Gackt x Miyavi - Přijď za mnou, až budeš...hotový. - Část 2.

(Gacktova vila)

Myiavi

Spokojeně si vydechne do jeho rtů, když mu odpoví, že je to pozvání. Nic jiného si ve své hlavě ani nepřál. Víčka mu bez váhání klesnou a on se do jejich spojení rtů ještě víc ponoří, pokud je to vůbec možné. Nepatrně nechá koutky zvednout vzhůru, když musí na několik okamžiků opustit jeho klín, aby se na něj zase mohl vrátit v mnohem lepší pozici na…no na všechno přece a vrátí ruce kolem jeho krku. Tentokrát ale zapluje pravou dlaní do jeho vlasů a spokojeně se jimi začne probírat. Měl by mít pochybnosti, měl by se mu alespoň trochu bránit, jenže na nic z toho prostě nemá sílu. Stačila jedna noc, aby začal chtít něco úplně jiného, než by měl. Stačilo pár pohledů a jemu se odtud prostě vůbec nechce. Bude muset, bude to muset nějak vyřešit nejspíš, zatím existují jen oni dva a nic jiného. Krátce se od jeho rtů odtáhne s hlavou nakloněnou na stranu, levou dlaň stáhne k jeho tváři a palcem mu přejede po spodním rtu.

"Já vím, že ne…přece bych Tě nepřipravil o tem zážitek, se koukat." Neopustí si takové malé rýpnutí s naprosto nevinným pousmáním, vnímajíc každých dotek na své holé kůži.

" To bych Ti nemohl udělat." Vydechne dlouze, když se pohne proti jeho tělu a rozdmýchá velmi příjemné pocity ve svém nitru a snad ne jen svoje.

"Ale ven takhle nemůžu ne? Budeš muset něco vymyslet, když jsi mi zničil oblečení." Připomene mu naprosto cíleně jejich včerejší hrátky a promne si rty o sebe. Ještě několik dalších vteřin mu vydrží koukat do očí, než se znovu nakloní pro další polibek, jestli měl nějakou vůli odejít, teď už je v nenávratnu, pravděpodobně ho odtud bude muset nakonec vykopat.

"Chci Tebe a žádné hračky." Vyjde z jeho rtů mírně zastřeným hlasem, jak na něj pomalu začíná působit vzrušení z celé téhle chvíle.

Gackt

"To budeš muset ještě jednou vstát." Broukne mu v odpověď mezi polibky, protože on je na rozdíl od Miyaviho oblečený. Takže si to zopakují, tentokrát oba dva, protože momentálně ani čtyři ruce nestačí, aby z něho to oblečení honem rychle sundaly. Málem se poperou o zapínání Gacktových kalhot a on se tiše rozesměje, když to konečně nechá ležet na zemi pod svýma nohama a zase si sedne, aby ho mohl nedočkavě přitáhnout na sebe. V dlaních sevře jeho štíhlounké boky a přirazí si je proti sobě, jak v něm okamžitě vyšlehne plamen touhy do výšky několika desítek stop. Líbá ho hladově a náruživě jako by se v noci vůbec nic nedělo a Miyaviho Chci tebe mu z ní v uších zas a znova, pořád dokola. Asi se mu o tom bude i zdát a ten sen bude hodně... hmm... vlhký. Ne, že by měl v plánu pustit ho domů pro víc, než oblečení. A na vrch mu ani není divné, o čem to přemýšlí. Je mu jedno, kde bydlí, lepší to tam není, tak co? Přivírá spokojeně oči pod jeho dlaněmi ve svých vlasech, hladí ho všude, kam jenom dosáhne, jeho doteky jsou rychlé, dlaně se neustále přemisťují a je přesvědčený o tom, že se ani jeden nebudou zlobit, když si odpustí sálodlouhé předehry. Prostě se chtějí, opravdu moc. Levou dlaní si ho podrží za bedra, zatímco pravou mu ve stejnou chvíli zajede mezi nohy a sevře jeho penis jemně v dlani. Jako kdyby se toho doteku nemohl nasytit, hladí ho po sametové pokožce, ztrácí se v jeho pevnosti, tam a zpět rychleji a rychleji, až dokud z toho sám není vyhecovaný na maximum a oběma rukama si ho na klíně přizvedne, protože je připravený. Oba jsou. Hledí mu upřeně do očí se rty pootevřenými, chce vidět všechno, co v nich je, až na něj bude Miyavi pomalu dosedat.

Myiavi

Zamručí hodně nespokojeně, když mu oznámí, že bude muset znovu vstát. Ono to ani jinak nejde, ale momentálně je pro něj každý, byť jen krátký okamžik mimo blízkost jeho těla hrozně moc. Nejradši by z něj ty hadry serval a byl by klid. Směje se společně s ním, když se poperou o to prokleté zapínání, je to zvláštní a zároveň naprosto skvělé, jak jsou nalazeni na společnou notu. No co, přebrat v hlavě si to klidně může až potom, na to bude času dost. Bez dalšího váhání a prodlev, se vysouká zpátky na jeho klín a teď už konečně cítí holou kůži na té své. Projede jím spalující vlna, která rozehřívá jeho tělo a s každým dalším dotekem ho chce o to víc. Prohne se v zádech a zavzdychá, když ucítí jeho dlaň na své chloubě, mohl by být hotový jenom z toho doteku, ještě před tím v ložnici to vypadalo, že nic a ono se to děje znova. Pocit náklonnosti k němu v něm roste neúměrně rychle, stejně tak rychle klesnou i jeho víčka pod přívalem dokonale slastných pocitů. Jeho boky vychází vstříc pohybům Gakkovy dlaně, rozhodně nemá v plánu se snažit ovládnout nebo krotit. Přesune ruce na jeho ramena, když se pozvedne na Gakkově klíně a v tu chvíli upře pohled do jeho očí. Je vidět, jak vzájemně pozorují výraz ve tváři, on sám chce vidět každý záchvěv, který se v ní objeví. Je to jako droga, chce znovu vidět ty, co viděl včera, pamatuje si je moc dobře a to víc, je potřebuje zase. Hlasitě zasténá, když na něj dosedne úplně a zakloní hlavu, nechávajíc ještě mokré prameny dopadnout na svá záda. V tu chvíli zesílí i jeho stisk na Gakkových ramenou.

"Gakku..." Vyjde z plných rtů jeho jméno, když se poprvé pohne v bocích proti němu. Ne, tohle rozhodně nebude pomalá romantika, na tu nemá momentálně buňky. Možná kdyby to bylo tak páté kolo…ne, ani to by mu nejspíš nepomohlo. Za několik málo minut, už se na jeho klíně pohybuje, čím dál rychleji, jeho sténání se s nimi dokonale sladí. Chtěl by oddalovat svůj vrchol ještě chvíli, strašně moc to chce prodloužit, co nejvíc, jenže to prostě nejde. Naposledy zasténá Gakkovo jméno k tomu něco zamumlá a nechá se vystřeli na vrchol, něčeho naprosto dokonalého.

Gackt

Miyavi jde boky proti jeho dlani, žene se nahoru sám od sebe a kdyby se to neříkalo o prsou nebo zadku, řekl by, že ho má tak akorát do ruky. Visí na něm fascinovanýma očima. Je tak nespoutaný, nestydí se ani trochu, nic pro něj není problém nebo tabu a on z toho šílí.

"Miy-koi." Odpovídá mu šeptem, když Miyavi vyslovuje jeho jméno, ale pak se mu hlas zadrhne v krku, když kolem sebe ucítí horko jeho těla. Obepíná ho a pohlcuje úplně celého, nejen tam dole, ale celou jeho bytost. Má před očima jenom jeho a nic jiného, jako by tam nikdy ani nic jiného neexistovalo. Jak se na něj mohl tak dlouho dívat a vlastně ho nevidět? Jak si mohl myslet, že je ještě nevylítaný kluk, když je to zcela očividně objekt vší jeho touhy? Mělo by ho překvapovat, že se všechna láska točí kolem postele a sexu? Ale ono je to opravdu velmi důležité, protože s nikým jiným tak dokonalý intimní vztah ještě nenavázal. A pokud si rozumí tu...

