Aoi x Hyde - Je jako ty...- Část 2.

(pláž)

Hyde

Zatváří se nadmíru spokojeně, když mu odsouhlasí pobyt na pláži až do večera. Mohl by tu být s ním i týden a byl by spokojený, vydrželi by nejíst? No to asi ne, ale klidně by to zkusil! Tulí se, jak kdyby v životě necítil teplo lidského těla a ruka už si zase dělá, co chce a míří všude možně i nemožně.

"Čtyřkolky…to by bylo podle mého gusta, budeme tu mít všechno na co si jen vzpomene, hlavně sebe." Dodá ještě s trochu zasněným výrazem, tímhle ho Aoi dostal do kolen. Už to vidí, jak tu bude řádit a pustí na světlo růžky. Mohl by na tom jezdit pořád dokola. Teď ale nechá všechny podobné představy stranou, protože už rty mapuje jeho hrudník a s provokativním blýsknutím v očích sleduje, jestli ho dokáže dostat do toho správného rozpoložení. Působí na něj strašně a chtěl by ho znovu. Je to šílené, před chvíli myslel, že už se nenadechne a teď.

"Nemůžu se na Tebe jenom koukat, promiň." Zatváří se jako nevinnost sama, ten výraz by mu nemohl uvěřit ani ten, kdo ho nezná. Bříšky prstů skoro neznatelně pohladí jeho chloubu a rty se otře o bradavku, kterou zrovna míjel.

"Hrozně provokativně tu ležíš víš." Pokračuje dál ve svém svádění, aby pomaličku polehoučku vyburcoval a naladil na stejnou vlnu, kterou je momentálně pohlcen.

"Už to zase děláš." Obviní ho měkce, když se poposune, aby si uzmul jeho rty v zatím jen velmi procítěném polibku.

"Zase se mnou provádíš hrozné věci, že se nestydíš." Dokončí tichým hlasem a popotáhne si jeho spodní ret. Věnuje mu dlouhý pohled do očí, aby zjistil, jak moc s ním dokáže provést, jestli na něj působí, tak jak by chtěl.Už to několikrát vidět a chce to vidět znova, do večera daleko, odpočívat přece můžou..po tom.

Aoi

Málem se rozplyne, když mu Hyde řekne, že nejdůležitější věc, kterou tady spolu budou mít, budou oni dva navzájem. To je přesně to, na co on slyší. Takhle by ho kde kdo sbalil velmi snadno. Je to jen chvilka, co skončilo jejich milování, konečně se mu uklidnil dech a srdeční tep, ale Hydovy vroucné rty už má zase na kůži hrudníku, jak tak leží na boku naproti němu. Skloní oči k jeho vlasům a Hyde ze svého místa zahučí jakousi obhajobu. To asi proto, že Aoi utichl už nevypráví, co ještě by tu mohli dělat. Dotek mezi nohama nečekal. Silně se po něm zachvěje a projede jím elektrizující vlna. Pomyslel by si něco o tom, že tady přece leží úplně normálně a povídá si s ním, jako by si s ním povídal večer před spaním v posteli, kdyby byli doma. Jenže... těžce polkne, zatímco se Hyde povytáhne výš a políbí ho. Jako na povel zavře oči a polibek mu něžně oplatí. Ještě pořád si u toho dlaní podepírá hlavu.

"Mám se stydět? Jindy mi to rozmlouváš..." Hlesne, ale tohle je nepochybně nové svádění. V očích mu zahoří teplým ohněm, když se začne trochu uculovat.

"Chceš dohnat všechno, co jsme zameškali v jedno odpoledne?" Řekne mu znovu tiše. Co kdyby mu řekl, že to dostane, až uplave to, co on, než Hyde přišel? Takové týrání... Ale byl by opravdu schopný nechat ho, aby se od něj vzdálil? Kromě toho to Hyde je ten, který si pak nesedne, jemu je to vlastně jedno. On by mohl.. pořád a dokola... jeho pohled se trochu zasní a uvědomí si, že takhle dřív zase tak moc nepřemýšlel, i když ty časopisy s Uruhou kupovali hlavně oni.

Hyde

Samozřejmě mu neujde zachvění Aoiho těla, tuhle reakci dokáže vnímat hodně dobře, hlavně ve chvíli, kdy je na něj dokonale nalazený. S nepřehlédnutelným blýsknutím v očích svůj pohyb v jeho klíně zopakuje, aniž by ještě chvíli opustil jeho rty. Bez dalšího otálení se pomalu přesune nad jeho tělo a nenásilně si vydobude místo mezi stehny.

"Hmm v tomhle se pořád nemůžu rozhodnout, jsi dokonalý, když se stydíš a zároveň vůbec nemáš za co.." Odpoví mu nakonec, když si krátce promne rty o sebe a kloní se k jeho šíji, aby jí věnoval několik dlouhých polibků. Pomalu svými rty sjíždí dolů, zmapujíc celou délku klíční kosti ale ani u ní se dlouho nezastaví, stejně jako si nedopřeje příliš dlouhou zastávku u druhé z bradavek.

"Samozřejmě, že chci...a pak v tom pokračovat ještě hodně dlouho." Ujistí ho naprosto vážně, než krátce vzhlédne k jeho tváři a skoro až ďábelsky se usměje.

"Zešílíš ze mě, to ti slibuji." Vypadne z jeho rtů tiše, když víc dosedne na své paty a skloní se k podbřišku, kterému věnuje několik velmi něžných polibků. Skoro to vypadá, že hodlá dostát svému slibu právě teď.

"Myslím to..." Promluví znovu, než se krátce odmlčí a s pohledem upřeným stále nahoru se otře rty o jeho přirození.

"...naprosto vážně." Dokončí se skoro až provokativním zasmáním, než svůj dotek ještě několikrát zopakuje a pak ho bez váhání vezme mezi své rty. Probudil v něm touhu si hrát a zbavit ho všemožných myšlenek. Možná by pak mohl…+Uvidíme, jestli ho dokážu..mm..přemluvit+ Proběhne mu hlavou a nejspíš by se znovu zasmál, ale teď k tomu nemá moc prostoru.Chtěl by si ho užít trochu jinak ale zatím si není jistý kolik mu toho Aoi dovolí, musí opatrně, aby nic nezkazil, to by neodpustil.

Aoi

Konec volného létání myšlenek všude po okolí, protože Hydova dlaň se mezi jeho nohama znovu pohne a on si už hrdelně zavzdychá, zatímco se to jeho dokonalé tělo přesune nad jeho. Pustí ho na to místo, na jaké chce, i když se mu svaly trochu napnou a byla v tom jasně patrná chvilka nejistoty, ale přece se nic neděje, prostě si na něm dělá pohodlí, takže se vzápětí uvolní. Usměje se, když se mu podívá do očí, protože jeho odpověď je roztomilá. Jeho úsměv neopadne ani ve chvíli, kdy se Hydovy rty přesunou na jeho krk a níž na klíček. Oběma rukama se dotkne jeho ramenou, v motýlích dotecích přejíždí z nich na jeho šíji a spánky a zase zpět, dokud se mu pod rukama neztratí ještě kousek níž, takže zaboří prsty do spleti jeho copánků. Už jsou pěkně pevné od vší té soli, chtěl by vědět, jestli je někdo někdy rozplete a jak budou Hydovy vlasy vypadat. Bude jak princezna, jestli se mu budou tolik vlnit. Tohle je jak trvalá. Po jeho slovech za ním skloní oči a vidí ten divoký lesk. Vůbec nepochybuje, že udělá všechno proto, aby zešílel, ale rozhodně ne v to špatném slova smyslu, spíš slastí, jak to tak teď vypadá. Zatají dech a zatáhne břicho, když se ho rty dotkne i přímo v těch místech a v tu chvíli už má oči k těm jeho doslova přikované. Teď už je jen tak neodvrátí, protože sledovat ho v těchto partiích je něco, co prostě nemůže nevidět. Nadzvedne se na předloktí, ale vydrží to přesně deset vteřin, než se mu hlava zvrátí samovolně dozadu a začne sténat v návaznosti na vší té pozornosti, které se mu právě dostává z jeho úst. Spodní ret se mu jemně chvěje, přinutí se obličej zase předklonit a odívat se na něj a má pocit, že nikdy nikdo nemohl být vzrušenější, než je právě on sám. I v jeho očích začíná hořet cosi mnohem svéhlavějšího a divočejšího. Vtáhne jemně svůj piercing, jak si s ním pohrává mezi steny a písek mu protéká mezi prsty, protože tady nemá ani co svírat a za co tahat. Brzy už se mu chvějí i stehna, jak se kumuluje všechno potěšení, úplně z toho ohýbá prsty u nohou a zatíná svaly, až má strach, že už je nikdy neuvolní nebo ho navrch dostane i křeč a to uvolnění je, jako kdyby někdo sundal obrovský balvan ze sopečného kráteru a nechal všechno žhavé magma volně tryskat.

Hyde

Oplácí mu pohled po celou dobu, kdy se na něj kouká. Neopouští jeho tváři, ani když hlavu zakloní, je to pohled přímo pro bohy…Ne, pro bohy ne, jenom pro něj. Zase je majetnický, nepoznává se, ale touží po tom, aby jako jediný na světě viděl přesně tohle, jako jediný dokázal tohle způsobit. Má na sebe přehnané nároky? Možná trochu, ale on to dokáže! Za začátku jen pomalu pohybuje rty, užívá si každý milimetr prokluzující mezi nimi, jazykem provokuje jeho špičku a sem tam i nechá narazit o své horní patro. Baví ho to, hodně ho to baví, užívá si každá Aoiho vzdech, který se probojuje mezi plnými rty. Zatím se snaží ignorovat své vlastní vzrušení, které se nepřehlédnutelně hlásí o slovo ale tuší, že by mu mohl být dopřána úplně jiná odměna. Tělo pod tím se napne a dosáhne vrcholu slasti, který je schopno unést, neoddálí se, nevidí důvod, proč by to měl dělat, prostě to do poslední kapky všechno spolkne, aniž by přestal laskat bříšky prsty jeho kůži na stehnech.

"Ještě jsme neskončili." Zavrní svým sametovým hlasem a nedá mu nejmenší šanci se trochu vzpamatovat. Musí jednat rychle, dokud není schopný příliš přemýšlet. Je to od něj trochu vypočítavé, ale minimálně za zkoušku to stojí, nepochybuje o tom, že se to Aoimu líbit bude, doufá v to. Nevadí mu být ten dole ale taky ne na pořád. Věnuje jeho chloubě několik motýlích polibků, proplete své drobné dlaně pod jeho koleny a spěšně je nazvedne, aby měl lepší přístup, u toho už se pomalu přesouvá kousek dál a skloní se mezi hebká stehna, ještě je párkrát políbí a škádlivě stiskne zuby, teprve potom začne věnovat svou pozornost i vstupu do Aoiho těla. První jej jen zlehka obkrouží jazykem a bedlivě sleduje každou jeho reakci, aby mohl v případě hodně velké nelibosti přestat. Sebevědomě je přesvědčený o tom, že to nepřijde, ale co kdyby náhodou.

Aoi

I když je stále myšlenkami ještě někde v oblacích, vnímá moc dobře všechno to, co s ním Hyde prováděl. Především ty okamžiky, kdy kolem sebe cítil ten těsný prostor, kdy se jeho špička dotýkala Hydova patra nebo snad skoro krku. Je to hříšné a je to krásné. Od teď dál už si nikdy nedovede představit, že by měl žít bez toho, že by mu třeba někdy řekl ne, tohle už dělat nebudeme. Pořád zírá někam do mraků nad hlavou a v rychlém sledu pomrkává, jak se snaží doletět zpět na zem a ruce má prostě rozpřažené v písku. Jestli se pitomě usmívá, tak pod ty duny strčí hlavu. Kromě toho... nemá mokrá ani stehna ani břicho, takže to znamená, že Hyde... něco se mu v žaludku spokojeně zakroutí. Vůbec si při všech těch myšlenkách neuvědomuje, že mu Hyde jemně zvedá kolena a chystá se tam provádět ještě něco dalšího. Tiše sykne jakési au, když ho kousne a nakrčí při tom nos, ale pořád se culí a evidentně má dohru jako při extázi, jen tohle je mnohem lepší a bezpečnější droga. A na odvykačku fakt nepůjde! Ten pravý návrat na zem přijde až v okamžiku, kdy na svém dost nepatřičném místě ucítí jeho jazyk. Okamžitě se napne a v tu ránu má oči doširoka otevřené. Vlastně to není nepříjemné, asi...? Všechno je to v hlavě. Jeho problém je prostě nandaný v jeho mozku. Copak se takové místo líbá? Asi líbá... Tváře má z toho úplně rudé a stačí chvilka, kdy se nekontroluje a tiše si vzdychne. Je to neskutečné, jak ho tam dole ovládá, ale stejně! Měl by mu něco říct? Trochu se při tom mračí a snaží se zvyknout na ten pocit. Jenže jsou tam místečka, kdy má srovnatelné pocity, jako když mu sahá přímo na penis.

