Aoi x Kaz - Nekoukej...Já tomu taky nerozumím - Část 2.

(Kazův dům)

Kaz

Zrovna se mu chystá vysvětlit spojení svých drátků v hlavě a důvod proč mu ukázal celý ten koš, když na něj namíří prst a dožaduje se vysvětlení. Zatváří se jako přistihnuté štěně, které udělalo loužičku a moc dobře to ví a pokusí se tvářit naprosto nezúčastěně, i když mu to vůbec nejde. Měl by to zahrát nějak do autu a neprozradit svůj tajný zdroj.

" S dalšími deseti...to je skoro jak v obchodě..." Nezapomene mu připomenout jen tak mimochodem a nenechavé prsty už se pomalu dostávají na Aoiovu kůži, která ho příjemně hřeje. Pomalu jeho lem popotahuje nahoru a zase zpátky, jakoby se nemohl rozhodnout, jestli ho chce v triku nebo bez něj. Sluší mu to no, to je pak těžké rozhodování a jen se zmůže na zavrcení hlavou, protože je přece jen jasné, že by to nejradši okusil na vlastní kůži. Pak už stačí jenom přitakání, přivře spokojeně oči nad dotekem, který odsune jeho vlasy z tváře, když se přestane zase hlídat a triko mu bez dalšího váhání přetáhne přes hlavu; na tváři se mu objeví naprosto fascinovaně spokojený úsměv, zase je z něj v háji a byl by moc rád věděl, jak to sakra dělá. Zahledí se upřeně na mírně pootevřené rty, které ho volají k sobě, přímo na něj křičí. Pomalu dlaněmi vystoupá po jeho těle přes krk, položí je na jeho tváře a palci přejde po rtech. Je dokonale zhypnotizovaný a vlastně úplně mimo, neuvědomuje si vůbec, co dělá. Byl pryč jen několik hodin a on se teď na něj nemůže vynadívat. Těká pohledem z jeho rtů do těch krásných očí a začíná si myslet, že se za chvíli rozpustí, jak kostka ledu hozená do čaje. Prostě neskutečně rychle. Teď se to právě stalo. Aoi foukl a domeček z karet se prostě rozletěl do stran.

"Těšil…" Vydechne jenom, než ho jemným tlakem donutí vstát, popadne ho za ruku a táhne za sebou s jasným cílem, ložnice. Velká postel, dost prostoru, chce si to prostě užít. Když otevře dveře a padne mu pohled na jeho tašku, která se válí u postele nevybalená, hodí po něm zvláštním pohledem, pustí jeho ruku a zamíří k ní. Popadne ji a oddupe ke dveřím od šatny, kde jedním pohybem paže udělá prostor v regálu a prostě mu tam ty věci vyskládá. Vůbec ho přitom nenapadne, že se hrabe v jeho osobních věcech. Nenaskládá to tam nějak úhledně, ale spokojen si prohlíží svoje dílo. Jsou to takové ty jeho typické náznaky, jak moc stojí o to, aby tu s ním zůstal.

Aoi

Kaz mu samozřejmě odpovědět nechce, ale podle toho jeho výrazu je mu jasné, že to musel vzít přes někoho z kluků, a kdo s kluků je napojený skrz někoho jiného na Kaze? +Ruki, ty parchante...+ Pomyslí si pobaveně, když se dovtípí sám, ale Kaz mu připomene obchod.

"Nemyslíš si, že to budeme dělat za paravánem, zatímco ostatní budou v šatně taky, že ne." Zatváří se nevěřícně, ale po těle se ho už skoro nesměle dotýkají bříška Kazových prstů. V další chvílí mu Kaz svlékne to upnuté triko, chvilku to trvá, než se vymotá z dlouhých rukávů a jemně zatřepe hlavou, aby se mu havraní vlasy rozprostřely po ramenou. Pak se spolu potkají očima a v tom pohledu je něco velmi magického a hypnotického. Je zaskočený tím, co v Kazových očích vidí, jakou změnu během chvilky prodělal, když si prohlíží Aoiho tvář, kterou jemně svírá v dlaních. Zachvěje se z něj po celém těle a chloupky na jeho rukou povstanou. Velmi měkce se usměje o něco víc, když Kaz přitaká, že se těšil a poslechne tlak jeho dlaní. Vstane a s trochu překvapeným výrazem ho následuje ven ze suterénu. Myslel si, že ho potáhne k tomu kulečníkovému stolu, ale jdou po schodech nahoru a dost spěchají. Ve dveřích do ložnice ho Kaz pustí, on za nimi zavře, pro jistotu otočí klíčem - to kdyby zas přišli uklízečky v nějakou nečekanou chvíli - a hledí na jeho záda, co to dělá. Nic neřekne, když Kaz vezme jeho tašku a pak pochopí. On mu vybaluje?

Dělá mu u sebe místo. Aoiho to hrozně zaskočí a vyvolá to v něm další vlnu náklonnosti. Kaz to dělá hodně specifickým způsobem, ale vlastně dost jednoznačně. Rychle skloní oči, když se dostane k takovým věcem jako ponožky a spodní prádlo, ne že by se za to styděl, jen prostě... se neznají moc dlouho. Vojenské komínky to nejsou a navíc se po zemi válí Kazovy vystěhované věci, ale... čert to vem. Tiše k němu přejde, dotkne se ho jemně a rameni a tahem za něj si ho otočí k sobě. Ještě jeden malý krok a přitiskne se nahým břichem na jeho tělo, když něžně, ale intenzivně spojí svoje rty s jeho.

Kaz

Když zaslechne pootočením klíčem v zámku od ložnice, musí se pro sebe pobaveně uchechtnout. Tohle nikdy nepochopí, kdo by sem taky chodil a když tak je to někdo známý. Sem tam přijdou kluci, kteří mají klíče a jdou po většinu času rovnou dolů, kde jsou všechny potřebné podklady a vybavení; je z nich holt nejlíp zařízený a je na to patřičně pyšný. Ještě chvíli skoro až kriticky hledí na hromádku Aoiova oblečení, jakoby se mu na tom pořád něco nezdálo, než nakonec ještě odsune na zem část svých věcí a udělá tam o kousek víc místa, aby to nebylo tak na vysoko. Konečně to vypadá, že je se svým dílem hotový, když sebou neznatelně trhne při doteku na svých ramenou. Otočí se jeho směrem a koukne mu do tváře s pozvednutým obočím.

"Nemáš tu..-" Začne pomalu, ale vzápětí zapomene, co vůbec chtěl říct, protože už má Aoiovi rty na těch svých v polibku, který od něj snad poprvé. Teda poprvé, kdy s takovým přišel sám od sebe. Trochu zaskočeně a hlavě spokojeně zamručí do jeho rtů, když dlaně automaticky zamíří kolem pasu na bedra a bez váhání si jej přitiskne k sobě. Oplácí mu polibky svým vlastním, osobitým způsobem a rozhodně ho nemá v plánu pustit. Chce ho, moc ho chce v podstatě už od té chvíle, kdy se objevil na prahu jeho domu. Začíná se do toho slušně zaplétat a napadají ho takové věci, jako jestli se Aoi rozhodne ho poslat k čertu, půjde se utopit do vany mezi ryby. Pomalu ho začne tlačit pozpátku z šatny ven, směrem k posteli, naštěstí v tomhle pokoji toho moc nejde shodit, skoro nic tu není. Jemným, hravým šťouchnutím ho povalí na postel, kde se u čela válí větší žába. Bylo mu smutno, tak tu s ní trucoval no. Nečeká už na ni a přesune se nad dokonalé tělo Aoie, které nenechavě začne mapovat levou rukou, pravou se opírajíc kousek vedle něj.

"Taky si mohl přijet dřív…" Broukne skoro až vyčítavě, jakoby za to Aoi mohl, že se ho už nemohl dočkat. Začínají z něj lézt věci, kterých by se měl bát. Pomalu ale jistě u něj začíná přerod pocity- ne, na pocity-ano.

