(Koncertní hala)
 |
Miyavi
S dalším soustem už pomalu začíná přemýšlet, jak by mu mohl říkat. Do hlavy se mu tlačí spousta jmen, které by mu mohl věnovat ale je si jistý, že pro Gakka by to mělo být rozhodně něco speciálního. Prohlíží si ho s neskrývaným zájmem a okolí je mu momentálně úplně ukradené, i kdyby kolem nich někdo křepčil, ani se neotočí. Vypadá zaujatě obzvlášť ve chvíli, kdy se ho zeptá, jestli by u něj v posteli chtěl skončit. Nepřemýšlí ale nad tím, jestli by chtěl nebo ne, pozvánku do postele by neodmítl nikdy, spíš začíná přemýšlet nad detaily a jaký by byl. Koluje spoustu zvěstí o tom, co se v Gakkově společnosti děje a on jim věříte z poloviny, u drbů je to vždycky lepší. Oplácí mu pohled, v očích mi divoce jiskří, stačí mu jen jeho rentgenující pohled, ale neubere mu to nic z jeho sebevědomí.
"Ne…" Začne pomalu a koutek se mu nenápadně zvedne vzhůru, protož on sám moc dobře ví, co za slova budou následovat.
"V posteli ne, jeden by řekl, že budeš trochu…mm...originálnější." Dobírá si ho dál, když nakloní hlavu mírně na stranu a dlouze se nadechne, aby mohl vzápětí hlasitěji vydechnout, skoro to připomíná vzdychnutí.
"Výborně, takže polohu bychom měli." Pokračuje s naprostým klidem, když se pohodlně uvelebí na židli. Nejradši by se dotknul znova a ukázal mu ještě nějaké své provokativní kousky, jenže už se k nim připojí servírka a ptá se, jestli ještě něco budou chtít. Koukne na své téměř prázdné talíře a chvíli to vypadá, že by nejradši vyjedl ještě zbytek, který za sklem byl ale to už by bylo i pro něj minimálně na cukrový šok a tak jí oznámí, že by rád účet a klidně i s číslem navrch. Se širokým úsměvem sleduje, jak dívčiny tváře rudnou a odcupitá pryč. +Pak, že koukala na něj, pche.+Nakloní se dopředu, když Gakku začne znovu mluvit a tváří se opravdu zaujatě, dává si dohromady všechny možné způsoby, co by se s ním dalo provádět a u toho se spokojeně usmívá. Dokonce se neubrání tomu, aby složil paže na stůl a položil si na ně bradu, jak zasněně na něj kouká.
"Tohle začíná znít jako zážitek přesně pro mě, Ga-chan." Začíná mít opravdu plné uši jeho hlasu a i jiná místa, což bude muset hodně brzo vyřešit nebo se nebude moct ani postavit na jeviště.+Je dobrej, sakra..+ Proběhne mu hlavou ale tahle myšlenka tam i zůstane.
"Přiznej se, Honey, na ten svůj sametový hlásek balíš všechny nebo mám nějaké V.I.P. výsady?" Popíchne ho ještě, když se ve dveřích kavárny objeví mladíček, který jim oznámí, že na ně čekají a měli by se odebrat do šaten.
"Aaaw, to je škoda, začínalo to vypadat zajímavě…" Zatváří se opravdu smutně, když se začne hrabat ze židle, zaplatí samozřejmě za oba a vykročí společně s ním chodbami zpátky k jejich šatnám. Samozřejmě si neodpustí u jeho dveří štípnutí do pevného zadku a zapluje se smíchem za dveře, kde se rozezní hlasitá hudba a jeho smích za chvíli po ní. Udělá z té šanty kůlničku na dříví během pěti sekund. Už je v podstatě přichystaný, když mu do oka padne jeden klučina, který mu přinese kafe a dá se s ním do řeči, všichni ostatní z šatny zmizí, což je jenom dobře! Samozřejmě dokonale ztratí pojem o čase, rozhovor s Gakkem ho neskutečně nakopl a rozehřál směrem, který se teď rozhodně nehodí. Stačí mu pět minut a už tiskne mladíčka ke zdi a šeptá mu sladká slůvka tichým hlasem a dobývá se mu do kalhot s přesvědčením, že to prostě stihnou, než někdo přijde. Nemohl by si pomoct, i kdyby někdo přijít měl, až tam moc na něj Gakku zapůsobil a on je mladý a může pořád.+Tohle by nevydržel nikdo+
Gackt
Ne... Zopakuje si po něm v duchu a udělá takový ten skromný obličej Myslel jsem si to. Jenže Miyavi pokračuje a nedá si pokoj. Tak on nechce sex v posteli? Pravda, že zezadu si ho může ohnout naprosto kdekoliv, ale on se u toho rád dívá do tváře na výrazy, které způsobuje, takže ho to vnitřně trochu zlobí. Kromě toho má rád svou ložnici, protože je v ní hodně hraček, které jinde po ruce nejsou. A pak to začne vypadat, že se mu konečně podařilo získat jeho plnou pozornost bez všech těch pitomostí, které kolem toho obvykle nadělá. Dokonce je opravdu k sežrání, když si položí bradu na složené ruce a uvrhne na něj ty oči. Kocourek mladičký... Koutky mu cuknou nahoru a oči trochu změknou.
"Kdyby můj hlas neměl svoje, nebyl bych zpěvákem." Odpoví mu přímo i vyhýbavě najednou. Dívá se mu do očí, dlouho... až dokud nejsou překvapeni tím chlapcem, co je tahá zpět na plac. Ještě před chvílí si hlídal čas a teď úplně zapomněl, kolik je hodin. Zamračí se na kluka, jako by za to snad mohl. Rozhodně nechtěl být vyrušen v takové chvíli, ale nedá se nic dělat. Zvedne se společně s Miyavim a sleduje ho, jak platí. Později mu to otočí, určitě bude příležitost. U šaten se rozdělí a když ho Miy štípne, chce ho ještě plácnout po zadku, ale už to nestihne. Po všech přípravách zbývá už asi jenom deset minut času, než půjdou na pódium a on vyjde ze dveří na chodbu, aby se pod schodištěm ještě protáhl, když... zaslechne naprosto jednoznačné zvuky ze dveří vedle, které hlásají Miyaviho jméno. Chtě nechtě se trochu voyersky zaposlouchá, jestli rozpozná ten jeho trochu chraplavý hlas a řekl by, že to je on. Buď je jako králík nebo za to může on. Upřímně doufá, že je to ta druhá možnost. Mohl by tam vletět a vytáhnout ho odtamtud za ucho, ale nakonec ho nechá, aby se na show připravil po svém. Ještě by pak byl nervózní a co s ním. Asi jednu minutu před začátkem už to nervově nevydrží manažer a letí pro něj zatímco on vyráží na pódium jako první, aby uklidnil diváky přítomností alespoň jednoho z nich. Strhne na sebe pozornost a vezme si úvodní slovo, které má samozřejmě pečlivě připravené. +Jestli ho do dvou minut nepřivedou, budu si fakt vyčítat, že jsem tam nešel.+ Projde mu hlavou. On si souloží a tady jede benefiční akce, to snad není pravda. Za to mu ještě vyčiní.
Miyavi
Tak samozřejmě, že to celé dotáhl do konce. Přece tu nebude někoho obírat, aby z toho pak nic neměl. To ovšem neznamená, že by si nedal záležet a rozhodně se nestará, jestli hlas jeho momentální společnosti půjde slyšet ven nebo ne, však co, všichni koukají na porno, tak tohle mají jako lepší alternativu. Zrovna si natahuje kalhoty a čeká, až ten chudáček s připitomělým výrazem sleze ze stolu, když dovnitř vletí manažer jako urvaný ze řetězu a zarazí se v půli kroku, stejně jako v půli nadávek na jeho adresu. Uchechtne se s pozvednutým obočím a zapne si kalhoty s naprosto spokojeným výrazem ve tváři.