Hyde

Vnímá moc dobře napnutí jeho tělo ale protesty se neozvou. Nemá tedy zatím důvod přestávat a právě naopak zintenzivní své laskání oněch míst, opatrně do něj sem tam vstupujíc špičkou jazyka. Snaží se postřehnout jakýkoliv náznak, že ono místo je zrovna lepší, než to předchozí a o to víc se na něj pak zaměří. Jestli se má dočkat vytoužené odměny musí se hodně snažit, ale nic co by neudělal rád, tohle je to nejmenší. Aoiho hlas a zasténání je další medailí, kterou si rozhodně hodlá později převzít, až bude mít volné ruce…snad to nebude tak brzo. Jedna z nich se mezitím pomalu přesune na místo, kde před chvíli byla, totiž na jeho přirození. Zatím jen zůstává u jemných doteků, větší nálety by teď mohly být ještě pořád nepříjemné. Vyčkává, až na jeho doteky začne taky reagovat a teprve pak ho objeme prsty a pomalu se poprvé pohne nahoru a dolů. Mezitím ale nepřestává s prací o kousek níž, kde po dlouhé chvíli zkusí obkroužit jeho vchod i bříškem ukazováčku a pomalu velmi opatrně do něj proniknout. Trpělivosti má dost, je to potřeba a je mu dost jasné, že právě překonává jistý blok v hlavě Aoie, pokud to teď zkazí, už by ho s tím mohl kdykoliv poslat do háje a to nechce. Prstem pomalu hledá ona místečka, která by případné protesty, jež by mohly přijít velmi rychle, zastaví. Sám moc dobře ví, jak to je příjemné, bude to i pro Aoie snad. Může se jen modlit, že sem na pláž nikdo jiný nezavítá, snad mají ostatní dost své práce a nikdo je tady nevyruší, teď by nejspíš ani on nešel pro rán daleko a to je co říct.

Aoi

Když ucítí jeho jazyk poprvé až uvnitř, je z toho úplně... na to není slovo. Tak velmi se stydí a při tom je to něco neskutečného, protože je vlhký, horký a neskutečně příjemný, ale tam??? Ježiši, vždyť... oh bože, nesmí na to myslet. Hyde se toho tedy rozhodně nebojí. Bude chtít stejné věci i po něm? Jako někdy brzy? Bude to umět? Ucítí znovu jeho ruku na svém přirození, ale zatím ho nedráždí, jen jemně hladí a znovu probouzí všechnu touhu, kterou před chvílí prodělal. Jeho penis začíná pomalu nabývat objem a tvar a stejně tak se on začíná ztrácet. Jednu dlaň má přiloženou k tváři tak, jako se často fotí a už pravidelně hluboce oddechuje a vzdychá, zatím jen bezhlasně, ale výrazně. Oči má zavřené a je jasné, že začíná být duchem nepřítomný, dokonale pohlcený tím, co s ním Hyde dělá. Prostě se tomu poddal a vypnul svět kolem sebe. Existuje jen to, co s ním provádí. Ten průnik si nejdřív ani neuvědomí, dojde mu to až o chvíli později, kdy se začne opatrně pohybovat uvnitř a hledat.... v tu chvíli už má oči zase otevřené, chce se nadechnout a začít bránit, jenže Hyde se dotkne něčeho a on místo, aby vyslovil něco jako Promiň, tohle ne, hlasitě zasténá a celý se propne v zádech. Co to bylo??? A ono se to stane znovu. Má ve svém těle něco, o čem do teď nevěděl a co dokonale popírá všechna jeho přesvědčení.

"Hydo-koi...!" Zalapá prudce po dechu a snaží se, vážně se snaží, nebýt tak slyšet, ale místo toho se pod ním kroutí a propíná, už dokonale vzrušený a připravený na cokoliv, tváře mu hoří a jeho tělo taky. Tohle je šílené... Polil ho benzínem a zapálil!

Hyde, Reita

Aoiho tělo už pěkně hřeje, skoro mu připadá, jakoby před sebou měl kamínka a žádný z protestů opravdu nepřichází. Je to vážně skvělý pocit a jeho sebevědomí si spokojeně pomlaskává nad tím, do jak situace ho dokázal dostat, do jakého rozpoložení. Nepřestává, jen postupně zintenzivňuje své dráždění patřičných míst ať uvnitř něj nebo v jeho klíně, aby mu způsobil dokonalé zatmění a mohl se postupně přesunout na Aoiho tělo a dokončit řádně to, co začal. Poslední pobídkou se stane vyslovení jeho jména a to už si regulérně vzdychne i on sám. Tohle slyšet je opravdu dokonalý pocit. Postupně začne přidávat i další dva prsty, nespěchá ale taky už příliš neotálí. Tohle je už i pro jeho sebeovládání zatěžkávací zkouška a brzo hrozí, že by mohl úplně ztratit hlavu, jen díky tomu jak příjemné zvuky, které tvoří Aoiho hlas k němu doléhají. Když si je jistý, že víc ho připravit nedokáže, pomalu se začne přesouvat nad jeho tělo a vrhne se rty na jeho šíji. Tentokrát jsou jeho polibky hladové, plné vášně, když pomalu klesne boky mezi jeho stehna a opatrně natlačí špičku svého přirození na vchod do jeho nitra.

"Nekrásnější." Broukne tiše hlasem podbarveným neskutečnou touhou.

"Nejdokonalejší." Pokračuje dál, když se pomalu natlačí proti němu a začne do něj pronikat velmi obezřetně.

"Můj." Zavzdychá poslední slovíčko, je neskutečně úzký a on z toho úplně šílí.

"Hodláš si ho vzít Hyde?Vezmeš mě za svědka, když u jsem viděl Tvůj zadek. Ale klobouk dolů Aoi je kus a dostat do pod sebe." Ozve se pobavený Reitův hlas. Zrovna má za sebou asi polovinu své obvyklé trasy, kterou si každý den zaběhne ale tohle, co momentálně vidí. Ale no ták, kdo by si nerýpl. Po tom, co slyšel, mu to prostě nedalo a musel si přisadit.

Hyde střelí pohledem masového vraha na opodál stojícího Reitu a mít po ruce nějakou zbraň, nejspíš ho zastřelí, možná by se trefil i nožem. Jeho slova si přebere úplně jinak a má pocit, jako kdyby tím shodil celou Aoiho podstatu, jakoby musel být dole pořád nebo jak to myslel?

"Asi jsem špatně slyšel..." Zamručí s patrným vztekem, když se zvedne a sáhne po svých kalhotách a podá i Aoimu ty jeho. Teprve pak vykročí rázným krokem směrem k Reitovi. Takhle vzteklý už nebyl…ne takhle nebyl naštvaný nikdy. Navíc je přerušil v tom nejlepší. Bože, on ho ZABIJE!

Aoi

Ví moc dobře, že tam ty prsty přidal a už mu taky plně dochází, proč to dělá, jenže všechno to, co si zamanul, že nebude, je teď najednou tak nějak jedno. Přece by nemusel být tak zásadový, vždyť je to Hyde... jeho Hyde... a je to tak... hlasitě vzdychá, hladí ho po těle, když se vrací k němu nahoru a nebojuje s ním. Uhýbá tváří do strany, když ho Hyde začne líbat na šíji a cítí jeho mužství proti sobě. Začne podvědomě trochu panikařit, není si jistý, jestli to chce, bude to přece bolet? To nejsou prsty, to je on celý... a pak ho skutečně pocítí uvnitř, jen kousek, ale je to tak a svírá jeho boky horkými stehny, jeho tělo pažemi, jako by se bál, že když to neudělá, všechno se pokazí. Jeho uši hladí Hydův sametový hlas a říká mu věci, ze kterých je úplně mimo a miluje ho za ně víc a víc. A to poslední slovo. Přiměje je oba, aby se na sebe podívali a chtěl by mu něco říct, nejspíš, že ho miluje, už zase. Při sexu to prostě říká, ale... Tak to si děláš srandu!!!! Jako by do něj vlítl blesk. Neví, kdo z nich dvou je rychlejší, ale asi Hyde. On stačí jen vystřelit do sedu a očima hledá kalhoty, ale je pořád naprosto zmatený z toho, co s ním Hyde před chvílí dělal. Už ho měl v sobě, opravdu ho měl v sobě a teď... měli jít k vodopádu hned. Pro boha, viděl je Reita!!! Jeho kamarád a člen kapely ho viděl a opravdu, doslova v tom nejlepším a ještě, když dovoloval Hydovi... Tohle se nemělo stát. Jak se mu teď podívá do očí? Nemohl prostě jen tiše projít kolem? Ještě pořád je trochu zmatený, když se snaží navléct do nohavic a nezapomenout u toho perlu, ale pak mu dojde, že Hydův tón hlasu nebyl ani trochu příjemný. Obrátí k nim konečně plnou pozornost a skoro vytřeští oči. Ale né, tohle by nemuselo dopadnout dobře.

"On to tak nemyslel!" Brání okamžitě Reitu, který má na obličeji ten dobrácky rýpavý úsměv a už běží pískem směrem k nim, aby zabránil konfliktu. Později mu řekne, že je pěkný pitomec a že si ho taky vyčíhá, ale... no později.

Hyde, Reita

Hyde vůbec netuší, kde se to v něm bere. Nikdy nebyl konfliktní typ ale tohle ho dokonale vytočilo. Mnohem víc fakt, že si rýpe do Aoie a to se prostě….nedělá. Najednou chápe Gakkovy pohnutky, stejně jako Hideho, i když o jejich konfliktu jen slyšel. V první chvíli u ohně mu to nedošlo ale teď to na něj útočí v plné síle. Kráčí si to naštvaně pískem směrem k Reiotovi, který v první chvíli očividně netuší, jestli se má smát nebo udělat několik kroků zpátky. Nevypadá, že by se Hyda bál ale zase se s ním nechce pouštět do křížku, s nikým z ostrova. Možná si tu svou poznámku měl přece jen rozmyslet ale teď už se to bude špatně brát zpátky.

"Zopakuj to ještě jednou?" Ozve se hlas Hydeho, jindy sametový a teď očividně hodně naštvaný, když dodupe až k němu a vší silou ho strčí do hrudi, donutíc ho tak udělat dva kroky zpátky. Ani nevěděl, že má takovou páru, teď to rozhodně není na škodu.

"Ale no tak klid, já jsme to tak nemyslel, byl to jen fór…nenapadlo by mě, že bude Aoi" +dole+ Dokončí si pro sebe v duchu a už teď Rei ví, že ani tohle nebyla úplně dobře zvolená věta. Vidí moc dobře zlost v Hydeho očích a pokusí se zvednout ruce před sebe v obraném gestu. Dostane se mu jen další rány do hrudi a vzápětí mu přistane i jedna pěstí. Hlava se mu stočí stranou, jak to nečekal a hezky se mu zatmí před očima.

"Strč si ty svoje fóry někam." Ozve se od Hyda, když si mne klouby prstů. Rána to byla dobrá, je s ní celkem spokojený na to, že byla snad první v jeho životě, ale bolí to, krucinál ono to vážně dost bolí! Ani skoro nepostřehne slova Aoie, teď prostě vidí rudě a není si s tím rozpoložením schopný vůbec poradit. Zrovna se chystal vzhlédnout zase k tomu provokatérovy, když i on pocítí sílu rány pěstí a v další chvíli už se válí v písku a řežou do sebe hlava nehlava. Není to úplně fér souboj ale Hyde se opravdu snaží vynahradit si svou výšku obratností a celkem děkuje za svou fyzičku, jinak už by byl dávno v háji.

Aoi, Kai

Ó bože... nikoho nenapadlo, že by Aoi mohl být dole, no jistě... Honí se mu to všechno hlavou, zatímco k nim jde a snaží se u toho nečervenat seč může, ale ono to nejde. Hyde už stačil do Reity podruhé vrazit rukama. Aoi už je v podstatě u nich, zrovna se chystal vzít Hyda za rameno a uklidnit ho, ale nic z toho nestihne. Hyde totiž vrazí Reitovi pěstí, Aoi se zamračí a vzápětí dostane Hyde nazpátek a už jsou v jednom klubku.

"Co to děláte! Okamžitě přestaňte! To snad není pravda! Nejdřív Kaz a Hide a teď vy dva?" Křičí na ně, zatímco kolem nich poskakuje, snaží se ji taky neschytat a nějak vložit ruce mezi ně, ale je to jako když se perou dva psi.

"Já jednoho z vás popadnu za ocas a to se budete divit!" Vyhrožuje jim, ale kluci vypadají jako na základce. Vlastně jsou tak trochu vtipní a roztomilí, jenže takhle teď nemůže přemýšlet, co když si ublíží?

"Reii, pusť ho!" Křikne na kamaráda, ale jestli si myslel, že teď bude mít víc rozumu, než naštvaný Hyde, tak se fakt spletl. Oběhne je z druhé strany, ale nikam to nevede.

"Oukej, tak já jdu pryč, slyšíte? Jdu pryč a nechci mluvit ani s jedním z vás!" Vřískne na ně, když zvedne dlaně v gestu Já to vzdávám a vykročí několik kroků od nich. V tu chvíli je doběhne Kai, který byl samozřejmě běhat s Reitou, ale prostě mu nestačí, ani kdyby se na hlavu stavěl, udýchaně se opře dlaněmi o stehna a sleduje tu melu. Jenže jemu na rozdíl od Aoiho cukají koutky. Ukáže na ně prstem.

"Co blbnou?" Ptá se Aoiho konverzačním tónem, ale schytá jen velmi vážný a nesouhlasný pohled, když Aoi mírně zakloní hlavu s rukama v bok.

Hyde, Reita

Hydemu pomalu dochází síly ale to vůbec neznamená, že se vzdá. Rei rozdává celkem slušné rány a on se snaží o to samé. Ze začátku si myslel, že z něj po jedné ráně vztek úplně vyprchá, opak je však pravdou. Adrenalin mu koluje žilami a je to neskutečný pocit. Skoro mu připadá, že má síly za tři, i když je to hloupost. Aoiho hlas skoro vůbec nevnímá, jeho mozek je momentálně v módu pudová zuřivost a očividně není sám. Ještě chvíli udrží Reie pod sebou, než se ocitne zády v písku a snaží se ho zase dostat dolů Ani nepostřehne, že mu rudne místo pod pravým okem. Za to Rei není v podstatě vzteklý ani trochu, jediné proč pokračuje ve rvačce je proto, aby nezůstal poražen. Jistě, už by mohl mít trochu rozumu, ale když si Hyde začal, tak on rozhodně nebude ten, kdo to nechá být. Je to trochu patová situace. Oba dva se na několik sekund zarazí, když na ně křikne Aoi, že odchází. Vypadá to, že se jim do mozku možná trochu probojovala i ta možnost, že tím naštvou hlavně jeho. Momentálně drží Rei Hyda v šachu, když k němu dolehne i hlas Kaie. Úplně zapomněl na fakt, že běžel s ním, věděl o něm přesně do chvíle, kdy dostal první ránu. S pobaveným blýsknutím v očích zvedne pohled jeho směrem a skoro až rozverně mrkne. Tuhle příležitost využije Hyde a složí ho zpátky do písku.

"Příště už žádný idiotský narážky jasné." Zavrčí pořád trochu nepříjemně a vzápětí se rozesměje, když z něj sleze a oprašuje se od písku.

"Hm..promiň asi.." Začne pomalu a podá mu ruku, aby mu pomohl vstát. Rei se nakonec nechá zvednout a taky se krátce zasměje.

"V pohodě, myslím, že sis víc zavařil ty." Rýpne si do něj naposledy a kývne hlavou směrem k naštvanému Aoimu. Sám zamíří ke Kaiovi.

"Prohrál jsem s prckem, věřil bys tomu? Od zítra běháme dvakrát tolik…"

Hyde se skoro až nenápadně došourá k Aioimu a s nevinným výraze ve tváři na něj koukne.

"Shinju-koi?" Začne tiše, aby zjistil, jak moc je naštvaný, skoro vypadá jako štěně, které rozkousalo bačkoru a páníček to viděl.

Aoi, Kai

S Kaiem jako by se roztáhla všechna mračna na nebi a kluci najednou dostali rozum. Aoi nemůže uvěřit vlastním očím. On sám s nimi nic nezmohl, ale přijde Kai, položí jednu otázku, hodí úsměvem a oni už se sbírají ze země, podávají si ruce a usmívají se na sebe?

"Asi se prostě potřebovali trochu vybít. Z toho ostrova hrabe nám všem." Řekne Kai, aby Aoiho trochu uklidnil a odmávne to rukou. Vykročí k Reitovi a honem si prohlédne, jak vypadá. Je rozcuchaný, ale jinak na něm nic není. Zavrtí nad ním hlavou a trochu z něj opráší všechen písek, ale pak vytřeští oči na tu jeho poznámku o běhání.

"Co? Já taky?" Vážně se vyděsí, protože od té doby, co Rei velí, nemá moc šancí odmlouvat.

"Tak ty se popereš a prohraješ a já mám běhat? Shinju-koi, slyšel jsi to?" Culí se Kai, mávne na kluky a vykročí s Reitou po pláži směrem, kterým měli původně namířeno. Aoi si docela oddechne, protože to poslední, co by chtěl, je vysvětlovat Kaiovi, co tady s Hydem dělali, i když mu něco říká, že Rei mu to stejně svěří. No výborně, už to neví jenom Ruki a Uruha. Když pomyslí, že ho málem viděl na vlastní oči i on! Katastrofa! Ještě pořád trochu nazlobeně sleduje Hyda, který k němu míří a vypadá neskutečně roztomile. Je ale upřímně rád, že to mezi klukama vyprchalo stejně rychle, jako to začalo. Že už jsou zase přátelé. Ne, neuniklo mu, jak Kaie to jeho oslovení pobavilo a neví, kam až může tenhle trapas ještě narůst, ale když se na Hyda dívá, prostě rozpřáhne náruč a pevně ho obejme. Po chvíli se trochu odtáhne a letmým dotekem zkontroluje jeho barvící se oko.

"Už jsi bez šminek nemohl žít?" Broukne tiše a starostlivě.

"Budeš mít pěknou modřinu." Políbí ho jemně na nos.

"Příště už jenom vodopád, nikam jinam nejdu!" Řekne mu rázně. Celý tenhle zážitek nezapomene až do smrti. To, co málem udělal, ne on to dělal! A to, co následovalo. Ani kanály tu chodit nemůže. A stejně se usměje, když ho k sobě znovu přitiskne.

"Nevěděl jsem, že se umíš prát."

Hyde, Reita

Rei se nechá bez vytáček prohlédnout, zajímavý pocit, když se chvíli stará Kai o něj. Nakloní hlavu mírně na stranu, než si ho na chvíli přitáhne k sobě do náruče.

"Nic mi není." Ujistí ho naprosto vážně, protože ho sice trochu bolí čelist ale vypadá to spíš na menší modřinu, zas takovou páru Hyde nemá k jeho štěstí. Vezme ho kolem ramena i s ním vykročí opačným směrem.

"Tak přece nebudu běhat sám, navíc fyzička se ti bude hodit, ani netuší, co s Tebou mám všechno v plánu." Sdělí mu neutrálním tónem v hlase a v očích se mu zase blýská. Nakloní se k jeho vlasům a věnuje mu do nich krátký polibek, než se uchechtne.

"Aoi, perla Japonských moří, to mu nejspíš taky někdy řeknu, ale ne dneska. Jedna rána mi stačila." Dodá tak, aby ho slyšel jen Kai a krátce ohlédne. Tak samozřejmě, že mu to přeje, když už to všechno tak dopadlo a jak se zdá, Hydemu na něm opravdu záleží, i když to poslední dny tak nevypadalo.

"Aoi je vážně v háji, koukej už se ani nevzteká." Poznamená jako poslední, než stočí kroky do džungle a zmizí za hradbou stromů.

Hyde trochu nejistě přešlápne na místě, protože pořád neví, co by ho mohlo čekat. Nechal se…unést, víc než kdykoliv jindy. Pravděpodobně by pro něj byl schopný i vraždit, kdyby na to přišlo, snad se toho nedočká nikdy. Úlevně vydechne, když se ocitne u něj v náruči a pevně ho obejme. Musí se přemáhat, aby potlačil syknutí, je celkem slušně pochroumaný. On na tohle prostě stavěný není! Koukne Aoiovi do tváře, když zmíní šminky, upřímně se zasměje.

"Už to tak vypadá, i když bych raději černou a ne pod okem." Pokrčí krátce ramen a obočí mu vystoupá výš. Vzápětí toho zalituje, není to zrovna příjemný pocit, bolí ho minimálně půlka obličeje.

"Já měl spíš strach, aby nějaké příště bylo." Broukne měkce, když sjede dlaní až k jeho zápěstí a vezme ho za ruku. Vykročí společně s ním směrem k táboru, chtělo by to minimálně něco do žaludku a pak by ten vodopád byl reálný nebo ne?

"Vidíš, já taky ne…ale zas tak špatný jsem nebyl?" Zeptá se ho s jasným nádechem pobavení a drcne do něj provokativně bokem. Třeba ta modřina bude mít ještě jiný efekt. Za několik okamžiků zmizí z pláže i oni dva.

(Konec)