Milý deníčku,
(Shelle)
(To zní i na tebe dětinsky.)
Začínám mít pocit, že jsem s tím psaním nikdy neměla začínat. (Konečně dobrý nápad.) Jenže se stalo tolik věcí a musím to dostat z hlavy. (Ještě, že tam není mozek, mohl by ti vypadnout taky.)
Polovinu z toho, co se přihodilo mám zahalené divným oparem. Události pár dní mě dostaly až do hostince a já mám po dlouhé době konečně střechu nad hlavou. Přemýšlím, jestli se tu usadit natrvalo, nebo jít později zas o dům dál. Něco mě nutí tu zůstávat, ale já nevidím důvod. Dám na svou intuici, třeba se mi to vyplatí. (Takže budeme brzo zase v průseru. Nádhera.) Po jednom milém setkání v hostinci se mi to zdá jako dobrý nápad.
Předchozí den začal vážně divně. (Jsi celý divná, tak se nediv.) Skončila jsem s jedním chlápkem v pokoji a vlastně jsem mu jen vrazila oblečení a poslal ho pryč. Pak už jsem od něj měla klid až do druhého dne. (Spíš měl klid on od tebe.)
Hned ráno jsem si zašla na snídani a doufala, že už ho nepotkám. Smůla, ale to u mě není nic nového. Byl tam a tak jsem se snažila zmizet. Jenže nebyl sám, kdo nakonec skončil u mého stolu. Asahi. Neskutečně éterická bytost, díky které jsem měla pocit, že je svět zase o kousek lepší. (Byl by, kdybys tu nebyla ty.) Tedy kromě jídla, které mé chuťové pohárky akorát rozhodilo a měla jsem pocit, že mi brzo začnou nadávat. Prozradil jsem mu všechny své přezdívky a on se ani nelekl. Možná ho to spíš pobavilo. Začal jsem to ráno vidět mnohem sympatičtější, než se původně zdálo. Nechala jsem ty dva, ať si řeší svůj čaj a sama jsem se pustila do snídaně. Můj žaludek měl na kvalitu jídla prostě svůj názor a bylo mu jedno, co to je. Hlavně, že se naplní. Asahi mě neskutečně překvapil, když se na mou otázku na zdejší prodejny sám nabídl, že by mi to tu ukázal. (Asi taky dobrý blázen.) Jak to jen popsat…Takových lidí bylo prostě málo a já měla najednou pocit, že bych se tady s někým mohla skutečně bavit a ne jen z povinnosti, protože mi nic jiného nezbývalo. Pak už jsem musela zmizet. Viděla jsem majitele, který měl vždycky jasný názor na to, kdy mám své skladby publikovat světu a kdy se to vážně nehodí. Pitomec. (Že to říkáš zrovna ty.) Stejně mi ten den nezkazil, spíš já jemu, když jsem mu ukázala, co si o jeho hodinách nočního klidu myslím.
Žádné komentáře:
Okomentovat