Gackt x Reita - Nenech ho zhasnout - Část 1.

(nemocnice)

Gackt

Už to byl týden, co ležel v nemocnici a byl z toho patřičně otrávený. Dnes to byl druhý den, co ho z jednotky intenzivní péče přesunuli na rehabilitační. Všechno zlé, co měl za sebou po nehodě a operaci páteře, bylo pryč, i když ho stále bolel celý člověk a nejvíc jizva na zádech, ale co bylo nejhorší, s jeho nohama se to moc nelepšilo. Hned, jak se to dozvěděl, propadl naprosté depresi, zavřel se do sebe a jeho léčení to velmi komplikovalo. Měl dost síly na to, aby makal, cvičil a šel si tvrdě za svým, ale nebylo tak jednoduché přerovnat si to v hlavě. Všechna práce šla stranou, zakázali mu ji, měl se soustředit pouze na to, aby rozcvičil nohy. Ale jak to udělat, když o nich nevěděl, to netušil. Chodili za ním nejlepší neurologové, fyzioterapeuti, jeho pokoj vypadal jako malá ložnice na zámku, plná světla a květin a on do něj přijal jenom svou matku. Ze všeho nejvíc nechtěl, aby ho takhle viděl Rei. Myslel na něj od té chvíle, co se probudil. Myslel na to, co se stalo, jak pitomě byli odhaleni kvůli jeho vlastní chybě. Kvůli tomu, že se v jeho přítomnosti nedokázal ovládnout a byl tak moc...šťastný? Dokonale si pamatoval jejich poslední hádku, Reitův dramatický odchod a pořád dokola mu zněla v hlavě jeho slova o tom, že to byla chyba. Dozvěděl se od matky, že tu byl Hyde a taky, že tu byl Reita.

Možná se necítil dobře, protože měl Gackt bouračku rovnou po jejich neshodě? Ozve se mu, že to byla jen jeho vlastní chyba, protože nezvládl svoje nervy, když si sedal za volant. Tak moc ho jeho odchod sebral. Jenže to bude muset ještě promyslet... přece mu to takhle nepřizná, po tom všem. Že se jím nechal tak moc strhnout, že se kvůli němu málem zabil. +Strhnout? Nechceš říct spíš slovo zamilovat se?+ Projde mu hlavou, ale musí to v sobě popřít. Pro ně dva budoucnost neexistovala. Ne s jejich kariérami. Kromě toho, Reita chtěl svého všehoschopného Gackta, ne mrzáka na vozíku. Opře hlavu do polštářů a hledí před sebe na zhasnutou televizi, zatímco mu z toho všeho tečou tiché slzy po tvářích.

Reita

Připadá mu to jako věčnost, kdy tropil scény v nemocnici a Gakku ležel v umělém spánku. Do toho ještě drama s Uruem a k tomu Rukiho nemoc. Od té doby, co odešel s Hydem o něm nevěděli a začal mít o něj opravdu strach. Nakonec se přece jen rozhodl a zamířil do studia, jenže nešel do jejich obvyklé zkušebny, kde by potkal Aoie, byl tam teď pořád a nikomu nechtěl říct proč. On sám zamířil o několik dveří vedle, místnost zela prázdnotou a uvnitř bylo jen piano. Je to dlouho, co na něj nehrál, ale stačilo jen několik desítek minut a prsty už zase obratně lítaly po klávesách. Na noty si položil telefon, spustil nahrávání a rozehrál Gakkovu píseň, kterou měl tento vzkaz vybranou, ponořil se do ní dokonale, dokonce se mu ve tváři objevil i náznak bolesti z toho, jak to teď všechno je. Jenže teď to nesmí vzdát, nechce to vzdát, potřebuje Gakka zpátky, aby mohl být tím, kým uvnitř je. Nechá doznít poslední tón a vezme telefon do ruky, aby mu bylo vidět do tváře.

"Tak poslouchej, tohle jsem udělal poprvé a posledy…Jestli si myslíš, že to vzdám jen proto, že mě k sobě nepustíš, tak se sakra pleteš a víš o mě houby. Hodlám ti dát pokoj, až mi to řekneš do očí. Jak to tak vypadá napumpovali do tebe někoho jinýho, protože jsi mi ještě nedávno tvrdil, že zvládneš všechno. Já ti nevím, ale tohle mi tak nepřipadá. Prý alfa Gackt..jo takhle se mi přesně smáli, když viděli ten článek …a zatím."

Nespokojeně mlaskne a zavrtí hlavou.

"Tak co hrdino? Byl jsi dost alfa, abys mi nařezal. Jsi dost i na to, abys vrátil kopanec realitě? Nebo jsem se spletl a hodláš se dál schovávat, jak ustrašená holka? Odpověď čekám do zítra…a jestli ne, tak teprve uvidíš čeho jsem schopný a věř mi, že nikdo z personálu nemocnice nemá na to, aby mě zastavil a já ti mohl nafackovat. Očividně potřebuješ probrat a já se toho rád ujmu, vlastně ti to dlužím. Nezáleží na tom, co ti je nebo co ti bude, ale jedno vím a měl jsem si to uvědomit dřív. Nic z toho blbost nebyla jasný…neměl jsem to říkat a ty moc dobře víš, že to pravda nebyla."Mrkne a široce se usměje.

"Tak bacha, čas běží…"

Gackt

Telefon na jeho nočním stolku pípne a Siri mu oznámí, že dostal video zprávu od Reity... to se nestalo celý týden, dokonce už mu nikdo neříkal, že proseděl den v čekárně... Obrátí za ním oči. Jak zvláštní teď, když na něho myslel... Nakonec natáhne ruku ke stolku a sáhne po telefonu, aby si zprávu přehrál. Tóny svojí písně pozná okamžitě, ale co ho dostane je fakt, že vidí jeho tvář. Rei hraje na piáno, o tom neměl ani ponětí, ale... mnohem víc, než to, ho fascinuje jeho tvář při hře... Uvědomí si, že na ni hledí, píseň vnímá podprahově a ani se nesoustředí na jeho ruce. Pozoruje jemné rysy jeho tváře. Rei skladbu dokončí a vezme si telefon, aby byl vidět lépe...a spustí jeho pravé já. Jemně nakrčí obočí, když se zamračí na ty jeho drzosti, ale pořád má velmi měkký a něžný výraz v očích. Oni se mu smáli za alfa Gackta? Ou... chudáček jeho maličký... Kopanec realitě. Na okamžik před ním skoro zahanbeně sklopí oči, i když ho Reita nemůže vidět a když se Rei dostane k té části s fackami, koutky jeho rtů se mírně zvednou. A nakonec řekne něco, co obrátí jeho vnitřnosti vzhůru nohama. Trémou a náklonností, ale taky strachy. Pokud na tohle bude reagovat pozitivně, bude s pravdou o nich muset ven. Nevyhnutelně... přes všechny překážky. Už žádný takový vztah jako měl s Hydem... nebo ho bude muset jednou pro vždy odehnat, tvrdě a nesmlouvavě. Trvá mu to několik dalších hodin, než si všechno přebere v hlavě, částečně proto, že ho stále někdo ruší, s večeří nebo s rehabilitováním... nakonec sáhne po telefonu a rozhodne se mu napsat.

+Oh, bože vážně už mu zase píše takovéhle věci? Teď, když má problém cítit všechno správně?+ Povzdechne si a pokračuje.

Málem napsal Navždy tvůj...

Reita

Celou tu dobu zůstává ve studiu. Najednou mu přijde, že se mu tady líp srovnávají myšlenky a cítí se tu podivně klidně, i když se kolem děje, co se děje. Ještě chvíli trénuje na piano, skoro už zapomněl, jaké to je za ním sedět. Doufá, že jeho vzkaz zabere, protože by moc rád věděl, jak na tom Gakku skutečně je a navíc, on už mu řekl, co se děje uvnitř něj a teď záleží jen čistě na něm, jak na to bude reagovat, má opravdu obavy, že ho pošle do háje, to už by v tuhle chvíli opravdu nerozdýchal. Potřebuje jeho ego k tomu, aby se dokázal lépe srovnat s tím, co se kolem něj děje, díky němu si připadá líp a rozhodně silnější. Zrovna se chystá zvednout a jít domů, když se v jeho kapse rozezní postarší telefon s smskou a je od…ano je od Gakka. Douze vydechne, najednou má zvláštní strach ji otevřít, protože vůbec netuší, co uvnitř najde.

"No tak..na to máš." Pobídne se s ironickým uchechtnutím a zprávu otevře. Mírně se mu zvedají koutky s každým dalším slovem. Pořád sice neví, co ho čeká, až za ním přijde, ale to, že mu alespoň odepsal je krok kupředu, musí to tak brát, jinak se zblázní ještě, než tam přijde. Zamíří bez váhání ven ze studia, sedne do auta a s prsty poklepávající na volant zamíří za ním, ještě není tak pozdě na návštěvu a on ji rozhodně odkládat nechce. Cestou se staví ještě v jednom obchodě a nakoupí několik výtisků mangy, třeba se mu po tom, co viděl v knihovně u něj budou líbit. Je to jako all-in v pokeru, buď anebo. Buď získá všechno nebo o všechno přijde. Zaparkuje před nemocnicí a s rukou v kapse zamíří do patra, kde Gakku leží. Sestra si ho všimne už z povzdálí a ve tváři se jí objeví trochu vyděšený výraz. Nejspíš si ho pamatuje ehm. Usměje se na ni, co nejlíp dokáže a slušně poozdraví. Svolení ke vstupu už má a tak ho pustí dovnitř. Pomalu strčí hlavu do dveří s rukou za zády.

" Ehm ahoj…koukali na mě divně..nejspíš už volají ochranku." Broukne s nádechem pobavení, když vejde dovnitř a natáhne ruku jeho směrem nespouštějíc pohled z jeho tváře. Vypadá pořád stejně dokonale, tohle přece není fér. V tu samou chvíli vejde sestra s až přehnaně nenuceným výrazem jde zkontrolovat, jestli je dost přikrytý a podobné nesmysly. Rei se jen ušklíbne naznačí rty -Já ti to říkal-

Gackt

Asi ho měl čekat ještě ten samý večer. Naštěstí už je po večeři i koupeli a všech dalších nesmyslech, leží si v posteli, jako ze škatulky a sleduje v televizi nějakou nezáživnou a rádoby směšnou show, když se dveře otevřou a do nich vejde Reita. Čekal už jen sestru s večerními léky, ale... je to on a jeho přítomnost je jako zásah bleskem. Uvědomí si totiž, jak moc mu chyběl a jeho parfém jde cítit až sem. Už se trochu srovnal s faktem, že ho uvidí ležet v posteli, naprosto nepoužitelného, ale stejně mu z toho není dobře. Vlídně se na něj usměje a v modrých očích trochu zasvítí.

"Copak jsi jim tady prováděl, Rei-chan?" Řekne mu místo pozdravu a když vidí jeho dlaň, jak se zvedne a natáhne směrem k němu, okamžitě pozvedne z peřiny tu svou a natáhne ji taky, aby se jejich prsty setkaly a sevřely navzájem. Nakrčí čelo a těžce si povzdechne, protože to uvědomění je čím dál tím silnější, ale v tu chvíli otevře dveře sestra a on se ani nestačí zeptat, co to má Reita za zády. Gackt Reitovu ruku ale nepustí ani tak. Provází jí zkoumavým pohledem, nechá ji kontrolovat peřinu i okna a zeptat se, zda něco nepotřebuje a jen zavrtí hlavou.

