Aoi x Kaz - Holky jsou k ničemu - část 3.

(Kazův dům)

Aoi

Kaz se od něj vzdálí a dělá jako by nic. Nechytil se tak, jak chtěl. Byl by radši, kdyby tu ten telefon sebral, třeba... Těkne očima trochu bezradně vzhůru a zpět, když ho nevidí, je to těžký oříšek. Jak kdyby chtěl balit Rukiho, ale jinak...

"Neřekl." Broukne...

"Ale počítal jsi s tím... a... nechal mě tam." Rozhodne se nakonec pro frontální útok. Nakloní hlavu mírně k rameni, když Kaz narazí na hudbu, kterou spolu chtěli dělat. +On si o mě prostě neřekne...+ Projde mu hlavou a vykročí rovnou k němu. Prohrábne si dlaní mokré vlasy, když si sedá a to rovnou k němu, do jeho bezprostřední blízkosti, až se stehnem opře o to jeho, když se taky rozvalí.

"Oukej. Po kterém hmatníku bych měl přejíždět?" Zeptá se ho jako ztělesněná nevinnost a obrátí oči do jeho profilu. Nakloní se blíž k němu, aby mu sebral flašku, která stojí před Kazem na stole a sám si z ní pořádně přihne, čistě na povzbuzení... pořád se nějak nemůže dostat do fáze opilosti. Vždycky to nějak rozchodí, nebo vypotí...

Kaz

Koukne na něj s mírně staženým obočím, když mu řekne, že ho tam nechal. Má pravdu, jenže to není tak úplně proto, že by chtěl...teda chtěl ale...nechtěl. Sám má problém se vyznat ve své vlastní hlavě a snaží se to prostě zahrát do autu, ostatně jako vždycky. Jenomže tentokrát mu to jde mnohem hůř.

"Ehm..." Jak se zdá začíná ho pěkně zahánět do kouta a on je z toho pocitu hodně nervózní, dokonce se mu krátce promítne do výrazu ve tváři.

"Říkal jsem ti, že neradní a ani na žádné postelové tulení mě neužije." Vypadne z něj nakonec a je to trochu kostrbaté i na něj, protože vůbec neví, co si s ním má počít, hlavně se sebou. Už takhle žije hrozně dlouho, neměl v plánu to v nejbližší době měnit. Byl přesvědčený o tom, že takhle je to naprosto ideální, teď už si tím vůbec není jistý. Ani to momentálně nedomyslí, protože už je Aoi u něj na pohovce a ještě se přes něj naklání. I kdyby byl na pokraji sil pohnulo by to s ním a hodně a on rozhodně na pokraji sil momentálně není. Nadechne se jeho vůně a jeho striktní názory jsou ty tam, zamávají mu na rozloučenou přesně ve chvíli, kdy zaslechne jeho otázku.

"Já bych o jednom věděl, ale na kytaře ho nenajdeš." Odpoví mu bez přemýšlení a s dlouhým nádechem koukne do stropu. Tohle už je moc i na něj. Prostě se hbitě pohne, přesune se obkročmo na něj a zajede rukou do mokrých vlasů.

"Opovaž se někam jít, Provokatére." Broukne se skoro až umučeným výrazem, než se vášnivě vrhne na jeho rty.

Aoi

I s touhle odpovědí musel počítat jakkoliv se mu před tím nahoře zdálo, že se přitulil docela rád. Jen tak na půl přikývne, ale ani tentokrát mu není dopřáno, aby se opil, protože jeho poznámka zapracovala tím správným způsobem. Stačí jen flašku odstavit někam bokem na nějaký stolek plný jeho věcí, takže se vzápětí převrhne a vylije na podlahu. Naštěstí je sklo pevné a nerozbije se. Vůbec nečekal, že by mu Kaz mohl přistát na klíně, ale stalo se to a on jenom hledí nahoru do jeho tváře nad sebou a vzápětí vzdychne a přivře oči pod dotykem jeho dlaně ve vlasech. Kaz mu zakáže odchod, což je přesně to, o co si celou dobu koledoval a vzápětí už jsou jejich rty spojené v dalším přívalu vášnivých polibků. Má ruce položené na jeho bocích, když mu je vrací, je to zvláštní mít na klíně takového chlapa, ale líbí se mu to. Spokojeně se usměje do jeho rtů, je z nich cítit alkohol, ale je to nějak rajcovní teď v tuhle chvíli. Kaz je pořád skoro nahý, i ty kalhoty má rozepnuté, takže se z jeho boků přesune k nim, zahákne prsty za okraj poklopce a prostě jen přejíždí po pokožce sem a tam, aniž by se snažil ten jeho hmatník najít úplně... zatím... dojde mu, že nahoře si nestačil ani sáhnout. Je to trochu děsivé chtít si sahat na hmatníky jiných kluků, ale... už to z hlavy asi nevyndá.

Kaz

Krátce se uchechtne, když zaregistruje koutkem oka pád flašky a klokotavý zvuk, jak se alkohol dostává na podlahu. Je mu to jedno, momentálně má v hlavě prioritně Aoiho, který s ním mává , jak už dlouho nikdo. Ještě chvíli mu věnuje vášnivé polibky, než se mírně odtáhne a podívá se na jeho prsty zaklesnuté za okrajem poklopce a vydechne, tenhle pohled se mu líbí. Je to takové opatrné, ale svým osobitým způsobem ho to vzrušuje mnohem víc, než kdyby se na něj vrhl. Asi už se úplně zbláznil.

"On tě nekousne." Neodpustí si poznámku s tichým uchechtnutím, než vytáhne zpod svého zadku lem jeho trika a bez váhání mu ho začne tahat přes hlavu.

"Přiznej se, že zůstat tady byl tvůj původní plán." Doráží na něj, když ho egoisticky napadne, že by to tak být mohlo. Jeho triko nakonec zahodí někam za sebe, však ono se pak na zemi jistě najde. V kalhotách už začíná mít zase hodně málo prostoru v závislosti na jeho dotecích a tak zahájí taktický přesun z jeho klína k područce, o kterou se zády opře a prstem mu provokativně naznačí, aby šel hezky za ním. Přece jen on není zrovna ten typ, kterému by se zvlášť líbilo sedět někomu na klíně, na toho moc neužije.

"Ale jestli sis to rozmyslel, pochopím to." Neopustí si ještě malé rýpnutí s blýsknutím v očích.

"Hmatník už se tě nemůže dočkat." Rozpřáhne ruce v jasném gestu, že jeho náruč i tělo jsou připravené.

Aoi

Zvedne k němu oči a společně s tou větou o kousání mu v nich zahoří cosi nového, rozjetého a mnohem víc hříšného. Pousměje se, ale zároveň si roztouženě vzdychne, když z něj Kaz tričko stáhne a někam zahodí. Když šel večer do toho klubu, myslel si, že pokecá s klukama, napijí se a půjde domů spát a teď po pár hodinách komplexně přehodnotil vlastní sexualitu a hladově se tady vrhá na kytaristu manžela jeho zpěváka, který navíc vypadá sám o sobě dost nebezpečně na to, aby utrhl hlavu každému, kdo na něj sáhne. A to je ten tajný elixír... žádná roztomilost. Kaz je ďábel a jemu se to líbí.

"To byl. Jinak už bych byl dávno někde jinde." Přizná mu bez okolků, zatímco mu neujde rýsující se boule v Kazových kalhotách. Vzápětí na to se Kaz přesune do pololehu na sedačce a řekne mu něco, co ho donutí se rozesmát a na chvíli si přiložit hřbet dlaně před ústa.

"Hmm..." Zabrouká jenom, když se nad něj přesune sám, ale rozhodně ne do polohy obkročmo na holčičku, ale spíš jako by se ho sám chystal přeříznout, když zaujal tuhle pozici dole. Teď je to on, kdo se zapírá dlaněmi o pohovku vedle jeho ramen a nabíhají mu u toho žíly i svaly na rukou. Prohlíží si chvíli jeho tvář a jeho tenké rty, než přesune váhu na pravou ruku a nepokrytě zamíří levicí do jeho klína, kde celkem bez problémů dostane ten jeho hmatník ze sevření látky. Nebojí se toho, ví, jak udělat dobře sám sobě a tohle nemůže být tolik jiné... Sleduje pozorně jeho tvář stále s tím jedním jemným úsměvem a natáčí při tom tvář mírně ke straně. Vždycky se vítězně pousměje a pokývá hlavou, když se trefí a přinutí Kaze vzdychnout.

"Hraju správně nebo mám ještě cvičit?"

Kaz

"Začínám vážně uvažovat o tom, kdo koho vlastně dostal." Zabrble na oko uraženě, ale jeho oči mluví za všechno. Sleduje tu dokonalou proměnu a vlastně skoro úplně jinou osobu, než v klubu. Bude si samozřejmě hrdě myslet, že je to jeho zásluha, určitě za to může on, to je přece jasné!

"Někde jinde, třeba u mě v ložnici?" Doráží na něj dál slova a schválně se ani nepohne, až do chvíle, než ho má nad sebou. Vůbec to není špatný pohled, zamlouvají se mu rysy jeho tváře a ty naběhlé žíly, ano pro tohle má taky slabost, však se mu taky prioritně líbí kluci, ví proč. Těkne obočím vzhůru, když si ho Aoi dlouho prohlíží, vypadá hodně rajcovně, jakoby se toho celého chtěl tentokrát ujmout on sám. To, co udělá pak ho ale zastihne celkem nepřipraveného, takže s první dotekem na své chloubě zakloní hlavu a spokojeně vydechne. Jeho dlaně mezitím vystřelí k pažím po kterých v vnější stany přejede až k ramenům a pokračuje přes záda až k jeho zadku, který silně stiskne v návaznosti na to, co mu provádí v klíně.

"Jestli hodláš cvičit se mnou, tak ti říkám, že máš ještě hodně co trénovat." Broukne zastřeným hlasem, když znovu zakloní hlavu a tentokrát už pořádně vzdychne. Ono je to vlastně po dlouhé době, kdy to není prioritně v jeho režii, náramně si to užívá. Ruce se mezitím přesunou na zapínání Aoiho kalhot, které prsty hbitě rozepnou a kalhoty mu stáhne pod zadek, aby mohl tisknout holou kůži, to se mu líbí mnohem víc, navíc se tak dostane i k jeho přirození, kde svou cestu zakončí a začne mu oplácet jeho starost.

"Jestli teď přestaneš, přísahám, že tě zabiju." Zasténá už o něco hlasitěji, protože Aoi s ním prostě dělá divy.

Aoi

Hrdelně vzdychne, když mu Kaz skoro bolestivě stiskne zadek, ale pokračuje dál v započatém hraní na jeho nejcitlivější místo. Udělá obličej při té poznámce.

"Takže to není dobré? Asi mi budeš muset říct, které party mi vytýkáš a kde jsem naopak šikovný... abych věděl..." Brouká a nepřestává ho dráždit a svírat, tak jak to sám má rád. V dalším okamžiku už se hrnou jeho vlastní kalhoty dolů, proč si je vůbec oblékal... Sleduje, co s ním dokáže provést a hrozně ho to nakopává. Něco v něm přestřihlo lanko od brzdy a jeho něco napadne... Rozhlédne se kolem... je tu velká aparatura, Kaz určitě něco poslouchal a jsou na gauči. Ohlédne se za sebe a najde ho - ovladač. Na chvíli ho pustí, narovná se na kolenou a sáhne po něm. Prostě jen pustí tlačítko play a suterénem se ozve pořádný rockový nářez, který tam Kaz zrovna měl. Pousměje se a pokrčí rameny.

"Romantická atmosféra..." Řekne jenom a vrátí se k tomu, co dělal před chvílí. Pak se ale velmi něžně usměje, když mu Kaz začne vyhrožovat a on povolí paži v lokti, aby klesl níž a olíbal mu lícní kost a hranu čelisti. Je to docela posilovna, ale něco vydrží. Nakonec se na něj skoro položí, levou ruku pořád mezi jeho nohama a pravou ho objímajíc v jakémsi konejšivém obětí, o kterém ví, že ho prostě nezná. A on chce dosáhnout svého, už je tak blízko. Proto ho nepřestává laskat rty na spánku a oušku a otírat se o něj nosem.

Kaz

"Je to..." Začne mu odpovídat, když s dalším pohybem znovu dlouze vydechne a boky se mu samovolně zvednout z pohovky proti jeho ruce. Jde mu to až moc dobře a on ani nemá sílu odporovat, vlastně už skoro ani mluvit. Dostal ho takovým způsobem, který by si ještě před chvíli nedokázal ani představit. Ne, další slova už ze sebe nedostane, jediné, co momentálně zvládá je slastně přivírat oči. Trhne sebou trochu, když se suterénem ozve jeho naposledy poslouchaná skladba, tohle je něco pro něj; nic lepšího ani Aoi udělat nemohl.

"Tohle je..." Začne zase svůj pokus o nějaká slova, ale je to trhané a zadýchané.

"Romantika pro mě." Dokončí nakonec s velkým přemáháním, než sovu dlaní najde jeho přirození a začne mu vracet jeho péči. Musí ho ale za chvíli pustit, protože se k němu přitiskne a on už nemá prostor, aby mu mohl vracet jeho doteky. Najednou mu ani nevadí, že ho objímá, je to příjemné a on si uvědomuje, že v tom začíná vidět jakési kouzlo; něco se v něm pohne tím správným směrem. Dokonce mu začne nastavovat tvář, aby se mohl mazlit s jeho kůží. Normálně ho tu dokonale zkrotil a on vůbec netuší, jak k tomu došlo, ale rozhodně se nehodlá bránit ani nemůže. Nějak to na něj moc působí, takže nakonec vyvrcholí do jeho dlaně natisknutý na jeho tělo, smetly ho jeho něžnosti, kterým se tolik vyhýbal. jakoby i on dneska objevil něco nového, jen silně pochybuje, že by to dokázal kdokoliv jiný stejně jako Aoi. Jakmile se trochu vzpamatuje, obejme jej kolem pasu, aby ho dostal vedle sebe na bok. Leží teď na úzkém prostoru, koukajíc si navzájem do tváře, po které ho velmi pomalu pohladí.

"Kde ses sakra doteď flákal?" Broukne ještě pořád trochu zadýchaně, sladké řeči bude asi muset ještě trénovat a najednou by se klidně tulil i celou noc. Bylo to fajn, tak proč by ne?

Aoi

Vůbec mu nevadí, že mu Kaz nezvládá odpovídat, pro něho je to odpověď sama za sebe a moc ho těší. Ještě, že je spojuje vášeň pro tvrdou hudbu, tohle by si bez toho rozhodně neužili. Stojí ho to hodně, udržet si všechno ve vlastní režii, když se Kaz pokouší dopřát slast i jemu, ale jen těžko by někdo popsal pocity uvnitř něj, když se mu udělá do dlaně z větší části proto, že se k němu něžně přitulil a olíbal jeho tvář. Opravdu stačilo tak málo a pro něj to neskutečně mnoho znamená. Kaz si ho za boky přitáhne vedle sebe a on se celkem ochotně uloží mezi opěru a jeho tělo do pevného obětí. Podívá se mu hluboce do očí a nějak najednou ani nemusí pokračovat.

"Dva dva... jsme vyrovnaní." Broukne a naráží na počet jejich orgasmů pro dnešní večer. Pak ale pootevře rty a zaskočeně se nadechne, když z Kaze vypadne tahle jediná konkrétní věta. Zároveň se mu odrazí v očích hřejivá náklonnost a natočí tvář s přivřenýma očima do jeho dlaně.

"Musel jsem se nejdřív stát slavným kytaristou, aby sis mě všiml." Řekne mu tiše a víc se přitiskne do jeho náruče. Začíná na něj jít spaní... konečně... když pomine fakt, že je asi půl páté ráno a že nahoře je gigantická postel, zatímco oni v průběhu spánku nejspíš spadnou z gauče na zem...

Kaz

Musí se usmát, když zaslechne poznámku o vyrovnání skóre, jenže nad tím zavrtí hlavou.

"Zase jsi vyhrál, Aoi-chan." Broukne jako první, než se provokativně dotkne špičkou jazyka jeho nosu. V očích mu na chvíli zase zasvítí pobavené jiskřičky, ale jeho výraz je o hodně měkčí, než za se celou dobu. Ví moc dobře, na co narážel, jenže s tím, co se tu dělo před chvílí má oproti němu prostě navrch, nikdy by si nedokázal představit, že by tohle někomu dovolil a ještě k tomu se mu to líbilo. 

"Měl jsem se líp koukat, ale jestli to někomu práskneš, tak se neznám." Opáčí mu s mírným pousmáním, ve kterém není skoro nic z jeho všudy přítomné drzosti, no možná kousíček tam zůstal.

"Jestli se pak nenarovnám, bude mě mít na svědomí ta tvoje romantika." Dokončí ještě, než ho líbne na rty o které se předtím krátce otře a sáhne rukou kamsi za sebe, kde ještě donedávna byla složená deka, modlí se, aby tam pořád byla a naštěstí je. Jedním prudším pohybem ji rozprostře ve vzduchu a přikryje je, aby jim náhodou ve spánku nebyla zima, i když Aoiho tělo ho krásně hřeje. Přitáhne si o k sobě, co nejblíž to jde a v momentálním rozpoložení se dokonce neubrání políbit ho do vlasů.

"Už spi..." Vybídne ho klidným hlasem s tichým uchechtnutím, než nechá svá víčka klesnout a s dlouhým výdechem dodá poslední poznámku.

"A jestli myslíš, že tě v nejbližší době někam pustím, tak máš smůlu. Když sis mě tak rozmazlil, máš co dělat."Dodá šeptem s pobaveným úšklebkem, než ho už opravdu přemůže spánek.

(Konec)