Aoi x Kaz - Nekoukej...Já tomu taky nerozumím - Část 1.

(Kazův dům)

Aoi

Zkouška byla hodně zajímává. Prasklo tam dost věcí, dobře si popovídal s Uruhou a nakonec dali do kupy možný koncept jejich koncertu s Hydem. Slíbil Kazovi, že se za ním vrátí, ale rozhodně tam nehodlal jet zase jenom s tím, co má na sobě. Řidiči zavolal ještě před tím, než to tady ukončili, pak šel na cigáro a rozloučit se a po cestě k sobě domů hodně přemýšlel o tom, co mu naznačil Uruha. Jestli s Hydem spal? Jasně, že jo... mají mezi sebou něco dál? Hyde v klubu vypadal, že to skončilo, ale proč? Protože se zbláznil a oženil? Požádal řidiče, aby na něj počkal, odešel si zabalit nějaké oblečení, hygienu, svou vlastní kytaru a vůbec všechno, co by mohl v nejbližších dnech potřebovat, hodil to do černé tašky přes rameno a vydal se na cestu k němu. Pokoušel se v hlavě příliš nepitvat všechny možné pro a proti ani si nehrát na to, že on a Kaz jsou cokoliv víc, ale beztak... Je už docela pozdě večer, když auto konečně zaparkuje před jeho domem, on vystoupí, poděkuje a přejde ke vchodovým dveřím, kde zazvoní. Napadne ho, že možná mohl přinést cokoliv s sebou, třeba lahev vína, ale Kaz měl alkohol všude... Cítil se unavený, ale tak nějak příjemně. Uvnitř ho mohlo čekat naprosto cokoliv a dá si za úkol, že se nenechá vykolejit ani pěti nahými holkami, utíkajícími ze dveří... Podivně ho brní v žaludku, když se s jakoby nic výrazem dívá na špičky svých bot a čeká.

Kaz

Je to už pár hodin, kdy dorazil domů a nutno dodat, že i když jen proletěl kuchyní a obývákem, panuje tu stejný chaos jako před náletem uklízecí čety. Prostě ten nákup nechal ležet a překvapil sám sebe, když dal alespoň jídlo, co tam patří do ledničky. Zasloužil by si zlatou medaili minimálně. Jako obvykle, když tráví čas doma, byl celou tu dobu v suterénu, kde pracoval na nové skladbě, jenž mu v hlavě zněla už od rána. Je jasně vidět, že v procesu tvorby. Sedí na zemi v tureckém sedu, na sobě jen kalhoty, kolem sebe má hromadu papírů, dokonce něco píše i na staré vydání novin, k tomu ještě několik desítek skrčených kusů papíru po celém suterénu, které odhodil v zápalu bokem. Pivo si otevřel před nějakou dobou ale napil se jen jednou, je prostě ve svém světě, totálně mimo realitu, až do chvíle, kdy se ozve domovní zvonek. Trhne sebou, jakoby ho při něčem přistihli a koukne směrem ke schodům, přemýšlejíc, co to vlastně bylo za zvuk.

"Joooo zvonek.." Dojde mu vzápětí, když se začne sbírat ze země a zamíří ke dveřím otevřít. Pohled mu padne na Aoie, kterého si prohlédne od hlavy až k patě a zastaví se pohledem na jeho tašce.

"To toho moc nemáš...jsi celkem skladný na to, že tu budeš tak dlouho..." Prohodí, jakoby se nechumelilo a bez váhání se přilepí jako žvýkačka na jeho tělo, nadechne se jeho vůně a prostě ho políbí, skoro to vypadá, že ho neviděl deset let a ne několik hodin.

Aoi

Dveře se konečně rozlétnou, on stojí za nimi jen v kalhotách a i když už ho viděl na hodně způsobů, stejně mu vyrazí dech. Hlavně ho takhle nečekal, ale měl! Měl!!! Ten pohled na jeho tašku si nejdřív vyloží tak, že to možná přehnal a nic z toho už neplatí, ale Kaz se vzápětí vyjádří přesně opačně. "No, dlouho... já mám taky byt... kdybys ho chtěl někdy vidět..." Dostane ze sebe. +A mám ho rád.+ Projde mu ještě hlavou, ale právě byl umlčen Kazovými rty. Jen k němu zvedne dlaně, aby se ho chytil za paže a taška mu hrcne z ramene na předloktí, ale hravě ji na trénované ruce udrží a vypadá to, že jeho návštěva skončí na rohožce Kazových dveří. Skoro mu dojde dech, než se od sebe oba oddálí a on vejde. Jen koutkem oka si všimne někoho ze sousedů, jak zíral, div nezakopl. Už teď si asi doma předávají, že se dneska zase nevyspí... um... možná... tedy... uvnitř se rozhlédne po kuchyni, stojí tam nějaké jídlo, ale...