"Přijedou si pro tebe rodiče, když nepřijdeš s večerkou domů? Co když jim otevře starší chlap a řekne jim, že tě nepustí?" Provokuje ho, zatímco už si ho divoce bere a celá ta barová židlička pod nimi dostává slušně zabrat. Ještě, že má za zády alespoň okraj kuchyňského ostrůvku. Pěkně ho pak bude bolet kostrč, ale to ho teď vůbec nezajímá. Hrdelně a krátce vzdychá, jejich hlas se nese celou kuchyní a přeřvává televizi na zdi. Tentokrát mu v jeho vrcholu nebrání, nechá ho vzlétnout tehdy, kdy chce a sám se vydá v jeho stopách až po tom, teprve, když má jistotu, že Miyavi už je. Zakloní při tom hlavu, pevně zavře víčka a dá průchod všemu, co se v něm nahromadilo, aby to šlo ven. Do slova. Naplní jeho nitro s tváří přitisknutou do jeho krku a nosem plným jeho vůně. Celé jeho tělo se zachvívá v něžných vlnách slasti, zatímco opatrně okusuje kůži jeho krku a klíčních kostí a odmítá se oddálit byť jenom o milimetr. Vnímá všechny záchvěvy Miyaviho těla, každou kapku potu a každý nepatrný pohyb nebo vzdychnutí. Všechny smysly má natočené jeho směrem a jako by se snažil uchopit celou jeho podstatu bytí.

Myiavi

Už nedokázal ani odpovědět na jeho otázku, prostě se nechal smést a je to úplně jiný vrchol, než včera. Vnímá to tak a ani by Gakku nemusel vyslovit jeho jméno tak, jak to udělal. Slyšet to z jeho rtů bylo o všem něco, co mu dokázalo způsobit zatmění před očima a v podstatě ho dohnal k vrcholu o to rychleji. Tohle už z hlavy nedostane; nechce to dostat z hlavy už nikdy. Opírá se bradou a polovinou tváře do jeho vlasů, když okusuje jeho kůži, dlaně už dávno sklouzly z pevných ramen a nechává své paže volně viset přes vypracovaná ramena, jen tak v prostoru. Ještě pořád hluboce oddechuje a nehodlá z něj prostě slézt, je mu tady dobře, moc dobře.

"Nepřijedou a jestli ano, zabouchnu jim dveře před nosem, i kdyby za zády měli celou eskortu...pokud mě nebudeš chtít pustit." Vydechne celou větu najednou, jakoby se bál, že to nebude schopný doříct a nadechne se prudce Gakkovy osobité vůně. +Je to tady kamaráde, jsi v tom až po uši.+Dostihne ho uvědomění naprosto nepřipraveného a oči se upřou kamsi za ně, snažíc se přerovnat si všechny podobné myšlenky. Nejde to, je mu moc blízko, aby se dokázal toho pocitu zbavit. Pochybuje o tom, že se ho zbaví, i když odejde. Nedokáže se přinutit na něj nemyslet a nejspíš bude sobecký a ani se o to nebude pokoušet. Za hodně dlouho se pomalu odtáhne horní polovinou těla a dlaně, které doteď volně visely, sjedou přes jeho ramena a vystoupají po šíji k jeho tváři. Upřeně se mu koukne zblízka do očí, je jimi dokonale pohlcen. V ten okamžik se pro něj zastaví čas. Pomalu se skloní k jeho rtům a vezme si je tentokrát v hodně procítěném polibku, který neztrácí nic z intenzity těch předchozích. Nechá se unést prolnutím jejich rtů, než se opře čelem o to jeho se zvláštním úsměvem ve tváři.

"Máš super vanu Ga-koi." Zavrní velmi tiše a už nemá sílu řešit, jestli by se mě zaplétat nebo ne.

"Co takhle vzít salát, tvůj dokonalý zadek i jiné partie a zjistit kolik toho vydrží?" Dokončí ještě s rozverným výrazem, než se přinutí opatrně z něj opravdu slézt, vezme tu jeho misku, kde pořád něco zbylo. Zastaví se krátce u ledničky, kde zahlédl šlehačku a ohlédne se až ve dveřích z kuchyně.

"Nebo už máš dost.." Rýpne si do něj s mrknutím, zahrká sprejem a se smíchem si sbalí svůj zadek a zbytek těla a zmizí mu z dohledu. Vůbec nepochybuje o tom, že za ním přijde.

(Konec)