Aoi x Kaz - Holky jsou k ničemu - část 2.

(Kazův dům)

Kaz

Nad jeho poznámkou se jen tiše uchechtne, na víc teď momentálně nemá čas ani prostor. Pořád to znamená, že je Aoi ještě schopný myslet, když do něj rýpe, takže mu musí všechny podobné myšlenky dostat z hlavy. Hraje si, vždycky si rád hrál, ať to bylo na pódiu nebo mezi lidmi nebo v posteli, v tom v podstatě není rozdíl. Pobídka z jeho rtů společně s dlaní ve vlasech a její tlačení dolů mu dává znamení, že je vše tak jak má být, a že se jeho vrchol blíží, nic víc si momentálně nemohl přát. Nepřestává dokud jeho ústa nenaplní Aoiho vyvrcholení, které bez problémů spolkne do poslední kapky, ale nehodlá mu dát příliš vydechnout ví, že jeho tělo bude nejcitlivější právě teď. "Ještě jsem neskončil..." Broukne smyslně a pomalu svými polibky zasype jeho kůži na stehně, když si nasliněnými prsty hledá cestičku k jeho vchodu, velmi nenápadně a opatrně jej obkrouží, ještě když se tělo pod ním mírně chvěje a okrouží ho, skoro spíš pohladí.

Aoi

Nakonec jím zazmítají silné orgasmické vlny, přesně tak jak si přál a dlouho lomcují s jeho tělem, zatímco on má na rtech dokonale sladký a uspokojený úsměv. Víčka má pořád zavřená, jen už netiskne Kazovu hlavu ke svému klínu, pouze si jemně hraje s konečky jeho vlasů. Je to nečekaně příjemné uvolnění, ale odpočinek se nekoná. Nikdy si nepomyslel, že by měl být ten, kdo někomu dovolí, aby ho dostal do polohy dole, ale neví, jestli je vůbec reálné udělat to Kazovi. Přijde mu to docela jako zábavná představa. Někdy to na něj vyzkouší. Úsměv vystřídá další vzdech, když se jeho prst dotkne míst, na která opravdu nikdo nikdy nesahal. Zamračí se v první chvíli a pere se pocitem, že mu tohle dovolit nemůže. Prostě je to divné... jenže taky velmi příjemné. Všechno je v hlavě, takže si musí namluvit, že je to ta nejpřirozenější věc na světě, když ho pouští do svého nitra. Musí se uvolnit, jinak budou mít oba dva problém a tohle všechno by mohlo skončit fiaskem. To by byla po předchozím výkonu opravdu škoda.

Kaz

Jako první zaslechne jeho vzdech a všimne si úsměvu, jenže je to vzápětí vystřídáno zamračením a to...se mu nelíbí. Tohle v jeho tváři rozhodně vidět nechce, to by jeho ego naprosto utrpělo. Chvíli se zamyslí, než nakonec přece jen pomalu přesune na své paty, klečící mezi jeho stehny. Položí dlaně na ohyb po koleny a donutí ho zvednou a zapřít se patami o postel.

"Však ty tomu přijdeš na chuť..." Prohodí s provokativním uchechntutím. Teprve potom se mírně posune dozadu a už zase olíbává jeho kůži, když míří bez okolků k místům, kde byl před chvíli svými prsty, které momentálně vymění za svůj jazyk. Po tomhle už se rozhodně mračit nebude, tím si je jistý. Je opravdu ochotný pro úspěch udělat všechno, ať se jedná o cokoliv a kdyby pokračoval i přes jeho zamračení, nikdy by on sám nemohl být spokojený. Možná je to až přehnané, vzhledem k jeho povaze, ale to řece neznamená, že něco odflákne no ne?

Aoi

Kaz musel určitě zaznamenat změnu v jeho rozpoložení a jeho momentální napnutí, protože na to okamžitě zareagoval a vyhrál sto bodů na Aoiho osobním žebříčku milenců. Protože ať je pro lidi kýmkoliv, právě dokázal, že je velmi pozorný a vnímavý. Místo, aby to udělal a neřešil nic, okamžitě vymyslel plán B. Nejdřív se na něj nahoru podívá trochu nejistě, protože by taky mohlo být raz dva po všem, ale Kaz mu místo toho upraví polohu, takže ho poslechne a té jeho poznámce se musí znovu zasmát. I tohle je pro něj uvolňující. Někoho by to možná poplašilo, ale pro něj to byla důležitá věta. A pak už ho má zase mezi nohama, jenom teď úplně jinak a místo prstů a dalších agresivnějších věcí má uvnitř sebe jeho jazyk. Pro hlavu to přijatelnější není ani trochu, ale ta si práve bere velmi dlouhé volno, protože tohle je něco naprosto nepopsatelně neskutečného. Okamžitě přestává vnímat cokoliv kromě jeho úst, které rozpoutaly peklo na jeho nejtajnějších místech, ani si neuvědomí, že vzal za prostěradlo tak silně, že se ozval zvuk trhající se látky. Teď už jeho boky nemůže udržet ani Kazův železný stisk.

Kaz

Už má vážně, co dělat, aby ho vůbec udržel na posteli, ale rozhodně mu to nevadí, protože to a k tomu ještě trhání látky prostěradla je mnohem víc, než by si mohl přát. Jeho zkušenosti se v tuhle chvíli dost dobře hodí, hlavně jistá pečlivost, kterou v sobě dokáže probudit, když je potřeba a teď to z rozhodně potřeba bylo. Jazyk ještě chvíli usilovně pracuje na co největší slasti pro Aoiho a postupně k tomu přidává i prsty, aby byl jeho plánovaný vpád, co nejpříjemnější. Nejspíš to úplně bez bolesti nebude, to není i skoro nikdy, ale pokud udělá maximum, mohl by Aoi dostat ten nejideálnější koktejl bolesti a slasti. Věnuje se přípravě opravdu pečlivě, dokud si není jistý, že víc momentálně nezmůže. Začne se pomalu přesouvat rty na jeho kůži nahoru, volnou dlani se osvobozujíc ze svých kalhot. Trvá mu to jen chvíli, než se nahý dostane nad jeho tělo, uzme si rty v dlouhém polibku a začne do něj pomalu pronikat, velmi obezřetně, opatrně připojíc pohyb dlaně na jeho chloubě.

"Jsi k sežrání." Broukne osobitý kompliment jeho směrem když se krátce prohne v bocích se slastným vzdychnutím, už i na něj je to až moc příjemné.

Aoi

Samozřejmě, že si moc dobře uvědomuje i jeho prsty, ale už mu to nedělá zdaleka takový problém jako na začátku. Vnímá i cinkání opasku jeho kalhot, ale místo, aby z toho měl strach, je rád, že jdou dolů. Jejich rty se potkají v tom samém okamžiku, kdy se Kaz rozhodne pomilovat jeho tělo a on mu polibek intenzivně vrací, zatímco už zatíná prsty do jeho bicepsů. Nechápe, jak Kaz stačí k tomu všemu útočit ještě dlaní na jeho přirození, ale je to neskutečně krásné. Tohle opravdu nikdy, naprosto nikdy nezažil a něco mu říká, že bude mít problém spokojit se s čímkoliv menším. Nad tím bude ale moct uvažovat až později. Ten kompliment je od člena Vamps skoro hororový, ale on se jen omámeně pousměje do jeho rtů, když přesouvá dlaně po jeho pažích až k jeho tvářím a vlasů, zatímco se pořád líbají a milují. Spíš mu tu kůži hrne silou proti dlaním, protože je napůl v milostné křeči a jakmile dosáhne vlasů, zase jimi jede zpět, přes lopatky a dolů na záda, až se mu podaří dostat vlastní dlaně na jeho zadek. Teď je to on, kdo ho silně stiskne proti sobě. Tenotkrát toho vydrží trochu víc, protože už má jeden orgasmus za sebou, ale jeho tělo je tím doslova vybičované. Všechna nervová zakončení křičí po jeho pozornosti.

Kaz

Jediné nad čím dokáže pořádně přemýšlet, je pohyb jeho boků proti těm Aoiho, nic víc, nic míň. Snaží se ovládnout všechno uvnitř sebe, aby neskončil příliš brzy, jenže je to téměř nemožné. Všechno v něm hraje tím správným způsobem, všechno je pro něj rozhodně dokonalé. Svaly se napínají, už se musí opřít i druhou rukou vedle jeho těla, protože nedokáže koordinovat tolik pohybů najednou, na to už nemá kapacitu v hlavě . Zvládne ještě několik dalších přírazů, nejradši by byl, kdyby dosáhl vrcholu společně s ním, ale jeho tělo, jeho hlas ho posouvá stále blíž mohutnému výbuchu v nitru společně s Aoiho jménem na rtech, než se k němu skloní a zbytek svého vzdechu utlumí v kůži na jeho krku. Nechal se neskutečně unést tím vším, už od flirtování v klubu. Těžce oddechuje nad jeho tělem opírajíc se o své roztřesené paže, má pocit že se každou chvíli položí na rozehřáté tělo pod sebou. Na tváři mu hraje zvláštně připitomělý úsměv, který má rozhodně daleko k jeho typicky šíleně přidrzlému a kdyby mohl, nejspíš odpálí ohňostroj. Ke štěstí všech sousedů a i jeho domu žádný u sebe nemá, byl by toho totiž schopný.

Aoi

Myslel si, kolik toho vydrží, že ho popožene i po jeho vlastním orgasmus, ale ani náhodou. Jakmile ucítí, že je plný jeho horké tekutiny, udělá se podruhé rovnou na jejich břicha. Pořád má ještě dlaně na jeho zadku, ale jemně jimi vyjede na jeho záda a tlakem na ně mu naznačí, že se klidně položit může. On není taková slečinka, unese ho, těch několik okamžiků rozhodně. Samotnému je mu pod jeho tělem příjemně, i když neočekává dlouhá sentimentální obětí, spíš něco ve smyslu dáme si sprchu a jdeme na panáka a kulečník. Určitě ale nebude první, kdo tohle navrhne, protože je přece jenom duší stále romantik, ať už to má Kaz jakkoliv. Konejší jeho roztopenou kůži motýlími doteky vlastních prstů, je mu neskutečné horko, protože oba topí jako kamínka, ale zároveň je zvláštně spokojený. +Že bych poděkoval Rukimu a Hydovi za jejich svatbu?+ Napadne ho a už vidí jejich nechápavé pohledy... znovu se pousměje a natočí tvář k jeho zpoceným vlasům na spánku, kam ho svými rty jemně políbí a otře se o něj piercingem. Jestli jsou něžnosti něco, co nezná zase Kaz, může mu je dát a trochu je ho naučit. Třeba si ani neuvědomuje, jak moc mu chybí?

Kaz

Mírně se pod jeho dotekem prohne a nakonec se přece jen na jeho tělo položí. Je to příjemné, nechce se mu vůbec nikam, tyhle pocity moc nezná, úplně je nedokáže rozkódovat. Snaží se zatím trochu nabrat vzduch do plic, ale moc se mu to nedaří, jeho dech je pořád trochu trhaný. Cítí jeho motýlí doteky, při prvním sebou mírně trhne, skoro jako divoké zvířátko, kterého se snaží někdo pohladit. Není na to vůbec zvyklý, většinou nikoho nenechával, aby se k němu takto choval, radši rychle vzal roha do bezpečí svého sklepa. Jenže taky už dlouho nebyl nikdo v jeho ložnici. Mírně se odtáhne pod dotekem rtů na vlastním spánku a koukne mu do těch uhrančivých očí. Dokonce se v nich i na chvíli ztratí a hodně špatně se mu od nich odtrhává pohled. Párkrát překvapeně zamrká, jakoby si úplně neuvědomoval, co se děje, než se zaujatým pohledem, zvedne dlaň k jeho tváří, po které ho pohladí a na něj skoro až něžné ho políbí. Jen krátce, jakoby si následně uvědomil co dělá, odtáhne se a začne se hrabat z postele. Lekl se sám sebe, svých vlastních pocitů. Natáhne si kalhoty, nechá je nezapnuté volné viset na svých bocích a zamíří ke dveřím, u kterých se ještě ohlédne.

"Ehm, za dveřmi je koupelna." Kývne hlavou směrem, kde se nachází dveře a za nimi velká koupelna s obrovskými okny vyvedena v kombinaci černé a bílé s rudými doplňky a vévodí ji velká masážní vana, skoro to vypadá jako vířivka.

"Zůstaň..." Odmlčí se krátce, jakoby si úplně nebyl jistý, co chce říct.

"Zůstaň, jak dlouho chceš., ale jídlo si budeš muset objednat. Nic tu není." Dokončí se svým typicky širokým úsměvem, jakoby se vůbec nic nestalo a zmizí za dveřmi, míříc rovnou do suterénu. Nalije si sklenku, kterou do sebe kopne hned, nalije si vzápětí druhou, zapálí si a usedne s kytarou, spíš se rozvalí, na pohovku a začne hrát. Potřebuje se srovnat sám se sebou, nějak ho to celé dostalo a on se od toho snaží oprostit. Ze sklepa do domu proniká jen velmi tlumená hudba.

Aoi

Trochu hlasitěji vydechne, když Kaz podlehne jeho jemnému tlaku a položí se na něho. Usměje se a dál ho hladí po celých zádech bez ohledu na ten záchvěv jeho těla. Čím dál víc je přesvědčený o tom, že tohle je zeď, za kterou nechce nikoho pustit a že on má moc ji strhnout. V ten okamžik, kdy se na sebe takhle podívají, Kaz ho pohladí a ještě se políbí tím úplně jiným způsobem získá pocit, že je to všechno v pořádku a že by tu snad takhle spolu mohli usnout. Ale to se obrovsky spletl. Vzápětí už o něj přichází, jak se rychle hrabe z postele a on se posadí hned na to, aby ho provázel očima. Čekal to, nezlobí se na něj, jenom... se trochu přecenil. Ve tváři se mu usadí skoro lítostivý pohled, kterým mu říká, že odcházet nemusí, ale trvá jen chvíli, než zůstane v jeho posteli sedět sám. Rozhlédne se kolem a zvažuje možnosti. Může se prostě ztratit domů, nebo si dát v klidu vanu nebo jít tam a dělat, že o nic nejde, že oukej... nebo tady usnout. Nechce se mu to vzdávat ani trochu. Nakonec se z postele vymotá taky a skutečně si tu vanu dá. Relaxuje v ní dlouho, snad půl hodiny a přemýšlí, proč si bere do hlavy zrovna Kaze. Proč ze všech lidí na planetě ho musel zaujmout on. A vůbec mu nemá za zlé, že to byl sex a pa. Počítal s tím už když sem jel. S povzdechem se osuší a oblékne do svých věcí, skutečně objedná dvě velké pizzy a počká si až je doručí. Adresu si našel na mobilu přes GPS. Pak s nimi v rukou zamíří dolů za ním. Pořád slyší kytaru, i po té snad hodině, co ho nechal dole samotného. Kývne k němu bradou, když míjí jeho sezení a odkládá pizzu na stůl. Čas otestovat situaci a to, co se Kazovi honí hlavou.

Kaz

Není si vůbec jistý, jak dlouho sedí na pohovce. Prostě si brnká s připojenou kytarou, vlastně skládá, ale to si uvědomí až později. Má toho v hlavě moc, typický chaos nahradil zvláštně zamyšlený nepořádek a on vůbec neví, kudy z toho ven. Něco se s ní stalo, jediné co si bezpečně uvědomuje, že když zavře oči má před nimi ty Aoiho. +Proč na mě tolik působí sakra.+ Zanadává si v duchu, protože je prostě vyléčený z podobných pocitů nebo si to aspoň myslel. Chvíli to s ním cloumalo, když si začal s Hydem, ale nakonec si to velmi rychle vyříkali a tyhle pocity se k jeho překvapení snadno ztratily. Nahradilo je přátelství s občasnými výhodami, jenže tohle se tomu ani vzdáleně nepodobá. Myslel si, že si to prostě rozdají a bude to jako vždycky, bez problému. Dlouze se nadechne, když vybrnká zase pár tónů a natáhne se místo po sklence po celé flašce, ze které si pořádně přihne. Naštěstí má volno, takže se do postele rozhodně nechystá. Má až pozítří sraz s Hydem kvůli poslední písničce na CDčko a ta už je hotová. Pak se ale ve sklepě objeví Aoi. Nečekal ho tu, myslel si, že buď po sprše odejde anebo usne. Ta první varianta by se mu vůbec nelíbila, to si tak nějak podvědomě připustí, ale jen na chvíli. Zvedne k němu pohled, když mu prsty zamrznou na strunách a doprovází ho ním až ke stolu. Sklepem se rozline vůně pizzy společně s Aoiho vůni po koupeli, nebezpečná kombinace.

"Tak co vana? Skoro by se tam mohl jeden utopit co? " Pochválí si vlastní vybavení domu se širokým úsměvem, jakoby před hodinou skoro doslova nezdrhl z pokoje. Natáhne se znovu po flašce, napije se a vnímá, že žaludek už protestuje and množstvím alkoholu a nedostatku jídla. Opilý úplně není, při sexu toho celkem dost vypotil, ale i tak se to jeho orgánu nelíbí.

Aoi

Pokládá pizzu na stůl a otevírá první krabici, když melodie ustane a on si je skoro jistý, že má v zádech jeho pohled. Pro sebe se pousměje, když je zády a pak se k němu pootočí bokem pořád s tím příjemným výrazem ve tváři.

"Uvolňující po tom výkonu. Je dost velká. Chvíli jsem se tam sám bál, ale zvládl jsem to." Zase se od něj odvrátí, dřív, než Kaz uvidí, jak se tomu culí a zvedne si první trojhránek před ústa, aby ho podržel oběma rukama a se zakloněnou hlavou se do něj zakousl. Pak se k němu zase s požitkářským výrazem pootočí a velmi pomalu si olízne postupně všech deset prstů, i když je to zbytečné, protože hodlá pokračovat. Provokuje ho zcela cíleně, stejně jako to dělal při tanci v tom klubu. Teď, když už je po tom, a on si je jistý, že se to Kazovi líbilo, má mnohem víc sebevědomí, než před tím. Dojí první a sahá po dalším.

"Jaká je asi ta druhá....Nechal jsem to na nich." Řekne, když otevírá i druhé víko. Je už kdoví kolik v noci, ale on je tím vším hrozně nabitý a spát se mu nechce ani trochu. Pak vykročí zpět ke kytarám, nechce za ním příliš dolézat, kdyby se jeho snaha míjela účinkem. Pokud se to nikam neposune, po jídle si zavolá taxíka.

Kaz

"Moc hezky jsi to nazval." Neubrání se poznámce na téma toho, co se dělo v jeho ložnici a nepatrně se nad tím ušklíbne. V hlavě si převrací, jak to Aoi bere nebo nebere. Krátce se mu dokonce přes tvář mihne nezvyklé zamyšlení. Jenže pak mu oči padnou na to jeho provokativní gesto s pizzou, no tohle je rozhodně něco pro něj. Sleduje ho, ani skoro nemrkne, když si vkládá mezi své rty postupně všechny prsty, představí si pod tím různé věci hlavně jednu a musí se dlouze nadechnout. Vůbec ho nenapadá, co tím Aoi sleduje, ale jestli měl v plánu získat si jeho plnou pozornost, tak ji rozhodně má. Odloží kytaru, vyšvihne se hbitě na nohy, popotáhne kalhoty, jelikož si je pořád ještě nezapnul a vydá se směrem ke stolu s mlsným výrazem. Těžko říct jestli je to kvůli pizze nebo kvůli němu. Nejradši by ho přitiskl k desce stolu, jenže to se mu nepovede; on totiž zamířil ke kytarám. Trochu nespokojeně si zamručí, když sáhne pro klínek pizzy, stočí ho do ruličky a spokojeně se zakousne, má hlad jako vlk. Jindy by ho zajímalo, jaké je ta druhá, řešil by to jako první, ale ne dneska. Otočí se směrem k němu a pohledem šelmy na lovu jej pozoruje.

"Proč jsi ještě nešel domů? To se ti to tolik líbilo, že se ti nechce?" Zeptá se se zvědavým podtónem na otázku, která mu tepe v hlavě už od té chvíle, kdy přišel do sklepa. Samozřejmě svým osobitým způsobem, aby nebylo poznat, jak moc ho to zajímá.

Aoi

Cítil to elektrické zajiskření mezi nimi dvě vteřiny před tím, než mu tak šikovně unikl od stolu a dělá, že se zaujatě věnuje kytarám, ale Kaz už se chytil, vykročil za ním a odložil tu svoji. Pro sebe se usměje a přidřepne si, jako že se lépe dívá na jednu na stojanu.

"Vždyť jsi mi nabízel bydlení...." Broukne zamyšleně. Chvíli ho v tom nechá koupat, jak si tou otázkou pěkně naběhl a pak pomalu vstane a otočí se k němu čelem. Ještě má z té vany mokré černé vlasy. Už dojedl i ten druhý kousek, ale hlad zatím moc nezahnal, proto objednal radši rovnou dvě pizzy.

"Líbilo." Řekne mu naprosto bezelstně a bez okolků, když se mu podívá do očí a čeká na jeho reakci. Mohl by dodat něco o tom, že není ten, co z té postele utekl, ale není jeho cílem zase ho odehnat. 

"Ale máš pravdu... měl bych jet." Přikývne nakonec a sáhne do kapsy kalhot, aby našel svůj telefon a začal odemykat displej. Hraně na něm vyťukává číslo.

Kaz

Pořád ho pozoruje, i když sáhl do krabice pro druhý kousek, no spíš plácl prsty doprostřed kousků. Tiše si ro sebe zanadává a stočí i druhý kousek, když na něj znovu upře svůj pohled.

"Hmm, zůstal bys tu i přes ten chaos?" Oplatí mu otázku otázkou, aby nemusel na přímo odpovídat. Jakmile se k němu otočí čelem, sjede ho pohledem od hlavy až k patě a zastaví se na jeho mokrých vlasech, vypadá ještě líp, než před tím. Jeho představivost začne pracovat a představí si jeho tělo ve vaně; ano tuhle romantiku by si klidně nechal líbit, možná by ho to mělo začít děsit. Tak trochu čekal, že se třeba začne červenat nebo na něm aspoň budou patrné rozpaky, když se ho zeptá na jeho pocity ze sexu, ale on nic. K jeho překvapení přizná, že se mu to líbilo, rozumí tomu, čím dál míň. Neví, co si teď má počít a když k tomu začne vyťukávat číslo, evidentně na taxi a chce jet domů, vůbec se mu to nelíbí. Přešlápne z jedné nohy na druhou, těkne pohledem kolem sebe, což je znamení, že přemýšlí, jak ho tu nenápadně udržet, když ho nakonec přece jen něco napadne.

"Já přece neřekl, že by jsi měl jet..." Broukne jako první, když popadne celou pizzu v krabici a dojde k pohovce, na kterou se rozvalí. Nakoukne do krabice, aby ho za jejím víkem Aoi vidět nemohl a skryje tak svůj trochu nejistý výraz, nad tím, co se to tu děje. Je tak trochu v koncích a vůbec netuší jak se mu to stalo.

"Slíbil jsem ti přece hru na kytaru nebo už nechceš?" Svede to nakonec na hudbu a skoro až vítězoslavně se ušklíbne, jak si s tím dobře poradil.

(Konec druhé části)