(nemocnice)
Gackt
Už by si v podstatě myslel, že má vyhráno. Svlékají se navzájem, dělají si dobře, on zdařile ignoruje řečičky o lidech na ulici a nejradši by se zavrtěl v kolenou jenom proto, aby mu tepláky sjely až ke kotníkům. Jsou už udýchaní, olíbaní a on přidává na tempu své ruky, aby to už bylo a tu jeho pusu mu pro jednou zavřel, ale nestihl to. Z Kaze vyleze kousek nějaké podivně znějící věty a ta ho donutí přestat. Kousek se od něj oddálí, aby se mu mohl pořádně podívat do očí, zatímco dlaň pořád svírá kolem jeho penisu, ale nehybně a chvíli pátrá v jeho očích po tom, co to mělo znamenat.
"Koho?" Zopakuje po něm. Evidentně to bylo něco, co tak docela nahlas říct nechtěl.
"Není to kvůli Hydovi, že ne... není to proto, že tvůj nejlepší kamarád tam chce být taky." Stiskne rty. Dlouze se nadechne nosem. Jak Hyda miluje, tak by ho teď roztrhl, co to do něj vjelo? Nechal se tak moc oblbnout tím svým novým klukem, vždyť musel taky jasně vědět, jaká strašná blbost to je. "Kazi..."Vydechne ještě jednou a pokusí se o veškerou koncentraci. +Buď na něj milý, vyplašíš ho.+ Napomene v duchu sám sebe.
"Budeš tam sám, jen ty a tvoje pravá ruka. Nechceš souložit s opicemi, zapomenout na studio, koncertní haly, festivaly... to nejsi ty, to je jen představa hezkých prázdnin. Vezmu tě za ním o dovolené." Už zase mu maluje nějaký společný život, který si před tím nerozmyslel, ale leze to z něj úplně spontánně.
Kaz
Stojí uprostřed chodby s kalhotami u kotníků, jeho chlouba je v Gakkově dlani a on svírá jemně tu jeho a koukají na sebe, jak kdyby se viděli poprvé. Kdyby byl nezúčastněným pozorovatelem asi by se začal hodě nahlas a upřímně smát. Musí vypadat jako idioti. Jenže jemu to směšné nepřijde, protože očividně jeho nedokončená věta měla větší účinek, než původně chtěl a vlastně to hodlala nějak zamaskovat.
"Ne, není to kvůli němu, ten ať si klidně…" Zarazí se radši v půli věty, je na něj momentálně celkem dost naštvaný, protože ho odtáhl pryč a chtěl ho zavřít v domku na pláži a to se nedělá. Však on mu to ještě řekne. Nejradši by je z toho ostrova vystrnadil taky ale nad tím bude přemýšlet později, mnohem později, teď je na řadě něco úplně jiného. Zatím jen mlčí a kouká mu do tváře, když černé oči shlédnout na jejich ruce a s mírně pozvednutým obočím zase vyjde nahoru."proč by jsi mě tam bral ty?" Zareaguje na úplně jinou část, než by nejspíš měl. Ani netuší, co od něj chce vlastně slyšet. Úplně nejradši by mu řekl, že tam chce s ním, že ho chce mí u sebe , kdykoliv si usmyslí, takže vlastně pořád a tady to nejde. Nevěří tomu, že by ho Gackt veřejně přiznal, na to ho zná až příliš dobře. Znovu stáhne obočí k sobě a je vidět, že už opravdu přemýšlí.
"Nehodlám se vzdát hraní ale…" Odmlčí se, hodně špatně se mu přemýšlí v jeho blízkosti, hlavně kdy má ruku pořád dole a ještě k tomu se nehýbe.
"Tam jsem byl doma, s Tebou jsem tam byl doma" Začne z něj lézt i celkem zralá úvaha, na jeho poměry rozhodně.
"Nechci být zalezlý v tomhle baráku jenom proto, že by se někdo divně koukal, že mi nejsi ukradený…chci žít, chci si dělat co chci a ne, abych se staral, kdo se osype z toho, že ti sáhnu na zadek…ale to ty nechceš, takže já jedu zpátky a budu hrát karty s opicemi, abych…tě dostal z hlavy." Vypadne z něj nakonec úplně. Měl se na to radši napít, než sem jel. Třeba by pak po pár panácích odpadl a neřekl mu tohle. Bude ho mít za ještě většího šílence, než ho má.
"A vůbec kašli na to, je to fuk." Zamračí se a prostě bez dalších keců, kterýma by se do toho ještě víc zamotal začne zkušeně zpracovávat jeho mužství a dát mu to co chce, co chtějí oba.
Gackt
"Hmm..." Broukne jenom, protože Kaz na slovo Hyde zareagoval jako býk na rudý hadr. Výborně, jedno podezření by měl z krku. Pak ale konečně pustí jeho penis, když rozhodí rukama a vypadá to, že teď se toho zase tolik dít nebude. Radši si popotáhne kalhoty zase nahoru. Jak to myslí, proč by ho tam bral on?
"A kdo jiný?" Položí mu vlastní otázku, ale pak to z Kaze začne lézt a on u toho vypadá tak zranitelně, má tak krásné, divoké a černočerné oči... Hledí na něj, má trochu problémy se soustředěním, ale jak padne jeho S Tebou jsem tam byl doma, začne mít jasno. Kaz se tu - ať je to kdekoliv - cítí prostě, nezabydleně, nezakotveně, nemá jak hnízdit a jeho vlastní byt je pro něj jak přechodná stanice a protože se setkali tam, padli si do oka tam a prostředí mu sedlo, vnímá to tam vřeleji. Všechno je v hlavě, ostatně jako vždycky. +Dej mu dům a pocit, že sem patří a zůstane...+ Řekne mu jeho vlastní srdce a hlava se okamžitě postaví a zadní. To už tady jednou bylo! Polovina Japonska a kdo ví, kdo další, ho chce dostat do chomoutu! Po jeh vyznání už na něj zírá doopravdy jako na přízrak a prudce vydechne nosem. Kaz mu ty gatě zase sundá a začne s tím jak placená
coura a jeho to neskutečně vytočí. Prudce ze sebe strhne jeho ruce, div si sám neublíží a tepláky jdou nahoru. Natáhne před něj dlaň jako policista, který říká stop.
"Tohle musíme vyřešit." Řekne mu přísně, ale pak jeho oči zase zmlknou. Dá si na okamžik ruce v bok, ale pak je zase rozplete a odejde se posadit na schodiště. Opře se předloktími o kolena a přemýšlí. +Ty si to musíš vyřešit, ne on.+ Hledí modrýma očima před sebe. Proč to nemůže být jednodušší? Proč chtějí všichni tyhle závazky a lásku až za hrob s majetkem a svatbami a sliby... proč spolu prostě nemůžou být jen tak pro sebe, aby tím nutně nepohřbil svou kariéru? Bojí se ho přiznat? Živel jako on? Jistě, že se bojí no a co krucinál?! +Chlap se nebojí, chlap se k tomu má postavit jako chlap... - myslíš jako gay?+ Zaboří tvář do dlaní, tohle je labyrint.
Kaz
Už měl prostě na práci něco jiného a nějak se snažil dostat ze své hlavy všechno, co se tam před chvíli usídlilo. Neměl vůbec nic říkat, měl si vzít papouška a zmizet, jak to měl původně v plánu. Ale copak to šlo? Zamračí se nad vlastními myšlenkami, když sebou trhne, jak kdyby na něj někdo bafl a už je na dva kroky od Gakka s rozhozením rukou, hlavně tu jednu má prázdnou a před chvíli vůbec nebyla. Hodí po něm výrazem -Co máš za problém- a znovu se zamračí, když padnou slova o tom, že to musí vyřešit. On nic přece řešit nechtěl, nedělá si vůbec žádné naděje, že by to mohlo být jinak, než si snad poprvé v životě naplánoval. Gakku to z něj dostal ven ale to na situaci nic nemění. Dlouze se nadechne a protočí očima v sloup, takhle přesně nechtěl, aby to dopadlo. Hledí přes sebe, než se otočí společně s tím, jak Gackt kráčí ke schodům a zasune si ruce hluboko do kapes volných kalhot, které už jsou dávno tam, kde mají být a zapnuté.
" Hele já nechci nic řešit." Zamručí naprosto upřímně, neskutečně vážně na jeho poměry a přešlápne z jedné nohy na druhou. Skoro to vypadá, jakoby část ze své povahy nechal na ostrově, tu šílenější nejspíš.
" Já ti řekl, co mám v plánu. Nechci od Tebe nic, proto jsem nepřišel." Jeho výraz ve tváři na chvíli povolí a změkne, když na něj kouká, jak mu to v hlavě šrotuje a jak se očividně trápí. Měl si to nechat pro sebe, jako vždycky. Na ostrově to bylo přesně tak, když ho Gakku poprvé…ehm přejel, tehdy nic neřekl a teď to měl udělat stejně.
"Nech si svůj barák a já si nechám opice, tak to má být, víme to oba." Ukončí to celé jednou větou. Není naivní, aby si něco namlouval, aby ho někam tlačil. Stočí hlavu stranou, když mu papoušek sedne na rameno a hlasitě zařve.
"Máš hlad?" Zeptá se nezúčastněně, jakoby se nic nestalo a vydá se hledat v tomhle obrovském baráku kuchyni, aby dal něco k jídlu jeho holčičce, kterou si pojmenoval Cami a ona nestrádala. Nakonec se mu ji podaří najít a rozhlédne se, postřehne nějaké ovoce na stole a zamíří rovnou k němu. Nechá papouška, aby se snesl na stůl a začne mu odkusovat kousky z jablka se skoro až mateřkou starostlivostí.
" Pojedem domů, postavím domek na stromě, to jsem ti ještě neříkal, že ne?" Broukne s mírným pousmáním a těkne krátce pohledem ke dveřím.
"Bude to dobrý, uvidíš" Zamumlá ještě, skoro to vypadá, jak kdyby utěšoval spíš sebe a strčí si ještě dvě jablka, každé do jedné kapsy u kolen, pak se pomalu začne zvedat s úmyslem najít cestu z tohohle bludiště ven.
Gackt
Odlepí dlaně od tváře, když se ozve Kazovo Nechci nic řešit. Jasně, on už si v duchu nejspíš vybral, ale přece viděl před chvílí, jak na sebe navzájem působí nebo ne? Dokáže si ho tak snadno vyhnat z hlavy, jako všechny ty před ním?
"Nemůžu odsud odjet. Nechci odsud odjet. Je tady můj život, moje podnikání... nechci to opustit."Řekne nakonec, ale v podstatě už jen sleduje jeho záda, mířící někam do nitra domu. Kdo ví, co Kaz hledá, nikdy dřív tady nebyl a dům je obrovský. Nic od něho nechce... no právě... to je asi první na světě. A pak mu zazvoní mobil v kapse. Je to jeho manažer a říká mu, aby si zapnul televizi. Hide, ten Hide, se kterým byl měsíc na ostrově údajně vyskočil z balkónu nahrávacího studia The Gazette a leží v nemocnici v bezvědomí. Bulvár je plný dohadů o tom, jestli to udělal proto, že dostal košem od některého z kluků nebo, co se vůbec na ostrově událo. Zatím se nikdo oficiálně nevyjádřil. Gazette byli na místě, Yoshiki by na místě... všichni byli na místě jenom on a Kaz ne. Zbledne. I když mu jednu natáhl, pořád byli díky ostrovu něco jako rodina a tohle...
"Kazi! Kazi!!!" Zařve do nitra domu a bere schody po dvou nahoru do ložnice, aby na sebe hodil něco jiného, než tepláky. Za chvíli už zase letí dolů, proletí domem a najde ho v kuchyni s papouškem. "Přestaň dělat ptákoviny, jedeme." Zavelí nekompromisním hlasem, když ho popadne za ruku a vleče ke garážím.
"Ona tady počká." +Zase.+ Pomyslí si ještě a v garážích rychle odemyká skříňku s klíčky. Vybere si nejnovější model Lamborghini, co tu má, nařídí mu, ať se podívá na zprávy na telefonu a za chvíli už se za hlasitého burácení motoru prožene obytnou čtvrtí způsobem, že je div, že nepřeskládal plány katastrálního úřadu minimálně pro tuto čtvrť.
Kaz
Neuniklo mu nic z toho, co Gakku říkal. Moc dobře to slyšel, i když už byl v podstatě za rohem. S každým dalším slovem je víc přesvědčený o tom, že by odjet prost měl. Co by tu taky dělal, koukal se na ostatní, jak si žijí svoje životy a on moc dobře ví, že tvářit na veřejnosti, že nic a pak za dveřmi tohohle bárku něco. Nebo by to zvládl? Proč ho Gakku nutí měnit své rozhodnutí s vteřiny na vteřinu? Zaobírá se prioritně vlastní hlavou. Možná by mohl…možná by mohl přehodnotit svůj pobyt na ostrově a zkusit to po jeho, přece jen se vždycky může na ostrov vrátit. Zrovna se chystá zvednout a zamíří pryč, aby o tom pořádně popřemýšlel a všechno si dát dohromady někde v klidu, nejspíš u sebe doma, kdy k němu dolehne Gakkův hlas. Koukne ke dveřím, ve kterých se za chvíli objeví majitel domu sám a překvapeně na něj vytřeští oči. On vůbec netuší, co se děje ale vůbec se mu to nelíbí už teď. V prvním okamžiku chce začít protestovat, že přece nikam nemusí ale to ho taky hned přejde a celkem poslušně kluše za ním do garáže. Papoušek zůstává tady? To se sem bude muset ještě vrátit. Sedne si do auta, které vybere a vytáhne z kapsy telefon, málem si ho rozmačkal jablkem, kdy se kalhoty napnuly. Skenuje displej a obočí se mu stahuje do zvláštně naštvaného v kombinaci se smutným stažením koutků dolů.
"To ne…" Zamumlá si pro sebe. Jasně, porvali se s Hidem ale měl ho svým hodně osobitým způsobem rád, nikdo mu nedal tak pěknou ránu jako on.
"Do hajzlu." Zanadává si ještě, když vyhlédne stranou z okénka, a aniž by si to uvědomil, položí mu ruku na stehno. Je to jakoby Gakku byl jediným pevným středobodem v chaotické hlavě. Stal se jím po ztroskotání, aniž by si to pořádně uvědomil a s další katastrofou si tím je čím dál jistější.
"On to dá, přežije nás všechny." Zamumlá takové zvláštní ujištění pro něj oba a teprve v tu chvíli stočí pohled směrem k řidiči.
"Rychlej to jet neumí." Popíchne ho, protože sám je dost nervózní a tohle je toho jasným důkazem.
Gackt
Snaží se plně soustředit na cestu, když se vyřítí na dálnici a předjíždí zleva zprava. S takovou bude mít za chvíli v patách dálniční policii, ale nedá se nic dělat. Jen v rychlosti se podívá na Kazovu dlaň na své noze a zatváří se ještě zarputileji a odhodlaněji. Tohle je jasné znamení, že když jde do tuhého, jsou v tom spolu a hledají v sobě navzájem oporu, to už ví, ale krucinál... Pustí na okamžik pravou ruku z volantu, aby sevřel tu jeho na svém stehnu, ale pak ji vrátí zpět, přeřadí a už se ženou ulicemi města směrem k tokyské hlavní nemocnici. Tu jeho poznámku o rychlosti radši ani nekomentoval, byl div, že je taky nezabil a kromě toho, moc dobře ví, jak to Kaz myslel. Zaparkuje pěkně na žluté čáře, ať nikoho ani nenapadne dávat mu botičku nebo ho s ní vezme přímo po hlavě a za okamžik už společně s Kazem, a nutno dodat, že ruku v ruce, letí do nemocnice, k recepci a pak nahoru. Jakmile se ocitnou mezi ostatními a dostane se jim výmluvných pohledů, tak nějak rozpačitě se vzájemně pustí a začnou zjišťovat detaily situace i toho, co je a není možné dělat. Není možné dělat vůbec nic, jen čekat. Hide byl v bezvědomí, měl nějaké polámané kosti, které mu teď dávali dohromady a opodál byli dvě zhroucené postavičky. Uruha a Yoshiki. Jediný, kdo tu nebyl z celé party byl Ruki, který nebyl na zkoušce a Miyavi, který prý dorazí odpoledne, protože je mimo město. Ani on, ani Kaz neměli jak přispět kromě účastných slov, ale jednou si řekli, že jsou ostrovní rodina a tak tu prostě zůstanou s ostatními.
"Zajedeme pro něco k jídlu." Řekne tiše Kazovi, protože Hyde je u Aoiho, ten zase u Uruhy a zbytek přebíhá mezi ním a Yoshikim, za kterým se brzo navalí minimálně zbytek X. To je zase Hideho součást. Personál bude skákat nadšením.
"Zařídíme hotel na noc vedle nemocnice a všechny rozhovory s agenty." Šeptá mu po cestě. Jen tak mohou klukům, co nejvíc ulevit.
"Vezmeme si na starost celý tenhle blázinec. Jako na ostrově... ale Kazi..." Zastaví se z ničeho nic při stěně chodby na cestě mezi bufetem a oddělením a vezme ho za obě dlaně.
"Tohle, co se děje... my... jsme tvůj ostrov." Zatlačí na něj zase a už zase nevnímá, že měl v domě nějaké dilema o ukazování na veřejnosti. Tohle je totiž jeho spontánní stránka.
Kaz
V očích se mu zvláštně zablýskne, když Gakkova dlaň sevře tu jeho. I kdyby si stokrát řekl, že ho z hlavy vystrnadí pryč a nastěhuje si tam pusto prázdno. Copak to jde? K tomu všemu, co se očividně děje, ho jeho gesto svým způsobem uklidní a dá mu jistotu, že všechno bude v pořádku. Jak kdyby to mohl zařídit. Na ostrově mu taky řekl, že to všichni přežijí a nakonec to tak bylo, teda všichni z nečlenů posádky. Upře pohled na krátce spojené dlaně, než už zase kouká před sebe a snaží se tvářit naprosto v klidu. Celkem mu to jde. Cesta ubíhá na jeho vkus pořád hrozně pomalu, i přes fakt, že kdyby byli v komiksu, bude za nimi jen žhavá čára, jak se Gakku snaží uhnat motor. Moc dobře ví, v jakém rozpoložení se nachází, on je v tom samém. Může si namlouvat, že jsou mu všichni ukradení ale ono to tak prostě není. Ostrov to všechno změnil. Ani si neuvědomí, že letí ruku v ruce, nějak to prostě bylo automatické, když jim to oběma dojde, Kaz se v duchu usmívá. Je to ten typický náznak, že takhle by to být mělo. Snaží se být tak nějak všude a nikde, úplně není ten typ, co by dokázal někoho utěšit a být mu oporou. Je upřímně vděčný, že se mají postarat o jídlo. Tohle je to, co on umí dokonale, postarat se o to nenutnější, když je to potřeba. Tohle je jeho místo, mezi nimi a začíná mu to docházet, čím dál víc. Bez něj umřou hlady, bez něj to prostě nejde.+Nemůžeš jet na ostrov, nepřežijí bez Tebe ani den.+ Proběhne mu hlavou se zvláštním uvědoměním. On je jedním malým článkem a zapadá to do sebe naprosto dokonale. Vydá se po boku Gakka pryč a jen párkrát kývne hlavou, že s ním souhlasí, v tomhle si prostě budou rozumět.
"Jasně, vždycky to padne na nás, jsme v tom nejlepší." Zamumlá tichým hlasem s nepatrným pozvednutím koutků, protože už mu to všechno dokonale dochází. Zarazí se s překvapením rozšířenýma očima, kdy ho chytne za ruce a otočí čelem k němu. Stiskne o něco víc jeho dlaně, které chvíli prozkoumá pohledem a pomalu vystoupá k jeho tváři.
"Jo už mi to došlo, bez nás jsou úplně ztracení a-" Odmlčí se chvíli, když se párkrát kousne do rtu.
"-já bez Tebe taky, ať to bude jak chce." Přizná se mu nakonec bez mučení i on s přestává kontrolovat a hlavně už ví, co chce.
"Tohle je jeden velkej šílenej ostrov a společně mu bez problémů nakopeme zadek hm." Pozvedne koutek s trochu rošťáckém pousmání navzdory vážnosti situace a už už se začíná přibližovat k tělu před sebou, aby ho na tu zeď za ním přitiskl. Zarazí se uprostřed pohybu, došlo mu, že teď by nejspíš neměl.
"Tohle bude těžký." Zamumlá si nespokojně.
"Radši jdeme." Zavelí tentokrát on a pootočí se s úmyslem pokračovat v cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat