Gackt x Kaz - Ty jsi pěkná opice

(pláž)

Kaz

Od té osudné rány od Gakka se všechno pomalu vrátilo do normálních kolejí. Nutno dodat, že po tom všem a jejich odchodu do Kazova tajného hnízda si to všechno…vyříkali hodně rychle. Vlastně může být rád, že jeho zašívána vůbec přežila, protože tohle byla neskutečná smršť, vlastně podobnou ještě nezažil. I Kazův papoušek se radši odporoučel pryč, hrozilo totiž, že ho něco, co lítalo kolem, trefí. Při návratu do tábora si neopustil sem tam po Gakkovi kouknout a pokochat se a pořádně. Něco se změnilo od celého incidentu a on to moc dobře neuměl rozluštit. Nic to ale nezměnilo na jeho rozhodnutí tady zůstat a nechával si ho zarytě pro sebe. Možná tak počet kamarádských opic a jeho schopnost orientovat se v počasí a drobných detailů, které se dají vypozorovat v přírodě. Už zjistil, který z hadů je jedovatý, nebylo jich tu moc. U těch nejedovatý se bavil tím, že je chytal, jakoby to byly jeho nejmilejší domácí mazlíčci a občas jimi strašil ostatní. Od Satsuke málem dostal hrncem po hlavě, stejně jako měl málem na svědomí Uruhův infarkt. V nestřežené chvíli se vždycky ztratil a hledal místo, kde staví loď. Taková nevinná sabotáž, když jim několikrát přeříznul provaz, aby nemohli odplout. Bylo by mu to svým způsobem jedno, jenže čím dřív odplují, tím dřív někoho přivezou a jeho budou nutit k dojezdu a to on prostě NECHCE! Tváří se naprosto nezúčastněně, když Hide už asi po páte nadává, že ty jsou ty opice mrchy a kazí jim to. +Jooo kdyby opice+ Pomyslí si pobaveně, když zrovna sedí u snídaně s výrazem, že je jídlo momentálně jeho jediná starost. Všiml si moc dobře, kdo se s kým baví a kdo ne, postřehl drobné změny ve vztazích kolem a má trochu škodolibou radost z toho, že Uru a Hide jsou očividně na válečné stezce...možná. Za to Hyde se tváří jak u mučení a jemu je to vážně líto. Snaží se ho rozptýlit, moc velký účinek to ale nemá a on může sledovat jen jeho odchod směrem k pláži. Nějak to nekomentuje, jen si jde po své práci a naplánuje si dopolední chvilku na rybách. Vrací se až na oběd, kde opět nejsou kompletní. Uru si vezme jídlo a mizí z dohledu, Hide žvýká to svoje se zvláštním výrazem; Rei a Kai se obírají, jak dvě zamilované opice. Protočí očima v sloup, než i on vstane s úmyslem se vytratit a pokračovat ve své sabotáži, dokud jsou tady. Hyde se neumí po džungli pohybovat tiše, uslyší ho, jestli jej potká, o tom nepochybuje. Za to Kaz sám dokáže téměř nepozorovaně proplétat džunglí jako nikdo tady. S naprosto nenápadným výrazem, který by mu nemohl věřit nikdo, se začne sunout mezi stromy, v kapse ho hřeje nůž a v hlavě jasně daný plán. Ať si ostatní… on tu prostě chce zůstat a udělá pro to cokoliv. Za chvíli se ztratí v podrostu a cestu mine Hyda a Aoie, jak si to šinou k vodopádu, aniž by o něm věděli. Klidně si počká, až jsou dostatečně daleko a pokračuje ve své cestě. Zastaví se na okraji džungle, skrytý ve stínech a vyčkává, jestli se náhodou někdo neobjeví, jestli mu papoušci nebo varovný křik opic neprozradí, že se někdo blíží. Teprve pak se přesune k lodi a přeřezává provaz skoro až umělecky, aby zubaté ostří vytvořilo dojem, že byl překousán.

