Aoi x Hyde - Žádná modrá krev - Část 3.

(Hydův byt)

Aoi

Už vydechuje první obláček dýmu a v jemně se třesoucí ruce drží cigaretu. Nejsou to nervy, je prostě vytočený a snaží se nevybuchnout. Potká se pohledem s Hydovýma očima a najednou v nich spatří to něco, co neumí tak docela pojmenovat, ale přinutí ho to začervenat se a uhnout očima do strany. Nezlobil se a něj a to bylo dobře, protože o něm taky řekl, že je vlastně pořád jenom člověk. Někdy si prostě nevidí moc do pusy a řekne věci neomaleně, tak jak je zrovna cítí. V Megumi to samozřejmě vyvolá okamžitou reakci, ale Hyde to zarazí dřív, než stačí něco říct a najednou jeho hlas zní tak jako snad nikdy. Možná to jednou slyšel v tom filmu, co kdysi natočil, ale to bylo hrané, teď není... A řekl, že s ním souhlasí? V Aoim to vyvolá nejen satisfakci, ale taky neskutečně krásný pocit ohledně jisté sounáležitosti mezi nimi, ohledně shody jejich názorů a taky jeho podpory. A pak dveře prostě cvaknou a ona je pryč. Doopravdy pryč. Nikdy by si nepomyslel, že se s jeho ženou potká za podobných podmínek. Jednoho dne se totiž pravděpodobně potká i s jeho synem a pokud ho ona bude nenávidět, mohlo by se dít opravdu cokoliv. Dokouří, zatímco Hyde sahá po sklence, odloží nedopalek do popelníku a vyposlechne si jeho ujištění. Trochu se usměje a přikývne.

"Já vím. Teď už to vím, ne jako dřív." Řekne mu upřímně. Pak se ale tiše zasměje, když si ho Hyde přitáhne k sobě a taky ho vezme kolem pasu.

"Ještě jsem se vlastně vůbec nezlobil." Vydechne, ale pohodí při tom hlavou, až se vlasy přelijí na záda a v očích mu potěšeně zazáří. Místo, aby mu to bylo protivné, Hydovi se to líbí. No to je dobře pro ně pro oba, jinak by ho asi za chvíli nevystál.

"Tak... pokud nemáš ještě nějaká překvapení s nezvanými hosty v patách... jsou tu místa, která jsem neviděl."Řekne mu docela odvážně a svůj stisk kolem jeho pasu zesílí. I on je totiž neskutečně sexy, když se zlobí. Jako takové malé peklo.

Hyde

"To je dobře, že to konečně víš, i když ti to trochu trvalo." Zarazí se, když to dořekne a hraně se zamračí, aniž by ho pouštěl, spíš dlaněmi sjede na hranici mezi zády a zadkem.

"Chceš mi říct, že jsi mi doteď nevěřil??" Uhodí na něj a do hlasu se mu dostává nepatrný nádech pobavení, než se upřímně rozesměje. Megumi je dokonale zapomenuta nebo spíš upozaděna hodně daleko v jeho mysli a jediné co se tam zachytilo je fakt, že hned zítra jí donutí podepsat, i kdyby ji tam měl dotáhnout za ruku. To, co předvedla ….bylo příšerné, nikdy by si nemyslel, že je toho schopná. Teď má ale před sebou to nejkrásnější stvoření, minimálně dle jeho názoru a jeho oči to dávají také jasně najevo.

"Ne? Hm….myslím, že se mi bude zamlouvat, až se budeš opravdu zlobit, asi mám v plánu tě zlobit hodně často." Broukne téměř neslyšně hlasem, ve kterém je už znatelný nádech touhy a pohlcení díky pohledu na Aoie, když se jeho dlaň začne pomalu přesouvat po linii jeho těla až ke tváři a palcem přejde po horním rtu, sledujíc ten pohyb se zaujetím.

"Hmm…nejsem si úplně jistý-" Zavrní se smyslným podtónem, kdež se nechá přitiksnout víc k jeho tělu a spokojeně si vydechne.

"-jestli budu schopný vůbec někam dojít…a pokud ano ložnice je hrozně daleko, moc daleko na to, co jsi se mnou momentálně provedl." Dokončí s promnutím rtů o sebe, když špičkou jazyka navlhčí rty a pak už se přitiskne na ty plné před sebou. Nedokáže mu odolat ani na vteřinu, od začátku s tím má problém a po tom jaké vzplanutí v něm spatřil před chvíli…tohle bude mít pořád před očima a bude mít opravdu, co dělat, aby ho v nejbližších, hodinách..no spíš dnech někam pustil.

"Ještě ti můžu ukázat." Broukne tiše, než si popotáhne jeho spodní ret.

"Svoje skromné studio." Ono ty dveře jsou momentálně nejblíže.

"Můžeme si klidně nahrát památku." Vzbudí se v něm nápady, která ho doteď ještě nenapadly a může za to …no Aoi samozřejmě. Teď už hrne látku jeho říká nahoru, aniž by si to v podstatě uvědomil.

Aoi

Nadechne se, když na prázdno otevře pusu a dívá se mu do očí.

"Ty víš, jak jsem to myslel. Mířil jsem na to, co bylo mezi námi na ostrově." Nakloní hlavu na stranu a tváří se na oko dotčeně, že si ho Hyde dobírá. A pak se rozesměje.

"Máš rád hádky, co končí sexem? To mě budeš muset napůl...." Málem vážně řekl znásilnit. A z toho kouká to, co zkoušeli na pláži, než přišel jeden nejmenovaný kolega z kapely. Kromě toho má plné uši Hydovy barvy hlasu. Už moc dobře ví, co znamená, už ho začíná poznávat dost na to, aby věděl, že je to jedna z jeho zbraní, když se roztouží. Trochu jako v hypnóze sleduje jeho olíznutí rtů a následně se spolu potkají v polibku, zatímco mu mezi nimi Hyde dělá návrhy.

"Hmm, takže do ložnice nedojdeš, ale do studia bys došel. A ještě bys tam stačil zapínat nahrávání... ahááá...." Teď je to on, kdo si dobírá jeho.

"Jak budeme jednou ve studiu, možná mě uchvátí natolik, že mě budou zajímat úplně jiné věci..."Trápí ho ještě víc. Jako by snad bylo možné, aby dal přednost studiu před ním. Už teď mu z něj prudce buší srdce a začíná se ohřívat krev. Hyde je neskutečný svůdník. Zcela podvědomě zvedne ruce nahoru, aby mu Hyde mohl přetáhnout košili přes hlavu, kdo by se teď zdržoval s knoflíčky. Za chvíli už před ním stojí do půl těla s tím nepatrným proužkem tmavých chloupků pod pupíkem, které míří jednoznačně dolů, do určitých míst, která už prozrazují jasně se rýsující kalhoty.

"Hydo-chan..." Broukne si teď už on, když udělá docela prudký krok proti němu, trochu ho natlačí proti jídelnímu stolu, až se s hrknutím celý posune a sklenky na něm se zakymácí. Převrhne se slánka, odkutálí se a spadne na podlahu. Najednou z něj naléhavě a hladově skoro trhá tričko dolů, spíš mu ho tak rve přes hlavu a jen, co to je, vrhne se na zapínání jeho kalhot. Je trochu rozpačitý sám ze sebe, ale bylo to jako odpálení ohňostroje na Nový Rok.

Hyde

"Ložnice je asi o dva kroky dál a to je prostě..." Začne pomalu a trochu se mu nedostává slov, jak na něj celá ta situace působí. Je z Aoie doslova u vytržení a očividně není sám, protože moc dobře vidí odlesk v jeho očích, který chtěl vidět.

"Klidně bych se s Tebou vsadil, že ty věci ve studiu pustíš z hlavy nebo…myslíš, že ne?" Vrací mu bez váhání jeho dobírání a už neodkáže ovládat barvu svého hlasu. Nikdo v něm podobné věci nedokázal rozpoutat a Aoi s ním dokonale mává a nejspíš si to ani neuvědomuje, až začne, bude mít pravděpodobně velký problém. Jeho dlaně mezitím putují po Aoiho odhalené hrudi a krátce se skloní k medové kůži, aby si vychutnal její dráždivou chuť. Musí se však narovnat, protože se na něj Aoi vrhne takovým způsobem, který mu způsobuje zatmívání před očima a chvění nitra, stejně jako spokojené vzdychnutí, jenž opustí jeho rty. Několikrát už si představoval jak by mohl v takovém rozpoložení vypadat ale realita daleko předčila jeho myšlenky. Narazí společně do stolu a on se vzrušen uchechtne a nechá se bez váhání přiravit o triko, než položí své dlaně na pevný zadek a vzápětí už i on bojuje se zapínám Aoiho kalhot.

"Jsi neskutečný." Zavrní vzrušeným hlasem a vrhne se na jeho rty. Sklenky nesklenky, stůl nestůl. Být to na něm klidně se může celý tenhle barák rozpadnou v základech v závislosti na tom, co tu budou provádět ale tohle prostě hodlá dokončit. I kdyby nahoru přišel kdokoliv, nejspíš by nebyl schopný přestat a první by tohle dokončil, ať by se Aoi bránil sebe víc.

"Všichni budou muset počkat, až Tě budu schopný pustit." Pokračuje ve svých slovech, když se mu podaří kalhoty rozepnout a jedním pohybem je stáhne do půli stehen a silně tiskne ten dokonalý zadek.

"Tohle je taky něco pro mě"

Aoi

Asi se jim ty kalhoty navzájem podaří rozepnout tak nějak na stejno, neví. Ví jenom, že v jednu chvíli už na svém pozadí cítí Hydův pevný stisk se slovy Tohle je něco pro mě. Trochu sebou trhne a mírně se pooddálí, když bleskově zauvažuje, jestli s ním náhodou nemá nějaké takové plány, jako tenkrát tam, ale je to na něj moc, ovládat se déle jak pět vteřin, obzvlášť, když mu Hyde šeptá, že je neskutečný. No on ví, taky se nepoznává, ale co má dělat? Nikdy se takhle nechoval. Šťastně, ale docela udýchaně se pousměje, když mu Hyde řekne, že on má teď na dlouhou dobu přednost před celým světem a taky mu ty kalhoty stáhne dolů. Jde to výrazně snadněji, protože Hyde rád nosí ty volné. V další vteřině ho razantním pohybem přizvedne a s hrcnutím všeho, co je na stole, ho na něj vysadí. První se vypořádá s absolutním vysvlečením jeho těla, což dělá docela rychle a prostě to hází někam za sebe, než se pořád s tím samým zápalem dostane mezi jeho stehna, která náruživě obejme dlaněmi, mírně přizvedne a přitiskne se rty na ty jeho, div si u toho nezlomí nos, jak se snaží eliminovat prostor mezi nimi. Někdy v tu chvíli už přestává vnímat a jedná čistě instinktivně. Vůbec nezabere přepadající skleničky a tříštící se sklo. Ubrus se nahrne dozadu, stůl znovu poodjede a za chvíli už jsou pod nimi střepy i z porcelánu. Líbá ho jako by ho zítra měli odvléct na Sibiř, rty ho z toho bolí a brní, ale jeho nitro doslova pálí a v dalším okamžiku už pokládá jeho horní polovinu těla mezi to, co na stole zbylo a sebe na něho. Jemným trhnutím si ho pošle proti vlastním bokům, jeho polibky se trochu zmírní, ale naberou vášeň španělského toreadora.

Hyde

Skoro vůbec se mu nedostává vzduch do plic, když sleduje Aoiho přímočaré počínání a to už ho v podstatě vůbec nemusí pobízet. Je neskutečné, jak se rozvášnil ale on sám ví že to bude v něm chtít probudit vždycky. Vytvořil v něm závislost na jeho osobě a z ní se jen tak nevyléčí. Bože, on se rozhodně léčit nechce. Ani skoro nepostřehne, jak se to stalo a už má kalhoty dole a vlastně sedí na desce stolu. Tiskne Aoiho tělo k tomu svému, ruce běhají po každičké části odhalené pokožky před sebou a je mu úplně jedno, kolik toho už rozbili. S ním má chuť rozbít veškerý nábytek a možná se k tomu i dopracují, silně pochybuje, že tenhle stůl vydrží všechno. Nezvládá už přemýšlet nad ničím jiným, než jsou Aioho rty, se kterými právě svádí ten nejlepší a nejsmyslnější souboj na světě a neuhlídá si dokonce několik vzdychnutí. Celé Midnight celebration se může jít klidně pohřbít, teď by to dal stokrát líp. Nepustí ho ani ve chvíli, kdy se pokládá na stůl a dlaně přemýšlí na jeho boky, které roztouženě stiskne.

" Chci tě" Dokáže ze sebe jen dostat a ani on, jenž si v dobrém rozpoložení dokáže hrát na to momentálně nemá ani myšlenku, první musí projít s radostí tímhle slastným peklem, aby mohl nad něčím podobným přemýšlet. Musí na moment opustit jeho rty, aby se vůbec nadechnul, trochu přemýšlí, jak se to vůbec dělá. Bez váhání ho uvězní v obětí svých nohu a přitiskne ho tak blíže ke svému tělu a s dotekem Aoihio klína zavrátí hlavu a hlasitě zasténá. Ne, on se rozhodně stydět nebude a jestli si něco chce opravdu užít tak je to právě tohle, co se děje.

"Shinju-koi." Opustí další vzdech jeho rty s oslovením, možná spíš zbožným přáním, aby ho cítil mnohem víc, potřebuje ho cítit, jinak se za chvíli pravděpodobně zblázní.

Aoi

To jeho vzdychání je něco neskutečného, naprosto nepředstavitelného. Samozřejmě, že je zcela výjmečné, když je zpěvák s dokonalým hlasem, to by si myslel, i kdyby ho nemiloval, ale takhle dohromady to je naprosto vražedná kombinace. Až se ráno probudí, Hyde si zívne a vzdychne a on se nejspíš rovnou udělá. To bude tedy fakt vypadat... V uších mu zazní jeho Chci tě, on se spokojeně usměje do jeho rtů a nemusí se nechat dvakrát přemlouvat, aby mu vyhověl. Několikrát pohladí kůži jeho stehen sem a tam, než znovu podvlékne své dlaně pod nimi a zvedne je výš. Špička jeho mužství je dávno vlhká touhou a už několikrát se dotkla jeho vchodu, aniž by měl pro tu chvíli v plánu začít ho dobývat, ale když to udělá teď, je to už naprosto cílené a neústupné. Přitáhne si otěže, aby mu neublížil a zatímco tiskne jeho stehna ke svým bokům a ústa na jeho rty, začne se dostávat do jeho nitra. Jeho rozechvělé vzdychnutí poprvé protne vzduch a nezůstane jenom u jednoho. Má pod sebou nejkrásnějšího chlapa na planetě, toho, který se pyšní titulem ďábel, toho, který s radostí dostává na kolena a do rozpaků všechny okolo. Asi by měl být na sebe hodně hrdý. Jeho rty mu začnou být málo a navíc tlumí Hydovy vzdechy, takže jimi uhne na hranu líce a posléze na ucho, které chvíli okusuje, než se dostane pod něj na jeho rozdivočelou tepnu na krku. Při tom už v pravidelném tempu pohybuje boky proti jeho, trápí jeho kůži svým piercingem, škrábe ho po stehnech, když přejíždí dlaněmi po jeho kůži, zatímco ho nechává, ať se popere se svými svaly, aby udržel nožky nahoře. Ten prokletý stůl se nenápadně posouvá pořád víc dozadu, až narazí o stěnu vedle velkého okna a jeho něco napadne. Jsou to ta okna, co jsou pomalu přes celou stěnu a není vidět dovnitř, jenom ven. Alespoň Hyde by měl doufat, že to tak je. Přinutí se z něj vystoupit, popadne ho za dlaně a vytáhne do sedu a následně tahem za boky do stoje. Nasměruje jeho tělo zády k sobě, proplete svoje prsty s jeho prsty a přitiskne mu dlaně v úrovni tváře na sklo. Doslova ho opře břichem o okno, takže má Hyde dokonalý výhled na Tokyo pod sebou. Aoi na okamžik sklouzne očima na jeho výstavní zadek a pak znovu vstoupí. Jeho tvář zdobí rozverný úsměv a navíc... v každém okně se odráží všechno, co je dost blízko. I oni dva, takže Hyde tak trochu uvidí i na něho.

Hyde

Dlaně už pomalu přesunul na Aoiho rameny, když s ním sklouzává až na předloktí, aby je mohl stisknout v návaznosti na pocity, které se v něm rozlévají, jak do něj Aoi pomalu proniká. Ten neskutečný pocit slasti se opět dostaví a on si v tuhle chvíli nepřeje nic víc, jen aby se dostal co nejhlouběji a rozpoutal v jeho nitru ještě více dokonale slastných pocitů, po kterých neskutečně touží. Jeho tělo odmítá poslušnost a on se mu ani nediví, každá buňka jeho těla volá po dalším pohybu, po dalších dotecích, které mají být naplněny. Je to ta nejdokonalejší symfonie a možná by mohl později Megumi škodolibě poděkovat, protože je to v podstatě její zásluha…no dobře, asi i trochu jeho, když ho v tom rozpoložení ještě víc podpořil ale i tak, čistě pro rozvíření své oblíbené činnosti, by mohl. Mmm.Víc se k tomu ale v myšlenkách nedostane, protože už zase zaklání hlavu propíná se proti tělu nad sebou, které snad hoří, aspoň má ten pocit spaluje ho neskutečná touha, vášeň, jenž mu předává Aoiho tělo a rozpoložení. Ještě víc stiskne stehny jeho boky, aby se udržel v jeho přímé blízkosti a nejspíš se zítra ani nepostaví..teda…na nohy samozřejmě ale vůbec mu to nevadí, právě naopak, je to jen příjemný bonus. Krátce se zasměje, když stůl narazí do stěny a nejspíš to zanechá stopu, pravděpodobně si ji zarámuje. Na víc ani nedostane prostor, když se začnou dít nevídané věci. Najednou je na nohách a jeho stahující obočí jasně napovídá, že vůbec netuší o co tu jde. Než ale stačí cokoliv opatrně říct, aby nic z téhle chvíle nezkazil už má oči upřené na výhled na Tokyo a tiskne se tělem na sklo svého okna.

"Panebože" Vyjde z jeho rtů, protahujíc to v další zasténání, když jej ucítí zase uvnitř sebe. Tohle je snad umělecký počin, co tu právě Aoi předvedl on má sto chutí klesnout na kolena a prostě ho uprosit, aby si ho vzal. Až se rozvede samozřejmě, klidně hned zítra. Tohle s ním snad ještě nikdo neprovedl a jestli on je dobrý v dostávání lidí do kolen, Aoi se právě pasoval na krále.

"Jestli zjistím..." Vzdychne proti oknu, na kterém vytvoří zamlžený opar a krátce pozvedne oči, sledujíc odraz Aoiho tváře, když se boky pohne dozadu proti němu.

"....že tohle byl jenom sen, dobrovolně se uspím." Snaží se ovládnout svůj dech, jde to hrozně špatně.

"Na vždycky." Podaří se mu ze sebe dostat, aniž by si v podstatě uvědomil, že něco říká.

"Budeš si mě muset vzít."

Aoi

Stihl asi dvakrát přirazit, očima si stále kontroluje místo jejich spojení, zatímco mu dýchá na krk a propletené prsty s jeho nepovolují stisk, když se ozve Hydův hlas, jak se mu snaží něco říct. Kmitne očima nahoru k odrazu jeho tváře, a ta se mu schová v malém zadýchaném oparu, aby se po chvilce zase objevila a s novými slovy zase zmizela. Vydá jakési ou, ale v ten moment se Hyde natlačí pozadím proti němu a on si taky pořádně zavzdychá. Musí na okamžik zaklonit hlavu, pohodit vlasy a pak se vrátí očima dolů mezi ně. Tenhle pohled se mu opravdu moc líbí.

"To by se mi asi nelíbilo, co bych s tebou pak dělal?" Mumlá nějakou odpověď, ale to další ho přinutí zase střelit očima prudce nahoru a na okamžik přestat. Bude si ho muset vzít? Skočí z jednoho chomoutu do druhého? Ne, že by to nebylo přesně to, co si Aoi celou dobu přeje a co před malou chvílí v duchu odpískal po tom, co se tu dnes stalo. Stačilo udělat tohle, aby to chtěl nebo by to řekl i bez toho? Ať tak nebo onak, on je spokojený.

"Jsi sladký." Odpoví mu místo nějakých slibů, místo jakékoliv odpovědi nebo láskyplného vyznání. Chce ho trochu potrápit, chce, aby si nebyl tak moc jistý, než to Aoi doopravdy udělá. Než bude mít ty prsteny a požádá ho sám. Chce kleknout, chce být ten, co padne na koleno. A chce, aby to Hyde na sto procent nečekal. A tak mu nedovolí myslet a začne proti němu opět přirážet se stupňující se kadencí, až dokud kolem sebe neucítí stahování jeho nitra v předzvěsti Hydovy blížící se extáze. Svou tvář schová do jeho vlasů na krku, nelíbá ho, protože by se udusil, jak prudce oddechuje, spíš mu doslova vzdychá do ouška a žene je nemilosrdně nahoru.

Hyde

Tohle je pro něj naprosto neskutečný zážitek, tedy do chvíle, než se Aoi přestane v jeho nitru pohybovat a on doslova zaúpí potřebou dalších přírazů. To se přece neděla uprostřed se zastavit. Ozve se další zamručení, kde se ještě chvíli nic neděje a ani Aoiho slova mu v tom moc nepomůžou.

"Nevím, co bys se mnou dělal pak ale vím, co bys měl dělat teď noták." Pobízí ho silně zastřeným hlasem. Na své vlastní označení jen tiše zavzdychá a vzápětí se mu dostane i toho, co chce. O tom, že mu Aoi na to nic neřekl, zatím ani přemýšlet nemůže. Později si uvědomí, že to možná trochu přehnal a že to nejspíš říkat neměl, i kdyby si takovou budoucnost rozhodně přál ale teď? Jediné, na co je schopný myslet jsou pohyby, jak mu vychází zadkem vstříc. S nastupující intenzitou a jeho přerývavým dechem, který cítí a slyší u svého ucha, se neskutečný pocit v jeho nitru dobírá k výšinám a hodlá ho nechat padnout k zemi s vlnou orgasmu, jenž se nezadržitelně blíží. Jakmile se hranice stane neúnosnou, opře se čelem o okno, vedle své pravé dlaně a levou sáhne dozadu a silně stiskne štíhlý bok, jak potřeboval ve chvíli největší slasti něco svírat. Přirazí ho proti sobě, nedokáže ovládnout svá vlastní gesta, svou hlavu ani srdce a dech.

"Shinju-koi." Vydechne naposled jeho jméno, když si pěkně zaneřádí okno, tohle bude pravděpodobně muset uklidit sám nebo se uklízečka bude hodně divit, co že to na tom okně má. Mírně poklesne v kolenou a Tokyo před sebou nevidí, jen černočernou tmu, v návaznosti na sílu pocitů, které ho dokonale zaplavili. Ani si není úplně jistý, jestli už náhodou neklečí anebo to ustál, je dost možné, že ho třes svalů odešle k zemi a tak bude ještě pár hodin, než se dá do kupy. Tohle byla dokonalá smršť ale nic lepšího by si představit nedokázal.

"Jídlo, postel…ty a já." Vydechne sotva slyšitelně. Nacpou si tam všechno a nikdo ho z ní nedostane minimálně do rána.

Aoi

Aoiho jméno, pronesené Hydovým roztouženým hlasem, jeho silný stisk na Aoiho boku a to, co právě provedl s oknem... nemohl to vidět přímo, jen v odraze, ale bylo to všechno, co potřeboval, aby podobnou dávkou vyplnil Hdovo nitro, zatímco se napůl ztratí v zatmění vlastní hlavy a nočního nebe, které se stačilo nad Tokyem rozprostřít. Na nebi svítí hvězdy, pod nimi celé město a před nimi leží černočerná tma, která splývá s jeho dosaženou slastí. Připadí si trochu jako by opustil normální smrtelný svět a ocitl se někde v úplně jiné dimenzi mimo realitu a čas. A pak ucítí, jak mu Hyda pod rukama klesá v kolenou níž. Jen díky tomu se vzpamatuje, pustí jeho ruce a vezme ho rychle pod rameny, aby zmírnil jeho pád. Takhle jen dosedne na kolena a na paty, Aoi je nucen z něj vystoupit a pak kleknout společně s ním, zatímco ho jako ve snu přetáčí bokem k sobě a schová ho v náručí. Pohled na okno je trochu nepatřičný, jak po něm stéká jeho sperma, až ho to nutí mírně se začervenat, ale to, co před chvíli provedli, nikdy v životě nezažil.

"To zní jako skvělý nápad." Broukne mu u ucha, když ho volnou dlaní hladí po tváři a odhrnuje mu zpocené vlasy stranou, zatímco ho rty líbá na čelo. Mohl by ho tam odnést, ale asi by vypadali docela komicky. Nechá ho ještě chvíli tak, než se oba trochu uklidní a vzpamatují. Pak si spolu v poklidu zajdou do sprchy, kde se jeden druhému budou věnovat desítky minut. Nachystají si večeři do ložnice a společně si zalezou do měkké postele, ve které Aoi ještě nikdy nebyl. A pak se může dít opravdu cokoliv a tak dlouho, dokud oba dva budou chtít.

(Konec)