"Byl k neutahání no." Okomentuje jeho výtku, že už měl být dávno někde jinde svým osobitým způsobem. Zkontroluje svůj vzhled v zrcadle a s pískáním kolem manažera proběhne se smíchem, kdyby mu náhodou chtěl jednu střelit. V zákulisí dostane kytaru na krk a jako největší king si to nakráčí na podium vedle Gakka a mrkne na něj. Tohle uvolnění před koncertem mu přišlo vhod. Samozřejmě si mu neodpustí skočit do řeči na pár místech, kde se to hodí a vyslouží si tak salvu smíchu z hlediště, než se do toho oba dva obují. Je to dokonalý koncert, ladí jim to spolu naprosto perfektně a k tomu je všechno dokonale připravené. Lepší show dlouho nikde neviděli, o tom je Miyavi naprosto přesvědčený. Sám by se nespokojil s ničím menším, i když podvědomě tuší, že si svůj pozdní příchod ještě pěkně vyžere až do posledního drobečku. No ale z druhé strany někdo jako Gakku by mu zrovna tohle mohl odpustit, hned jak mu vyklopí proč? Mohl by! Nakonec po ještě dvou přídavcích se odeberou do zákulisí a on se spokojeným výrazem odevzdá kytaru.
"Ostatní se můžou jít zahrabat, tohle bylo The best…" Oznámí mu nadšeně a v očích mu vesele jiskří. Nejradši by se na něco vyšplhal kolik má zase energie, nakonec to odnese jedna bedna, kterou na kolečkách tlačí pryč a on na ni vyskočí a kousek se sveze a u toho se vlní horní polovinou těla do rytmu hudby z rádia.
Gackt
Nakone sleze z pódia úplně splavený, hned sáhne po ručníku a otírá si s ním obličej, ale šťastně se usmívá, protože to přesně bylo takové, jako to vystihl Miyavi. Povedlo se jim to bez zaškobrtnutí a ještě si to maximálně užili a podle něho tu spontánní náladu dokázali přenést i na celé publikum. Možná to nevzali tak vážně jako jejich kolegové, i přes fakt, jak vážné bylo téma benefice, ale někdo to všechno trochu odlehčit musí. A Miyavi byl mistrem vtipu a on v podstatě taky, akorát svým způsobem, kdy u toho nehnul brvou. A stejně se všichni smáli. Hodí ručník asistentce a pro změnu dostane do ruky lahev s vodou, kterou do sebe poctivě obrátí, než vykročí rovnou k šatnám. Potřebuje sprchu a dát se do kupy, protože se odsud přemisťují rovnou na oficiální večírek. Vůbec mu to nevadí, necítí se tak vyčerpaný, aby jet nemohl nebo nechtěl. Po cestě ho sleduje, jak skotačí před ním, vyskakuje na bednu a nechá se vézt a manažera z toho bere infarkt, ale nic mu nevyčítá, protože má díky němu víc než dobrou výplatu. Nic nezkazili, mohou si dělat, co chtějí, protože všichni ti lidi přišli jenom kvůli nim. U šatny ho popadne za spodní lem trika, z té krabice ho stáhne, div se Miyavi nepřerazí a přitáhne si ho těsně k sobě.
"Padej se dát do kupy a nezdržuj zase. Jedno vzdychání nám všem stačilo." Řekne mu, aby bylo jasno, že o všem ví. Pochybuje, že by ho tím dostal do rozpaků, ale není na škodu, aby věděl, že byl přistižen. Vůbec mu nedá šanci reagovat a zapluje rovnou k sobě, když se za ním dveře zaklapnou.
Miyavi
Veze se jako největší hvězda a ještě tomu chudákovi, co ho tlačí; přikazuje, aby je rychleji, protože se neskutečně vleče. Má naprosto dokonalou náladu, nikdo mu neřekl ani popel, ani manažer a od toho to v první chvíli opravdu čekal. Miyavimu projde prostě vždycky všechno a tak to má být. Už, už se chystal seskočit dolů, aby zaplul do šatny, tu sprchu už opravdu potřebuje, dva výkony na večer nejsou žádná hrůza ale bez sprchy by to rozhodně nešlo. Gaaku ho ale stáhne takovým způsobem, že se málem přerazí..už zase!!!!
"Když mě zmrzačíš, tak budeš mít po srandě." Oznámí mu se smíchem , když se narovná a pět čísel ho převýší.
"Stihl jsem to akorát!!" Brání se a koutky mu u toho cukají, rozhodně mu vůbec nevadí, že ho někdo slyšel ani, že ho slyšel on sám.
"Tobě se to nelíbilo? Škoda, příště se budu víc snažit." Vrátí mu to i s úroky a raději se rychle odporoučí ke dveřím, co kdyby to náhodou už přestřelil anebo, že by ještě?
"Jen kvůli tomu, abys měl radost." Dodá za dveřmi. Dopřeje si dlouhou sprchu, převlékne se do čistého a přesně padnoucího outfitu a kopne do sebe ze dva panáky z flašky, kterou mu už hezky někdo podstrčil. Rozejde se ke dveřím s úmyslem už vážně jít, v půli kroku si to rozmyslí a přihopsá zpátky, aby do sebe kopl ještě jednoho a už opravdu vyjde ze dveří. Vedou ho rovnou do auta vypadá opravdu naštvaně, když musí jet sám a bez Gakka,prý aby to mělo efekt. +Ví kulový, jaký by to mělo efekt+ Proběhne mu skoro až naštvaně hlavou a aby jim dokázal, že to nebyl dobrý nápad, vytáhne se půlkou těla ze střešního okýnka a tak dorazí až před budovu, kde se večírek koná. Vyslouží si hromadný potlesk fanoušků a tak se bez váhání vytáhne nahoru a sjede zadkem po střeše auta až na zem. Zasekne se před vchodem neskutečně dlouho, protože se prostě podepíše všem a přes to nejde vlak, když se ohlédne, už přijíždí auto s Gakkem, ke kterému hned přistoupí pořadatel a domlouvá mu, že takhle by to prostě nešlo, že jsou sice fanoušci nadšení ale…
Gackt
Nakonec už se žádného dalšího vzdychání nedočká, takže si to Miyavi buď vzal k srdci nebo to nestihl. +Nebo už nemůže.+ Pomyslí si pobaveně, ale i on se dá do kupy, vezme si na sebe bílý oblek, pod něj černou košili a kravatu a samozřejmě brýle s blyštivými kamínky po stranách. V té černé vázance má vsazenou perlu a když jeho limuzína zastaví, ani se nestačí rozhlédnout, usmát a začít mávat, protože v tu chvíli je u něj pořadatel a buzeruje ho, jako by snad on mohl za to, že Miyavi ještě není uvnitř. Okamžitě se zamračí a zjede ho zpátky, že jeho to ale vůbec nezajímá a ať si svoje problémy vyřeší sám nebo s kompetentní osobou a vykročí po koberci. On se nepodepisuje, ale září na všechny strany a sem tam se s někým vyfotí. Takhle dojde až k Miyavimu, který už se probojoval skoro ke dveřím, ale dál zdržuje, popadne ho jednou dlaní v pase a prostě ho odtáhne dovnitř, protože má sílu. Na oko to ale vypadá, že ho jen přátelsky odvedl. Samozřejmě, že oblek na Miyaviho nikdo nedostal, ale s tím snad ani nepočítali. U stolu sedí vedle sebe, jsou to ty velké kulaté, kdy se musí polovina lidí otáčet, aby viděla na pódium, ale naštěstí ne oni dva. Musí se zdravit kde s kým a vyměňovat si kopu zdvořilostí, odbýt si poděkování i proslovy a vyhodnocení celé akce včetně předávání šeků, než nastane ta chvíle, kdy se všichni mohou začít volně pohybovat po místnosti a konverzovat. Na odjezd je ještě brzy. Kolem obou dvou je narváno, nemají na sebe ani chvíli, ale asi dvakrát si neuhlídal pohled, když ho hledal očima v davu a díval se, s kým flirtuje a jak se u toho usmívá. Aby si mohl porovnat, jak se usmívá na něj. Nakonec se mu připlete do cesty přesně ve chvíli, kdy se Miyavi otáčí, aby od někoho odešel a nechá ho do sebe skoro nabourat. Hned očima provází jeho výraz a vtiskne mu do dlaně sklenici se šampaňským, které mu nesl.
"Hmm tak na náš úspěch." Broukne a pozvedne sklenku. Už se těší, až Yoshikiho bude trápit s tím, že jejich part byl lepší.
Miyavi
Málem hlasitě vypískne, když ho popadne v pase a táhne ho dovnitř.
