(restaurace)
Aoi
Usměje se, když mu Uru řekne, že mu nešlo odolat.
"Pár dní to vypadalo, že odoláš. Nevím, jak jsem to udělal, že jsi změnil názor, ale... asi se nebudu bránit." Řekne mu, když se usměje ještě o něco víc a to i očima. Hřejivě. Chvíli pozoruje jeho tvář, než vystoupá dlaní k té jeho a odhrne mu pramen vlasů z čela.
"Takže... do oběda je ještě chvíli času... projdem se?" Navrhne mu. Po tom všem, co už se jim povedlo za skandály by asi nebylo úplně nejlepší, kdyby se tu vodili za ruku po ulici, obzvlášť, když město vědělo, že tu jsou a vystupují. Hrozilo by jim, že si jich budou fanoušci víc všímat. Nicméně mu to ale nebrání, aby si založil ruce do kapes a vystrčil loket směrem k němu, čímž mu nabídne rámě. Pak ho vyvede z uličky a vyrazí po chodníku na nákupní třídu. Je to pěší zóna, auta tu nejezdí, ale taky jsou tady davy a to včetně turistů. Uruha rozhodně přitahuje pozornost s tím, jak si dal dneska záležet se svým zevnějškem, ale velké sluneční brýle kryjí alespoň jejich, nebo spíš Uruhův make-up. Poukazují společně na různé pitominy, co se dají koupit, u jednoho ze stánků prodávají růže a on jednu z nich prostě koupí a podá mu ji do ruky, zatímco ho vede dál. U jiného stánku si koupí ledovou tříšť a pokračují na most, kde se na chvíli zastaví a opřou, zatímco Aoi shlíží dolů na lodičky a labutě.
"Mohli bychom si na nějaké vyjet... až bude volno..." Mohl by si poručit, aby tahle jeho stránka duše zůstala laskavě v klidu a při zemi, ale růže, lodičky, procházky, prostě to jinak neumí. Vedle sebe má rockera a netuší, jestli nevypadá jako pitomec, no ale... teď je to on, kdo se kouše do rtu.
Uruha
"Někdy mám moc dlouhé vedení..." Udělá si legraci ze své vlastní osoby, protože moc dobře ví, že na některé věci prostě potřebuje čas. Může být jenom rád, že si to Aoi za tu dobu nerozmyslel a neposlal ho...do patřičných míst. Mírně přivře s jistou dávkou spokojenosti oči pod jeho dotekem a uvědomí si, že to nemohlo dopadnout líp. V jeho nitru se rozline velmi příjemný pocit, který už dlouho nezažil.
"Mmm že by trochu romantiky..." Jak se zdá, konečně odhodil všechny obavy a vrací se mu jeho provokativní stránka, ale proč ji trochu nevypustit, když je to takhle. Krátce shlédne na jeho nabízené rámě, koutek rtů mu vystřelí vzhůru, ale neváhá ani vteřinu a zavěsí se do něj a poposune si sluneční brýle víc nahoru, aby zakryl své oči. Vyjde po jeho boku ven z uličky a najednou mu přijde, že den je mnohem hezčí, než když stál, před hotelem. Že by si místo černých teď nasadit brýle růžové..? Možná už bylo na čase. S pobaveným výrazem mu koupí sponku s kočičí hlavou, takovou malou nenápadnou a připne mu ji se smíchem na lem trika, tváříc se samozřejmě naprosto nevinně. Jenže to nečeká, že vzápětí dostane od Aoie růži. Prohlédne si ji s trochu rozpačitými pocity, je to nejspíš poprvé, kdy dostal od někoho kytku, jenže mu to prostě nepřijde jako nic přehnaného, věnuje mu naprosto okouzlující úsměv a konečky prstů nenápadně přejede po jeho předloktí.
"Díky..." Řekne naprosto upřímně, než pokračují dál a začne se raději rozhlížet kolem, zase si kousajíc spodní ret. Nejradši by se na něj znovu natisknul, jenže tady to prostě nejde. Zabije ho to...no vážně...Zastaví se, když u nabízí projížďku na lodičkách.
"Hmm dobře .."
Řekne jako první, než ztiší hlas a pokračuje.
"Ale jen pod podmínkou, že to bude někde poblíž nějakého opuštěného ostrůvku..." Dodá ještě s jasnou provokací v hlase, než si vloží brčko mezi rty a natáhne trochu tříště do svých úst. Musí se zchladit má zase myšlenky na různé věci, jen ne na klidné procházky. Nakonec se na chvílí k poledni a tentokrát vede on jeho k oné restauraci, kde mají stůl. Je to takový menší podnik, ale vypadá to tam útulně.
Aoi
Za svou růži dostal sponku s Hello Kitty a naštěstí mu visí na lemu trička a ne na pramenu vlasů. Vůbec by se ale nedivil, kdyby mu ji Uru dal tam. Po cestě ve volných chvilkách přemýšlí o tom, že takhle nějak by mohli fungovat jako normální a pár a převrací si v hlavě všechno, co bylo a co by mohlo být. A hlavně jak to skloubit dohromady. Jsou oba celkem dospělí, dokážou se ovládat a nekomplikovat tím kapele život, o tom je přesvědčený. Pro sebe se usměje, když se později opírá předloktími o zábradlí na místě a pozoruje lodičky. Uruha souhlasil a při jeho provokativní poznámce o o ostrůvku k němu stočí oči.
"Zachtělo se ti přírody?" Samozřejmě naráží na sex v přírodě. To je pro Aoiho výzva, protože to je prostě veřejnost, i kdyby to bylo uprostřed Sahary. Určitě by se i tam našel kolemjdoucí, co by náhodou mohl vidět jeho nahý zadek. Natočí se víc bokem, aby si pořádně prohlédl nádherného Uruhu, třímajícího v dlaních rudou růži a popíjejícího tříšť brčkem, takže se kolem ní ovíjejí jeho rty, dokud může. Pak se jím nechá odvést k restauraci. Je překvapený, když zjistí, že je objednaná dopředu a personál je odvede k malému kulatému stolečku trochu víc vzadu a bokem. Není to soukromí, ale je to sympatické místečko. Posadí se proti němu a odloží brýle. Dlaní si prohrábne vlasy.
"Kdybych býval věděl, že se stane tohle, víc bych se snažil." Narazí na svůj vzhled, ale koneckonců, kdyby s sebou měl ženu, taky by vypadala líp. Vřele se na něj usměje přes stůl, když mu podá jídelníček a sám sáhne po dalším.
"Hm..." Přejíždí očima po jednotlivých řádcích a oko mu padne na jehněčí v mátové omáčce. Nikdy to nejedl, ale vždycky to chtěl zkusit a je to hodně snobské a slavnostní. Což si tahle chvíle zaslouží.
"Dáme si skleničku? Jen jednu..." Už natahuje prsty i po vinném lístku.
Uruha
Na téma příroda jen s naprosto nevinným výrazem pokrčí rameny a poposune si brýle, blíž ke špičce nosu, aby si ho prohlédl od hlavy až k patě.
"Mám rád přírodu..." Řekne nakonec neurčitě a raději se k tomu tématu zpátky nevrací, ani když už sedí v restauraci, taky by se mu mohlo stát, že by jen z té představy měl problém a to...ne teď se to vážně nehodí. Pohledem zrovna zkoumá jídelní lístek a přemýšlí, co by si měl dát. Jenže mu pořád pohled stoupá výš a je mu naprosto jasné, co by si dal nejraději, hlavně když si prohrábne vlasy. Kolikrát už to gesto viděl na podiu, jenže teď to má pěkně z první řady a navíc, když si vzpomene na ..+Uru soustřeď se...+ Napomene se v duchu a znovu koukne do lístku a nakonec si vybere salát s mořskými plody. Proč se trochu nerozšoupnout, však dnešek si to zaslouží. Zvedne pohled teprve až Aoi zmíní sklenku a úsměv se mu rozšíří.
"To zní jako dobrý nápad...myslím, že i dvě přežijeme.." Hodlá si tuhle chvíli užít, co nejvíc to jde. Odloží jídelní lístek vyčkávají na obsluhu, která se objeví vzápětí a oba dva si objednají. Pak si složí hlavu do dlaní, opírajíc se o desku stolu a kouká mu upřeně do tváře s jiskřícíma očima.
"Copak máš v plánu po dnešním koncertě Aoi-chan..?" zeptá se ho skoro až nezúčastněným hlasem a má co dělat, aby se potuleně neusmíval.
Aoi
Pokývá hlavou na souhlas a když přijde obsluha, nadiktuje objednávku za ně za oba. Objedná také lahev bílého vína, které se hodí k jeho jehněčímu i Uruhově salátu s plody, však když se to rozlije, budou to akorát ty dvě skleničky pro oba. Číšník mu pochválí výběr a on se spokojeně usměje. Však ví, ve víně se vyzná. Brzy mají na stole všechno, co chtěli pít a na okamžik osamí. Oplatí mu dlouhý pohled do očí, když se do jeho tváře upřou ty kočičí a promne rty o sebe.
"Dneska v noci... no, všude kolem nás jsou ty nádherné hory. Slyšel jsem, že nahoře nad městem je vyhlídka... takové tiché místo..." Začne kolem a dokola a lhal by, kdyby tvrdil, že dávno nemá prolezlou mapu města a okolí zleva doprava. Bylo tu hodně památek a historických míst a také vrcholky hor kolem dokola a na nich hodně stezek a vyhlídek. Jedna z nich se dala navštívit i v noci a bylo z ní vidět na celé osvětlené msto i přilehlá údolí, no prostě... už s tím zase začíná. Bože, chce svého dlouholetého kamaráda tahat po romantických vrcholcích a balit ho, jako by se neznali? Ano chce... však mu to Uru může kdyžtak omlátit o hlavu, ale těžko říct, co vymyslí příště, zase něco podobného. Měl by ho raději chtít i s tímhle, protože jinak bude vedle něj opravdu trpět. Stačí si vzpomenout, když měli jít v jižní Americe na prohlídku pyramid. Jediný Uru nechtěl a museli ho doslova vykopat. Tou dobou už mají před sebou i talíře s obědem.
Uruha
I on se usměje se když Aoiovi číšník pochválí výběr vína. Cítí se v jeho společnosti neobvykle, ale velmi příjemně. Připadá si svým způsobem opečovávaný a to se mu....ano zamlouvá, i když by to nespíš nahlas nepřiznal, možná jen jemu a po dlouhém přemlouvání. Poděkuje za pití, připojí taky kývnutí hlavou a znovu se podívá do jeho tváře, když začne o vyhlídkách a horách. Vlastně ho to mohlo napadnout. Mírně přivře oči, kdy si ho prohlédne a tiše se zasměje.
"Neříkej mi, že už jsi stihl nastudovat mapu blízkého okolí...." Neopustí si takové nevinné rýpnutí, ale i přes to všechno se mu nápad líbí. No, kdyby si to měl přiznat, líbil by se mu jakýkoliv nápad, u kterého je možnost, že budou sami a kolem nich nikdo nebude. Tohle tak rozhodně zní.
"Takže tiché místečko, deka něco k jídlu...víno...kolem nikde nikdo...venku je hezky teploučko..ani zima nám nebude..." Mluví klidně, jakoby se bavili o počasí, které hlásili na zítřek, jediné co ho nejspíš prozrazuje jsou oči, v kterých se zase objeví plamínek a je jasné, co si k tomu všemu představuje a vůbec ale vůbec mu nevadí, že kolem toho bude romantika, prostě by nejspíš přežil i ty památky, kdyby si pak mohl užít jeho přítomnost a když si vzpomene na Aoi nahého nad ním....Raději popadne sklenku, ve které má nalitou deci a pozvedne ji.
" Takže nás nejspíš večer čeká výlet...dnešní koncert bude asi první, který mi přijde dlouhý..." Prozradí mu nakonec uvolněně. Zrovna se hodlá ohlédnout, kde vězí s tím jídlem, když se dveře restaurace otevřou a on uvidí osobu, kterou by tu čekal asi jako poslední. Dovnitř vstoupí žena drobného vzrůstu s havraními vlasy spadající do půli zad a rudé rty září snad na kilometry. Poznal by ji kdekoli, kdykoliv...Po páteři mu přejede mráz, najednou si připadá, že se mu to snad zdá.
"Nana..." Vydechne její jméno s hodně překvapeným výrazem a málem mu upadne čelist, ne zrovna ona je ta poslední, kterou by tu čekal..neviděli se jak dlouho? Čtyři roky...? Ta, kterou miloval a kvůli ní má problémy, dát své nitro na podnos.
Aoi
Shlédne na talíř, který mu přinesli a natáhne do nosu vůni jídla. Je hodně specifická, ale příjemná. Zrovna sahá po příboru, když se ho Uruha zeptá na ty mapy. Ustrne v pohybu a trošku se začervená - no vážně. Vystoupá očima k těm jeho.
"No...ano. Na Google maps to vypadalo fakt pěkně, jak to mají nasvícené...." Pokračuje a radši zmlkne. Uruha ale jeho představu rozvíjí mnohem dál a to do okolností, nad kterými zatím nepřemýšlel, ale jak tak poslouchá ten výčet, určitě to bude mít všechno s sebou! Usměje se na něj skoro nesměle.
"Můžeme vzít nějakou lahev s sebou odsud." Přikývne a srdce se mu rozeběhne rychleji, když si je představí spolu na té dece. Je jasné, kam přesně tím Uruha míří. Nepotřebují ani loďky a ostrůvky, ale když o tom odpoledne mluvili, nečekal, že to bude tak brzy. To muchlování se venku... Sáhne po své sklence, ale je tak přikovaný k jeho očím, že do ní málem drcne a vylije ji. Znovu se nesměle usměje a vezme ji pořádně, aby si připili. Pak se ale rozesměje, upije a konečně se pustí do jídla. "Dobrou chuť, Uru-chan." Chtěl mu říct něco jako drahý, ale... není si jistý, jestli už smí. Je ale rád, že se Uruha na jejich výlet těší stejně jako on sám. Jenže pak se stane něco, co by nevymyslel. Uruha se zrovna dívá kolem sebe, zbledne a vypadá jako by viděl ducha. Podívá se tam taky a při tom jméně mu to dojde. Samozřejmě, že ji zná, vždyť jsou spolu jako kapela pořád a taková věc mu neušla. Nebyl to žádný románek na pár nocí. Musí na okamžik odložit příbor a opřít se do opěry židle, když se na ni taky dívá. Tohle s ním může udělat doslova cokoliv, ví, že Uruha kvůli ní i dost pil. Skočí pohledem k němu a snaží se připravit na jakoukoliv možnou reakci. Ona je nevidí a on doufá, že se sem ani nepodívá. Prostě si někam sedne, Uru k ní bude zády a všechno bude pokračovat, jak si naplánovali. Nakonec se natáhne a dotkne se jeho předloktí.
"Uru-chan?" Řekne mu měkce, aby ho vrátil do reality.
Uruha, Nana
Vůbec nedokáže zavřít ústa, prostě na ni jen kouká a vůbec netuší, kde se teď nachází nebo , co se děje kolem. Jen přemýšlí nad tím, proč zrovna teď, když konečně zahodil všechno za hlavu, mu ji osud poslal na oči. Tohle je jako hodně špatný vtip. Nechala ho v podstatě bez vysvětlení a to to bral opravdu hodně vážně. Prostě mu zadupala srdce do země a měl by ji za to nenávidět...jenže....Tohle je opravdu rána pod pás, měl si užít oběd s Aoiem, rozvíjet dál debatu na téma večerní piknik a různé jiné věci pod hvězdami....teď momentálně by se nejraději propadl do země nebo rychle někam zmizel. Může se jen modlit, aby si ho nevšimla. Odněkud z dáli k němu dolehne hlas Aoie a on párkrát zamrká, jakoby se částečně vrátil do reality a upře svůj pohled na své ruce, které zrovna svírají okraj stolu.
"Ehm...jo jasně dobrou chuť.." zamumlá s jasným rozrušením v hlase a rozhodně se teď na něj nehodlá podívat, musí se první srovnat sám se sebou. +To chce klid...nevšimne si Tě určitě+ Přesvědčuje se v hlavě a snaží se nahodit normální výraz ve tváři, když popadne vidličku a hodlá se pustit do jídla. Ta potvora mu ale vyklouzne a cinkne o stůl. Kousne se do rtu a uchopí ji znova, aby se bez dalšího slova pustil do jídla. Vůbec si nevšimne, že se pohled Nany upřel jejich směrem a na rudých rtech se vytvořil podmanivý úsměv, která jasně dává najevo, že si tohle setkání nehodlá nechat ujít.
Je to už dlouhá doba, ale přesto v koutky její hlavy pořád zůstal. Promne si rty o sebe, když vykročí směrem k nim jistým, sebevědomým krokem, možná se jí zachtělo jej trochu provokovat, možná jí přece jen trochu chyběl, to ví jen ona sama. Každopádně je to skvělá příležitost užít si pobyt v Naganu. Je tu v podstatě na dovolené a pár pracovními schůzkami, ale ty jsou až zítra. Dnešní den by pro ni byl nejspíš hodně nudný nebýt tohoto náhodného setkání. Uruha pro ni měl slabost, moc dobře to ví; jenže pro ni nebyl závazek s ním přínosný, byl pořád pryč a to se jí rozhodně nelíbilo. Za doprovodu tichého klapotu vysokých podpatků dojde až k jejich stolu a těkne pohledem od jednoho k druhému.
"Hmmm..tomu říkám dokonalá náhoda...Krásný den pánové..." Popřeje jim oběma, než se krátce zastaví pohledem na Aoiovi s upřímným úsměvem a následně zakotví na Uruhovi s jasným blýsknutím v očích.
"Uru-chan...mmm....vypadáš kouzelně...smím?" Zeptá se a velmi jemným kývnutím hlavou k volnému místu u stolu, jistě jí neodmítnou...nevinná společnost při oběde...možná.
(Konec druhé části)
Bara-chan |
JEN AŤ ODMÍTNOU! PRYČ, PRYČ S TOU ZLOU ŽENSKOU! Aaa, oni jsou spolu tak krásní a tak úžasně to mezi nimi jiskří, že jsem neodolala a začetla se i o skoro-pauze v práci :D Doufám, že na mě nikdo nekouká, protože to moje tlemení a vůbec výrazy, jaké tu při čtení hážu, jak se rozpouštím, musí stát za to :D
Ale Aoi a Uru na romantické vyhlídce... to je představa :33 Aoi je v tomhle vážně roztomilý, takový romantik, ale taky trochu provokatér, i když Uru je na tom podobně :33 Aww, položilo by mě už jen číst o té jejich dokonalé vycházce a následném... položení se na deku s vínem :33 Akorát se obávám, že ta fuchtle všechno pokazila T_T Musím doufat, že to kluci ustojí a víc je to jako pár stmelí :)
Ale Aoi a Uru na romantické vyhlídce... to je představa :33 Aoi je v tomhle vážně roztomilý, takový romantik, ale taky trochu provokatér, i když Uru je na tom podobně :33 Aww, položilo by mě už jen číst o té jejich dokonalé vycházce a následném... položení se na deku s vínem :33 Akorát se obávám, že ta fuchtle všechno pokazila T_T Musím doufat, že to kluci ustojí a víc je to jako pár stmelí :)
[1]: Mmmm Nana vzbudila přesně ty emoce, které jsme chtěly. To je paráda!! No znám ten pocit a moc dobře a myslím, že Tenshi taky, protože já se při úpravě a vkládání kolikrát culím a všemožně ksichtím taky. Konec nastává ve chvíli, kdy si něco čtu na veřejnosti, ty pohledy opravdu stojí za to. Ale ať si, mě tím rozhodně nerozhází. XD
Klukům to vůbec neusnadňujeme to je pravda, je mi jich hrozně líto. Aaaw zase jsem na měkko!
Klukům to vůbec neusnadňujeme to je pravda, je mi jich hrozně líto. Aaaw zase jsem na měkko!
Žádné komentáře:
Okomentovat