Asahi x Dmitry - No, já se snad dojdu převléct. - část 1.

(Asahiho dům)

Asahi

Teď večer už mrzne až praští. Může být skoro k minus deseti a i to je jeden z důvodů proč dnes na sobě nemá svoje tradiční oblečení, ale klasickou zimní bundu světle modré a bílé barvy a bílou vlněnou šálu zamotanou div ne až pod oči. Jen ruce má holé, bez rukavic, to proto, že se mu v nich špatně sbírají bylinky ukryté pod sněhem. Takhle večer se v okolí města a jezera potuluje kde co a proto se nevzdaluje moc daleko od svého domku, ale naštěstí to, co hledá, roste všude, kde je vlhko a jezero je blízko. Je jen třeba vědět, kde hledat. V tom mrznoucím večeru je všude naprosté ticho a sníh se třpytí pod jasným nebem, plném hvězd. Pro něho ideální stav. Sníh mu tiše křupe pod nohama, když prochází podél břehu a nakonec spatří přesně to, co hledal. Padne na kolena do sněhu, moc nedbaje faktu, že bude brzy promočený a holýma rukama ho začne odhrnovat stranou. Netrvá to dlouho a prokřehlými rudými prsty uchopí první z bylin, které přeřízne stonek svým kapesním nožíkem a zblízka si ji zálibně prohlédne. 

"Div, že tě v téhle zimě ještě nic nesnědlo." Řekne rostlince, jako by ho mohla slyšet. Divoká zvěř už vyhrabala snad všechno, co se dalo jakkoliv strávit.

Dmitry

Už se venku dávno setmělo a on zatím sedí na své klasické večerní skleničce bourbonu u baru v hostinci. V ruce má knihu, historii tohoto ostrova, aby byl, co nejvíce v obraze. Vždycky pokládal studium místa, kde žije, za velmi důležité. Při do čtení kapitoly zkontroluje draze vyhlížející hodinky na svém zápěstí a kývne hlavou, než vstane od baru a zamíří do svého pokoje. Převlekne se za pár minut do zimního sportovního oblečení, aby si po krátkém protáhnutí mohl jít jako každý den zaběhat. V hlavě se mu honí spousta myšlenek, jedna z nich však převládá. Přehrává se mu tam stále jedno setkání v domě s dokonale upravenou zahradou. Při cestě ke dveřím střelí pohledem na svůj stůl, kde leží pečlivě seřazené fotky Asahiho. Zavrtí sám nad sebou hlavou a raději vyjde z pokoje s přísným výrazem a hned před hostincem se rozběhne směrem k jezeru celkem šibeničním tempem, které prozrazuje rozpoložení v jeho mysli. Zanedlouho doběhne až na místo a zamíří podél břehu. Před sebou začne rozeznávat siluetu klečícího muže. Zpomalí, nakonec přejde do kroku a rozjede se jeho směrem, chce se přesvědčit, jestli ho jeho bystré oči nepletou. Stačí jen pár kroků a v očích se mu zvláštně zablýskne. 

"Dobrý večer Asahi." Pozdraví jej svým hlasem, který skoro postrádá jistou přísnost a je stejně nezvyklý jako jeho oděv. Má na sobě sportovní kalhoty, které sahají těsně nad kolena a nahoře triko s mikinou, všechno v černo modré kombinaci.

Asahi

Trhne sebou, když za zády uslyší mužský hlas a samozřejmě trvá jen asi půl vteřiny, než ho pozná, nicméně! Nejradši by si v duchu vynadal za fakt, že se natolik zabral do svého koníčku, že ho vůbec neslyšel přicházet. Jednou na to v tomhle světě plném upírů a vlkodlaků doplatí. Přelétne jeho postavu velkýma očima, jak tak klečí ve sněhu a úplně se zhrozí. 

"U všech předků Dmitry-san! Ty zmrzneš!" Vyhrkne, vstane a velmi rychlým pohybem ze sebe odmotá šálu, kterou začne omotávat pro změnu okolo něho. Musí si při tom stoupnout na špičky, protože na jeho vysokou postavu prostě nedosáhne. Několikrát zamrká do jeho šálou obalené tváře, než se zatváří spokojeně a konečně se usměje. 

"Moc rád tě vidím." Řekne mu a tváře se mu malinko začervenají. Šála voní po levanduli a dalších bylinkách stejně jako on a jeho vlasy. Pak se tiše rozesměje. 

"Vypadáš docela legračně." Dobere si ho malinko. 

"Jestli jsi zpocený, neměl by ses vůbec zastavovat." Řekne mu. 

"I když... ne, že bych chtěl, aby jsi zase běžel." Hlesne o poznání tišeji a u nohou úplně zapomene odříznutou kytičku. Vlastní dlaně si přiloží k ústům a dýchne na ně. Prsty má rudé od mrazu, jak se před chvílí hrabal ve sněhu, ale zima mu moc není. V noční tmě to vypadá, že jeho kůže zcela lehounce a téměř nepostřehnutelně září vnitřním teplem.

Dmitry

Udrží si mírný úsměv, když ho sleduje, jak vstává a otáčí se směrem k němu. Užívá si každý jeho pohyb a pořád si není schopný říct ten pravý důvod, proč ho tolik fascinuje. V ten okamžik se jeho tvář změní, opět ve zdvořile vážnou, jen oči prozrazují jeho vnitřní pocity, které v něm vzbudilo ono náhodné setkání. Je opravdu rád, že si nevybral jinou trasu pro dnešní běh. Nestačí cokoliv říct a už se stává vězněm jeho dlouhé šály. Úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat. 

"Zmrznutí mi opravdu nehrozí." Pokusí se jej odradit od jeho plánu, což se samozřejmě mine účinkem. Má obavu hlavně o něj, to on tu klečel ve sněhu a ruce musí mít celé prokřehlé. Chtěl by ještě něco dodat, ale to už Asahi začne se svým typickým švitořením, tak svůj pokus prozatím vzdá. Je vlastně roztomilý. Věnuje mu jen nepatrně po zvednutí koutku úst. Najednou si přidřepne před něj a vezme ze země rostlinku, kterou tam díky vyrušení zapomněl. Natáhne k němu svoji ruku když se zase narovná a znovu ho začne propalovat svým průzračně modrým pohledem. 

"I já tě rád vidím." Prohodí a dovolí si být i trochu více přímý, asi to bude tím oblečením nebo možná rozpoložením po běhání. Pozoruje Asahiho ruce, na které si dýchá a má nutkání ho za ně vzít a udělat to sám. Málem by si povzdechl nad sebou samým, ale neprozradí ani kousek ze svého rozpoložení.

Asahi

Ten jeho kyselý obličej jako by ani neviděl. Samozřejmě očekával nějaké odmlouvání a frflání, ale on prostě nesnese pohled na jeho zpola oblečenou postavu v téhle venkovní teplotě, to nejde.A nejde jenom o to, že je lékař, jen si to ještě nedovede všechno přiznat. Proto sepne ruce před sebou, z očí vyčaruje spokojené půlměsíčky a... sklání hlavu za ním v závislosti na tom, jak si Dmitry kleká. Ah, ta jeho bylinka! Zapomněl by ji tady. Potěšeně si ji od Dmitryho převezme s drobnou úklonou a šeptnutým poděkováním a pak se mu v očích rozhoří nadšené plameny, když mu řekne, že ho taky rád vidí. Udržet pohled upřený do jeho ledových očí je někdy trochu těžké, ale teď, když řekl, co řekl, mu vzdoruje statečně. 

"Když je to tak..." Začne tedy sám a hvězdy z nebe se usadí v jeho očích, jak jsou spokojené. 

"Co... ten slibovaný čaj? Tady si povídat nemůžeme, nechci mít na svědomí tvůj zápal plic." Řekne mu. +A nechci, aby jsi už odešel... + Doplní si v duchu. Provinile před ním oči sklopí, jako by ho snad Dmitry mohl slyšet a nejistě přešlápne. Nejspíš je s těmi svými čaji předvídatelný a otravný, ale co jiného by mu někdo jako on mohl nabídnout? 

"Jestli... jestli nemáš nic důležitého na práci, abych tě nerušil. Samozřejmě..." Dodá ještě tiše a pořád pozoruje něco na straně na zemi. Opravdu moc si přeje, aby nic na práci neměl, jenže si pamatuje ten jeho životní rozvrh. Právě mu do něj asi kopl.

Dmitry

Ta jeho pokora a rozpaky ho dostávají do kolen, i když výraz v jeho tváři zůstává naprosto stejný. Uvnitř něj však víří emoce, které dlouho nepocítil. Je to velká změna a sám si není úplně jistý, jestli vítaná nebo by tomu měl zabránit. Zatím je nechává plynout a pečlivě je kontroluje uvnitř své mysli. Prohlíží si jej, než se odhodlá k odpovědi. Jistě měl své jiné plány, svůj přesný harmonogram, ale najednou jde všechno stranou a vůbec o tom nepřemýšlí. Jak kdyby Asahi mohl změnit úplně všechno jen tím, že mrkne. 

"Takové pozvání bych mohl jen stěží odmítnout." Odpoví mu naprosto upřímně a pomalu si odmotá šálu, ze svého vlastního těla a s jistým zaujetím mu ji začne omotávat zpátky. Jeho ruce do svých nezval a nezahřál je, i když moc chtěl, tak si svou chvilku blízkosti užije jiným způsobem. Nespěchá a chvíli pozoruje své ruce a pak Asahiho výraz ve tváři. S jistým uspokojením si prohlédne své dílo. 

"Teď je to dokonalé." Vypadne z něj kompliment na jeho adresu, aniž by si to uvědomil a výročí směrem k jeho domu. Pravděpodobně mu to všechno dojde o chvilku později, ale stejně své rozhodnutí nehodlá změnit. Nečeká na něj, je si téměř stoprocentně jistý, že jej dojde během okamžiku, nepospíchá totiž, jde pomalu a rozvážně. S každým krokem si čím dál víc uvědomuje, že se na návštěvu u něj těší, i když tím odsune všechno, co měl v plánu a co si budou…Tohle oblečení by si na večerní setkání taky nevybral.

Asahi

Má co dělat, aby nezačal nadšeně poskakovat na místě, ale samozřejmě se ovládne a jen se celý tak v tichosti tetelí na místě, už zase zírajíc do jeho očí. Šála putuje z Dmitryho zpátky kolem jeho krku, ale nebrání se a stojí tam s rukama podél těla, dokud ho zase nehřeje celá. A pak přijde ten kompliment. Přiměje ho zcela zrudnout a zůstat zkoprněle stát na místě, takže když se Dmitry vydá na cestu k jeho domku, ještě chvíli hledí na jeho záda, než zatřese hlavou a spěšně ho doběhne. Srovná s ním svůj krok a jen krátce zvedne tvář, aby se podíval na profil té jeho. K brance dojdou oba mlčky a on mezitím bylinku málem užmoulá k nepoužití. Ano, je z něj nervózní, ale tak nějak ne nepříjemně. Odemkne ji, pustí je oba dovnitř a zase zamkne a to samé se stane i u vchodových dveří. Čím blíž jsou cíli, tím víc se mu žaludek otáčí na všechny strany. V domě je příjemné teplo. U dveří si zuje boty a šála putuje tentokrát na věšák u dveří. Pak si rozepne i bundu a pověsí jí tam taky. Pod ní má jen tenký bleděmodrý svetřík na knoflíčky s výstřihem do V a z pod něho kouká límeček bílé košile. 

"Udělej si pohodlí. Jako doma." Mávne dlaní kolem sebe a odcupitá do kuchyně. Ten čajový obřad je na strašně moc dlouho... teď ho musí prostě jen zahřát. Jeden by nad tou větou zčervenal…

Dmitry

Nakonec ho podle jeho očekávání doběhne a kráčí až k jeho domu mlčky. Svým způsobem mu to vyhovuje, může si v hlavě srovnat všechny myšlenky. V hlavě jich má teď hodně a snaží si je pořádně uklidit. To mu šlo vždycky dobře, tedy aspoň do doby, než potkal právě Asahiho. Teď se nemůže ubránit představám, jaké by to bylo, kdy ho k sobě přitiskl a už nepustil. Měl by si něco podobného zakázat. Je to muž a on nikdy o žádném takovým způsobem neuvažoval. Když se uvnitř začne Asahi vyzouvat, následuje jeho příkladu a rozhledně se jen tak pro jistotu po domě. Sice už tu byl, ale stejně mu to přijde fascinující. Bude mu trvat, než si na to zvykne, v tom dobrém slova smyslu. Tedy zvykne…Je tu příjemné teplo a dovolí si dokonce rozepnout mikinu, pod níž má upnuté sportovní tričko. 

"No vím, že se to nehodí, ale nejspíš tě poprosím o půjčení sprchy, přece jen po tom běhu." Nedořekne, jen se pokusí o něco podobného úsměvu, je to ale pořád trochu strohé. Připadá si trochu nepohodlné, když musí prosit o sprchu, ale nejspíš by za chvíli příliš nevoněl a to si dovolit nemůže a ani nechce. Neměl možnost se na jejich setkání připravit a jindy by se asi cítil nepohodlně, teď to takové není. Jistě, přišel by v obleku, ale většinou to bylo spíš brnění před všemi pocity. Asahi bude rád, když to všechno bude o něco přirozenější a on sám bude přístupnější.

Asahi

Ohlédne se od příprav čaje, zrovna když odkládá konvici s vodou na hořící plamen a přikývne. Obrátí se k němu čelem a pozoruje jeho postavu. Je vidět, že nad něčím hodně přemýšlí... Jistě, že tu má nějaké takové věci, jen... je hodně dlouho nikdo nenosil a samozřejmě nejsou příliš evropské. No, nemůže ho přeci nechat oblékat se zpátky do toho zpoceného trička. 

"Počkej chviličku." Řekne mu, když zmizí v ložnici a několik minut v ní něco hledá. Nakonec z ní zase vyjde s rukama plnýma čehosi a kývne mu, aby ho následoval do koupelny. V té Dmitry posledně ještě nebyl. Místnost je poměrně prostá, všechno je samozřejmě na zemi nebo zapuštěné do země. 

"Tady máš ručník." Ukazuje mu na velkou bílou nadýchanou osušku, kterou odloží na kámen, který je tady k tomu účelu, že hřeje. V Japonsku je tradice, že všechny ručníky musí být nahřáté. 

"Tady máš župan, když budeš chtít a tady tohle... to je... no, uvidíš sám. Třeba si to neoblékneš."Řekne prostě, když nechá prosté lněné oblečení tradičního střihu ležet na županu. Rozhodně to není nic, na co by byl Dmitry zvyklý, ale velikost by měla sedět. 

"Nepospíchej." Řekne mu s posledním úsměvem, než za ním zašoupne posuvné dveře. Bude teď mít dostatek času všechno připravit. Mýdlo i šampóny, co jsou v okolí vany a polic, jsou samozřejmě čistě Asahiho vlastní výroba. Býval by mu rád vysvětlil, že se má nejdřív posadit na stoličku ke sprše a vymydlit se, než si napustí vanu, ale Evropané na to moc zvyklí nebyli a on ho s tím nezdržoval. A pak ta yukata… byla vlastně velmi stará. Kdysi někomu patřila… kdysi… Asi tu bude jenom stát a přemýšlet a nakonec nic nepřipraví. Měl to dělat?

Dmitry

Nechá se beze slova dovést až do koupelny, kde je všechno ve stejně jednoduchém, ale dokonalém stylu jako zbytek domu. Není tu nic přehnaného a má to velmi speciální kouzlo přesnosti, které dokáže někdo jako on velice ocenit. Prohlíží si ručník a oblečení, jen zatím očima a přemýšlí, co přesně by to za oděv mohlo být. Do podvědomí se mu tlačí nějaké obrázky, které už kdysi viděl, ale stejně si není schopný přesně vybavit, jak by to mohlo vypadat. Tedy spíš si to nedokáže představit na sobě. 

"Děkuji, jsi laskav." Prohodí s jistým nádechem spokojenosti a vyčká, dokud Asahi neodejde z koupelny. Pak se začne svlékat a dopřeje si krátkou koupel se všemi jeho přípravky, které velmi příjemné voní. Nikdy to zase tolik neřešil, ale teď si to vyloženě užívá. Trvá mu to jen přiměřeně dlouhou dobu a začne sušit své tělo, aby se posléze mohl obléknout do připravených věci. Měl pravdu, padnou mu naprosto dokonale. Prohlédne si svůj obraz v zrcadle a uzná, že to sice není oblek, že ale je to příjemné pohodlné. Body k dobru, že v tom nevypadá špatně. Tedy podle jeho pohledu. Nadechne se krátce, že než vyrazí do kuchyně, kde se Asahi věnuje přípravě čaje.

"Ještě jednou děkuji, připadám si zase jako člověk." Neodpustí si poznámku s jistým nádechem svérázného pobavení, které je většinou dost nepochopené a shlédne ještě jednou na své tělo, aby si prohlédl s jistými pochybnostmi oblečení. 

"Je to zvláštní pocit." Okomentuje to rovnou, aby bylo jasné, že si není stoprocentně jistý, co si o tom myslí.

Asahi

Uslyší za sebou jeho kroky přesně v okamžiku, kdy je s přípravou čaje a celé večeře hotový. Obrátí se proto opět k němu a skoro zalapá po dechu, když ho uvidí v oblečení jeho srdci tak blízkém. On si v tom asi musí připadat nepatřičně, ale... několik dlouhých chvil si ho prohlíží a v očích se mu zvláštně, skoro smutně zaleskne. Drobnou dlaň si přiloží na srdce a pak se pousměje. 

"Budeš se tomu asi divit, ale... moc ti to sluší." Řekne tiše s lehkým začervenáním a přikývne na znamení, že je rád, že mu koupel udělala dobře. Pak mu ukáže ke stolu, kam už nese konvici s čajem a s kalíšky. Na něm už leží obdélníkový tmavě hnědý talíř a na něm vyskládané suši. 

"Doufám, že jíš ryby, ale některé jsou i s avokádem." Řekne mu vesele. 

"Není to zrovna dokonale připravené, protože to chce hodně cviku, ale... snažil jsem se." Řekne mu a je jasné, že na svůj výkon hledí víc, než kriticky. V jeho zemi existuje mistr snad na všechno a on tedy rozhodně není mistrem suši. Rád by mu připravil něco mnohem kreativnějšího z japonské kuchyně, o čem třeba nikdy neslyšel, ale na druhou stranu si říkal, že by mu mohlo chutnat spíš něco, co zná. Klekne ke stolu na paty a znovu si ho začne prohlížet. 

"No, já se snad dojdu převléct." Řekne nakonec, když se nemůže vynadívat a sám má dnes jak naschvál evropské oblečení. Není to jen cit pro japonskou estetiku, ale Dmitry má na to skvělou postavu. Vypadá elegantně a majestátně a velmi vyrovnaně.

Dmitry

Nepatrně po zvedne obočí, když mu složí poklonu. Cítí se v tom oblečení až podivné dobře. Neví, čemu by to mohl přisoudit, nejspíš proto že není tolik svázán jak v obleku. Navíc se mu líbí, jak se na něj Asahi dívá. Jestli je to jenom tím oblečením, tak si ho asi pořídí taky. Samozřejmě si na to bude muset troch zvyknout, ale zas takové úsilí by ho to nestálo. 

"Hm, Rus v japonském... Komické." Neodpustí si svůj chabý humor, který není nějak zvlášť vtipný. Nikdy se ani nepokoušel někoho rozesmát a je ti vidět. Byl přesvědčený o tom, že by to ani neuměl a není si jistý, jestli to rozčiluje nebo je mu to jedno. To už ale jeho pozornost získá vůně čaje, která omamuje jeho smysly a nutí ho jen přemýšlet nad jeho chutí. Obecně mu Asahi ukazuje věci, které jsou ve výsledku jednoduché a zároveň obtížné. Většinou to jeho chuťové buňky dost ocenily. Nakonec ale stočí své oči směrem k němu a snad poprvé se celkem upřímně usměje. 

"Pro ryby mám slabost." Ujistí ho naprosto vážně. Bylo to jídlo, které velmi rád zařazoval do svého jídelníčku. S trochu pochybovačným pohledem si jej prohlédne, když je tolik kriticky sám k sobě. Někoho mu to silně připomíná, jeho samotného samozřejmě. Nikdy nebyl se svou prací spokojený, dokud to nebylo dokonalé. 

"Myslím, že nepatrně přeháníš Asahi. Dle mého je to dokonalé." Pochválí ho a je vidět, že chválí obvykle málo, přesto se snaží, aby bylo poznat, že je to upřímné.

Asahi

Sleduje jeho obočí jdoucí výš a poslechne si tu suchou poznámku a uzardí se ještě víc. Asi to nebylo na místě mu tohle říkat. Radši zapíchne pohled do talíře a přistrčí ho blíž k němu, protože momentálně neví co sám se sebou. Sám se ujme nalévání čaje, který před něj taky postrčí a pak si nandá na vlastní talíř. Bohužel v jeho domácnosti neexistují příbory, jen hůlky a když si to uvědomí, přiloží si dlaň před ústa a rozesměje se. 

"Jestli ti to s tím nepůjde, asi snad jez rukama nebo nevím." Řekne mu a sám hůlky vezme obratně do ruky a vloží si do úst první kousek. Ví, že hůlky vyžadují jistou obratnost, která se nenaučí při prvním soustu a nechce Dmitryho přivádět ještě víc do rozpaků, než už se mu to nejspíš podařilo. Přijde poznámka o přehánění, o které si není zcela jistý čemu patřila, nicméně ho to zase trochu uklidní. 

"Podle tvého je tady docela hodně věcí dokonalých, což mě přivádí do rozpaků, ale... samozřejmě jsem za to moc rád." Řekne mu mezi sousty. Zkušený Japonec by Asahimu hned vpálil, že je to jenom proto, že Dmitry neví, které detaily sledovat, ale jakmile se to naučí… +A on je velmi na detaily...+ Asahi bude muset trénovat celé noci. 

"Co zajímavého jsi v poslední době dělal?" V poslední době... komické... vidí se teď dost často… Vlastně by chtěl znát všechno u čeho nebyl, ale to mu nemůže říct.