"Arigato... a pokud je to možné, už nás nerušte." Vypálkuje ji s nevinným výrazem a může být rád, že personál má povinnost mlčenlivosti, jinak by ráno bylo v tisku, že všechno byla pravda. Jeho králíček za ním přišel a drželi se za ruce, bože... Pro sebe se nadechne, když sáhne po ovladači a televizi vypne.

"Posaď se..." Řekne mu a není jasné, zda myslí na židli nebo rovnou na postel, ale... nazvedne se a zatahá ho za triko.

"Moc ses na to nevyšvihl." Hned ho kriticky prohlédne.

"Ani mi nejdeš k povlečení. Ale..." Chtěl poznamenat něco o podvozcích a autech...

"Rei-chan... už máš na svědomí dva telefony, kytaru, moje auto... jsi jako zemětřesení mého života."

Reita

Málem jeho otázku přeslechl, protože pohledem utkví na sevřeních jejich prstů a skoro se mu z toho zastaví srdce. Bože, jak si tohle v hloubi duše přál a může se jen modlit, že to není utěšující gesto, ale to, které mu dává naději. Loupne koutkem oka po sestře a udusí v sobě tiché uchechnutí, když ji Gackt ehm něžně vypálkuje. Tohle se mu líbí, je to trochu jako satisfakce za to, že se na něj tak koukala, když přišel. Pomalu stočí pohled do modrých očí a skoro nevinně se usměje, když se ho zeptá, co jim provedl.

"Noo…vlastně skoro nic jen…jsem chtěl dovnitř…" zatváří se naprosto nevinně a v očích se mu blýskne plamínek, který tu nebyl od té chvíle, kdy se dozvěděl o nehodě, ten který zahořel výhradně pro něj. Samozřejmě, že nevytlačí z hlavy to, co se kolem nich všechno děje, ale v tuhle chvíli je v jeho hlavě především Gakku ležící na posteli. Kývne hlavou, kdy ho vyzve, aby se posadil a pomalu položí na noční stolek několik výtisků, které mu koupil.

"V televizi bývá houby, tak ať máš nějakou zábavu.." broukne na vysvětlenou, jakoby je našel v čekárně na stolku a ne je pečlivě vybíral v obchodě. Usadí se ale přímo na postel, naprosto ignorujíc fakt, že tu má asi čtyři židle. Tady s e mu bude sedět nejlíp, navíc, proč by si sedal tak daleko to je přece jasné.

" Kdybys mě pustil dřív, možná bych i něco ladícího vybral, ale šestý smysl na nemocniční povlečení opravdu nemám." rýpne si do něj s jasným nádechem pobavení v hlase a neubrání se protočení očí v sloup. Bože, jak jemu tohle chybělo…moc dobře si uvědomuje, že jestli tohle nedopadne dobře, pravděpodobně je po něm, protože pochybuje, že podobný pocit by mohl zažít s někým jiným. Tohle je prostě Gakku-chan a nikdo jiný na světe neexistuje, je v tom až po uši +Jsi v háji Reii…no a?+ Jen krátce stiskne jeho dlaň o něco víc a znovu se uchechtne, když zmizí všechny věci, které zničil.

"No …..vlastně ještě automat na kávu u ARA a myslím, že ani ta židle nebude úplně v pořádku." pokrčí rameny, jakoby se bavili o počasí, pár zničených věcí ještě nikoho nikdy nezabilo.

"Zemětřesení..ale no tak zase do Tebe něco pumpují …zemětřesení jsou jen jednou za čas a to přece není můj styl.." Opáčí mu napříč výrazu, který změkne pod jeho pohledem a aniž by si to uvědomil volnou rukou vyjede po paži přes šíji, až na tvář do vlasů, které zaujatě prohrábne.

"Něco častějšího a stejně ničivého by jsi neměl." Neubrání se poznámce a mírně stáhne obočí, když je tolik zaujatým svým dotekem, který pozoroval od samého začátku.

(konce první části)