"Tys byl nakoupit?" Diví se a s úsměvem se jde podívat. Nakoukne do tašek a taky do lednice a pokývá hlavou. Pak poukáže na tu svou tašku a kývne bradou k ložnici, jestli smí. Kam jinam by si měl věci dát. Na krku má taky ještě pouzdra s jeho a Kazovou kytarou. Je trochu jako vánoční stromeček. "Vracím v pořádku. Uruhovi se moc líbila." Řekne mu, když obě pouzdra odloží v kuchyni na stůl. "Hrálo se mi na ni dobře a přinesl jsem i svou." Vysvětlí očividné a ohlédne se po něm. Je to hrozně zvláštní takhle se k někomu vrátit... jako by byli pár už nějakou dobu. Pohodí havraními vlasy a usměje se. Skoro plaše.

Kaz

Po dlouhé době se konečně odlepí od jeho rtů a musí si přiznat, úplně nenápadně a někde daleko v koutku hlavy, že mu chyběl. Je to divné, vždycky mu akorát chyběly žáby, když byl na turné. Aoi nevypadá jako žába...na první pohled. Nechá ho projít dovnitř se širokým úsměvem a koukne po okolí, kde na něj kouká soused. Vyplázne na něj jazyk a se smíchem mu zamává, než zaleze dovnitř a práskne sebou dveřmi. Chvíli stojí na místě s rukama v kapsách, když u pohled padne na Aoiovo vzdalující se pozadí.

"Byt? taky máš bar? " Zeptá se ho s jasnou zvědavostí v hlase, než zamíří za ním a rozvalí se polovinou těla na bar.

"nooo...něco málo...když už jsem byl venku..." Pokrčí krátce rameny, prostě se nudil, tak vykoupil půlku obchodu no, to je toho!

" Koupil jsem i ryby, zatím plavou ve vaně..." Dodá s naprostým klidem, protože samozřejmě nezapomněl na jeho oběd a klidně by si dal znovu. Nakloní hlavu mírně na stranu, protože první se do jeho hlavy dostanou slova o kytaře. +Vrací?+ Proběhne mu hlavou nechápavě, a pak jen mávne rukou směrem k ložnici, však je tam místa dost, když už je tady nemá v plánu ho nechat spát na pohovce nebo v suterénu, nemá rád prázdnou postel, většinou tam pak stěhuje žáby.

"Já ti ji dal ale jestli ji nechceš..." Pokrčí rameny, jakoby se nechumelilo ale v očích má výraz skoro jako dítě, kterému vzali lízátko a kecne si zadkem na barovku dlaněmi si podpírajíc bradu.

"Dáme si kulečník?" Zeptá se ho vzápětí úplně mimo jejich dosavadní téma a v hlavě má milion myšlenek, jak ten kulečník využít, samozřejmě kromě hry.

Aoi

Nadechne se... ne takovýhle bar nemá...

"Mám bar, jenom ne s pultem a stoličkami, ale alkoholu je tam dost." Mrkne na něj nakonec. Pak se zarazí, když Kaz zmíní ryby ve vaně. Ne, nepochybuje ani na vteřinu, že jsou tam a přesto se odlepí od kytar a vykročí do ložnice. Stejně tam chce dát tu tašku. Odloží ji při posteli a dojde ke dveřím od koupelny, které otevře a... Jsou tam! V té velké vaně, kde včera byli oni dva, dneska plavou ryby. Jen to nejsou ty, které dělal k obědu. Chvíli na ně zírá.

"Já je zabíjet nebudu." Řekne jenom. +Ani mýt tu vanu... dneska sprcháč evidentně...+ Pomyslí si ještě, když se k němu vrátí do kuchyně.

"No... chci, ale... přece si prostě nemůžu jen tak vzít...." Zrozpačití a pokrčí jemně rameny. Včera se toho stalo hodně, ale prostě dostat jen tak takovou hodnotnou věc?

"Jasně." Přikývne pak.

"Neumím to moc dobře, ale... naučíš mě to." Mávne nad tím dlaní, stáhne ze sebe ten svetřík, co mu ráno Kaz koupil a odloží ho přes židli. Pod ním mí tričko s dlouhým rukávem, obepínající jeho tělo. Zamíří s ním dolů do suterénu, kde je už zase menší apokalypsa. Projde kolem papírů a pro jeden zmačkaný se sehne, aby se do něj podíval. Kaz tvoří, to je jasné... usměje se a zaujatě si pročítá papír. Ví, jak dobrý hudebník a textař je, jinak by nepracoval s Hydem.

"Hmm...chcete nás předehnat v hitparádě?" Protáhne a zamává papírem.

"To ti nemůžu dovolit." vydechne.

Kaz

"Hezký ryby, co? " Prohodí, když se k němu Aoi obrátí a blýskne se širokým úsměvem. Má rád ryby, chodí na ryby....má v plánu je dneska nebo možná zítra pěkně klepnout, ať si ještě chvíli zaplavou potvory.

"Proč ne...hodí se k Tobě, líbí se ti...je tvoje..." naprosto nechápe tu logiku, on v tom rozhodně žádný problém nevidí. On má ostatně svojí oblíbenou, starý kousek, ale pořád je to jeho srdcovka. Tahle byla taky, všechny svým způsobem jsou. Odlepí se od baru a vykročí za ním s mlsným výrazem do suterénu, kde absolutně ignoruje bordel kolem. To triko se mu sice líbí, ale mnohem raději by ho viděl bez něj. Krátce stočí pohled na jeden kousek papíru, který zrovna leží uprostřed, nedopsal to a ni vlastně nedopíše...to se mu povede, až zas dostane svou náladu. Jenže v tu chvíli mu padne pohled na papír, co má v ruce, kde je kousek textu nenápadně říkajíc, jak se tu celou tu dobu sám cítil. Neumí být sám, je nerad sám a část i nenápadně naznačuje, že byl myšlenkami u Aoie. Udělá dva kroky směrem k němu, vytrhne mu papír z ruky znovu zmačká a zahodí.

"Zmačkané se nečtou..." Zamumlá s mlasknutím, aby zakryl svoje rozpoložení.

"Cooo...jsem to jo kulečník......No to si sedneš nahoru..." Začne nenápadně a popotáhne si kalhoty, ale jak se zdá Aoi má v hlavě hlavně hudbu.

"Nemůžeš? A co s tím hodláš udělat?" Zeptá se s jasnou jiskrou v oku, protože on moc dobře ví, jak by se to dalo provést.....nejlíp teď a hned ale na to toho má na sobě ještě pořád moc.

"Copak jste nic nestihli na zkoušce, že máš strach?"

Aoi

Zrovna byl důkladně začtený, začínalo mu nepatrně svítat a uvažoval, z jakého důvodu to zmačkal, když mu papír vylétne z ruky. Zamračí se na něj a stočí oči tam, kam odletěl. Stejně si ho pak sebere. Udělal to proto, že by se Aoi dozvěděl víc nebo proto, že jsou mu ty emoce nepříjemné a nechce se tak cítit? Je vedle něj pořád hrozně nejistý. Řeč se stočí zpátky na kulečník a jsou zase u sexu. Skoro se začervená, když se zasměje a uhne pohledem. Však i on je z něj pořád v jednom ohni, vlastně mu imponuje, že Kaz v jeho přítomnosti nemyslí na nic jiného, ale sotva přišel. To gesto s kalhotami mu neujde. Povytáhne obočí, když se na chvíli podívá černýma očima na jeho poklopec a začervená se ještě o kousek víc. Je celkem rád, když Kaz zabere na jeho zmínku o předhánění se v žebříčku úspěšnosti.

"No přece tak, že napíšeme něco mnohem lepšího, než vy. Stejně to v jednom kuse mačkáš, tak to asi za moc nestojí?" Udělá narážku na papír, co mu sebral a čeká, jak na to zareaguje.

"Stihli... stihli jsme tam toho spousta, třeba probrat, kdo s kým spí a tak... že novomanželé pojedou na svatební cestu..." Udělá druhou narážku, tu o které mluvil Uruha.... po očku sleduje každý záchvěv jeho obličeje.

Kaz

Líbí se mu, jak se Aoi červená. Moc se mu to líbí, když jej dokáže přivést do rozpaků. Dokonce měl obavy, že po tom, co se dělo v kabince, už se mu to nepovede, jenže jak se zdá, jde to pořád a to...je dobře. Udělá krok směrem k němu, protož stojí na jeho vkus moc daleko, nemůže si pomoct, prostě ho přitahuje k sobě, pořád a neustále. Má potřebu se ho zase dotknout a začíná mít trochu problém se svými pocity, které si snaží zakázat už takovou dobu.Dost dlouho se mu to dařilo, ale teď...Asi bude muset na ryby a pořádně se o tom ve své hlavě pohádat.

" To sice mačkám, ale ostatní stojí za to...ty zmačkané nepatří ven, ty jsou jen moje...Tohle bude třeba pecka..." Ujistí ho naprosto vážně, když mu vrazí ruky štos papírů, které jsou celkem úhledně seskládané a skoro až hrdě zvedne bradu nahoru. Je schopný v rekordním čase napsat klidně i deset, jenom, aby mu dokázal, že to umí.

" Probíráte na zkouškách, kdo s kým spí?? " Teď už začíná být vážně zvědavý, protože u nich zkoušky probíhají úplně jinak.

"A měl jsi aspoň nejlepší zážitky..." Pokračuje dál v otázkách a tu jeho poznámku o Hydovi záměrně ignoruje, však on ho taky ignoroval, tak ať ví jaké to je. To, že to nikdy nezjistí, je mu jedno, jen pro ten pocit. Ne, nezlobí se na něj, že spolu měli to, co měli..Jeho hlava ale už nějakou dobu funguje tak, že prostě pocity a hlavně vůči Hydovi jsou špatně. Umínil si, že to tak bude a drží se svého rozhodnutí jako klíště. Momentálně mu tu hradbu ale Aoi pěkně bourá, stal se s ní domeček z karet a když ty plné rty naproti němu fouknou. Je to v pytli.

" Tak už mě nenapínej a povídej..." Usadí se na sedačku do tureckého sedu a hmátne po něm, aby si ho za boky přitáhl před sebe a nakoukl mu pod lem trika. Musí vidět aspoň kousíček, pak bude stejně zkoumat jeho kytaru, ale první chce vidět tohle...jen dva prstíčky...no....

Aoi

"Ahá..." Protáhne na téma zmačkaných papírů a v duchu se zatetelí. Takže to není proto, že by je vyhazoval?

"Proč si je teda neschováš? Už je nechceš nikdy číst?" Zasune si dlaně do kapes v jakémsi na oko nezúčastněném postoji, protože to přece vůbec nebylo o něm! Místo toho vyfasuje štos těch originálních a zaboří do nich nos. Ono se to vážně jako pecka tváří. Sakra... Trochu kriticky k němu zvedne oči, chvíli se dívá do těch jeho a beze slova je zase skloní. Vypadá to, že v Kazovi probudil jakousi soutěživost a připadá mu to zábavné. Za jeho bradička...

"No, když se tam ukázal Hyde, začala se odvíjet obecně dost zajímavá témata." Práskne Hydovu přítomnost na zkoušce.

"Věděl jsi, že náš Rei-chan sbalil Gackta? Poslechli jsme si zajímavý vzkaz na jeho novém I-Phonu..." Pokračuje dál, aby ho potrápil tím, o co všechno zatím přišel. Začíná mu ho být líto, byla to pikantní zkouška.

"Měl, ale nevyprávěl jsem jim je, nic jim po nich není." Sdělí mu nakonec, když papíry skloní.

"Kaz-chan, to je opravdu moc dobrá písnička." Vydechne mimo téma a myslí to naprosto upřímně. Chvíli si ho prohlíží s jakousi něhou v očích.

"Naštěstí jsem nepřišel se značkou na krku, jako Rei-kun." Pokračuje vzápětí, ale to už skončí v jeho klíně a Kaz odtahuje lem trička z jeho břicha. Zasměje se tomu.

"Co bych ti tak ještě vyprávěl... brzo spolu budeme hrát, víš to? Hyde už organizuje velký koncert." Vzpomene si na další bod jejich zkoušky.

"Ale jestli bys radši věděl detaily z něčí ložnice... nezeptal jsem se ještě kluků..." Napadne ho.

Kaz

"Občas si je čtu….jsou všechny támhle…" Práskne mu na sebe, když kývne hlavou směrem prádelnímu koši, který je plný podobně zmuchlaných papírů, kde jsou skladby jen pro Kazovy oči. Každá kousek jeho života, který si rozhodl nechat pro sebe. Je celkem dobře schovaný za rohem jedné ze skříní, kde má příslušenství ke kytarám. Občas se v tom prostě přehrábne, když má svou unikátní náladu, kdy je zavřený ve sklepě a nikam se mu nechce. Stává se to málokdy ale ano. Jenže pak zmíní, že Hyde byl na zkoušce. Stáhne obočí k sobě a zatváří se skoro uraženě k tomu si ještě vyslechne, co všechno se tam probíralo a odtáhne se od něj s rukama založenýma na odhalené hrudi. "Proč jsem tam nebyl taky?" Koukne na něj skoro až vyčítavě. Však on s tím má taky, co dočinění, navíc potom, co zjistil hlavní téma jejich zkoušky. Jak u toho vůbec mohl chybět!!!

" Já vím, že je…ale to tě nezachrání…jak jsi mi to mohl udělat!!" Skoro až popotáhne, i kdyby měl z domu sednout do auta a dojet tam, tak tohle by za to rozhodně stálo. Jenže pak Aoi zmíní společný koncert a v jeho tváři se znovu objeví zvědavost. To zní jako hodně dobrý nápad.

"Vážně společně…na jednom podiu v jedné šatně…" Nechá plout myšlenky z jeho hlavy ven, protože je nahradí jen ta představa. Vlastně si vzpomene na jejich hraní v klubu a očka mu zasvítí, ne spíš zahoří.

" Těším se, až si s Tebou zase zahraju na podiu." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit, tohle tak úplně říct nechtěl. Myslí to vážně, jen si úplně neuvědomil, že své myšlenky vyslovil nahlas.

"Detaily z ložnice…? Budeš mi vykládat, co se bude dít u nás v ložnici?" Chytí se toho znovu po svém a nenechavé prsty, už si zase hledají cestu na lem jeho trika, rozhořčení nebo jakýkoliv jiný náznak špatné nálady je ten tam.

"Není Ti v něm horko?" Zkusí ho trochu popíchnout, však tady ho přece nepotřebuje.

Aoi

Překvapeně obrátí tvář směrem, jakým Kaz zrovna ukazuje. Moc nepochopil, kde přesně to má být, ale rozhodně ví, v jakých místech se podívat, až se bude chtít kouknout doopravdy.

"Proč si mi to bral z ruky, když mi teď říkáš, kde to všechno je?" Nechápe a trochu zaskočeně, trochu pobaveně si prohlédne jeho výraz, když se dozví o zkoušce s Hydem. Čekal, že ho mnohem víc potěší s pochvalou písně, ale on ne, on mu řekne, že to ví sám. Pche...

"Já? Já jsem nevěděl, že tam přijde." Rozhodí rukama na jeho klíně.

"Vždyť jsme na sebe neměli ani číslo, sháněl sis ho... počkej!" Namíří na něj prst.

"Kdo ti ho dal?!" Udeří pro změnu on na něj. Kaz to v podstatě zakecá jenom tím, že se rozpovídá o plánovaném koncertu.

"Jo, v jedné šatně asi tak s deseti dalšími lidmi." Upřesní, ale pak velmi zjihne, když se v Kazově tváři objeví ta upřímnost z předešlé noci a řekneme, že se těší. V obličeji mu vykrystalizuje vřelý úsměv.

"To já taky." Ujistí ho. Gackta Kaz přešel jako širé lány, ale on už si začíná zvykat, že co jiné šokuje, to jeho absolutně nezajímá a naopak.

"U nás v ložnici? To chceš jenom vyprávět?" Dovolí si trochu odvahy. Nejradši by mu řekl, že v jejich vaně momentálně bydlí Kazovy ryby! Trochu se zahihňá, když se tím širokým obloukem dostanou zase na začátek a totiž k tahání za jeho triko a snahu dostat ho zase - kam, na lopatky?

"Trochu jo..." Vydechne nakonec, protože i na něj silně působí Kazova blízkost a především jeho nahý hrudník. A ten neskutečně roztomilý úsměv. Zvedne pomalu dlaň k jeho vlasům na čele a jemně je odhrne stranou. Nasadí si trochu nejistý, ale velmi něžný výraz a pootevře okroužkované rty.

"Tak řekni, že ses na mě těšil." Zašeptá.

(konec první části)