Splněný sen
Už to bylo spoustu let, co jsem se přistěhoval na tento neznámý svět a celou tu dobu jsem poctivě pracoval a střádal, abych si mohl splnit svůj sen a konečně si pořídit dům, jaký jsem znal kdysi. Nebude tak krásný a velkolepý ani tak velký a už vůbec ne tak luxusně zařízený, ale udělám všechno proto, abych ho měl. A kolem něj bude velká zahrada, která mi dá všechno, co potřebuju k léčení ostatních. Můj malý kousek dřívějšího místa, na kterém jsem žil a na jehož vzpomínky nedovedu zapomenout. Teď mi ale nezbývá, než pít levný čaj, dokud nevypěstuji vlastní a… alespoň se s ním posadit k jedinému volnému stolu? Tehdy jsem tě poprvé uviděl a zeptal se, jestli se k tobě smím přidat. Samozřejmě jsem ti popřál dobré ráno.
"Dobré nejspíš jen v tom, že jsem se zvládla vzbudit, ehm."
To nebyla odpověď, kterou jsem očekával, ale už jsem poznal mnoho typů lidí.
"Za tohle by měl platit on mě."
Řekla jsi něco, s čím jsem musel souhlasit, protože jíst a pít v hostinci bylo vážně o zdraví. Někdo si žádal tvou pozornost a já vás tiše sledoval a… musím se přiznat, že i poslouchal. Posadil se k nám, ale nevypadala jsi, že máš radost.
"Říkají mi různě. Skladatelka, Hráčka. Šílenec."
Tak jsi se představila. A vysvětlila nám, že hraješ na piáno. Hlavně v noci. Ten muž se jmenoval Ren, znal moderní Japonsko a… neuměl se starat o dámu, takže pro snídani jsem vyrazil já. Měla jsi radost. Vypadalo to, že doopravdy ano a když jsi mluvila se mnou, někde uvnitř jsem cítil, že je to úplně jiný druh rozhovoru, než který vedeš s ním. Nechápal jsem proč, ale nakonec jsme se domluvili, že nás samota už nebaví a že bychom společně mohli jít na nákupy. Ren to asi pochopil nebo měl prostě něco jiného a ty jsi potom musela jít mluvit ještě s někým. S obavou jsem tě pozoroval, protože to nevypadalo na přátelský rozhovor, ale do všeho jsem se plést nemohl. A tak jsem doufal, že na sebe nezapomeneme a vážně půjdeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat