Aoi x Kaz - Jen ty víš, jak chutná svoboda! - Část 2.

(Aoiho pokoj, pláž)

Kaz

"Nemůžeme…" Zamručí do ledničky tiše spíš pro sebe a dlouze vydechne, tohle je větší problém, než si dokázal ještě před chvíli uvědomit. Ale…v hlavě se mu začne rýsovat úplně jiný nápad. Má na to týden…to zvládne. Usměje se mírně pro sebe, než se narovná a jeho obvyklý výraz je zpátky. Strčí si ještě rohlík do pusy, když Aoi zamíří do jeho ložnice, on sám zapluje do koupelny, kde má nachystaný neopren a vyloví z komory prkno. Probourá se s ním skoro skrz stěnu, protože se tam sotva vejde a konečně můžu vyrazit. S několika nadávkami se mu podaří připevnit prkno na střechu taxíku a přes Aoiho domem ještě zaplatí, aby tu na ně počkal. Snad to nebude trvat dlouho. On sám se vydá společně s ním k domu a zvědavě si prohlíží každý detail, mnohem víc ho zajímá pokoj Aoie. Zaujme ho stěna s úkoly, počká si, až vyjde ven ze dveří a porozhlédne se po něčem, čím na tu stěnu píše. Nakonec najde křídu, potuleně se usměje a vybere si místečko kousek stranou, nad tělem pověšené katary, co nepůjde tak moc dobře vidět. Chvíli si kouše ret a pak mu to začne nabíhat v hlavě samo.

Přiletěl černý anděl,

roztáhl křídla novým dnům.

Ke světlu mě sváděl,

lákal ke svým plným rtům.

Dá křídu zpátky a udělá několik kroků zpátky ke křeslu, do kterého se pohodlně rozvalí a snaží se tvářit jako typický Kaz, v očích mu ale zase jiskří. Sáhne rukou po jedné z knih, které se tu všude válí a krátce pohledem prohlídne její obsah, než ji s úšklebkem vrátí zpátky, na tohle opravdu číst nebude. Nečte ani časopisy, natož knihy. Vzhlédne ve chvíli, kdy se Aoi vrátí a ohodnotí si jak moc je sexy, když neopren obepíná jeho tělo.

"Hezký, půjdeme i zítra?" Zvedne se a sleduje ho ke dveřím.

"No sláva." Protočí očima v sloup, on se k moři už celkem dost těší a nechají se konečně odvézt na místo. Sundá prkno ze střechy a zamíří rovnou k moři se slunečními brýlemi na očích. Pohodí bágl na první místo na pláži, které se mu trochu zamlouvá stáhne ze sebe všechno přebytečné oblečení.

"Tak co, vsadíme se o něco?" Zeptá se ho, když si brýle poposune kousek níž na nose a vyzývavě nakloní hlavu na stranu.

Aoi

Ten nápis na stěně objeví pravděpodobně mnohem později, protože teď už konečně vyrazí k moři. Je nádherně a takhle ráno tu skoro nikdo není. Vlny vypadají akorát, spíš menší, což by mohlo být i lepší, ale neví, jak moc dobře to Kaz umí. Taky si odloží batoh, shodí ze sebe oblečení a omotá si provázek od surfu kolem kroníku, když ho vezme pod paži a podívá se na Kaze. Černé vlasy se mu divoce zmítají kolem hlavy ve větru, ale brzo mu přestanou překážet, až se namočí. Ve vzduchu je cítit sůl a on se už neskutečně těší, až si zaplave.

"A o co? Že nespadneš při první velké vlně? O to, že dopíšeme tu píseň spolu." Nedá si pokoj. Prohrábne si dlaní vlasy a zamíří k vodě. O věci nemá strach, nikdy se mu nestalo, aby tu někdo kradl a z moře na ně uvidí. Brzo se jeho chodidla dotknou mokrého písku a jeho kotníky oblije první vlna. Pak už hodí prkno na vodu, nalehne na něj a rukama se začne odstrkovat, aby se s ním dostal tak daleko, jak potřebuje. Ohlédne se přes rameno, kde má zrovna Kaze a gestem ruky mu ukáže, kam má namířeno. Dá to zabrat se doplácat tak daleko, ale jakmile chytne první vlnu, už stojí nahoře a drží balanc. Má to v krvi a dobře natrénováno. Umí to asi tolik, jako Kaz na svém skateu a hodlá mu to ukázat. Drží se na vlně, co to dá a krásně si ji sjede. Moře je milosrdné, klidně by mohlo být rozbouřenější. Dosedne obkročmo na surf a ohlíží se po něm, až ho uvidí taky jet. Do očí mu svítí slunce, sůl se mu lepí na řasy a on je dokonale spokojený. A vzápětí i překvapený, protože Kaz si vůbec nevede špatně. +On je ke všem těm prknům snad přilepený nebo co.+ Pomyslí si nesouhlasně. Počká na místě, až ho dojede a udělá uznalý obličej.

"Tak příští spolu?" Usměje se na něj. Ze břehu si na ně ukazují nějaké holky. Už i tady?

Kaz

"O tom, že budu lepší na surfu." Pohodí vzpurně hlavou, než se ušklíbne a má, co dělat, aby se upřímně nerozesmál.

"Tu songu pusť z hlavy."+Však ty se budeš ještě divit.+Dokončí si pro sebe v hlavě a nechá ho zamířit k moři jako prvního. Sám si připne surf k noze a vyrazí za ním a klidným výrazem. Těší se, už dlouho u moře nebyl, bylo to celkem daleko, a navíc měl skate, tak co by se tahal až sem. Jenže když vidí Aoie jak lehá na prkno a kolem něj vlny. Začíná v tom viděl úplně nové kouzlo, hned si dá za úkol, že tu nejsou naposledy. Se smíchem popoběhne vlnami, než se s celkem obratným naskočením položí na prkno a vydá se za Aoiem do vln. Všechny špatné věci jsou úplně zapomenuty a on si to opravdu užívá. Počká si na druhou vlnu, hbitě se vyhoupne na nohy, i když trochu zavrávorá, přece jen na tom dlouho nestál ale nakonec zjistí, že se to prostě nezapomíná. S mírně pokrčenými koleny celkem obstojně sjede vlnu a nasměruje prkno přímo k němu, když tu na něj tak pěkně čeká.

"Uletěly ti včely?" Rýpne si do něj, když vidí s jakým výrazem ho sleduje.

" Teprve se zahřívám." Neubrání se poznámce, když máchne rukou do vody a nechá na něj dopadnou pěknou spršku. Pohled mu padne na holky na břehu.

"Máš tu svůj fanklub…na ně se vykašli, ony tě netrumfnou ale já bych mohl." Prohodí s dalším rýpnutím, než se hlédne po další vlně.

"Jen ty víš, jak chutná svoboda!

Jen ty víš...jsem nevinný či vrah.

Jen ty víš, není to náhoda!

Jen ty víš…."

Křikne neúplný verš jeho směrem s provokativním blýsknutím v očích. Však on mu nasadí pořádného brouka do hlavy. Vybral si nakonec úplně jiný směr svých myšlenek, snad se mu podaří uvěznit své verše na to správné místo. Tím by ho mohl dostat. Víc, už ale nestihne, protože se znovu vyhoupne na prkno a dokonce vyzkouší i nějaký ten trik. Je to vážně hodně podobné jako na prkně, jenže se mu to trochu vymstí a on skončí pod hladinou, prostě to neodhadl. Vynoří se kousek dál a nechá se na prkně odvézt na břeh, hodlá jít ještě zpátky ale první si chce zapálit.