"Ale já…-"+Jsem se měl ještě asi dvacetkrát podepsat+ Dokončí si v hlavě a protočí nad ním oči v sloup. Scény tu dělat nebude a tak se nechá celkem klidně odvést dovnitř, kde už je narváno. To je přesně něco pro něj. Už už se rozhlíží, kde by co provedl, jenže jeho elán dostane, co proto, když musí neskutečně dlouhou dobu sedět na místě a poslouchat. Tohle bude jeho smrt, no vážně! Pořád se vrtí, nic na stole nenechá na pokoji a když mu málem spadne věž z prázdných sklenek a vyslouží si tím několik podmračených pohledů, skoro uraženě se zapře do opěrky a založí si ruce na hrudi. +Konec konec konec+
"Už ať je konec proboha." Dokončí šeptem, ale samozřejmě i on umí být zdvořilý a co se týče benefice, to platí dvojnásob. Takže si se všemi vymění zdvořilé fráze a poděkuje upřímně za možnost tady být, než se rozejde volná zábava. Je vlastně všude a nikde. Nutno dodat, že je mu celý tenhle večírek malý a on nepromarní ani jedinou příležitost se s někým pozdravit. Dokonce zahlédne i pár tvorů, se kterými v minulosti něco měl, u těch se zdrží o trochu déle a neodpustí si laškování a samozřejmě naprosto nenápadné otlapkávání, však on se někdo chytí a pak si ho odtáhne stranou. On by věděl, koho by si nejradši odtáhl stranou a taky, že si ho najde, protože to v kávárně pořádně nedomluvili. Otočí se a ocitne skoro přilepený na hrudi, na hodně pevné hrudi Gakka.
"Uh…já se o tebe jednou přerazím, to mi nedělej, jestli mě nechceš mít na svědomí." Prohodí se smíchem ale sklenku si převezme, i když on by si dal raději něco ostřejšího.
"Snad jsi o něm nepochyboval." Opáčí mu ale sklenku pozvedne taky a jedním plynulým douškem ji vyprázdní a odloží na nejbližší stolek, on to někdo uklidí.
"A co takhle něco…plamenějšího." Naznačí mu svou nezřízenou chuť na panáka.
"A teď výjimečně nemyslím tebe." Bez poznámky by to rozhodně nešlo a bez mrknutí už vůbec ne. Popadne ho v pase a už ho táhne k baru, kde ho rukama na ramenou usadí na barovce a sám se víc něž půlkou těla rozvalí přes pult a snaží se zaujmout obsluhu, aby jim objednal dva panáky.
"Tohle bude na dlouho." Oznámí trochu nespokojeně a zavrtí se hlavně v zadních partiích.
Gackt
"Hlavně mi nepolej ten oblek." Řekne mu vážně, protože nejen že stál majlant, ale navíc je bílý. Pak se ale upřímně usměje tomu jeho komplimentu o plamennosti. A to ještě rozhodně nic neviděl. Nechá se od něj odvést na bar, kde se posadí a sleduje ho, jak se nevybíravě rozvaluje po barovém pultu. Všichni barmani mají samozřejmě plné ruce práce a zatím se mu nevěnují. Gackt se mu věnuje. Zrovna si totiž prohlíží jeho vrtící se pozadí na barovce, protože se nikdo nedívá, ani Miyavi ne. I tady se na ně pořád někdo lepí, letmo se dotýká jejich ramen a zdraví je a nakonec se Miyavi dočká a obsluha jim nalije dva panáky. Připije si s ním podruhé a zadívá se na mu do očí.
"Takže Miy, srdíčko, hodláš se mi opít do němoty, aby sis nic nepamatoval nebo si myslíš, že to dá zvládnout i s tou hladinou alkoholu v krvi?" Pokračuje tam, kde spolu před tím skončili a rozhodně ho nemíní nechat na pokoji.
"Víš, ono se to nezdá, ale ten alkohol opravdu otupuje smysly a zastírá paměť a já bych docela rád, aby sis to pamatoval všechno. A taky vydržel všechno." Pronáší tlumeně, ale přímočaře a dívá se mu u toho pořád přímo do očí. Zatím kolem něj neviděl nikoho, kdo by podle něj stál za řeč, ve smyslu jeho konkurence. +Ty přece nemáš konkurenci.+ Pomyslí, si když se v duchu poplácá po rameni a snaží se udržet vážný výraz tváře.
Miyavi
Nehodlá se z toho baru odlepit, dokud se mu konečně nezačne někdo věnovat. Nakonec stejně musí, protože se objeví pár známých, s některými si vymění jen kývnutí hlavou a pozdrav a některé prostě obejme a se smíchem s nimi prohodí pár slov. Jsou tu lidi, které neviděl, jak je rok dlouhý a je to škoda, zablbnul by si a rád. To už jim ale přistanou panáky na stole a on toho svého popadne a připije si s Gakkem, který očividně hodlá pokračovat v nedokončeném tématu. Opře se bokem o pult, spíš se zase trochu rozválí věnuje mu upřený pohled do očí.
"Moje hladina alkoholu je zatím naprosto v pořádku, neměj obavy….navíc pořád čekám na to Tvoje naprosto neodolatelné balení a zatím." Připomene mu jeho slova, jenže si musí chtě nechtě přiznat, že na něj dokonale působí už od první chvíle, kdy se mu pověsil na záda. Nejradši by ho popadl a odtáhnul někam stranou, ale i on si uvědomuje, že zrovna s ním by byla škoda odbýt si někde jenom nějakou rychlovku.
"Pořád jsem přesvědčený o tom, že rozhodně vydržím všechno." Dodá ještě, a přejede si jazykem po horním rtu. Takhle konverzace se zase začíná ubírat tím správným směrem, stejně jako v kavárně a víme, jak to dopadlo. Ještě chvíli a bude zase potřebovat vypustit páru.
"Takže to vypadá, že máme dvě možnosti." Naznačí mu ukazováčkem, aby šel blíž k němu a nakloní se k oušku, aby mu mohl říct to sladké tajemství.
"Budeme se tvářit, že nás to tu hrozně baví a pokračovat do té doby, než to nevydržím a bude mi jedno, kde jsme."Dlouze si vzdychne do jeho ucha.
"Anebo to tu prostě zabalíme a ty mi ukážeš, co jsem podle tebe ještě neviděl a nezažil…Jedna z těch možností je lákavější a já si nejsem jistý, která z nich to je..pomůžeš mi?" Dokončí, když se od něj mírně odtáhne, aby mu koukl hodně zblízka do očí a těkne obočím nahoru a dolů s jasnou výzvou, která se mu odráží v kompletně celém výrazu.
Gackt
Zdá se, že si jeho pozornost plně získal, protože Miyavi se točí tělem k němu a zapomene na všechny, kdo se kolem něj motali. Okamžitě se chytí na nahozenou udičku.
"Vždyť já už tě přece balím." Povzdechne si.
"Nikdy bych si nemyslel, že budeš na takové ty pitominky okolo, vypadal jsi spíš na přímočarý typ."Uvede to na pravou míru. +Já jsem přímočarý typ.+
"Ty si chceš hrát na obletování, květinky a letmé doteky?" Vede si dál svou a zasměje se, když si Miyavi stojí na tom, že by s ním mohl dělat opravdu cokoliv. On ví, že by ho zničil, kdyby chtěl, ale nechce, aby měl na něj špatné vzpomínky. Při té výzvě se k němu doopravdy nakloní a nechá si od něj pošeptat, co má na srdci. Promne rty o sebe, než se na něj znovu podívá. Rozhlédne se po okolí, ale vypadá to, že už by skutečně odjet mohli. Takže on to doopravdy chce? No dobře... věří mu, že po tom nebude běhat a vytrubovat všude do světa, co se za zdmi jeho domu dělo. Možná je to blázínek, ale rozum má, to on ví.
"Nevím, co bych měl z toho, kdybych sledoval, jak postupně odpadáš pod stůl. Možná další zvukovou kulisu, až bych se ocitl moc blízko některému ze závěsů." Dobírá si ho. Nakonec zaplatí pro změnu tuto útratu a sklouzne z barovky. Vezme ho kolem pasu a vede ho směrem k zadnímu vchodu. Nepotřebuje se zase prodírat davy a fanoušky. Po cestě zavolá řidiči, aby dojel s autem tam, ale není to limuzína ani auto s řidičem, je to jeden z jeho supersportů, dnes zářivě bílý, ladící k jeho obleku. Převezme si klíčky a nechá křídla, aby vylétla nahoru, když se do něj sebevědomě usadí a přepásá svoje tělo závodními pásy. Počká i na něj a samozřejmě už si ladí řízení. Ozve se ohlušující řev motoru, když auto vyrazí od krajnice a vydá se po noční silnici rovnou k němu domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat