Epilog - Tati koukej!

Svatba by měla být, tím nejšťastnějším momentem v životě každého. Taky byla, do chvíle, než si všimli, že jim dva chybí. Nikdo z nich nechápal, kam se poděli a v první chvíli si mysleli, že se prostě vypařili někam do soukromí. Jen do chvíle, kdy Rei našel dopis od Rukiho. Měl ho přečíst nahlas, ale vzdal to po prvních pár větách, kde se mu po tvářích začaly kutálet slzy, stejně jako ostatním. Odešel, aby jim nezpůsobil ještě víc bolesti! Nakonec ho musel dočíst Gakku s jednou dlaní svírajíc tu Reiovu, aby byl po jeho boku i v tuhle chvíli. Kai brečel v náručí Uruhovi a Kaz tišil vzlyky Aoie, který pevně tiskl víčka a nejradši by si zakryl uši, jakoby tím mohl něčemu zabránit. Všechny radostné pocity se zhroutily jako domeček z karet, všechno se zahalilo do tmy, která stejně tak panovala venku a jim se do srdcí zabodl ostrý nůž bolesti z jeho odchodu bez rozloučení.

The Gazette přestali existovat. Bez Rukiho by nemělo smysl dál pokračovat a oni si přece slíbili, že nebudou. Nikdo z nich nikdy pořádně ztrátu Rukiho nepřenesl přes srdce. Dlouhé týdny chodili, jak tělo bez duše a zkoušeli ho najít, marně. Vynaložili veškeré úsilí ale nebylo jim to nic platné. Museli se smířit s tím, že neví, jak jeho život skončil a kde strávil poslední dny. Nechali mu udělat velký pomník na hřbitově, který byl jeho připomínkou pro všechny. Denně se tam objevovali čerstvé květy a každý týden se u něj sešli, aby zavzpomínali na člena jejich rodiny.

Rei v prvních měsících nevycházel z Gakkova domu, dokonce i odmítal plánovat svou svatbu. Veřejnost už věděla o jejich vztahu a po obrovském poprasku, byly propírání horem spodem, ale jejich vztahu to vůbec neuškodilo, právě naopak. Gakkova bývalá žena odmítla střídavou péči a několik dlouhých měsíců se táhl soudní spor, který nakonec vyhráli. Postupně se vše uklidnilo a vrátilo do relativně normálních kolejí. Dokonce i Gakkova bývalá žena se uklidnila začali spolu celkem vycházet.

Rei byl jak tělo bez duše, ale to dalo říct o všech. Gakku mu byl oporou, stejně jako on jeho po nehodě a snažil se mu dát potřebný směr pro další život. Stále společně cvičili chůzi a byl znát jeho zápal, aby se konečně mohli vzít. Trvalo to přesně rok od svatby Kaie a Uruhy, kdy stanuli na pobřeží a řekli si své ano. Přesně rok od Rukiho odhodu, už Gakku chodil skoro jako dřív a byl schopný dodržet Reiovu podmínku a zatančit s ním jejich první novomanželský tanec. Slavili, byli šťastní ale přesně v tuhle chvíli si nejvíc připomněli Rukiho. Nakonec to Rei nezvládl, po setmění sebral kluky a s omluvou směrem ke svému manželi se vydali k pomníku.

"Stejně jsi mi svědčil ty…" Broukne směrem k nebi k té nezářivější hvězdě, kterou vidí.

Kai s Uruhou si od své svatby prošli osobním peklem. Jediné, co nemuseli řešit, byl manažer, už žádného nepotřebovali. Nebyli už Gaze a každý se snažil najít si svou vlastní cestu. Do Ameriky na naléhání ostatních nakonec odletěli, i když s mírným zpožděním. Opravdu si užili každou chvilku a podívali se na všechny místa, která jim v den svatby byla doporučena. Užívali si jeden druhého s pocitem, že nikdy neví, jak dlouho jim bude přáno. Jejich láska jen kvetla. S Uruem se přestala stýkat jeho vlastní rodina a Nana se odmlčela také, až do narození dítěte. Kaiova rodina to brala mnohem lépe a po počátečním šoku se stala jejich hlavní oporou. Po prvním půl roce Nana zjistila, že na to prostě nemá a přišla za Uruhou, aby si dítě vzal do péče. On sám se snažil u svého syna trávit veškerý volný čas, později dokonce i s Kaiem, ale tohle ho zastihlo nepřipraveného. Byli na to však dva a z nich se stala rodina. Strašně dlouho tlačil před porodem na Nanu, aby se jeho syn jmenoval Ruki a nakonec se mu podařilo ji přesvědčit. Možná to bylo trochu sebetrýznění, ale z druhé strany nic menšího by pro něj v tu chvíli udělat nemohl. Nikdy by na něj zapomenout nemohl a tak bude v jejich životech napořád. Kai zůstal s malým Rukim doma a občasně chodil do rádia. Uru skládal písně v podstatě na zakázku, stal se manažerem a po většinu času byl se svou rodinou. Dařilo se jim dobře, stejně jako Aoiovi s Kazem.

Stěhování ke Kazovi, které bylo domluvené na druhé den se nekonalo. Aoi se uzavřel do sebe a odmítal k sobě kohokoliv pustit. Kaz si rozbil tábor přede dveřmi do jeho bytu a čekal, dokud ho nepustí dovnitř. Věřil tomu, že bude první, komu se to podaří a nespletl se. Trvalo mu dlouho jej přesvědčit, aby vůbec opustil byt, ale podařilo se a on ho bez váhání a bez ptaní přestěhoval k sobě. Kaz si nikdy nepomyslel, že se zvládne o někoho starat, ale v tu chvíli šla jeho povaha stranou a dělal první poslední, aby jej dokázal vrátit k alespoň trochu normálnímu životu. Sám odcházel z domu, jen když to bylo nejnutnější, stejně jako zaniklo Gaze skončila i éra Vamps. Hyde o sobě nedal ani náznak vědět a kluci se rozutekli po vlastních projektech. Kaz se začal víc angažovat v návrzích kytar a po chvilkách psal vlastní písně, které po většinu času končili v prádelním koši. Aoiova bolest postupem času jen otupila ale nikdy nezmizela. Rozptylovaly ho jen návštěvy malého Rukiho a konečně se začal usmívat. Dlouho o hudbě nechtěl ani slyšet, ale vzal ji na milost, spíš jen jako koníček a věnoval se šperkům a jejich navrhování.

Hyde už při odchodu z restaurace a nastoupení do auta začal obvolávat a zařizovat vše potřebné. Bylo toho moc ale nic, co by se nedalo zvládnout. Myslel na všechno, stejně jako na falešnou identitu, kterou jim bylo potřeba zařídit. Vzali z Rukiho bytu to nejnutnější, stejně jako z toho jeho a nasedli do prvního vlaku, který byl nejlepší alternativou pro nenápadný odchod. Až ve chvíli, kdy měli falešné průkazy, si dovolil objednat letenky a odcestovali do Kanady až k severním hranicím, kde Hyde koupil dům daleko od města, v podstatě v divočině. Byl to luxusně zařízený srub, kde měli dostatek soukromí a hlavně daleko od všech lidí. Tam proběhla i Rukiho přeměna. Bylo to pro oba těžké, období. V první chvíli to vypadalo,že Rukiho tělo celý proces nevydrží, ale zvládl to a začal boj s jeho žízní. Dlouhé měsíce se sebou bojoval; byl silnější, než si oba dva mohli myslet. Hyde mu stál vždy po boku a tišil jeho vzteklé nálady, stejně jako smutek po jeho rodině. Byl šťastný, že je Ruki s ním ale zároveň ho tížilo vědomí, kolik toho musel opustit. Díky anonymnímu účtu na sítích sledovali, co se doma děje a asi nejvíc je potěšila zpráva o Reiově svatbě, v tu dobu už měl Ruki za sebou několik návštěv města.

Uplynuly tři roky od osudného dne. Malý Ruki měl zanedlouho začít chodit do školky a za sebou dva hrdé otce, kteří ho vedli tím nejlepším směrem. Už teď to vypadlo, že bude mít nadání pro hudbu a oni nemohli být spokojenější. Malý se měl vážně dobře, všichni se o něj přetahovali, u koho bude na víkend a vlastně mu nestíhali ani balit tašku, jak byl pořád pryč. Byly jedna velká rodina, kterou nemohl nic narušit. Víkendové grilování, společně oslavy pokaždé někde jinde a součástí každé byla i vzpomínka na Rukiho a Hyda. Nikdo nevěděl, jak dopadl on. Prostě zmizel stejně jako jejich vokalista.

Zrovna se konala velká oslava třetích narozenin u Kaze a Aoie na zahradě, i když to vypadalo na déšť. Co naplat, kdyžtak se schovají dovnitř. Byl tu i malý skákací hrad, nechyběl ani gril hudba a nějaký ten alkohol. Nikdo, nikdy nezapomněl na minulost, ale snažili se žít život jak nejlépe dokázali. Rei jako hrdá manželka, jak si ho Kaz rád dobíral. Kai a Uru jako plnohodnotná rodina a Kaz s Aoiem…No řekněme, že Kaz chystal naprosto originální žádost o ruku.

Když měl malý Ruki sfouknout svíčky, zastavilo u brány velké auto s černými skly, ale v první chvíli mu nikdo nevěnoval pozornost. Až do okamžiku, kdy se dětské oči stejně jako natažený prst zaměřili tím směrem, kde viděl tvář, jenž znal jen z fotky.

"Tati koukej, strejda Ruki za mnou přijel!"

By