Aoi

Býval by docela rád věděl, co tady nemá, ale nějak není čas zjišťovat to v tuto chvíli. Reakce na jeho první krok přijde okamžitě, na bocích se mu objeví Kazovy dlaně s typicky otlačenými bříšky od kytary a jejich polibek se prohloubí a zrychlí. Začne před ním couvat, aniž by u toho otevřel oči, moc dobře ví, kam jdou, i to, že Kaz tenhle pokoj zná a povede ho. Chytne se ho jen o něco pevněji za ramena a pustí ho až v okamžiku, kdy zády napřed padne do postele. Najde očima jeho tvář a tiše se zasměje. Kaz si přilehne a on zatím stočí oči vedle sebe za nějakým jasně zeleným předmětem. Je to dost velká plyšová žába a on zatím neví nic o tom, že je Kaz sbírá. Sáhne po ní a ukáže mu ji s tázavým pohledem, ale pak ji zase odloží. Kdyby tušil, že sem kluci chodí, jak je napadne, asi by ho zabil, protože ta noc dole na gauči a pod gaučem, to by asi nepřežil, ale zatím žije ve sladké nevědomosti. Ta jeho věta ho potěší.

"Musel jsem si domů pro všechny ty věci, víš?" Připomene mu.

"Zkouška byla dlouhá, ale pak jsem hned přijel." Aoi ani nevečeřel. Reita nebo Ruki už by ječeli hlady, ale on je trochu jiný. Teď je to on, kdo zvedne obě dlaně k jeho tváři a pohladí ho od spánků přes uši, zatímco si prohlíží jeho rysy. Má hodně ostrý nos, tenké, ale neskutečně sexy rty. Nejsou to zrovna typické znaky krásy, ale jemu se hrozně líbí.

"Sluší ti to." Řekne mu jednoduše, už skoro šeptem a zvedne hlavu z matrace, aby se mohl dotknout rty těch jeho. Znovu a něžně, pomalu, zatímco má prsty roztažené přes jeho spánky a pod lalůčky.

Kaz

Ten smích byl nakažlivý a samozřejmě se neubránil krátkému uchechtnutí. To, že pak sáhl po žábě, komentuje jen pokrčením rameny. Tak tu má žáby no a co, však on si pak všimne, že mají svůjj malý kutlošek v kamrlíku pro hosty, tam stejně nikdo nespal sto let. Užívá si každý milimetr jeho tělo pod svými prsty, doslova si to užívá, neopustí si stisknout jeho bok, když se na něm chvíli zastaví. Jenže pak se narovná po jeho slovech, docvakne mu totiž takový drobný detail.

" Ty jsi nejedl…" Znovu ho obviní se staženým obočím a skoro až šíleně přísným výrazem. +Jak může nejíst?+ Proběhne mu hlavou, než se nadechne k dalším slovům.

"Mám tam ty ryby a…" Začne pomalu, jenže pak ucítí Aoiovi dlaně na svých tvářích a je na něm vidět, že je to zase jeden z něžných doteků, na který si musí zvyknout. Těká očima všemi možnými směry. Má nutkání prostě utéct a zároveň se mu to líbí, zamlouvá, je z toho úplně mimo. Na jeho hlavu padne ještě kompliment a to už je na něj vážně příliš. Zas tolik by to s těmi něžnostmi nepřeháněl. Další tok myšlenek ale totálně zazdí měkké rty, jejichž dotek je příjemný, pomalý a něžný. Chvíli má problém se jejich tempu přizpůsobit a snaží se ho podvědomě zrychlovat, dávat mu osobitý styl. Postupně se ale přece jen naladí na jeho vlnu a začne mu polibky oplácet stejně jemně a něžně, dokonce se neubrání drcnout jazykem do jeho piercingu. Trochu to vypadá, jakoby se to teprve učil. Dlaň mezitím doputuje až k Aoiově tváři a vjede mu pomalu do vlasů, kde se jeho prsty ztratí v tmavých pramenech. Zase ho krotí, zase se nechává krotit.

"Zase vyhráváš.." Zamumlá tichým hlasem skoro až nešťastně, ale v očích má jasně vepsané opačné pocity.

Aoi

Docela se ho lekne, když se Kaz narovná a oznámí mu věc, kterou jeho žaludek moc dobře ví. Pokrčí nad tím rameny. No a co, stejně trošku hubne, i když o tom nikomu neříká. Tohle mu rozhodně neuškodí. Jen, co to dotáhne, nechá si dát pěkný kamínek do pupíku.

"Kazi, ty ryby jsou ještě živé. Než s nimi uděláme něco vhodného k jídlu, bude půlnoc." Připomene mu s dlaněmi na jeho spáncích. Vnímá, jak před ním uhýbá, jak se vnitřně brání. Chvíli bojuje, chvíli se mu poddává, je kouzelný. A Aoi ví, jakou moc nad ním mívá. Je přesvědčený o tom, že tohle půjde. Nedovolí mu útěk, prostě se s ním líbá, dokud se Kazovy rty nepřizpůsobí jeho rytmu, nedovolí mu přidat, nenechá se strhnout, chce ho zaplavit vší něho a láskou, co je v něm. Láskou...? +Aoi...+ Pronese zaskočeně sám k sobě, ale pokračuje, dokud se jejich rytmus nesjednotí. Tiše si vzdychne, když ucítí jeho ruku ve vlasech, má to hrozně rád. Čím delší je má, tím příjemnější je, když ho v nich někdo laská.

"Tohle přece není soutěž ani souboj." Odpoví mu tiše a měkce. Nechá kolena, aby se rozestoupila od sebe a Kazovy boky klesly mezi jeho stehna, sjede dlaněmi po krku na ramena a v další chvíli už ho šikovně obrátí pod sebe. Ocitne se nad ním a když se narovnává v zádech a vlasy se mu přelévají přes rameno jako černý vodopád, dívá se mu s vítězným úsměvem do očí.

"I když teď jsem vyhrál, ano." Potrápí ho a pohladí ho dlaněmi s roztaženými prsty po hrudníku. Olízne si rty a pokračuje jimi k linii jeho poklopce. Měl by? Mohl by... ještě pořád sbírá odvahu.

Kaz

Je to tak hrozně jiné, nezvyklé pro něj. Ne špatné, to vůbec ne, jen mu pořád v hlavě bliká varovná kontrolka, že tohle ne. Tolik let tak fungoval a teď přijde Aoi a všechno je jinak. Jenže Aoi chce, aby pro něj takový byl, neodmítá to. Konečně se úplně podvolí jeho rtům a i svaly se podvědomě přestanou napínat, nechá se dokonale strhnout jeho rytmem. Spokojeně se pousměje, když si pod jeho dotekem vzdychne. Má rád jeho hlas, probouzí v něm hřejivý pocit, že je všechno, jak má být. Párkrát překvapeně zamrká, když mu oznámí, že to není soutěž ani souboj, tak napůl byl přesvědčený, že pro něj pochopitelným způsobem je. Mate ho ještě víc, už tak má v hlavě chaos a Aoi mu dává ještě monumentálnější rozměry. V tomhle a mnoha dalších ohledech je prostě mimo. S naprosto spokojeným výrazem se napasuje mezi jeho stehna a už už se chtěl pustit do hebké kůže na jeho hrudníku, když se ocitne, ani neví jak, zády na posteli a zmůže se jen na dlouhé vydechnutí. Tohle se mu snad ještě nestalo. V první chvíli položí dlaně na jeho boky a má tendenci ho dostat zpátky po sebe, ale jen do chvíle, kdy ucítí dotek jeho dlaní na svém těle a vzápětí padne větička, díky níž upře své očka do jeho tváře. Vypadá vážně k sežrání, když na něj tak z vrchu kouká.

"Ale žábu ti jako medaili nedám…" Prohodí, jakoby to bylo to jediné, co by mohl chtít a mírně sevře jeho boky, aby jimi naznačil určitý pohyb, už zase nedokáže myslet na nic jiného.

"Tak co si vybereš?" Pobídne ho ještě hlasem s jasným blýsknutím v očích. Hlas je o něco hlubší v závislosti na tom, jak míří prsty níž a níž…on by věděl, jakou si pro sebe vybral odměnu, i když….pohled mu padne na ten jeho piercing. +Hlavně klid Kazi+

Aoi

Cítí ten okamžitý tlak na své boky, ale nedovolí mu, aby ho vrátil zpátky pod sebe.

"Dobře." Řekne mu jenom, když se Kaz bojí o žábu. Posledně si jí tady nevšiml. Od koho jí dostal? Kdyby tušil, kolik jich tady všude je... Kaz pohne jeho boky v jasném náznaku toho, co by od něj chtěl. Aoiho rty dneska nezdobí jen obyčejný kroužek, ale jsou jako by tři a zakončené hrotem, v černé barvě. Rozhodne se to udělat. Musí být trochu odvážnější. Přece ho chce nebo ne? Posune se na jeho stehnech dozadu, tak aby se mu dobře rozepínaly jeho kalhoty a šetrně, nicméně rychle se vypořádá s jejich zapínáním. Zajede konečky prstů za okraje látky a rázně s ní trhne dolů, aby ji dostal pod jeho boky. Že pod tím Kaz nic nemá ho už v nejmenším nepřekvapí. Srdce mu z toho, co dělá, mlátí jako splašené, ale teď necouvne. Posune se ještě kousek níž, až už mu sedí skoro nad koleny a sehne se k jeho pupíku, který políbí a otře se o něj rty tak, aby ho těmi hroty trochu podráždil. Laská kůži rty i jazykem a nepatrně, ale cílevědomě se posouvá níž, až nad samý okraj jeho nejcitlivějších míst. Nedovolil by si mu ublížit, ale to se Kaz nesmí moc kroutit. Jinak si potrápí sám sebe. Pousměje se nad ním, poslední zaváhání a pak ho políbí na kořen, níž, ještě kousek níž. Velmi opatrně. Sám zadržuje dech, skoro se bojí čehokoliv, ale je to dráždivé. Obě dlaně má položené nahoře na jeho pase, za který se ho drží a asi ho lechtá i konečky vlasů, ale nakonec na okamžik obejme rty jeho špičku a nechá po ní přejet kroužek z vnitřní strany jeho rtů.

Kaz

Musí zvednout hlavu, když se Aoi posouvá po jeho těle směrem dolů. Tohle jestli neuvidí, tak ho nejspíš odvezou nohama napřed. Dokonce se podepře lokty, aby měl co nejlepší výhled. Už jenom z toho, jak mu stahuje kalhoty by mu začal tvrdnout, kdyby už s tím dávno neměl problém, asi tak ve chvíli, kdy seděli dole na pohovce. Vlastně skoro pokaždé, když na něj koukne. Prudce se nadechne, když ucítí rty na svém břiše a taky něco jiného. Ten hrot…Kouká, jak Aoi míří níž k jeho klínu a má, co dělat, aby hlasitě nepolkl. Tohle je vzrušující a zároveň se…ano BOJÍ! Samozřejmě, že se bojí, vždyť tam má hrot a míří k jeho nejcennějšímu majetku. Otevře tenké rty, aby mu řekl něco ve stylu dávej bacha na moje nádobíčko. Jenže to všechno polkne a zakloní hlavu, když ucítí první dotek na oněch místě a ten kroužek… Prostě padne naznak do pokrývek a hlasitě si vzdychne. Nejradši by boky pohnul proti jeho rtům, ale jeho dlaně ho v tom celkem obstojně brzdí.

"Jestli ten pierc někdy sundáš, tak si mě nepřej…" Zamumlá rázným hlasem a jeho dlaň zamíří do Aoiových vlasů, ale jen ji tam nechá ležet a prohrabuje se sem tam prameny. Za první nevěří, že to Aoi opravdu hodlá udělat a za druhé….koukne na njě dolů…u toho vypadá naprosto dokonale. +Nekoukej se na něj nebo to utneš dřív, než to začalo!!!! + Okřikne se v duchu a musí si to opakovat pořád znova. Je z něj úplně v pytli a ….s velkou pravděpodobností ho…+ani na to nemysli Kazi…ani myšlenkou to nepouštěj…miluju…tak a máš to+

Aoi

Je hodně nervózní, když se Kaz nadzvedne na lokty a dívá se na něj, co mu provádí. Nemá zas tak nebeské sebevědomí, ale nedá to na sobě znát a pokračuje. To slastné zavzdychání je jasný důkaz, že se mu to líbí a po chvíli ho doprovodí i Kazův hlas. Koutky mu cuknou nahoru. Má to naštěstí takový účinek, jaký očekával. Musí být trochu kreativní, protože ho nechce začít nudit. Jen to ne. Na chvilku ho propustí ze zajetí svých rtů, nadechne se, když se na okamžik podívá vzhůru a vidí ho zabořeného do peřiny a pak ho prostě vezme do úst. Nikdy tohle jinému klukovi nedělal, ale ví, co se líbí jemu samotnému, tak to zkusí prostě praktikovat na něm. Se vší opatrností. Chvíli pracuje rty v klasickém rytmu, než si dovolí ho pustit a otřít se o něj tou stranou, kde jsou hroty. Zazáří mu u toho oči jakousi zlobivou radostí a nastavuje uši, co se bude dít teď. On sám neví, jaké to je, snad to nebolí. Netrápí ho tak dlouho, zase se vrátí k předchozí činnosti s jasným úmyslem dostat ho až na vrchol jeho možností. Bříšky palců přejíždí po kůži v jeho pase pak si na něco vzpomene... jo to se taky dělá. Zase ho pustí, vzhlédne k němu nahoru a jednu dlaň posune po jeho těle, až tak, že mu přejede bříškem ukazováčku po rtech a pak mu ten prst prostě strčí do pusy. Bože, tohle dostává i jeho.

Kaz

Tak jestli měl pocit, že tohle byl dost dobrý okamžik, je hodně rychle vyveden z omylu. Jasně, není první, koho tam dole má, i když tohle si dopřával jen občas. To, co ale předvádí Aoi… bože, je přesvědčený o tom, že jestli přestane, půjde se někam odstřelit. Zvládá se jen koukat do stropu a hlasitě vydechovat pod každým pohybem nebo dotekem. +Kde se to v něm bere sakra+ Proběhne mu hlavou, ale to je asi tak všechno, na co dokáže myslet. Bylo by pro něj mnohem jednoduší, kdyby byl nešikovný nebo chodil v pytli od brambor…no ani to by nejspíš nepomohlo, aby se vyvaroval pocitům, které vůči jeho sobě začínají narůstat. Zblázní se z něj a teď už regulérně. Pokusí se znovu proti němu prohnout v bocích, ale nemůže…nemůže vůbec nic ani se pořádně kroutit. 

"Aoii" Vyjde z jeho rtů dost zřetelně, když ucítí hrot na citlivých místech. Ne nebolí to, škrábe…trochu, vyvolává to ale jen další vlnu slastných pocitů, které ho nejspíš brzo smetou. Nedokáže si poručit. Zavzdychá znovu, pod dotekem jeho dlaně, která nepokrytě míří nahoru po těle až na rty, jenž jsou jemně pootevřené podle toho, jestli zrovna vydechuje a pak už jen ucítí jeho prst ve svých ústech. Skoro až zmučené zasténá, tohle by ho snad ani nenapadlo. Ne, jeho už prostě nikam nepustí a hotovo. Stiskne jeho ukazováček mezi zuby, jen lehce, aby mu neublížil a skoro až provokativně ho obkrouží špičkou jazyka. Tohle by nemohl nechat jen tak bez povšimnutí. Zuby nehty se snaží oddálit vyvrcholení, které se každým pohybem jeho rtů nezadržitelně blíží. Znovu hlasitě zasténá a nyní i sevře jeho prameny ve své dlani. Je jasné, že o moc víc toho už nezvládne.

(konec druhé části)