Gackt

Potom, co se k němu Kaz zase vrátil, už se při jejich společných chvilkách radši vůbec nezmiňoval o žádných možných poutech nebo vazbách, které by mezi sebou mohli mít. Jak se zdálo, posledně to nevzal vůbec dobře a on se zařekl, že už žádné rádoby hluboké emoce do jejich vztahu tahat nebudu. Vlastně pozor - nebyl to vztah! Neměl s tím zase takový problém, i když si o tom v duchu myslel svoje, ale moc dobře věděl, že to tak bude nejlepší, i kvůli jejich návratu do reality doma. Jak by si k sobě mohli najít cestu takoví dva jedinci jako oni? Dost na tom, že nad něčím takovým vůbec přemýšlí. Nepřipadalo mu, že Kaz by cokoliv z toho cítil stejně. Miloval tenhle ostrov, ne jeho, a bylo to na něm hodně vidět. Byl rozhodnutý užít si, co to dá, dokud je to možné. I on byl dobrým pozorovatelem v tom, co se ve skupině děje a v duchu si napočítal, že těch, co chtějí odplout, je mnohem víc. To nebylo dobré. Vědě, že s ním a Kazem tu chtějí zůstat už jenom Aoi a Hiro. A to bylo hodně málo. Z dvanácti lidí se chce osm nasoukat na loď a odplout vstříc moři, na kterém se neumějí kromě Satsuki plavit, a k tomu to počasí. Kdo mohl vědět, jak bude zítra? Hide si vedl svou, že ostrov není daleko a že už jsou schopní vypozorovat blížící se bouře, ale to Gackt odmítal. Na lodi při ztroskotání to nepoznali ani mořské krysy. Jediný, kdo teď vypadal na to, že by mu to mohl rozmluvit, byl Uruha. Znamenalo to vrazit mezi něj a Hideho ještě větší klín, ale pokud mohl zachránit alespoň jednoho z nich udělá to a udělá to skrz Aoiho. Pokusí se ho přemluvit, aby tady udržel i Hyda a bude mít dobrý pocit, že je to alespoň půlka. Aoi to prostě musí zařídit. Byl rozumný a bez konfliktů, takže tomu Gackt věřil. Sám byl zrovna na pláži a blížil se k lodi, aniž by to věděl. Neslídil po nich a neptal se, byl paličatě přesvědčený o tom, že ho to nezajímá. Dřív než lodi samotné si ale všimne Kaze a zastaví se v půli kroku, aby se přikrčil víc ke křoví a chvíli sledoval, co to provádí.

"Ty jsi pěkná opice." Pronese si tiše pro sebe a má samozřejmě na mysli Hideho nadávání. Ale proč to Kaz dělá? Proč je prostě nenechá, aby se přizabili, když chtějí? Jakmile si je jistý tím, co vidí, prostě k němu s rukama v kapsách vykročí a vítr mu cuchá vlasy. Dřevěná konstrukce je posazená na starém nafukovacím člunu a nutno dodat, že loď nevypadá vůbec zle. Tohle od Hideho nečekal. To plavidlo skutečně působí dojmem, že je unese a někam dopluje. Jak to udělali? +Chyba číslo jedna. Nepodceňuj svého nepřítele.+ Napadne ho a zastaví se až u něj a jeho počínání.

"Mohls jim to rovno propíchnout, ale guma je dost tvrdá, chápu. Co nechápu je to, o co ti jde. Doufáš, že něco přijede dřív, než se jich půlka zabije?" Zeptá se ho měkce na jeho pohnutky.

Kaz

Zrovna před chvíli zkontroloval svůj poslední řez a musí se v duchu poplácat po rameni. Ať si o něm myslí co chtějí, ale on si umí poradit a teď to jde moc dobře vidět. Dokonce, když zkoumá provaz hodně zblízka je přesně tak oškubaný, jak kdyby to měly na svědomí opravdové zuby a ne čepel nože.+Tsech dávám ti po hubě ani o tom nevíš Hide.+ Pomyslí si s nádechem pomsty ve svých myšlenkách a udělá krok stranou, aby se pustil ještě do jednoho. Udělá jim pěknou čáru přes rozpočet, protože to zase budou muset splést dohromady ne-li udělat úplně nové provazy, aby je to bezpečně udrželo. Je hodně spokojený sám se sebou, jen do chvíle, kdy mu nad hlavou proletí papoušek a on zaslechne Gakkův hlas. +Přistižen při činu, nedával jsi pozor Kazi!+ Vynadá si v duchu, byl tolik spokojený se svým výkonem, že si přestal hlídat okolí, jinak by slyšel opice, které se v korunách přesouvají pryč. Schová nůž za záda, jako malý kluk, kterého nachytali, jak propichuje zlému sousedu pneumaticky a krátce pokrčí rameny.

"Opice nepropíchnout gumu." Vysvětlí, proč to dělá tak složitě, zatváří se u toho naprosto nevině. Jenže pak dojde na vysvětlení jeho pohnutek a on musí přešlápnout z místa na místo. Nemůže mu přece odhalit jeho plán nebo může? Pochopí to Gakku, že tady prostě chce zůstat a že nechce, aby ho ostatní tahali domů? Nakonec se rozhodne se mu svěřit, on by ho přece pochopit mohl no ne?

"Když neodplují bude trvat dýl, než nás někdo najde." Oznámí mu s naprostým klidem a odstoupí o krok od lodi, když se mu na rameno snese papoušek, kterého pohladí a ona mu za odměnu něžně okusuje prst. Už se od něj skoro nehne a on je za to rád. Už je tady opravdu jako doma.

"Pokud je tu udržím ještě týden, neodplují dřív jak za měsíc, proudy je nepustí." Dokončí ještě, když kývne hlavou směrem k moři. Už ví o každém kamínku, o každém zrnku písku, stejně jako o sebemenším pohybu moře.

Gackt

Zrovna si prohlíží přeřezaná lana, když Kaz kápne božskou. Po první větě k němu obrátí oči zbavené modrých kontaktních čoček a prohlédne si jeho tvář a pak jimi přeskočí na papouška, který Kaze láskyplně ozobává.

"Už jsi jí dal jméno?" Zeptá se, když se jeho obličej ozdobí jeho typickým úsměvem, ale Kaz pokračuje a jemu ten výraz zase malinko opadne, když sklouzne pohledem zpět na loď.

"Kazi, nevím úplně přesně, proč nechceš, aby nás někdo zachraňoval, ale zůstávat tady je stejně nebezpečné jako odplout. Nevíš, jak tady probíhá zima, nevíš, jestli sem dolehne zemětřesení a vysoké vlny, strávil jsi tady...." Zasekne se, protože si vůbec není jistý tím, jak dlouho tady jsou. "Kromě toho, zůstat je tvoje rozhodnutí, ale co volba ostatních?" Rozhodí dlaní a v tu chvíli mu to zní trochu pokrytecky, on se taky snaží ovlivnit volnu ostatních...

"Zapomeň na to, co jsem řekl. Proč pro pána nechceš domů?" Zamračí se na něj a dá si ruce v bok. Tohle si teda nedomluvili. On už se vidí u bazénu v Kuala Lumpur a jediné, co chce, je dostat se tam živý a ne polomrtvý na Hideho bárce.

"Nemůžeš tady žít. To k životu není. Není tady nic. Jsi muzikant. Máš tam rodinu, přátele, povinnosti." Vyjmenovává. +Mě.+ Doplní si v duchu, ale pořád není smířený sám se sebou a tím spíš, když vidí, že Kaze to stejně nezajímá.

"Já tady nezůstanu." Přece jen to na něj zkusí, aby z něj vydoloval alespoň nějakou možnou reakci na to, jak to spolu mají, ale pak se jen tak náhodou ohlédne přes rameno a najednou vidí. COŽE??? Na obzoru, docela daleko pluje loď. Není jasné, odkud kam, ale je tam. Pravděpodobně je nikdo nemůže vidět, pokud je přímo nehledají a plují kolem náhodou a navíc nejsou u pláže s vrakem. Přesto je to jako by do něj uhodil blesk. Rozeběhne se po pláži sprintem směrem k moři a podél, křičí a mává rukama, snaží se upoutat pozornost, ale je to k ničemu, nemá nic, čím by dal signál. Stejně mu trvá několik desítek nekonečných minut, než to vzdá a než mu dojde, že ta maličká loď mizí v dálce a odplouvá. V tu chvíli zůstane stát na pláži s rukama podél těla a očima upřenýma někam do neznáma a dopadne na něj síla neskutečné deprese. Do žil se mu před chvílí vylil adrenalin a pocit, že jsou konečně zachráněni, ale nic není horší, než když přijdete o naději. Vůbec není schopný pochopit, že ta loď nepřijela pro ně. Že ho prostě neviděli. Kouše to hodně těžko a něco se v něm nebezpečně láme. Nesmí propadnout depresi, nesmí. Zatíná dlaně v pěst a bojuje s pocitem, že si sedne do písku a prostě se vzdá.

Kaz

"Strávil jsem tady tolik času, abych věděl, že jsem tu doma." Začne s naprostým klidem, ale na tom, co Gackt říká je něco pravdy. Nechal se ovlivnit svým vlastním přesvědčením a neměl by bránit ostatním v odjezdu, i když je to nebezpečnější, než zůstávat, je to jejich volba, stejně jako se rozhodl on sám. Chvíli jen beze slova kouká do písku, než začnou padat slova jako rodina a přátele a hudba. Za každým z nich jen zavrtí hlavou, nikoho z nich by přece úplně neopustil, ostrov není tak daleko, tím si je jistý. Jenže pak padne i věta o tom, že tu nezůstane. Podvědomě to věděl a stejně se uvnitř jeho nitra něco bolestě sevře. Jak by někdo jako Gackt mohl zůstávat zde, to je prostě blbost, i když…Koukne mu upřeně do tváře, kousajíc si spodní ret a v jeho očích je vidět náznak zklamání. Ne, není mu jedno, i když si to Gackt nejspíš myslí a je to dobře.

" Já vím, že ne…" Začne pomalu a odmlčí se, když uvidí Gakku loď a rozběhne se po pláži. On sám zůstane stát na tom samém místě a s mírně staženým obočím na ni kouká.

"Bohužel." Dodá si pro sebe, když vztáhne ruku k papouškovi.

"Měli bychom je nechat jet Cami." Zamručí s dlouhým výdechem a koukne na přeřezané provazy. Ne, není to dle jeho názoru dobrý nápad někam plout ale to přece není jeho život, on nemá právo za ně rozhodovat. Později sem donese nové provazy a ať si dělají, co chtějí. Tahle bárka popluje a pokud jim vyjdou proudy dostanou se tam v celku. Hide je sice magor, ale tohle zvládl na jedničku. Pohled mu padne na Gakka, který stojí uprostřed pláže a vypadá…Dlouze se nadechne, než mávnutím rukou nechá papouška odletět a vydá se jeho směrem s rukama zabořenýma hluboko v kapsách. Stoupne si vedle něj hledíc na obzor a bez dalšího přemýšlení stiskne jeho dlaň v té své.

"Přijede další, už to nebude dlouho trvat…jsme tu tři týdny, dýl jak měsíc to trvat nebude." Řekne, jakoby tomu opravdu věřil.

"Myslím si, že kolem není moc možností, připlují a pojedete domů." Oznámí mu pevným hlasem a ruku zase pustí.

"Nepřestávej tomu věřit, máš v sobě dost sílu, nejvíc z nich všech." Stáhne znovu obočí k sobě a otočí se, aby zamířil podél pláže, nemůže mu říct, co cítí uvnitř. Gakku tu zůstat nechce a on nechce domů. Volba je jasná.

Gackt

V podstatě ho ani neslyšel přicházet. Jen ucítí jeho dlaň ve své a jemně ji sevře, zatímco pořád rozechvěle hledí před sebe. Tak strašně chce domů a tak strašně Kaz nechce. V mysli se mu odrazí jeho slova Já vím, že ne. On to ví, že se rozdělí. A je mu to jedno. Zkusil to a nevyšlo to. Kaz mu ze sebe neodkryl nic, není co odkrývat. Momentálně se mu hrdlo stahuje vlivem obou těchto událostí a je pro něj velmi těžké zachovat si tvář a udržet ji alespoň tak, jak teď vypadá. Poslouchá jeho hlas a jeho slova, která mu mají dodat novou kuráž a motivaci, ale... přiměje se k jedné ze svých masek, když odhodlaně přikývne, aniž by odvrátil oči od toho neznámého bodu pře sebou a pak se ho Kazova dlaň pustí a on uslyší jeho odcházející kroky. A to je... všechno. Těžce se nadechne, ale má pocit, jako by mu na hrudník někdo složil nákladní vůz plný kamení. Jde to těžko a bolí to. A on ví, že Kaz dal přednost ostrovu před čímkoliv jiným. Tak snadno... byl by blázen, kdyby na něm dál trval. Nakonec se i on otočí po vlastních stopách. Musí se pokusit najít Aoiho a vysvětlit mu, jak se všechny věci mají. Aby mu pomohl přesvědčit Uruhu a Hyda, aby na tu loď nesedali. Ještě jednou se ohlédne, aby si ji prohlédl a pak přesune oči na Kazova teď už docela malá záda. Nikdy v životě se mu nestalo, aby si někoho vzal do hlavy rozuměl si s ním a on mu tak dokonale řekl Trhni si. Musí se chtě nechtě podívat na nebe a hořce se pousmát. +Tohle se vám nebesa povedlo. Trochu jste mi to vrátila.+ Pomyslí si. Kolikrát tohle někomu udělal on...

(Konec)