Aoi

Ušklíbne se na tu jeho poznámku a uhne tváří prudce do strany, když na něj dolétne sprška vody. "Proč, vypadám, že jsem čekal, že se ani nepostavíš?" Šklebí se na něj. Zrovna mu chtěl říct, jak mu to pěkně šlo, ale neřekne mu nic, když je Kaz takový. Ohlédne se směrem, jakým mu ukazuje po procházejících holkách. Jsou to nějaké úplně jiné holky, než posledně nebo jemu to tak alespoň připadá, ale než se stačí podívat zpátky, Kaz cituje další kousek svých veršů a prostě mu uplave na další vlnu. Nevěřícně se rozhlédne kolem sebe. Tak on se ho ptá, jestli příští spolu a zase takové neurvalé chování? O co mu jde? Zůstane sedět na svém místě, jen se pohybem dlaní udržuje na místě, aby viděl a pozoruje Kaze, jak sjíždí další vlnu. Pousměje se, když provede trik, ale vzápětí na to prosviští kolem a zmizí pod hladinou. Aoi se pobaveně zasměje a protočí očima, ale když se Kaz o notný kus dál vynoří z vody, míří na břeh. Popravdě mu zatím vůbec nerozumí. Tedy od té doby, co se dostali do vody. Pohodí mokrými vlasy a sám se vydá znovu proti vlnám a o několik chvil později si vyčíhá svou vlastní příležitost, aby si sjel novou vlnu. Je jako delfín, mohl by tu být celé hodiny. Kaz si dává na břehu cigáro, ale on se snaží tolik nekouřit, což mu teda vůbec nejde a navíc - právě sportuje, až pak. Neodolá a sjede si ještě jednu, než se na prkno prostě položí na záda, nechá se usnášet vlnkami a zavře oči. Je to úžasný pocit, jak s ním moře kolébá a občas musí zatnout všechny svaly, aby se taky nevyklopil.

Kaz

Spokojeně si kecne do písku, když už si vkládá cigaretu mezi rty do pravého koutku. Jak se natahuje pro zapalovač, málem se v něm patřičně vyválí; batoh je zatraceně daleko, přísahal by, že si sedl blíž.

"Sabotáž!" Osočí batoh, jak kdyby za to mohl a vyškrábe se zase zpátky do sedu. V hlavě mu proplouvají další verše a dávají dohromady celou píseň, která patří Aoimu, který si ladně sjede vlnu a teď už se válí na prkně ve vlnách. Dlouze si potáhne, aniž by z něj spustil pohled a přemýšlí, proč zrovna on na něj tak působí. Jasně, byl fakt k sežrání ale…je v tom i něco víc a to teď momentálně nedokáže rozluštit. Nikdo ho tak rychle nedonutil psát, nikdo ho nedonutil tolik prožívat své vnitřní rozpoložení jako on. Najednou si začíná uvědomovat, že kdy se domů vrátí sám, bude si připadat úplně jinak. Klidně by spal dál na gauči a ta myšlenka je pro něj ještě víc překvapující. Sleduje hlouček holek, jak postává na pláži, natáčí se jak při finále miss a čekají, jestli si jich Aoi všimne. To, že pár z nich by stálo o to, aby si jich všiml Kaz, to je úplně mimo jeho myšlení. Ne, neubránil se tomu, aby je zhodnotil pohledem ale tím to pro něj prostě skončilo. Zvedne se z písku a ještě s hořící cigaretou se odporoučí k jednomu ze stánků na pláži, který právě otvírá a koupí jeden velký kelímek ledové tříště se dvěma brčky a vydá se zpátky. Típne cigaretu, když prochází kolem koše a popadne své vlastní prkno. Projde kolem hloučku, poposune brýle níž na nose, aby nad nimi viditelně protočil oči v sloup a s kelímkem mezi zuby se vrhne na prkně do vln. Jde to blbě, špatně se mu dýchá a proud mu to vůbec neusnadňuje, nakonec se přece jen dostane až k Aoimu, natáhne do jednoho brček tříšť a foukne mu to na odhalené lýtko.

"Budíček." Zazubí se, když ho pozoruje sedíc obkročmo na prkně.

Aoi

Už byl na sluníčku pěkně vyhřátý, moc by nedal za to, kdyby se trochu spálil v obličeji, ale když na něj šplouchne něco jiného, než moře, je to znát a on se lekne. Odlepí hlavu prudce od surfu a podívá se tím směrem, kterým k němu dolehne hlas Kaze. Vůbec o něm nevěděl, neslyšel ho připlouvat. Byl tak trochu v říši svého toulání se myšlenkami. Rozesměje se a posadí se, svěsí nohy do studeného moře a chvíli to trvá, než přijme jeho teplotu. Zvědavě se podívá na dvě brčka v kelímku.

"Hmm už ses rozhodl se mnou kamarádit?" Rýpne si pro změnu on. Prostě se po tom jeho kelímku natáhne, sebere mu ho a vloží si modré brčko mezi rty, aby ochutnal, co jim to koupil. No jasně, že jim! Kolem nich prolétne dvojice vodních skútru a on se za nimi na okamžik dívá. Taky super zábava, i když za to chtějí docela dost peněz. Snad někdy jindy, dneska je tu s prknem.

"Za chvíli budu must domů. Povinnosti, škola..." Prohodí, proč se nemůže zdržet celé dopoledne.

"S cvičením na kytaru bych to nestíhal." Dovysvětlí mu. Je na výšce první rok a nemůže si dovolit neudělat hned první semestr. Je to hodně peněz. Zatím je skálopevně přesvědčený o tom, že ji vychodí. Nakonec mu tu tříšť zase vrátí a znovu se usměje.

"Tak už si konečně troufneš sjet ji se mnou?" Zeptá se ho, protože má chuť ještě to alespoň jednou udělat, než to tu bude muset zabalit.

Kaz

Zamračí se na něj, když mu sebere kelímek, protože takhle to úplně v plánu neměl. Jenže mu to stažené obočí dlouho nevydrží, hlavně když kouká zrovna na něj.

"Já se s tebou kamarádím pořád, to ty se mnou nechceš." Obviní ho v zápětí a ukáže na něj prstem se širokým úsměvem a zavrtí nad ním hlavou, jak to prostě nemůže vidět. Sleduje upřeně brčko mizící mezi jeho rty a tiše si pro sebe zaúpí, tohle prostě není fér.

"Musíš být tak sexy?" Zeptá se ho ještě, než si vezme tříšť zpátky a vysrkne zbytek bez větších obtíží. Užije si dosyta ledovou bolest v hlavě a trochu se tím probere, aby po něm neskočil rovnou nestáhl ho do vln. Moc by se toho tam dělat nedalo ale on by si rozhodně poradil o tom nepochybuje.

"Hele a neslíbil jsi mi náhodou pokráčko snídaně?" Připomene mu hromadu jídla u něj v bytě a nakonec nad tím jen mávne rukou. Nutit ho nebude, však on s tím něco udělá, nejspíš to rozdá; co taky s tím jiného. Odvrátí pohled směrem k další vlně, aby Aoi neviděl jeho rozpoložení, které se mu objeví v očích, po jeho prohlášení, že musí domů. Nejradši by ho přivázal k tomu prknu a odnesl si ho sebou ale copak může? Mohl by? +Kazi, to se prý nedělá..Proč ne?+ Pohádá se krátce se svým vlastním podvědomím, než skrčí kelímek a přemýšlí, co teď s ním. Do vody se mu ho moc házet nechce. Nakonec ho vrazí pod nohavici neoprenu, tlačí to, je to na houby, ale chvíli to přežije.

"Tak jedeme, tentokrát ten trik dám a nezdržuj pořád!" Zamručí odhodlaně, mrkne na něj a pošel mu vzdušný polibek, než se položí na prkno a popojede vstříc další vlně.

Aoi

Na okamžik skloní oči. Pravděpodobně si bude muset zvyknout na to, že na něj Kaz bere a prostě má tyhle poznámky a nebo by musel kontakt s ním přerušit. A to nechce už jenom kvůli slíbenému hraní. A taky kvůli tomu, co viděl v noci. Docela rád by mu ukázal, že všichni nejsou takové... hm, domyslete si libovolné neslušné slovo. A pak se zatváří trochu provinile, když se na něj podívá.

"Já vím, já vím, ale vůbec mi nedošlo, jak moc náročné by pro mě bylo všechno to zkombinovat. Bohužel nemám jenom práci, ale mám práci, školu, učení a teď ještě hraní." +A holku.+ Doplní si. Kaz k němu bude muset být trochu shovívavý, jinak to Aoi bude muset celé přehodnotit a někde něco vynechat. A jako první půjdou na popravu kratochvíle. Kaz před ním uhne pohledem někam do strany, ale on se pořád dívá na odvrácený profil jeho obličeje, až dokud Kaz nezavelí, že teda jedou. Nadechne se, ale nakonec prostě hrábne rukama do vln a pokusí se to pro tuto chvíli hodit za hlavu. Trochu ho trápí ten obličej, který před chvílí zahlédl, Kaz by se na něj neměl tolik upínat, vždyť se vůbec neznají a on se bojí, že nedokáže ani trochu naplnit jeho očekávání. Ten trik se mu nakonec doopravdy povedl a on předvedl svůj a na břeh dorazí už docela vysmátí. Holky zmizely a v nejbližším okolí nikdo není. Vynesou surfy na břeh a on si pomalu stáhne smyčku z kotníku. Začne se soukat horní polovinou těla ven z mokrého neoprénu, aby na sebe mohl hodit suché tričko a až skryje to nejdůležitější, taky spodní prádlo a kraťasy, ale jde to hodně ztuha.

"Domů pojedeme stejně a ty pak budeš pokračovat?" Nadhodí možný plán cesty a snaží se po něm moc zkoumavě nepokukovat. Protože prostě nechce vidět ten stejný obličej, co na vodě.

Kaz

Povedl se mu, opravdu ten trik dal a může být se sebou spokojený. Měl by se tvářit nadšeně ale úplně se mu to nedaří. V hlavě má prioritně myšlenku na to, že se bude muset rozloučit a to se mu vůbec nechce. Vleze konečně z vody, zabodne prkno do písku, když si odepne lanko a on vůbec neřeší, kdo kolem je nebo ne. Prostě ze sebe ten neopren dostane za hlasitých nadávek a vystaví na odiv své bílé pozadí a i jiné partie. Pak hrábne do batohu a začne lovit zmuchlané oblečení, které tam předtím narval. Opravdu se snaží tvářit normálně, jenže v očích to prostě má. Nechce jít domů sám, poprvé za dlouhou dobu se mu opravdu nechce vracet se do prázdného bytu. Tohle bude muset hodně rychle přepít. Na Aoie se podívá, až ve chvíli, kdy už je oblečení a věnuje mu široký úsměv.

"Noooo víííš." Začne a je na něm vidět, že si částečně vymýšlí výmluvu ale sám už přesně ví, kam zamíří. Domů to rozhodně nebude v tom má jasno.

"Mám ještě něco plánu na druhé straně města, takže." protáhne ještě, když u ž si vkládá další cigáro do koutku.

"Pojedeš sám, nezapomeň, zítra v pět zkouška." Upozorní ho naprosto vážně mávne jeho směrem rukou a s prknem po paží se zastaví po jeho boku a vytáhne z batohu lihovku, kterou mu napíše hodně rychle svoje číslo na ruku společně se srdíčkem.

"Kdyby náhodou." Zazubí se v očích pořád ten samý stín smutku, než na něj mrkne a pak už zamíří opravdu pryč.

1  Bara-chan | Web | 1. července 2019 v 1:21 | Reagovat

Hmm, trochu je mi teď Kaze líto, ale snad to vydrží! Jen do dalšího dne!
Ale fakt se mi líbí, jak se Aoi tak nějak mění od toho, kdy ho uviděl a pomalu nevěděl, na co se vymluvit, až po sem, kdy sám chce být s Kazem, ale sakra škola a všechno kolem mu v rom překáží :D
To surfování... jeej... vidět ty dva surfovat :33 Proč musí ti sakra sexy chlapi dělat ještě k tomu i tak sexy sport? :D To je jak naschvál k uslintání :D
Nemůžu se dočkat, jak to bude pokračovat :33 Celá zkouška, psaní písně a všechno :33

2  Tenshi | Web | 1. července 2019 v 14:58 | Reagovat

Mě se představa jich dvou a moře taky strašně líbí, jako by tam patřili prostě. Kaz nemá Aoiho přerod z Mám přítelkyni na Mám přítele vůbec jednoduchý, ale tuším, že sám podvědomě chápe, že kdyby si nepočkal, dostal by do nosu a už by ho neviděl. Jeden by si takhle s odstupem řekl, že je Aoiho postupná proměna nemožná ve smyslu naplánovat si, jak ji budu psát, ale ono to nějak jde úplně samo a sama vnímám, že začíná přistupovat k věcem jinak. Jeho pohled na Kaze a na nemožnost něčeho víc, než je přátelství, se opravdu hodně mění. A pak přijdou dilemata, zejména ta společenská.