. Chvíli si ho celého prohlíží, nechává Reitu, aby si pohrával s lemem jeho kalhot.

"Svlékni je." Pobídne ho měkce. Není v tom nic rozkazovačného a není to ani žádost, spíš pobídka, aby se nebál udělat cokoliv, co ho napadne.

"Nepřemýšlej nad tím, co děláš, prostě to udělej. Minulost neexistuje, byla... Budoucnost neexistuje, utváří se. Je jenom teď. A my dva." Vydechne, když se k němu konečně skloní, znovu sevře v dlaních jeho tvář a začne ho opět procítěně líbat. Tady v tomhle pokoji zvolnil tempo.

Reita

Očima sleduje pohyb svých prstů, než k němu dolehnou slova z Gacktových rtů. Dlouze se nadechne s mírně přivřenými víčky, když kalhoty začne pomalu stahovat s jeho prádlem. Pomalu vystoupá pohledem zase k jeho tváři, než se pomalu nakloní blíž k Gakkově klínu a věnuje pár krátkých polibků jeho kůži v podbřišku. Není si vůbec jistý, co dělá a co by dělat měl, je to pro nezvykle nové a neznámé, přesto však ho vůbec neopouští vzrušení spíše naopak. Za své chování by si zasloužil kopanec do patřičných míst a místo toho se k němu chová....mile. Ta změna se mu v tuhle chvíli libí, připadá si mnohem jistější. Mírně pootevře rty, když mu věnuje sevření v dlaních a jeho napětí z toho všeho ještě o kousek víc povolní, tentokrát k tomu připojí i pousmání.

"My dva..." Vyjde z jeho rtů tiše, jakoby si uvědomil konečně, že tu opravdu s ním a nikým jiným. Oplácí mu polibky, když jeho dlaň samovolně vystoupá po hebkém těle, přes šíji až do vlasů a pomalu si jej přitahuje na své tělo pokládajíc se do měkkých peřin. Teď už opravdu přestalo všechno existovat, vnímá jen jeho blízkost, teplo jeho těla a jediné, co momentálně chce, je být mu, co nejblíž. Možná už se úplně zbláznil, nikdy by si nepředstavil, že se něco takového může stát a ono se to děje a dal k tomu svolení svým chováním.

Gackt

Musí trochu krotit svoje nadšení, když látka jeho kalhot opouští jeho boky společně s hedvábným prádlem pod nimi a odhaluje tak jeho pánev. Vidět Reitu, jak to dělá a jak se u toho tváří je pro něj velmi vzrušující. Nechce si ho vyplašit... musí být trpělivý a opatrný. A stejně z něj nemůže spustit oči. Na okamžik se potká s těma jeho, než se Reitovy horoucí rty dotknou jeho kůže těsně nad penisem a to je okamžik, kdy jeho rty opustí tichý vzdech. Pomalu přikývne s úsměvem na rtech, když se ozve Reitův hlas, aby ho o tom ještě víc ujistil. Pak už se jejich rty zase spojí a on je přitahován na to mladé tělo pod sebou. Poslechne víc, než ochotně a zvolna se opře dlaněmi o matraci, když se nad něj sklání. Reita se pod ním posouvá do postele, on se pomalu zapře kolenem o postel a přesune se nad něj. Tak jako se na sebe vrhli v hale, tak je to teď pomalé, opatrné a zároveň je pořád na lovu. Jeho tělo je napjaté jako tělo šelmy, když se ocitne nad ním a klesne na předloktí, čímž opře svoje ploché břicho o jeho. Reita má pořád kalhoty, ale to mu nevadí. Uvězní si jeho tvář mezi svými pažemi a znovu ho začne líbat s nově narůstající vášní. Nakonec jeho rty opustí, aby mohl laskat jeho tvář, víčka, nos... pak ouško napravo a po něm dolů, po pulsující tepně až na klíční kost, kterou obtáhne jazykem. Přejede rty po celé její linii až na opačnou stranu a z ní klesne ještě níž, na jeho bradavku. U každé z nich se zastaví na velmi dlouho, dokud nejsou vydrážděné a pak se mučivě pomalu vydá na pouť po jeho pevném břiše. Líbí se mu v jeho pupíku, líbí se mu jeho kyčelní kosti na bocích a moc, opravdu moc se mu líbí jeho třísla...

(Konec druhé části)